Diplomová práce. Sídelní struktura areálu kultury nálevkovitých pohárů na polykulturním sídlišti ve Velkých Přílepech. Univerzita Karlova v Praze

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii Diplomová práce Bc. Šárka Juřinová Sídelní struktura areálu kultury nálevkovitých pohárů na polykulturním sídlišti ve Velkých Přílepech Residential structure of the area of a Funnel Beaker culture at multiculture settlement at Velké Přílepy Praha 2014 Vedoucí práce: PhDr. Miroslav Dobeš, Ph.D. 1

2 Chtěla bych na tomto místě poděkovat vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Miroslavu Dobešovi, Ph.D., za užitečnou metodickou pomoc, ochotu a vstřícnost, kterou mi vždy velmi rád poskytl. Zároveň chci poděkovat vedoucím archeologického výzkumu ve Velkých Přílepech PhDr. Ivaně Vojtěchovské a PhDr. Luboru Smejtkovi, Ph.D., za poskytnutí terénní dokumentace a za jejich podnětné připomínky. Poděkování rovněž patří Mgr. Janě Klementové a Mgr. Petru Novému ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy za zapůjčení nálezového fondu. Můj dík patří též doc. PhDr. Miroslavu Popelkovi, CSc. za podnětné konzultace. V neposlední řadě zde musím zmínit i svoji rodinu, která mi poskytla zázemí a prostor pro vytvoření této práce. Šárka Juřinová 2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. V Praze dne podpis: 3

4 Klíčová slova (česky) starší eneolit kultura nálevkovitých pohárů salzmündská fáze sídliště Čechy Klíčová slova (anglicky): Early Eneolithic period Funnel Beaker culture Salzmünd phase settlement Bohemia 4

5 Abstrakt Předkládaná práce se zabývá zpracováním materiálu z archeologického výzkumu ve Velkých Přílepech (okres Praha-západ), kde bylo odkryto sídliště z období kultury nálevkovitých pohárů. Studie navazuje na bakalářskou práci (obhájenou v roce 2010), která se zabývala vyhodnocením pouze jedné části sledovaného sídliště a významným způsobem tak doplňuje prezentaci zdejšího nálezového fondu. Nyní tak máme před sebou kompletní analýzu rozsáhlého sídelního areálu v otevřené poloze beze stop ohrazení. Na zkoumané ploše bylo dokumentováno téměř šedesát objektů datovaných (na základě keramického rozboru) do siřemské a salzmündské fáze KNP. Výzkum přinesl mimořádně bohatou kolekci keramické produkce staršího eneolitu (celkem zlomků). V práci je přihlédnuto též k lokalitám kultury nálevkovitých pohárů nacházejícím se v nejbližším okolí, které společně se sledovaným sídlištěm tvoří unikátní sídelní areál zmiňované kultury. Abstract (in English): The submitted thesis adresses the processing of material culture from the archaeological excavation in Velké Přílepy (district of Prague-west), where the settlement of Funnel Beaker culture was uncovered. The study is a sequel to my bacheolor s thesis (defended in 2010) which evaluated only one part of the excavated settlement and significantly improves its corpus of finds. Therefore there is now a complete analysis of the whole widespread settlement area in an open position without any fortification. Close to sixty structures were documented and dated (based on ceramic analysis) to the Siřem and Salzmündphase of Funnel Beaker culture on this researched area. Thanks to the excavation, an exceptionally rich collection of ceramic production from the Early Eneolithic period ( pieces altogether) exists. Other settlements belonging to the Funnel Beaker culture in the vicinity of Velké Přílepy are also considered in this thesis. Together with this settlement, they create a unique area of settlements of the aforementioned culture. 5

6 OBSAH 1. ÚVOD 8 2. KULTURA NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ Rozsah sídelního území kultury nálevkovitých pohárů v Čechách Sídelní a pohřební formy v kontextu českého eneolitu Obytné stavby kultury nálevkovitých pohárů v kontextu českého eneolitu SÍDLIŠTĚ S KULTUROU NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ VE VELKÝCH PŘÍLEPECH Umístění lokality Geologické poměry archeologické lokality Rekonstrukce původního vegetačního porostu Historie zkoumané plochy a archeologické výzkumy KNP v nejbližším okolí Okolnosti a metoda výzkumu OBJEKTY KULTURY NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ Popis objektů Funkční interpretace objektů Nálezy ANALÝZA KERAMIKY KNP Nálevkovité poháry a hrnce Amfory Zásobní hrnce Mísy Džbány Koflíky Ostatní keramické nálezy Dna a okraje Ornamentika Úprava povrchu nádob Datování INTERPRETACE SÍDLIŠTNÍ STRUKTURY Prostorové vazby zkoumaného sídliště a jeho vztah k okolním lokalitám ZÁVĚR LITERATURA A PRAMENY 122 6

7 9. PŘÍLOHY Komentář k příloze Seznam vyobrazení v textu Formulář keramického materiálu Mapy a plány Kresebná dokumentace objektů Kresebná dokumentace nálezů Fotografická dokumentace nálezů 134 7

8 1. ÚVOD Hlavním cílem předkládané diplomové práce je zpracování a vyhodnocení archeologického výzkumu ve Velkých Přílepech, který probíhal v letech Jde o polykulturní lokalitu, na níž se vzhledem k příhodným přírodním podmínkám (úrodná černozem v blízkosti menších vodních zdrojů) vystřídalo nejméně jedenáct archeologických kultur, z nichž je v této studii zpracována kultura nálevkovitých pohárů (KNP), která byla v nalezeném souboru zastoupena nejsilněji. Máme tak před sebou rovinné nehrazené sídliště velkého rozsahu, které se ve sledovaném období objevuje jen zřídka. Na našem území můžeme o takto rozsáhlém obytném areálu mluvit pouze v případě naleziště v Makotřasech (okr. Kladno) a sídliště ve Velkých Přílepech popsaného v této studii. Neúplnost nálezové základny staršího eneolitu je dána jednak nedostatečně zpracovaným již získaným materiálem, jednak obtížností identifikace keramiky kvůli minimálním výzdobným prvkům a tedy vysokému podílu atypických zlomků. Příslušný materiál tak zůstane často nerozpoznán, což následně vede k obtížné identifikaci jednotlivých lokalit náležejících dotyčné kultuře. Lze totiž předpokládat, že v mnoha případech zůstane její přítomnost na lokalitě buď vůbec nerozpoznána, případně bez možnosti přesnějšího chronologického zařazení k příslušné vývojové fázi. Nutno připomenout, že dosavadní pramenná základna je postavena především na sídlištních a v menší míře na hrobových nálezech. V potaz musíme vzít také ojedinělé artefakty, především kamenné nástroje, které ukazují na skutečnost, že osídlené území bylo ve skutečnosti rozsáhlejší, než uvádějí nynější závěry (Zápotocký 2008, 62). Proto také několik fází, na něž je dělená kultura nálevkovitých pohárů, nevykazuje na českém území vzájemnou vyrovnanost. Vrchol v kulturním vývoji představuje siřemská fáze (období před polovinou 4. tisíciletí př. Kr.), jejíž přítomnost je zaznamenaná i na námi sledovaném sídlišti. Chronologická nevyrovnanost může být také dána faktem, že starší období trvalo déle než období mladší. Zpracování lokality navíc představuje významný přínos ke sledované problematice, co se týče četnosti výskytu kultury nálevkovitých pohárů v mikroregionu Velkých Přílep zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že dosavadní vyhodnocení daného území nebyly dosud detailně publikovány. Vybraná skupina čtrnácti objektů kultury nálevkovitých pohárů ze sídliště ve Velkých Přílepech (z celkových padesáti devíti) byla již náplní bakalářské práce obhájené v roce 2010 (Juřinová 2010). Předkládanou studií bylo dokončeno zpracování větší části dosud nezpracovaného nálezového fondu. Vznikla tak kompletní analýza jednoho z největších rovinných sídlišť kultury nálevkovitých pohárů na našem území. Sídliště kultury nálevkovitých 8

9 pohárů ve Velkých Přílepech významně doplní naši dosavadní pramennou základnu. Dílčím cílem práce je též podrobný rozbor keramického materiálu a pokus o prostorovou analýzu sídelního areálu. V závěru studie se opět vrátím k možným vztahům k lokalitám kultury nálevkovitých pohárů v blízkém okolí, kde se ukazuje nebývalá koncentrace soudobého osídlení. Srovnatelným příkladem je území Čáslavské kotliny, v níž bylo sledováno osídlení KNP na třech mikrolokalitách v obci Močovice, okr. Kutná Hora (Zápotocký 1995). Ve Velkých Přílepech je však zachyceno osídlení mimořádného rozsahu (ca 100 objektů KNP). Získané informace lze do budoucna využít k širším úvahám o velikosti populace, životní úrovni či sociálního rozvrstvení eneolitické společnosti nejen ve sledovaném regionu. 9

10 2. KULTURA NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ 2.1. Rozsah sídelního území kultury nálevkovitých pohárů v Čechách Osídlení kultury nálevkovitých pohárů je doloženo převážně v oblastech s kvalitní zemědělskou půdou s důrazem na teplejší a sušší regiony. Vyhledávané byly zejména lokality v blízkosti vodních zdrojů, převážně menších potoků (Rulf 1983, 76). Z posledních let je známo z území Čech přibližně 450 nalezišť kultury nálevkovitých pohárů (databáze Archeologického ústavu AV ČR v Praze). Lze však důvodně předpokládat, že nálezová základna může být daleko rozsáhlejší, neboť keramika kultury nálevkovitých pohárů (zejména ve starším baalberském stupni) obsahuje značné Obr. 1. Kultura nálevkovitých pohárů v Čechách (dle Zápotocký 2008, 64). 10

11 procento nezdobených tvarů, tudíž příslušný materiál zůstane často nerozpoznán. Největší koncentrace osídlení se soustřeďuje ve středních a severozápadních Čechách (obr. 1). V období siřemské fáze (před polovinou 4. tisíciletí př. Kr.), kdy došlo k vývojovému optimu, zasahovala aktivita do většiny regionů staré sídelní struktury (Zápotocký 2008, 63 65). Výrazné sídelní oikumeny lze sledovat na Bílinsku, především na středním toku Bíliny, a v Poohří. Ve středních Čechách je zachyceno silné osídlení v Makotřasech (okr. Kladno) a v okolí Velkých Přílep (okr. Praha-západ). V mladší, salzmündské fázi (polovina 4. tisíciletí př. Kr.) dochází k redukci lokalit, což je zřejmě způsobeno rozšířením badenské kultury ze středního Podunají, jejíž stopy jsou patrné např. na Kutnohorsku a Kolínsku (Dobeš Zápotocký 2013, , 496). Sídelní areál ve Velkých Přílepech představuje příklad velké osady v otevřené poloze beze stop ohrazení, který má srovnání pouze s obytným areálem v Makotřasech (Pleslová-Štiková 1995). V případě Velkých Přílep však jde o území značně rozsáhlejší, které vyniká i v evropských souvislostech Sídelní a pohřební formy v kontextu českého eneolitu Sídliště kultury nálevkovitých pohárů byla převážně rovinná v otevřených, krajinných polohách. Její nositelé osídlovali především černozemní oblasti s důrazem na teplejší a sušší regiony s větším rozptylem sídlišť. Blízkost vody zůstává hlavní podmínkou pro rozvoj osídlení. Až 70 % lokalit se nachází 300 m od vodního zdroje, přičemž jsou upřednostňovány menší potoky před řekami (Rulf 1983, 76). Ukazuje to na zemědělský charakter kultury se značným zaměřením na chov dobytka (to se zřejmě odráží i v zoomorfních plastikách a nádobách). Domácí zvířata zastupovaly jednak ovce a kozy, zejména však od neolitu v Evropě preferovaný skot, který se od počátku eneolitu využíval též k orbě. Svědčí o tom mimo jiné existence figurálních plastik volského spřežení z polských lokalit Kreznica Jara nebo Bytyń (Podborský 2002, 87, obr. 34:2,3). Dalším přímým důkazem je nález rohu vola s deformací po zápřahu z Holubic na 11

12 Moravě (Šebela 1999). Také rituální pohřby zvířat (někdy i společně s člověkem) ukazují na úctu, kterou lidé cítili k dobytčatům, jako ke svým nepostradatelným pomocníkům (viz kap Funkční interpretace objektů). Mezi chovná zvířata přibyl nově kůň. 1 Z analogií z Polska a Ukrajiny se lze domnívat, že lid kultury nálevkovitých pohárů znal již textilní uzdění koně s kostěnými nebo dřevěnými postranicemi (Podborský 2002, 87 88). Na našem území se kosti koně nalezly například na eneolitickém hradišti Cimburk u Kutné Hory, kde bylo objeveno celkem 22 koňských kostí, a to jak z koně divokého, tak z koně domácího (Zápotocký 2000a, 89). Ze zemědělských plodin převažuje pšenice (pro eneolit je nejrozšířenější pšenice dvouzrnka), v menší míře pak ječmen a proso. Na sídlišti kultury nálevkovitých pohárů ve Velkých Přílepech v poloze Skalka bylo paleobotanickou analýzou zjištěno pěstování pšenice dvouzrnky a jednozrnky (Kočár Sůvová Kočárová 2006). Lze předpokládat, že část úrody obilovin se využívala k výrobě piva. Pivo zřejmě představovalo velmi důležitý (téměř rituální) nápoj při hostinách (Vencl 1994). Pěstování zemědělských plodin bylo založeno na efektivnějším využívání půdy s přílohovým systémem. Okolí obytných areálů se již trvale odlesňovalo a bylo obklopeno čtvercovými poli a pastvinami, na nichž se pásla domácí zvířata. V zimním období se zvířata dokrmovala osekanými lesními podrosty, což znemožňovalo přirozenou obnovu lesa (Neustupný 2008, 18). Vesnice měly trvalejší charakter, což dokládají mimo jiné i výrazně mocnější stratigrafické situace (např. Moucha 1961, Zápotocký 1998b). Na rozdíl od neolitických osad, kde jsou objekty umístěné dále od sebe na velké ploše, jsou v eneolitu osady menší s hustější zástavbou. V sídelních areálech pokračovalo formování jednotlivých komponent obytné, výrobní, hospodářské, pohřební. Zavedení oradla a přílohového zemědělství přineslo potřebu zachovat dlouhodobou kontinuitu osad a jejich polností. V podstatě lze konstatovat, že tehdejší krajina se sídlišti již měla v zásadě stejnou sídelní strukturu, jakou známe z období středověku i časného novověku (Neustupný 2008, 18; 1986). Při srovnání s ostatními pravěkými kulturami (dle demografické teorie) můžeme vycházet z toho, že rodiny byly poměrně malé max. 4 osoby včetně dětí, z toho vyplývá, že 1 Kosti koně z období kultury nálevkovitých pohárů byly v obci Velké Přílepy nalezeny na dvou lokalitách (Kyselý 2008, Šulová Kubálek Holub 2010). 12

13 i lidí v posproduktivním věku bylo poměrně málo. Průměrná délka života byla let (Neustupný 1983). Sídliště kultury nálevkovitých pohárů lze rozdělit do několika skupin. Jednak jsou to hrazené areály v rovinatém terénu sem patří především lokalita Makotřasy (okr. Kladno; Pleslová-Štiková 1985). Dále rozsáhlé osady v otevřených polohách bez ohrazení, ke kterým náleží námi popisované sídliště ve Velkých Přílepech. Dalším typem jsou malé nehrazené osady a jednotlivě rozptýlené usedlosti volně v krajině. Tato skupina osídlení zahrnuje nejvíce lokalit. Do tohoto výčtu patří též přechodná stanoviště, která sloužila k různým účelům (např. se jednalo o sběračské, lovecké, pastevecké, rybářské stanice, výrobní a těžební areály, či kultovní okrsky, Zápotocký 2008, 68 71). Vedle těchto rovinných sídlišť byla zachycena i opevněná výšinná sídliště. Zatímco střední eneolit se označoval jako období sídlišť na strategicky výšinných polohách, ve starším eneolitu byly výšinné polohy považovány za ojedinělé. S přibývajícími nálezy se situace mění a tento názor je nutno přehodnotit. Mezi lokality vybudované ve strategicky příhodné poloze patří například Čáslav-Hrádek, Cimburk (okr. Kutná Hora), Baba (Praha-Dejvice), Mužský- Hrada (okr. Mladá Boleslav; Zápotocký 1998a; 2000a; Havel 1986; Pleslová-Štiková 1981). Na Moravě bylo v devadesátých letech zkoumáno mohutné opevněné hradiště Rmíz u Laškova náležející do baalberského stupně (Šmíd 2007). Všechny zmíněné výšinné lokality vykazují určité společné znaky. Zpravidla jde o polohy na vyvýšených, částečně přírodou chráněných místech. Hradiště jsou členěna na vnitřní ohrazenou plochu s akropolí a na předhradí bez opevnění. Nevyřešena zůstává dodnes otázka významu výšinných sídlišť. Vzhledem k dominantnímu postavení v krajině můžeme předpokládat také jejich důležitou společenskou roli. Jiří Pavelčík považoval tyto lokality za jakési prototypy měst podobné těm, jaké byly v téže době budované v egejské oblasti (Pavelčík 1972, 166). Dále se uvažuje o funkci správních center a vytýčení určitého teritoria, na které má daná skupina právo. V případě ohrožení mohla hradiště sloužit jako útočiště nebo plnit kontrolní funkci, kdy se na větší vzdálenosti využívala signalizace ohněm a kouřem (Vencl 1983, 202, 286). Kromě sídelní funkce se objevují hypotézy o kultovním charakteru, či o využívání hradišť jako obchodních emporií (Filip 1948). Mohlo se také jednat o posvátnou plochu, kde probíhaly důležité společenské obřady, jako například obchodování s kamennými 13

14 sekerami nebo výroba kamenných nástrojů, což dokládají nálezy polotovarů a suroviny (Daněček Turek 1997, 137). M. Zápotocký rozdělil výšinné lokality do několika skupin dle terénních poměrů a nálezové situace 1. hradiště (s výraznou fortifikací a osídlením), 2. opevněná výšinná sídliště (s jednoduchým ohrazením a osídlením), 3. výšinné polohy bez ohrazení s osídlením, 4. výšinné polohy s minimálním ohrazením i osídlením. Podle topografické polohy poukazuje na přímou vazbu hradišť na komunikační sítě. Téměř 90 % sledovaných výšinných eneolitických poloh předcházelo raně středověkým lokalitám na síti dálkových komunikací, což dokazuje význam hradišť jako důležitých sociálně organizačních, ekonomických a záchytných bodů na trase dálkových spojů (Zápotocký 2000b). Ve starším eneolitu docházelo k významným ekonomickým i sociálním změnám, což lze dobře sledovat jak na struktuře sídlišť, tak na způsobu pohřbívání. Ačkoli je známo poměrně málo pohřebišť ze sledovaného období, mohou přesto leccos napovědět. Pohřební ritus byl převážně kostrový. Zemřelí jedinci byli ukládáni ve skrčené poloze na pravém boku a orientováni hlavou k západu, přičemž obličej pohřbeného směřoval k jihu. V salzmündské fázi převažovala orientace jih sever (Zápotocký 2008, 72). V mladším období nálevkovitých pohárů se na Moravě začíná objevovat i žárový ritus. Na našem území se vyskytují jak hroby kryté mohylami, tak prosté kostrové pohřby, u kterých se však předpokládá, že původně byly taktéž kryty mohylami (Šmíd 2004). Kromě těl uložených na pohřebištích se vyskytují i pohřby v sídlištních jámách, a to buď rituálně uložené i s výbavou, nebo jen pohozené se stopami opálení. V některých případech byly objeveny pouze lebky nebo části skeletu. Nejinak tomu bylo i na sledovaném území ve Velkých Přílepech. Je překvapivé, že k takto rozsáhlému obytnému areálu naprosto chybí pohřební komponenty. Navzdory značně rozsáhlé stavební činnosti v nejbližším okolí lokality nebylo dosud regulérní pohřebiště nalezeno. Ve sledované oblasti se nacházejí pouze ojedinělé kostrové nálezy (navíc v minimálním počtu). Přímo na zkoumaném sídlišti se nacházelo 59 objektů KNP a z lidských kosterních pozůstatků byly objeveny pouze drobné zlomky lidských kostí v zásobní jámě bez bližšího určení (obj. číslo 77). Pohřby v sídlištních jamách se vyskytují téměř v celém období pravěku. Mění se pouze jejich interpretace od rituálního 14

15 charakteru až po nouzové řešení v případě epidemie či zimního počasí. Rozlišit lze též způsob uložení, kdy jedinci jsou do jámy buď pohozeni, nebo pietně pohřbeni (Rulf 1994; Rulf Čtverák 1997). Pro některé kultury se jedná o standardní způsob pohřbívání, což platí zejména pro neolit, neboť o rozdělení sídlištního a pohřebního areálu se uvažuje až od období eneolitu (Rulf 1996). Lidské pozůstatky se nacházely také na sídlišti KNP odkrytém při předstihovém archeologickém výzkumu prováděném Středočeským muzeem při výstavbě bytových domů na severovýchodním okraji obce Velké Přílepy, vpravo od státní silnice č. 240 na Velvary (viz kap Obytné stavby kultury nálevkovitých pohárů v kontextu českého eneolitu). Kromě běžných sídlištních objektů zde byla objevena i chata, v jejímž zásypu se nacházela lidská lebka. Dle antropologického posudku lebka patřila dospělému jedinci a pravděpodobně šlo o uložení setnuté hlavy (nevíme však, zda k oddělení hlavy od trupu došlo za života jedince, či až po jeho smrti). V jedné ze sloupových jam v chatě 2A/06 bylo objeveno několik neonatálních kůstek (Daněček 2008a). Torza skeletů novorozenců nacházejících se v sídlištním objektu byla zachycena též při výzkumu sídliště kultury nálevkovitých pohárů v Brozanech nad Ohří v severozápadních Čechách. Zajímavostí je zde výskyt štěňat a kojenců v jednom objektu (Dobeš Zápotocký 2013). Nálezy samostatně pohřbených lebek nepatří na našem území k ojedinělým případům. S těmito praktikami se můžeme setkat např. v kultuře s moravskou malovanou keramikou (Tihelka 1956, ). Podobné nálezy se objevují i v Polsku, kde jsou uložené lidské kostry se záměrně roztříštěnými lebkami (Gurba 1957, 70 76). Nedaleko sídliště ve Velkých Přílepech se ostatně nachází významná lokalita kultury nálevkovitých pohárů Makotřasy, kde bylo v odpadních jámách a v zaniklém čtvercovém příkopu nalezeno celkem 29 koster nebo jejich částí, které vykazovaly stopy násilí (Pleslová-Štiková 1985, 84). Zatím poslední pohřební nález na katastru obce Velké Přílepy představuje kompletní lidský skelet odkrytý při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2008 při výstavbě mateřské školky nedaleko okrsku Kamýk (Šulová Kubálek Holub 2010). V zásobní jámě byla objevena pietně uložená kostra ve skrčené poloze. Skelet byl uložen na pravém boku s hlavou k západu a obličejem k jihu, což odpovídá obvyklé poloze ukládání zemřelých ve starším období KNP. Šlo asi o padesátiletou ženu, která dle antropologického posudku 15

16 zemřela na následky úrazu. Ve stejné vrstvě se nacházel neúplný skelet polního zajíce a ovce či kozy. Tyto zvířecí kosti dle osteologického posudku nevykazovaly stopy ořezání typické pro kuchyňský odpad. Z toho se usuzuje, že šlo o masité milodary. 2 Zásobní jáma dále obsahovala zvířecí kosti skotu, prasete, koně, tura a díky pečlivému proplavení zásypu byly objeveny i kosti drobného ptáka a kosti rybí. Keramický inventář představoval soubor 150 zlomků, které (vzhledem k absenci výraznějších výzdobných prvků) lze rámcově datovat do období kultury nálevkovitých pohárů (obr. 2). Nejbližší analogii můžeme nalézt v Praze- Ďáblicích, kde byla dokumentována kostra ve Obr. 2. Velké Přílepy. Pohřeb ženy v zásobní jámě (dle Šulová - Kubálek - Holub 2010, 646). skrčené poloze, pietně pohřbená do již částečně zasypané zásobní jámy (Dobeš Kostka Stolz 2010). Dle antropologického posudku šlo o cca padesátiletou ženu, uloženou s hlavou k jihozápadu a obličejem k jihovýchodu. V blízkosti lidského skeletu se opět nacházely větší zlomky zvířecích kosti. V tomto případě je nález datovaný na základě keramického materiálu do siřemského stupně (obr. 3). Další obdobné nálezy pocházejí z Malého Března (okr. Most), kde byly zachyceny tři sídlištní objekty, 2 V období kultury nálevkovitých pohárů se vyskytovaly kostry zvířat rituálně pohřbených společně s lidskými jedinci (převážně dětmi). Zřejmě se jednalo o projev rituálních obřadů komunit, v nichž hospodářství hrálo prioritní roli (Zápotocký 2008, 73 74). Obr. 3. Praha - Ďáblice. Pohřeb ženy v zásobní jámě (dle Dobeš - Kostka - Stolz 2010, 609). 16

17 z nichž dva obsahovaly lidské kosterní pozůstatky. V jednom objektu se nacházela rituálně uložená kostra dospělého muže a ve druhém bylo pohozeno osm jedinců. Na kostech se nacházely stopy tříštivých úderů, které zřejmě způsobily úmrtí. Dislokace kostí v jámě dovoluje vyslovit myšlenku, že těla zabitých jedinců zůstala nejprve nepohřbena a teprve později došlo k jejich uložení do jámy. Na kosterních pozůstatcích nebyly shledány žádné stopy řezání, sekání, opalování, které by ukazovaly na antropofagii. Tyto násilné zásahy mohly mít příčinu v konfliktech mezi jednotlivými rodinami (Černá Velímský 1991). Taktéž při záchranném archeologickém výzkumu při výstavbě dálnice D 11 v katastru Třebestovic (okr. Nymburk) byla odkryta zásobní jáma druhotně využitá jako pohřební místo. Do prázdného sila byli uloženi tři jedinci (dva dospělí muži a asi pětileté dítě). Za milodar lze považovat keramickou miniaturu pohárku. Autoři se přiklánějí k domněnce, že zásobní jáma byla pro pohřební účely využita z důvodu nouze, např. v zimním období (obr. 4.; Rulf Čtverák 1997, Chochol 1997). Nedostatek pohřebních aktivit v námi sledované oblasti nijak nevyčnívá z celkového kontextu rozložení pohřebních a sídlištních objektů v období kultury nálevkovitých pohárů. Na našem území bylo zachyceno výrazně menší množství hrobových nálezů v poměru ke zkoumaným sídlištím. Tento nepoměr lze vysvětlit spíše neuspokojivým stavem bádání, než jejich zničením hlubokou orbou. Jelikož se často vyskytují hroby bez milodarů, bývá obtížné takový nález správně chronologicky zařadit. Další z možností mohou být pohřby uložené na úrovni terénu překryté mohylami, které v průběhu času snadno podlehnou zkáze. Můžeme také připustit eventualitu, že část tehdejší populace byla pohřbívána způsobem, který nelze archeologickými metodami postihnout (např. Kandert 1982). Obr. 4. Třebestovice (okr. Nymburk). Pohřby v zásobní jámě (dle Rulf - Čtverák 1997, 68). 17

18 2.3. Obytné stavby kultury nálevkovitých pohárů v kontextu českého eneolitu I přesto, že ve sledovaném období měla vesnice již trvalejší charakter, obytné stavby jsou na našem území zachyceny poměrně vzácně. Zahloubené chaty (polozemnice) se současně s dlouhými domy nadzemní konstrukce vyskytují od počátku neolitu v celé střední Evropě. Uvažuje se, že využití polozemnic bylo spíše hospodářského či výrobního charakteru. V období eneolitu, kdy se počty dlouhých obytných domů značně redukují, jsou pak tyto zahloubené objekty jedinými doklady obytného či výrobního procesu (Ernée Dobeš Hlaváč Kočár Kyselý Šída 2007, 88 89). Středoevropským typem obydlí kultury nálevkovitých pohárů byla převážně nezahloubená kůlová stavba, někdy se základovým žlabem (Schlette 1958, ). Pro období eneolitu se uvažuje již o domech patrové konstrukce, kdy se zvětšil podíl dřeva na úkor hlíny (Bláhová-Sklenářová 2012, 85). Podle častého výskytu zahloubených hospodářských jam a hlavně rozsáhlých NL m Obr. 5. a 6. Flögeln (district of Cuxhaven). Dokumentace dlouhého nadzemního domu (dle Zimmermann 2008, ). 18

19 hliníků na českých lokalitách KNP lze usuzovat, že i na našem území byly standardním obydlím domy nadzemní kůlové konstrukce, využívající k omazání a konstrukci stěn větší množství jílu. Kvůli mělkému založení do podloží však tyto stavby nezanechaly v terénu výraznější stopy a jejich identifikace je často problematická. Ve střední Evropě známe obytné kůlové stavby např. z Polska nebo Dolního Saska. Polský badatel B. Balcer doložil na sídlišti Ćmielów- Gawroniec, že zahloubené objekty, tzv. polozemnice, jsou pouze sídlištní jámy a obytné domy měly podobu nadzemních staveb (Balcer 1989, ). Na lokalitě Flögeln (Dolní Sasko, severně od Bremerhavenu) byl nalezen jeden z nejzachovalejších půdorysů dlouhého nadzemního domu. Tuto stavbu lze interpretovat jako obytný trojprostorový dům se stěnami vypletenými proutím, jehož konstrukce byla ukotvena v základových žlabech (obr. 5, 6; Schirnig 1979; Kelm 2000, 11 12; Zimmermann 2008, ). Z českého raného eneolitu se ve většině případů podařilo zachytit pouze torza kůlových staveb. V Třebestovicích (okr. Nymburk) se nacházel v prostoru pohřebiště trapézovitý dům nadzemní konstrukce o rozměrech 11 6,40 7,25 m. Obvod byl tvořen základovými žlaby o hloubce cm. Uvnitř stavby se nalezly další objekty, z nichž některé lze přiřadit k vnitřní konstrukci domu. Se stavbou domu však patrně souvisel hrob, který se nacházel v ose východního základového žlabu chaty. V případě tohoto trapézovitého objektu se tedy uvažuje spíše o stavbě funkčně související s nalezeným pohřebištěm (Čtverák Rulf 1989, 7, 20 21). Do časného eneolitu lze zařadit i stavbu vymezenou žlábky z Klučova (okr. Kolín). Jde o mírně trapézovitý objekt o délce 20 m a šířce 2,40 3,05 m, orientovaný ve směru S J (Kudrnáč 1954). Vzhledem k malé šířce objektu a přítomnosti dvou zahloubených jam v podélné ose, byla stavba interpretována jako pohřební mohyla (Pleinerová 1980, 46). Tento závěr navozuje domněnku, že i v jiných případech těchto staveb určených jako domy lze uvažovat o funkci dlouhých pohřebních mohyl. V budoucnu budou jistě nálezy těchto objektů přibývat, mimo jiné též s přihlédnutím k nové interpretační možnosti. Jen v severozápadních Čechách bylo leteckým průzkumem k roku 2003 prokázáno jedenáct objektů, u nichž lze předpokládat příslušnost k raně eneolitickým dlouhým mohylám (Neustupný 2008, 45). Další objekty kůlové konstrukce dvou dlouhých domů prozkoumala I. Pleinerová na polykulturní 19

20 lokalitě v Březně u Loun. Obě odkryté konstrukce byly pravidelného obdélníkového tvaru, s rozměry dosahujícími na delší ose přes 20 m a na kratší ose téměř 7 m. O jejich současnosti vypovídala vedle shodného konstrukčního charakteru především stejná prostorová orientace SZ JV. Podle nalezeného materiálu lze obě stavby zařadit do období časného až staršího eneolitu. Na našem území se jedná o unikátní nález eneolitických domů tohoto charakteru. Nejbližší analogie lze hledat v Německu na lokalitě Halle- Döllauer Heide, kde byl nalezen dlouhý dům obdobné kůlové konstrukce. Tento objekt náleží k salzmündské fázi KNP (Pleinerová 1990). Za pozůstatky obytných objektů lze zřejmě považovat i tři kůlové nadzemní stavby z Neratovic náležející pravděpodobně do období jordanovské kultury. První z objektů měl rozměry 8,5 4 m a půdorys byl tvořen sedmnácti sloupovými jámami, 3 z nichž v jedné se nacházela eneolitická sekerka. Nosnost hlavních nárožních kůlů byla navíc posílena dalším kůlem zapuštěným cm od nich ve směru úhlopříček půdorysu chaty. Druhá zachycená stavba byla ve tvaru širokého obdélníka (5 3,5 m) vymezena čtyřmi sloupovými jámami. Z poslední obdélníkové chaty byla zachycena pouze severní stěna měřící 11 m a kratší západní stěna dlouhá 5,8 m (Kabát Zápotocký 1962, 13 15). Žlabový půdorys obytné stavby se nacházel též v Plotištích nad Labem u Hradce Králové (Vokolek 1993, 7 15). Polozemnice obdélníkovitého či oválného půdorysu se v našem prostředí jednoznačně objevují až od středního eneolitu. Na lokalitě Baba v Praze-Dejvicích bylo interpretováno pět objektů jako zahloubené obytné stavby, z nichž ve třech se podařilo prokázat přítomnost ohniště. Obytná plocha čtyř chat se pohybovala od 5,5 do 16,1 m 2, pátá pak dosahovala pozoruhodných rozměrů 12,4 6,8 m (80 m 2 ) a zaujímala prostor na nejvyšším místě ostrožny (Havel 1986). V Hostivici u Prahy se nacházela polozemnice (2 2,5 m, hloubka 90 cm od ornice) s podlahou vymazanou asi pěticentimetrovou vrstvou mazanice. Ve východním rohu se vyskytovala zahloubenina s tmavou výplní promísenou 3 Pojem sloupová jáma je v české odborné literatuře často zaměňován s výrazem kůlová jamka. Pokud se však do země vyhloubí výkop a do něj umístí kůl, který se zasype a udusá, získá objekt značné rozměry, které již neodpovídají výrazu jamka. Zásadní rozdíl také představuje funkční interpretace dřevěných komponent. V případě nosných prvků jde vlastně o sloupy, tudíž můžeme hovořit o sloupové jámě. Většinu nalezených pozůstatků (nejenom) po obytných stavbách tak můžeme považovat za sloupové jámy (Bláhová-Sklenářová 2012, 20 24; Vařeka 1991, 586). 20

21 s propálenou mazanicí. Pravděpodobně šlo o ohniště, což potvrzuje obytný charakter objektu. Ve výplni polozemnice se nacházely zlomky keramiky (salzmündská fáze), zvířecí kosti a kamenná štípaná industrie. Kůlové jamky nalezeny nebyly ani uvnitř, ani vně objektu (Janská 1957, ). Na sídlišti v Praze-Lysolajích se nacházel mírně zahloubený objekt s mísovitým dnem o rozměrech cm a hloubce 65 cm. Mohlo jít o malou chatu, i když ve výplni se kromě drtidla nenacházelo nic, co by dokládalo funkci obydlí (Pleslová-Štiková 1972, 85). Podobná obydlí se vyskytovala na výšinném sídlišti Mužský Hrada, kde se nacházely menší chaty o rozměrech 4 10 m 2 a hloubce 60 cm. V některých případech se zachovaly zbytky ohnišť nebo pecí. Po obvodu stěn nebo i ve středu obydlí byly výzkumem zachyceny kůlové jamky naznačující dřevěnou konstrukci stěn a zastřešení (Pleslová-Štiková 1981, 64). Tyto objekty je možno obecně rekonstruovat jako stavby mělce zapuštěné do podloží, se stěnami vypletenými proutím a omazanými mazanicí a se sedlovou střechou (Zápotocký 2008, 65). Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy provedlo ve dvou výzkumných sezónách (v letech ) záchranný archeologický výzkum v rámci budování areálu v poloze Skalka (Daněček 2007; 2008a; 2008b; 2009). Na zkoumané ploše bylo zachyceno osídlení z období kultury nálevkovitých pohárů (siřemská a salzmündská fáze), v menší míře potom z období kultury s vypíchanou keramikou, badenské kultury, únětické kultury a mohylové kultury střední doby bronzové. Pro nás je zajímavý objekt (označený 2A/06), jenž je interpretován jako mírně zahloubená obdélná chata s množstvím sloupových jam, náležící kultuře nálevkovitých pohárů (obr. 7, 8). Stavba byla 3,8 m dlouhá a 3,2 m široká, delší stranou orientovaná SV JZ. Nedaleký žlabovitý objekt (5/06) s velkou sloupovou Obr. 7. a 8. Velké Přílepy - poloha Skalka. Dokumentace zahloubeného obydlí (dle Daněček 2008a). 21

22 jámou ve své severní části zřejmě konstrukčně přímo souvisel se zmiňovanou chatou. Zajímavostí je nález pietně uložené lidské lebky v zásobní jámě (datované taktéž do období kultury nálevkovitých pohárů) pod podlahou chaty. Autor výzkumu se domnívá, že lebka souvisela spíše s aktivitami v chatě, než se zásypem zásobní jámy. 4 Dle antropologického posudku lebka pocházela z dospělého jedince a pravděpodobně šlo o uložení Obr. 9. Tuchoměřice. Půdorys raně eneolitického rondelu (dle Sankot Zápotocký 2011, 83). setnuté hlavy (nevíme však, zda k oddělení hlavy od trupu došlo za života jedince, či až po jeho smrti; Průchová 2008). V jedné ze sloupových jam v chatě 2A/06 se nacházelo několik neonatálních kůstek (doklad dětské oběti?). Další zlomek dětské kosti (tibie) byl identifikován v nedaleké zásobní jámě. Vzhledem k velkému množství zachycených kůlových a sloupových jam v poloze Skalka, které se vyskytují mezi sídlištními objekty a zásobními jamami, lze předpokládat, že další obytné domy z období kultury nálevkovitých pohárů byly tvořeny nadzemní kůlovou konstrukcí. Lidské oběti v domě nebo jeho bezprostřední blízkosti jsou známé z Přední Asie, Levanty, Egejdy i pevninského Řecka od neolitu po dobu bronzovou. Můžeme se však s nimi setkat i v následujících obdobích a dalších geografických oblastech. Za podobnou stavební oběť lze považovat lidský skelet nalezený v trapézovitém domě v Třebestovicích (Čtverák Rulf 1989, 7, 11, 20 21). Poněkud odlišným příkladem je nález kostí prasete v základovém žlabu chaty z Postoloprt datované do lengyelské kultury (Soudský 1969). Ze zahraničních analogií je z lengyelského prostředí známa oběť šestiletého dítěte na východní straně kůlové chaty v Maďarsku ve Veszprému (Makkay 1986). Ostatně 4 Nutné je vzít v potaz i možnost, že šlo o náhodnou superpozici dvou objektů. 22

23 nemusíme pro další příklad stavební oběti chodit daleko. V nedalekých Tuchoměřicích (okr. Praha-západ) byl při archeologickém výzkumu sídliště z období jordanovské kultury dokumentován raně eneolitický rondel (Sankot Zápotocký 2011, 82 85). Zjištěná palisáda měla kruhový půdorys o průměru 18 m, tvořený dvaceti devíti kůlovými jámami (obr. 9). Zdejší zajímavost reprezentuje obdélníková přístavba, která navazuje kolmo na rondel od jeho severojižní osy. Tato přístavba mohla sloužit k uložení rituálních předmětů či těl zemřelých, nebo představovala tribunu pro diváky, kteří sledovali dění v posvátném prostoru. Každopádně kruhová palisáda s obdélnou přístavbou představuje dosud neznámou podobu raně eneolitického rondelu. Otázkou do diskuze však zůstává určení stáří stavby. Datování proběhlo na základě nálezu kostrového hrobu (z období jordanovské kultury) vzdáleného 16 m od kultovního objektu. Autoři považují hrobový nález za obětinu spojenou s výstavbou rondelu. Bohužel však nelze doložit přímý vztah hrobu a rondelu, tudíž není možno jednoznačně prokázat příslušnost rondelu do období jordanovské kultury. Přesto by tak v rámci zdejšího raně eneolitického sídlištního areálu tuchoměřický rondel společně s hrobem představoval významný kultovní prostor. Existenci domů nadzemní kůlové konstrukce z období KNP dokazuje záchranný archeologický výzkum nedaleko Velkých Přílep v Líbeznicích (okr. Praha-východ) provedený v roce 2008 (Turek 2011). Lokalita je od sídliště ve Velkých Přílepech vzdálena vzdušnou čarou pouhých 14 km směrem na severovýchod a nacházely se zde pozůstatky obytných i pohřebních aktivit z eneolitu a doby bronzové. Významným zjištěním bylo odkrytí obdélných půdorysů minimálně deseti dlouhých domů tvořených sloupovou konstrukcí a náležejících do období kultury nálevkovitých pohárů (obr. 10). Na základě keramiky (zlomky džbánů) a sekeromlatu s oblým týlem ze Obr. 10. Líbeznice (okr. Praha-východ). Půdorys jednoho z domů KNP (dle Turek 2011, 422). 23

24 sídlištních objektů byly domy datovány do salzmündského stupně KNP. Datační situace byla usnadněna absencí objektů jiných kultur v tomto prostoru. Ostatní sídlištní objekty navíc respektovaly uvedené obytné komponenty a tvořily tak ucelenou sídlištní jednotku. Odkryté domy měly orientaci východ západ a rozměry 23 m 7 m. Jeden z domů byl na základě dochovaných příčných stop po kůlech rekonstruován jako trojprostorový. Mezi těmito obytnými stavbami se nacházela v zásypu zásobní jámy kompletní kostra zhruba sedmiletého dítěte ve skrčené poloze bez milodarů. Tento výzkum není ještě kompletně zpracovaný a informace jsou zatím pouze orientační. Na námi sledované ploše lze jako obydlí identifikovat pouze objekt 26/94 (tab. 9) Výplň mírně zahloubené obdélníkovité jámy tvořila světle hnědá hlinitoštěrkovitá hlína, na níž spočívala asi pěticentimetrová mazanicová krusta na propálené vrstvě s uhlíky. Je možné, že se jedná o stěnu zničenou požárem a zřícenou do prostoru chaty. Movitý inventář objektu tvoří bohatý keramický materiál (celkem 242 zlomků), mazanice, zvířecí kosti, zlomek zrnotěrky a dva kamenné úštěpy. V blízkém okolí zachycené chaty se nacházejí dvě kruhové zásobní jámy, jedna oválná jáma a pravidelný čtvercový objekt. Kromě této zahloubené stavby můžeme předpokládat, že obytných staveb nadzemní kůlové konstrukce se nacházelo na sídlišti ve Velkých Přílepech větší množství. Kvůli mocné skrývce nadložních vrstev (místy až 100 cm!) tak nemohly být mírně zahloubené, případně i zcela nadzemní stavby vůbec zachyceny. Vzhledem k většímu množství hliníků (celkem 10) a zásobních jam (celkem 24) můžeme důvodně předpokládat existenci celé skupiny výzkumem nezachycených obydlí. Keramika pocházející z přílepských hliníků se dochovala ve větších i menších fragmentech a zahrnovala jak stolní, tak i zásobní tvary. Výplň těchto jam poukazuje na primární odpad a hliníky se pravděpodobně nacházely v těsné blízkosti nenalezených, avšak pravděpodobně existujících obytných staveb. Na raně eneolitickém sídlišti v Bdeněvsi (okr. Plzeň-sever) byl zachycen hliník, v němž spodní vrstvy tvořila mazanicová krusta interpretovaná jako pozůstatky rozplavených konstrukcí domů, které se zřejmě nacházely v těsném sousedství (Dobeš Metlička 2014, 47). Při výzkumu sídliště kultury nálevkovitých pohárů ve Vikleticích (okr. Chomutov) Milan Zápotocký uvažoval o existenci domů nadzemní konstrukce, po nichž však také 24

25 nezůstaly žádné stopy. Vycházel z údajů z jiných lokalit, kde domy zachyceny byly, např. v Březně u Loun (Pleinerová 1990). Při velikosti zkoumané plochy ve Vikleticích ( m) a zjištěných 15 objektech lze počet domů odhadovat na minimálně 4 a maximálně 10 (Zápotocký 2002, 293). Dle tohoto vzorce lze při zachycených 59 objektech KNP na sídlišti ve Velkých Přílepech 5 odvodit, že obytných staveb mohlo být minimálně 16 a maximálně 40. Opět se však nabízí otázka k diskuzi, zda takto rozsáhlé sídliště existovalo v jednom časovém horizontu. Vezmeme-li v úvahu, že na sledovaném sídlišti byl zachycen jak siřemský, tak i salzmündský stupeň (jejichž trvání se předpokládá v délce zhruba 300 let), můžeme zde zcela jistě uvažovat o vícefázovém osídlení. 5 Velikost zkoumané plochy na sídlišti H-Systému ve Velkých Přílepech dosahovala téměř 15 ha a polygon objektů kultury nálevkovitých pohárů byl ca m. 25

26 3. SÍDLIŠTĚ S KULTUROU NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ VE VELKÝCH PŘÍLEPECH Prostorové rozložení objektů KNP na sledovaném sídlišti není rovnoměrné. Zkoumaná plocha dosahuje celkem 15 ha a objekty popisované kultury jsou rozptýlené v prostoru o velikosti zhruba 8 ha. Komponenty se vyskytují zčásti ve shlucích a zčásti jednotlivě. Nejvíce se jich kumuluje v jižní části plochy výzkumu západně od silnice k Černému Volu, kde se nacházejí veškeré hliníky, většina zásobních jam a jediný zjištěný obytný objekt. Z toho můžeme usuzovat, že se zde pravděpodobně nacházelo centrum sídelního areálu (tab. 6). Zdejší objekty byly mimořádně bohaté na keramický (i jiný) nálezový materiál. Z celkového objemu keramiky kultury nálevkovitých pohárů získaného na lokalitě pochází z tohoto okrsku zhruba 80 % keramických zlomků. Zdá se, že směrem k severu objekty postupně vyznívají. I přes značný rozsah zkoumané plochy žádný z nalezených eneolitických objektů neukazuje na stopy opevnění. Jde tedy o rozsáhlý obytný areál v otevřené poloze beze stop ohrazení 6 (Zápotocký 2008, 70). Zajímavá je vydělená skupinka objektů při jihovýchodním okraji zkoumané plochy (tab. 6). Nachází se zde obdélná, mírně zahloubená jáma, interpretovaná jako obytná chata. V jejím těsném sousedství leží pravidelný čtvercový objekt, dvě zásobní jámy a jedna blíže neurčená sídlištní jáma. Celkové rozložení objektů naznačuje, že by se mohlo jednat o samostatnou hospodářskou usedlost. I na jiných sídlištích KNP byly obytné objekty tvořeny nadzemní kůlovou konstrukcí, která buď nezanechala stopy, nebo kůlové jamky nelze vzhledem k polykulturnosti většiny staroeneolitických sídlišť jednoznačně přiřadit ke kultuře nálevkovitých pohárů (např. Pleinerová 1990, ; Zápotocký 2002, 293; Turek 2011, ; Dobeš Zápotocký 2013, 495). Charakter osady byl převážně zemědělského rázu, jak dokládá množství zásobních jam, časté zlomky drtidel na obilí i výrazný výskyt keramických zásobních hrnců. Štípaná industrie je zde zastoupena spíše nevýrazně, což ukazuje spíše na běžné využití v zemědělství než na zpracovatelskou 6 Pozůstatky fortifikací byly nalezeny na třech lokalitách KNP. V Praze na Babě se nacházel mělký příkop s předsunutou palisádou, v Cimburku u Kutné Hory byla odkryta opevňovací linie dvou příkopů a v Hradci Králové palisáda a příkop (Havel 1986, 52; Zápotocký 2000a, Abb. 9 13; Richter Vokolek 1995, 89). 26

27 činnost. Také zde nebylo objeveno nic, co by ukazovalo na výrobu a zpracování barevných kovů. Pouze na nedaleké lokalitě v poloze Skalka (vzdáleno od severního okraje našeho sídliště pouhých 300 m), kde bylo zachyceno několik desítek objektů siřemské a převážně salzmündské fáze KNP, se v eneolitické vrstvě nacházel měděný slitek 7 (Daněček 2008a; 2009) Umístění lokality Obec Velké Přílepy se nachází 4 km na severozápad od administrativní hranice hlavního města (tab. 1). Sídliště kultury nálevkovitých pohárů leží v blízkosti tří menších vodních zdrojů. Vedle dnes již neexistující vodoteče v Chýnově-Libčicích jde o Podmoráňský potok protékající přímo Velkými Přílepy a Únětický potok (tab. 2). Osídlená plocha se rozkládá v příhodné poloze na nevýrazné ostrožně s možností dalekého výhledu ( m n. m.). Na severní straně je možno spatřit dominantní návrší Ers u Turska a na obzoru vrcholky Českého středohoří. Lokalita zasahuje až na vrchol táhlého hřbetu, který odděluje v rovnoběžkovém směru údolí Podmoráňského a Únětického potoka. Zároveň se zde nachází i dostatek úrodné půdy, což činilo polohu oblíbenou a využívanou prakticky ve všech obdobích zemědělského pravěku (obr. 11). Obr. 11. Velké Přílepy. Umístění lokality na mapě ČR Geologické poměry archeologické lokality Podloží zkoumaného území je tvořeno jednak návějemi pleistocénních eolických sedimentů spraší (viselský glaciál würm), jednak holocénními hlinitopísčitými a bahnitými náplavy v oblasti nivy Podmoráňského potoka. Spraše a sprašové hlíny jsou zde charakteristické okrovou barvou, prachovitou zrnitostí a hojným obsahem 7 Vzhledem k polykulturnosti lokality nelze u tohoto měděného slitku vyloučit jeho původ v jiné kultuře (např. mohylové kultuře doby bronzové). 27

28 uhličitanu vápenatého. Přítomnost CaCO 3 se projevuje častými bílými povlaky na pórech a puklinách. Na tomto sprašovém podkladu se začaly v raných obdobích postglaciálu vyvíjet tmavé kvalitní humózní půdy typu černozemě. Optimum pro jejich vznik spadá do období staršího středního holocénu tj. atlantiku. V epiatlantiku a mladších stupních holocénu se zde začaly projevovat klimatické výkyvy (oscilace suchých a vlhkých period) i vliv postupného odlesňování a zemědělského využívání okolní krajiny. V půdních profilech v okolí zkoumaného místa poté docházelo k postupnému světlání (degradaci) povrchových partií černozemí, souvisejícímu se zmenšováním obsahu humusu (Mašek et al. 1990; Mašek red. 1995). Tato oblast reprezentuje místo preferované pro osídlení ve starším eneolitu (Rulf 1983, 76) Rekonstrukce původního vegetačního porostu Současné vegetační mapy udávají pro sledovanou lokalitu jako základní porost lipovou doubravu (Tilio Betuletum), lesní společenstvo tvoří dubohabrové háje (Melanpyro nemorosi Carpinetum). V lipové doubravě je zastoupena především lípa srdčitá (Tilia cordata) a bříza bělokorá (Betula pendula). V dubohabrových hájích dominují duby (Quercus petrea, Quercus robur), habr (Carpinus betulus), jasan (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mleč (Acer platanoides) a třešeň ptačí (Cerasus avium; Neuhäuslová a kol. 1998). V nivě Podmoráňského potoka můžeme ve starším eneolitu předpokládat výskyt potoční vegetace tvořené jasanem (Fraxinus exelsior), olší lepkavou (Alnus glutinosa) s příměsí střemchy (Padus avium) a dubu letního (Quercus robur). V sušších částech se vyskytovala lípa srdčitá (Tilia cordata) a javor mleč (Acer platanoides). Nižší křovinovou vrstvu zastupovaly bez černý (Sambucus nigra), svída krvavá (Cornus sanguinea), brslen (Auonymus europaea) a líska (Corylus avellana; Moravec Neuhäsl a kol. 1991). 28

29 3.4. Historie zkoumané plochy a archeologické výzkumy KNP v nejbližším okolí V rámci této studie je nutné věnovat se i širšímu okolí zkoumané plochy, kde se nacházejí v poměrně bohatém zastoupení další objekty z období staršího eneolitu a především pak kultury nálevkovitých pohárů. Ze starších nálezů můžeme uvést výzkum Jana Felcmana z konce 19. století, který na poli za mlýnem Bohumila Ryšánka prozkoumal jámu, již lze na základě nákresů nalezeného materiálu zařadit do období eneolitu, nejspíše kultury badenské (Felcman 1898, 27 28). S tímto nálezem dobře koresponduje objev z roku 1914, kdy byla na poli pana Ženíška, nacházejícím se v těsné blízkosti výše zmíněné lokality, zkoumána rozsáhlá stupňovitá jáma s větším množstvím keramických zlomků badenské kultury (Jakimowicz 1914). Evžen Neustupný tuto keramiku použil k vymezení její fáze C, označené jako stupeň Kamýk (Neustupný 1973, ). Někteří badatelé však na základě středoeneolitického vývoje zařazují tento nálezový soubor až do protořivnáčské fáze (Pleslová-Štiková 1973, , Abb ). Z objevů posledních let je pro nás důležitý výzkum Středočeského muzea, který provedla PhDr. Ivana Vojtěchovská v roce 1999 (Vojtěchovská 1999). Šlo o záchranný archeologický výzkum při výstavbě příjezdové komunikace k novým rodinným domům a následně na třech parcelách pro samotné rodinné domky. Tato lokalita, oddělena silnicí do Úholiček od levého břehu Podmořánského potoka, se nachází v poměrně příkrém svahu, na západ od starších bytovek. Nalezené osídlení je pravděpodobně pokračováním posuzovaného sídlištního areálu na stavbě rodinných domů firmy H-System z pravého břehu potoka (tab. 4). Byly zde zachyceny aktivity z období neolitu (kultura s vypíchanou keramikou), eneolitu (KNP), halštatu, laténu a stěhování národů. Objekty kultury nálevkovitých pohárů jsou zde rozmístěny na téže vrstevnici jako na druhé straně potoka. Na základě výsledků výzkumu lze konstatovat, že zjištěné nálezy na této lokalitě jsou s velkou pravděpodobností pokračováním osídlení z pravé strany údolí. Ve třech etapách v letech proběhl v rámci budování areálu v poloze Skalka či Na Skále na ppč. 64/29 a dále pod osmi bytovými domy na ppč. 64/30, 31, 32, 33, 34, 39, 40, 41, 42, 43, 44 další záchranný archeologický výzkum. Byly zde zachyceny 29

30 sídlištní, pohřební a výrobní objekty a kulturní vrstvy (Daněček 2007; 2008a; 2008b; 2009). Zkoumaná plocha o výměře 1,4 ha se nachází na severovýchodním okraji obce Velké Přílepy, vpravo od státní silnice č. 240 na Velvary (tab. 2, 4). Lokalita se rozkládá na mírném severním svahu v nadmořské výšce 295 m n. m (vodní zdroj je vzdálený 200 m od jižního okraje osídlené plochy). Opevnění osady nalezeno nebylo, a to ani na severní přístupné straně, kde bychom ho mohli očekávat. 8 Rozličné kůlové, sloupové, zásobní a sídlištní jámy patřily k obytným areálům z období s vypíchanou keramikou, kultury nálevkovitých pohárů (zastoupena opět nejvýrazněji), badenské kultury, kultury kulovitých amfor, únětické kultury a mohylové kultury střední doby bronzové. Celkem zde bylo prozkoumáno 205 objektů, z čehož 28 náleželo kultuře nálevkovitých pohárů (siřemské a především salzmündské fázi) a 118 se řadilo do období staršího eneolitu bez bližšího určení. Jeden z mírně zahloubených objektů (2A/06) s množstvím sloupových jam přestavuje obytnou chatu (viz kap Obytné stavby kultury nálevkovitých pohárů v kontextu českého eneolitu) a jeden objekt (1/06) je interpretován jako možný žárový hrob (či dokonce více hrobů). Zajímavou situaci pak představuje rozsáhlý hliník (164/07; dlouhý 14 m), kde byla nalezena keramika KNP salzmündské fáze, siřemské fáze, keramika badenské kultury a keramika kulovitých amfor. Tato kumulace eneolitických nálezů by mohla představovat důležitý důkaz kontinuity osídlení dané lokality ve sledovaném období. Vrchol sídelních aktivit spadá do období KNP, salzmündské fáze. Jde opět o mimořádně rozsáhlý sídelní areál beze stop ohrazení. Společně s námi sledovanou lokalitou v těsném sousedství jde již o téměř stovku objektů zachycených na zdejším katastru. Zkoumaná lokalita poskytla nesmírně bohatý nálezový fond. Z četných zlomků keramiky se podařilo rekonstruovat desítky celých nádob. Ve vysokém počtu byly nalezeny také přesleny a hliněná kolečka z druhotně opracovaných keramických střepů s provrtaným otvorem. Vyskytují se zde i běžné pracovní nástroje jako šídla a dláta vyrobená z kostí. Zajímavý je nález provrtaného kostěného háčku na lov velkých ryb. Unikátem je však objev hliněné plastiky bojového sekeromlatu, který zřejmě sloužil jako dětská hračka nebo rituální předmět. Podobné zlomky malých hliněných sekeromlatů byly objeveny při výzkumu 8 V roce 2006 proběhl na lokalitě doplňkový geofyzikální průzkum, který odhalil další koncentrace pravěkého osídlení. Opevnění na sledované ploše zjištěno nebylo (Daněček 2008a). 30

31 hradiště Cimburk u Kutné Hory (Zápotocký 2000a, 70 71). V českých nálezech se jedná spíše o výjimečné exempláře, hojně se však vyskytují v severské skupině nálevkovitých pohárů, kde se objevují i exempláře vyrobené z jantaru (Pleinera kol. 1978, 244). Většina keramického materiálu, včetně uvedené makety sekeromlatu, stejně jako množství kostěných a kamenných nástrojů náleží kultuře nálevkovitých pohárů. Kovové artefakty zde byly zastoupeny nálezem měděného slitku z eneolitické kulturní vrstvy. Pokud nejde o mladší intruzi, dokládá slitek praktickou znalost metalurgie u místní komunity či kontakt s nedalekou osadou v Makotřasech 9 (okr. Kladno), kde byla výroba mědi jednoznačně doložena (Pleslová-Štiková 1985). Další nálezy kultury nálevkovitých pohárů z těsného sousedství pocházejí z roku Před výstavbou 100 rodinných domů proběhl záchranný archeologický výzkum prováděný Středočeským muzeem. Zkoumaná plocha se rozkládá západně od obce v poloze Kamýk, nazvané podle nedaleké skalní dominanty tohoto jména (tab. 4). Jde opět o polykulturní lokalitu s pozůstatky osídlení od eneolitu po dobu stěhování národů. Z období KNP bylo zachyceno několik objektů datovaných do salzmündského stupně (Limburský Řídký 2002; 2005). V roce 2004 proběhl další záchranný archeologický výzkum na katastrálním území Kamýk mezi komunikacemi Pražská (směr na Tursko), Zákolanská (směr na Svrkyni) a Spojovací (tab. 4). Na ploše 1 ha bylo nalezeno sedm objektů, z nichž byl jeden datován do období KNP (Klementová 2005). Objevy při záchranných archeologických výzkumech posledních let vyplnily mozaiku takřka souvislého osídlení kulturou nálevkovitých pohárů ve Velkých Přílepech. Rozsáhlé sídlištní aktivity v tomto regionu doplňuje překvapivě pouze jediný hrobový nález v zásobní jámě nedaleko okrsku Kamýk a pravděpodobný žárový hrob z polohy Skalka (Šulová Kubálek Holub 2010; Daněček 2008a). Ze vzdálenějšího okolí je třeba zmínit nálezy KNP v Roztokách u Prahy, kde byly v roce 2001 zachyceny tři zásobní jámy. V Hostivici (okr. Praha-západ) v ulici Palouky se na rozsáhlém polykulturním sídlišti (téměř 10 ha) nacházelo několik objektů kultury nálevkovitých pohárů (Sankot 2002; Pleinerová 2002, 23 24; Daněček Klementová 9 Obec Makotřasy je od Velkých Přílep vzdálena vzdušnou čarou 6,2 km. 31

32 2008). Při následujícím výzkumu v Hostivici (ulice Sadová) byla prozkoumána plocha 7 ha, kde se nacházel hliník KNP s lidským pohřbem (Pleinerová Klementová Hložek Daněček 2005) Okolnosti a metoda výzkumu Po odstranění vegetačního pokryvu pole proběhla skrývka bagrem se zubatou lžící a posledních ca 0,1 m nad úrovní sprašového podloží byla vždy po provedení jedné etapy skrývky celá plocha výzkumu začištěna strojem UDS, čímž došlo k zachycení všech do podloží zahloubených objektů. Odkryté půdorysy se ručně začistily a označily dřevěnými kolíky s čísly. Ne vždy však bylo před vlastním vybíráním objektů zřetelné, zda jde o jednu jámu či hliník nepravidelného tvaru, nebo o superpozici více objektů. Z těchto důvodů byly některé objekty během výzkumu dále rozděleny a dočíslovány. Naopak některé rozsáhlejší, resp. členitější útvary obdržely více čísel již při skrývce, ačkoliv se pak vždy jednoznačně nepotvrdilo, že jde o nezávislé objekty v částečné superpozici. Určité upřesnění bylo možné po prohlídce a datování laboratorně zpracovaného materiálu, avšak ani tyto poznatky v kombinaci s terénním pozorováním neumožnily ve všech případech stanovit vzájemné chronologické vztahy patrně se překrývajících objektů. Situaci rovněž značně komplikovalo vícenásobné osídlení lokality, které mělo za následek častý výskyt intruzí. Po zohlednění uvedených faktorů dosáhl celkový počet nálezových jednotek čísla 279 (čísla byla objektům přidělována během všech výzkumných sezón průběžně v jedné číselné řadě). Z hlediska vlastní metody terénního výzkumu bylo postupováno standardně. Aby bylo možno získat základní představu o časovém zařazení a typu, případně funkci jednotlivých objektů, byly všechny po skrývce zachycené struktury podrobeny exkavaci. Její rozsah byl ovšem závislý na typu konkrétních objektů. Většina jam a soujámí byla zkoumána z jedné poloviny. Výplň objektů byla odebírána zpravidla po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm (v některých případech 10 cm). K vybírání celých objektů se přistupovalo zejména v případě velké koncentrace zvířecích kostí, četného výskytu 32

33 keramiky, celých zásobnic či lidských pozůstatků. Velké objekty, snad tzv. hliníky, byly sondovány pouze pomocí řezů, podobně jako dlouhé žlabovité či příkopovité útvary. Tato metoda umožnila detailně sledovat jednotlivé typy a funkce zkoumaných objektů (např. zda šlo o zásobnice, odpadní jámy, obilnice, polozemnice, hliníky, kůlové stavby, výrobní objekty atd.). V údolní nivě Podmoráňského potoka byly jedinou cestou jak zjistit stratigrafickou situaci ručně či strojově hloubené řezy, neboť podloží se zde nacházelo téměř tři metry pod úrovní současného terénu. Hrobové nálezy se zkoumaly vždy celé a velmi detailně. Značná péče byla věnována i pozůstatkům poškozených pohřbů, zapuštěných převážně jen do podorničí. Vyplývá to samozřejmě jak z charakteru nálezu, tak i z jeho významu pro další studium horizontální stratigrafie a demografie. Následná evidence nálezů byla založena na systému postupně číslovaných sáčků (1 1026), do kterých byly nálezy ukládány přímo v terénu. Při laboratorním zpracování se artefakty dále rozdělily podle druhu materiálu a k číslu příslušného sáčku se přiřadilo písmeno. Veškeré nálezy byly ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy a na jeho detašovaném pracovišti v Libčicích nad Vltavou umyty a označeny evidenčním kódem, který se skládá ze zkratky názvu lokality, roku výzkumné sezóny a čísla sáčku. (např. VP ). Následně byl fragmentární střepový materiál posouzen a částečně rekonstruován Kateřinou Vranou a Šárkou Juřinovou. Každý objekt byl kresebně (zpravidla v měřítku 1 : 20) a fotograficky dokumentován. Hranice výzkumu a všechny zjištěné archeologické situace geodeticky zaměřila měřičská skupina ArÚ AV ČR v Praze (J. Morávek, J. Minarčíková). Tato dokumentace i movité nálezy byly uloženy ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Bohužel řádění povodní, které v roce 2002 postihly Českou republiku, neuniklo ani Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy a kromě mnoha muzejních sbírek podlehla zkáze i veškerá dokumentace z výzkumu, včetně všech nafocených diapozitivů. Zachován zůstal pouze celkový plán výzkumu a část kreseb objektů v kopiích. Movitý materiál byl naštěstí uložen na detašovaném pracovišti muzea v Libčicích nad Vltavou, a tak zůstal v plném rozsahu nepoškozen. 33

34 4. OBJEKTY KULTURY NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ Archeologický výzkum zachytil jak sídelní, tak pohřební aktivity z nejméně jedenácti období pravěku a rané doby dějinné (kultura nálevkovitých pohárů, kultura s kanelovanou keramikou, kultura únětická, kultura mohylová, doba halštatská, mladší doba římská, doba stěhování národů, raný středověk), přičemž nejintenzivnější osídlení náleželo do pozdní doby kamenné 10 (zejména pak kultuře nálevovitých pohárů, viz graf 1). Kultura nálevkovitých pohárů je na sídlišti zastoupena 59 objekty, přičemž nelze vyloučit stejnou kulturní příslušnost i u některých dalších objektů, datovaných pouze rámcově do období eneolitu, kterých se na ploše výzkumu nacházelo celkem 53. Předmětem této studie je 45 objektů (č. 6, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 26, 27, 59, 76, 77, 78, 79, 81, 82, 83, 86, 89, 90,104, 115, 122, 125, 138, 142, 144, 148, 149, 150, 151, 152, 154, 155, 160, 186, 187, 192, 198, 203, 233, 235, 236, 259). Zbývajících 14 objektů bylo již zpracováno v rámci bakalářské práce obhájené v roce 2010 (Juřinová 2010). Většina objektů pochází z období 10 Několik zahloubených objektů řivnáčské kultury se podařilo zachytit v jižní části zkoumané plochy. Šlo o sídlištní jámy velmi bohaté na keramický materiál. V jednom ze sídlištních objektů se spolu s keramickými zlomky a zvířecími kostmi nacházela nerituálně uložená kostra dítěte ve věku let. Největší zdejší pohřebiště tvořilo třináct kostrových hrobů kultury se šňůrovou keramikou odkrytých na JZ okraji plochy podél silnice z Velkých Přílep do Černého Vola. Skrčené kostry dodržovaly tradiční orientaci Z V, přičemž ženy ležely na levém boku a muži na pravém boku s obličejem obráceným k jihu. Této diferenciaci odpovídal i charakter milodarů vložených do hrobů. V mužských hrobech se kromě keramiky nacházely sekeromlaty, broušené sekerky, bulava a pazourky. V jednom ženském hrobě byla objevena měď v podobě dutých trubiček a spirálek. Na pohřebišti se nacházel neobvyklý ženský pohřeb s náhrdelníkem z provrtaných psích zubů a kroužků z mušlí, nalezený v nejasné superpozici s blíže nedatovatelnou eneolitickou jámou. Pozdější antropologický rozbor nezávisle potvrdil rozlišení pohlaví provedené již v terénu na základě polohy uložených nebožtíků a charakteru jejich milodarů. Tyto hroby však byly bohužel velmi mělce zapuštěny do podloží a tudíž došlo k jejich značnému poškození jak zemědělskou kultivací, tak i skrývkou ornice před zahájením výzkumu. Hroby následující kultury zvoncovitých pohárů tvořily dvě menší samostatné skupinky. Jedna obsahovala tři a druhá pět hrobů. Skrčené kostry byly uloženy ve směru S J s obličejem k východu. Jeden z hrobů menší skupiny byl již v minulosti vykraden. Zbyly v něm poházené pozůstatky skeletu, zlomky keramiky a kamenná nátepní destička. Za zmínku stojí, že podle antropologického rozboru se jedná o ženský hrob, avšak zmíněný milodar je spíše mužského charakteru. Vedlejší pohřeb byl uložen do značně hluboké jámy se stupňovitým rozšířením u ústí, což zřejmě ukazuje na pohřební komoru, v níž byla uložena žena s bohatou výbavou. Milodary tvořila keramika (zvoncovitý pohár s uchem, mísy) a rozdrcený jantar. Třetí hrob v této skupince patřil dítěti, podle orientace zřejmě chlapci. Druhá skupinka obsahovala jeden hrob mužský, jeden ženský, dva dětské a jeden hrob s více jedinci. Zajímavým faktem zůstává výskyt keramiky pouze v dětských hrobech, zatímco hroby dospělých jedinců v této skupině neobsahovaly milodary žádné (Smejtek Vojtěchovská 1997; 1998). 34

35 salzmündské fáze. V první práci byla část objektů datovaná na základě přítomnosti kolkované keramiky do siřemské fáze KNP. Vzhledem k celkovému počtu objektů na lokalitě se jedná o jeden z největších sídelních komplexů kultury nálevkovitých pohárů na území Čech. Graf 1. Zastoupení jednotlivých kultur na sídlišti ve Velkých Přílepech (v jednotkách objektů). 35

36 4.1. Popis objektů Objekt 6/94 (tab. 7) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 18 cm. Popis: Oválná jáma s mírným výběžkem na severní straně se šikmými stěnami a plochým až konkávním dnem. V jižní polovině se nacházejí dvě kůlové jamky. Podloží: Hnědožlutá spraš s příměsí štěrku. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 1 šedohnědá hlinitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Hl.?: 1 zl. o-h-t, o1, plastický pupek, hrnec 630 (tab. 20:1). Povrch: 25 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p25; 1 o-h, o1. Celkem: 28 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Objekt 17/94 (tab. 7) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 12 cm. Popis: Pravidelná oválná jáma se šikmými stěnami a plochým dnem. Podloží: Tmavě žlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Jednorázově mechanizací. Výplň: 1 hnědočerná hlinitá. 36

37 Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl.?: 4 zl. t, atyp., p25; 15 zl. t, atyp., p2; 1 zl. u-t, ucho š. 4 cm, p25 (tab. 20:4); 2 zl. o-h-t, o1, p2, ø 26 cm, hrnec, (tab. 20:6); 2 zl. d-t, d5, p25; 1 zl. o, o1, p2. Celkem: 25 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 18/94 (tab. 8) Tvar: Kruhový. Průměr: 230 cm. Max. hloubka: 164 cm. Popis: Kompletně zkoumána byla pouze severní polovina objektu, který měl kruhový tvar. Jižní polovina byla odebrána pouze do hloubky 60 cm. Nade dnem objektu se nacházely kompaktní bloky mazanice. Výplň byla tvořena několika kulturními vrstvami. Stěny jsou pohloubené a dno je mírně konvexní. Podloží: Tmavě žlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá, 5 % mazanice 2 žlutohnědá písčitohlinitá, 10 % mazanice, 5 % uhlíky 3 hnědá hlinitá, 5 % uhlíky 4 okrově žlutá hlinitosprašovitá 6 bloky mazanice. Interpretace: Přítomnost mazanicových bloků a kulturních vrstev svědčí o tom, že se jednalo o zásobní jámu, jejíž stěny a dno byly pravděpodobně pokryté mazanicí. Keramika: Hl.?: 1 zl. t, atyp., p31; 1 o, o1, p2, okraj shora zdobený kapkovitými důlky (tab. 21:2). 37

38 Hl cm: 1 zl. t, orn obrvená rýha, amfora? (tab. 21:1,47:18-1). Hl cm:1 zl. d-t, d1, p25. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p31; 9 zl. t, atyp., p2; 1 zl. d, p2, ø 9 cm; 1 zl. d, d-t, p2; 1 zl. o, o1, p2. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p2; 6 zl. t, atyp, p25; 2 zl. h, p25, okrajová lišta členěná prstováním, (tab. 21:6); 2 zl. o, o1, p25, okraj přesekávaný; 1zl. o, o-h, o95, p31. Celkem: 32 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, opracovaná kost kopáč. Objekt 19/94 (tab. 8) Tvar: Nepravidelně oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 64 cm. Popis: Objekt byl nepravidelně oválného tvaru. Na jižní straně jsou pohloubené stěny, na severní šikmé a na západní svislé. Dno je ploché, uprostřed mírně konvexní. Podloží: Tmavě žlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Hl cm: 28 zl. t, atyp., p25; 1 přeslen 845, p25 (tab. 22:2, 47:19-1). Hl cm: 10 zl. t, atyp., p25; 1zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25. Hl cm: 2 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 21 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. o, o-h, o92, p25, plastický pupek pod okrajem + orn křížené rýhy, hrnec (tab. 22:1); 2 zl. t, p25, koflík. Celkem: 73 zlomků keramiky. 38

39 Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenná surovina, zlomek kamenné industrie - úštěp (rozměry mm), kamenná sekera (rozměry mm). Objekt 20/94 (tab. 8) Tvar: Nepravidelně oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 100 cm. Popis: Objekt byl nepravidelně oválného tvaru. Na jižní straně jsou stěny svislé a na severní šikmé. Dno se směrem od severu k jihu mírně snižuje. Podloží: Tmavě žlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 2 tmavožlutá sprašovitá. Interpretace: Zásobní jáma. Poznámka: Silná intruze doba bronzová (mohylová kultura). Keramika: Hl.?: 1 zl. o, o92, p25; pohár, okrajová plastická lišta členěná prstováním (tab. 22:7); 1zl. h, p25, prstované důlky na hrdle; 7 zl., o, o-h, o1, p25; 1 zl. o, o-h-u, o1, p25, džbán (tab. 23:7); 2 zl. t, p25, koflík, orn obrvené rýhy (tab. 22:12,13); 1 zl., u, p25, páskové ucho š. 2,5 cm; 1 zl. h., p25, plastická lišta členěná prstováním, 1 zl. o, o-h-t, o92, p25, hrnec, okrajová plastická lišta členěná prstováním. Celkem: 15 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: 0. 39

40 Objekt 21/94 (tab. 8) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 22 cm. Popis: Objekt měl pravidelný oválný tvar se šikmými stěnami a plochým dnem. Podloží: Hnědožlutá spraš s větším množstvím vápenitých konkrecí. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 3 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Vzhledem k většímu množství keramiky se mohlo jednat o druhotně využitou odpadní jámu. Keramika: Hl.?: 10 zl. t, p2, slepená část amfory. Povrch: 1 zl. hrdlo, h-t, p2, orn řada záseků (tab. 24:2, 47:21-2); 5 zl. t, atyp., p2; 42 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, p25; 1 zl. d, d-t, d4, p25; 1 zl. t, p25, plastický pupek; 2 zl. u, p2, ucho š. 2,5 cm. Hl cm: 66 zl. t, atyp., p25; 15 zl. t, atyp., p2; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. o, o1, p2; 3 zl. o, o92, p25, plastická lišta členěná prstováním, pohár; 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek. Hl cm: 260 zl. t, atyp., p25; 119 zl. atyp., p2; 1 zl. o, o-h, o92, p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p2; 2 zl. d, d-t, d5, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 2 zl. o, o1, p25; 1 zl. o, o- h, o92, p25, okrajová plastická lišta se širokými záseky, orn 140, hrnec (tab. 24:1, 47:21-1); 3 zl. d, d-t, d2, p2; 2 zl. d, p25; 1 zl. o, o1, p25; 1 zl. t, p25, plastický pupek, 1 zl. t, t-u, p25, džbán; 1 přeslen 846 (tab. 47:21-3); 2 zl. t, p2, koflík, orn 441 (tab. 23:10); 1 zl. t, p2, koflík, orn brázděný vpich 965; 2 zl. t, p2, koflík, orn obrvené rýhy (tab. 23:12, 48:21-5); 1 zl. d, d-t, d1, p2; 3 zl. o, o1, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. o, o1, p2; 3 zl. o, o92, p25; 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 2 zl. d, d-t, d1, p25; 4 zl. o, o-h, o1, p2; 5 zl. o, o-h-t, o1, p2; 1 zl. ucho, u-t, p25, ucho š. 1,5 cm, pohár 152. Celkem: 482 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. 40

41 Objekt 22/94 (tab. 9) Tvar: Nepravidelně oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 22 cm. Popis: Oválná jáma se šikmými stěnami a plochým dnem. Podloží: Žlutohnědá spraš s příměsí štěrku. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 15 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Hl.?: 1 zl. o-h-u-d, o95, mísa s uchem (tab. 24:16). Povrch: 28 zl. t, atyp., p25; 19 zl. t, atyp., p2; 3 zl. d, p25, ø 17 cm; 1 zl. o, o1, p2; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. ucho, u-t, p2, ucho š. 2 cm; 9 zl. o, o-h-t, o92, p25, pohár 160, románská lizéna (tab. 25:3, 48:22-1). Hl cm: 22 zl. t, atyp., p25; 2 zl., atyp., p31; 28 zl. t, atyp, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. o, o-h, o1, p2. Hl cm: 18 zl. t, atyp., p2; 1 zl. d, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. t, t-h, o1, p2. Celkem: 141 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenné nástroje drtič (rozměry mm), brousek. Objekt 23/94 (tab. 9) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 12 cm. Popis: Oválná jáma se šikmými stěnami a plochým dnem Podloží: Žlutohnědá spraš s příměsí štěrku. 41

42 Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 hnědá hlinitá s příměsí štěrku. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Povrch: 5 zl. t, atyp., p3; 2 zl. ucho, u-t, p3. Hl cm: 63 zl. t, atyp., p25; 53 zl. t, atyp, p2; 4 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. ucho, t-u, p25; 3 zl. t, p25, plastický pupek; 2 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. o, o1, p2, pohár (tab. 25:7); 1 zl. hrdlo, p25, okrajová plastická lišta členěná prstováním, (tab. 25:13); 1 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta členěná prstováním (tab. 25:11); 1 zl. d, p25; 2 zl. o, o-h-t, o1, p25. Celkem: 143 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, opracovaný kamenný valoun drtič (rozměry mm), kamenný úštěp (rozměry mm), zlomek kamenné suroviny (rozměry mm). Objekt 26/94 (tab. 9) Tvar: Obdélný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 46 cm. Popis: Objekt byl tvaru obdélného s apsidovitým výběžkem na východní straně. V západní polovině se nacházela červenooranžová mazanicová vrstva, ve východní polovině pak oválná zahloubenina. Stěny jsou šikmé a dno ploché. Podloží: Žlutohnědá spraš s příměsí štěrku. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 1 mazanicová červenooranžová 2 šedočerná hlinitá, 20 % uhlíky 3 tmavohnědá hlinitá 4 světle hnědá hlinitoštěrkovitá. 42

43 Interpretace: Vzhledem k obdélnému tvaru, přítomnosti mazanicové vrstvy a zahloubeniny by se mohlo jednat o pozůstatky obytného či výrobního objektu. Keramika: Hl.?: 8 zl. t, atyp., p25, 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. hrdlo, p25, okrajová plastická lišta nezdobená. Hl. 0 10: 36 zl. t, atyp., p25; 2 zl. d, d-t, d1, p25; 2 zl. o, o1, p31. Hl cm: 70 zl. t, atyp., p25; 39 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o1, p25, koflík, orn 1402 (tab. 26:12, 48:26-1); 3 zl. o, o-h, o1, p25, pohár; 1 zl. o, o-h-t, o1, p2; 1 zl. d, p25, ø 5 cm, koflík; 1 zl. ucho, p25, š. 2,5 cm, koflík; 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. hrdlo, h-t, p2, koflík; 2 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. t, p2, plastický pupek; 1 zl. o, o92, p25; 4 zl. d, p25; 1 zl. d, d-t, d1, p25. Hl cm: 58 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, p25, ø 12 cm; 1 zl. d, d-t, d1, p25, ø 5 cm. Hl cm: 4 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, d-t, d1, p25. Celkem: 242 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, dva kamenné úštěpy (rozměry mm, mm), kamenná zrnotěrka. Objekt 27/94 (tab. 10) Tvar: Čtvercový. Rozměry: cm. Max. hloubka: 9 cm. Popis: Objekt byl čtvercového tvaru se zaoblenými rohy. Stěny jsou svislé a dno ploché. Podloží: Hnědožlutá spraš s větším množstvím vápenitých konkrecí. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá s příměsí štěrku. 43

44 Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl cm: 11 zl. t, atyp., p25; 46 zl. t, atyp., d1, p2; 1 zl. t, t-h, p2, zdobeno dvěma řadami vpichů (tab. 48:27-1); 1 zl. t, p2, plastický pupek; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 4 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. t, t-u, p25, ucho š. 3 cm. Hl cm: 90 zl. t, atyp., p25; 1 zl. ucho, p25, š. 2,5 cm; 2 zl. o, o-h, o1, p25. Celkem: 158 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 59/94 (tab. 10) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 76 cm. Popis: Objekt pravděpodobně představuje soujámí složené ze dvou jam. Jihovýchodní jáma je téměř kruhového půdorysu a podstatně větší hloubky než oválná sousední jáma. Na severozápadní hraně kruhového útvaru evidujeme schodovitý stupeň. Stěny jsou pravidelné a šikmé a dno mírně konkávní. Podloží: Hnědožlutá jílovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Superpozice dvou zásobních jam? Keramika: Hl cm: 49 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. t, p25, plastický pupek; 5 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním. Hl cm: 48 zl. t, atyp., p25; 3 zl. o, o92, p25, pohár?, okrajová lišta členěná prstováním (tab. 27:4-6, 48:59-1); 4 zl. o, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 1 zl. t, p2, amfora, orn 291 (tab. 27:1); 2 zl. o, o1, p2, koflík. Hl cm: 9 zl. t, atyp., p25; 2 zl. t, atyp., p2; 1 zl. t, t-u, p2, ucho š. 2,5 cm; 1 zl. 44

45 ucho, p25, š. 2,5 cm. Celkem: 127 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 76/94 (tab. 10) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 48 cm. Popis: Objekt byl téměř kruhového půdorysu se šikmými stěnami a nepravidelným dnem, které se od východu svažuje. V severní části objektu se nacházela kamenná destrukce. Podloží: Hnědožlutá hlinitopísčitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Sídlištní (odpadní) jáma? Keramika: Hl.?: 4 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 18 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, d-t, d1, p25, pohár, plastický pupek; 1zl. d, d-t, d4, p2. Hl cm: 5 zl. t, atyp., p1; 14 zl. t, atyp., p25; 94 zl. t, atyp., p2; 4 zl. t, atyp., p31; 1 zl. o, o4, p2; 1 zl. ucho, p2, š. 3 cm; 1 zl. t, p2, orn 12; 1 zl. o, o92, p25, pohár, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. d, d-t, d4, p2; 1 zl. d, p2; 10 zl. o, o-h, o92, p2, pohár, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. o, o92, p25, pohár, okrajová lišta členěná prstováním + plastický pupek (tab. 27:7); 1 zl. t, p2, plastický pupek; 1 zl. d, d-t, d4, p2, dno se značkou křížku (tab. 49:76-3). Hl cm: 3 zl. t, atyp., p1; 21 zl. t, atyp., p2; 1zl. t, atyp., p31; 81 zl. t, atyp., p25; 8 zl. t, atyp., p3; 3 zl. o, o92, p25, hrnec, okrajová lišta členěná prstováním (tab. 27:8, 28:6, 7), 3 zl. o, o-h, o92, p2, pohár, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. o, 45

46 o-h, o1, p1, pohár; 1 zl. t, p2, plastický pupek; 2 zl. o, o-h, o1, p2; 2 zl. d, d1, p2, ø 18 cm; 3 zl. d, d-t, d1, p2. Celkem: 290 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Opracovaná kost šídlo 3. Objekt 77/94 (tab. 10) Tvar: Kruhový. Průměr: 165 cm. Max. hloubka: 76 cm. Popis: Objekt byl pravidelného kruhového půdorysu s pohloubenými stěnami a plochým dnem. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 2 žlutohnědá hlinitá s kusy mazanice. Interpretace: Pravděpodobně se jednalo o zásobní jámu. Keramika: Hl.?: 1 zl. o, o-h-t, o93, p2, okrajová plastická lišta - orn plastický pupek, hrnec; 1 zl. t, atyp., p31; 79 zl. t, atyp., p25; 11 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o-h-t, o93, p2, ø 35, hrnec, románská lizéna; 1 zl. t, p25, amfora?, orn, plastická výzdoba 291 (vousy); 4 zl.. d, d-t, d4, p25; 1 zl. d, d-t, d3, p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25; 1 zl. t, p25, plastický pupek; 2 zl. d, d-t, d4, p25; 1 zl. t, p25, orn brázděný vpich? (tab. 49:77-3); 1 zl. o, o1, p25, okraj shora přesekávaný (tab. 32:4, 49:77-4); 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 61 zl. o, o-h-t-d, o93/d1, p25, zásobnice, okrajová lišta orn 140, plece orn (tab. 29:6, 50:77-10). Hl cm: 52 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o1, p25, okraj shora přesekávaný; 1 zl. o, o95, p2; 3 zl. o, o1, p25. Hl cm: 302 zl. t, atyp., p25; 9 zl. t, atyp., p31; 32 zl. t, atyp., p2; 1 zl. ucho, p25, š 3 cm; 1 zl. ucho, u-t, p31, š. 3 cm; 1 zl. o, o-h-t, o92, p2, ø 16 cm, pohár, 46

47 orn 140 (tab. 30:4); 1 zl. o, o92, p2, orn 140; 1 zl. o, o-h, o92, p2, orn 140; 1 zl. d, p2, ø 20 cm, hrnec; 1 zl. hrdlo, p25, orn důlky 110; 1 zl. o, o1, p2; 2 zl. d, d-t, d1, p25; 6 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. o, o-h-t, o93, p25, pohár, románská lizéna + plastický pupek (tab. 31:16, 50:77-5); 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 3 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. d, d-t, d1, p2, koflík?; 2 zl. hrdlo, p25, orn důlky 110; 1 zl. o, o92, p25, pohár, orn 140; (tab. 29:7, 50:77-6); 1 zl. o, o-h, o1, p2, orn 140; 1 zl. o, o-h-t, o93, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. hrdlo, p25, koflík; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25, pohár, orn plastický pupek (tab. 50:77-8); 1 zl. o, o1, p25, orn 140; 1 zl. t, p2, koflík, orn vypíchané trojuhelníky (tab. 31:12, 50:77-7); 2 zl. o, o-h-t, o1, p2, hrnec; 1 zl. o, o1, p2, pohár; 2 zl. d, d-t, di, p25; 2 zl. o, o1, p25. Celkem: 607 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, pazourková čepelka (rozměry mm). Opracovaná kost šídlo a opracovaný paroh. Poznámka: V objektu se nacházely zlomky lidských kostí. Objekt 78/94 (tab. 10) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 192 cm. Popis: Objekt byl zkoumán pouze v severozápadní polovině. Stěny jsou v horní části svislé a ve spodní části se objekt kónicky rozšiřuje. Dno je ploché. Podloží: Hnědožlutá hlinitopísčitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 2 žlutohnědá hlinitosprašovitá. Interpretace: Zásobní jáma. 47

48 Keramika: Severozápadní polovina Hl cm: 8 zl. t, atyp., p31; 41 zl. t, atyp., p2; 4 zl. t, p2, pohár; 2 zl. o, o1, p2, pohár; 2 zl. o, o1, p2; 2 zl. o, o1, p2, koflík; 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 2 cm. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p1; 10 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p1; 17 zl. t, atyp., p2; 1 zl. t, p2, koflík, orn 441 (vypíchané trojúhelníky; tab. 33:2, 51:78-2); 1 zl. t, t-u, p2, amfora, orn 292 (tab. 33:1, 51:78-1); 2 zl. d, d-t, d4, p2; 1zl. o, o92, p25, pohár, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. t, p2, plastický pupek. Celkem: 95 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, týl kamenné sekerky (rozměry mm), kamenný úštěp (rozměry mm). Opracovaná kost zlomek šídla. Objekt 79/94 Dokumentace objektu chybí. Keramika: Hl cm: 2 zl. t, atyp., p31; 14 zl. t, atyp., p2; 1 přeslen 847 (průměr 4 cm, v. 2,5 cm, průměr otvoru 0,8 cm; tab. 51:79-1); 1 zl. o, o92, p2; 1 zl. o, o1, p25. Hl cm: 12 zl. t, atyp., p31; 2 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o1, p31; 1 zl. ucho, p31, (ucho 43); 1 zl. d, d-t, p31. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p31; 6 zl. t, atyp., p2. Celkem: 42 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 81/94 (tab. 10) Tvar: Nepravidelný. 48

49 Rozměry: cm (pouze polovina z původního objektu). Max. hloubka: 124 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze jižní část. Jde o soujámí se svislými stěnami. V západní polovině se dno zahlubuje a tvoří pozvolný schodovitý stupeň. Při jihovýchodní stěně se nachází lavorovitě zahloubená jáma o rozměrech cm. Dno je stupňovité. Podloží: Hnědožlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Jižní polovina Hl.?: 1 zl. o, o-u, o1, p2, džbán (tab. 33:5), 20 zl. o, o-h-t-d, o92/d1, p2, hrnec 610, plastický pupek pod okrajem (tab. 33:4, 51:81-3a); 5 zl. t, atyp., p2; 3 zl. o, o-h-t, o92, p2, ø 20 cm, pohár 162, okrajová lišta členěná prstováním (tab. 33:3, 51:81-1); 1 zl. o, o-h, o1, p2. Hl cm: 10 zl. t, atyp., p2; 2 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h, o1, p2, koflík, orn 41 (kanelury; tab. 33:6, 51:81-2); 3 zl. ucho, u-t, p2; Hl cm: 17 zl. t, atyp., p2; 2 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 4 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p25. Hl cm: 2 zl. t, atyp., p25. Celkem: 73 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 82/94 (tab. 11) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm (pouze polovina z původního objektu). Max. hloubka: 70 cm. 49

50 Popis: Objekt byl zkoumán v jižní polovině, a to příčným řezem, který byl odebrán až na podloží. Zbytek jižní poloviny byl snížen pouze o 20 cm. Na západní straně řezu se nacházel schodovitý stupeň. Stěny jsou šikmé a dno nepravidelné. Podloží: Hnědožlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Jižní polovina Hl.?: 9 zl. o, o-h-t, p25, koflík (tab. 33:8, 52:82-2a, 2b). Hl cm: 10 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 18 zl. t, atyp., p2; 2 zl. t, atyp., p25; 1 zl. t, p25, pohár; 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 2 cm; 1 zl. o, o1, p31, pohár, okrajová lišta členěná prstováním (tab 33:10, 52:82-1). Celkem: 33 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 83/94 (tab. 11) Tvar: Téměř kruhový. Průměr: 192 cm. Max. hloubka: 92 cm. Popis: Objekt byl tvořen téměř kruhovým půdorysem. Zkoumala se pouze jeho severozápadní polovina. Stěny jsou svislé, v dolní části zaoblené a dno je ploché. Podloží: Hnědožlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. 50

51 Keramika: Severozápadní polovina Hl cm: 5 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p2; 7 zl. t, atyp., p25; 1zl. ucho, u-t, p25, š. 3 cm. Hl cm: 2 zl. t, atyp., p2; 12 zl. t, atyp., p25; 1 přeslen 843 (tab. 34:2, 52:83-1). Celkem: 30 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 86/94 (tab. 11) Tvar: Kruhový. Průměr: 198 cm. Max. hloubka: 100 cm. Popis: Objekt je kruhového půdorysu. Zkoumala se pouze jeho severní polovina. Stěny jsou pohloubené a dno mírně konvexní. Podloží: Hnědožlutá spraš. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Severní polovina Hl.?: 4 zl. t, atyp., p2; 12 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. ucho, p25, š. 2,5 cm; 1 zl. t, t-u, p25, amfora 453 (tab. 34:3). Hl cm: 11 zl. t, atyp., p2; 1 zl. d, p2. Hl cm: 15 zl. t, atyp., p25. Celkem: 46 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, zlomek kamenného brousku (rozměry 56 x 19 x 32 mm). 51

52 Objekt 89/94 (tab. 12) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm (nedokopán celý půdorys). Max. hloubka: 94 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze severní část. Stěny objektu jsou šikmé a dno se směrem k východu zahlubuje. Na západní straně se vyskytuje mírně schodovitý stupeň. Podloží: Žlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Severní polovina Hl.?: 1 zl o, o1, p25, pohár, pupek pod okrajem (tab. 34:6); 1 zl o, o1, p25, pohár, okrajová plastická lišta nezdobená (tab. 34:7). Hl cm: 6 zl. t, atyp., p25; 1 zl. d, p25. Hl cm: 8 zl. t, atyp., p25; 6 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. o, o93, p2, okrajová lišta členěná prstováním. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním + plastický pupek. Celkem: 26 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, část kamenné zrnotěrky. Objekt 90/94 (90A + 90B) (tab. 12) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 56 cm. 52

53 Popis: Objekt tvořily dvě jámy, z nichž severozápadní byla označena číslem 90B a jihovýchodní 90A. Jáma 90B měla oválný půdorys o rozměrech cm. Jáma 90A měla taktéž oválný půdorys o něco menších rozměrů ( cm). Stěny obou objektů jsou pohloubené a dna nepravidelná. Mezi objekty se nacházel vyvýšený schodovitý předěl. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 hnědošedá popelovitá. Interpretace: Dvě zásobní jámy. Keramika 90: Hl : 7 zl. t, atyp, p.2; 3 zl. t, atyp, p.25. Celkem: 10 zlomků keramiky. Keramika 90A: Hl cm: 10 zl. t, atyp., p2; 3 zl. t, t-u, p25, amfora, orn 291 (tab. 34:13, 53:90A- 2); 1 přeslen 848; (tab. 34:11, 52:90A-1a, 1b); 1 zl. ucho, p2, š. 3 cm. Hl cm: 31 zl. t, atyp., p2; 4 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. t, p2, plastický pupek; 1 zl. dno, p25; 1 zl. t, p2, koflík?, orn 441 (vypíchané trojúhelníky; tab. 34:14, 53:90A-3. Hl cm: 8 zl. t, atyp., p2; 2 zl. ucho, p2, š. 5,5 cm. Celkem: 62 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenný klín (rozměry mm). Opracovaná kost šídlo a dláto. Keramika 90B: Hl.?: 13 zl. o, o-h-t, o1, p25, amfora (tab. 35:8, 53:90B-1a, 1b). Hl cm: 24 zl. t, atyp., p2; 2 zl. o, o-h, o1, p25, hrnec 651, plastický pupek pod okrajem; 1 zl. t, p25, pohár ; 1 zl. t, p2, plastický pupek. Hl cm: 5 zl. t, atyp., p31; 37 zl. t, atyp., p2; 1 zl. t, atyp., p1; 1 zl. t, atyp., p3; 23 zl. t, atyp., p25; 1 zl. t, atyp., p21; 3 zl. o, o1, p1; 1 zl. o, o1, p25, pohár 150; 3 zl. o, o-h-t, p25, hrnec, plastický pupek pod okrajem (tab. 35:1, 53:90B-1); 2 zl. ucho, u-t, p2, amfora 430 (tab. 35:3, 54:90B-2); 1 zl. dno, d-t, d3, p2; 1 zl. dno, d-t, d1, p2, ø 2 cm, miniatura (tab. 54:90B-1a, 1b); 1 zl. o, o-h-t, o1, p2, ucho š. 2 cm, džbán 53

54 330; 2 zl. o, o1, p2, 1 zl. o, o-h, o1, p2, pohár. Hl cm: 69 zl. t, atyp., p25; 7 zl. t, atyp., p2; zl. t, atyp., p31; 3 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 2 zl. dno, d-t, d1, p25, ø 10 cm, hrnec; 1 zl. dno, p25; 2 zl. ucho, u-t, p25; 2 zl. dno, d4, p2; 1 zl. dno, d2, p3; 1 zl. dno, d1, p2; 1 zl. dno, p2, ø 6 cm; 1 zl. dno, p3, ø 10 cm. Celkem: 223 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenný úštěp (rozměry mm), zlomek zrnotěrky. Poznámka: V objektu 90A + 90B bylo celkem 295 zlomků keramiky. Objekt 104/95 (tab. 13) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 56 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu se stěnami, které se v horní části konicky zužovaly a v dolní části byly silně pohloubené. Dno je ploché. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 5 černohnědáhnědá hlinitá 1a černohnědáhnědá hlinitá s příměsí kamenů. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl.?: 1 zl. o, o-h, p. 25, hrnec, zesílená okrajová lišta + pupek pod okrajem, pod okrajem provrtané otvory (tab.37:6) Hl cm: 6 zl. t, atyp., p2; 2 zl. o, o-h-t-u-d, o1/d5, p2, koflík (tab. 37:1, 54:104-1). Hl cm: 8 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 70 zl. t, atyp., p31; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. o, o1, p25. Celkem: 89 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. 54

55 Objekt 115/95 Tvar: nepravidelný (polygonální se zaoblenými nárožími). Rozměry: cm. Max. hloubka: 30 cm. Popis: Mělký, nepravidelný výkop (resp. torzo jeho nejspodnější partie), zahloubený do geologického podloží. Ploché dno se v celé ploše nachází prakticky ve stejné úrovni. Podloží: Hnědožlutý hlinitosprašovitý horizont. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: Tmavohnědá hlinitá, prakticky identická v celém hrobovém zásypu. Interpretace: Kostrový hrob kultury se šňůrovou keramikou. Poznámka: Možný milodar v podobě (záměrně?) druhotně uložené miniatury nálevkovitého poháru. Keramika: Hl.?: 1 zl. o-h, o1, p25; 1 o-h-t-d, o1, d5, p25, miniatura pohár (tab. 37:7). Celkem: 1 zlomek keramiky a 1 miniatura. Nekeramické nálezy: 0. Objekt 122/95 (tab. 13) Tvar: Nepravidelný. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 80 cm. Popis: Objekt byl zkoumán pomocí navzájem kolmých řezů. Stěny jsou šikmé a svislé a dno ploché až mírně konkávní s řadou lokálních prohlubní. V severní část severojižního řezu byla zachycena mazanicová vrstva spočívající na dně objektu. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. 55

56 Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá promísená s hnědožlutou hlinitosprašovitou. Interpretace: Hliník. Keramika: Povrch: 6 zl. t, atyp., p25; 2 zl. ucho, u-t, p25, š. 3 cm. Hl cm: 56 zl. t, atyp., p25; 1 zl. ucho, p25; 3 zl. o, o-h-t, o1, p25. Hl cm: 2 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 1 zl. o, o1, p25; 1 zl. ucho, u-t, p25. Hl cm: 25 zl. t, atyp., p25; 3 zl. o, o-h, o93, p31, orn 140, okrajová plastická lišta zdobená záseky (tab. 54:122-1); 1 zl. o, o95, p25. Celkem: 81 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 125/95 (tab. 14) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 42 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu s pohloubenými stěnami a plochým až mírně konkávním dnem. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma? Keramika: Hl cm: 70 zl. t, atyp., p25; 5 zl. o, o-h, o92, p25 okrajová plastická lišta zdobená záseky; 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená; 3 zl. o, o-h-t, o1, p25; 1zl. o, o-h-t, o1, p25, okraj shora přesekávaný; 1 zl. o, o1, p25; 1zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 1 zl. ucho, p25, amfora, ucho š. 2 cm. Hl cm: 122 zl. t, atyp., p25; 2 zl. o, o-h, o92, p25, okraj shora přesekávaný 56

57 + přesekávaná plastická lišta (tab. 55:125-1,2); 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 5 zl. d, d-t, d1, p25, ø 14 cm; 2 zl. ucho, u-t, p25, š. 4 cm; 2 zl. o, o92, p25, přesekávaná lišta; 1 zl. o, o92, p25, okraj shora přesekávaný + přesekávaná plastická lišta; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená, 34 zl. o, o-h-t, o1, p25, amfora 452 (tab. 55:125-3). Celkem: 241 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 138/95 (tab. 14) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 40 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu s pravidelnými šikmými stěnami a plochým dnem. V západní části objektu se nacházela mírná zahloubenina. Výplň objektu v hloubce 10 cm pokrývala souvislá kumulace keramických střepů. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá s příměsí drobného štěrku. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 6 rezavě hnědá hlinitá s příměsí rozpadající se mazanice. Interpretace: Zásobní jáma? Keramika: Hl.?: 16 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25; 1 zl. o, o-h-t, o93, p3 (tab. 56:138-5). Hl cm: 15 zl. t, atyp., p25; 18 zl. t, atyp., p3; 30 zl. t, atyp., p31; 1 zl. d, p3; 1 zl. d, d-t, d1, p3; 1 zl. d, d-t, d1, p21; 1 zl. o, o1, p3, plastický pupek pod okrajem; 2 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním. Hl cm: 52 zl. t, atyp., p25; 113 zl. t, atyp., p31; 6 zl. ucho, u-t, p25, š. 2,5 cm, amfora (tab. 55:138-1); 3 zl. o, o-h, o92, p31, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. d, d-t, d4, p25; 1 zl. d, d-t, d4, p31; 1 zl. t, p31, plastický pupek; 1 zl. o, o1, p31; 5 zl. o, o-h, o93, p31, hrnec, okrajová lišta členěná prstováním (tab. 65:138-4); 1 57

58 zl. o, o-h-t, o93, p31, hrnec, okrajová lišta členěná prstováním + plastický pupek (tab. 55:138-3); 1 zl. ucho, u-t, p31, š. 2,5 cm, amfora (tab. 55:138-2); 142 zl. o, o1/ d1, o-h-t-u-d, p25, dvouuchá amfora, pásková ucha vedená od okraje zdobené po okrajích záseky (tab. 56:138-6a); 34 zl. o, o1/d1, o-h-t-u-d, p25, dvouuchá amfora, ucha 410 na plecích (tab. 56:138-7). Celkem: 450 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 142/95 (tab. 14) Tvar: Oválný. Rozměry zkoumané cca poloviny: cm. Max. hloubka: 48 cm. Popis: Objekt byl téměř kruhového půdorysu se stěnami, které se v horní části šikmo svažovaly a v dolní části byly silně pohloubené. Dno je ploché až mírně konkávní. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma? Keramika: Hl.?: 3 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o92, p25, pohár, okrajová plastická lišta nezdobená (tab. 37:8); 1 zl. d, d-t, d1, p25. Hl. 0 30: 15 zl. o, o-h-t-d, o1/d5, p25, miniatura pohár (tab. 56:142-1). Celkem: 19 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. 58

59 Objekt 144/95 (tab. 15) Tvar: Kruhový. Průměr: 160 cm. Max. hloubka: 32 cm. Popis: Objekt byl téměř kruhového půdorysu. Stěny jsou na severozápadní straně šikmé a na jihovýchodní mírně pohloubené. Dno je ploché. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl.?: 4 zl. o, o-h-t-d, o1/d4, p2, koflík (tab. 59:144-14); 7 zl. t-u, p25, amfora (tab. 59:144-12); 12 zl. d-t, d1, p25, amfora, páskové ucho š. 4 cm; 35 zl. o, o-h-t, o1, p25, čtyřuchá amfora, ucha š. 4 cm (tab. 58:144-11). Hl cm: 653 zl. t, atyp., p25; 4 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. hrdlo, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 3 zl. ucho, p25, š. 1 cm, ucho vrtané s otvůrkem, amfora, orn 292 (tab. 58:144-8); 7 zl. t, p25, amfora, orn 292 (tab. 58:144-10); 1 zl. ucho, p25, š. 2 cm, ucho vrtané s otvůrkem, amfora, orn 292 (tab. 58:144-9); 1 zl. d, p25; 1 zl. o, o-h, o93, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. hrdlo, h-t, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 2 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. hrdlo, p25, pohár, románská lizéna + plastický pupek; 2 zl. o, o-h, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. t, p2, vrtaný otvor (tab. 57:144-3); 2 zl. o, o-h, o93, pohár, románská lizéna + plastický pupek (tab. 57:144-2); 1 zl. ucho, p25; 2 zl. hrdlo, p3, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. o, o-h, o93, p3, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. d, d-t, d4, p3; 5 zl. d, d-t, d4, p25, ø 18 cm; 2 zl. o, o-h-t, o93, p25, hrnec, románská lizéna (tab. 57:144-4); 1 zl. d, p25, ø 12 cm; 2 zl. t, p25, plastický pupek; 1 zl. hrdlo, p25, okrajová plastická lišta nezdobená; 2 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. o, o92, p3, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. ucho, u-t, p25; 1 zl. hrdlo, h-t, p25, 59

60 hrnec 622, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 2 zl. hrdlo, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. t, p25, plastický pupek; 1 zl. o, o-h-t, o93, p25, okrajová lišta členěná prstováním + plastický pupek (tab. 58:144-7). Hl cm: 100 zl. t, atyp., p25; 1 přeslen 847 (tab. 57:144-8a, 58:144-8b); 1 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená; 1 zl. hrdlo, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 121 zl. o, o-h-t-u-d, o1/d1, p25, čtyřuchá amfora 430, pásková ucha š. 4 cm (tab. 59:144-15). Celkem: 991 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenné drtidlo. Poznámka: Vzhledem ke své velikosti byl objekt mimořádně bohatý na keramický materiál, který se navíc vyskytoval v poměrně velkých kusech. Objekt 148/95 (tab. 15) Tvar: Nepravidelný. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 120 cm. Popis: Objekt byl značně členitý na nepravidelném půdorysu. Zkoumána byla pouze jeho jihozápadní polovina. V jihovýchodní části se nacházela mazanicová kra s popelem. Uprostřed objektu byla oválná zahloubenina a další schodovité prohlubně. Stěny jsou šikmé a dno se na severu značně zahlubuje (hloubka na jihu 20 cm, hloubka na severu 120 cm). Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 8 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Východní polovina Hl cm: 26 zl. t, atyp., p25; 18 zl. t, atyp., p2; 39 zl. t, atyp., p31; 1 zl. o, o-h, o1, 60

61 p25, orn 140; 1 zl. o, o-h, o1, p31, ø 22 cm, pohár, orn 140 ; 4 zl. o, o-h, o92, p25, ø 20 cm, pohár, okrajová lišta členěná prstováním + plastický pupek (tab. 38:6); 3 zl. ucho, u-t, p25, š. 3 cm; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 3 zl. o, o1, p25; 5 zl. o, o-h-t, o1, p31, ø 26 cm, hrnec; 2 zl. d, p25; 2 zl. d, d-t, d1, p25. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p31; 9 zl. t, atyp., p25; 8 zl. t, atyp., p2; 1 zl. d, d-t, d1, p31, ø 10 cm, džbán (tab. 38:1); 2 zl. d, p25, ø 20 cm. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p31; 12 zl. t, atyp., p2; 3 zl. d, d-t, d1, p3; 3 zl. d, p2, ø 12 cm; 3 zl. d, 25. Celkem: 154 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 149/95 (tab. 16) Tvar: Nepravidelný. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 90 cm. Popis: Objekt byl značně členitý na nepravidelném půdorysu. Zkoumána byla pouze jeho východní polovina. Ve středu objektu se nacházely schodovité prohlubně. Stěny jsou šikmé a na jižní straně pohloubené. Dno se na jihu značně zahlubuje (hloubka na jihu 90 cm, hloubka na severu 22 cm). Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 3 světle hnědá hlinitá 7 žlutá hlinitosprašovitá. Interpretace: Hliník. 61

62 Keramika: Západní polovina Hl cm: 12 zl. t, atyp., p31; 1 zl. d, p31; 1 zl. o, o1, p2. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p31; 1 zl. ucho, u-o-h, o1, p25, džbán, ucho š. 3 cm vedené z okraje (tab. 39:12, 60:149-2); 1 zl. o, o-h, o1, p25, pohár, okraj shora přesekávaný (tab. 39:13); 3 zl. o, o-h, o1, p25. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p2; 1 zl. t, atyp., p3; 3 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 2 zl. d, p31. Celkem: 31 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 150/95 (tab. 15) Tvar: Nepravidelný. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 48 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze jeho severovýchodní polovina. Objekt je nepravidelného půdorysu. V severní části se nachází schodovitý stupeň se šikmými stěnami. V jižní části jsou stěny mírně pohloubené. Dno je stupňovité. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 3 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Jižní polovina Hl cm: 14 zl. t, atyp., p2; 2 zl. o, o92, p3, pohár, okrajová lišta členěná prstováním (tab. 39:16, 60:150-1); 1 zl. d, d-t, d1, p2. Celkem: 17 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: 0. 62

63 Objekt 151/95 (tab. 16) Tvar: Nepravidelný. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 100 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze východní polovina. Objekt je nepravidelného půdorysu se stěnami částečně šikmými a částečně pohloubenými. Uprostřed objektu se nachází oválná zahloubenina. Dno je stupňovité. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 54 cm. Výplň: 3 světle hnědá hlinitá 7 žlutá hlinitosprašovitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Východní polovina Hl cm: 27 zl. t, atyp., p31; 9 zl. t, atyp., p25; 5 zl. o, o1, p25; 4 zl. o,o-h, o1, p2; 2 zl. t, p2, koflík. Hl cm: 5 zl. t, atyp., p2; 2 zl. t, atyp., p25. Celkem: 54 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Objekt 152/95 (tab. 16) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 96 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu a značně členité výplně. Z objektu byla zkoumána pouze jeho východní část, která je stupňovitě zahloubená se šikmými stěnami ve východní části mírně pohloubenými a stupňovitým dnem. 63

64 Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 šedočerná hlinitá 2 šedá hlinitá 3 červenooranžová mazanicová 4 hnědá hlinitá 5 světle šedá popelovitá 6 tmavohnědá hlinitá 7 žlutohnědá hlinitosprašovitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Východní polovina Hl cm: 1 zl. t, atyp., p3; 33 zl. t, atyp., p2; 6 zl. t, atyp., p25; 1 zl. t, p2, miniatura; 2 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. d, p3. Hl cm: 17 zl. t, atyp., p2; 31 zl. t, atyp., p25; 1zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. d, p25; 1 zl. d, d-t, d4, p2, koflík; 1 zl. t, p25, orn 62 (tab. 40:17, 60:152-2); 1 zl. o, o-h-t, o1, p25, nádobka; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25, ø 22 cm; 1 zl. o, o92, p2, okrajová lišta členěná prstováním; 2 zl. d, d-t, d1, p25; 2 zl. o, o1, p25; 1 zl. o, o1, p2; 2 zl. d, d-t, d4, p25; 1 zl. o, o-h, o1, p25, plastický pupek pod okrajem; 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 6 cm; 2 zl. ucho, p25, š. 4 cm. Hl cm: 2 zl. t, atyp., p25; 16 zl. t, atyp., p2; 2 zl. o, o-t, o1, p2; 1 zl. hrdlo, p2, orn 140; 5 zl. o, o1, p2; 1 zl. ucho, p25, š. 3,5 cm; 1 zl. ucho, u-t, p3, š. 3,5 cm; 1 zl. t, p2, plastický pupek; 1 zl. d, p2; 4 zl. d, d-t, d1, p2; 1 zl. d, d-t. d5, p2; 2 zl. o, o-h-t, o1, p3, ø 6 cm, miniatura. Hl cm: 25 zl. t, atyp., p2; 32 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o92, p3, okrajová lišta členěná prstováním; 6 zl. o, o1, p2; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 2 zl. o, o-h, o1, p2; 1 zl. o, o-h, o93, p2, hrnec (tab. 39:17); 1zl. t, p25, plastický pupek; 3 zl. d, d-t, d1, p25; 1 zl. d, d1, p3. Hl cm: 12 zl. t, atyp., p25; 1 zl. t, p2, koflík; 2 zl. d, d-t, d4, p25; 4 zl. o, o1, p25; 1 zl. t, p25, koflík, orn vlčí zuby, široké rýhy 45 (tab. 41:11, 60:152-1). 64

65 Celkem: 240 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 154/95 (tab. 17) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 62 cm. Popis: Objekt byl značně členitý na nepravidelném půdorysu. Zkoumána byla pouze jeho východní část. Ve středu objektu se nacházely schodovité prohlubně a celkem pět kůlových jamek (šestá kůlová jamka se vyskytuje při východním okraji). Stěny jsou částečně šikmé a částečně pohloubené. Dno je značně stupňovité (max. hloubka 62 cm, min. hloubka 2 cm). Podloží: Hnědožlutá hlinotosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 6 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Východní část Hl cm: 1 zl. přeslen, p25. Hl cm: 17 zl. t, atyp., p25; 34 zl. t, atyp., p2; 1 zl. přeslen, p2; 1zl. o, o-h, o1, p2, okraj shora přesekávaný (tab. 42:10, 61:154-1); 1 zl. o, o-h, o92, p25; 5 zl. o, o1, p25; 1 zl. dno, p3. Celkem: 118 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Poznámka: Při východním okraji objektu se na dně nacházely zvířecí kosti. 65

66 Objekt 155/95 (tab. 17) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 50 cm. Popis: Objekt byl značně členitý na nepravidelném půdorysu s různými laloky a výběžky. Zkoumána byla pouze jeho jižní část. V objektu se nacházely četné schodovité prohlubně. Stěny jsou částečně šikmé a částečně pohloubené. Dno je nepravidelné. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 12 hnědožlutá hlinitá 13 tmavožlutá hlinitá. Interpretace: Hliník. Keramika: Jižní část Hl cm: 48 zl. t, atyp., p25; 2 zl. přeslen, p25; 1 zl. dno, p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 3 zl. o, o1, p25. Hl cm: 22 zl. t, atyp., p25; 1 zl. dno, p25, ø 8 cm; 1 zl. ucho, p25, š. 3 cm; 3 zl. o, o1, p25; 1 zl. o, o-h, p25, plastický pupek pod okrajem; 2 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená. Hl cm: 23 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená. Celkem: 107 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. 66

67 Objekt 160/95 Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 12 cm. Popis: Objekt byl nepravidelného půdorysu s apsidovitým výběžkem na východní straně. Stěny jsou šikmé a dno ploché až mírně konkávní. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 10 cm. Výplň: 1 světle hnědá hlinitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Jižní část Hl cm: 5 zl. t, atyp., p31; 12 zl. t, atyp., p25; 2 zl. ucho, u-t, p3, š. 3 cm; 6 zl. dno, d-t, d1, p25, ø 12 cm (tab. 61:160-1); 1 zl. o, o-h, o1, p25, ø 12 cm; 4 zl. o, o-h, o1, p2. Celkem: 30 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Poznámka: Kresebná dokumentace objektu chybí. Objekt 186/95 (tab. 18) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 35 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu se šikmými stěnami a plochým dnem. Z objektu byla zkoumána pouze severovýchodní část. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. 67

68 Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Severovýchodní část Hl cm: 26 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 1 zl. o, o92, p25, okrajová plastická lišta nezdobená; 3 zl. hrdlo, h-t, p25, okrajová plastická lišta nezdobená. Celkem: 31 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Objekt 187/95 (tab. 18) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 42 cm. Popis: Objekt byl téměř kruhového půdorysu se šikmými stěnami a plochým dnem. Ve východní části jsou stěny mírně pohloubené. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 40 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl.?: 3 zl. o, o-h-t, o1, p25, koflík (tab. 61:187-2a, 2b). Hl cm: 50 zl. t, atyp., p25; 2 zl. dno, p25; 1 naběračka, p3, (tab. 43:11, 12, 61:187-1a, 1b); 2 zl. dno, p3. Celkem: 62 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: 0. 68

69 Objekt 192/95 (tab. 18) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 62 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze jeho východní polovina. Objekt byl oválného půdorysu s pohloubenými stěnami a nepravidelným dnem. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 5 černohnědá kamenitohlinitá. Interpretace: Zásobní jáma? Keramika: Východní polovina Hl.?: 26 zl. o, o-h-t, o1, p25, mísa (tab. 44:1, 62:192-2). Hl cm: 5 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25, ø 32 cm, hrnec (tab. 62:192-1). Hl cm: 18 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 10 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p25, ø 32 cm, hrnec; 1 zl. o, o1, p25. Celkem: 62 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: 0. Objekt 198/95 (tab. 18) Tvar: Nepravidelný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 32 cm. Popis: Z objektu byla zkoumána pouze jeho jihozápadní část. Objekt je nepravidelného tvaru se šikmými stěnami a konkávním dnem. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. 69

70 Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Objekt neznámé funkce. Keramika: Jihozápadní část Hl cm: 8 zl. t, atyp., p3; 7 zl. t, atyp., p2; 1 zl. dno, p2, ø 11 cm, dno vypouklé dovnitř; 1 zl. o, o-h, o1, p2; 4 zl. dno, d-t, d1, p2. Celkem: 21 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Objekt 203/95 (tab. 19) Tvar: Kruhový. Průměr: 145 cm. Max. hloubka: 75 cm. Popis: Objekt byl kruhového půdorysu. Stěny jsou na jihu svislé a na severu pohloubené. Dno je ploché. Z objektu byla zkoumána pouze východní polovina. Podloží: Hnědožlutá hlinitosprašovitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Východní polovina Hl cm: 1 zl. t, p2, orn 45, koflík. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p3. Celkem: 4 zlomky keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. 70

71 Objekt 233/95 Dokumentace objektu chybí. Keramika: Hl cm: 8 zl. t, atyp., p25; 13 zl. t, atyp., p2; 1 zl. u, p2, amfora, páskové ucho š. 4 cm, zdobené záseky (tab. 45:1, 62:233-1); 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 2,5 cm; 2 zl. dno, d-t, d1, p2, ø 12 cm. Hl cm: 6 zl. t, atyp., p25; 26 zl. t, atyp., p2; 2 zl. dno, d-t, d5, p25, ø 6 cm; 6 zl. dno, d-t, d1, p25; 2 zl. dno, d-t, d5, p25, ø 8 cm; 1 zl. o, o-h-t, o92, p25, románská lizéna + plastický pupek pod okrajem (tab. 44:7); 2 zl. o, o-h, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. hrdlo, p25, okrajová lišta členěná prstováním; 1 zl. o, o92, p25, okrajová lišta členěná prstováním. Celkem: 76 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice. Objekt 235/95 (tab. 19) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 178 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu s pohloubenými stěnami a plochým dnem. Nade dnem se nachází lalokovitý výběžek podloží. Podloží: 11 bílošedá slínovitá břidlice 19 hnědožlutá jílovitá 28 zelenožlutá jílovitá, 20 % drobný štěrk. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 1 tmavohnědá hlinitá 7 žlutá sprašovitá. 71

72 Interpretace: Větší objekt neznámé funkce exploatační objekt nebo zásobní jáma? Poznámka: Objekt je výrazně zahloubený do geologického podloží. Objem jeho výplně činí 4,5 m 3. Keramika: Hl cm: 20 zl. t, atyp., p2; 6 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h, o92, p2, okrajová plastická lišta nezdobená; 1 zl. dno, d-t, d1, p25; 1 zl. ucho, p25, š. 3,5 cm. Hl cm: 27 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h-t, o1, p2 pohár; 1 zl. o, o92, p2, okrajová plastická lišta nezdobená. Hl cm: 7 zl. t, atyp., p25. Hl cm: 5 zl. t, atyp., p2; 1 zl. o, o1, p2. Hl cm: 3 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 1 zl. t, p2, orn vypíchaná klikatka (tab. 45:6, 62:235-1); 2 zl. o, o1, p2. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p2. Hl cm: 1 zl. t, atyp., p2. Celkem: 82 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti. Objekt 236/95 (tab. 19) Tvar: Nezjištěn. Rozměry zkoumané části: cm. Max. hloubka: 20 cm. Popis: Rozsáhlý objekt byl blíže neurčitelného tvaru. Při západním okraji se nacházela mělká kůlová jamka. Podloží: Hnědobéžová slínovitohlinitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 20 cm. Výplň: 3 světle hnědá hlinitá 16 podorničí 72

73 Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl cm: 42 zl. t, atyp., p25; 1 zl. o, o-h, o1, p25; 3 zl. t, p2, koflík; 2 zl. dno, d-t, d1, p25, 6 zl. o, o-h-t, o1, p25; 3 zl. o, o-h-t, o1, p25, pohár (tab. 45:12). Kůl. jamka: 1 zl. t, atyp., p25. Celkem: 58 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, kamenné drtidlo. Objekt 259/96 (tab. 19) Tvar: Oválný. Rozměry: cm. Max. hloubka: 52 cm. Popis: Objekt byl oválného půdorysu se šikmými stěnami a plochým dnem. Podloží: Hnědožlutá kamenitá. Způsob odebírání výplně: Po mechanických vrstvách o mocnosti 30 cm. Výplň: 1 černohnědá kamenohlinitá. Interpretace: Zásobní jáma. Keramika: Hl cm: 1 zl. o, o1, p2; 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 4 cm, amfora; 1 zl. d, d-t, d1, p25. Hl cm: 15 zl. t, atyp., p2; 2 zl. t, atyp., p25; 1 zl. ucho, u-t, p25, š. 3,5 cm, amfora (tab. 62:259-1); 4 zl. o, o1, p2; 1 zl. d, d-t, p2, ø 14 cm. Hl cm: 22 zl. t, atyp., p25; 21 zl. t, atyp., p2; 1 zl. t, t-u, p25; 2 zl. dno, d-t, d1, p25; 7 zl. o, o-h, o1, p25; 61 zl. o, o1, o-h-t-d, p2, čtyřuchá amfora, pásková ucha š. 4 cm (tab. 63:259-2). Celkem: 140 zlomků keramiky. Nekeramické nálezy: Mazanice, kosti, část kamenného drtidla. Poznámka: V západní polovině objektu se na dně nacházela kumulace keramických střepů a zvířecích kostí. 73

74 4.2. Funkční interpretace objektů Objekty kultury nálevkovitých pohárů se nacházejí převážně v jižní části zkoumané plochy západně od silnice k Černému Volu. Na temeni návrší registrujeme největší kumulaci objektů KNP (téměř 70 %). Pravděpodobně se jedná o centrum sledovaného sídliště. Část objektů zasahuje dále na sever za silnici na Roztoky, kde směrem do údolí Podmoráňského potoka mizí a pokračuje pouze osídlení mladších kultur (doba římská). Kultura nálevkovitých pohárů byla na lokalitě zastoupena 59 objekty, přičemž nelze vyloučit stejnou kulturní příslušnost i u některých dalších objektů, datovaných pouze rámcově do období eneolitu, kterých se na ploše výzkumu nacházelo celkem 60. Současně je třeba brát v potaz, že mocnost podorniční vrstvy, která byla odstraněna těžkou technikou, na většině míst dosahovala téměř 100 cm (!), tudíž můžeme předpokládat, že evidenci unikla větší část mělce zahloubených objektů. Otázkou zůstává také dlouhodobý průběh zdejších erozních a akumulačních procesů, resp. zřejmě proměnlivá niveleta povrchu v jednotlivých etapách pravěkého a raně středověkého osídlení. Archeologický výzkum totiž probíhal za velmi složitých podmínek a pod silným tlakem ze strany investora, který se snažil výzkumné práce co nejvíce časově i finančně omezit. Z těchto důvodů bylo nakonec nezbytně nutné využít stavební mechanizaci ke skrytí ornice včetně podorničí. Půda tak byla skryta až na podložní spraš, v níž se jasně vyrýsovaly půdorysy zahloubených archeologických objektů. Také bylo nutno brát ohled na klimatické podmínky, neboť výzkum probíhal i v zimních měsících (často při mrazech a pod sněhovou pokrývkou). Této situaci tudíž odpovídá i zvolený postup terénní strategie. Na lokalitě jsou zastoupeny jámy různých funkcí, přičemž v některých případech nelze spolehlivě interpretovat jejich původní účel. Situace je ztížena faktem, že z objektů často zbyly pouze jejich spodní partie. Deset rozsáhlých útvarů nepravidelných rozměrů bylo určeno jako těžební jámy, tedy hliníky (č. 81, 82, 89, 122, 148, 149, 150, 151, 154, 155) určené pro získávání materiálu ke stavbě domů, pecí a výrobě keramiky. Všechny tyto objekty se nacházely v centru zachyceného osídlení. Některé z nich (objekt č. 122, 148, 149, 154, 155, tab. 13, 15, 16, 17) byly značně nepravidelné s různými laloky, stupňovitými schody 74

75 a výběžky, což naznačuje, že těžba hlíny zde probíhala s různou intenzitou a opakovaně. Díky těžebním zahloubeninám můžeme předpokládat existenci obydlí, jejichž základy však vzhledem k mohutné skrývce nemohly být rozpoznány (viz kap Obytné stavby kultury nálevkovitých pohárů v kontextu českého eneolitu). Zkoumané objekty měly přibližně totožné rozměry kolem 5 m, výjimku tvořil pouze hliník (č. 122) o délce téměř 14 m. Exploatační jámy sloužily k získávání spraše buď pro výstavbu domů a pecí nebo k výrobě keramiky. Těžba spraše v nich probíhala chaoticky a nepravidelně dle aktuálních potřeb. Hliníky se nejspíš nacházely v těsném sousedství zástavby a jejich zanášení probíhalo buď přirozeně (působením přírody), nebo většinou následkem lidské činnosti v podobě ukládání odpadu v době existence osady (Soudský 1966; Kazdová 1984). V některých případech byla u rozsáhlých hliníků zjištěna stratigrafie kulturních vrstev v rozsahu několik set až tisíce let. Jde o dlouhodobě a opakovaně využívané objekty na polykulturních lokalitách (např. Matějíčková 1999, 107; Stolz 2004c; Dobeš Kostka Stolz 2007, , obr ; Dobeš Zápotocký 2009, 280). Také na sousedním sídlišti v poloze Skalka ve Velkých Přílepech se nacházel rozsáhlý hliník (dlouhý 14 m), ve kterém byla zachycena keramika KNP siřemské fáze, salzmündské fáze, keramika badenské kultury a keramika kulovitých amfor (Daněček 2008a; 2009). Exploatační jámy také často sekundárně sloužily jako výrobní objekty, např. ke štípání kamenné industrie, či se při jejich okrajích stavěla různá otopná zařízení (Kalferst Zápotocký 1991, 406). V některých případech se hliníky, stejně jako sila, druhotně využívaly k pohřbívání, např. na sídlišti nálevkovitých pohárů v Hostivici (okr. Prahazápad) bylo při stěnách sídlištních jam pietně uloženo několik lidských skeletů (Pleinerová Klementová Hložek Daněček 2005). Na eneolitickém sídlišti v Tuchoměřicích (okr. Praha-západ) došlo k sekundárnímu využití hliníku coby kultovního objektu. V jeho jižní části se nacházela zahloubená šachta (hloubka 3,4 m), v níž spočívala lebka tura uložená na fragmentu z mohutné zásobnice datované do období řivnáčské kultury (Sankot Zápotocký 2011, 96, 87, foto 9). Autoři zde hovoří o obětní jámě zaměřené na zvířecí oběti, což klade důraz na dobytkářství, a obří zásobnice, která je spojována s výrobou piva, podtrhuje význam obilnářství pro celkovou ekonomiku středního eneolitu (Smejtek 2000). Dvaceti čtyřem relativně pravidelným objektům (jámy oválného či kruhového půdorysu s kónickými stěnami a plochým nebo mírně zaobleným dnem) lze přisoudit 75

76 funkci zásobní jámy (č. 17, 18, 21, 23, 27, 59, 77, 78, 83, 86, 90, 104, 125, 138, 142, 144, 186, 187, 192, 203, 233, 235, 236, 259). Zásobní jámy měly téměř standardní tvar i rozměry po celý zemědělský pravěk. Ve sprašovitém prostředí se často objevuje nejtypičtější kuželovitý typ, který vždy bezpečně identifikuje funkci objektu. Na lokalitě se vyskytují i válcovité, kotlovité či nepravidelné tvary. Můžeme předpokládat, že ne všechny zahloubené objekty sloužily jako zásobnice na obiloviny. Mohlo také jít o sklípky na uskladnění potravin (snad i mléka), příruční zásobárny, prohlubně na pece, nebo objekty k dalšímu hospodářskému využití. Zásobní jámy byly na povrchu zabezpečeny dřevem, slámou a překryty hlínou, čímž došlo k ochraně jak před zvířaty, tak i před nepřáteli. Pro zajištění kvality uchovávaných produktů byly vnitřní stěny jam vyloženy slámou, vypleteny proutím, vymazány následně vypálenou hlínou nebo se přímo do jámy vkládala keramická zásobnice (Bouzek Koutecký 1964, 35 37). V okolí zásobních jam se v některých případech vyskytují stopy (kůlové jamky) po zastřešení. Konstrukce zřejmě nesly buď stanové, nebo sedlové střechy. Vzhledem k terénní metodice sledovaného archeologického výzkumu (mohutná skrývka nadložních vrstev těžkou technikou) tyto kůlové jamky rozhodně nemohly být na lokalitě zachyceny. Objekt č. 18 (tab. 8) zřejmě představoval zásobní jámu, jejíž stěny a dno byly pečlivě vymazány mazanicí. Svědčí o tom výrazné množství mazanice nacházející se ve výplni jámy a mazanicové bloky nalezené při dně objektu. Otázka je, nakolik se zásobní jámy využívaly opakovaně a jaké konkrétní komodity se v nich uchovávaly. Bohužel kvůli ztíženým podmínkám (jak časovým, tak finančním) ze strany investora výzkumu nebylo možné provádět archeobotanické analýzy. 11 Stejně jako v případě hliníků mohly zásobní jámy druhotně sloužit k deponii komunálního odpadu (ve výplních se nacházejí četné zlomky keramiky), nebo jako pohřební místa. V zásobní jámě číslo 77 se nacházelo několik lidských kostí bez bližšího určení a bohatá kolekce 607 zlomků keramiky. Na sousední lokalitě kultury nálevkovitých pohárů v poloze Skalka ve Velkých Přílepech byly dokumentovány dvě zásobní jámy, z nichž v jedné separovali tehdejší obyvatelé kosti prasat (objekt č. 96) a ve druhé kosti turů (objekt č. 145). Materiál je ve značných fragmentech se stopami ořezání, což ukazuje na primární jídelní odpad. Jiná zásobní jáma pravidelného kruhového tvaru ukrývala dva kompletní telecí skelety. Zvířecí kostry nedoprovázely žádné milodary a 76

77 byly pohřbeny cm nade dnem jámy (obr. 12). Pravděpodobně se jednalo spíše o pragmatické uložení uhynulých zvířat, než o rituální aktivity. Zajímavá situace byla dokumentována i v další zásobní jámě, na jejímž dně při stěně spočívala kompletní kostra kočky divoké (Daněček 2007; 2008a; 2008b; 2009; Kyselý 2008; Sůvová 2008). Pozoruhodnou skutečnost představuje opakující se přítomnost zvířecích skeletů či jejich částí uložených společně s lidskými ostatky v sídlištních jámách. Tento způsob pohřbu byl zachycen přímo ve Velkých Přílepech na dvou lokalitách KNP. V poloze Kamýk spočívala v zásobní jámě pietně uložená kostra ženy provázená kostmi ovce a zajíce, též v poloze Skalka se v jámě pod obytnou chatou nalézala lidská lebka s kostrami čtyř zajíců (Daněček 2008a; Šulová Kubálek Holub 2010). Navíc zajíci ze Skalky byli uloženi (či odhozeni) záměrně. Jejich skelety jsou téměř kompletní bez známek ořezání a opálení kostí (Kyselý 2008). Další ženská kostra uložená v silu společně se zvířecími lopatkami byla identifikována 13 km západně od Velkých Přílep v Praze-Ďáblicích (Dobeš Kostka Stolz 2010). V Hostivici u Prahy (pouze 10 km od Velkých Přílep) posloužila zásobní jáma k uložení pohřbu dítěte v doprovodu dvou dobytčat a psa (Pleinerová 2002, 21, obr. 3 9). Na sídlišti pozdní fáze kultury nálevkovitých pohárů v Brozanech nad Ohří byla Obr. 12. Velké Přílepy poloha Skalka. Zásobní jáma se skelety telat (dle Daněček 2009). 77

78 objevena zásobní jáma se skelety pěti štěňat a ostatky novorozenců (Dobeš Zápotocký 2013). Tato mimořádná pozornost věnovaná hospodářským či divokým zvířatům dokazuje silnou vazbu nejenom na domestikovaná zvířata. Můžeme se domnívat, že šlo o rituální praktiky, které tvořily důležitou složku ve vztahu k hospodářství a náboženství tehdejší společnosti. Rozsáhlé jámy interpretované jako hliníky byly nálezově chudší. Obsahovaly pouze 703 zlomků keramiky, zatímco zásobní jámy celkem zlomků. Jelikož sila pravděpodobně posléze druhotně sloužila jako odpadní jámy ukládal se v nich odpad intenzivněji než v případě hliníků (Kalferst Zápotocký 1991, 397). Dominantní převaha zásobních jam různých tvarů a velikostí nepředstavuje na sídlištích kultury nálevkovitých pohárů výjimku (srovnej Makotřasy: Pleslová-Štiková 1985). Zajímavý je objekt č. 235, který dosahoval hloubky necelých dvou metrů a jehož objem byl 4,5 m 3. Existuje domněnka, že takto zahloubené objekty sloužily k těžbě kvalitní spraše nacházející se ve větší hloubce (Soudský 1966). Pravděpodobně se však jednalo o silo větších rozměrů. Počet zásobních jam a jejich velikosti poukazují na zemědělský charakter sídliště. Taktéž zlomky drtidel a výskyt velkých keramických zásobnic dokládajé značnou obilnářskou produkci. Úrodné černozemní půdy v okolí (a také další četné osídlení KNP v těsném sousedství) podtrhují oblíbenost této lokality (nejen) v období staršího eneolitu. V osmi případech nelze přesně určit účel sídlištních jam, protože objekty se zachovaly torzovitě (č. 6, 19, 22, 76, 79, 152, 160, 233). Vzhledem k výrazné polykulturnosti zdejší lokality je poněkud překvapivé, že keramika KNP byla v podobě intruze zachycena pouze ve dvou objektech z mladších období. V prvním případě šlo o charakteristické keramické zlomky ve standardní zásobní jámě (objekt č. 20) ze střední doby bronzové (kultura mohylová). Zajímavější situace byla zachycena v hrobě náležejícím nositeli kultury šňůrové keramiky (objekt č. 115), v němž se nacházela mimo jiné miniatura nálevkovitého poháru. Její intaktnost vyvolává otázku, zda nebyl tento artefakt vložen do hrobové výbavy záměrně jako sběratelský kus. Takovou interpretaci ojedinělého nálezu však nelze jednoznačně prokázat ani vyloučit. Přes tato zjištění můžeme prohlásit, že jde o soubor relativně čistý. 78

79 č. obj. funkce max. rozměry (cm) max. hloubka (cm) nálezy 6? KE, MZ zásobní jáma KE, MZ, KO 18 zásobní jáma průměr KE, MZ, KO, ko-kopáč 19? KE, MZ, KO, ŠI, sekerka 20 zásobní jáma intruze KNP (objekt doby bronzové) 21 zásobní jáma KE, MZ, KO 22? KE, MZ, KO, drtidlo, brousek 23 zásobní jáma KE, MZ, KO, ŠI, drtidlo 26 chata KE, MZ, KO, zrnotěrka 27 zásobní jáma KE, MZ, KO 59 zásobní jáma KE, MZ, KO 76? KE, MZ, KO, ko-šídlo 3x 77 zásobní jáma průměr zásobní jáma KE, MZ, KO, ko-lidské, paz. čepelka, ko-šídlo, oprac. paroh KE, MZ, KO, týl sekery, košídlo 79?? 42 KE, MZ, KO 81 hliník KE, MZ, KO 82 hliník KE, MZ, KO 83 zásobní jáma průměr KE, MZ, KO 86 zásobní jáma průměr KE, MZ, KO, zl. brousku 12 Použité zkratky: KE - keramika, MZ - mazanice, KO - kosti, ŠI - štípaná industrie, KNP - kultura nálevkovitých pohárů. 79

80 č. obj. funkce max. rozměry (cm) max. hloubka (cm) nálezy 89 hliník KE, MZ, KO, zl. zrnotěrky 90 zásobní jáma KE, MZ, KO, kam. klín, košídlo, dláto 104 zásobní jáma KE, MZ, KO 115? intruze KNP (hrob šňůrové kultury) 122 hliník KE, MZ, KO 125 zásobní jáma KE, MZ, KO 138 zásobní jáma KE, MZ, KO 142 zásobní jáma KE, MZ 144 zásobní jáma průměr KE, MZ, KO, drtidlo 148 hliník KE, MZ, KO 149 hliník KE, MZ, KO 150 hliník KE 151 hliník KE, MZ 152? KE, MZ, KO 154 hliník KE, MZ, KO 155 hliník KE, MZ, KO 160? KE, MZ 186 zásobní jáma KE, MZ 187 zásobní jáma KE, MZ 192 zásobní jáma KE, MZ 198? KE, MZ 80

81 č. obj. funkce max. rozměry (cm) max. hloubka (cm) nálezy 203 zásobní jáma průměr KE, MZ 233?? 76 KE, MZ 235 zásobní jáma KE, MZ, KO 236 zásobní jáma KE, MZ, KO, drtidlo 259 zásobní jáma KE, MZ, KO, zl. drtidla Obr. 13. Velké Přílepy, objekty kultury nálevkovitých pohárů. č. obj. funkce keramika počet 81 hliník hliník hliník hliník hliník hliník hliník hliník hliník hliník Obr. 14. Velké Přílepy, funkční určení objektů hliníky a podíl keramických zlomků. 81

82 č. obj. funkce keramika počet 17 zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma zásobní jáma Obr. 15. Velké Přílepy, funkční určení objektů zásobní jámy a podíl keramických zlomků. 82

83 4.3. Nálezy Keramické nálezy ze sídliště ve Velkých Přílepech tvoří jednu z nejbohatších kolekcí publikovaných souborů kultury nálevkovitých pohárů nejen v rámci sledovaného regionu, ale na celém území Čech. V 59 objektech KNP na sledované lokalitě bylo nalezeno celkem zlomků keramiky (ve 14 objektech, které byly náplní bakalářské práce, se nacházelo zlomků; Juřinová 2010, 55, tab. 1; a ve zbývajících 45 objektech, sledovaných v předkládané studii, zlomků). Co do četnosti keramického souboru lze toto sídliště přirovnat pouze k nalezištím v Cimburku u Kutné Hory, kde se nacházelo zlomků, a k Makotřasům s celkem zlomky (Zápotocký 2000a, 72, Tab. 12; Pleslová-Štiková 1985, 87, Table 1 2). Počty keramiky v jednotlivých objektech se většinou pohybují kolem 100 kusů, v některých případech kolísají od minimálního počtu 4 kusů do maximálního počtu 991 kusů. Dle dělení ostatních sídlištních kolekcí kultury nálevkovitých pohárů lze zkoumané objekty řadit do kategorie souborů malých (do 100 zlomků obj. č. 6, 17, 18, 19, 78, 79, 81, 82, 83, 86, 89, 90, 104, 122, 142, 149, 150, 151, 160, 186, 187, 192, 198, 203, 233, 235, 236, 259), menších středních (od 100 do 500 zlomků obj. č. 21, 22, 23, 26, 27, 59, 76, 125, 138, 148, 152, 154, 155) a větších středních (od 500 do 1000 zlomků obj. č. 77, 144). Soubory velké nad 1000 zlomků se v této části sledovaných objektů nenacházely (Zápotocký 1996, 439). Zajímavá je kruhová zásobní jáma č. 144, která byla relativně mělká (max. hloubka 30 cm) a přesto patří k materiálově nejbohatším objektům na zkoumané ploše (celkem 991 zlomků). Tato keramika byla navíc dochována ve velkých kusech, ze kterých se podařilo rekonstruovat kompletní amforu. Vzhledem k nízké četnosti výzdoby keramiky kultury nálevkovitých pohárů patří většina střepů mezi tzv. zlomky atypické. Jejich celkový podíl činí 77 %, čímž se sledovaný soubor neodchyluje od ostatních lokalit KNP (srov. Dobeš Zápotocký 2013, 492, tab. 3). Z dalších keramických nálezů můžeme zmínit poměrně bohatou kolekci jedenácti přeslenů. Mazanice se nacházela téměř v každém objektu. Většinou šlo o drobnější omleté kousky beze stop otisků konstrukčních detailů. Zvířecí kosti se vyskytovaly v běžném množství a jejich odborná analýza zatím provedena nebyla. Na sousedním sídlišti Skalka (vzdáleno

84 m) je však osteologickou analýzou doložen výskyt zejména domácích druhů (97 %), z nichž naprosto dominuje prase (Kyselý 2008). Z dalších hospodářských zvířat je dokumentován výskyt tura a ovce/kozy. V několika fragmentech se vyskytly části skeletů psů (převážně dospělých jedinců) beze stop opálení a ořezání kostí. V jednom případě byl dokumentován výskyt koně v hliníku č Tento objekt však byl využívaný více eneolitickými kulturami (KNP, badenská kultura, kultura kulovitých amfor), tudíž nelze přesně rozhodnout k jakému období náležejí kosti koně. Z divokých druhů byl v nepatrném množství zachycen jelen, srnec a divoké prase. Na další lokalitě kultury nálevkovitých pohárů, v prostoru Kamýku, byly taktéž zachyceny běžné domestikované druhy ovce/koza (zastoupeno nejhojněji), následuje prase, tur, kůň a pes (Šulová Kubálek Holub 2010, ). Pozůstatky lidských jedinců se na přílepském sídlišti nacházely jedině v zásobní jámě č. 77 (řadí se mezi soubory menší střední ), avšak jsou bez bližšího určení (lidské kosti v sídlištních objektech viz kapitola 4.2. Funkční interpretace objektů). Opracované zvířecí kosti jsou zde zastoupeny pouze devíti artefakty (jde o šest šídel, jeden kopáč, jedno dláto a jeden opracovaný paroh; např. tab. 21:8, 36, 7, 8). Vzhledem k velikosti sledovaného sídliště jde o poměrně chudou kolekci. Tento stav může být částečně zapříčiněn zvolenou metodou provádění archeologického výzkumu (viz kap Metoda výzkumu). Musíme také vzít v potaz, že podstatná část hospodářského náčiní byla vyrobena z organických materiálů, které se nezachovaly. Z německého prostředí máme k dispozici unikátní kolekci dřevěných artefaktů objevených v neolitických studnách (Stolz 2004a; 2004b). Dle těchto analogií můžeme také na eneolitickém sídlišti předpokládat nejenom výskyt dřevěných rýčů, palic, motyk a dalšího zemědělského nářadí, ale i poměrně bohatou kolekci dřevěných nádob, košů a věder. Kamenná industrie se na přílepském sídlišti vyskytuje v 11 objektech (ze 45 objektů; např. tab. 21:7, 55:5), přesto ve srovnání s ostatními sídlišti kultury nálevkovitých pohárů je počet kamenných předmětů značně nízký. Zastoupené zde byly brousky, úštěpy, pazourkové čepele, drtidla, sekerky a zrnotěrky. 13 Stejně jako u kostěných předmětů nebyla jistě archeologickým výzkumem zachycena kompletní kolekce kamenných nástrojů. Na 13 Veškerý movitý materiál je uložen v depozitáři detašovaného pracoviště Středočeského muzea v Libčicích nad Vltavou. 84

85 sousedním sídlišti Skalka byla provedena analýza štípané industrie, z níž můžeme získat analogie pro námi sledované osídlení (Stolz 2008). Kolekce štípaných nástrojů čítala 72 kusů a z 83 % byla použita kvalitní surovina, křemenec typu Tušimice. Tento zdroj je od místa využití vzdálen 75 km a na lokalitu se dostával v podobě suroviny nebo jader. Jeho distribuce z takto vzdáleného zdroje nebyla nijak výjimečným jevem. Export jader z Tušimic do severozápadních Čech je doložen již od závěrečného stupně kultury s lineární keramikou a v období kultury s vypíchanou keramikou se s tušimickým křemencem setkáme v menší míře i ve středních Čechách (Popelka 1999). Postupně se radius distribuce rozšiřuje a oblíbenou surovinu můžeme v hojném množství nalézt ve středních i západních Čechách např. na lokalitě Praha-Lysolaje, Makotřasy (okr. Kladno), Cimburk (okr. Kutná Hora), Vikletice (okr. Chomutov; Pleslová-Štiková 1972, 94; Vencl 1971, 81; Vencl 2000, 85 86; Vencl 2002). Kolekce štípané industrie na Skalce zahrnovala především úštěpy a odpad. Mezi nástroji převládaly retušované úštěpy a retušované čepele. V menší míře se vyskytly vruby, hroty, odštěpovače a různé kombinované nástroje. Vzhledem k tomu, že obě polohy byly osazeny ve stejném časovém horizontu (salzmündská fáze) a jsou vzdálené pouhých 300 m, můžeme předpokládat obdobnou situaci i na námi sledovaném sídlišti. č. obj. typ obj. keramiknice maza- kosti oprac. kámen oprac. kost 6? 28 x 17 zásobní jáma 25 x x 18 zásobní jáma 32 x x kopáč 19? 73 x x 20 zásobní jáma 15?? 21 zásobní jáma 482 x x 22? 141 x x 23 zásobní jáma 143 x x kam. úštěp, sekerka drtidlo, brousek kam. úštěp, drtidlo, zl. kam. suroviny 26 chata 242 x x kam. úštěp 2x, zrnotěrka 27 zásobní jáma 158 x x 59 zásobní jáma 127 x x 76? 290 x x šídlo 3x 85

86 č. obj. typ obj. keramika mazanice 77 zásobní jáma 607 x x kosti oprac. kámen oprac. kost pazourková čepelka šídlo, oprac. paroh, kosti lidské 78 zásobní jáma 95 x x kam. úštěp, týl sekery šídlo 79? 42 x x 81 hliník 73 x x 82 hliník 42 x x 83 zásobní jáma 30 x x 86 zásobní jáma 46 x x zl. brousku 89 hliník 26 x x zl. zrnotěrky 90 zásobní jáma 295 x x kam. klín šídlo, dláto 104 zásobní jáma 89 x x 115? 4?? 122 hliník 81 x x 125 zásobní jáma 241 x x 138 zásobní jáma 450 x x 142 zásobní jáma 19 x 144 zásobní jáma 991 x x drtidlo 148 hliník 154 x x 149 hliník 31 x x 150 hliník hliník 54 x 152? 240 x x 154 hliník 118 x x 155 hliník 107 x x 160? 30 x 186 zásobní jáma 31 x 187 zásobní jáma zásobní jáma ? 21 x 203 zásobní jáma 4 x 233? 76 x 235 zásobní jáma 82 x x 236 zásobní jáma 58 x x 259 zásobní jáma 140 x x zl. drtidla 6174 Obr. 16. Velké Přílepy, celkový přehled nálezů v jednotlivých objektech. 86

87 5. ANALÝZA KERAMIKY KNP Keramika časného a staršího eneolitu představuje ucelený komplex vyskytující se ve střední a severní Evropě. Tvarové spektrum nádob má charakteristické formy, které lze rozdělit do sedmi tříd. Jsou to: nálevkovité poháry a hrnce, amfory, zásobní hrnce, mísy, džbány, koflíky a ostatní (např. zvláštní tvary nádob, tyglíky, láhve s límcem, talíře, zoomorfní nádoby a další; Zápotocký 2000a). Tvarové spektrum nádob se po celé období vývoje KNP příliš nemění. Absence výzdoby navíc ztěžuje bližší rozdělení do jednotlivých stupňů a fází, proto i přes mimořádně bohatou kolekci keramických zlomků ve sledovaném souboru je počet morfologických znaků slabý. Poměr okrajů, profilovaných zlomků (tzn. zlomků zdobených, uch, pupků, výrazně profilovaných zlomků), den a zlomků atypických má hodnoty: 7,6 11,4 3,6 77,4 % (obr. 19). Tento jev nepředstavuje pro keramiku staršího eneolitu výjimku. Keramický soubor ze sídliště ve Velkých Přílepech vykazuje obdobné hodnoty, které jsou zjištěné i na jiných eneolitických lokalitách (srov. Dobeš Zápotocký 2013, 492, tab. 3). Vzhledem k bohaté keramické kolekci (celkem zlomků) lze v souboru rozlišit celou tvarovou škálu keramických tříd 14 (obr. 17). Mezi určenými tvary byly rozlišeny: 1. nálevkovité poháry a nálevkovité hrnce (1,5 %, většinou s okrajovou plastickou lištou), 2. amfory (9,2 %), 3. zásobní hrnce (0,8 %), 4. mísy (0,4 %), 5. džbány (0,1 %), 6. koflíky (0,5 %), 7. ostatní (přesleny, dva miniaturní nálevkovité pohárky a naběračka). Z identifikované kolekce nádob zabírá 2,4 % picí a stolní keramika a pouze 0,8 % zásobní hrnce, zatímco nádoby určené k transportu tekutin se vyskytují v 9,2 %. Zvyšující se podíl amfor představuje nový trend pro období staršího eneolitu, kdy se jednak rozšiřuje produkce piva a díky ekonomické a hospodářské stabilitě se ve střední a severní Evropě rozvíjejí rozsáhlé obchodní aktivity (Neustupný 2008, 23). I přes mimořádně vysoký počet zlomků zde však není zastoupen úplný repertoár keramické produkce kultury nálevkovitých pohárů. Velmi slabě se zde vyskytují např. mísy, džbány, koflíky a zcela chybí méně časté tvary jako lžíce, talíře, bubny, láhve s límcem a další 14 Keramika z období kultury nálevkovitých pohárů vykazuje po celé období vývoje téměř shodné znaky, proto bylo k analýze využito typologie Milana Zápotockého, vytvořené pro keramický soubor baalberské fáze pocházející z výšinného sídliště Cimburk u Kutné hory (Zápotocký 2000a, 41 55). 87

88 drobné keramické předměty. Pomineme-li nálezy KNP v bezprostředním okolí sledované lokality (Daněček 2008a; Vojtěchovská 1999; Šulová Kubálek Holub 2010; Limburský Řídký 2002, 2005), tvoří analogie pro zkoumaný keramický soubor především nálezy ze sídliště v Makotřasech (okr. Kladno), představující také jediný takto bohatý soubor keramiky na našem území (Pleslová-Štiková 1985). Zároveň lze i vysledovat totožné spektrum morfologických znaků z obou lokalit. Další keramické soubory ze shodného období pocházejí např. z Vikletic (okr. Chomutov), Močovic u Čáslavi, Mužského-Hrady u Mnichova Hradiště, Siřemi (okr. Louny), Prahy-Lysolají, Prahy-Ďáblic, Hřebče (okr. Kladno) a dalších lokalit (Zápotocký 2002; 1995; Pleslová-Štiková 1981; Moucha 2008; Pleslová-Štiková 1972; Dobeš Kostka Stolz 2010; Dobeš Zápotocký 2013). Přestože sídliště ve Velkých Přílepech představuje polykulturní lokalitu, která byla osídlena téměř po celé období zemědělského pravěku, můžeme prohlásit, že sledovaný soubor je relativně čistý. Ze 44 sledovaných objektů byla pouze ve dvou případech zjištěna intruze KNP v jámách jiných období (obj. č. 20 mohylová kultura doby bronzové a obj. č. 115 kultura se šňůrovou keramikou). typově určitelné zlomky číslo obj. poháry amfory zás. hrnce mísy džbány koflíky nejisté nezjistitelné atyp zl. % 6 / / 1 / / / 1 / ,5 17 / / 2 / / / ,4 18 / 1 / / / / ,5 19 / / 1 / / , / 1 / / 15 0, / , / / 1 / / , / / / / / , / / / / ,9 27 / / / / / / , / / / / 3 / / / , / / , / / / ,5 79 / / / / / / ,7 88

89 typově určitelné zlomky číslo obj. poháry amfory zás. hrnce mísy džbány koflíky nejisté nezjistitelné atyp zl. % 81 3 / 20 / , / / / / / / ,7 83 / / / / / / / ,5 86 / 1 / / / / , / / / / / ,4 90 / / / / / / / / ,2 90A 3 / / / / B / 1 / ,6 104 / / 1 / / / , / / / / / 3 / / 4 0, / / / / / / ,3 125 / 35 / / / / , / / / / ,3 142 / / / / / / , / / / / 5 / 1 / , / / / 1 / , / / / / / / ,3 151 / / / / / 2 9 / ,9 152 / / 1 / / ,9 154 / / / / / / ,9 155 / / / / / / ,7 160 / / / / / / ,5 186 / / / / / / ,5 187 / / / / / 3 9 / / 2 / 26 / / 1 / / / / / / / ,3 203 / / / / / 1 / / 3 4 0, / 1 / / / / , / / / / / , / / / / ,9 259 / 63 / / / / , % 1,5 8,2 1,8 0,4 0,1 0, ,4 100 Obr. 17. Velké Přílepy, kultura nálevkovitých pohárů, zastoupení jednotlivých keramických tříd v objektech. 89

90 5.1. Nálevkovité poháry a hrnce Ve sledovaném souboru se pohárovité tvary nacházejí v 1,5 % (obr. 17). Nádoby se dochovaly ve většině případů ve zlomcích a k jejich identifikaci posloužily okraje pohárů a hrnců (celkem 126 zlomků okrajů, 15 obr. 18). Nálevkovitě rozevřené tvary se objevují již v raném eneolitu, ještě před zformováním kultury nálevkovitých pohárů, a představují tak určitý předstupeň této kultury (Zápotocký 1996, 441). Pro období kultury nálevkovitých pohárů je typická plastická lišta zdobená na spodní straně prstováním (tzv. románská lizéna), která se objevuje od počátku eneolitu a přetrvává do středního eneolitu (Zápotocký 1996, 443). Tuto výzdobu registrujeme v celé střední a severní Evropě, což svědčí o tom, že šlo o módní záležitost. Zároveň však zesílené lišty představují technologický prvek, protože okraj nádoby byl díky nim značně zpevněn (Dobeš Metlička 2014, 54 55). V keramickém spektru se nálevkovité tvary poháry, hrnce a mísy s okrajovou lištou zdobenou prstováním vyskytují již v mladší jordanovské skupině (Lüning 1976, Taf. 66:12, 67:3; Zápotocký Dreslerová 1996). Pro keramiku staršího eneolitu je charakteristická ostrá profilace zejména u pohárů, koflíků a amfor; je zvláště výrazná v porovnání s měkkou profilací keramiky postlengyelských skupin (Zápotocký 2008, 74). Nálevkovité poháry se plně vyvíjejí v období kultury nálevkovitých pohárů, kdy ve střední siřemské fázi dosahují široce rozevřeného hrdla. V souboru z Velkých Přílep je okrajová plastická lišta členěná prstováním (či nehtováním) nejčastějším výzdobným motivem (47,6 %, obr. 18), následují okraje zcela nezdobené (37,3 %, obr. 18) a okraje s plastickou lištou bez prstování (23 %, obr. 18). V menší míře se objevuje výzdoba tvořená různými záseky, kapkovitými důlky a V-lištami. Některé okraje jsou opatřeny plastickými pupky či lalokovitými výběžky na podhrdlí pod nezdobenými okraji nebo pod plastickými lištami. Ve sledovaném souboru se vyskytuje různorodé tvarové spektrum nádob. Nálevkovité poháry mají široce rozevřené hrdlo a ostřejší profilaci (typ 150), ale vyskytují se i s měkčím profilem (typ 160; Zápotocký 2000a, 41 55). K jejich určení byla využita typologie dle Milana Zápotockého vytvořená 15 V některých případech může okraj náležet podobným morfologickým tvarům jako jsou koflíky, džbány, mísy nebo amfory. 90

91 pro keramiku baalberské fáze pocházející z výšinného hradiště Cimburk u Kutné Hory (Zápotocký 2000a). V objektu 76 byla nalezena část nálevkovitého poháru se širší mísovitou formou s plastickým výběžkem v lomu profilace a s oblým spodkem (tab. 29:2). Podobný pohár pochází z lokality Dobroměřice (okr. Louny; Smrž Zápotocký 1980). I přes bohatou materiálovou základnu nebyl nalezen ani jeden celý tvar poháru, pouze dvě miniatury nálevkovitých pohárků (obj. 115, 142; tab. 37:7, 56:142-1). Atypických zlomků z celého souboru pochází kusů (77,4 %), z nichž však není možno určit, kolik z nich náleží právě k tělům pohárů. Obdobná situace platí i pro dna nádob, kterých bylo nalezeno 223 kusů (obr. 20). číslo obj. nezdobené Zl. okrajů nálevkovitých pohárů a hrnců okr. plast. lišta nezdobená okr. plast. lišta členěná prstováním okr. lišta zevnitř jiné součet všech zlomků v obj. 6 1 / / / / / 2 / / / / / / / / / 1 / / / / / 2 / / / 3 / / / / 9 / / / / / / / / / / / / / / / / / 3 / / / 19 / / / 3 / / 1 / / / / / / / / 20 3 / / / 1 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / 1 / / / / / / / / / / / / / / / / /

92 číslo obj. nezdobené Zl. okrajů nálevkovitých pohárů a hrnců okr. plast. lišta nezdobená okr. plast. lišta členěná prstováním okr. lišta zevnitř jiné součet všech zlomků v obj. 138 / / 6 / / / / / / / 6 / / / / 4 / / / / / / / 2 / / / / / / / / / 1 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / % 37, ,6 0 4,8 Obr. 18. Velké Přílepy, zastoupení nálevkovitých pohárů a nálevkovitých hrnců dle úpravy okrajů Amfory Amfory představují v souboru nejpočetnější keramickou třídu (8,2 %, obr. 22). Několik exemplářů se zachovalo v úplnosti či v torzech, jež umožnily celkovou rekonstrukci nádob. Často se v objektech vyskytují zlomky obloukovitého lomu s uchy nebo pouze samostatná pásková ucha (šířka 3 4 cm), která zcela jistě náležela amforám (např. tab. 32:6, 62:259-1). Taktéž zlomky těl s plastickou výzdobou tzv. vousy patřily 92

93 zřejmě amforovitým tvarům (někdy se tento typ výzdoby objevuje pod uchy nebo na plecích džbánů). Tato plastická výzdoba se vyskytuje zejména v baalberské fázi, ale můžeme se s ní setkat i v siřemské fázi (Zápotocký 2008, 74 78). Zastoupeny jsou různé tvary nádob vyskytujících se ve starším eneolitu. Můžeme zde nalézt jak bezuché amfory, tak nádoby s dvěma až čtyřmi uchy na maximální výduti. Z objektu č. 259 se podařilo rekonstruovat vysokou štíhlou amforu s měkkou profilací a čtyřmi uchy (tab. 62:259-2). Z objektu č. 125 pochází torzo tzv. bezuché, nezdobené amfory s úzce sevřeným hrdlem (typ 452; tab. 55:125-3). Zajímavá je nádoba z materiálově bohaté zásobní jámy (č. obj. 138) s válcovitým krátkým hrdlem, čočkovitě stlačenou výdutí a dvěma páskovými uchy vedenými od okraje. Ucha jsou navíc po okrajích zdobená drobounkými záseky (tab. 56:138-6a, 6b). Podobně zdobené ucho pochází z Hergetovy pískovny v Praze Lysolajích (Pleslová-Štiková 1972, 79, obr. 74:33). Zdobení uch můžeme spatřit již v jevišovické vrstvě C2 nebo též v polské wiórecké skupině (Zápotocký 1958, 679, obr. 254:1). Z téhož objektu (č. 138) pochází další kompletní nádoba. Jde o o amforu se širokým válcovitým hrdlem, cibulovým dnem a dvěma úzce tunelovitými uchy v podhrdlí (tab. 56:138-7). Téměř shodné tvary se vyskytují v období baalberské fáze (Zápotocký 2008, 74 76, obr. 21:3). Analogie k tomuto tvaru lze spatřit např. na sídlišti v Makotřasech (okr. Kladno) či Brozanech nad Ohří (okr. Litoměřice; Pleslová-Štiková 1985, 259, Pl. LXVII:4; Dobeš Zápotocký, 472, obr. 14:6, 22:4). Zásobní jáma č. 144 obsahovala množství velkých kusů keramiky, z nichž bylo možno sestavit (mimo další tvary) dvě amfory. První z nich představuje klasický tvar s válcovitým hrdlem a věncem uch na maximální výduti (typ 430; tab. 59:144-15). Podobné tvary se vyskytují v období siřemské fáze a můžeme je nalézt na dalších lokalitách, např. na sídlišti v Makotřasech (okr. Kladno), v Postoloprtech (okr. Žatec) nebo v objektu v Siřemi (okr. Louny; Pleslová-Štiková 1985, Pl. LXII:3; Neustupný 1961, obr. 1:3; Moucha 2008, obr. 4:1). U druhé amfory se podařilo rekonstruovat horní část tvaru (58:144-11). Jde o štíhlou nádobu s uchy na výduti a plynulou profilací. Amfory s drobnějšími válečkovitými uchy se vyskytují již v pozdní fázi kultury s vypíchanou keramikou (Zápotocká 1998, 227, Taf. 120:1) a pokračují do období pozdního lengyelu (Zápotocká 1981, obr. 3:11). Pro starší jordanovské období jsou charakteristická spíše plochá válečkovitá ucha (Sankot Zápotocký 2011, 91, obr. 19:25), zatímco od 93

94 mladšího jordanovského stupně můžeme spatřovat amfory se čtyřmi pupkovitými uchy na maximální výduti, které se zřejmě do českého prostředí rozšířily ze západoevropských poströssenských skupin (Zápotocký Dreslerová 1996, 33 34). Na přelomu raného a starého eneolitu se objevují klasická pásková ucha (Dobeš Kostka Stolz 2007, 97, obr. 14:11). Ve starším období kultury nálevkovitých pohárů se ucha často přesouvají z maximální výdutě do spodní části nádoby (Dobeš Metlička 2014, 62). Tyto tvary se však ve sledovaném souboru nenacházely. V eneolitu se výrazně zvyšuje podíl amforovitých nádob. Jejich předlohou mohly být kožené měchy uzavřené šňůrami (Vencl 1979, 550). Amfory sloužily převážně k uchování tekutin, případně sypkého i pevného materiálu. Na kratší vzdálenosti mohly posloužit i k transportu obchodních komodit nebo k donášce vody od pramenů. Můžeme usuzovat, že sloužily též k uchování piva, jehož produkce v eneolitu začala stoupat. Společné pití nápojů (zejména pak alkoholických) představovalo pro tehdejší komunitu důležitý prvek, který pomáhal vytvářet obchodní, spojenecké i klientské vztahy, a stalo se také symbolem určitého sociálního postavení (Krištuf 2005; Neustupný 2008; Vencl 1994 ) Zásobní hrnce Zásobní hrnce jsou v daném souboru zastoupeny pouze 1,8 % (obr. 17). Většina identifikovaných zlomků náleží okrajům opatřeným románskou lizénou, přesekávanou lištou, zesílenou plastickou lištou nezdobenou a pupky pod okraji (např. tab. 22:7, 27:3-6, 47:21-1, 48:59-1, 57:144-4). Nevyskytuje se zde žádné drsnění povrchu (kromě blátivé úpravy), což je charakteristické pro nádoby kultury nálevkovitých pohárů. Zařazení zlomků k této keramické třídě proběhlo především na základě zesílené stěny střepu a průměru okraje, protože totožná okrajová plastická lišta náleží jak nálevkovitým pohárům, tak hrncům a na základě ojedinělých zlomků nelze přesně rozhodnout, ke kterým výsledným tvarům zlomky střepů či torza nádob patří (srv. Zápotocký 2000, 57 59). Jinak tomu je v případě, kde bylo možno rekonstruovat celou nádobu. Z objektu č. 77 pochází kompletní zásobnice vysoká 50 cm (tab. 29:6, 50:77-10). Okraj je opatřen zesílenou lištou 94

95 svisle přesekávanou a na maximální výduti jsou dvojice malých knoflíkovitých pupků propojených po celém obvodu dvojitou řadou vpichů (tab. 50:70-9). Tato výzdoba imituje nýtky a probíjené pásky na plechových nádobách, které jsou známy z totožného období z východního Středomoří a Egejské oblasti (Zápotocký 2008, 74). Dvojice pupků na maximální výduti se vyskytuje v pozdně jordanovském období (srv. Zápotocký 1996, 433, obr. 15:17; Zápotocký Dreslerová 1996, 35, Abb. 17:51). V objektu č. 81 bylo nalezeno torzo zásobního hrnce (typ 610) s jednoduchou plynulou profilací a s hladkou okrajovou plastickou lištou s pupky pod okrajem (tab. 33:4, 51:81-3a, 3b). Pro období siřemské fáze je na zásobních tvarech charakteristický výskyt hladkých okrajových lišt, které jsou nevýrazné a někdy zcela chybí (Zápotocký 2008, 78). Funkce zásobnic není dosud přesně vyjasněna. Obecně se soudí, že sloužily k uchování obilovin a dalších potravinových komodit. Zbytky obilí se však převážně nacházejí v zásobních jámách. Zásobnicové tvary jsou také spojovány s výrobou piva, kdy tyto velké nádoby mohly sloužit k jeho vaření (Vencl 1994, 291) Mísy Tato keramická třída se v daném souboru vyskytuje ve velmi nízkém počtu (0,4 %; obr. 17), což je dáno především nevýraznými morfologickými znaky (redukovaná výzdoba a minimální profilace). Z objektu č. 22 pochází zlomek nízké otevřené mísy, která je opatřena dovnitř lištovitě zesíleným okrajem a jazykovitým pupkem pod okrajem (tab. 24:16). Ze zásobní jámy č. 192 se podařilo rekonstruovat horní část dvojkónické mísy s kulatými plochými pupky (tab. 44:1). Podobný tvar dvojkónické nádoby pochází z výšinného sídliště na Hradech (Pleslová-Štiková 1981, 59, obr. 6). Mísy si zachovaly (nejenom) v raném a starším eneolitu obdobný tvar, proto je velmi obtížné určit jejich kulturní příslušnost. V jordanovské kultuře mají pupky či ucha často rozmístěná křížově, zatímco v kultuře nálevkovitých pohárů jsou ucha položená blíže sobě tudíž asymetricky. Zároveň se v obou případech vyskytují jednoduché tvary bezuché (Kabát Zápotocký 1961, 12). Ukazatelem by mohl být též vnitřní zesílený okraj, který se objevuje převážně 95

96 ve starším eneolitu (Dobeš Zápotocký 2013, 486). Mísy dvojkónické s válcovitým nebo dovnitř zalomeným hrdlem jsou charakteristické pro starobaalberské období (Dobeš Zápotocký 2009, 278) Džbány Také tento keramický tvar je v souboru zastoupen velmi slabě (0,1 %, obr. 17). Jeho identifikace proběhla na základě páskových uch vedených převážně od okraje a profilace hrdla a podhrdlí (tab. 23:7, 33:5, 54:90B-3). Přesto džbány představují silně variabilní keramický tvar, a to jak na základě morfologických znaků, tak z hlediska výzdoby. Tento typ nádob se v Čechách vyskytuje prokazatelně od jordanovské kultury, kdy již tvořily stolní soupravu společně s koflíky a poháry (Dobeš Zápotocký 2009, 275). Do střední Evropy se džbánovité tvary s uchy dostávaly z Balkánu, kde měly ve výrobě keramiky silnou tradici (Pleslová-Štiková 1981, 47). Jejich obliba pokračuje i v kultuře nálevkovitých pohárů, v níž dosáhly značného tvarového spektra. V baalberské fázi se často objevuje plastická výzdoba (na plecích či pod uchy džbánů) ve tvaru obráceného U tzv. vousy (Zápotocký 2008, 75, obr. 20:10). Jde o motivy, jejichž předlohou byly nádoby z plechu známé v Egejdě a ve východním Středomoří, které napodobují ataše uch (Zápotocký 2008, 74). V salzmündské fázi se věnovala velká pozornost výzdobě. Džbány jsou po celém hrdle, těle i uchách dekorativně zdobeny svislými i horizontálními rýhami a šikmo šrafovanými trojúhelníky (Zápotocký 2008, 79, obr. 23:7, 9). Džbánovité keramické tvary sloužily zcela jistě k uchování a konzumaci nápojů. Společně s koflíky a poháry tvořily tzv. picí soupravy, které se objevují na počátku eneolitu, kdy můžeme předpokládat počátky masivnější výroby alkoholických nápojů (především piva; Neustupný 2008, 59; Vencl 1994). Picí rituály měly rozsáhlý společenský význam a podílet se na nich bylo umožněno pouze vybraným jedincům, tudíž džbán představuje archeologický pramen, který poukazuje na sociální rozvrstvení tehdejší společnosti (Krištuf 2005, 73). O tom svědčí i fakt, že džbán je často jediným nápadně zdobeným tvarem časné a starší eneolitické keramiky. Výjimečné postavení džbánů potvrzuje i jejich výskyt společně se zbraněmi v mužských hrobech, což 96

97 také dokládá souvislost mezi rituálním pitím a utvářením válečnické komunity (Zápotocký 1956; Vencl 1994, 297) Koflíky Koflíky jsou stejně jako džbány zastoupeny velmi slabě (0,5 %, obr. 17). Na rozdíl od džbánů se však koflíky ze sledovaného souboru vyskytují i ve zdobených variantách. Zachovaly se však pouze ve zlomcích a identifikovány byly převážně na základě tenkostěných kusů, ornamentiky a profilace. Zastoupeny jsou zde zlomky zdobené obrvenými rýhami a úzkými trojúhelníky vyplněnými vpichy (tab. 22:12, 23:10, 34:2, 31:12, 33:2, 48:21-5, 51:78-2, 53:90A-3). Podobná ornamentika se sešla na koflíku ze Slánské Hory (okr. Kladno; Zápotocký 2008, 79, obr. 23:8). Tato výzdoba se objevuje jak v siřemské tak i v salzmündské fázi. V baalberské fázi byly koflíky bohatě zdobené bílým inkrustovaným ornamentem. V kontrastu s ostatními téměř nezdobenými nádobami tvořily zřejmě součást ceremoniálního picího nádobí (Zápotocký 2008, 74 77). Koflíky s brázděným vpichem, které se vyskytují na jiných lokalitách kultury nálevkovitých pohárů, se na sídlišti ve Velkých Přílepech nenalezly. Jedinou část tvaru tvořící profil se podařilo zachytit v obj. č. 187 (tab. 61:187-2a, 2b). Jde o hladký nezdobený povrch s vyšším válcovitým hrdlem nasazeným ostře na oblé tělo (v nedochované části mohlo být ucho). Nejbližší analogii můžeme najít na sídlišti v Makotřasech (okr. Kladno; Pleslová-Štiková 1985, 260, Pl. LXVIII:6). Tyto tvary jsou typické pro siřemskou fázi, kdy navíc mívají ucho nasazené na okraj ( Zápotocký 2008, 77) Ostatní keramické nálezy Mezi ostatní keramické předměty, které se nacházely na zkoumané ploše, patří miniatury pohárů, lžíce a přesleny. V objektu číslo 90B se nacházela drobná nádobka (dochovaná výška 6 cm, šířka v maximální výduti 6 cm, průměr dna 3 cm) bez zachovaného 97

98 okraje (tab. 54:90B-4a, 4b). Objekt číslo 115 ukrýval miniaturu nálevkovitého poháru (výška 5,5 cm, šířka v maximální výduti 7 cm; tab. 37:7) a totožná nádobka byla i v objektu číslo 142 (výška 5 cm, šířka v maximální výduti 4 cm; tab. 56:142-1). Jde o věrné kopie nálevkovitého poháru typ 150 (Zápotocký 2000, 41). Podobný pohárek pochází z lokality Cimburk u Kutné Hory, kde je navíc zdobený plastickým ornamentem ve tvaru obráceného U, který se taktéž objevuje na nálevkovitých pohárech (Zápotocký 2000a, 316, Taf. 36:3). Miniaturní džbánek s ouškem a oblým dnem pochází ze zásobní jámy číslo 104 (výška 5 cm, šířka v maximální výduti 6 cm; tab. 37:1, 54:104-1). Drobné džbánky se objevují od post-jordanovského období, avšak analogie k výskytu takových džbánků v období kultury nálevkovitých pohárů zatím nejsou známé. Z objektu číslo 152 pochází několik zlomků malých nádobek. Mohlo jít o schránky na cenné komodity (např. sůl) či o dětské hračky nebo o milodary, které se ukládaly do hrobů. Skupinu keramických předmětů doplňuje nález miniaturní miskovité naběračky s torzem tyčinkovité rukojeti zahnuté kolmo nahoru (obj. č. 187; tab. 43:11, 12, 61:187-1a, 1b). Zřejmě bylo původní držadlo z organického materiálu nasazeno na rukojeť. Podobné naběračky se vyskytují jihozápadně od našich hranic v poströssenských skupinách. Lžíce a naběračky můžeme nalézt od staršího stupně jordanovské kultury a jejich obliba stoupá ve starším a středním eneolitu (Dobeš Metlička 2014, 62 64). Obdobná naběračka pochází z raně eneolitické lokality Bdeněves, okr. Plzeň-sever (Dobeš Metlička 2014, 29, obr. 19:20). Další keramické nálezy, jako láhve s límcem, 16 talíře, bubny, zoomorfní nádoby, cívky, závaží a tyglíky, které se vyskytují na jiných lokalitách kultury nálevkovitých pohárů, zde však nalezeny nebyly. Zato zde evidujeme poměrně bohatou kolekci jedenácti přeslenů, které sloužily jako setrvačníky ke spřádání vlákna, což poukazuje na místní textilní produkci. Ve všech případech jde o jednoduché, nezdobené diskovité tvary s provrtaným středovým otvorem a plochou či konkávní spodní stranou. Zastoupeny jsou typy 846, 847 a 848 (Zápotocký 2000a, 50). 16 Láhve s límcem se na sídlišti ve Velkých Přílepech vyskytly. Jejich popis je uveden v předešlé bakalářské práci (Juřinová 2010, 12 13, 64, obr. 30). 98

99 5.8. Dna a okraje Na sídlišti ve Velkých Přílepech se nacházelo celkem 469 (7,6 %) zlomků okrajů a 223 (3,6 %) zlomků den (obr. 19). Pokud to bylo možné, byly okraje zařazeny do keramických tříd dle typologie M. Zápotockého (Zápotocký 2000a, 51). Většina okrajů je nezdobená a jednoduše zaoblená o-1 (67,4 %; obr. 20), následují okraje s klasickou románskou lizénou 21,3 % a v minimálním počtu se vyskytují okraje s plastickou lištou nezdobenou (8,7 %) a plastickou lištou z vnitřní strany nádoby (0,9 %). Ve sloupci jiné (11,1 %) jsou zahrnuty okraje, na kterých se vyskytují pupky, přesekávané okraje, důlky apod. Opatřování okrajů hrnců lištami představovalo zpočátku funkční prvek, za účelem zpevnění rizikové části nádoby. Pro takto upravené nádoby se již na počátku minulého století v české odborné literatuře objevuje výraz nákolní hrnec (Pfahlbautopf) v souvislosti s podobnými nálezy z blatných sídlišť ze střední a jihovýchodní Evropy (např. Stocký 1926, ; Palliardi 1914). Zesílené okrajové lišty zdobené naspodu prstováním ( románské lizény ) se vyskytují od časného eneolitu, kdy se aplikovaly na většinu keramických tvarů, zatímco v období kultury nálevkovitých pohárů se omezují převážně na hrubé zásobní hrnce (Dobeš Metlička 2014, 55). Tento funkčně-výzdobný prvek napomáhá též v chronologii, kdy je možno díky němu synchronizovat epilengyelské skupiny ve střední Evropě (Sankot Zápotocký 20011, 81). Ze srovnatelných lokalit pocházejí údaje o obdobném zastoupení zesílených okrajových lišt (např. sídliště Benátky, okr. Hradec Králové: 20,6 %; Kalferst Zápotocký 1991). Naopak na sídlišti a pohřebišti kultury nálevkovitých pohárů ve Vikleticích (okr. Chomutov) naprosto převažují jednoduché nezdobené okrajové lišty nad lištami s románskou lizénou. Tento jev je však považován za ojedinělý (Zápotocký 2002, 291). Některé z hladkých okrajů jsou zdobené nehtováním, důlky či kapkovitými vpichy (tab. 26:12, 29:7, 30:4, 31:17, 38:7, 9, 44:9). Výzdoba kapkovitými důlky pod okrajem se objevuje v nejstarším stupni kultury nálevkovitých pohárů v severských oblastech (Dobeš Zápotocký 2009, 275). V českém prostředí byla tato výzdoba identifikována na sídlištích v Benátkách (okr. Hradec Králové), kde je považována za starší příměs, v Hřebči (okr. Kladno), Vikleticích, (okr. Chomutov), Ústí nad Labem-Trmicích (Kalferst Zápotocký 1991, , obr. 7:1 3; Dobeš Zápotocký 99

100 2009, 273, obr. 5; Zápotocký 2002, 298, obr. 5:10; Zápotocký 1996, 430, obr. 13:10). Ve sledovaném souboru se také vyskytují okraje shora přesekávané či lišty zdobené z horní i spodní strany nehtováním (tab. 21:2, 55:125-1, 2). Nehtované záseky se objevují od raného eneolitu. Můžeme se s nimi setkat na více českých lokalitách (např. Bdeněves, okr. Plzeňsever, Žichov, okr. Teplice, Brozany nad Ohří, okr. Litoměřice a další; Dobeš Metlička 2014, 32, obr. 21:11; Zápotocký 1996, 437, obr. 18:1, Dobeš Zápotocký 2013, 462, obr. 7:2). Okraje shora přesekávané můžeme nalézt např. v Makotřasech (okr. Kladno) nebo v Praze- Lysolajích (Pleslová-Štiková 1985, 201, Pl. VIII:1, Pl. XXXV:1; 1972, 37, obr. 38:15). Pouze ve čtyřech případech (0,9 %) se v souboru vyskytuje okrajová lišta zevnitř nádoby. Tato úprava se vyskytuje ve všech stupních kultury nálevkovitých pohárů (Dobeš Kostka Stolz 2007, 106). V objektu číslo 104 se nachází okraj opatřený reparačními otvory po celém obvodu ve vzdálenosti zhruba dvou centimetrů (průměr otvoru cca 0,5 cm, tab. 37:6). Analogie k tomuto nálezu pocházejí ze sídliště Močovice, okr. Kutná Hora, kde se nachází téměř totožný okraj opatřený drobnými, pravidelnými otvory, či ze Siřemi, kde byla v hrobě objevena zásobnice s otvory pod okrajem (Zápotocký 1995, 77, obr. 14:13; Preidel 1936, 512, Abb. 3). Tuto úpravu můžeme nalézt i v zahraničí, např. v kultuře jamkové v Polsku, kde se kromě řady otvorů pod okrajem vyskytují i pupky vytvořené vytlačením tyčinkou z vnitřní strany nádoby (Kempisty 1970, Fig, 86, 101). Ve středním Německu se objevují v kultuře bernburské zásobní hrnce a velké mísy s proděravěnými okraji (Behrens 1973, 102, Abb. 43:b, i, l, m). Funkce těchto otvorů není uspokojivě vyjasněna. Mohlo jít o výzdobný prvek či o ryze praktickou úpravu nádoby k upevnění pokličky, sítka, krytu z organického materiálu, případně mohly být otvory využity k větrání či vysušování obsahu (Vencl 1978, 540). V některých případech sloužily takto upravené nádoby k zavěšování. Převážná část identifikovaných tvarů má nálevkovitě rozevřené hrdlo, a to častěji prohnuté než přímé. V některých případech se pod okrajem nachází plastický výčnělek jazykovitého či oválného tvaru (tab. 22:1, 24:10, 27:2, 50:77-8, 53:90B-1). Pravděpodobně šlo spíše o funkční prvek než o výzdobu, protože tyto výběžky sloužily k jistějšímu uchopení hrnce a zabraňovaly jeho vyklouznutí. Dna se nejčastěji ve sledovaném souboru vyskytují plochá typu d1-3 (79,4 %; dle typologie M. Zápotockého; Zápotocký 2000a, 51), z čehož převažuje typ d-1 (76,7 %). 100

101 Zaoblená dna (d4-5) jsou zastoupena 20,6 % (obr. 20). Dna oble vymezená (d4) se často objevují v raném a starším eneolitu. Jejich výskyt na ostatních eneolitických lokalitách přináší obdobné hodnoty, např. Praha-Ďáblice (19,4 %) nebo Benátky, okr. Hradec Králové (25 %; Dobeš Kostka Stolz 2007, 100, tab. 2; Kalferst Zápotocký 1991, 401). Zcela zde chybí dna typu d6 představující tvary na nožce, která se běžně vyskytují ve starším stupni kultury nálevkovitých pohárů. 17 V objektu číslo 76 se vyskytuje větší část dna s neuměle vyrytými kříženými linkami (značka kříže?; tab. 49:76-3). V jednom případě bylo zaznamenáno dno vypouklé dovnitř, což představuje cizorodý prvek (obj. číslo 198). č. obj. typ obj. atyp dna okraje profil 6 (?)? / / 1 / 1 6 (povrch)? 25 / / / 25 6 (0-10)? 1 / 1 / 2 17 (?) zásobní jáma (?) zásobní jáma 1 / 1 / 2 18 (0-30) zásobní jáma / / / (30-110) zásobní jáma / 1 / / 1 18 ( ) zásobní jáma / ( ) zásobní jáma 9 / 5 / (0-20)? 28 / / / (20-50)? / (50-70)? (?) zásobní jáma / / (povrch) zásobní jáma 47 2 / (?) zásobní jáma / / / (0-10) zásobní jáma / (0-20) zásobní jáma (?)? / / / (povrch)? (0-15)? / Dna na nožce se objevují již v kultuře s vypíchanou keramikou a jejich výskyt vrcholí v období lengyelské kultury, kdy jsou v oblibě zejména mísy na nožce. Tato dna pokračují i v jordanovské kultuře a ve starším stupni kultury nálevkovitých pohárů (Zápotocký 1996, 445; Dobeš Zápotocký 2009, 277). 101

102 č. obj. typ obj. atyp dna okraje profil 22 (0-20)? 3 / / / 3 22 (20-25)? 18 2 / (povrch) zásobní jáma 5 / / (0-20) zásobní jáma (?) chata 8 / (0-10) chata / (0-20) chata (20-30) chata 58 2 / / (30-50) chata 4 1 / / 5 27 (0-10) zásobní jáma 57 / (0-20) zásobní jáma 90 / (0-10) zásobní jáma 49 / (10-30) zásobní jáma 48 / (30-80) zásobní jáma 11 / / (?)? 4 / / / 4 76 (0-20)? 18 2 / / (0-50)? (20-50)? (?) zásobní jáma (0-50) zásobní jáma 52 / 5 / (50-70) zásobní jáma (0-60) zásobní jáma 49 / (60-90) zásobní jáma 11 / / / ( ) zásobní jáma (0-20)? 16 / 2 / (20-40)? (20-70)? 7 / / / 7 81 (?) hliník 5 / 25 / (0-20) hliník 12 / (20-60) hliník 19 / / / (60-70) hliník / 6 81 (70-90) hliník 2 / / / 2 82 (?) hliník / / 9 / 9 82 (0-10) hliník 10 / / /

103 č. obj. typ obj. atyp dna okraje profil 82 (10-20) hliník 20 / (0-30) zásobní jáma 5 / / / 5 83 (30-60) zásobní jáma 10 / / (60-90) zásobní jáma 14 / / / (?) zásobní jáma 16 / (40-80) zásobní jáma 11 1 / / (80-100) zásobní jáma 15 / / / (?) hliník / / 2 / 2 89 (0-20) hliník 6 1 / / 7 89 (0-30) hliník / (20-30) hliník 1 / 1 / 2 90 (30-50) zásobní jáma 10 / / / 10 90A (0-30) zásobní jáma 10 / / A (0-60) zásobní jáma A (50-65) zásobní jáma 8 / / B (?) zásobní jáma / / 13 / 13 90B (0-40) zásobní jáma 24 / B (0-60) zásobní jáma B (40-60) zásobní jáma (?) zásobní jáma / / 1 / (0-20) zásobní jáma / / / (20-40) zásobní jáma 8 / / / (40-60) zásobní jáma / (?)? / / 4 / (?) hliník 1 / / / (povrch) hliník 6 / / (0-20) hliník 56 / (20-40) hliník 2 1 / / (30-70) hliník 3 / 4 / (40-60) hliník / 1 / (0-20) zásobní jáma 70 / (20-40) zásobní jáma (?) zásobní jáma 16 / 2 / (0-10) zásobní jáma /

104 č. obj. typ obj. atyp dna okraje profil 138 (10-40) zásobní jáma (?) zásobní jáma 3 1 / / (0-30) zásobní jáma / / 15 / (?) zásobní jáma / (0-20) zásobní jáma (20-30) zásobní jáma 100 / (0-20) hliník (0-30) hliník 20 / / (30-60) hliník 15 9 / / (0-20) hliník / (20-40) hliník 3 / (40-80) hliník 7 / / / (80-90) hliník / 2 / / (0-30) hliník / (0-30) hliník 36 / (30-80) hliník 7 / / / (0-20)? (20-40)? (40-60)? (60-90)? (80-100)? (0-20) hliník (20-40) hliník / (0-20) hliník / (20-40) hliník (40-60) hliník 23 / 1 / (0-10)? (0-35) zásobní jáma 26 / (?) zásobní jáma / / 3 / (0-40) zásobní jáma 50 8 / (?) zásobní jáma / / (0-20) zásobní jáma 5 / 1 / (20-40) zásobní jáma 18 / / / (40-60) zásobní jáma 10 / 2 /

105 č. obj. typ obj. atyp dna okraje profil 198 (0-30)? / (30-60) zásobní jáma / / / (60-75) zásobní jáma 3 / / / (0-20)? 21 2 / (20-40)? (0-20) zásobní jáma (20-40) zásobní jáma 27 / 2 / (40-60) zásobní jáma 7 / / / (60-80) zásobní jáma 5 / 1 / (80-100) zásobní jáma 3 / / / ( ) zásobní jáma / / ( ) zásobní jáma 5 / / / ( ) zásobní jáma 1 / / / (0-20) zásobní jáma (0-30) zásobní jáma / (0-40) zásobní jáma (20-50) zásobní jáma % 77,4 3,6 7,6 11,4 Obr. 19. Velké Přílepy, zastoupení keramiky v jednotlivých objektech. Ve sloupci profil jsou uvedené zlomky tzv. typické střepy (pupky, ucha, zlomky zdobené a výrazně profilované), nezahrnuté mezi dna a okraje. typy den počet zl. % typy okrajů počet zl. % d ,7 o ,4 d-2 4 1,8 o-4 1 0,2 d-3 2 0,9 o-9 1 0,2 d ,9 o ,6 d ,7 o ,8 o , Obr. 20. Velké Přílepy, typologické zastoupení den a okrajů. 105

106 zl. okrajů číslo obj. nezdobené okr. plast. lišta nezdobená okr. plast. lišta členěná prstováním okr. lišta zevnitř jiné součet všech zlomků v obj. 6 2 / / / / / / / / / / / / 2 / / / / / / 10 / / / 1 / / / / 1 / / / 9 / / 19 / / / 1 / / / / / / / 1 / / / / / / / / / 1 / / / 1 2 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / 2 / / / / / / / 3 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

107 zl. okrajů číslo obj. nezdobené okr. plast. lišta nezdobená okr. plast. lišta členěná prstováním okr. lišta zevnitř jiné součet všech zlomků v obj / / / / / / / / / / / 4 / / / / / / / / / / / / / % 58,2 8,7 21,3 0,6 11,1 Obr. 21. Velké Přílepy, rozdělení okrajů podle výzdoby Ornamentika Keramika kultury nálevkovitých pohárů je charakteristická nízkou četností výzdoby, která i v takto rozsáhlém souboru nepřesahuje 11 %, z čehož část skutečné ornamentiky (zahrnuté do kategorie profilovaných zlomků, obr. 19) představují různé funkčněestetické výčnělky, pupky, ucha a zlomky výrazně profilované. Naopak v této kategorii nejsou zahrnuty okraje zdobené románskou lizénou, různě upravenými lištami a vpichy (viz kap Dna a okraje). Odečteme-li funkčně-estetické prvky, získáme hodnotu 1 % zdobených zlomků z celkového počtu analyzované keramiky. Na nádobách kultury nálevkovitých pohárů se uplatňují výzdobné prvky provedené rytím, kolkováním, vpichy nebo plastickými aplikacemi. Na sídlišti ve Velkých Přílepech představovaly hodnoty vhloubené výzdoby 5,7 % a plastické výzdoby 1,8 %. 18 V českých souborech keramiky kultury nálevkovitých pohárů se plastická výzdoba pohybuje kolem 1 % a nejvyšších hodnot dosahuje v baalberské fázi, kdy je v oblibě výzdoba tzv. plastických vousů u kořene uch. Vhloubená ornamentika mírně stoupá v období siřemské fáze a nejvýrazněji graduje v závěrečné salzmündské fázi (Dobeš Zápotocký 2013, 492, tab. 3). Oblíbená výzdoba 18 Hodnoty počítány z 11 % (702 ks) profilovaných zlomků. 107

108 kolkováním (zejména v siřemské fázi) připomínající tzv. wiórecký typ (dle polské skupiny nálevkovitých pohárů, kdy se důlky vyplňovaly bílou barvou) se ve sledované části souboru nevyskytuje. Avšak na sledované lokalitě lze toto kolkování s bílou inkrustací nalézt především v první části zpracovaného souboru (Juřinová 2010, 68 69, obr. 19:1, 14; 28:4, 5). Často zde můžeme spatřit rytou výzdobu představující různé trojúhelníky a obrvené rýhy, kdy obrvení linií je provedeno vpichy (tab. 21:18, 22:12, 13, 23:10, 12, 24:2, 34:14, 47:18-1, 47:21-2, 4). K výzdobě vpichy se používaly kostěné nástroje ve tvaru šídla, ovšem pravděpodobně můžeme počítat i s dřevěnými nástroji, které se ovšem v archeologických situacích nezachovaly (Zápotocká 1978, 508). V zásobních jamách číslo 77 a 78 byly objeveny zlomky koflíků zdobené úzkými, protáhlými trojúhelníky vyplněnými vpichy (tab. 31:12, 33:2, 50:77-7, 51:78-2). Tyto výzdobné motivy se vyskytují především v salzmündské, ale i siřemské fázi 19 (Zápotocký 2008, 78). V jednom případě se nalezl zlomek keramiky s tzv. vlčími zuby (tab. 41:11, 60:152-1). Rytá výzdoba tvořená kanelurami se vyskytuje především v badenské kultuře, ale můžeme ji spatřit též v mladším stupni jordanovské kultury na plecích džbánů (Dobeš Kostka Stolz 2007, 104, obr. 18). V objektu číslo 77 byla nalezena kompletní zásobnice zdobená na maximální výduti dvojitou řadou vpichů a dvojicemi drobných pupků připomínajících kovové nýtky. V tomto případě je zajímavý kontrast drobné ornamentiky na poměrně masivní nádobě (viz výše kap Zásobní hrnce; tab. 29:6, 50:77-9, 10). Obdobná zásobnice s dvojicí plochých knoflíkovitých pupků na maximální výduti byla nalezena ve Starém Plzenci (okr. Plzeň-jih; Dobeš Metlička 2014, 98, obr. 48:29). Na lokalitě Ústí nad Labem-Trmice se nacházel zlomek s dvojicí pupků náležející zřejmě zásobnímu hrnci (Zápotocký 1996, 443, 432, obr. 15:17). V moravském prostředí můžeme spatřit dvojici pupků připomínajících nýtky na míse nalezené v mohyle v Otaslavicích (okr. Prostějov) datované do závěrečné fáze mladšího stupně KNP (Šmíd 2000, 399, obr. 6:8). Použití dvojice pupků na zásobních tvarech můžeme spatřovat v pozdně jordanovských skupinách jihozápadně od českých hranic, např. v kultuře entzheimské (Dieckmann 1990, Fig. 34:1). Plastická výzdoba, která se vyskytuje především 19 Na sídlišti kultury nálevkovitých pohárů v Praze-Lysolajích označuje autorka výzkumu keramiku s výzdobou vypíchaných trojúhelníků a žebříčkových pásků za přechodný vývojový stupeň mezi siřemskou a salzmündskou fází (Pleslová-Štiková 1972, 95 97). 108

109 v baalberské fázi v podobě tzv. vousů pod uchy džbánů, se zde nalézala v pěti objektech (více viz kapitola Džbány, tab. 34:13, 49:77-1, 53:90A-2, 58:144-8, 9, 10). V této kapitole zmíníme také funkčně estetické prvky ve formě pupků a plastických výčnělků, které jsou v různých provedeních. Často mají plochý, kónický, oválný či polokulovitý tvar. Pupky se na keramických nádobách vyskytují již v pozdní kultuře s vypíchanou keramikou a v různých variantách pokračují až do středního eneolitu. Do kategorie funkčních prvků patří též ucha. V souboru se vyskytují převážně jednoduchá pásková ucha o šířce od 1 cm do 6 cm, přičemž převažuje rozměr 3 cm. V několika případech se vyskytují pásková ucha zdobená po obou okrajích drobnými estetickými záseky. Z objektu číslo 138 pochází výše zmíněná kompletní amfora s takto zdobenými uchy (viz kap Amfory). V menší míře jsou zastoupena válečkovitá ucha s kruhovitým průřezem pocházející převážně z amfor a často jsou opatřena plastickými vousy. Z objektu číslo 78 pochází válečkovité ucho zdobené od kořene vybíhajícími hrubými pásy vyplněnými důlky připomínajícími plastické lišty (tab. 33:1, 51:78-1). Někteří badatelé se domnívají, že výzdobné prvky na keramice představují mužský a ženský element a zároveň plní funkci symbolickou (Turek 2002). Na keramických nádobách (především na džbánech) spatřují znázornění mužského a ženského světa druhotnými pohlavními znaky v podobě kruhových výčnělků (pupků), které symbolizují ženská prsa, a plastických vousů pod uchy bernburských džbánů (Zápotocký 2000c). Oba znaky se nikdy nevyskytují společně na jedné nádobě, což dokazuje zmíněnou diferenciaci. Navíc bylo doloženo, že džbány s kníry se vyskytují převážně v hrobech mužských a džbány s prsy v hrobech ženských (Turek 2002, ). Jan Rulf poukázal na prudký pokles zdobnosti nádob na počátku eneolitu. Domnívá se, že je způsoben odklonem od rituálního a symbolického významu keramiky (Rulf 1998). Autor též sleduje kolísání výzdoby keramiky v jednotlivých obdobích. Zatímco v neolitu dosahoval stupeň zdobnosti 70 %, v eneolitu klesla výzdoba na pouhých 4 5 %. Keramika měla význam nejen funkční, ale prostřednictvím výzdoby sdělovala širší informace o tehdejší populaci. Důvod proměny poměrů výzdoby keramiky v českém pravěku není dosud vyjasněn. Jedním z faktorů může být změna postavení významu keramiky jako symbolického a komunikačního média ve společnosti. V raném eneolitu by pokles zdobnosti obecné keramiky mohl souviset s 109

110 jejím přesunem na džbány (objevují se jako nový tvar v dosavadním keramickém spektru), kterým byla věnována mimořádná pozornost, protože plnily symbolickou funkci při picích rituálech a zároveň sloužily jako pohřební artefakty (Krištuf 2005, 73) Úprava povrchu nádob Keramika z Velkých Přílep dosahuje vysoké technologické úrovně s kvalitním výpalem. Většina zlomků je hlazená (92,2 %; obr. 22). Nevyskytuje se jakékoliv drsnění povrchu zásobních tvarů, jako je slámování či prstování typické pro střední eneolit a dobu bronzovou. Můžeme zde nalézt pouze blátivou úpravu povrchu, kdy je tělo nádoby přetřeno vrstvičkou hlíny, avšak i tato varianta se objevuje spíše ojediněle (6,4 %). Takto upravený povrch byl často používán v mladojordanovském období a jeho původ se spatřuje v poströssenských skupinách v jihozápadním Německu, zatímco v kultuře nálevkovitých pohárů jeho obliba klesala (Dobeš Metlička 2014, 55 56; Sankot Zápotocký 2011, 76, 81). Získané hodnoty odpovídají výsledkům zjištěným na jiných lokalitách kultury nálevkovitých pohárů (srov. Kalferst Zápotocký 1991, ). Úprava 20 povrchu % , , , ,4 Celkem 6174 Obr. 22. Velké Přílepy, rozdělení zlomků dle úpravy povrchu. 20 Povrch: 1 leštěný, 2 hlazený, 21 jemně hlazený se stopami přeleštění, 25 ledabyle, nerovně hlazený, 3 drsný, 31 jemně blátivý (Kalferst Zápotocký 1991, 379). 110

111 5.11. Datování Na základě analýzy keramického materiálu, který ve většině případů vykazuje typické znaky pro závěrečnou fázi KNP, je možno sídliště ve Velkých Přílepech datovat do mladšího, salzmündského stupně kultury nálevkovitých pohárů. Salzmündská fáze se nazývá dle výšinné lokality Salzmünde na střední Sále (Sasko-Anhaltsko) a je datovaná zhruba do poloviny 4. tisíciletí př. Kr. 21 V českém prostředí se původně pro toto období používal název máslovický typ dle menšího pohřebiště (7 8 hrobů) KNP nalezeného v Máslovicích (okr. Praha-východ; Stocký 1926; Janská 1957, 153). Josef Antonín Jíra ve svém díle hovoří o keramice nordické a durynské, o sídlištním typu vinořském a pohřebištích typu bubenečského (Jíra 1910). V padesátých letech vytvořil Milan Zápotocký v hrubých rysech chronologii kultury nálevkovitých pohárů pro české prostředí, kde salzmündská fáze odpovídá stupni IV. (Zápotocký 1958, ). Další koncepci navrhla E. Pleslová-Štiková na základě materiálu získaného z lokalit v Makotřasech, Dnebohu-Mužském a z Prahy-Lysolají (Pleslová-Štiková 1972; 1981; 1985; 1987). V Praze-Lysolajích vyčlenila autorka na základě materiálu z objektů odkrytých v roce 1944 přechod mezi siřemským a salzmündským stupněm, který označila jako přechodnou předsalzmündskou fázi. Sama autorka zde však připouští, že k takto jemné periodizaci není k dispozici v českém prostředí dostatek spolehlivého materiálu (Pleslová- Štiková 1972, 95 97). V Dnebohu-Mužském rozdělila salzmündský stupeň na základě odkryté vertikální stratigrafie v objektu č. 197 na čtyři fáze (C1, C2, C3a, C3b; Pleslová-Štiková 1981, 67, obr. 8). Takto podrobné dělení není však vzhledem k zhruba dvousetletému úseku dějin a regionálním rozdílům v profilaci a výzdobě keramiky příliš pravděpodobné (Dobeš Zápotocký 2013, 489). Na Moravě se salzmündský stupeň téměř nevyskytuje, protože se tam již v polovině 4. tisíciletí př. Kr. rozšířila z jihovýchodu badenská kultura (bolerázská fáze). Do Čech naopak začaly pronikat vlivy salzmündských skupin z východoněmeckého Posálí, kde spatřujeme podobnost jak v keramické produkci, tak v pohřebním ritu (Janská 1957, 155; Zápotocký 2008, 63 64). V Evropě se salzmündská fáze vyskytovala společně se starší walternienbursko-bernburskou skupinou ve středoněmeckém Polabí, luboňským stupněm 21 Jako první v Evropě tuto skupinu systematicky zpracoval P. Grimm a jeho názory později korigoval J. C. Becker (Grimm 1938; Becker 1947). 111

112 v Polsku a starším úsekem severských chodbových hrobů (Zápotocký 1960, 735; Ebbesen 1957, Fig. 183; Wiślański 1979, 198, ryc. 106). I přes poměrně nízkou zdobnost keramiky můžeme ve sledovaném souboru nalézt charakteristické znaky pro salzmündskou fázi. Pomineme-li výzdobu okrajových lišt, která je chronologicky průběžná po celé období (nejen) kultury nálevkovitých pohárů, vyskytuje se zde převážně vhloubená výzdoba v podobě úzkých trojúhelníků vyplněných vpichy, oboustranných obrvených linií a svislých žebříčkových pásů. Podle chronologie M. Zápotockého odpovídají tyto znaky starší fázi salzmündského stupně, který je současný se severskou periodou chodbových hrobů MN I (Zápotocký 1960; Mathiassen 1944). Získaný keramický soubor vykazuje shodné morfologické znaky s ostatními lokalitami kultury nálevkovitých pohárů datovaných do salzmündské fáze (srov. Pleslová-Štiková 1972; Dobeš Kostka Stolz 2010; Dobeš Kostka Likovský 2011; Dobeš Zápotocký 2013). Na sídlišti ve Velkých Přílepech se vyskytuje osídlení i ve středním siřemském stupni, jehož existence byla doložena výskytem kolkované keramiky v objektech, které jsou zpracovány v předešlé bakalářské práci (Juřinová 2010; Juřinová Smejtek Vojtěchovská 2011). Z 59 objektů kultury nálevkovitých pohárů se nacházela příměs jiných kultur pouze ve dvou případech, což potvrzuje názor získaný již na základě typologického rozboru, že navzdory polykulturnosti lokality jde o soubor relativně čistý. Keramika z přílepského souboru dokládá dlouhodobé staroeneolitické osídlení zdejší lokality. I když zde nebyl jasně prokázán nejstarší baalberský stupeň kultury nálevkovitých pohárů, můžeme zde jeho existenci důvodně předpokládat (vzhledem k absenci charakteristických znaků na zlomcích keramiky z většiny objektů ani nemůžeme jeho přítomnost jednoznačně vyloučit). Sledovaný keramický soubor patří k jedněm z nejrozsáhlejších v Čechách, přesto se zde odráží negativní skutečnost v podobě nízké zdobnosti a profilace keramiky. Vyskytují se také mezery v typovém spektru nádob. Přes vysoké numerické hodnoty nalezeného materiálu (6 174 zlomků keramiky), zde není přítomen kompletní tvarový repertoár salzmündského stupně. Pouze minimálně zde totiž nalezneme džbány, mísy i koflíky a zcela chybí některé méně časté tvary, jako např. bubny a další drobné keramické předměty. Podrobná analýza takto rozsáhlého keramického souboru přesto značně přispěla ke zpestření typového repertoáru salzmündské (i siřemské) fáze kultury nálevkovitých pohárů. 112

113 6. INTERPRETACE SÍDLIŠTNÍ STRUKTURY Díky rozloze zkoumané plochy (15 ha) a mimořádné koncentraci komponent kultury nálevkovitých pohárů (59 objektů) nabízí výzkum možnost uvažovat o uspořádání sídlištního areálu minimálně v pěti polohách: 1. Nejvýraznější aktivita se nacházela na jižním vrcholu svahu a směrem k severu se osídlení vytrácelo. Převážná většina nalezeného keramického materiálu (téměř 80 %) pocházela z objektů na samém návrší lokality, kde se kumulovaly veškeré rozsáhlé hliníky. 2. Menší skupinka pěti objektů včetně interpretovaného zahloubeného obydlí se nacházela cca 70 m severovýchodně od předchozí koncentrace. 3. Cca 40 m od první polohy leží v těsném sepjetí čtyři sídlištní jámy. 4. Cca 50 m od první polohy na jihozápad bylo dokumentováno pět roztroušených objektů. 5. Poslední shluk objektů je umístěn nejvzdáleněji (220 m) od první polohy směrem na severovýchod za silnicí na Roztoky, kde se zdá, že osídlení sledované kultury končí (tab. 6). Při pohledu na rozložení komponent KNP na plánu výzkumu můžeme předpokládat, že pokračovaly i v místech nezkoumaných pásů plochy, které se rozkládají v těsném sousedství hlavního sídlištního okrsku. Zde se deponovala skrytá zemina, a tudíž tam nebyl archeologický výzkum umožněn (tab. 5). Jak se v průběhu jednotlivých fází KNP měnil celkový obraz sídliště, není možno rekonstruovat. Optima svého vývoje dosáhla kultura nálevkovitých pohárů v závěru trvání staršího stupně (siřemská fáze). Na sledovaném sídlišti je nejsilněji zastoupena salzmündská fáze, tedy období, kdy se výskyt KNP v ostatních regionech České republiky poněkud redukuje. Její osídlení v tomto období mizí z východočeské oblasti, kde již nastupuje nejstarší bolerázská fáze badenské kultury ze středního Podunají (Dobeš Zápotocký 2013, ). Sledované sídliště kultury nálevkovitých pohárů významně doplňuje naši dosavadní pramennou základnu. Vyhodnocení sídelního areálu z Velkých Přílep i s jeho přilehlými lokalitami navíc jasně potvrzuje, že ve středních Čechách byla salzmündská fáze usazena velmi výrazně. 113

114 6.1. Prostorové vazby zkoumaného sídliště a jeho vztah k okolním lokalitám Jak ukazují nové výzkumy, zdejší region byl intenzivně hospodářsky využíván po celé období zemědělského pravěku a zvláště pak v období kultury nálevkovitých pohárů. Kromě výše popsaného materiálu z našeho přílepského sídliště pochází ze sledované obce několik dalších nálezových souborů jmenované kultury (tab. 4). Z nich je bezpochyby nejzajímavější výzkum D. Daněčka v poloze Skalka v roce 2005, rozsáhleji publikovaný pouze formou nálezové zprávy (Daněček 2007; 2008a; 2008b; 2009). Na polykulturní lokalitě vzdálené od severního okraje sídliště H-Systému pouhých 300 m bylo zachyceno 28 datovatelných objektů kultury nálevkovitých pohárů. Většina získaného materiálu náleží do salzmündské fáze KNP (v menší míře do siřemské fáze) a dalších 118 objektů do období eneolitu bez možnosti bližší datace. Kromě sídlištních objektů, jako jsou zásobní jámy, hliníky a zahloubená chata s řadou kůlových jamek, byly zachyceny též pohřební aktivity v podobě žárového hrobu a části lidských skeletů v sídlištních jámách. V keramickém materiálu se vyskytují obdobné, v některých případech dokonce totožné morfologické znaky se sledovaným souborem z lokality H-Systému (tab. 46). Nacházejí se zde jak stolní a picí nádoby, tak i zásobní tvary. Ze zlomků keramiky se podařilo rekonstruovat několik celých nádob (obr. 23). V ornamentice jsou často použity Obr. 23. Velké Přílepy. Keramické nádoby z polohy Skalka (dle Daněček 2008a). 114