1 NZO 5135/2018-13 Nejvyšší soud prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ke sp. zn. 4 T 83/2017 Obviněná právnická osoba P.E.cz s.r.o. dovolání Podle 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v 265e odst. 1 trestního řádu podávám ve prospěch obviněné právnické osoby P.E.cz s.r.o. d o v o l á n í proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19.9.2018 sp. zn. 2 To 128/2018, a to proti té jeho části, kterou bylo podle 256 trestního řádu zamítnuto odvolání obviněné právnické osoby P.E.cz s.r.o. proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9.4.2018 sp. zn. 4 T 83/2017, jímž byla shledána vinnou a byl jí uložen trest, a to z důvodu uvedeného v 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9.4.2018 sp. zn. 4 T 83/2017 byla obviněná právnická osoba P.E.cz s.r.o. v bodě 2. výroku o vině shledána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se obviněná právnická osoba měla dopustit tím, že obchodní korporace P.E.cz s.r.o., s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, v době od 1.6.2016 do 20.9.2016 po rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 4850/2016-A9 ze dne 10.5.2016 o zjištění úpadku dlužníka P.E.cz s.r.o., zastoupená jediným jednatelem a zároveň společníkem A. P. tedy jediným statutárním orgánem, ve kterém byla insolvenčním správcem ustanovena spol. S. - K. v.o.s., kdy na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, v němž bylo pod bodem IX. soudem uloženo dlužníkovi P.E.cz s.r.o., aby ve lhůtě 15
dnů od doručení usnesení sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, následně nejméně od 1.6.2016, kdy uplynulo 15 dní poté, co obviněné byla prokazatelně a řádně doručena první výzva insolvenčního správce S. - K. v.o.s., insolvenčnímu správci do 20.9.2016 neposkytla dostatečnou součinnost v tom, že nesestavila a neodevzdala insolvenčnímu správci seznamy majetku a závazků s uvedením dlužníků a věřitelů společnosti P.E.cz s.r.o., takto neučinila ani na základě opakované výzvy insolvenčního správce, jež jí byla řádně doručena dne 22.6.2016, na tuto opakovanou výzvu společnost reagovala pouze emailem vyhotoveným jednatelkou a společníkem A. P. ze dne 24.6.2016, kdy insolvenčnímu správci sdělila, že veškeré podklady obratem dodá, což neučinila a nepředala insolvenčnímu správci ničeho, následně dne 13.7.2016 došlo v O. k osobnímu jednání insolvenčního správce s obviněnou, zastoupenou touto jedinou jednatelkou a společníkem A. P., při kterém insolvenčnímu správci předala pouze vyjádření ze dne 13.7.2016, ve kterém uvedla, že účetnictví a doklady předá v nejbližším možném termínu, dále předala částečný výpis z hlavní knihy za blíže neurčené období roku 2015 a seznam zaměstnanců, přičemž přislíbila insolvenčnímu správci předat seznamy majetku a závazků v termínu do 21.7.2016, čemuž opětovně nedostála, a proto byl insolvenční správce nucen navrhnout insolvenčnímu soudu přijetí opatření k vynucení součinnosti dlužníka P.E.cz s.r.o. podáním návrhu předvolání dlužníka k prohlášení o majetku před insolvenčním soudem podle 214 zákona č. 182/2006 Sb., a tak obviněná společnost insolvenčnímu správci zabránila provést zjištění a soupis majetkové podstaty dlužníka, což je základní předpoklad pro naplnění účelu insolvenčního řízení a tedy uspokojení přihlášených zjištěných věřitelů ze zpeněžení majetku dlužníka. Za tento přečin byla obviněná právnická osoba P.E.cz s.r.o. odsouzena podle 225 trestního zákoníku a 23 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TOPO ), k trestu uveřejnění rozsudku, a to v Obchodním věstníku s tím, že bude uveřejněn pouze výrok o vině a trestu bez odůvodnění rozsudku, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Lze doplnit, že tímtéž rozsudkem byla pro skutek popsaný v bodě 1. výroku o vině uznána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku obviněná A. P., nicméně ohledně výroků vztahujících se k této obviněné dovolání podáváno není. Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 9.4.2018 sp. zn. 4 T 83/2017 napadla obviněná právnická osoba P.E.cz s.r.o. prostřednictvím svého opatrovníka odvoláním. Zmíněné odvolání směřovalo do všech výroků a bylo v něm navrhnuto zproštění obžaloby, eventuálně zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Ze strany obviněné právnické osoby bylo zejména namítáno nenaplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku, neboť jejím základem je ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce spojené s ohrožením účelu insolvenčního řízení, což naplněno nebylo, protože obviněná právnická osoba požadovanými doklady nedisponovala. Předmětný rozsudek Okresního soudu v Šumperku napadla odvoláním ve svůj prospěch i spoluobviněná 2
A. P., jednatelka obchodní společnosti P.E.cz s.r.o., naopak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku odvolání nepodal. O odvolání obviněné právnické osoby P.E.cz s.r.o., jakož i o odvolání spoluobviněné A. P., rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 19.9.2018 sp. zn. 2 To 128/2018 tak, že je podle 256 trestního řádu zamítl. Podle odvolacího soudu okresní soud správně dovodil, že jednání obviněných naplnilo všechny znaky skutkové podstaty žalovaného přečinu, neboť opakovaným nedodáním nezbytných seznamů po dobu čtyř měsíců jednoznačně došlo k ohrožení účelu insolvenčního zákona. Závěr, že se v případě obviněných skutečně jedná o hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce, je správný, když neobstojí ani námitka o zanedbatelné společenské škodlivosti jednání obviněných. Soud uzavřel, že výrok o vině obviněných je zákonný a důvodný. Odvolací soud přezkoumal i výroky o trestech, přičemž trest uložený obviněné právnické osobě shledal mírným, spíše symbolickým, nicméně dostatečným a přiměřeným. Nakonec odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba odvolání obou obviněných zamítnout. S právními závěry Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, který se plně ztotožnil s právním posouzením Okresního soudu v Šumperku, týkajícími se obviněné právnické osoby, se nelze ztotožnit. Trestní odpovědnost právnických osob je v právním řádu zakotvena již citovaným TOPO. Podle této normy ve znění do účinnosti novely provedené zákonem č. 183/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 183/2016 Sb. ) se trestnými činy pro účely tohoto zákona rozuměly zločiny nebo přečiny uvedené v trestním zákoníku, a to konkrétně ty, které byly výslovně uvedeny v pozitivním taxativním výčtu v 7 TOPO. Trestní odpovědnost právnických osob tak byla striktně omezena na trestné činy, jejichž znaky byly uvedeny ve zvláštní části trestního zákoníku a jejichž výčet byl současně uveden v TOPO. Zákon č. 183/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1.12.2016, když podle jeho čl. II se tak stalo prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, přičemž zákon byl vyhlášen dne 13.6.2016. Od nabytí účinnosti této novely jsou právnické osoby podle nově formulovaného 7 TOPO trestně odpovědné za všechny trestné činy podle trestního zákoníku s výjimkou těch (několika málo) trestných činů, které jsou taxativně vypočteny ve zmíněném ustanovení. Dosavadní pozitivní výčet trestných činů tedy byl změněn na výčet negativní. Pro oba výčty, tedy jak pro pozitivní výčet platící do nabytí účinnosti zákona č. 183/2016 Sb., tak pro negativní výčet aplikovatelný od nabytí účinnosti tohoto zákona, je společná skutečnost, že se v nich trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku neobjevil, z čehož vyplývá, že odpovědnost právnických osob za trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku byla stanovena až od data 1.12.2016, kdy nabyl účinnosti zákon č. 183/2016 Sb. 3
Podle 2 odst. 1 trestního zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. S ohledem na uvedené a na zásadu nullum crimen sine lege je nutno konstatovat, že skutek, kterým byla právnická osoba P.E.cz s.r.o. uznána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku, v době jeho spáchání nebyl ve vztahu k právnické osobě trestným činem. Oba obecné soudy tudíž skutek chybně posoudily, a to nikoli podle TOPO ve znění účinném v době, kdy byl čin spáchán, nýbrž podle pozdějšího znění tohoto zákona, ač to bylo pro obviněnou právnickou osobu P.E.cz s.r.o. výrazně nepříznivější. Je namístě doplnit, že na přípustnosti dovolání nejvyššího státního zástupce, které je podáváno ve prospěch obviněné právnické osoby, nemá vliv skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu nebyl napaden ze strany státního zástupce řádným opravným prostředkem, jakož ani to, že obviněná právnická osoba shora popsanou vadu právního posouzení z hlediska časové působnosti trestního zákoníku ve svém odvolání výslovně neuplatnila. Obviněná právnická osoba podala odvolání proti výroku o vině i trestu, přičemž s ohledem na z její strany vytýkané vady byl odvolací soud povinen výrok o vině přezkoumat ( 254 odst. 2 trestního řádu) a shora popsanou vadu napravit. Lze tedy uzavřít, že odsuzující výrok z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9.4.2018 sp. zn. 4 T 83/2017, vztahující se k obviněné právnické osobě P.E.cz s.r.o., byl vydán na základě nesprávného právního posouzení předmětného skutku a tudíž rozhodnutím jmenovaného soudu byl založen dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Pokud potom Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 19.9.2018 sp. zn. 2 To 128/2018 zmíněnou vadu nenapravil, ač tak mohl a měl učinit, zatížil své rozhodnutí dovolacím důvodem podle v 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu a odkazem na již zmíněný 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Vzhledem ke shora uvedenému n a v r h u j i, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu: 1) podle 265k odst. 1, 2 trestního řádu částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19.9.2018 sp. zn. 2 To 128/2018, v části, vztahující se k obviněné právnické osobě P.E.cz s.r.o. 2) podle 265k odst. 2 věty druhé trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3) dále postupoval podle 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4
Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v nyní posuzované věci je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, vyjadřuji souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Brno 28.11.2018 otisk úředního razítka JUDr. Pavel Zeman nejvyšší státní zástupce 5