CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY A JEJÍHO ZÁZEMÍ

CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY A JEJÍHO ZÁZEMÍ NAĎA PROFANTOVÁ Otázky chronologie jsou obsaženy v každé archeologické práci, v každém vyhodnocení konkrétních nálezů. Archeolog má k dispozici obvykle nástroje k určení relativní chronologie, v některých případech disponuje i prameny, které umožňují stanovit dataci absolutní.v následujícím textu se zaměříme na porovnání relativní chronologie nejvýznamnějších sídlišť v Praze a v jejím zázemí, náležících do krátkého úseku počátečních 250 až 280 let raného středověku, tedy do období kultury s keramikou pražského typu (dále KKPT) a starší doby hradištní. 1 Relativní chronologie těchto sídlišť je založena především na poznatcích o keramice, neboť chronologicky citlivější předměty z kovů či skla se objevují v kvalitních nálezových celcích vzácně a nerovnoměrně (obr. 1). Teprve od druhé poloviny 9. století, které se okrajově dotkneme v závěru textu, můžeme ve středních Čechách vzájemně konfrontovat sídlištní a hrobovou keramiku s možnou chronologickou výpovědí vybraných hrobových celků. Obr. 1. Nálezy kultury s keramikou pražského typu v pražské kotlině (celkem cca 30 nálezů): 1 Praha- Bohnice, Zámka; 2 4 Praha-Bohnice; 5 Praha-Čimice; 6 Praha- Ďáblice; 7 Praha-Kobylisy; 8 Praha-Libeň; 9 Praha-Dejvice, Nová Juliska; 10 11 Praha-Dejvice; 12 Praha-Bubeneč; 13 Praha- Hradčany; 14 Praha-Vokovice; 15 Praha-Veleslavín; 16 Praha- Liboc; 17 Praha-Řepy; 18 19 Praha-Stodůlky; 20 Praha-Řeporyje; 21 Praha-Zbraslav; 22 Praha-Vršovice; 23 Praha-Michle; 24 Praha-Běchovice; 25 27 Praha-Horní Počernice, R Roztoky u Prahy, Z Závist (Lhota u Břežan); 28 Praha-Hloubětín, U Elektry (podle Lutovský Smejtek a kol. 2005. Doplněno: Kobylisy viz Kostka Lutovský 2007). Nejvýraznější kumulace je zřetelná na severozápadě Prahy, tu uzavírá výjimečná lokalita v Roztokách u Prahy. Legenda: 1 sídliště; 2 hroby. 1 V nedávné studii F. Curty bylo české vědě vyčítáno i v souvislosti s publikací výzkumu Roztok nedostatečné zaměření na chronologické problémy a byla sestavena chronologická tabulka zahrnující několik údajně nejstarších celků z Roztok, Běchovic a Bohnic (Curta 2008, obr. 27). Při sestavování však autor ignoroval poznatky ze stratigrafií v Roztokách a opíral se výrazně o nálezy oboustranných hřebenů, jejichž datovací schopnosti byly dříve zpochybňovány. Proto byl učiněn jiný pokus pro relativní seřazení lépe datovatelných celků keramiky pražského typu (Profantová 2009a; Profantová 2013, obr. 16), který však předchází kompletnímu zpracování nových výzkumů z Roztok. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 129

ČASNĚ SLOVANSKÉ OSÍDLENÍ KULTURA S KERAMIKOU PRAŽSKÉHO TYPU (DRUHÁ POLOVINA 6. 7. STOLETÍ) Pro kulturu s keramikou pražského typu můžeme ke stanovení relativní chronologie využít vzájemných vztahů objektů, především domů, ze dvou významných lokalit Prahy-Liboce a Roztok u Prahy (tab. 1). Z více než patnácti superpozic objektů z Roztok se ke studiu chronologických nuancí hodí jen několik z nich (Profantová 2005, 149), což je dáno především malými a zřejmě i nahodilými změnami v keramické produkci v průběhu cca 140 až 160 let její existence ve středních Čechách a také malou četností keramických souborů zejména ve zkoumaných pozůstatcích domů (k tomu Kuna Profantová 2005, tab. 21). Z tabulky 1 je zřejmé, jak obtížné je využít stratigrafie ke stanovení chronologie právě vzhledem k omezenému počtu keramických zlomků v objektech. Přesto můžeme konstatovat, že: nejpočetnější jsou stratigrafie, v nichž se charakter keramiky prakticky nemění nebo je v jedné stratigrafické jednotce nedostatečný počet charakteristických zlomků; vyskytují se i stratigrafie, v nichž se objevuje zdobená neobtáčená nebo obtáčená (?) keramika v mladší pozici (obr. 2a, b, 3, 7: II), nikdy však ve starší. CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Z vyhodnocení vybraných stratigrafií vyplývá, že pro nejstarší fázi KKPT je typická neobtáčená, nezdobená keramika s velmi nízkými vzhůru vytaženými hrdly; v celých tvarech převažují tvary štíhlé, s maximální výdutí v horní třetině nádoby a častěji se vyskytují zesílená kotlíkovitá dna (obr. 4, 5, 9). Co se týče složení materiálu, slída se obvykle vyskytuje v těstě velmi málo, prakticky se neobjevuje na povrchu nádob a ty mají obvykle jemnější přetah. Jako jediná výzdoba, nepočítáme-li přesekávání hrdla, se uplatňuje kruhový vyplněný kolek (Praha-Běchovice, obr. 6a: 1 3), s velkou pravděpodobností přejatý od Germánů. Nelze ale zcela vyloučit ani čtvrcený kolek (Praha-Liboc, obj. 61733, Profantová Bureš 2013, Abb. 10; ataké v jednom z objektů v Roztokách u Prahy z výzkumu v roce 2009).Ten se však udržel nejspíše o něco déle, neboť i na západě se vyskytuje až do 8. století. 2 Záleží tedy vždy na celém nálezovém komplexu, ovšem v Praze-Liboci se kolek objevuje v relativně starobylém souboru (obr. 7: 3, 4) nejspíše z konce 6. až první poloviny 7. století.v nejstarších celcích se též objevují kruhové talíře, typické jen pro KKPT (např. Praha-Běchovice, Vencl 1973; dále Praha-Bohnice, Zeman 1976, obr. 30:2) z technické keramiky licí pánvičky (např. Roztoky, Kuna Profantová 2005, obr. 72).Ty však jako technickou záležitost nacházíme i v mladším kontextu KKPT. Příkladem je dům 1034 v Roztokách, spadající na základě datování Obr. 2a. Superpozice domů v Roztokách (objekty 1094 a 1104; podle Profantová 2005). 2 Ojediněle se objevil i na pohřebišti doby avarské v Děvínské Nové Vsi s korálky, celek patří do 7. století. 130

keramiky do druhé poloviny 7. století (3. fáze, Kuna Profantová 2005, 211). Z Prahy pochází více celých nádob z nejstarší fáze KKPT (Praha-Bubeneč osm, Praha-Dejvice, Nová Juliska jedna, Praha-Košíře, Kotlářka dvě, Praha-Veleslavín sedm, Praha-Bohnice tři, Praha-Libeň dvě, Praha-Hradčany jedna, Praha-Liboc minimálně tři) než z 8. století. Z nekeramických nálezů lze již do druhé poloviny 6. století zařadit bronzový nákrčník se spirálkami a vybíjenými plíšky (obr. 6b: 1), lichoběžníkovité vybíjené plíšky (ovšem ty samy se mohou vyskytnout ještě vprvní polovině 7. století), korály s očky (obr. 6a: 6; Profantová 2008, Abb. 16:7), některé jednostranné hřebeny s trojúhelníkovitou rukojetí, případně i jednostranné hřebeny se zvířecími hlavičkami (obr. 6a: 5). Mezistupeň představují některé paprsčité spony, datované do poslední třetiny 6. a první poloviny 7. století (např. z Dřevíče, obr. 6c: 3), železný náramek (obr. 6c: 4). O něco mladší je bílými nitěmi zdobený hnědý korál (obr. 6c: 6), běžný ve střední době avarské (cca 640 700 n. l.) a známý dosud jen z Roztok. Obr. 2b. Roztoky. Keramika z mladšího objektu 1104 (podle Profantová 2005). Pro 7. století jsou charakteristické nálezy byzantských přezek či jejich imitací; z Prahy uveďme alespoň přezku typu Korint z Cibulky v Praze-Košířích (obr. 6c: 7; Profantová Lutovský 1989). V KKPT jsou novým typem předmětu převážně zdobená parohová pouzdra na hřebeny, navazující evidentně na typy z doby stěhování národů. Mohlo však jít o vliv zprostředkovaný Avary či Bajuwary (Pecs Köztemetö Kiss 1977, Pl. XXXVI; Garam 1995,Taf. 72 1, 228:13; Linz-Zizlau, hrob 48, Landebauer-Orel 1960,Taf. 3: 9). Z Prahy-Hloubětína pochází takové neúplné pouzdro z kulturní vrstvy, nikoliv z objektu (obr. 6d: 7; Hušták 2008, obr. na str. 38). Spektrum nálezů pak doplňuje železná, oboustranně prohnutá přezka z domu 506 z Prahy-Hloubětína (Profantová 2008, Abb. 18: 5), či železné nezdobené nákončí jazykovitého tvaru západního typu z domu 669 z Roztok u Prahy (obr. 6c: 2; Kuna Profantová 2005, obr. 330:2). Tím jsme se dostali k mladším fázím KKPT, kde se již v malém počtu na nádobách objevuje hřebenem provedená výzdoba tvořená převážně vlnicemi a vodorovnými liniemi i ojediněle též deriváty kazetovitých motivů (obr. 2b: 3, obr. 4: RII a RIII, obr. 5, tab. 4). V závěrečné fázi KKPT se nejen protahuje výška okrajů, které se někdy výrazněji vyhýbají ven, ale objevuje se i zásadní technologická změna obtáčení. Počet obtáčených keramických jedinců však v objektech ještě nepřevažuje (obr. 7: II); jakmile převáží, soubor konvenčně považujeme za starohradištní (obr. 7: III; též Profantová 2009a). V keramické hmotě se již ve větším procentu objevuje slída a nejprve občas, pak stále častěji je patrná i na povrchu nádob. Tuto třetí, víceméně přechodnou, fázi zjišťujeme na mnoha pražských nalezištích. Nejvýznamnější jsou Praha- Liboc (Profantová Bureš 2013, Abb. 13 15), Praha-Bubeneč Rooseveltova ul., Praha-Veleslavín (Zeman 1976, obr. 15 18, 26 28) či dosud nepublikovaný výzkum v Praze-Hloubětíně (obr. 1, srov. tab. 6; klokalitě Hušták Kuchařík Majer 2007). Praha patří k nejhustěji zasídleným oblastem (obr. 1) avelmi vzácně v rámci celých Čech jsme tu zachytili i vztah pohřebiště a sídliště v prostoru Hradčan (Loretánská a Kapucínská ulice, Profantová 2005b, obr. 1). Nejdůležitější sídelní areály však dosud nejsou kompletně publikovány (Praha- Obr. 3. Superpozice domů 50 608 a 50 609 v Praze-Liboci výběr nálezů z obou Liboc a Praha-Hloubětín). domů viz obr. 7 (podle Profantová Bureš 2013). Důležité je, že se vyvíjejí dále. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 131

STAROHRADIŠTNÍ OBDOBÍ (8. PRVNÍ POLOVINA 9. STOLETÍ) Pro starohradištní období můžeme pracovat rovněž s pouze malým počtem kvalitních celků. Na prvním místě je to sídliště v Praze-Liboci (výzkum M. Bureš, Archaia Praha o. p. s., Bureš Profantová 2005; Profantová Bureš 2013, Abb. 6) a dosud nepublikované objekty z Prahy-Hloubětína (výzkum P. Hušták, Labrys o. p. s., Hušták 2008), dále nálezy z Prahy-Stodůlek (Kovářík Šmolíková 1989), jámy 1905, 1928, 1930 z Prahy-Bubenče a řadila bych sem i zásobní jámu z Rooseveltovy ulice 3 (Zeman 1976, 141, obr. 17 18; Kostka 1999, zde i starší nálezy). I v Praze-Bubenči, v ulici Na Marně, cca 200 m od Rooseveltovy ulice se objevily asi dva objekty starohradištního stáří (výzkum M. Bureš, ArcheoPro o. p. s.). Můžeme sem přiřadit také nálezy z Helmovy ulice 6 v Praze Novém Městě, kde je starší situace (s nálezem domu) překryta situací mladohradištní (výzkum V. Kašpar, Archaia Praha o. p. s.). Jde o nejstarší raně středověké osídlení v okolí Petrského náměstí; nedaleko nalezené nákončí z 8. století (obr. 8) může s tímto osídlením souviset. Situace není lepší ani na pražských hradištích vzhledem k tomu, že tam bylo dosud odkryto málo uzavřených celků a superpozic, většina keramických souborů byla nalezena v ornici a pochází ze sběrů (Profantová 1996; Profantová 1999). Odpovídá to stavu bádání v celých Čechách, kde je zveřejněn pouze jeden kompletní půdorys sídliště v Březně u Loun (tzv. 2. etapa, Pleinerová 2000, Beil 3) a půdorys neúplného areálu v Opolánkách Starých Badrech (Princová-Justová 2004, obr. 4), který však téměř postrádá stavby obytného rázu. CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY 3 Může jít o jeden objekt zmiňovaný k roku 1908 a 1910. Obr. 4. Vývojové horizonty keramiky pražského typu rozpoznané v Roztokách (podle Kuna Profantová 2005, obr. 84). Z výzkumu v letech 2008 2009 pochází i mladší keramika. 132

Vzávěru tohoto období sice v celočeském měřítku přibývá importovaných 4 drobných nálezů (obr. 8; Profantová 1992; Profantová Stolz 2006, obr. 13, 14, tab. 8), především kování opasku a koňského postroje pozdně avarského typu, avšak většina těchto lépe datovatelných předmětů se našla mimo kvalitní archeologický kontext (např. Praha-Liboc Šárka, obr. 8: 1, 5 8; Profantová 1999, Abb. 22:1 12; Slabina 2001; zde celkem cca 23 25 ks, z toho 10 ks bylo nalezeno při záchranné akci v areálu vnějšího předhradí šáreckého hradiště roku 2015) 5 nebo v druhotné mladší situaci (např. Pražský hrad, obr. 8: 3; Profantová 1989, obr. 1:1, 2 a 3). Pouze v případě zlomku nákončí s motivem boje zvířat z Prahy-Smíchova (obr. 8: 4) se jedná nejspíše o běžnější sídlištní nález bez nálezového celku (Profantová 1992,Taf.7:3), který ovšem mohl být vzhledem k poškození určen k přetavení. V Petrské ulici v Praze Novém Městě je pravděpodobná souvislost nalezeného nákončí s na místě zjištěnou cestou (obr. 8: 2; Profantová Špaček 1991; Profantová 1992,Taf. 5:5). Nákončí údajně pocházející z bourání pražských hradeb můžeme sice dobře datovat do první poloviny 8. století, k jiným závěrům je však použít nelze. Na samém okraji pražské kotliny, na katastru obce Kosoř (okr. Praha-západ), se podařilo nedávno objevit malou ostrožnu s pravěkými i raně středověkými, převážně kovovými nálezy, včetně luxusních zlacených kování opasku svelmi kvalitně zpracovanými antickými motivy (čtyři ks); část z nich pochází z Karpatské kotliny a ukazuje na vysoký status jejich vlastníka (Profantová 2015). Obr. 5. Typologicky stanovené vývojové horizonty keramiky pražského typu z Prahy. 1. fáze: Praha-Horní Počernice, výzkum 1981; 2. fáze: Praha-Horní Počernice, výzkum 1983; 3. fáze: Praha-Bubeneč, Rooseveltova ulice (podle Jelínková 1990, obr. 4, 9). 4 Některé z nich mohly vzniknout snad i v Čechách podle cizích předloh, ztismic pochází matrice k výrobě staršího typu ozdoby. 5 Akce ARÚ č. IDAV 51944 J. Hasil a kol. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 133

Obr. 6a. Keramika a další nálezy datovatelné pravděpodobně již do 6. století: 1 3 Praha-Běchovice (podle Vencl 1973); 4 Kozly (paroh, Zeman 1976); 5 Děčín-Rozbělesy (bez měřítka; paroh, Profantová 2008); 6 Roztoky, obj. 1191 (sklo, nepublikováno, výzkum Kuna Profantová); 7 Roztoky, obj. 1039 (mosaz, Kuna Profantová 2005). CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Výjimkou mezi vzácnými předměty jsou dvě železné přilby nalezené ve Stromovce v Praze-Holešovicích (obr. 9; Hejdová 1964, obr. 7). Skládaly se ze dvou částí spojených ozdobným pásem s řadami nýtků (s malým hřebenem), obvodový pás a nánosník byl vyroben zvlášť. K okraji přilby se jako ochrana krku ještě připevňoval pás ze snýtovaných kroužků (o průměru 4 5 mm a tloušce 1 mm). Určitou obdobou těchto přileb je dříve neuváděná přilba z východní Evropy (bez lokality; Pfenbichler 2007, obr. na str. 248 dole), která je datovaná do 5. až přelomu 6. a 7. století a spojuje v sobě germánské, antické i východní íránské a sarmatské prvky. Jinou blízkou obdobou přileb ze Stromovky je přilba nalezená v roce 1982 v Coppergate v Yorku, uložená v tamním Hradním muzeu, která má podobné připojení kroužkového límce vzadu, středové žebro, ale též zvýrazněnou nadočnicovou linii a bohatě zdobený nánosník i lícnice, čímž se od českých nálezů liší. Nověji je datována do konce 8. století (Stiegemann Wemhoff 1999, Abb. 2). Přesné analogie mají tyto přilby v nálezu z Gnězdova (Rusko, Smolenská obl., výkop S. I. Sergejeva roku 1901, žárová mohyla 18; Puť iz Varjag 1996,s.52, č. 254). Přilba o rozměrech 18 21 cm ležela na zbytku kroužkové košile, součástí pohřbu byl poškozený meč s dvojdílnou hlavicí (typ V podle Petersena), delší bojový nůž a kování pásu obdobná nejstarším staromaďarským. Přilba byla označena č. 1 (na pohřebišti je i další nález) a představuje stejný produkční okruh jako přilby ze Stromovky. 6 Do Gnezdova se dostala prostřednictvím varjažských bojovníků v 10. století, avšak není možné zjistit, jak dlouho byla užívána. Přilby ze Stromovky byly ale pravděpodobně vyrobeny v západoevropských či středoevropských dílnách někdy ve druhé polovině 9. století a uloženy mohly být v první polovině 10. století. Tím ovšem patří tento malý depot až do kontextu středohradištního období, do doby vzrůstajícího významu Prahy jako sídla vládce. Nové datování rozhodně nesnižuje význam přileb, jejichž koncentrace je pro 10. století včechách velká (Hradsko u Mšena dva kusy, Praha tzv. Svatováclavská přilba). Každopádně šlo o vzácné dovezené zboží s vlastní výrobní tradicí. Depot přileb ze Stromovky může naznačovat pohyb cizích bojovníků či obchodníků na území Prahy, mohly však patřit i místnímu velmoži (dar apod.). Zarážející je absence zbraní a ostruh s háčky v dosavadních nálezech z 8. až první poloviny 9. století, ovšem vzhledem k stavu výzkumu významnějších hradišť ji lze vysvětlit současným stavem poznání. V kostrových hrobech, které se objevují ve druhé polovině 9. století, zbraně i ostruhy jsou (např. hrob bojovníka s mečem na třetím nádvoří Pražského hradu a hrob s dětskou miniaturní sekerou z Lumbeho zahrady na Pražském hradě: Borkovský 1941; Smetánka 2003, 91 92, obr. na str. 88; Frolík Smetánka 2014, 96, 122 123). Vzávěru 8. století již na pražském území stálo několik (dvě?) hradišť (např. Zámka, k. ú. Praha-Bohnice) a výšinných sídlišť (např. Závist, k. ú. Lhota u Dolních Obr. 6b. Část kovového náhrdelníku ze závěru 6. nebo do počátku 7. století. 1 Roztoky, výzkum 2008, dům 1717 (mosaz, podle Profantová 2013); 2 Grossprüfening, hrob 2 (podle Eichinger Losert 2004). 6 Detailně zpracovává M. Bernardt v rámci diplomové práce na FF UK Praha. Břežan: Motyková Lutovský 2010) a vedly tudy dálkové komunikace, směřující na západ (s nimi mohou souviset přilby ze Stromovky a denár Karla Lysého ze Šárky, k. ú. Praha-Liboc) i na jihovýchod (bronzy 134

Obr. 6c. Čechy. Nekeramické předměty datovatelné do 7. století: 1 Kšely; 2 Roztoky, obj. 669; 3 Dřevíč, okr. Rakovník (paprsčitá spona typu IC); 4 Libice, náramek; 5 Klučov, druhotně ve středověkém příkopě; 6 Roztoky, dům 1412 (výzkum Kuna Profantová v roce 2006); 7 Praha-Košíře, Cibulka. 1, 3, 7 barevné kovy; 2, 4 železo; 5 Ag; 6 sklo. Podle různých autorů, zvl. Profantová 2008. avarského kulturního okruhu: Pražský hrad, Praha Nové Město Petrská ulice, Praha-Smíchov, Šárka, k. ú. Praha-Liboc). Co se týká hlavních indicií pro konkrétní průběh komunikací v pražské kotlině v raném středověku, máme jich nejvíce pro směr sever jih (úvozová cesta v Petrské ulici, brody poblíž pozdějšího Karlova mostu a v Holešovicích-Bubnech). 7 Kromě výše zmíněných výjimečných nálezů se v Praze setkáváme již jen s užitkovými předměty bez chronologické výpovědi (nože, přesleny, hliněná závaží, jehly, šídla, žernovy i rotační brus apod.). Musíme proto obrátit pozornost opět ke keramice. Ze sídliště v Praze-Liboci vybíráme jen dva keramické soubory, které mohou reprezentovat sledované období, avšak pocházejí ze zásobních jam obilnic, nikoliv z domů (obr. 7: III, 10). Jedná se o soubory spíše méně početné (kompletní výběr viz Profantová Bureš 2013, Abb. 13 17), které můžeme srovnat s již publikovanými celky (Bureš Profantová 2005, obr. 12; Laval 2008, obr. 5; Šmolíková 2000, obr. 4:111; Kovářík Šmolíková 1989, obr. 10). Na plynulost vývoje, byť s novými impulzy ukazuje blízkost motivů zdobené nádobky KKPT z domu č. 4200 v Praze-Liboci, z výzkumu v roce 2003 (obr. 7: 7; Bureš Profantová 2005, obr. 9) k následujícím starohradištním obtáčeným nádobám. K hodnocení keramických souborů ze starší doby hradištní je potřeba alespoň několik celých nádob, avšak tento požadavek je v pražském materiálu jen těžko splnitelný (tab. 4). Pouze z jámy na hradišti Zámka v Praze- Bohnicích je k dispozici jedna kompletní nádoba (Profantová 1996, tab. 7:2, obr. 3). Téměř shodný tvar spolu s jinou nádobou bez hrdla pochází z jámy 30 v Praze-Čimicích (obr. 11: 1, 2; Laval 2008, obr. 5). Další nádoba byla slepena ze střepů, které nalezl J. A. Jíra již v roce 1905 v jámě v Praze-Bubenči, v nároží Rooseveltovy a Bučkovy ulice (tab. 4); poblíž bylo později zkoumáno torzo tohoto raně středověkého sídliště z konce 6. až počátku 8. století (výzkum M. Kostka, Muzeum hl. m. Prahy). Z Prahy-Bubenče pocházejí další dvě starohradištní nádoby, z ulic Rooseveltova a Na Marně z roku 1928 (obr. 12a;Národní muzeum, inv. č. H1-47080) a z Terronské ulice z roku 1930 (obr. 12b, tab. 4; Lutovský Smejtek a kol. 2005, obr. na str. 905).Typologicky blízká je i jedna z nádob ze středohradištních hrobů z ul. Jugoslávských partyzánů (č. 96740) zdobená hřebenovými vpichy, datovatelná do 9. století. Další nádoba byla slepena ze zlomků pocházejících z objektu objeveného v domě čp. 258/III na Malé Straně (obr. 11: 3), interpretovaného jako objekt se speciální, dle autorky výzkumu nejspíše kultovní funkcí (Bureš 2005, 8; Čiháková Zavřel 1995, 279). Na této lokalitě byla výjimečně zachycena rozsáhlá stratigrafie. Do období přelomu starší a střední doby hradištní lze zařadit několik nádob, např. jednu nalezenou na staveništi sokolovny v Praze-Libni a dnes již opět umístěnou v Národním muzeu v Praze (Turek 1949, 7 K tomu pro mladší úsek v souvislosti s přesnější lokalizací pohřebišť Starec 2009. Obr. 6d. Praha-Hloubětín, pouzdro na hřeben (paroh): 1 nepublikovaný nález P. Huštáka (2008). INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 135

CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY obr. 5:4). Je zdobena svazky vodorovných rýh a hřebenových vpichů a patří nejspíše do první poloviny 9. století (v tabulce je ponechán interval širší). Pro starohradištní období můžeme pracovat s dvojicí nádob z jámy 30 v Praze-Čimicích, z nichž jedné chybí okraj (obr. 11: 1, 2; Laval 2008, obr. 5). Z Prahy-Ďáblic je k dispozici asi 12 zlomků z jedné nádoby (obr. 11: 4), avšak neznáme jejich nálezové okolnosti. Celkově postrádáme kombinace různých keramických nádob a kombinaci nádoba kovový předmět. Ovšem i ve skupině větších keramických torz v kombinaci s celými nádobami je zřejmé zastoupení minimálně tří typů hrnců střední velikosti, dále zásobnic (výška nad 29 cm) a misek.tento řídce nalézaný tvar nejspíše také navazuje na předchozí vývoj o tom svědčí téměř celá miska z domu 4200 z Prahy-Liboce. Ta byla ještě řazena do nejmladší fáze KKPT, avšak právě hřebenem zdobená miska v něm patří k těm nejprogresivnějším, víceméně přechodným tvarům (Bureš Profantová 2005, 59, obr. 8: 2). Množství sídlišť, případně objektů, s nimiž lze v rámci chronologických úvah pracovat, představuje tabulka 3. Zatím je publikováno minimum stratigrafií, kde by byla výrazněji zastoupena keramika starohradištního rázu, proto se hranice mezi starohradištní a středohradištní keramikou hledá obtížně, neboť navíc mnoho tvarů nádob se nemění.typickým reprezentantem starohradištního období je obilnice 8200 z Prahy-Liboce, z níž pocházejí dva okraje bez dochované výzdoby v podhrdlí a zdobená podhrdlí ze 2 3 nádob (obr. 10). Bohatší byl o něco málo mladší soubor z domu 5 v Praze-Stodůlkách, který obsahoval 5 okrajů nádob (obr. 13: 1, 3, 5, 7, 8), mezi nimi jeden nejspíše z hrncovité mísy (obr. 13: 8).Ve všech případech se jedná o jednoduché ven vyhnuté okraje s typickým umístěním výzdoby nad tzv. výzdobný bod až k hrdlu (obr. 13: 1, 3, 8 a nejspíš i 5).Výzdobu tvoří převážně mnohonásobné vlnice kombinované s vodorovnými liniemi (obr. 13: 3 5).Vlnice jsou někdy nepravidelné, místy se dotýkají (obr. 11: 2, obr. 13: 5), někdy je vidět bod, ve kterém hrnčíř pootočil nádobu ještě na podložce a pak pokračoval ve výzdobě (obr. 13: 3). Méně častý je hřebenový vpich (Profantová 1996, obr. 22:3,4 a 23:3). Výzdoba se může objevit i na vnitřní straně okraje nádob (obr. 7: III, 9, též Šárka v Praze-Liboci či Praha-Veleslavín, Zeman 1976, obr. 18:5 7; Praha-Liboc, Profantová Bureš 2013; Praha-Hloubětín, Hušták 2008, tab. 9). Protože jde ovesměs obtáčené zboží, objevují se na něm technické otisky po užití hrnčířského kruhu (obr. 11: 3; dále např. Praha-Bohnice žárový hrob 2, Fridrichová Profantová 1997, obr. 6) a husté rýžky na obou stranách hrdla nádob. Obr. 7. Chronologie keramiky v Liboci předběžné vyhodnocení: kontinuální vývoj keramiky na jedné lokalitě (v Praze-Liboci) s využitím superpozice objektů 50608 a 50609; použity byly jen typické zlomky ve výběru. Horizont I: objekty 61733 a 61608 (obj. 61608 může být relativně mladší); Horizont II: Objekt 50609 a 4200; 7 zdobená neobtáčená nádoba vystupuje již s obtáčenou keramikou; Horizont III: objekt 30801, datováno 14 C do let 776 až 901. Všechny okraje jsou již obtáčeny (podle Bureš Profantová 2005; Profantová 2009a). 136

Obr. 8. Výběr kování opasku z 8. století: 2, 4 5, 7 pozdní doba avarská II (první polovina 8. století); 1, 3, 6, 8 pozdní doba avarská III (druhá polovina 8. století); 1, 5 8 Praha-Liboc, Šárka; 2 Praha-Nové Město, Petrská ul.; 3 Pražský hrad (druhotné uložení); 4 Praha-Smíchov (podle Profantová 1992; č. 7 podle Slabina 2001). Nákončí č. 8 se nosilo jako závěsek. Přechod ke středohradištní keramice je plynulý; nově se objevuje složitější profilace okrajů a především vnější odsazování hrdla, případně vlepování okrajů a jiné než technické značky na dnech nádob. K výzdobě se užívá šablon (je to patrné na ořezávání vršků vlnic). Pokročilejší středohradištní keramika se plně regionalizuje, vzniká tzv. pražský výrobní okruh. PETROGRAFICKÉ A CHEMICKÉ ANALÝZY KERAMIKY Zatímco z keramického souboru z Roztok bylo analyzováno detailně více než 26 vzorků keramiky (Kuna Profantová 2005, 147 8, tab. 23; Hanykýř Maryška Profantová 2005, 155, foto 18 25), a to ze starší i mladší fáze sídliště (vzorky zdobené keramiky), pro starohradištní keramiku žádný srovnatelný soubor nemáme. Analyzována byla pouze celá nádoba z Lichtenštejnského paláce čp. 258/III z Prahy Malé Strany (obr. 11: 3; Čiháková Růžičková Zeman 1995), která se od souboru tamní mladší raně středověké keramiky výrazně lišila a výsledky si vynutily pro ni vytvořit samostatnou skupinu (H). V jejím ostřivu jsou přímo úlomky hornin (železité prachovce až jílovce) a keramiky (charakteru vypálené spraše). Výskyt keramiky jako ostřiva navazuje na výrobní tradici opakovaně zjišťovanou v Roztokách. Situace není o mnoho lepší ani jinde v Čechách, kde zatím byly analyzovány jen tři vzorky z Doubravčic (Hanykýř Maryška Profantová 2002). Přesto mají i tyto nepočetné analýzy význam, protože mohou v nejasných případech např. doložit obtáčení, upřesnit teplotu výpalu, případně další vlastnosti keramiky (např. redukční výpal). STŘEDOHRADIŠTNÍ OBDOBÍ CHRONOLOGIE HROBOVÝCH NÁLEZŮ Teprve ve druhé polovině 9. století můžeme ve středních Čechách konfrontovat sídlištní a hrobovou keramiku. Objevují se též první celky s keramikou datovatelnou šperky, především náušnicemi či záušnicemi a korálky. I když se zdá, že tato situace nám datování usnadňuje, není tomu tak. V Praze totiž není možné většinu nádob vzhledem k nejasným nálezových okolnostem k takovýmto celkům zařadit a nejbohatší hroby, patřící bezpečně k nejstaršímu horizontu, zase neobsahují keramickou nádobu (např. Pražský hrad hrob bojovníka s mečem a vědrem, dvojhrob v Kolíně, nebo Pražský hrad Jízdárna hrob 1/47, Jízdárna/jižní křídlo hroby 11/83 a 12/83 apod.; Tomková 2006, obr. 2: 6, 2: 19). K velkomoravskému horizontu patří i nálezy gombíků; mezi ty starší lze snad řadit např. nález ze Smíchova (druhá polovina 9. století), mezi starší kusy počítám vertikálně (melounovitě) členěné gombíky z dětského hrobu 74b v Lumbeho zahradě na Pražském hradě, neboť malé dítě bylo vybaveno i sekerou, hrob byl porušen mladším hrobem 74a a hrob leží ve starší části pohřebiště. 8 Většina gombíků ale spadá do poslední třetiny 9. až první třetiny 10. století. 9 8 V absolutním zařazení jsou to 60. až 80. léta 9. století, jde o vlastní začátek pohřbívání na pohřebišti v Lumbeho zahradě na Pražském hradě právě v tomto intervalu. 9 Nyní probíhá diskuse o jejich stáří; na Moravě jsou i starší typy gombíků, ale v Praze chybějí výrazně starší celky. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 137

CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Obr. 9. Přilby z Prahy-Stromovky vyrobeny ve druhé polovině 9. století první polovině 10. století (podle Hejdová 1964). Jako ukázku nástupu mladšího horizontu nádob, provázeného alespoň lidovějším šperkem, je možné použít hrob 39 z Prahy-Dejvic, vyjmutý a přenesený do Národního muzea v Praze jako celek, ve kterém nádobu s hřebenem provedenou výzdobou a jednoduchou značkou křížkem provázejí náušnice s vícenásobnou kličkou a neúplné olivovité perly. Celek tedy náleží do poslední třetiny 9. až počátku 10. století (obr. 14c). Podobná nádoba, nalezená spolu s náhrdelníkem s olivovitými perlami a zlacenými i nezlacenými náušnicemi s odlomeným koncem, v jednom případě s uzlíčkem, pochází z hrobu 80 z Prahy- Motola (Kovářík 1991, tab. 74). Je zajímavé, že nádoba má mírně vzhůru vytažený okraj blízký límcovitému a obdobnou, jen masivnější, značku a je též zdobena hřebenovými vlnicemi (už ne vpichy). Další nádoba z hrobu 143 z Prahy-Motola, provázená jen jedinou olivovitou perlou, působí ještě archaičtěji, je zdobená dvěma pásy hřebenových vlnic a pásem hřebenových linií a nemá značku (Kovářík 1991, tab. 80). Poslední nádoba tohoto horizontu, z hrobu 169 z Prahy- Motola, působí též archaicky, nese důlek po ose kruhu a výzdobu umístěnou nad výzdobným bodem, tvořenou pásem zrychlené drobné vlnice (obr. 14a; Kovářík 1991, tab. 83). Výskyt lahvovitých nádob dokládá hrob 39 z Prahy-Dejvic, v němž se spolu s nádobou objevují pozlacené náušnice s několikanásobnou kličkou a skleněné perly, včetně olivovitých (2 3 kusy, obr. 14c). Dalším výrazným celkem z velkomoravského horizontu šperků je hrob z Prahy-Bohnic, kde se dochovala měděná náušnice původně se čtyřmi granulovanými bubínky spolu s nožem (obr. 14b) a nezdobenou nádobou (dnes bohužel neidentifikovatelnou; Profantová 2002, obr. 2). Z pohřebišť v zázemí Pražského hradu pocházejí jak archaicky působící nádoby (např. Pražský hrad Královská zahrada, výzkum z roku 1837, Tomková 2006, obr. 1/4:2, 3), tak ozdoby velkomoravského horizontu (náušnice s několikanásobnou kličkou, hrozníčkovité náušnice, gombíky, olivovité perly, např. Tomková 2006, obr. 2/6, 2/10), avšak nemáme tu celky, které by zároveň obsahovaly i nejstarší keramiku, což je dáno tím, že v nejbohatších hrobech bývá častěji vědro, než keramika. Celky s podobným inventářem však v poslední době přibyly díky novým nálezům na pohřebištích ve středních Čechách, především v Roztokách-Žalově II Na panenské (Tomková Profantová 2004; Tomková a kol. 2012) a v Klecanech I (hrob 31/05, 49/05, 74/07; k lokalitě Profantová Stránská 2008; Profantová 2009b). Bude tak možné sestavit škálu nádob provázející kombinaci olivovitých perel a náušnic s vícenásobnou kličkou. Je však zjevné, že v poslední třetině 9. století i do hrobové keramiky pronikají vývojově pokročilejší okraje nádob a značky, ovšem nerovnoměrně, 10 a mnohde, zejména na venkovských pohřebištích, se udržují archaické tvary i výzdobné motivy (obr. 14a; Kovářík 1991, tab. 83).Teprve během první poloviny 10. století dochází k masovému rozšíření těchto nových prvků. Mužské hroby vybavené zbraněmi a ostruhami se sice vyskytly (nově Pražský hrad Lumbeho zahrada, dětský hrob 65 s ostruhami; Frolík Smetánka 2014, 96), ovšem kromě nejvýznamnějšího hrobu bojovníka ze 3. nádvoří Pražského hradu (vybaveného mečem typu X se zdobeným horním koncem pochvy a roztepaným drátkem ovinutou rukojetí, bez ostruh, avšak se sekerou, nožem a vědrem, datace cca 70 90. léta 9. století; Borkovský 1941; Profantová 2005c) je nelze pro studium staršího horizontu kostrových hrobů využít: ostruha z Prahy-Veleslavína je ztracená, kopí z Prahy-Dejvic neumožňuje přesnější datování, podobně jako samotná Obr. 10. Praha-Liboc 2003: Keramický soubor z obilnice 8200 (podle Bureš Profantová 2005). 10 Ovšem jak ukazuje ženský hrob z Prahy-Bohnic, ještě v poslední třetině 9. století se spolu s bubínkovitou náušnicí objevuje nezdobená, byť zřejmě obtáčená nádoba (obr. 14: b). 138

1 2 3 Obr. 12a. Praha-Bubeneč: 1, 2 Nádoba včetně detailu výzdoby (jáma 1928, ul. Charlese de Gaulla a Na Marně, uloženo: Národní muzeum, inv. č. H1-47080); 3 torzo jiné nádoby, nález z roku 1905 (U 5 hvězdiček, tedy na rohu Rooseveltovy ul. čp. 169, uloženo: Muzeum hlavního města Prahy). 1 2 3 Obr. 12b. Praha-Bubeneč. Nádoba ze sídliště v Terronské ulici, nález z roku 1930 (uloženo: Národní muzeum, inv. č. H1-55300). INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ Obr. 11. Starohradištní nádoby z Prahy: 1, 2 Praha-Čimice, obj. 30 (podle Laval 2008); 3 Praha-Malá Strana (nepublikováno, NPÚ č. 8-90-960); 4 Praha-Ďáblice (podle Lutovský Smejtek a kol. 2005). 139

sekera např. z Prahy-Ruzyně; 11 či Radotína (Sláma 1977, obr. 28: 28) nebo z Pražského hradu Lumbeho zahrady (Frolík Smetánka 2014, I,96). Z hlediska studia sociálních vztahů je významné zjištění, že se v hrobě 44 na lokalitě Pražský hrad Lumbeho zahrada vyskytla sekera v hrobě malého chlapce (stáří asi 2 roky) a v dalším chlapeckém hrobě 65 (stáří asi 3 roky) pak poškozené ostruhy (Frolík Smetánka 2014, 96, 123), které lze ještě řadit k typům s krátkým bodcem. Máme tu tedy doloženo označování dědičného statusu u dětí, které se však jeho reálného nabytí kvůli předčasné smrti nedočkaly. ABSOLUTNÍ DATOVÁNÍ CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Absolutní datování můžeme stanovit jen na základě přírodovědných metod, konkrétně radiokarbonové ( 14 C) datace, která poskytuje ovšem většinou dlouhý interval, dále dendrochronologie, pro kterou dosud postrádáme dostatečný počet datovatelných dřev, anebo případně dalších, méně užívaných a prověřených metod.ve vzácných případech nám ke stanovení absolutního datování může posloužit i dobře chronologicky zařaditelný import či mince, kterými ovšem v Praze ani v Roztokách pro sledované období téměř nedisponujeme.výjimkou je stříbrný denár Karla Lysého ze Šárky v Praze-Liboci, ražený roku 845 v Mele v dnešní Francii (Hásková 1966; Profantová 1999, Abb. 22:13) a nejnověji symetrické kování ve zvěrném stylu Tassilova kalichu z Kunratického lesa na východním okraji Prahy (vyrobeno v poslední třetině 8. století, uloženo v soukromé sbírce). Z pražského prostoru jsou dosud dostupná data 14 C ze čtyř lokalit, přičemž nejstarší vycházejí pro objekt 55/68 z Prahy-Běchovic k roku 525±100 let, po kalibraci (Světlík 2010) do širšího intervalu mezi léty 533 a 690. Datum z dalšího objektu je již mladší rok 650±100 let a nejspíše zavádějící (Vencl 1973). S nejstarším datem zůstává srovnatelné datum z domu 51894 z Prahy-Liboce II, pořízené v pražské laboratoři I. Světlíkem z kostí zvířat, které se pohybuje v rozmezí 5. až přelomu 6. a 7. století ve středu kalibračního intervalu, maximálního horního ohraničení však při 95% pravděpodobnosti dosahuje až k roku 665. Tomuto datu odpovídají i další data získaná v Praze-Liboci, jejichž vážený průměr se pohybuje mezi léty 537 a 686 (Světlík 2010). Opět se tedy pohybujeme téměř v celé šíři chronologického vymezení kultury s keramikou pražského typu. Je tak ovšem alespoň archeologicko-historické datování této kultury potvrzeno nezávisle na archeologicko-historických hypotézách. Dendrochronologické datum brzy po roce 676 n. l. má studna z Hostivice (výzkum P. Sankot, Středočeské muzeum v Roztokách), celkově však situace není zatím publikována. 12 Do 7. století se hlásí i nově získané datum 14 CzRoztok ze shořelého domu 1264, 13 stanovené v laboratoři v Poznani, stejně jako celá série dat z objektů zkoumaných dříve (Kuna et al. 2013, tab. 38, 39, obr. 51). Jen na základě střední vážené hodnoty zjištěných dat lze říci, že nejstarší objekty nepřekračují polovinu 7. století. Obr. 13. Praha-Stodůlky, obj. 5; keramika z konce starohradištního období, konec 8. počátek 9. století (podle Kovářík Šmolíková 1989). 11 Přítomnost zbraní v hrobech vyznívá během prvních čtyřech desetiletích 10. století. 12 Děkuji P. Sankotovi za možnost zmínit zde toto datum. 13 V domě se zachovalo asi 5 nezdobených nádob různé velikosti i tvarů, prostorově byl zachycen rozptyl zlomků různých nádob (Profantová Kuna 2011, ris.7). 140

14C datum je k dispozici také z Prahy Malé Strany z výzkumu J. Čihákové, kde se vztahuje k vrstvě s několika zlomky keramiky (ze dvou sond) a s 98% pravděpodobností je zařaditelné do let 663 až 775, s pravděpodobností cca 69 % se interval snižuje k roku 768. Plynule navazují poslední dvě data z PrahyLiboce, získaná z kostí nemluvňat, odložených do výplně od sebe dosti vzdálených obilních jam 30801 a 41184. Obě data po kalibraci ukazují na konec 8. a celé 9. století s tím, že z hlediska našich poznatků o keramických souborech preferujeme starší část intervalu cca do poloviny 9. století (obr. 7: 3; Profantová Bureš 2013). Bohatší keramický soubor nabízí obilnice 30801 (srov. horizont III na obr. 7). Počet absolutních dat je zatím neuspokojivý (srov. Bureš Profantová 2013, Abb. 5, Tab. 1), ale i tak je jasné, že data 14C nás významně dopředu neposunou ani ve větších sériích (pro Prahu-Liboc máme nyní k dispozici sedm dat spadajících do raného středověku, další dvě patřila pravěkým kostem). Pokus o stanovení dendrochronologického data v Roztokách z výzkumné etapy 2006 provedený T. Kynclem se nezdařil. ZÁVĚR Oproti celým Čechám má pražská oblast co se týče poznání chronologie starších období raného středověku jistý náskok pro 6. 7. století, především díky lokalitám se stratigrafiemi a početnějšími soubory (Praha-Liboc a Roztoky u Prahy).V následujícím starohradištním období je na tom Praha obdobně INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ Obr. 14. Běžné hroby velkomoravského horizontu z poslední třetiny 9. až počátku 10. století s keramikou: 1 4 Praha-Motol, hrob 169 (podle Kovářík 1991); 5 Praha-Bohnice, hrob 1 z roku 1899 (nádoba ztracena, nůž nezařazen; podle Profantová 2002); 6 11 Praha-Dejvice, ženský hrob 39 (uloženo: Národní muzeum Praha). 141

Lokalita objekt starší objekt mladší objekt starší objekt mladší objekt mladší celé nádoby / celé nádoby / obtáčené okraje okraje nádoby poznámka a č. obr. Praha-Liboc 50608 50609 0/3 0/2 1 obr. 3 Roztoky u Prahy 1038 1037 3/5 1/0 0 1? Roztoky u Prahy 1059 1041 0/0 3/2 0 1 zdobená nádoba ku 2 nezdobeným Roztoky u Prahy 01 1094 1104 1/2 0/2 0 1 zdobené podhrdlí, neúplný obr. 2 Roztoky u Prahy 06 1111 dům 1117 0/? 0/ 0 1 zdobený okraj, hřeben jednostranný Roztoky u Prahy 06 1167.1 dům 1167.2 dům 0/X 0 0 Roztoky u Prahy 06 1168.1 1168.2 0 0 0 kostěný přívěsek Roztoky u Prahy 06 1294.2 1294.1 dům 1/0 1/0 0 2 typově shodné nezdobené nádoby Roztoky u Prahy 06 1371 dům 1369 dům 0/X 0/? 0 zdobená keramika Roztoky u Prahy 09 1979 1987 0/X 0/2 3 1? zdobená keramika Tab. 1. Přehled stratigrafií využitých ke stanovení relativní chronologie v rámci KKPT (z Roztok u Prahy nejsou použity všechny, neboť jde o materiál ještě nezpracovaný). CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Lokalita č. obj. / typ počet nádob počet nádob / okrajů / okrajů obtáčených/zdobených typ importu, datování Praha-Hloubětín vrstva? pouzdro na hřeben, SDA před 680, obr. 6b: 7 Praha-Hloubětín 506 dům 1/17 1/1 + 3 zdobené drobné zlomky železná přezka, RDA SDA Roztoky u Prahy 669 dům 0/2 3 0/2 zdobené zlomky těla nákončí Fe západní, obr. 6b: 3 Roztoky u Prahy 1091 dům 5/X 1/X, zdobené zlomky těla korálek s očky, RDA, obr. 6a Roztoky u Prahy 1265 dům 1/14 15 0/3, 5 drobných zdobených kruhová nášivka s vypnulinami, 7. století zlomků těl Profantová 2013, obr.17:13 Roztoky u Prahy 1412 dům 1/5 0 hnědý korálek s bílou nití tvořící pruhy, SDA, obr. 6b Roztoky u Prahy 1708 dům 0/1 0, 1 zdobené tělo bronzový vybíjený lichoběžníkový plech, RDA poč. SDA, Profantová 2013, obr.13:2 Roztoky u Prahy 1717 dům 0/9 0 nákrčník: spirálky a bronzové vybíjené plechy, RDA poč. SDA, obr. 6a Tab. 2. Výběr objektů s nekeramickými importy (RDA raná doba avarská, SDA střední doba avarská). Lokalita počet objektů počet doba odkryvu pozn. zachycelkem domů cena též KKPT Praha-Čimice 5 6 na ploše A 1 2 1975 1978 X Praha-Bubeneč, Roosveltova ul. a okolí 4 + 2 pol. Na Marně 1905, 1928, 1998 X Praha-Hloubětín 6 7 0 1 2006 2007 X Praha-Liboc min. 22 min. 3 2003 2004 X Praha-Stodůlky 6 7 2 1983 (výzkum J. Kovářík) Tab. 3. Praha. Vybraná sídliště se starohradištními objekty v souvislosti s osadami KKPT. Tabulka ukazuje, že chybí celková modelová situace starohradištního sídliště (po zpracování bude takto využitelné sídliště v Praze-Liboci). jako jiné regiony, ovšem úplná publikace starohradištních fází nověji odkrytých sídlišť (Praha-Liboc) může pomoci situaci zlepšit. Ze starší doby hradištní postrádáme dendrochronologická data, chybějí i stratigrafie s početnější keramikou. Z nálezů je ale zřejmé, že právě v této době se zahušťuje síť osídlení území Prahy (Tomková 2007, obr. 2, 3, 206) zejména v severozápadní části pražské kotliny a v závěru tohoto období tu vznikají hradiště (Zámka v Praze-Bohnicích, později pak Šárka v Praze-Liboci a Butovice v Praze-Jinonicích). Pokus o relativní synchronizaci vybraných sídlišť podává tabulka 6. Je tam přiřazeno iosídlení hradiště Zámka v Praze-Bohnicích, neboť podle dosud známých objektů (polozemnice, obilnice, jiné jámy) se neliší od vesnického osídlení a zároveň je tam doložena sídelní kontinuita do středohradištního období. Pro dobrou srovnatelnost jsou zařazeny i Roztoky u Prahy. Teprve od středohradištního období (cca od poloviny 9. století) jsou k dispozici početnější keramické soubory, výjimečné doklady existence nadzemních obydlí a v neposlední řadě kostrová pohřebiště či jejich fragmenty pohřebiště s hroby s velkomoravskými šperky jsou vyobrazeny na obr. 15 (podle Boháčová 142

Lokalita číslo typ počet výška objektu objektu nádob mm typ výzdoby poznámka Praha-Bohnice II/ 32? jáma 1 240 4x pásy MV mezi pásy (Profantová 1996, obr. 3) kruhová vodorovných linií Praha-Čimice 30 jáma- 1 265 4x pásy MV mezi pásy obr. 11 (Laval 2008) obilnice vodorových linií Praha-Čimice 30 jáma- 1 bez obloučky mezi pásy obr. 11: 1 obilnice okraje vodorov. linií, svislé pásky Praha-Bubeneč, jáma 1 jen horní pás zrychlených jemně obr. 12a; MMP U 5 věžiček 1905, část, rytých vlnic 4násob. / pás inv. č. P 6125/A 1941 dnes roh Bučkovy průměr vodorov. linií reparační a Rooseveltovy 169 180 mm otvory zasádrováno Praha-Bubeneč, jáma 1928 jáma 1 243 3 pásy MV v hrdle, obr. 12a; NM inv. č. H1-47080; roh ulic Charlese De (výzkum pod pásem vodorovných (Lutovský Smejtek a kol. 2005, Gaula a Na Marně Jeništa) linií 905, s fotografií) Praha-Bubeneč, jáma 1930 1 192 3 pásy vlnic a pás obr. 12b; NM inv. č. H1-55300; Terronská ul. vodorovných rýh (Lutovský Smejtek a kol. 2005, 905; Borkovský 1940, Tab. IV: 49; Hlavsa) Praha-Ďáblice, 1 290 2 pásy vlnic mezi 2 pásy obr. 11: 4 (Lutovský 2005, nelokalizováno vodorovných rýh obr. 1) Praha-Libeň, 1? mezi 3 pásy mnohonásob- NM Štorchova sbírka; datace staveniště sokolovny ných rýh / 2 pásy vstřícně druhá polovina 8. 9. století uspořádaných vpichů (Turek 1949, obr. 5:4) Praha-Malá Strana, S 21, ob jáma 1 312 MV obr. 11: 3 (nepublikováno, Lichtenštejnský palác foto v katalogu výstavy 40 let v podzemí, 8) Praha-Michle objekt 9 1? více 3 pásy MV (Šmolíková 2000, obr. 4:1; neúplná než 190 může jít už i o RS3) Tab. 4. Přehled celých nádob starohradištního rázu. Jejich počet je malý, neboť postrádáme hrobové celky a větší počet domů, kde by mohla být nádoba uchována u pece; jen nádoba z Prahy Malé Strany vyhovuje zařazení mezi zásobnice podle kritérií uplatněných na materiálu z Roztok (zkratky: MV mnohonásobná vlnice, RS3 střední doba hradištní, MMP Muzeum hl. města Prahy, NM Národní muzeum Praha). Lokality Lokalita časně slovanské doba staro- doba středo- doba obd. / RS I hradištní / RS II hradištní / RS III mladohradištní komentář Praha-Hloubětín domy i jámy domy i jámy?? Praha-Čimice domy (1 2) domy (1 2)*?? jámy min. 16 objektů i jámy (4 5) i jámy (3) Praha-Malá Strana jámy, vrstva? domy, vrstva, jámy, opevněný areál vzávěru 9. století opev- suburbium nění, opevněný areál Praha-Liboc domy i jámy domy i jámy jámy?? 1 dům, jámy! celkem min. 66 objektů Roztoky u Prahy domy stovky, dům 1, jámy 4 10? 1 objekt u zámku, jámy min. 4 celkem min. jámy desítky sběr v S části areálu 350/360 objektů * Praha-Čimice nejasné řazení obj. 31 m, kde měla být nalezena celá? nádoba?? Tab. 5. Kontinuita v osídlení ve vybraných archeologicky zkoumaných areálech; počty objektů většinou neuvedeny, neboť většina areálů není publikována v úplnosti. I. fáze II. fáze III. fáze doba doba KKPT nejstarší KKPT KKPT starohradištní středohradištní Praha-Běchovice X? pohřebiště, jiná poloha Praha-Horní Počernice 1981 X Praha-Horní Počernice 1983 X Praha-Liboc X X X X?, spíše ano Praha-Bubeneč, Rooseveltova ul. X? X X X, prostor. posun? Praha-Bohnice, Zámka X předpolí X hradiště X hradiště X hradiště Praha-Veleslavín?, 3 4 celé nádoby X X X Roztoky u Prahy X X X X, omezený prostor X, omezený prostor Tab. 6. Pokus o synchronizaci lokalit pražského typu v Praze. Zastoupení všech fází neznamená automaticky kontinuitu osídlení na jednom sídlišti, v případě Roztok je středohradištní osídlení prostorově posunuto k severu. V případě Prahy-Bohnic je objektů řazených do II. či III. fáze KKPT tak málo, že nelze vyloučit kontinuitu, diskontinuita asi následovala před vybudováním hradiště, ale není to jisté. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 143

CHRONOLOGIE ČASNĚ SLOVANSKÉHO A STAROHRADIŠTNÍHO OSÍDLENÍ ČECH NA PŘÍKLADU PRAHY Obr. 15. Pohřebiště se šperky velkomoravského typu v pražské kotlině (podle Boháčová Profantová 2014, obr. 2). Barevně vyznačen rozsah pražské památkové rezervace, trojúhelníky náušnice, kolečka gombíky. Výrazné nakupení v okolí Pražského hradu (A: č. 33, 34, 35 38, 39, možná i Malovanka č. 41), Praha-Bohnice (č. 30) a PrahaMotol (č. 42). 144 Profantová 2014, obr. 2) a přibližně tehdy došlo též k nejstaršímu opevnění Pražského hradu příkopem. Právě zvláštní postavení tohoto centrálního místa, spoluurčovalo sérii změn, na jejímž konci stojí město Fragha /Praha se svojí citadelou, tedy Pražským hradem, a tržištěm i mincovnou, průsečík dálkových cest a knížecí rezidence, jak ji poznal Ibráhím ibn Jákúb v 60. letech 10. století.

LITERATURA Boháčová, I. Profantová, N. 2014: Čechy a Velká Morava svědectví archeologie. In: P. Kouřil (ed.), Velká Morava a počátky křesťanství. Brno, 134 144. Borkovský, I. 1940: Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Studie k počátkům slovanské kultury. Praha. Borkovský, I. 1941: Ein Wikingergrab auf der Prager Burg, Altböhmen und Altmähren, 171 182. Bureš, M. 2005: Petrská ulice Mlynářská ulice. In: Z. Dragoun et al., Čtyřicet let v podzemí. Výstava k 40. výročí založení archeologického oddělení Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze. Praha. Bureš, M. Profantová, N. 2005: Raně středověké sídliště v Praze-Liboci Frühmittelalterliche Siedlung in Liboc, Prag 6. Archeologie doby hradištní v Čechách. Plzeň, 44 71. Čiháková, J. Růžičková, E. Zeman, A. 1995:Petrographische Erforschung der frühmittelalterlichen Keramik aus dem Prager Suburbium und Bewertung der Anwendung ihrer Ergebnisse ind der Archeologie. In: L. Poláček (ed.), Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert II, Brno 1995, 203 212. Čiháková, J. Zavřel, J. 1995: Praha Malá Strana, Praha 1. Výzkumy v Čechách 1990/2, 279. Eichinger,W. Losert, H. 2004: Ein merowingerzeitliches Gräberfeld östlichdonauländischer Prägung bei Grossprüfening, Das archäologische Jahr in Bayern 2003, 98 101. Fridrichová, M. Profantová, N. 1997: Časně slovanské (?) žárové hroby z Prahy-Bohnic, Archaeologica Pragensia 13, 49 73. Frolík, J. Smetánka, Z. 2014: Pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě. Praha. Garam, E. 1995: Das awarenzeitliche Gräberfeld von Tiszafüred. Budapesť. Hanykýř,V. Maryška, J. Profantová, N. 2002: Mikroanalýzy keramických zlomků z Doubravčic, okr. Kolín, Archeologie ve středních Čechách 6, 493 497. Hanykýř,V. Maryška, J. Profantová, N. 2005:Výsledky přírodovědných analýz keramických střepů, Památky archeologické 96, 155 161 (Exkurz 2). Hásková, J. 1966: Nález karolinského denáru v Šárce. K obchodním stykům s říší franckou, Numismatický sborník 9, 5 10. Hejdová, D. 1964: Přilba zvaná svatováclavská, Sborník Národního muzea 18, Praha, 1 106. Hušták, P. 2008: Časně slovanské osídlení na polykulturní lokalitě v Praze-Hloubětíně, zahrady nad Rokytkou [nepublikovaná diplomová práce], Západočeská univerzita v Plzni. Hušták, P. Kuchařík, M. Majer, A. 2007: Polykulturní sídliště v Praze-Hloubětíně, Zprávy České archeologické společnosti 68, 4. Jelínková, D. 1990: K chronologii sídlištních nálezů s keramikou pražského typu na Moravě Zur Chronologie der Siedlungsbefunde mit Keramik des Prager Types in Mähren. In: V. Nekuda J. Unger M. Čižmář (eds.), Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Brno, 251 281. Kiss, A. 1977: Avar Cemeteries in County Baranya. Budapest. Kostka, M. 1999:Polykulturní sídliště při Rooseveltově ulici v Praze 6 Bubenči, Zprávy české archeologické společnosti Suppl. 38, 3. Kostka, M. Lutovský, M. 2007: Kraně středověkému osídlení Kobylis, Archaeologica Pragensia 17, 2006, 109 131. Kovářík, J. 1991: Slovanské kostrové pohřebiště v Praze 5 Motole. Praha. Kovářík, J. Šmolíková, M. 1989: Sídlištní objekty z doby hradištní v Praze 5 Stodůlkách, Archaeologica Pragensia 10, 85 107. Kuna, M. et al. 2013: Kuna, M. Hajnalová, M. Kovačiková, L. Lisá, L. Novák, J. Bureš, M. Cílek, V. Hošek, J. Kočár, P. Majer, A. Makowiecki, D. Scott Cummings, L. Sůvová, Z. Světlík, I. Vandenberghe, D. Van Nieuland, J. Yost, Ch. L. Zabilska-Kunek, M.: Raně středověký areál v Roztokách z pohledu ekofaktů The Early Medieval site at Roztoky. The evidence of ecofacts, Památky archeologické 104, 59 147. Kuna, M. Profantová, N. 2005: Počátky raného středověku v Čechách. Praha. Kuna, M. Profantová, N. 2007: Sídliště kultury pražského typu v Roztokách. Výzkum na stavbě přeložky silnice v r. 2006 Siedlung mit dem Keramik des Prager Typus in Roztoky bei Prag, Zprávy české společnosti archeologické 2006, Praha, 33 34. Landenbauer-Orel, H. 1960: Linz-Zizlau. Das bayerische Gräberfeld an der Traunmündung. Wien. Laval, F. 2008: K středověké tvrzi v Čimicích a o tom, co ji předcházelo. Vývoj sídelního areálu v pražském zázemí, Historica mediaevalia Pragensia 8, 105 141. Lutovský, M. 2005: Raně středověké nálezy ve sbírce F. C. Fridricha, Archeologie doby hradištní. Plzeň, 126 133. Lutovský, M. Smejtek, L. a kol. 2005: Pravěká Praha. Praha. Pfenbichler, M. 2007: Spangenhelme. In: Attila und die Hunnen, Begleitbuch zur Ausstellung, 245 251, Stuttgart. Pleinerová, I. 2000: Die altslawischen Dörfer von Březno bei Louny. Praha Louny. Princová-Justová, J. 2004: Sídliště ze 7. až počátku 9. století v poloze Staré Badry u Opolánek, okr. Nymburk Siedlung aus dem 7. bis Anfang 9. Jahrhundert in der Flur Staré Badry bei Opolánky, Bez. Nymburk, Památky archeologické 95, 107 174. Profantová, N. 1989: Dvě raně středověká kování z Pražského hradu, Archeologické rozhledy 41, 601 613. Profantová, N. 1992: Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen Siedlungsgrenzen. In: F. Daim, Awarenforschungen II. Wien, 605 678. Profantová, N. 1996: Slovanské osídlení hradiště Bohnice-Zámka a jeho zázemí. Na základě výzkumů N. Maška Die slawische Besiedlung des Burgwalls Bohnice-Zámka und seines Hinterlandes. Auf Grund der Ausgrabungen N. Mašeks, Archaeologica Pragensia 12, 65 140. Profantová, N. 1999: Zum gegenwartigen Erkenntnisstand der frühmittelalterlichen Besiedlung des Burgwalls Šárka, Prag 6, Památky archeologické 90, 65 106. Profantová, N. 2002: Doklad velkomoravského vlivu z Prahy-Bohnic, Archaeologica Pragensia 16, 41 46. INTERPRETACE A CHRONOLOGIE ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ 145