UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ASIJSKÝCH STUDIÍ Jarmila HORŇÁKOVÁ ČÍNA V UČEBNÍCH OSNOVÁCH ANALÝZA UČEBNIC ZEMĚPISU ČÍNY PRO ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY V ROZMEZÍ LET 1990 2004 Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Kučera Olomouc 2005
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a uvedla veškeré prameny a použitou literaturu. Olomouc 7. června 2005.
Dík patří Mgr. Ondřeji Kučerovi za ochotu a odborné vedení mé bakalářské práce. Za přínosné konzultace děkuji Mgr. Miloši Fňukalovi, PhD. Nemalé poděkování patří i mým rodičům a sourozencům, kteří mě velmi podporovali během celého studia na FF UP. Tuto práci věnuji právě jim a Mirkovi.
OBSAH 1. Úvod... 5 2. Teorie učebnic... 6 2.1. Učebnice... 6 2.2. Funkce učebnic... 6 2.3. Struktura učebnice... 7 3. Schvalovací doložka MŠMT ČR pro učebnice... 8 3.1. Učebnice podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy... 8 3.2. Proces udělení schvalovací doložky... 8 4. Trankripce čínského znakového písma do latinky... 10 4.1. Pinyin Zimu (Pchin-jin c -mu)... 10 5. Analýza učebnic... 12 5.1. Edice I: Bičík Hlaváček (Sobota)... 13 5.1.1. Schvalovací doložka MŠMT... 13 5.1.2. Porovnání změn v textu... 13 5.1.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů... 19 5.1.4. Komentář k obsahu... 20 5.2. Edice II: Holeček Janský a kol... 21 5.2.1. Schvalovací doložka MŠMT... 21 5.2.2. Porovnání změn v textu... 21 5.2.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů... 22 5.2.4. Komentář k obsahu... 23 5.3. Edice III: Červinka - Braun... 24 5.3.1. Schvalovací doložka MŠMT... 24 5.3.2. Porovnání změn v textu... 24 5.3.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů... 25 5.3.4. Komentář k obsahu... 26 6. Návrh učebního textu o Číně pro základní školy... 27 7. Závěr... 34 8. Použitá literatura... 35 9. Seznam příloh... 37 4
1. Úvod Po roce 1989 se na českém trhu začali objevovat nové učebnice, které neměly být zatíženy komunistickou minulostí. Nedošlo ke změnám jen v naší republice, ale i ke změnám celosvětovým, které by měly být zachyceny v učebnicích co nejdříve a co nejpřesněji. Ve své bakalářské práci se zaměřím na učebnice zeměpisu, které pojednávají o Čínské lidové republice, respektive o Číně či Říši středu, kterou takto většina autorů nepoliticky nazývá. Primárním cílem této práce je zjistit, jaký byl vývoj učebnic zeměpisu o Číně od roku 1990 do roku 2004, k jakým došlo v jednotlivých vydáních změnám, jakým způsobem autoři zeměpis Číny podávají žákům základních a středních škol, jaké jsou požadavky na vydávání učebnic zeměpisu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ale také jakých chyb se autoři dopouštějí z pohledu sinologa. Druhotným cílem této práce je získat přehled o tom, jaké znalosti by žáci po absolvování základní a střední školy měli o Číně mít, či navrhnout samotný učební text. Budu čerpat z primárních zdrojů, kterými jsou učebnice zeměpisu pro základní a střední školy. Tyto učebnice jsem si vyhledala a zapůjčila ve Vědecké knihovně Olomouc, která má všechny učebnice z let 1990 2004 k dispozici 1. Celkem jsem nalezla 6 druhů učebnic, 1 metodickou příručku k učebnici zeměpisu na základní škole a 2 pracovní sešity pro žáky základních škol. Ve zkoumaném období a na českém území působí tato nakladatelství, které se zabývají vydáváním učebnic zeměpisu: Alter, Česká geografická společnost, Fortuna, Fraus, Geodézie, Kartografie, Kvarta, Moby Dick, Práce, Prodos, Prospektrum, Scientia, Shocart, Státní pedagogické nakladatelství a Terra. Co se týče sekundárních zdrojů, základní definice a pojmy týkající se učebnic jsem čerpala z odborných publikací Jana Průchy a Arnošta Wahly. Další zdroje týkajícící se schvalovacích doložek učebnic jsem získala na internetových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dále nesmím opomenout důležitý sborník statí o transkripci čínštiny do češtiny, jehož editorkou je Hana Třísková, který prezentuje postoj sinologů k této problematice. 1 Vědecká knihovna je povinna doplňovat svůj fond akvizicí povinného výtisku. 5
2. Teorie učebnic V této kapitole se čtenář nejdříve seznámí se základními pojmy teorie učebnic, jejichž pochopení bude užitečné pro pochopení analýzy učebnic v dalších kapitolách. Teorie učebnic je obor obecné didaktiky, který studuje funkci učebnic, principy jejich tvorby a metody analýzy a hodnocení. (Wahla, 1983, s. 19) 2.1. Učebnice Nejdůležitějším pojmem v mé práci, kterým se budu zabývat a který je třeba objasnit a vysvětlit, je pojem učebnice. Učebnice je polyfunkční pedagogický prostředek, který vychází z obsahové normy učebních osnov a vymezuje a konkretizuje obsah a rozsah učiva daného vyučovacího předmětu v daném postupném ročníku. (Wahla, 1983, s. 12) Učebnice jako součást vzdělávacícho programu přímo zasahuje do sféry realizace vzdělávání. To znamená, že učebnice je bezprostředně používána žáky a učiteli k určitým učebním a vyučovacím činnostem, kdežto jiné projektové dokumenty tuto funkci nemají. (Průcha, 1989, s. 9) Učebnice jako druh školních didaktických textů je jedním (i když nejrozšířenějším) druhem didaktických textů a je konstruována jako kniha (ať už jakéhokoliv formátu). (Průcha, 1998, s. 16) 2.2. Funkce učebnic Funkcí učebnice se rozumí role, předpokládaný účel, který má tento didaktický prostředek plnit v reálném edukačním procesu. (Průcha, 1998, s. 19) Ve stejné publikaci Jan Průcha (1998) rozlišuje funkci učebnic ve vztahu k subjektům, které učebnice využívají, na: a) funkce učebnic pro žáky: z učebnic se žáci učí, tj. osvojují si nejen určité poznatky, ale i jiné složky vzdělání (dovednosti, hodnoty, normy, postoje aj.); b) funkce učebnic pro učitele: s využitím učebnic učitelé plánují obsah učiva, ale i přímou prezentaci tohoto obsahu ve výuce, hodnocení vzdělávacích výsledků žáků apod. Různí autoři uvádějí široký výčet funkcí, které by učebnice měla splňovat (např. informační, systematizační, sebevzdělávací, integrační, koordinační, motivační atd.), ale vždy by měla být dodržena organická jednota všech těchto funkcí. Tato jednota funkcí je dosažena vhodně zvolenou strukturou učebnice, kterou zmíním v následující kapitole. 6
2.3. Struktura učebnice Otevřeme-li jakoukoliv učebnici, všimneme si, že je pro ni charakteristické její vnitřní členění. Aby učebnice dobře plnila výše uvedené funkce, musí obsahovat správné komponenty s konkrétní funkcí, které jsou vhodně strukturovány. Problém funkcí a struktury tedy spolu úzce souvisí. Modely struktury učebnic se zabývají i čeští autoři, konkrétně již citovaný Arnošt Wahla (1983), který se zabývá strukturou učebnic zeměpisu, nebo Jan Průcha (1989), který se zabývá modely struktury učebnic všeobecně. V mé práci však uvedu model struktury učebnice podle Milana Bednaříka (1981), který navrhl pro učebnice fyziky, ale dá se s obměnou aplikovat i na učebnice zeměpisu: A. VÝKLADOVÉ SLOŽKY 1. Výkladový text 2. Doplňující text 3. Vysvětlující text výchozí text úvodní text vysvětlivky objasňující text text určený k četbě text k obrázkům popis pokusu dokumentační materiál základní text aplikační text shrnující text přehled učiva B. NEVÝKLADOVÉ SLOŽKY 1. Procesuální aparát 2. Orientační aparát 3. Obrazový materiál otázky a úkoly určené obrazy nahrazující věcný nadpisy ke zpevnění vědomostí obsah výkladových složek otázky a úkoly vyžadující obrazy rozvíjející věcný výhmaty aplikace vědomostí obsah výkladových složek otázky a úkoly směřující obrazy doplňující věcný odkazy k osvojení vědomostí obsah výkladových složek návody k pokusům grafické symboly pokyny k činnosti rejstříky odpovědi a řešení obsah Tab. č. 1. Model struktury učebnice podle M. Bednaříka (1981). 7
3. Schvalovací doložka MŠMT ČR pro učebnice Podmínkou pro zařazení učebnice do seznamu učebnic, který se vydává na základě 40 odst. 1, zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), je udělení schvalovací doložky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) příslušné učebnici. Podle Sdělení MŠMT č. j. 28996/2002-20 (dále jen Sdělení 2 ) platného od 1. září 2003 může MŠMT udělit schvalovací doložku pouze učebnicím určeným k využití při výuce žáků základních škol a přípravných ročníků základních škol, středních škol, speciálních škol všech typů a stupňů. 3.1. Učebnice podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy V části II., v bodě č. 2 Sdělení jsou za učebnice považovány texty a grafické materiály, které: a) umožňují osvojení témat vymezených standardy vzdělávání a schválenými vzdělávacími programy (učebními plány a učebními osnovami), b) bezprostředně doplňují učebnice uvedené v bodě 2 písm. a), jsou pro kvalitu a efektivitu výuky nepostradatelné, zároveň jsou však takového charakteru, že nemohou být součástí učebnice podle bodu 2 písm. a). V dalších bodech části II. Sdělení MŠMT se rozlišuje učebnice podle zařazení do samostatného předmětu nebo do skupiny integrovaných předmětů, dále rozšiřuje definici doplňujících učebnic a také zmiňuje ucelenou řadu učebnic. V části III. Sdělení definuje ostatní texty a materiály, které nelze považovat za učebnice, protože je jen volně doplňují, nebo mají charakter cvičebnic. 3.2. Proces udělení schvalovací doložky Učebnice je základní pomůckou žáka i osnovou učitele při výuce. Stále však zůstává učiteli volnost v tom, kterou z učebnic si pro svoji výuku vybere. MŠMT přistoupilo k přidělování schvalovacích doložek, které kladou na vydavatele učebnic určitá kritéria a ty platí pro všechny nakladatele učebnic. Tato doložka by tedy měla pomoci učiteli při výběru vhodné učebnice, která vyhovuje jeho požadavkům a současně odpovídá požadavkům MŠMT. Akcentovaná jsou zejména kritéria vztahující se k odborné správnosti obsahu učebnic, přiměřenosti učebnic věku žáků a metodickému a didaktickému zpracování textů. V této kapitole stručně nastíním proces, jakým může učebnice obdržet schvalovací doložku MŠMT. 2 Plné znění Sdělení MŠMT č. j. 28996/2002-20 je uvedeno v Příloze č. 1. 8
Nakladatel, který chce, aby jeho učebnice měla schvalovací doložku MŠMT, musí prostřednictvím podatelny postoupit MŠMT žádost o udělení schvalovací položky. Náležitosti žádosti se týkají rukopisu učebnice a základních údajů souvisejících s učebnicí, tj. jméno autora, název učebnice, předmět, ročníku(ů), typu školy a názvu vzdělávacího programu, pro který je určena. Nakladatel je dále povinnen přiložit minimálně jednu dvoustranu učebnice v podobě, jakou bude učebnice mít. Žádost musí obsahovat údaje o formátu učebnice a hmotnosti, typu vazby, použitého papíru, obálky apod. a údaj o předpokládané ceně učebnice. V učebnicích, ve kterých jsou texty dotýkající se duchovních i kulturních hodnot a tradic různých národností a kultur, musí být tato problematika v recenzních posudcích zohledněna a komentována. Žádost musí obsahovat prohlášení, kterým se nakladatel zavazuje, že na požádání MŠMT vydá polskou verzi, popř. verzi v jazyce jiné národnostní menšiny, případně v podobě pro potřeby přepisu hmatového písma pro zrakově postižené. Učebnice musí projít recenzním řízením pod dohledem MŠMT. MŠMT má vlastní seznam recenzentů, ze kterých vybírá tři recenzenty. Dva recenzenti musí být odborníky v oboru, třetí recenzent musí být z řad zkušených pedagogů vyučujících předmětu, pro který je učebnice určena. Posudek musí být vypracován dle požadavků MŠMT (viz Příloha č. 1). Schvalovací doložka má platnost šest let a uděluje ji ředitel toho odboru MŠMT, kterému věcně náleží schvalování vzdělávacích dokumentů druhu a typu školy, pro který je příslušná učebnice určena. Vyjádření k udělení schvalovací doložky nepřesáhne dobu 60 dnů od data podání žádosti. Pokud má MŠMT k učebnici připomínky, které brání udělení schvalovací doložky, informuje o nich písemně nakladatele. Nakladatel pak písemně informuje MŠMT o způsobu zapracování připomínek, a pokud dále není ze strany MŠMT námitek, učebnice získá schvalovací doložku. Platnou schvalovací doložku mají pouze učebnice, které jsou uvedeny v seznamu vydaných učebnic a učebních textů pro základní (střední) školy se schvalovací doložkou. Seznam je zveřejňován ve Věstníku MŠMT a na webových stránkách MŠMT. Nakladatel je oprávněn po udělení schvalovací doložky učebnici uvést na rubové straně titulního listu text schvalovací doložky ve znění: Schválilo MŠMT čj. dne k zařazení do seznamu učebnic pro základní školy (popř. pro zvláštní školy, střední odborné školy, ) s dobou platnosti let. Je-li učebnice součástí ucelené řady učebnic, text to uvádí. V mé práci se budu zabývat učebnicemi zeměpisu pro základní a střední školu a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Zde je důležité zmínit, že pro předmět zeměpis je schvalovací doložka udělována pouze učebnicím, které jsou součástí ucelené řady. 9
4. Trankripce čínského znakového písma do latinky V mé práci bych se chtěla zaměřit na největší nedostatek většiny učebnic zeměpisu, které se zabývají Čínou, a to je použití vhodné transkripce pro přepis čínských zeměpisných názvů do latinky. Problémem není provedení samotného přepisu, ale použití několika druhů přepisů v jednom textu. Kombinace pinyinu, standardní české transkripce nebo ještě navíc použití zažitých geografických názvů (např. Kanton, Peking apod.), dokáže v hlavě žáka, a troufám si tvrdit, že i v hlavě učitele, vyvolat zmatek a otázku, jak je to tedy správně. 4.1. Pinyin Zimu (Pchin-jin c -mu) Abeceda Pinyin Zimu (Pchin-jin c -mu), založená na latince, je od roku 1958 oficiální transkripcí čínštiny v Čínské lidové republice. Došlo ke sjednocení zásad pro přepis čínských jmen do čínštiny. V roce 1974 byla vydána mapa ČLR s rejstříkem 3800 zeměpisných názvů v transkripci pinyin a ve znacích. O tři roky později vyšel Atlas provincií ČLR s rejstříkem 18.000 zeměpisných názvů. Na III. konferenci o standardizaci zeměpisných názvů v Aténách roku 1977 byl přijat čínský návrh, aby pro jazyky užívající latinku bylo psaní čínských zeměpisných jmen v systému pinyin považováno za mezinárodní standard. (Vochala, 1999, s. 35) Podle pravidel, o kterých informovala na konferenci v Aténách čínská delegace, se propriální 3 a apelativní 4 části čínských zeměpisných jmen píší samostatně, a to s velkými začátečními písmeny (např. Tai Shan, Hebei Sheng, Zhu Jiang, Beijing Shi) s výjimkou místních jmen (např. Zhoukoudian). Určující adjektiva tvoří součást jmen (např. Xiliao He). Tato delegace také zmínila způsob psaní jmen v jazycích národnostních menšin v pinyinu (mongolské, tibetské a ujgurské). Pavel Boháč dále shrnuje: Za výhodu použití systému pinyin na mapách se považuje mizivé množství diakritických znamének, což přispívá k jednoznačnosti a snižuje možnost omylu. Celosvětové uplatnění tohoto systému je žádoucí zejména proto, že mapy jsou využívány mezinárodně. (Boháč, 1999, s. 49 50) V roce 1982 uznala Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization) pinyin, oficiální čínskou transkripci ČLR, za mezinárodní standard pro přepis čínštiny do jazyků užívajích latinku. Tato organizace publikovala dokument International Standard ISO 7098, který byl schválen vyjmenovanými členskými 3 Vlastní jméno, tj. slovo nebo slovní spojení, které hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty. (Klimeš, 2002, 613-4) 4 Obecné jméno; označuje. 10
státy této mezinárodní organizace, mezi nimiž je uvedeno i bývalé Československo. (Vochala, 1999, s. 36) Koncem 80. let se pinyin prosadil v kartografických dílech i v Československu. Tehdejší vydavatelství, Geodetický a kartografický podnik (dnes Kartografie Praha), vydalo Velký atlas světa (1. vydání 1988), Školní atlas světa (1. vydání 1989) a Kapesní atlas světa (1. vydání 1994). (Boháč, 1999, s. 50) Dále se vychází ze zásady, že pokud existují česká exonyma (tj. vžitá vlastní jména zeměpisná), je povoleno jejich užívání. Příkladem mohou být jména velkoměst jako Peking (místo Beijing), Nanking (místo Nanjing), Tiencin (místo Tianjin), Charbin (místo Harbin), ale i doslovné překlady jako Žlutá řeka (místo Huang He) apod. (Liščák, 1999, 58) I já se přikláním k názoru bohemisty Jiřího Krause, který tvrdí, že pchin-jin je v češtině vhodný tam, kde se cizí výrazy ponechávají v citátové podobě, např. u jmen v nominativu. Je tomu tak v zeměpisných atlasech, ve slovníkových heslech, v názvech výrobků. (Kraus, 1999, s. 10 11) V učebnicích zeměpisu a v dalších pomůckách pro výuku zeměpisu, jako jsou tabulky, atlasy, mapy bych volila pinyin. Učebnici bych pro žáky základních i středních škol doplnila přehlednou tabulkou s přepisem čínských zeměpisných názvů z pinyinu do české transkripce, případně ji ještě doplnila o základní vžitá jména zeměpisná. Takovou tabulku s názvem Čínská jména vžitá v češtině (viz Příloha 2) vypracovala Zdenka Heřmanová podle publikace Českého úřadu geodetického a kartografického Vžitá česká vlastní jména geografická, Geografická názvoslovné seznamy OSN ČSSR, Praha 1982. Tato tabulka ale může být ještě otázkou diskuze u některých názvů, které by se mohly vyřadit úplně a zapisovaly by se pouze pinyinem, nebo by se naopak mohlo zavést používání nových termínů jako Dlouhá řeka (Chang Jiang), Žlutá řeka (Huang He) či Perlová řeka (Zhu Jiang). Tato exonyma by byla pro žáky základních škol bližší a snadnější pro zapamatování. 11
5. Analýza učebnic Hlavní částí mé práce je analýza učebnic zeměpisu pro základní a střední školy v rozmezí let 1990 až 2004. Budu porovnávat tři edice učebnic, které vyšly v několika vydáních. Dvě edice jsou učebnice pro základní školy, jedna je pro střední školy. V samotných edicích se zaměřím na: 1) vývoj udělení schvalovací doložky MŠMT dané učebnici, 2) porovnání změn textu v různých vydáních učebnic, 3) transkripci čínských zeměpisných názvů, 4) samotný obsah učebního textu o Číně. Do analýzy jsem z důvodu omezeného rozsahu této práce nezařadila tyto učebnice, které zatím vyšly pouze v jednom vydání (doplňuji je i údaje o schvalovací doložce): ANDĚL, Jiří, PEŠTOVÁ, Jana, SKOKAN, Ladislav. Asie a Evropa. Zeměpis pro základní školy a nižší ročníky osmiletých gymnázií. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. Schvalovací doložka MŠMT č. j. 24155/94-22 dne 23. 11. 1994 zařazena do seznamu učebnic pro základní školy. BRINKE, Josef, BAAR, Vladimír, KAŠPAR, Václav, POLLAKOVÁ, Miluše. Zeměpis pro 6. a 7. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2002. Schvalovací doložka MŠMT č. j. 17602/2002-22 dne 15. 4. 2002 zařazena do seznamu učebnic pro ZŠ jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let. 5 VOŽENÍLEK, Vít, FŇUKAL, Miloš, MAHROVÁ, Marta. Zeměpis 3. Zeměpis oceánů a světadílů (2): Amerika Asie Evropa. 1. vyd. Olomouc: Prodos, 2001. (tato učebnice vyšla i s komentářem pro učitele) Schvalovací doložka MŠMT č. j. 20173/2001-22 dne 30. 8. 2001 zařazena do seznamu učebnic pro ZŠ jako součást ucelené řady učebnic pro vyučovací předmět zeměpis s dobou platnosti šest let. 5 5 Tato učebnice je zpracovaná podle učebních osnov nového vzdělávacího programu ZÁKLADNÍ ŠKOLA, který schválilo MŠMT ČR dne 30. 4. 1996 pod č. j. 16 847/96-2 s platností od 1. 9. 1996. 12
5.1. Edice I: Bičík Hlaváček (Sobota) BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr. Zeměpis světadílů (učebnice zeměpisu). Úvod SNS Asie. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost a nakladatelství Terra, 1993. (1993) 6 BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1994. (1994) 6 BIČÍK, Ivan, HLAVÁČEK, Petr, SOBOTA, Karel. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. 2. upravené vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1995. (1995) 6 5.1.1. Schvalovací doložka MŠMT Na rozdíl od prvního vydání (1993), u obou vydání Regionálního zeměpisu I je uvedeno schválení MŠMT ze 14. ledna 1994 pod č.j. 10 622/94-23 k zařazení do seznamu učebnic pro gymnázia a další střední školy. Z prvního vydání (1993) tedy jednoznačně nevyplývá, zda je učebnice určena pro základní nebo střední školu. 5.1.2. Porovnání změn v textu První vydání učebnice Zeměpis světadílů (1993) je první vydanou učebnicí zeměpisu po roce 1989. Je velmi zajímavé, že po dobu téměř čtyř let nebyla vydána nová učebnice po pádu komunismu v Československu. Tato učebnice je první vlaštovkou, kterou jsem zařadila do edice I, protože je pokusem o vyplnění poptávky po takové učebnici v 90. letech, na který kolektiv autorů posílený o Petra Sobotu navázal o rok později v Nakladatelství České geografické společnosti (dále jen NČGS) prvním vydáním učebnice Regionální zeměpis I. Z hlediska obsahu a úpravy textu v dalších vydáních je tato edice učebnic nejvíce pozměněna v porovnání s dalšími edicemi. V prvním vydání (1993) je Asie zastoupena v 13 kapitolách (s. 26 50). Pro analýzu jsem vybrala čtyři kapitoly: Asie největší a nejlidnatější světadíl, Východní Asie 5 000 let nepřetržitého vývoje, Čína sociální protiklady nejlidnatější země a Čína hospodářský gigant nebo trpaslík?. V prvním vydání (1994) i v druhém upraveném vydání (1995) je Asie zastoupena 16 kapitolami (s. 22 52), ze kterých vybírám 4 kapitoly: Asie největší a nejlidnatější světadíl, Východní Asie 5 000 let nepřetržitého vývoje, Čína sociální protiklady nejlidnatější země a Čína hospodářský gigant nebo trpaslík?. 6 Dále se v kapitole 5.1. budu na jednotlivá vydání Bičíka odkazovat pouze rokem vydání, případně ještě údajem strany. 13
Prvního rozdílu si můžeme hned všimnout v názvu kapitoly: Asie největší a nejlidnatější světadíl (1993, s. 26), který byl v novém vydání přeměněn na Monzunová Asie nejlidnatější část světa (1994, 1995, s. 24). Tato kapitola doznala nejpodstatnějších změn. Kapitola byla nově přeformulována, zůstalo jen několik shodných vět a formulací v posledním odstavci týkajících se například nově industrializovaných zemí. Stejné zůstaly i otázky k textu uvedené na levém okraji stránky, které se liší pouze zarovnáním do bloku (1993, 1994) nebo zarovnáním doprava (1995). K další změně došlo na následující straně (1994, 1995, s. 25) věnované grafům, mapám a fotografiím. Oproti prvnímu vydání (1993, s. 27) došlo k zvětšení a prohození fotografií s pohledem na šanghajskou ulici a na rýžová pole v deltě Mekongu. Pojmenování další kapitoly zůstalo zachováno Východní Asie 5 000 let nepřetržitého vývoje ve všech třech verzích. V novější verzi textu došlo k několika úpravám. Za třetí odstavec byl přidán odstavec nový: Koncentrace průmyslových a obslužných aktivit Korejského poloostrova a pobřeží Číny nedosahuje zatím japonské úrovně. Její význam však trvale vzrůstá a tempa rozvoje hospodářství jsou díky nízké úrovni velmi výrazná. Rozvoj pobřežních oblastí je motorem hospodářského rozvoje celé Číny. (1994, 1995, s. 26) Ve druhém vydání (1995) byl doplněn šestý odstavec o větu: Nepatrný je rozsah orné půdy a lesů. Z hlediska obsahu textu a jeho změny jsou nejzajímavější poslední dva odstavce. Za text Stejně lze charakterizovat i Vnitřní Mongolsko a Xinjiang. Po druhé světové válce sem směřoval silný migrační proud Číňanů a původní obyvatelstvo (Mongolové, Ujgurové, Kazaši) bylo násilně počínšťováno. Dnes převažují v obou oblastech etničtí Číňané. bylo přidáno ve vydáních z roku 1994 a 1995: V minulosti představovaly stepi a polopouště Mongolska a severozápadních oblastí svými kočovníky pro usedlé zemědělce (Číňany) velké nebezpečí. Ochranu před nájezdy měly poskytnout stavby mohutných hradeb čínské zdi. V posledním odstavci, který se týká Tibetu došlo oproti prvnímu vydání (1993) k opravě nadmořské výšky Tibetské plošiny z 4 000 až 4 500 metrů na 3 500 až 5 500 metrů a dále údaj o horských pásmech, která přesahují 8 000 metrů (1993), se změnil na 6 000 metrů (1994, 1995). Druhé vydání (1995) bylo rozšířeno o formulaci: Přírodní podmínky ovlivnily rozptyl obyvatel do malých osad, těžko navzájem dostupných, i zformování lámaismu (odnož buddhismu) a jeho specifické kultury. Následující text se týká událostí v Tibetu v roce 1959. V prvním vydání (1993) zní závěrečná věta: Celá oblast je pod kontrolou čínské armády, pod politickou i hospodářskou nadvládou Číny., ale v následujících vydáních (1994, 1995) je již vynecháno pod politickou i hospodářskou nadvládou Číny. 14
Každá kapitola je ukončena a shrnuta v samostatném, tučně zvýrazněném rámečku v prvním vydání (1993) nebo v novějších vydáních je text označen šipkou v rámečku a je vyznačen tučně. Tento shrnující text je v novějším vydání (1994, 1995) ze stylistického hlediska lépe zformulován. Otázky a úkoly k textu na stránce vlevo jsou v novém vydání (1994) lépe rozčleněny, případně přeformulovány, a doplněny o úkol: Zkuste pojmenovat podstatné rozdíly mezi evropskou a čínskou či japonskou kulturou. Ve vydání z roku 1995 jsou pak tyto úpravy ponechány, došlo jen ke změně grafické úpravy a text byl zarovnán doprava. Nově přibyla pouze jedna otázka: Čím se může prosadit Mongolsko v zahraničním obchodě? K dalším změnám došlo na straně věnované mapám a fotografiím. Fotografie byly zvětšeny a některé z nich přesunuty. V prvním vydání (1993) byla uvedena fotografie vesnice na ostrově Honšú, která v dalších vydáních (1994, 1995) byla nahrazena fotografií tibetského města Žikace s doprovodným textem: Tibetské město Šigace na náhorní plošině s typickými obydlími této oblasti. U doprovodného textu k fotografii Zakázaného města došlo ke změně formulace z Zakázané město je jednou z historických dominant Pekingu. Tady se v minulosti rozhodovalo o osudech Říše středu. na Takzvané zakázané město o osudech rozlehlé a mocné a rozšířeno o větu Dnes je turisticky zpřístupněno. Dostáváme se k další kapitole nazvané ve všech třech vydáních stejně Čína sociální protiklady nejlidnatější země. V této kapitole došlo k drobným, ale přesto zajímavým úpravám a opravám chybných údajů. Například v druhém odstavci prvního vydání (1993) se uvádí, že hlavou rodiny se stal nejproduktivnější muž, ale v nových vydáních (1994, 1995) je přídavné jméno zaměněno za nejbohatší. Následující souvětí souřadné je v nových vydáních rozděleno do dvou vět jednoduchých. Ve stejném odstavci došlo ke grafické úpravě oproti prvnímu vydání (1993) již není kurzívou období tzv. ale pouze velkého skoku. Hrubá chyba se ale objevuje v prvním vydání (1993), kde je špatně uveden údaj o rozmezí trvání velké proletářské kulturní revoluce 1969 1979. V nových vydáních (1994, 1995) došlo k nápravě hrubé chyby na správný údaj 1966 1976. V tomto odstavci byla oproti prvnímu vydání (1993) změněna a přeformulována poslední věta z Opět došlo ke kolapsu hospodářství, byly zničeny četné historické památky, hladomory však byly výjimečné. na Opět došlo k nuceným přesunům obyvatel a ke kolapsu hospodářství, doprovázenému nedostatkem potravin. (1994, 1995, s. 30). Ve třetím odstavci prvního vydání (1993) byla rozšířena a přeformulována věta: Prosperity Hongkongu nebo Taiwanu však v rámci centrálně řízeného hospodářství nebylo a není možné dosáhnout. na umožnila rozvoj pobřežních oblastí Číny a celkově [celkově je vynecháno ve 2. vydání 15
(1995)] vyšší tempo hospodářského rozvoje. Rozvíjí se soukromý sektor, který nebyl nikdy tak potlačen jako u nás. Centrálně řízené hospodářství spojované s prvky tržního systému však v současné komunistické Číně nemůže dosáhnout prosperity Hongkongu nebo Taiwanu. Čtvrtý odstavec se zabývá obyvatelstvem Číny. Z hlediska stylistiky došlo v novějším vydání (1994) ke změně k lepšímu. Druhé aktualizované vydání (1995) je pak dále doplněno o větu: Stát a jeho úředníci velmi důrazně kontrolují počty dětí a nutí ženy k potratům, především ve městech. Rozdíl je pak v poslední větě odstavce, kde je jinak položena závěrečná otázka k popsané problematice jednodětných rodin v Číně: Souhlasíte s tímto řešením? (1993, s. 30) oproti Jaký je váš názor na podobné řešení? (1994, 1995, s. 30). V pátém odstavci je údaj o počtu obyvatel Číny. Ve vydání z roku 1993 a 1994 je shodně uveden údaj 1 100 000 000 obyvatel, v druhém aktualizovaném vydání (1995) je uveden údaj vyšší 1 200 miliónů. Věta v pátém odstavci prvního vydání (1993) Dodnes však Číňané zastávají rozhodující funkce na územích osídlených menšinami a kontrolují jejich politický i hospodářský život. je v dalším vydání (1994) zkrácena na Dodnes však Číňané zastávají rozhodující funkce na územích osídlených menšinami. I ve vydání z roku 1995 je stejně zkrácená věta a odstavec je ještě rozšířen o informaci o zahraničních Číňanech: Mnoho Číňanů (25 30 miliónů ) žije v zahraničí, především v jihovýchodní Asii a v USA. V některých zemích (Singapur, Malajsie) tvoří ekonomicky i sociálně nejsilnější vrstvy společnosti. Nově je oproti prvnímu vydání (1993) přidán závěrečný odstavec: Čínská společnost je velmi rozdílná ve městech a na venkově. Jedním z charakteristických rysů městského obyvatelstva je masové užívání kol. Na venkově s minimální mechanizaci převládá ruční práce, v dopravě káry tažené člověkem, oslem či buvolem. Shrnující text v závěru kapitoly nedoznal větších změn jen u Pekingu, Šanghaje a Kantonu je uveden jejich přepis do pinyinu. V poslední větě je text na suchém západě z prvního vydání (1993) přeformulován na ve stepích a polopouštích západu (1994, 1995), které zní lépe. Otázky a úkoly k textu vlevo zůstávají stejné, jen v novějších vydáních (1994, 1995) byl přidán úkol: Pokuste se o vyjádření představy běžného dne rolníka nížin a rodiny pastevců hornatého západu Číny. V grafickém zpracování došlo opět ke změně zarovnání textu. U všech tří vydání zůstávají stejné fotografie na straně 31, u novějších vydání vypadla mapka znázorňující Národy Číny (1993) a došlo k přeformulování popisků obrázků a grafů. Například u mapky Změna toku řeky Huang He je text zkrácen a přeformulován z Huang 16
He unáší velké množství materiálu ze sprašové plošiny. Tento materiál se na dolním toku ukládá a řeka tu teče výše, než je okolní terén. V minulosti to způsobovalo katastrofální záplavy a časté změny toku. Dnes jsou podél celého dolního toku vybudovány ochranné hráze. (1993, s. 31) na Část změny toku souvisí s velkým množstvím materiálu unášeného ze sprašové kotliny. V dolním toku se ukládá a řeka teče nad úrovní terénu svázaná nanesenými či uměle vybudovanými hrázemi. (1994, 1995, s. 31) Změna byla provedena i u grafu Přirozený pohyb obyvatel Číny (1993), který byl přejmenován na Přirozená [z]měna čínské populace a doplněn o údaje N narození, Z zemřelí (1994, 1995). Následující otázky byly také změněny z Jak se chovaly křivky přirozeného přírůstku a úbytku v obdobích velkého skoku a kulturní revoluce? Projevil se nějak program plánování rodiny? (1993) na Jaké jsou změny průběhu křivek v období velkého skoku a kulturní revoluce? Jak se liší charakteristiky čínské populace od české? (1994, 1995) U fotografie plakátu znázorňujícího pár s jedním dítětem byl změněn text z Takové plakáty lze nalézt po celé Číně. Mladá rodina s jedním dítětem symbol šťastné budoucnosti. (1993) na Rodina s jedním dítětem symbol šťastné budoucnosti. Takovými plakáty propaguje čínský stát omezování porodnosti. U fotografie mužů nechanské národnosti byl upraven text z Čína má pestré národnostní složení, i když 94 % obyvatel představují Číňané. Národnostní menšiny osídlují zejména západ a jih země. na Čína má množství národnostních menšin, i když 94 % představují Číňané, kteří si říkají Han. Menšiny osídlují zejména západ a jih země. Poslední kapitola, kterou se budu v této edici učebnic zabývat, se v prvním vydání jmenuje Čína hospodářský gigant nebo trpaslík? (1993, s. 32), v novějších vydáních (1994, 1995, s. 28) je název zkrácen na Čína hospodářský gigant? V prvním odstavci došlo v novějších vydáních pouze k doplnění příslovce téměř před 70 % obyvatel. (1994, 1995) Podobně ve třetím odstavci došlo k záměně neurčitého zájmena některé za neurčitou číslovku mnoho. Ve vydání z roku 1993 i 1994 je položena otázka vztahující se k pěstování nenáročných plodin: Které to jsou? Ale už ve druhém aktualizovaném vydání (1995) je otázka vynechána a rovnou zodpovězena: se na zavlažovaných polích pěstují rýže a zelenina, na nezavlažovaných plochách ječmen a proso. Ve třetím odstavci je správně uvedeno, že přirozenou hranicí mezi nimi je spojnice pohoří Qin Ling a řeky Huai He, která je zároveň hranicí mezi mírným a subtropickým klimatickým pásem. Ale v novějších vydáních (1994, 1995) byl údaj Huai He nahrazen Huang He, který není zcela přesný. Do novějších vydání (1994, 1995) bylo na konec třetího odstavce přidáno: Intenzivně využívaná venkovská krajina je v nížinách úplně člověkem pozměněná. Stabilizovaly se v ní ekosystémy vytvořené před několika tisíci let. Jistě zde sehrála roli i tradiční úcta 17
k přírodě. Ve čtvrtém odstavci je zajímavé sledovat vývoj grafického zdůraznění fráze hodnocení průmyslu. Vydání z roku 1993 dává do kurzivy celou frázi jako celek zaostalý, ve vydání z roku 1994 už jen jako celek zaostalý a v posledním vydání pouze jako celek zaostalý. Tento odstavec je v dalším vydání (1994) oproti prvnímu (1993) rozšířen o text: Jedním z podstatných nedostatků dalšího rozvoje průmyslu je naprosto nedostatečná dopravní síť především železnic, dálkových silnic, ropovodů a plynovodů. Proto si dopravní význam udržují velké řeky. (1994, 1995) Druhé aktualizované vydání (1995) navazuje navíc novým textem: Rozvoj vnitrozemských oblastí a jejich zapojení do meziregionální dělby práce závisí na velkých investicích do dopravní infrastruktury. Tyto prostředky má však Čína jen omezené. V pátém odstavci této kapitoly došlo ke grafické změně ve spojení otevřené přístavy, které je v prvním vydání (1993) uvedeno kurzívou, ale v následujících vydáních (1994, 1995) je zvýrazněno tučně. Zkratka zvláštní ekonomické zóny ZEZ je ve větě ZEZ je nyní pět (1993) v dalších vydáních (1994, 1995) rozepsána na Zvláštních zón je nyní pět. Nově je ve vydáních z roku 1994 a 1995 na konec odstavce přidáno: V těchto zvláštních ekonomických zónách se soustřeďují odvětví náročná na počet pracovních sil. Jsou to hlavně odvětví textilního, oděvního, elektronického a drobného strojírenského průmyslu. a v posledním vydání (1995) následuje navíc věta: Většina produkce jde na export. Poslední shrnující odstavec je ve všech třech vydáních stejný, jen číselný údaj 15 (1993) je přepsán na 15krát. Otázky a úkoly na levém okraji jsou v novějších vydáních přehledněji rozděleny podle témat. Co se týče grafické úpravy liší se opět v druhu zarovnání do bloku (1993, 1994) nebo vpravo (1995). Fotografie a grafy k této kapitole, které jsou na následující straně (1993, s. 33; 1994, 1995, s. 29) jsou ponechány stejné. Změn doznaly pouze popisky k nim. Nadpis k mapě Číny byl změněn z Zemědělské regiony a otevřené oblasti Číny (1993) na Zemědělské oblasti a zvláštní zóny Číny. Následuje změna u popisky grafu bod 1 z region pastevectví a závlahové zemědělství (1993) na oblast pastevectví a oázového rolnictví (1994, 1995), bod 2 z region pěstování rýže a subtropických plodin (1993) na oblast pěstování rýže a subtropických rostlin (1994, 1995), bod 3 opět záměna region[u] (1993) za oblast (1994, 1995), bod a z hranice mezi mírným a subtropickým pásem (spojnice pohoří Qin Ling a řeky Huai He) (1993) na hranice oddělující 2 a 3 (1994, 1995), bod b je rozšířen z Sichuanská pánev (1993) na Sichuanská pánev s mimořádně intenzivním rolnictvím (1994, 1995). Změněna byla i otázka v popisku mapy z Které plodiny se pěstují v jednotlivých zemědělských regionech? (1993) na Jaké znáte čínské zemědělské produkty 18
na našem trhu? (1994, 1995) Další změny se týkají textu ke grafu Indexy růstu společenského produktu v Číně, a to položených otázek: Jaké nepravidelnosti naleznete v růstu jednotlivých odvětví hospodářství? (1993) oproti Jak se liší vývoj hospodářství v Číně v poválečném období od Indie, Japonska, SSSR? (1994, 1995) Poslední poznámka se týká obrázku z tržiště, kdy se přídavné jméno primitivní (1993) změnilo na jednoduché (1994, 1995). 5.1.3. Transkripce čínských zeměpisných názvů Důležitou poznámkou, která se vztahuje k mé analýze učebního textu, je, že v učebnici jsou použita zeměpisná vlastní jména v podobách, které uvádí Školní atlas světa: 1) Zeměpis světadílů (Bičík, 1993): Praha: Kartografie, 1989; 2) Regionální zeměpis I. (Bičík, 1994): Praha: Kartografie, 1993; 3) Regionální zeměpis I. (Bičík, 1995): 5. vydání, Praha: Kartografie, 1995. Tato učebnice se snaží o dodržení přepisu čínských zeměpisných jmen podle atlasu. Kde jsou použita exonyma, je u nich zpravidla uveden i přepis v pinyinu, např. Šanghaj/Shanghai, Kanton/Guangzhou. Občas se objeví překlep Xinjang místo Xinjiang. (1995, s. 26) Na straně 27 je špatně přepsána Žlutá řeka do pinyinu jako Huang-He, která se píše bez spojovníku. Další kritickou poznámku mám k přepisu menšinových národností v ČLR. Autoři uvádějí národnost Han, která je správně napsána v pynyinu, ale pak nedodržují tento přepis u ostatních národností jako Cuang, I, Mia[o], Pai, Tung aj. (1995, s. 27), který by měl vypadat takto: Zhuang, Yi, Miao, Bai, Dong atd. Další chybný přepis je u města Šigace (1995, s. 27), který neexistuje ani v české transkripci (Šikace, Žikace), ani v pinyinu (Xigazê). Dále mě překvapuje použití kolem ústí řek Chang Jiang a Perlové řeky (1995, s. 28), kdy autoři opět kombinují dva různé přepisy. Proč jednotně nepoužít buď kolem ústí Dlouhé a Perlové řeky, nebo kolem ústí Chang Jiang a Zhu Jiang, případně použít české vžité názvy a do závorky uvést jejich přepis do pinyinu. U mapy na straně 28 jsou znázorněná města uvedena v pinyinu kromě Pekingu (1995), který bych pro zachování jednotného stylu také převedla. Z textu je vidět snaha o dodržení transkripce v pinyinu, tak jak je podle přijatých norem uvedena ve školním atlase. V případě českých vžitých názvů se autoři snažili doplnit pinyin. Problém nastává u přepisu národnostních menšin, které v zeměpisném atlase uvedeny nejsou a které si autoři nezkontrolovali a kombinují je. 19
5.1.4. Komentář k obsahu V učebnici je uvedeno, že v prvním vydání (1993) text zachycuje stav ve světě k 31. 12. 1992, v prvním vydání (1994) k 31. 12. 1993 a v druhém aktualizovaném vydání (1995) k 30. 6. 1995. Pozdější změny na politické mapě světa již nemohly být zachyceny. (1993, 1995, s. 3) V této edici je Asie a Čína rozebrána v pěti kapitolách na straně 22 až 31. Autoři se velmi podrobně zabývají různými vlivy na počet obyvatelstva v Asii (monzuny, hospodářská vyspělost) kapitola Monzunová Asie, počátky čínské civilizace, autonomními oblastmi Číny (Vnitřní Mongolsko, Tibet, Xinjiang) kapitola Východní Asie 5 000 let nepřetržitého vývoje, hospodářstvím, zemědělstvím, průmyslem a zvláštními ekonomickými zónami kapitola Čína hospodářský gigant, a poslední kapitola Čína sociální protiklady nejlidnatější země se zabývá čínskou společností. Struktura a zvolená témata učebního textu určeného pro středoškoláky je vhodná. Otázky a úkoly se vztahují k probrané látce, mapy a grafy rozvíjejí výklad, fotografie text doplňují a oživují. Z této edice mám jako sinolog velmi rozporuplné pocity. Autoři zvolili pro studenty středních škol zajímavá témata ke studiu, ale jejich podání vyznívá pro Čínu jen negativně. Tato učebnice mi přijde velmi tendenční. Autoři nejsou schopni předložit žádné pozitivní argumenty pro dané téma, které existují. Proč by si studenti střední školy nemohli utvořit názor na danou problematiku, kterou by mohli posoudit z několika různých hledisek, a ne jen z jednostranných, z velké části negativních, podkladů, které jsou jim podsouvány. Fráze jako násilně počínšťováno (1995, s. 26), kontrolují počty dětí a nutí ženy k potratům (1995, s. 30), kampaň za jednodětné rodiny (1995, s. 30) a další formulace jsou zavádějící. Za další negativum považuji i množství překlepů a nesprávné uvedení údajů. 20