Dobrý den dámy a pánové,

Dobrý den dámy a pánové, děkuji organizátorům tohoto mezinárodního setkání za možnost zde vystoupit. Jsem členkou Zastupitelstva městské části Praha-Libuš a předsedkyní jeho Výboru pro multikulturní soužití. Praha-Libuš je malá městská část s velkými problémy. Má 10 214 obyvatel. Na jejím území se nachází vietnamská tržnice Sapa, jejímž majitelem a provozovatelem je Saparia a.s. Areál Sapa se nachází na území bývalého masokombinátu s rozlohou zhruba 25 ha, k němuž přiléhají bývalé drůbežářské závody Xaverov. I tento areál o rozloze 10 ha vlastní Saparia a.s. Vietnamci skoupili i přilehlé pozemky, kde plánují vystavět největší buddhistický chrám s klášterem v České republice a taky asijský park. Podle oficiálních údajů ČSÚ je z celkového počtu obyvatel naší městské části 2 500 cizích státních příslušníků. Vzhledem k tomu, že Vietnamci nemají v České republice statut národnostní menšiny, počet Vietnamců žijících a podnikajících v MČ Praha-Libuš není možné přesně určit. Podle údajů ČSÚ je jich u nás 500, reálný počet se může pohybovat kolem 2 500 osob, minimálně. S pokračující finanční krizí, jejíž dopad na vietnamskou komunitu monitorujeme, existují odhady, že denní fluktuace Vietnamců na území MČ Praha- Libuš je cca 8 až 10 000 osob. Nejprve mi dovolte pár slov obecně k vietnamské komunitě v České republice: První Vietnamci začali přicházet do komunistického Československa již v 50. letech, byli to zejména studenti. V 70. letech byla uzavřena dohoda o vzájemné socialistické spolupráci mezi ČSSR a Vietnamem, pojatá jako pomoc válkou sužovanému Vietnamu. Vrchol migrace nastal na počátku 80. let, kdy zde bylo na 31 000 Vietnamců. Obvykle přijížděli na 6 let a pak se vraceli. Tak se tady vystřídalo do roku 1989 cca 100 000 Vietnamců. Po roce 1989 se vietnamský komunistický režim mírně uvolnil, Vietnamci mohli začít cestovat do zahraničí a již svobodné Československo zároveň vypovědělo dohody s Vietnamem. Část Vietnamců tady zůstala a v 90. letech se sem řada Vietnamců začala vracet z ekonomických důvodů. V roce 1994 jich tu bylo 10 000, o tři roky později 20 000, v roce 2004 přes 30 000. Dnes jich je tu oficiálně 61 000, 20 000 z nich sem přijelo za poslední dva roky. Je to 3. největší vietnamská komunita v Evropě (Francie: 300 000, Německo: 100 000) a také v ČR (po Ukrajincích a Slovácích). 1

Areál Sapa je znám české veřejnosti jako vietnamská tržnice a do jejího povědomí a i do zorného úhlu médií se v roce 2008 dostal v důsledku opakovaných požárů, z nichž největší vypukl v listopadu 2008 a na několik dní zcela paralyzoval život v naší městské části. Hašení požáru trvalo několik dní a vystřídaly se při něm hasičské jednotky snad z celé České republiky. Po dobu hašení byla městská část zatarasena policejními kordony a stala se z ní uzavřená oblast. Doprava byla odkloněna, požár tak způsobil dopravní komplikace v celém hlavním městě. Areál Sapa se ale dostává do obecného povědomí i kvůli opakovaným kontrolám a zásahům ze strany státních orgánů. Z pohledu českého státu a jeho integrační politiky a i z hlediska bezpečnosti by bylo ale obrovskou chybou přistupovat k tomuto areálu jen jako k vietnamské tržnici. Jedná se v podstatě o mocenské centrum. Na území bývalého masokombinátu a Xaverova totiž za uplynulých deset let vzniklo regulérní ghetto, vietnamské městečko, Malá Hanoi, které je do značné míry soběstačné a které prostřednictvím rozvětvené sítě obchodních, sociálních, kulturních, poradenských a jiných služeb kontroluje život značné části vietnamské komunity. Vietnamec se tak v podstatě pohybuje v uzavřeném sapovském světě, který mu poskytuje veškeré služby, bez potřeby integrovat se do české společnosti. Areál Sapa navíc není jen o obchodní činnosti a službách. Členové představenstva Saparia a.s. zároveň zastávají vedoucí pozice v nejrůznějších oficiálních svazech sdružujících Vietnamce, jako jsou Svaz Vietnamců v České republice či Svaz vietnamských podnikatelů, a prostřednictvím vietnamské ambasády udržují úzké styky se svou zemí původu. Jedná se skutečně o mozek a srdce vietnamské komunity v České republice. Když mluvíme o vietnamské přítomnosti v MČ Praha-Libuš, není možné ji omezovat pouze na areál Sapa. Mnozí Vietnamci, kteří podnikají či pracují v Sapě, chtějí v městské části také bydlet. Kupují zde byty, domy, pozemky, budují zde obchody a zakládají zde další a další firmy, včetně kasin a heren, na které se váže kriminalita. Mění tím postupně tvář naší městské části. V bytech a domech již podle našich odhadů žije 10% Vietnamců. Při téměř absolutní jazykové bariéře, při jejich dejme tomu- volnějšímu pojetí stavebního zákona (nepovolené stavební úpravy atd.), protipožárních a jiných bezpečnostních předpisů, a českého právního řádu obecně, si dovedete představit, jak asi občas vypadá soužití mezi českou většinou a stále větší vietnamskou menšinou. 2

Jak městská část Praha-Libuš řeší tuto problematiku na svém území? Listopadový požár roku 2008 měl za následek zhoršení i tak ne příliš přátelské nálady české většiny vůči Vietnamcům. Občané zde dokonce sepsali petici proti Sapě a městská část se začala ve vietnamské problematice mnohem více angažovat. Cílem bylo, aby se MČ stala koordinátorem těchto aktivit a prostředníkem mezi vietnamskou komunitou a orgány státní a veřejné správy. A samozřejmě, aby přispěla svým dílem k pokojnému soužití mezi českými občany a vietnamskou komunitou. Jinak to nejde: Vietnamci z naší městské části nezmizí, zůstanou tady, jejich počet a aktivita bude spíše narůstat a my si s nimi zde musíme nastavit jasná pravidla vzájemného soužití, začít spolu komunikovat, vzájemně se poznat a společně řešit problémy, které z takového soužití logicky vyplývají. Zastupitelstvo MČ zřídilo v dubnu 2009 Výbor pro multikulturní soužití s pověřením, aby se danou problematikou systematicky a dlouhodobě zabýval. Jeho předsedkyni, tj. mou maličkost, zplnomocnilo k vyjednávání se všemi potřebnými orgány státní a veřejné správy. Členem Výboru je člen vedení Saparia a.s., zástupce Sapy je rovněž členem naší komise pro zdravá města. Saparia a.s. i jednotlivé společnosti podnikající v areálu Sapa s městskou částí v různých formách spolupracují, přispívají i finančně na různé kulturní akce námi pořádané. Výbor pro multikulturní soužití navázal úzkou, korektní a velmi intenzivní spolupráci se Sapou. Když jsem s touto problematikou začínala, poměrně často jsem slýchala z různých stran skeptické názory, že vietnamská komunita je uzavřená, že nemá zájem o komunikaci, že si mě mezi sebe nepustí atd. Nemám takovou zkušenost. Za celou dobu naší spolupráce představitelé Sapy vždycky dodrželi slovo a naše vzájemné dohody a v komunikaci s nimi jsem nikdy neměla žádný problém. Sapa konkrétně pomáhá. Naši občané mívají občas problémy se svými vietnamskými sousedy. Nejsou schopni se s nimi domluvit, vysvětlit jim, že je potřeba dodržovat domovní řád, zpřístupnit byt pro odečet plynu, elektřiny apod. V takovém případě volají mně s žádostí o zprostředkování kontaktu se Sapou, např. při překladu domovního řádu či pokynů do vietnamštiny či přímo při asistenci na místě. Sapa v tomto vždycky vyhověla a i díky této naší úzké koordinaci se daří řadu problémů vyřešit hned nebo jim předcházet. Rovněž situace na úseku dodržování protipožárních předpisů se zlepšila v Sapě si založili hasičskou jednotku, která nyní prochází odborným výcvikem. 3

To, co mě ale trápí a čemu věnuji zvýšenou pozornost, je vietnamská kriminalita, která má dle mých poznatků rostoucí tendenci v souvislosti s pokračující ekonomickou krizí postihující především poslední vlnu vietnamské migrace do České republiky dělníky a rolníky, kteří jsou oběťmi nejrůznějších otrokářských zprostředkovatelských agentur, českých i vietnamských. Za vízum a pracovní povolení v České republice zaplatili částku od 9 do 12 tisíc dolarů, ze svého platu musí odvádět část peněz těmto agenturám, že by se v jejich případě dodržoval zákoník práce atd., ani nemluvě. Tito Vietnamci hromadně přicházeli v uplynulém roce o práci. Nějak se uživit musí a já zdůrazňuji, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Kde si myslíte, že tito lidé skončí? v obchodu s drogami a v páchání další závažné trestné činnosti. Chcete-li zoufalého Vietnamce okolnostmi donuceného k čemukoli, navštivte např. nějaké kasino či hernu. Tento vývoj jsem již zažila i u nás v městské části. V červnu loňského roku mi najednou občané začali volat tu se vyskytl pokus o vykradení restaurace ze strany Vietnamců, tu došlo k pokusu o vykradení trafiky, tu se kolem ubytovny pro cizince zvýšila pouliční kriminalita atd. Stále sice občany nabádám, že to je záležitost Policie a že by měli volat Policii no, často volají mně a já pak podnět Policii předávám. Ty první útoky z června se podařilo eliminovat a od té doby se již žádné nevyskytly. Promluvila jsem si totiž se Sapou ve stylu Já chci mít v MČ klid, vy zde taky chcete mít klid, zařiďte se podle toho!. Z tohoto důvodu úzce spolupracuji se všemi složkami Policie a Odborem pro azylovou a migrační politiku MV. Myslím, že úspěšně. Příkladem může být kontrola Cizinecké policie v jednom panelákovém komplexu z listopadu loňského roku, při které bylo v několika vietnamských bytech zabaveno spoustu kradeného originálního značkového zboží, objeveny rostlinky konopí a zadržena jedna celostátně hledaná osoba podezřelá z páchání závažné trestné činnosti. Problém, který nyní řeším, je podobného druhu. V jednom panelákovém bytě se každou noc střídá 10 až 15 Vietnamců, kteří dělají hrozný hluk a nepořádek na chodbách, kde se povalují injekční stříkačky. Konkrétní integrační aktivity MČ Praha-Libuš Pojďme k něčemu příjemnějšímu ke konkrétním integračním aktivitám v MČ Praha-Libuš. První akcí, kterou jsme v MČ uspořádali, byla v červnu 2009 první veřejná debata na téma 4

Vietnamská komunita v MČ Praha-Libuš, které se zúčastnilo téměř sto českých občanů a vietnamských spoluobčanů. Na této debatě vystoupili jak zástupci Cizinecké policie, Celní správy a ČOI, tj. představitelé represivních a dozorových orgánů, tak zástupci nevládních organizací a top představitelé Saparia a.s. Z první veřejné debaty k vietnamské komunitě vzešla řada podnětů pro další práci Výboru pro multikulturní soužití. Později byly prostřednictvím tohoto výboru uzavřeny určité neformální dohody o spolupráci mezi Sapou na jedné straně a Cizineckou policií a ČOI na straně druhé. Uspořádali jsme několik neformálních večerů, na kterých jsme si povídali o tom, jak žije vietnamská komunita v České republice. Navázala jsem spolupráci s Radou vlády pro národnostní menšiny i pro lidská práva, s řadou neziskových organizací. MČ Praha-Libuš se také v loňském roce stala příjemcem státní dotace na integraci dětí cizinců zapsaných na školách zřizovaných naší MČ. Byl to emergentní projekt Ministerstva vnitra. Zapojily se do něj tři naše školy, každá z nich v jeho rámci realizovala řadu aktivit, jako byly společné školní výlety za kulturou a historií, logopedická péče pro vietnamské děti, pomoc vietnamské asistentky. Městská část pak v rámci projektu uspořádala pro Vietnamce kurzy češtiny či realizovala monitoring zdravotní péče pro cizince. V lednu tohoto roku pozvala Saparia a.s. téměř 130 našich seniorů na novoroční oběd do Sapy spojený s kulturním představením. V únoru jsme společně uspořádali v Sapě oslavu vietnamského lunárního nového roku, na kterou Saparia a.s. pozvala 100 občanů Libuše a Písnice. V Sapě jsem pořád často tam mimo jiné doprovázím nejrůznější delegace. Nedávno ji např. navštívili starostové z Výboru městských částí a obvodů Svazu měst a obcí, jehož jsem členem a který měl výjezdní zasedání právě v MČ Praha-Libuš. Ostatně, zástupci neziskových organizací přítomní na tomto mezinárodním setkání budou mít se mnou v pátek prohlídku Sapy taky. Jaká je dosavadní zkušenost MČ Praha-Libuš z integrace? Integrace vietnamské komunity je a bude dlouhodobý proces, který vyžaduje velkou trpělivost, důslednost a vůli na obou stranách. Podmínkou úspěchu je spolupráce všech složek státní a veřejné správy, institucí a organizací, které mají zkušenost s integrací, a taky vietnamské komunity. Nutná je manažerská role koordinátora, který bude slaďovat postupy 5

jednotlivých orgánů a informační toky mezi nimi, a zřízení speciálního integračního či komunitního centra. Na závěr mi dovolte jednu poznámku, kterou bezesporu naštvu přítomné zástupce MV a pražského magistrátu. Represe zmůže hodně, je důležitá a neobejdeme se bez ní, protože všichni na našem území musí dodržovat české zákony a cizinci také respektovat český způsob života. Ale stejně důležité jsou prevence a integrační politika českého státu, která se samozřejmě přenáší i na komunální úroveň. Státní správa a samospráva v tom musí úzce, systematicky a dlouhodobě spolupracovat a samospráva také musí mít od státní správy vytvořeny takové podmínky, které integrační aktivity umožňují. Nevím, jaká je situace v jiných městech a obcích, ale pokud se týče MČ Praha-Libuš, ničeho takového jsem si bohužel nevšimla. Při realizaci emergentního projektu jsem se MV opakovaně ptala, co zamýšlí po skončení projektu. Že aktivita, která probudí očekávání a naději a nemá žádnou návaznost, je poněkud trapná. Projekt v prosinci skončil a nic nového nezačalo. Zachraňuji to tady já svými aktivitami pořádanými se Sapou. Místo dlouhodobé strategie a vize přišlo MV s dalším emergentním projektem, na rok. Přátelé, po více než roce, co se integrací zabývám, jsem absolutně alergická na jedno slovo: projekt. Takto fungovat soukromý byznys, zkrachuje do dvou měsíců! Takže bych se přítomných zástupců státní správy ráda zeptala, jaká je vlastně integrační politika tohoto státu? Žádnou totiž nevidím, vidím jen projekt. Tím bych měla vyřízeno MV. Ještě mně zbývá popudit pražský magistrát. Tam totiž pracuje výkonně bezpečnostní výbor, který se bezpečnostní situací v Sapě a v celé MČ Praha-Libuš opravdu zabývá a mám jeho podporu. Pokud se ale týče integračních aktivit pražského magistrátu, nedopátrala jsem se bohužel ani toho odporného slova projekt. Asi jsem nepátrala dostatečně, takže bych opět ráda požádala přítomné zástupce pražského magistrátu o specifikaci integračních aktivit, které konkrétně vůči vietnamské komunitě realizoval od onoho velkého požáru v Sapě v listopadu 2008. Tehdy si to situace přece výrazně žádala, tehdy byl urgentní čas začít s komunikací a spoluprací s vietnamskou komunitou. Že by na území hl. města Prahy, čili otevřené evropské multikulturní metropole, bylo tak málo cizinců a nebyly s nimi žádné problémy, že pražský magistrát necítí potřebu jejich situaci řešit? Děkuji vám za pozornost. V Praze dne 17. 3. 2010 PhDr. Pavla Jedličková 6