Křest je první ze sedmi svátostí církve. Těchto sedm svátostí je hlubokým znamením Boží blízkosti člověku. Jestliže má růst náš vztah s nějakým člověkem, musí být živá vzájemná komunikace, touha setkávat se a lépe poznávat. Podobnou cestou musíme jít i ve vztahu s Bohem. Nemůžeme se ho sice dotknout, vidět jeho úsměv nebo ucítit jeho vůni. Ale i v tom nám vychází vstříc. Svěřuje své církvi svátosti, ve kterých se za viditelnými znameními (jako je třeba chléb, víno nebo voda) skrývá jeho neviditelná milost pomoc, síla, která nás provází a pomáhá nám na naší cestě ke svatosti plnosti života v Kristu. Pro děti je k pochopení vhodný obraz sedmi studánek, ze kterých můžeme pít na naší namáhavé životní cestě. Proč je vůbec křest tak důležitý? Křest je vstupní branou k životu z víry. Otevírá cestu k Božímu království, je základem, bez něhož nelze dál stavět. Jako všechny svátosti i křest ustanovil sám Ježíš, když apoštolům přikázal: Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! (Mt 28,19). Pouze pokřtěný člověk může přijímat další svátosti. Křest se uděluje ponořením do vody nebo omytím vodou. Přitom se říká: N (jméno), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Pokřtít (řecky baptizein) znamená ponořit nebo omýt. Také Ježíš byl pokřtěn v řece Jordánu od Jana Křtitele. On, jediný spravedlivý, se staví do zástupu hříšníků, aby vzal naše hříchy na sebe a vstupem do Jordánu posvětil vodu k našemu křtu. Co vlastně křest přináší, jaké má účinky? Křtem se člověk stává Božím dítětem - křesťanem. Co to přesně znamená, nám pomůže přiblížit symbol vody, použité při křtu. Voda je ve všech kulturách symbolem života. Také křest přináší nový život. Každý z nás se kdysi fyzicky narodil, ale teprve křtem se rodíme pro nadpřirozený život, stáváme se dětmi Božími Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se Kristu otevřeli. Skrze křest jsme se stali jedním tělem. Jsme přijati do společenství církve. Voda také smývá špínu z našeho těla. Podobně voda křtu očišťuje člověka od každé poskvrny hříchu, tedy křtem je odpuštěn dědičný hřích i všechny osobní hříchy. Křest je úzce spjat s Ježíšovou smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním. V listu Kolosanům čteme: Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. (Kol 2,12) Proto se nejčastěji křtí o Velikonocích nebo alespoň v neděli, kdy má co nejvíc zářit radost z Ježíšova vítězství nad smrtí a hříchem. Řádným služebníkem křtu je biskup, kněz nebo jáhen. Hrozí-li nebezpečí smrti, může udělit křest každý člověk (dokonce i sám nepokřtěný), má-li opravdový úmysl křtít a dělá to způsobem, jakým křtí církev, tedy vodou a trojiční formulí. A kdo vůbec může být pokřtěn? Podle církevního práva je k přijetí křtu způsobilý každý dosud nepokřtěný člověk. Křest se uděluje jednou provždy a nemůže být ani odvolán ani opakován. Vtiskuje křesťanovi totiž nezrušitelné duchovní znamení (pečeť) jeho příslušnosti ke Kristu. Proto se neopakuje ani křest udělený od bratří z nekatolických církví, jestliže byl udělen platně
(omytím vodou či ponořením a ve jménu Nejsvětější Trojice). Církev počítá se křtem dětí i dospělých. Ti, kdo přijímají křest jako dospělí, procházejí určitou dobou přípravy katechumenátem, v němž jsou postupně připravováni na přijetí svátostí a na začlenění do společenství církve. Církev od počátku křtila také děti. Když rodiče a kmotři přinesou dítě ke křtu, protože si přejí předat mu nejen dar života, ale i dar víry, musí slíbit, že své dítě budou cestou víry doprovázet a vést. Každý dospělý, i když byl pokřtěn jako dítě, se pak octne před rozhodnutím, zda bude podle své víry žít. Ale pro to, aby se mohl rozhodnout, musí vědět pro co a k čemu. Je křest nutný pro spásu? Bez křtu neexistuje spojení s Kristem, bez spojení s Kristem neexistuje přístup k nebeskému Otci. Církev nezná kromě křtu jiný prostředek, aby připravila vstup do věčné blaženosti. Sám Ježíš tvrdí: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království (Jan 3,5). Přesto doufáme, že i ten, kdo bez vlastní viny není pokřtěn, může být spasen tak, že poctivě hledá Boha a žije čestně podle svého svědomí. Poklad víry máme v nádobě hliněné (2 Kor 4,7). Musíme být vděční za dar křtu. Křest nás ale nezbavuje ani pokušení, ani sklonu k lenosti či sobectví. Nový život v nás může dobře růst, ale také snadno chřadnout a odumírat. Každý den se snažme o poctivý život s Bohem, abychom dosáhli svatosti a stali se opravdovým světlem světa. Narodilo se nám dítě a chceme ho nechat pokřtít Přímou zmínku o křtu dětí nikde v Bibli nenajdeme. Známe ale Ježíšova slova: Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království (Mt 19,14). A když později ve Skutcích apoštolů čteme zprávy o misijní činnosti prvotní církve, několikrát nás překvapí výraz hned přijal křest on i celý jeho dům, celá jeho rodina (srov. Sk 16,15; 16,33n; 1 Kor 1,16). Celá rodina v sobě zahrnuje všechny členy rodiny, a tedy i děti. Hned na začátku je dobré ujasnit si důvody, proč vůbec chcete, aby vaše dítě bylo pokřtěno. Jestli očekáváte, že bude po křtu méně zlobit, lépe spát nebo méně plakat, měli byste ještě trošku oprášit svoje znalosti o křtu nebo se na význam křtu zeptat někoho zkušenějšího, třeba přímo kněze. Podobně tomu bude, pokud považujete křest pouze za hezký obřad nebo starobylou tradici, která se předává z generace na generaci. Ale toto pro křest nestačí. Křest více než každá jiná svátost zasahuje hluboko do lidského života. Snímá dědičnou vinu, působí odpuštění hříchů, činí z nás děti Boží, bratry nebo sestry Ježíše Krista, členy církve. Křest je Boží vklad do nás, ke kterému ale musíme přidat svou odpověď života z víry. Je to na jedné straně Boží dar, ale na druhé straně úkol. Přináší rodičům radost, ale také povinnost, že mají udělat vše pro to, aby z pokřtěného dítěte mohl vyrůst zralý a dospělý křesťan. A teď prakticky. Pokud uvažujete o křtu dítěte, je dobré co nejdříve zajít na faru křest domluvit. Zpravidla se křtí ve farním kostele - v místě trvalého bydliště nebo v kostele, kde se pravidelně účastníte bohoslužeb - ve výjimečných případech i v jiném vhodném
kostele. Není na škodu zjistit si podmínky křtu ještě před narozením dítěte. Nový přírůstek v rodině si většinou vyžaduje mnoho pozornosti, a proto není času nazbyt. Křest je zvláštním způsobem spjat s vírou. Dospělý je pokřtěn, až když sám víru vyzná a o křest po zralé úvaze požádá. Ale ani křest dětí se neuděluje nezávisle na víře. Zárukou toho, že dítě bude vychováváno ve víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Samotná víra nestačí, ani samotný křest nevede člověka k Bohu. Člověk musí za svým křtem stát a křestní akt potvrzovat slovem a skutkem. Kde nejsou předpoklady pro výchovu k víře, nesmí být ze strany církve křest udělen. Proto možná první otázkou kněze bude zvlášť, pokud vás nezná z aktivního zapojení do života farnosti jak žijete vy svůj křest, co pro vás víra v Boha znamená a co si od křtu svých dětí slibujete. Podle církevního práva je ke křtu dětí potřeba souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich a dále opodstatněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; jinak se křest odloží. I v církevně uzavřeném manželství s nekatolíkem nebo nepokřtěným se katolická strana zavázala, že se bude snažit rozvíjet svou víru a žít podle ní, že udělá všechno, co bude moci, aby děti z tohoto manželství byly pokřtěny a křesťansky vychovány. Sňatek rodičů není přímo nutnou podmínkou křtu, i když i tahle životní okolnost částečně vypovídá o víře rodičů. Dítě by ale nemělo pykat za jejich chyby. Při domluvě s knězem se stanoví místo a forma přípravy na přijetí této svátosti, popř. přímo datum křtu. Také se dozvíte, jaké dokumenty je třeba přinést a jaké formality vyřídit (většinou se vyžaduje vyplnit formulář žádosti o křest, dále je třeba rodný list dítěte, oddací list rodičů, popř. souhlas se křtem od faráře místa trvalého bydliště, pokud se křtí jinde). Příprava na křest probíhá v každé farnosti trošku jinak. Může být individuální, ve větších farnostech skupinová, liší se také počtem setkání. Jednodušší formu většinou mívá, pokud jste v této farnosti už třeba uzavřeli sňatek, nebo se jedná o křest druhého, třetího... dítěte. V rámci přípravy si také podrobně proberete obřad křtu (jednotlivé části, symboliku, jak se chovat, co odpovědět). Samostatný odstavec si zaslouží osoba kmotra. Co je vlastně jeho úkolem? Když si odpovíme na tuto otázku, velmi zřetelně také naznačíme požadavky, kladené na člověka, který kmotrem má být. Kmotr stojí po boku rodičů dítěte, spolu s nimi dítě představuje při křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem. Nejprve tedy pomáhá rodičům v křesťanské výchově a později je oporou ve věcech víry samotnému kmotřenci. A v neposlední řadě se za svého kmotřence modlí. Jestliže má být "průvodcem" ve světě víry, musí sám vírou žít. A tady už se dostáváme k požadavkům na způsobilost ke kmotrovství. Kmotrem má být katolík, biřmovaný, který také přijal svaté přijímání a nadále žije životem z víry, ke kterému patří (u ženatých a vdaných) i církevně uzavřené manželství. Musím mít nejméně šestnáct let (ze spravedlivého důvodu může farář udělit výjimku) a nemůže to být ani jeden z rodičů dítěte. Pokřtěný, který nepatří do katolického společenství, se přijme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu. Ze zkušenosti je také možno doporučit, aby mezi kmotrem a jeho svěřencem nebyl příliš velký věkový rozdíl (např. když kmotrem je dědeček, babička apod.). Tehdy je patrný i rozdíl v myšlení a pohledu na svět a může to hrát svou roli např. při dospívání dítěte, kdy mladý člověk, možná víc než kdy jindy, pomocníka ve věcech víry potřebuje.
Co je potřeba ke křtu přinést? Rodiče se postarají o křestní roušku a svíčku. Křestní rouška je bílý pruh látky, který může být různě ozdoben. Často na ní bývá vyšit nějaký nápis, kupř. Jsem dítě Boží, nebo také jméno dítěte, popř. datum a místo křtu. Tato rouška se může vyrobit doma nebo ji lze zakoupit v prodejnách s liturgickými potřebami. Bílé roucho při křtu symbolizuje křestní nevinnost dítěte, které na sebe obléklo Krista. Křestní svíce je ozdobená svíce, která se při křtu zapálí od svíce velikonoční paškálu. Plamen znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad tmou hříchu a smrti. Světlo víry nám má také svítit na naší cestě životem. Tato svíce se dá zakoupit v prodejnách s liturgickými potřebami. Kolik křest stojí? Svátost křtu je samozřejmě zdarma. Je to dar Boží. Vaším příspěvkem budou hrazeny služby kostelníka, varhaníka, ministrantů, dále osvětlení kostela a květinová výzdoba. Na výši tohoto daru se dohodněte předem s knězem. Často je to ponecháno na vaší dobrovolnosti a štědrosti. Průběh křestního obřadu Obřad křtu začíná uvítáním rodičů s dítětem. Rodiče představí jméno dítěte a jasně prohlásí, co pro dítě žádají (křest, víru, život věčný). Potvrdí, že jsou si vědomi závazku dítě ve víře dále vzdělávat. Svou připravenost vyjádří i kmotrové. Pak se čte z Písma svatého a kněz nebo jáhen v homilii přečtené biblické texty vysvětlí a povzbudí k hlubšímu chápání křtu. Po promluvě a přímluvách se světí křestní voda, rodiče a kmotři se zřeknou zlého a vyznají svou víru. Teprve potom se hlava dítěte omývá vodou (nebo se dítě ponoří do křtitelnice) a jsou pronesena slova: N (jméno), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Po křtu maže kněz dítěti temeno hlavy posvátným olejem křižmem, dítěti se odevzdá křestní rouška a je zapálena křestní svíce. Na závěr matka, otec i všichni přítomní obdrží zvláštní požehnání. Pokud je křest vložen do mše svaté, hned na začátku kněz jménem společenství církve vítá rodiče i dítě, zbytek obřadu je vložen po evangeliu a kázání. Na závěr mše svaté se použije požehnání z křestních obřadů. Této formě slavení křtu by měla být dávána přednost, protože lépe vystihuje, že křest začleňuje dítě do společenství církve a není pouze soukromou nebo jen rodinnou záležitostí. Křest dospělých Co máme dělat? To je přímo biblická otázka. Stejně se ptají také posluchači apoštola Petra, když vyslechli jeho kázání. A on jim odpovídá: Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista (Sk 2,37-38). Blahopřeji vám, že do vašeho života vstoupil Bůh. Nebo možná teprve zaklepal na vaše dveře. A vy jste se rozhodli zavolat: Dále! Skrze setkání s věřícím člověkem, četbu Písma, životní událost, skrze hledání smyslu nebo nevím ještě skrze co (každý z vás by mohl vyprávět) k vám pronikly první paprsky Boží přítomnosti. Ještě vás ale čeká dlouhá cesta, než se pomyslné dveře vaší duše otevřou dokořán. Pokud uvažujete o křtu, co nejdříve navštivte nějakého kněze. Buď už nějakého znáte, nebo se obraťte na jakoukoli faru. Všude vám budou schopni a ochotni říct, co je dále potřeba.
Dospělí, kteří uslyšeli hlásat Kristovo tajemství, otevřeli své srdce Duchu svatému a vědomě a svobodně hledají živého Boha, nastupují cestu víry a obrácení. Mají se vhodnou dobu připravovat na přijetí svátostí. Uvedení do křesťanského života je přizpůsobeno duchovnímu vývoji konkrétních lidí. Ten bývá tak různý, jak rozmanitá je Boží milost a jejich svobodná spolupráce, a závisí také na činnosti církve i na době a místě. Ten, kdo chce být pokřtěn, postupuje, jako by procházel branou a stoupal po stupních. a) První stupeň je obrácení k Bohu, kdy se chce stát křesťanem a je církví přijat za katechumena. b) Na druhém stupni katechumen, který už udělal ve víře značný pokrok a téměř katechumenát ukončil, je připuštěn k hlubší a bezprostřednější přípravě na přijetí svátostí (obřad přijetí mezi čekatele křtu většinou na začátku postní doby). c) Na třetím stupni po ukončení duchovní přípravy přijímá svátosti a tím se tává křesťanem (dospělí se většinou křtí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii). Délka přípravy (katechumenátu) závisí jak na milosti Boží, tak na různých okolnostech, např. jak probíhá příprava (individuálně, ve skupině, jak často), jak sám katechumen spolupracuje atd. Většinou není kratší než jeden rok. Postupně katechumen nejen poznává rozumem jednotlivá tajemství víry, ale učí se také modlit, být svědkem víry a svým životem ukazovat, komu uvěřil. Během přípravy mu pomáhá kněz, který vede přípravu katechumenů, ale také celé společenství církve, zvláště konkrétní farnost, ve které se na křest připravuje. Uchazeče, který žádá o přijetí mezi katechumeny, ať provází také ručitel, tj. muž nebo žena, kteří ho znají, pomáhali mu a mohou dosvědčit, jak žije, jaká je jeho víra a že to myslí doopravdy. Ručitel se později může stát kmotrem. Ten má být nově pokřtěnému vzorem a oporou, stojí při něm už při obřadu přijetí mezi čekatele křtu a potom samozřejmě při křtu. Kmotra si katechumen vybírá sám a jsou na něj kladeny stejné požadavky jako na kmotra při křtu dětí.