Oponě
Umění moderny bývá často charakterizováno jako postupné prolamování tabu, jako neustálé rozšiřování možnosti dělat umění. De facto je to přesně naopak: moderna neustále zaváděla nová tabu, nové redukce. 1 Toto je jedna podtržených pasáží knihy Gesamtkunstwerk Stalin [...] od Borise Groyse, kterou mi Jiří Černický před časem půjčil (během dialogů o výstavě Den, kdy sníh padal na hořící pole, jejíž jsem byl host/kurátor). Reflexivní Opona, která byla v galerii SPZ instalována, zdá se naplňuje tuto citaci beze zbytku. 2 Jako Jiřího kamarád vnímám vystavenou Oponu nabitou významy včetně těch osobních. Opomeňme pro tentokrát primární symboliku ve smyslu pseudopolitických odkazů opon obecně nebo tíhu barevného tónu, který odkazuje ke krvi, totalitě či církvi a luxusu. Zapomeňme, že se karmínová červeň v koloniálních dobách získávala ze zadečků brouka červce nopálového a dovážela do Španělska potažmo Evropy z Mexika. Mozaika krakelu přes propagační materiál k filmu Man Of Steel (2013)
Pro mne má Opona v Jiřího práci význam jako určitý předěl. A tím nemyslím divadelní oponu za plodnou kariérou umělce. Je pro mne především symbolem touhy předělem mezi individuálním a širším pohledem na svět. Slovem touha chci odkázat na obsesivní produkci, jež hluboce souvisí s potřebami ega, s potřebou komunikace, s potřebou naplnění, s potřebou potvrzení, toho, že se na Tebe svět podívá a řekne: ANO. 3 Zatímco Jiřího starší práce se pro mne vztahují k individualitě v postmoderním světě (zejména konfrontace s produkty sérií Sentimentol nebo Slow tech či Dementalita) Opona zaujímá stanovisko k obecnému a historickému. Umělec věnoval práci na Oponě množinu času, která je zřetelná nejen v rastru pečlivě opracovaných reflexivních krakel, ale především skrze sálající mnohoznačnost jejich vyznění. Plochy doslova zaplnil významy. Opona zde není tečkou za větou, ale spíše čárkou či středníkem. Je zde jednou ze spojek dějinného příběhu. Dá se číst jako záře triumfálního okamžiku revoluce i jako nevyhnutelnost následného pádu. Je zhmotněním touhy otočit se a obejmout cyklus. Následující dvojstrana: Opona Repro: Martin Polák Super Surface #1 (ze série Sentimentol)
Zpět k úvodní citaci; Jiří se v tomto případě pokoušel hovořit aktuálním, neo-materialním jazykem umění, který má stanoveny určité principy či hranice. Tento vliv pramení z umělcova silného zájmu o současné umění. Jiří se tedy dobrovolně sebe-kolonizuje přiřazuje k proudu jak ostatně napovídá bílá podesta, spíše než podstavec, která určuje možnosti čtení masy reflexivních krakelů. Podobně jako působí řemeslně propracované rámy u starých mistrů i v tomto případě je k dílu přidaný materiál výrazem muzealizace či institucionalizace; touhy spadat do určitého kontextu. Zároveň pragmaticky odděluje Oponu od podlahy bývalé garáže a verifikuje její významy. V tomto smyslu jistě dílo zavádí nové redukce, ve smyslu vlastní kompaktnosti a formálně uzavřené komplexity. Umělec by na tomto místě řekl, že instalace formálně balancuje mezi závěsným obrazem a sochou, mezi jazykem moderny a blyštivé postmoderny, s čímž se nedá než souhlasit. Dále by tomto duchu pokračoval o soše v meziprostoru a odkazoval k pojmu optické pěny, jenž odvodil od fyzikálního pojmu kvantové pěny. Detail Opony Repro: Martin Polák
Ona optická pěna vzniká na fasetách jednotlivých krakel Opony při volném spuštění od stropu až k dramatické abstrakci na jejím úpatí. Umělec zde záměrně koketuje s tématem Draperie (tak jak ji rozvrstvil Georges Didi-Huberman). 4 Pro Jiřího je Opona muletou toreadora, vlečkou Supermana i zástavou. Ztuhlou ztěžklou. Na jednotlivých zlomech, spíše než ohybech, kloubí kubistické tvarosloví s projevem reflektujícím spotřební svět. Černického Opona nabádá k delšímu zastavení a vlastnímu otočení, ohlédnutí. JB Propagační materiál k filmu Man Of Steel (2013)
1 2 3 4 Boris GROYS, Gesamkunstwerk Stalin Rozpolcená kultura v Sovětském svazu Komunistické postskriptum, Praha: VVP AVU, 2010, s. 171. Den, kdy sníh padal na hořící pole, Praha: Galerie SPZ, 13/ 3/ až 18/ 4/ 2014. viz. Jan BROŽ / Jan ZÁLEŠÁK SSSSSS, Brno: FAIT GALLERY 2014, s. 6 10. Georges DIDI-HUBERMAN, Ninfa moderna Esej o spadlé draperii, Praha Agite/Fra, 2010 Pozn.: Text obsažený v tomto sešitě je rozšířenou verzí tiskové zprávy O oponě pro výše zmíněnou výstavu v galerii SPZ. Text a grafická úprava: Jan Brož host kurátor oponent Vytištěno v nákladu 200ks při příležitosti dernisáže (25/4) pro JČ a galerii SPZ Praha P 2014
O JCˇ