Martin Šinkovský LAPÁLIE V LAMPÁLII Ilustrace Ticho 762 TRITON Praha / Kroměříž
Kniha vyšla za laskavého přispění: Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele. Martin Šinkovský, 2017 Cover & Illustrations Ticho 762, 2017 Copyright SKIP, 2017 Vydal Stanislav Juhaňák TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz ISBN 978-80-7553-259-6 TRITON
Chrrrpšííí, chrrrpšííí. Slyšíte to? Ne? To proto, že nejste na tom správném místě. Kdybyste byli a chvíli stáli tiše jako laňky, slyšeli byste chrupkající Lampály. Že nevíte, kdo to je? A kde žijí? To máte tak. V jednom městě je park. V tom parku je jeden zapomenutý kout. Roste tam starý košatý dub a stojí lampa. I ta je zapomenutá. Nikdo o ní neví, protože nikdo do této části parku nechodí. Lampě to však nevadí a každý večer rozsvítí svou velkou žárovku. A to je dobře. Ve svitu lampy totiž žijí malí Lampálové. Jejich země Lampálie leží v místech, kam dopadá svit lampy a ani o fous dál. Lampa je pro Lampály vším. V jejím světle pracují, hrají si, učí se. Když lampa zhasne, jdou spát. Skrz husté listy starého dubu totiž do Lampálie neproniká sluneční svit. Takže je tam přes den tma jak v pytli. 4
5
Lampálové jsou velcí asi jako středně vzrostlá pampeliška. Mimochodem, pampelišky jsou jejich hlavní potravou. Dě lají z nich skoro všechno. Včetně dortů, zmrzliny a limonády. Lampálové žijí ve své Lampálii v klidu a míru. Nikdo je neobtěžuje a oni nikoho neobtěžují. Kdysi dávno měli Lampálové spory s veverkami. Ty odedávna obývají onen košatý dub. Nyní 6
však společně žijí v míru. Veverky se drží dubu a Lampálové světla. A tak v Lampálii plyne den za dnem. Všichni se na sebe ve svitu lampy usmívají, přejí si dobrého dne a jejich děti vesele skotačí na hřištích. Jednoho nadmíru krásného letního dne se však stalo něco zvláštního. Lampa zavrčela, zaprskala, zablikala. Byla to jen chvilka a lampa pak svítila jakoby nic. Přesto si všichni uvědomili blížící se nebezpečí. Jejich lampa může každým dnem zhasnout! 7
Hned druhý den svolala Vrchní rada Lampálů Velký sněm. Jako první na něm promluvil vrchní radní Fousek. Toho měli všichni rádi. Mluvil jasně, stručně a jeho rozhodnutí byla vždy ku prospěchu celé země. Jistě jste si včera všimli toho, že žárovka v naší lampě zablikala. V davu Lampálů to souhlasně zamručelo. Musíme s tím něco udělat dřív, než bude pozdě. Vy bereme jednoho z nás, který se vydá pro novou žárovku, sdělil Fousek davu Lampálů. Mezi Lampály to opět mručelo v souhlasném tónu. Po pravici radních seděli zástupci armády. Těm se lidově říkalo lampasáci. Slova se ujal generál Břink. Postavil se do pozoru, přísně se podíval na shromáždění a spustil: Vrchní radní Fousek má ve všem pravdu. Nesmíme 8
otálet. Dle mého soudu by měl vyrazit nejzdatnější zástupce naší armády. V davu Lampálů byla cítit nervozita. Lampasáci totiž nebyli příliš oblíbení. Až moc často připomínali staré sváry s veverkami. Mnoho Lampálů mělo pocit, že by lampasáci uvítali nové boje a mír jim příliš nevoní. Ať jede Zoja! ozvalo se náhle z davu Lampálů. Ano, Zoja! Ona bude ta pravá. Jestli to někdo zvládne, tak Zoja! Hlasy pro Zoju sílily, až skandování jejího jména úplně ovládlo celé shromáždění. Zoja! Zoja! Zoja! Vrchní radní Fousek se usmál pod vousy. Zoju znal velmi dobře. 9
10
Byla nejzdatnější chovatelkou ježků v celé Lampálii. Ježky si Lampálové ochočili a používají je pro práci. Ať už jde o převoz zboží, osob nebo pro práci na pampeliškových polích. Generál Břink se nakvašeně posadil, až mu metály na uniformě zlostně zacinkaly. Sám musel vnitřně uznat, že volba Zoji je dokonalá. Mezi jeho lampasáky nebyl nikdo vhodnější. Fousek pokynul rukou směrem, kde stála nesmělá a mladá Lampálice. Z toho velkého mumraje byla celá nesvá. Zojo, pojď sem za mnou. Zoja, oblečená do podzimních barev (přestože bylo léto), vystoupala k vrchnímu radnímu. Co ty na to? Přijímáš výzvu? Vydáš se pro novou žárovku do naší lampy? zeptal se Fousek. Zoja se rozhlédla po davu Lampálů. Podívala se na členy 11
Velké rady. Zadívala se směrem k lampasákům. Generál Břink ji upřeně pozoroval. Kdyby Zoja odmítla, získal by celou operaci opět pod svá armádní křídla. Ano, přijímám. Hned zítra za svítání se vydám hledat novou žárovku, přikývla Zoja a celá se narovnala. Shromáždění Lampálů propuklo v jásot. Jediný, kdo skřípal zuby, byl generál Břink. Ale nebylo mu to nic platné. Novou žárovku pro Lampálii zajistí Zoja. 12
Z Velkého sněmu zamířila Zoja přímo do lampálské jež čí stáje. Věděla, kdo s ní vyrazí na dobrodružnou výpravu. Ježinka Bodlinka bude ta pravá, usmála se Zoja a otevřela stáj. Bodlinka stála hned v první kóji a Zoju přivítala veselým frkáním. Bez ježků by Lampálové museli všechnu dřinu dělat sami. Naštěstí brzy zjistili, že se ježci dají skvěle ochočit. Velmi rychle se z nich stali nepostradatelní pomocníci. Zoja nasadila Bodlince ohlávku a vyvedla ji na krátkou večerní procházku. Bodlinko, moje milá, brzy ráno vyrazíme na cestu. Lampálii hrozí nebezpečí. Musíme najít a namontovat novou žárovku do naší lampy. Bodlinka souhlasně krčila svůj ježčí nos. Očka jako černé perličky jí ve svitu lampy zářila. Z jejího výrazu se dalo vyčíst, 13
že všemu rozumí a na výpravu se těší. Těšila se i Zoja. Přesto v ní byla špetka nejistoty. Nikdy totiž žádný Lampál neopustil světlo lampy a nevydal se za jeho hranice. Zoja bude první. Hned ráno vyrazí s Bodlinkou do neznáma. Zoja ustájila Bodlinku a řekla jí, ať si odpočine. Potom si sbalila potřebné věci. Zásobu pampeliškové limonády a pořádný kus pampeliškového koláče pro 14
sebe. Pro Bodlinku připravila vak plný sušených žížal. Pít bude ježinka rosu, která se zachytí na stéblech trávy. Potom si Zoja ustlala na suchém pampeliškovém listí hned vedle Bodlinky. Lampa zhasla. Tentokrát podle plánu, neboť nastala noc. Celá Lampálie šla spát. Až se ráno Lampálové probudí, budou Zoja a Bodlinka na cestě pro novou žárovku. 15