UNIVERZITA KARLOVA. Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, Praha 1 Katedra hudební výchovy

UNIVERZITA KARLOVA Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, Praha 1 Katedra hudební výchovy Ordinarium Karla Břízy se zaměřením na chyby v interpretaci v pražských kostelích BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí práce: PhDr. Leona Saláková, Ph.D. Oponent práce: MgA. et Mgr. Marek Valášek, Ph.D. Autorka: Alžběta Churáčková Studijní obor: Hudební výchova Sbormistrovství Praha, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě pramenů uvedených v bibliografii. Všechny prameny jsou řádně citovány. Tato práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze 21. června 2013... Alžběta Churáčková

Poděkování: Děkuji vedoucí práce PhDr. Leoně Salákové, Ph.D. za podnětné rady a pomoc při tvorbě této práce.

Souhlasím s tím, aby tato bakalářská práce byla využívána ke studijním účelům a byla trvale umístěna v databázi Theses.

Obsah Abstrakt... 6 Summary... 6 Úvod... 7 1 Osobnost Karla Břízy... 9 1.1 Biografie... 9 1.1.1 Mládí Karla Břízy... 9 1.1.2 Cesta ke kněžství... 11 1.1.3 Cesty Boží jsou nevyzpytatelné... 12 1.1.4 Aktivní důchod po r. 1989... 14 1.2 Dílo... 16 1.2.1 Kompozice... 16 1.2.2 Varhanářství... 19 2 Mešní ordinarium... 21 2.1 Kyrie... 21 2.2 Gloria... 22 2.3 Credo... 24 2.4 Sanctus... 26 2.5 Agnus Dei... 27 3 Ordinarium Karla Břízy... 29 3.1 Kontext vzniku Ordinaria... 29 3.2 Souhrnný analytický pohled... 30 3.2.1 Tonální plán... 30 3.2.2 Kinetická složka... 31 3.2.3 Formální výstavba... 33 3.2.4 Harmonické jevy... 36 3.2.5 Melodika... 40 4 Chyby v interpretaci ordinaria Karla Břízy... 42 4.1 Tabulka nahrávání... 42 4.2 Obecná charakteristika nashromážděného materiálu... 43 4.3 Tempo... 44

4.4 Chyby v rytmu... 45 4.4.1 Pane, smiluj se... 45 4.4.2 Sláva na výsostech Bohu... 46 4.4.3 Svatý... 46 4.4.4 Beránku Boží... 47 4.5 Varhanní doprovod... 48 4.5.1 Transpozice... 50 Závěr... 51 Použitá literatura... 53 Seznam obrázků... 55 Přílohy... I

ABSTRAKT Ústředním tématem bakalářské práce je rozbor Ordinaria Karla Břízy. Analýze předchází pojednání o Břízově životě a dílu. V části Mešní ordinarium pokračujeme krátkým historicko-teologickým výkladem textů ordinaria. Vlastní analýza je tvořena rozborem jednotlivých hudebních složek. Závěrečnou kapitolu naplňují interpretační rozbory nahrávek Břízova Ordinaria z pražských kostelů. Cílem je upozornit na některé opakující se chyby, zjistit zda varhaníci dodržují předepsaný doprovod a zhodnotit hudební úroveň pražských farností. Klíčová slova Karel Bříza, Lidové ordinarium, Mešní ordinarium, mše sv., liturgie, duchovní hudba, Svatá Hora SUMMARY The main topic of the bachelor thesis is the analysis of Ordinarium by Karel Bříza. The part about life and work of Karel Bříza is followed by short historical-theological explanation of texts from Ordinarium Missae. The study itself consists of music component analysis. Final chapter deals with recordings of Bříza's Ordinarium from churches in Prague. The mail goal is to describe common mistakes which are frequently repeated, find out whether the organists follow prescribed accompaniment and to evaluate quality of music in Prague's churches. Keywords Karel Bříza, Traditional mass, mass, celebration, liturgy, sacred music, Svatá Hora 6

ÚVOD Osobnost P. Karla Břízy (1926 2001) je neodmyslitelně spjata s každonedělní slavností většiny českých chrámů. Avšak věřící ho většinou znají jen jako K. Břízu, autora našeho ordinaria, a více o něm nevědí. V následujících kapitolách se seznámíme s pohnutým životem P. Karla Břízy, částečně objevíme jeho osobní zvyky a záliby, představíme jeho odkaz a podrobněji rozebereme tzv. Lidové ordinarium bezesporu autorovu nejslavnější skladbu. Na zpracování kompletní biografie a kompozičního odkazu zatím ještě čekáme, proto je bakalářská práce přínosnou ve shrnutí dosavadních publikovaných i nepublikovaných textů zabývající se osobností Karla Břízy. Většinu uveřejněných textů obsahuje časopis Svatá Hora, který po skladatelově smrti, věnoval celé jedno číslo vzpomínkám jeho nejbližších. O alespoň částečnou katalogizaci se stará Pavel Šmolík, regenschori na Svaté Hoře. Ve svatohorském archivu je uložen nejspíš celý Břízův odkaz a většina děl je již pod číslem zařazena do přehledné knihovny, kterou lze po domluvě s P. Šmolíkem navštívit. Kapitola Mešní ordinarium se snaží výstižně postihnout nejdůležitější aspekty textů mešního ordinaria, především z pohledu historicko-teologického. Toto téma bohužel opět nebylo komplexně zpracováno v samostatné publikaci. Jako východisko pro bakalářskou práci posloužil především Liturgický slovník Ruperta Bergera. Dále jsem čerpala z publikací Adolfa Adama Liturgika, Matíase Augeho Liturgia, Klemense Richetera Liturgie a život a dalších. Vlastní analýza Ordinaria Karla Břízy vychází z jednotlivých hudebních složek tonální, kinetické, formální, harmonické a melodické. Vzorem se staly rozbory Michala Nedělky z monografie Mše v soudobé hudbě. Pro formální rozbor byl přijat systém Luďka Zenkla z ABC hudebních forem. Závěrečná kapitola je tvořena srovnávací analýzou deseti nahrávek Břízova ordinaria z pražských kostelů, jmenovitě Panny Marie Andělské na Hradčanech, sv. Víta, sv. Jindřicha a Kunhuty na Starém Městě, sv. Kříže na Starém Městě, sv. Bartoloměje na Starém Městě, Panny Marie Královny míru 7

ve Lhotce, Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři, sv. Jakuba Staršího v Petrovicích, sv. Františka z Assisi na Chodově a sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Navštíveno bylo celkem 21 kostelů, ale pouze v těchto deseti zaznělo Ordinarium K. Břízy. 8

1 OSOBNOST KARLA BŘÍZY 1.1 Biografie 1.1.1 Mládí Karla Bř ízy Karel Bříza se narodil 14. října 1926 v Krucemburku na Vysočině. Vyrůstal jako druhý nejstarší z šesti dětí Josef, Karel, Jiří, Marie, Terezie, Helena. Od malička se pohyboval v hudebním prostředí, protože maminka působila v krucemburském kostele jako varhanice a doma ráda hrávala na vídeňskou citeru. Už od útlého věku se Karel zajímal o hudební nástroje a začal se učit na varhany, klavír, housle, citeru a trubku. Ve svých devíti letech se jako ministrant poprvé dostal na Svatou Horu 1, která ho nadále provázela celým jeho životem. Zastával zde úkol zpěváka a trubače, jehož povinností bylo každý den zpívat ráno o deváté na mši svaté a odpoledne čtyřhlasé latinské loretánské litanie s antifonou. V neděli k úkolům přibyl ještě zpěv při slavné mši sv. se sborem dospělých. Jakožto trubač měl službu troubení fanfár, když přicházelo nebo odcházelo procesí. Obrázek 1: Svatá Hora 1 Poutní místo u Příbrami. 9

Na Svaté Hoře se poprvé setkal se sborovou činností, které později zasvětil velkou část svého života. Škola byla pro všechny ministranty jednotřídní, pro dvanáct žáků nebylo potřeba zřizovat další třídu. Avšak studovali se zde chlapci nejen různého věku, ale i rozdílných schopností. Tato nevyváženost byla vyřešena dvěma odděleními, do kterých byli chlapci rozděleni podle schopností. Na Svaté Hoře strávil malý Karel krátké dva roky. Ve svém vzdělání pokračoval od roku 1937 v redemptoristickém juvenátu v Libějovicích u Vodňan. Průpravu měl ze Svaté Hory vynikající, takže s přijetím nebyl problém. Klášterní gymnázium bylo na dobré hudební úrovni. Hudební předměty byly každodenní součástí výuky. Každý student si mohl vybrat z činnosti několika hudebních souborů (sbor smíšený, mužský a chlapecký, orchestry apod.). Karel muzicíroval hned v několika z nich, např. hrál na harmoniku v zábavné skupině. V Libějovicích mohl Karel Bříza studovat do roku 1942, kdy Němci juvenát zavřeli. Karel tedy odchází zpět do rodného Krucemburku a další rok gymnaziálního studia odchodí v nedaleké Chotěboři. Chotěbořské gymnázium se specializovalo na cizí jazyky, takže se Karel naučil plynně německy, velice dobře latinsky a také trochu francouzsky. Ovšem ani při pilném teoretickém studiu nezapomínal na muziku a založil zde kapelu, se kterou hráli někdy nejen k poslechu, ale i k tanci. Vzpomínka bratra Jiřího na toto období Společný rok života jsme strávili doma v Krucemburku poprvé v roce 1942, kdy jsem přišel ze Svaté Hory a začal chodit do měšťanky, zatímco Karel po zabrání Libějovic Němci chodil do sexty gymnázia v Chotěboři. Karel ráno brzo sedl na kolo, jel do Ždírce na nádraží, odkud jel vlakem do Chotěboře do školy. Domů se vracel v odpoledních hodinách. Přišel domů, pozdravil, hodil tašku do koutka, sáhl na almaru, kde měl uložený klarinet, a než mu maminka ohřála oběd, cvičil stupnice a etudy, až uši zaléhaly. Taky pilně cvičíval na pozoun a hrál na něj i ve studentském orchestru Rubor (Růžičkův soubor). Vzpomínám si na jeden koncert tohoto orchestru v krucemburské sokolovně, kde Karel hrál nějaký sólový koncertní part, nevím, jaká to byla skladba, 10

a sklidil obrovský aplaus. Myslím, že v té době hrál na všechny nástroje, kromě smyčcových. Na varhany hrával s bratrem Pepíkem už o mnoho let dříve, a to tak, že jeden z nich seděl na lavici varhan a hrál na manuál, druhý klečel pod lavicí a hrál rukama na pedály. Žádný z nich totiž ještě nedosáhl nohama na pedálové klávesy. 2 1.1.2 Cesta ke kněžství Když bylo Karlovi osmnáct let, tedy v roce 1964, rozhodl se pro zasvěcený život. Studia bohosloví započal v Českých Budějovicích ročním noviciátem, který byl ukončen prvními řeholními sliby. Poslední dvě studijní léta odchodil napůl ve Staré Boleslavi pod přísným utajením (všechny školy musely být v poslední rok války uzavřeny) a oktávu dokončil v Praze. V Praze se seznámil s dr. Emiliánem Troldou, zapáleným badatelem, který ho přivedl k zájmu o dobu baroka. Vlastnil rozsáhlý notový archiv, obsahující rozličná díla sebraná po všemožných kůrech. Právě v této době se Bříza rozhodl věnovat se mariánské tematice. (Zájem o baroko, blízké sepětí se Svatou Horou mariánským poutním místem snad nemohlo vyústit v jiné zaměření.) Vlastní kněžský seminář začal navštěvovat v roce 1947 v Obořišti nedaleko Příbrami. Zde však také nepobyl dlouho 13. a 14. dubna 1950 byli všichni řeholníci odvedeni Obrázek 2: Karel Bříza (sedící) v r. 1948 do pracovních táborů. Karel Bříza se dostal do Králíků v Orlických horách. Brzy byl nucen se v rámci vojenské služby připojit k útvaru Pomocného technického praporu operujícího na Slovensku. 2 BŘÍZA, Jiří. Milý Otče Jene. Svatá Hora. 2002, č. 2, s. 2. 11

Útěchou Karlu Břízovi bylo, že do stejného útvaru bylo přiřazeno více kněží a řeholníků, takže se mohli vzájemně podporovat. Společně se vzdělávali a samozřejmě také muzicírovali. Založili mužský sbor, který byl velice oblíbený v okolí základny. Zpívali povinné budovatelské písně, úpravy národních písní, polyfonii, ale také skladby Bedřicha Smetany. Sbormistrem tělesa byl Karel Měrka, který byl další důležitou osobností, která nasměrovala Karla Břízu k hudebnické dráze, povzbuzovala ho v kompozičních pokusech, a když bylo potřeba, pustila i k práci se sborem. Léta nuceného pobytu byla významná jedním z nejdůležitějších momentů Břízova života kněžským svěcením. V době mimořádné dovolené 15. září 1951 byl tajně vysvěcen spolu se svým blízkým přítelem P. Břetislavem Vaňkem. Stejně jako celý Břízův život, i tato epizoda byla doprovázena dobrodružstvím. Svěcení se odehrálo v Praze, v noci, při reálně hrozící možnosti udání, bez primiční mše sv. Bylo nutné se vydat ihned po vysvěcení zpět na Slovensko a stavit se cestou doma pro nějaké buchty nebo prostě něco z domova. Bylo by to nápadné, kdybychom se teď vrátili z domova bez ničeho. 3 Pod přísahou museli P. Vaněk i P. Bříza slíbit, že o svěcení nikomu neřeknou, což se také stalo. Břízova rodina se to dozvěděla až v roce 1968 při primiční mši sv. 1.1.3 Cesty Boží jsou nevyzpytatelné Karlovým dávným snem bylo dostat se na konzervatoř. První příležitost se mu naskytla na konci vojenské služby. Složil přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř a všechno bylo na dobré cestě. Břízovi se záměr bohužel nezdařil, protože mu byl konec vojny neočekávaně prodloužen o rok a půl. Břízova vojenská služba na Slovensku byla ukončena propuštěním na konci roku 1953. Dalším působištěm se pro Karla Břízu staly Oslavany u Brna, kde pracoval u lesní správy. Ve volných chvílích pilně komponoval a jezdil na soukromé hodiny hudby k prof. Blatnému do Brna. Přátelství s místním duchovním Antonínem Slámou mu umožnilo rozvíjet svůj talent dál. Chodil hrát do kostela na varhany a dokonce zde vedl svůj sbor. Práce nesla ovoce, 3 VANĚK, Břetislav. Spolužák a kolega. Svatá Hora. Matice svatohorská, 2002, č. 1, s. 4. 12

čehož si bohužel všimla tajná policie, která v roce 1957 donutila Břízu opustit město, a tak se na další životní dekádu navrátil do rodného Krucemburku. Zaměstnání našel v hudební škole v Chotěboři, kde vyučoval klavír. Soukromě vyučoval varhany. Chodili k němu žáci z dalekého okolí, ale často se stávalo, že i on sám docházel za svými žáky až do domu, což bylo velmi obtížné, obzvláště proto, že cestoval pěšky. Chodil do Studnic, potom po hlinecké mši svaté, kde hrál na varhany do Vítanova. Tam učil na harmoniku, potom pěšky do Chlumu, kde hrál s Ledlovými dětmi, jejichž otec Jiří Lédl působí stále jako varhaník v Chlumu a nakonec přes Hlinsko a Vítanov do Křížové (pozn. dnes Krucemburk). Tento okruh byl dlouhý téměř 25 km. 4 Kromě výuky dělil svůj čas mezi kompozici a sborovou činnost. Mezi léty 1969 a 1973 působí podruhé na Svaté Hoře, kam jej pozvali spolubratři. Farnosti spravoval P. Karel Olšar, který byl přítomnosti bratrů redemptoristů nakloněn. Vzhledem k tajnému svěcení nebylo možné přijmout místo kněze, tak zde působil jen jako varhaník a sbormistr. V roce 1973 ukončuje jeho pobyt na Svaté Hoře změna duchovního. Nový kněz přítomnost bratří redemptoristů na Svaté Hoře nepodporoval, tak všechny postupně vyhnal. Obrázek 3: Karel Bříza (za varhanami) v roce 1969 4 Životopis. Anonymní, nepublikovaný a nedatovaný rukopis. Svatohorský archiv, s. 8. 13

Následuje další návrat do Krucemburku a označení jeho osoby jako nedůvěryhodné. Zaměstnání jako duchovní nebo varhaník nalézt nemohl, tak se navrací k fyzicky namáhavé práci v lese. Na hudební činnost samozřejmě nezanevřel a nadále se věnoval varhanické službě a sbormistrovství. V této době ale začaly Břízovi (asi pětapadesátiletému) ubývat síly, což se projevilo nejprve plicním onemocněním a akutním revmatismem. Musel být dlouho léčen, ale posudková komise měla rozkaz neuznat nemoc jako důvod pro důchod. Následovala další těžká práce a v reakci dvě nedlouho po sobě jdoucí mrtvice. Zdravotní stav Karla Břízy nebyl dobrý a v ohrožení byla i jeho hudební činnost. Avšak silou vůle a pilností v rehabilitačním cvičení se mu podařilo zotavit a opět se navrátit nejen k výuce, ale také k varhanictví a sbormistrovství. 1.1.4 Aktivní dů chod po r. 1989 Po Sametové revoluci se poměry uvolnily a cesta na Svatou Horu byla po dlouhé době volná. Ihned po převratu tam přichází řád redemptoristů a Karel Bříza se v roce 1991 (v 65 letech) potřetí vrací na příbramské poutní místo. I přes své chátrající zdraví se věnoval varhanické i sbormistrovské činnosti. Dále opět vykonává pedagogickou činnost od počátku 90. let vychoval na Svaté Hoře několik varhaníků, kteří svou službu vykonávají dodnes. Z dalších činností nesmíme opomenout kompozici. Té se po revoluci věnoval intenzivně. Dal si předsevzetí, že každou neděli a svátek zazní na Svaté Hoře nová hudba s prací mu příležitostně vypomáhal bratr Jiří Bříza a profesor Stanislav Jelínek. Karel Bříza žil na Svaté Hoře deset let, ale zdravotní problémy ho provázely již na každém kroku bércové vředy, bolesti v chodidlech a další. V této době potřeboval každodenní péči, kterou zajišťovaly sestry Vincentky. Po jejich odchodu ze Svaté Hory v roce 2001 musel Bříza společně s dalšími odejít kněžského domova ve Staré Boleslavi. 14

Obrázek 4: Karel Bříza (vpravo) v P. Janem Zemánkem, bývalým provinciálem redemptoristů, v roce 2000 Krátce po přestěhování Karel Bříza upadl a zlomil si nohu v krčku. Bylo nutné provést operaci, tak byl odvezen do pražské nemocnice Na Homolce. Po operaci se ovšem dostavily komplikace a 9. prosince 2001 v nemocnici umírá. Ale ta doba nemoci měla ještě dvě skryté bolesti. 15. září měl oslavit s P. Vaňkem 50 let svého kněžství. Oslavu jubilea jsme plánovali na Svaté Hoře. Všechno bylo jinak. Oltářem, kde se konala výroční oběť, bylo jeho nemocniční lůžko, ozdobené jen lékařskými aparáty. 14. října potom slavil 75. narozeniny. Také bez kytic a gratulací. A my ani nevíme, zda rozuměl našim vysloveným přáním. 5 Pohřeb se konal 15. září 2001 na Svaté Hoře. Hlavním celebrantem byl biskup Antonín Liška, se kterým se Bříza znal již z libějovického juvenátu a shodou okolností byl vysvěcen ve stejnou dobu (v rozmezí týdne od svěcení P. Břízy). 5 VANĚK, Břetislav. Spolužák a kolega. Svatá Hora. Matice svatohorská, 2002, č. 1, s. 22. 15

1.2 Dílo 1.2.1 Kompozice Kompletní Břízovo dílo nebylo dosud zkatalogizováno, ale většina jeho děl je uložena a přehledně zařazena ve svatohorském notovém archivu. Břízův odkaz obsahuje desítky písní, čtyři ordinaria, několik mší na české texty, několik mešních proprií, různé příležitostné skladby, komorní hudbu a varhanní skladby především instruktivního charakteru. Písně Karel Bříza složil několik desítek písní různého zaměření. Velkou část tvoří písně pro dětský sbor. Pro příklad uvádíme: Vesel se, nebes Královno (1956) na slova A. V. Michny z Otradovic pro smíšený sbor a capella. Ještě než vzpjal se první chrám (1958) píseň k sv. Ludmile pro ženský sbor a varhany na text Josefa Zahradníčka. Matičko má, pozor dávej! Primiční píseň pro dětský sbor s průvodem varhan na text dr. Čeňka Tomíška. Ejhle, kněz veliký (1970) k příchodu biskupa do chrámu pro smíšený sbor, dechové nástroje a varhany. Pro symfonický orchestr instrumentoval Pavel Šmolík. Hledám, kde bydlíš (1986) píseň otištěná v Kancionálu. Svatá Rodina na útěku balada. Svatba byla v Káně Galilejské pro soprán, alt a varhany. Propria Některé písně autor zakomponoval do větších mešních celků proprií. Propria jsou určena pro konkrétní slavnosti a svátky, např.: Slavnost Narození Páně Slavnost Nejsvětějšího Vykupitele Slavnost sv. Alfonsa 16

Slavnost sv. Petra a Pavla Svátek Panny Marie Karmelské Svatodušní proprium Ordinaria Karel Bříza napsal celkem čtyři ordinaria. První z nich je Lidové ordinarium, jak jej sám Bříza nazýval, a které je předmětem analýzy této práce. Druhé ordinarium (1972) se velice málo provozuje, obsazením je pro sbor, lid a varhany. Třetí ordinarium má totéž obsazení jako druhé s tím, že možné přidat trombony. Pavel Šmolík, současný regenschori a nástupce Karla Břízy na Svaté Hoře, ordinarium upravil pro dechový orchestr přidal 2 hoboje, 2 fagoty, 2 trubky a 2 trombony již byly napsány od K. Břízy. 6 Skladby Karla Břízy na Svaté Hoře pravidelně zaznívají. Čtvrté ordinarium patří do závěrečné etapy Břízova života, kdy komponuje již spíše z nutnosti. V části Kyrie Čtvrtého ordinaria přepracovává jednu z raných fug. Bohužel je skladba stylově a kvalitou kompozice poněkud nevyrovnaná (zvláště v části Sláva). 7 Skladby je společně i s Lidovým ordinariem nahrána na CD Svatohorského chrámového sboru Skladby Karla Břízy I. České mše Karel Bříza hojně tvořil tzv. české mše, tedy mešní ordinaria na neliturgické poetické texty různých básníků. České mše tvořil především v 50. letech tedy v období, kdy působil v Oslavanech u Brna. Příkladem takových kompozic jsou: Česká vánoční mše Splnilo se Písmo svaté (1953) na slova prof. Vladimíra Hornofa pro smíšený sbor a varhany. Pro velký orchestr instrumetoval Pavel Šmolík. 6 Pavel Šmolík instrumentoval několik Břízových skladeb pro potřeby současného obsazení svatohorského chrámového orchestru. 7 ŠMOLÍK, Pavel. SVATOHORSKÝ CHRÁMOVÝ SBOR A HOSTÉ. Skladby Karla Brízy I. [CD booklet]. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004, s. 9. 17

Česká velikonoční mše Rozleťte se, zpěvy, vzhůru (1955) na slova dr. Čeňka Tomíška pro dětský (ženský) sbor a varhany. V roce 1960 autor instrumetoval pro velký orchestr. Česká mše ke Jménu Panny Marie Panovnice krásná (1955 56) na slova z kancionálu olomouckého pro smíšený sbor, sóla a malý orchestr. Rodičko svatá česká mše na svátek Navštívení Panny Marie (1957) na text P. Františka Kašpara pro smíšený sbor, varhany a velký orchestr. Dětská mše k Pánu Ježíši Příteli dítek (1958) pro dva dětské hlasy a varhany na slova P. Jana Nepomuka Chvátala. Česká adventní mše pro dětský sbor a varhany (1959) na slova P. Jana Chvátala. Obsahuje části Začátek, Graduale, Kredo, Obětování, Sanktus, Po pozdvihování, Agnus, Závěr. Další vokální skladby Bříza komponoval převážně pro potřeby liturgie. Z tohoto důvodu vzniklo množství drobných skladeb určené pro bohoslužebné účely, např. antifony, aleluja, litanie, pohřební responsoria apod. Zajímavým dílem je Skříňka štěstí, eucharistická hra pro dívky o jednom jednání s živým obrazem. Napsal ji na slova dr. Čeňka Tomíška v roce 1956 pro jednohlasý sbor s doprovodem harmonia nebo klavíru. Z následujícího roku máme dochovanou podobnou skladbu s názvem Eucharistický přítel. V průběhu posledního desetiletí svého života, si Bříza vytkl cíl, aby každý rok složil tzv. znělku, kterou bude zakončena každá svatohorská mše sv. Jedinou znělku, kterou autorka nalezla ve svatohorském archivu, Bříza nazval Znělka k třetímu tisíciletí, avšak předpokládejme, že jich složil více. Pedagogický duch Břízovy osobnosti nezanedbával sborovou pěveckou průpravu. Pro tyto potřeby komponoval cvičení. Příkladem může být Osm dvojhlasých kánonů na duchovní texty sloužící pro nácvik polyfonie. Tři z těchto kánonů jsou nahrané na CD Skladby Karla Břízy I. 18

Instrumentální skladby Naprostá většina instrumentální tvorby jsou varhanní skladby, ale nalezneme i písně pro žesťové ansámbly. Dvanáct fug pro varhany. Některé z nich byly použity jako materiál pro další kompozice (např. Kyrie ze Čtvrtého ordinaria). Cvičení vázané hry pro jednotlivé ruce. Obsahuje 45 cvičení. Mariánské písně pro žestě (10 písní). Fanfáry in Des pro tři trubky a trombon (1942). Písně z kancionálu s doprovody V roce 1984 se Karel Bříza rozhodl dopracovat doprovody k Jednotnému Kancionálu, které měl již částečně zpracované z úloh pro své žáky. Účelem bylo poskytnout interpretačně dostupné varhanní doprovody ke všem písním včetně předeher, meziher a doher a to vždy v několika variantách. Sbírka vyšla v roce 1990 v nakladatelství Cyrilometodějská matice v Olomouci a byla několikrát přetiskována a rozšiřována. 1.2.2 Varhanářství Zatím jsme nezmínili Břízovu nejspíše největší celoživotní zálibu varhanářství. V tomto oboru byl samouk, avšak vynikal (stejně jako v dalších oborech) pečlivostí a pílí, takže dodnes máme dochováno 11 nástrojů, které jsou rozmístěny různě po republice. Jako nadšený varhanář amatér dokonce ovlivnil svého bratra Jiřího, aby se o tuto profesi zajímal víc. Později pak Jiří Bříza nastoupil jako dělník do kutnohorské varhanářské firmy. Veškeré znalosti o stavbě varhan získal z podrobných německých publikací, přepisů přednášek, které získal, zkušeností z kutnohorských varhanářských firem, kam se chodil inspirovat a také z vlastní tvořivosti. Některé varhany, které vytvořil: velké dvoumanuálové varhany v Hlinsku dvoumanuálové varhany s pedálem v Mostě 19

varhany ve svatohorské zkušebně dvoumanuálové varhany s pedálem v Praze v Řepích positiv v Litoměřickém semináři jednomanuálové vahany s pedálem ve Žlutavě u Napajedel 20

2 MEŠNÍ ORDINARIUM Mešní ordinarium, Ordinarium Missae, někdy též jen Mše je označení pro soubor textů liturgických zpěvů. Na rozdíl od propria 8 se texty nemění, přednášeny jsou vždy ve stejném znění. Soubor obsahuje pět částí: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus a Agnus Dei. Všechny texty jsou svou povahou určeny primárně ke zpěvu, avšak ve výjimečných případech je možné je recitovat. Ačkoliv některé části se v určitých případech (např. ve specifické liturgické době) vynechávají, texty není možné libovolně vypouštět či nahrazovat. 2.1 Kyrie Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie eleison. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Kyrie je svou povahou zvolání neboli tzv. aklamace. Užíváno bylo už v době starověku jako pocta vládci. Do liturgie se začlenilo v podobě litanií, které byly součástí východní liturgie. V římské liturgii byly zavedeny na konci 5. století nejspíše papežem Gelasiem. Počet aklamací, které odpovídaly na rozličné úmysly proseb, byl zprvu nedefinovaný (jednalo se o desítky opakování). Až papež Řehoř Veliký (590 604) intence (prosby) zrušil a ponechal pouze zvolání. Ustanovil tři opakování u každé aklamace, tedy devět zvolání celkem. Uvádí se, že devět bylo zvoleno podle devatera andělských kůrů, avšak v době středověku se trojité opakování začalo vykládat tzv. trinitárně tedy podle Nejsvětější Trojice. Toto vysvětlení není přesné, protože všechna zvolání jsou adresována Pánu Kristu. V současné praxi se však setkáváme většinou s dvěma opakováními, ačkoliv počet aklamací není předepsán. 8 Tzv. proměnlivé části mše (např. Introitus, Graduale, Offertorium ad.). 21

Kyrie je jediná část ordinaria, kde je využíváno řečtiny, ve všech ostatních textech se setkáme pouze s latinou. (Eleison by mělo být vyslovováno správně čtyřslabičně, protože je odvozeno z řeckého eleéson.) Pane, smiluj se zvolává celé přítomné shromáždění jakožto obec Boží, je tedy logičtější pokud při volbě předzpívávání se sólové partu ujme spíše zpěvák či schola než kněz. Bohužel je dnes většinou běžné, že je říká kněz střídavě s obcí, ale tak to rozhodně neodpovídá původnímu záměru, neboť při Kyrie je kněz jedním z věřících. 9 V českém překladu je možné užít dvou různých překladů Pane, smiluj se nebo Pane, smiluj se nad námi. Oba jsou rovnocenné, avšak smysl vyjádření je nepatrně posunut. U první varianty se jedná o původní starověký význam vzdát hold, převažuje tedy oslavná funkce. V druhé možnosti je zdůrazněna prosba o slitování. Vzhledem k současnému trendu katolické církve slavit bohoslužbu v národních jazycích se častěji užívá překladu ordinaria. Výjimkou je ovšem Kyrie, u kterého se s originálním zněním setkáme běžně, např. v ordinariu P. Josefa Olejníka. Je tedy možné využívat obou variant bez ohledu na to, v jakém jazyce jsou zpívány ostatní texty. (Pochopitelně není možné používat variantu českého Pane, smiluj se a ostatních částí latinských.) V historii českého duchovního zpěvu je aklamace Kyrie eleison velice oblíbená. Dokladem nám mohou být četné písně, které na konci uvádějí toto zvolání, často lidově zkomolené, např. Krleš v nejstarší české lidové duchovní písni Hospodine, pomiluj ny nebo Kyrieleison v písni Jezu Kriste, ščedrý kněže. 2.2 Gloria Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis Laudamus te. Benedicimus te. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. 9 RICHTER, Klemens. Liturgie a život: co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Vyd. 1. Překlad Jan Sokol. Praha: Vyšehrad, 1996, s. 77. 22

Adoramus te. Glorificamus te. Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam. Domine Deus, Rex caelestis, Deus Pater omnipotens. Domine Fili unigenite, Jesu Christe, Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris Qui tollis peccata mundi miserere nobis, qui tollis peccata mundi, suscipe deprecationem nostram Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis. Quoniam tu solus Sanctus, tu solus Dominus, tu solus Altissimus, Jesu Christe cum sancto Spiritu, in gloria Dei Patris. Amen. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský králi, Bože, Otče všemohoucí. Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen. Na Kyrie bezprostředně navazuje Gloria. Významově je spjato s Kyrie podtrhuje jej. Už v průběhu historie byl zpěv Gloria omezen. Sláva na výsostech Bohu bylo zpíváno jen při výjimečných příležitostech při papežských mších o nedělích a svátích mučedníků, při kněžských mších jen o velikonocích a v den primice. 10 Avšak toto užívání nebylo jednotné na severu Evropy nebyl zvyk zpěv Gloria omezovat, zpívalo se tedy častěji. Po II. vatikánském koncilu a zrušení různých forem mší (missa cantata, missa solemnis, missa pontificalis ) bylo ustanoveno, že Gloria bude zpíváno pouze o slavnostech a svátcích, zvláštních příležitostech a nedělích mimo dobu adventní a postní. 11 10 BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, Teologie (Vyšehrad), s. 138 11 ADAM, Adolf. Liturgika: křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyd. 2. Překlad Václav Konzal, Pavel Kouba. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 191 23

Gloria je starokřesťanský hymnus 12, jeden z nejstarších církevních textů, jehož podstata je hudební, tudíž by měl být vždy zpíván. Stejně jako u Kyrie je vhodné, aby začínal sólista nebo schola. Text začíná citací Lukášova evangelia popisujícího Ježíšovo narození: A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: Sláva na výsostech Bohu a na zemi lidem dobré vůle (Lk 2,14). Další text je tvořen četnými aklamacemi, které velebí Boha Otce i Syna, jsou tak podtržením jak oslavné, tak i prosebné funkce Kyrie. 2.3 Credo Credo in unum Deum, Věřím v jednoho Boha, Patrem omnipotentem, Otce všemohoucího, factorem caeli et terrae stvořitele nebe i země visibilium omnium et invisibilium. všeho viditelného i neviditelného. Et in unum Dominum Iesum Christum, Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, Filium Dei unigenitum, jednorozeného Syna Božího, et ex Patre natum ante omnia saecula. který se zrodil z Otce přede všemi věky. Deum de Deo, Lumen de Lumine, Bůh z Boha, Světlo ze Světla Deum verum de Deo vero, Pravý Bůh z Pravého Boha. genitum non factum, zrozený, nestvořený, consubstantialem Patri, jedné podstaty z Otce, per quem omnia facta sunt. skrze něhož všechno je stvořeno. Qui propter nos homines On pro nás lidi et propter nostram salutem a pro naši spásu descendit de caelis. sestoupil s nebe. Et incarnatus est de Spiritu Sancto Skrze Ducha svatého ex Maria Virgine, přijal tělo z Marie Panny et homo factus est. a stal se člověkem. Crucifixus etiam pro nobis Byl za nás ukřižován, sub Pontio Pilato, za dnů Pontia Piláta pasus et sepultus est, byl umučen a pohřben et resurrexit tertia die, a třetího dne vstal z mrtvých podle sedet ad dexteram Patris. Písma, vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. Et iterum venturus est cum gloria, A znovu přijde, ve slávě 12 Chvalozpěv žalmového typu. 24

iudicare vivos et mortuos, soudit živé i mrtvé cuius regni non erit finis. a jeho království bude bez konce. Et in Spiritum Sanctus, Věřím v Ducha svatého, Dominum et vivificantem, Pána a Dárce života, qui ex Patre filioque procedit. který z Otce i Syna vychází. Qui cum Patre et Filio simul adoratur S Otcem i Synem je zároveň uctíván et conglorificatur a oslavován qui locutus est per prohetas. a mluvil ústy proroků. Et unam, sanctam, catholicam Věřím v jednu svatou, všeobecnou, et apostolicam Ecclesiam. apoštolskou Církev. Confiteor unum baptisma Vyznávám jeden křest in remissionem peccatorum. na odpuštění hříchů. Et expecto resurrectionem mortuorum, Očekávám vzkříšení mrtvých et vitam venturi saeculi. a život budoucího věku. Amen. Amen. Credo, stejně jako Gloria, patří k částem, které nejsou součástí každé mše. Credo se přednáší jen o slavnostech a nedělích. Credo jakožto součást ordinaria je formálně tzv. Nicejsko-cařihradské neboli Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Do liturgie bylo připojeno poměrně pozdě, až na počátku 11. století císařem Jindřichem II. Pro svůj rozsah je možné ho místo zpěvu recitovat. Obsah Creda shrnuje základy křesťanské věrouky. Svůj původ má v křestní liturgii (cca od roku 500). Dodnes je při křestních obřadech vyznání praktikováno formou otázek a jednoduchých odpovědí věřících - ano a věřím. Variantou textu Creda (viz výše) je tzv. Apoštolské vyznání víry. Apoštolské vyznání je starší než Nicejsko-cařihradské, vzniklo někdy v dobách apoštolských, rozhodně před rokem 300. Nicejsko-cařihradské vyznání bylo ustaveno dvěma koncily v Niceji roku 325 a v Cařihradě roku 381. Důvod rozšíření původního vyznání víry byly neshody uvnitř církve. Vyznání víry je společné pro všechny členy křesťanských církví (katolíky, anglikány, evangelíky ). Vyznání víry můžeme rozdělit do tří částí - Bohu Otci, Bohu Synu a Duchu svatému. To jsou tři části naší křestní pečeti. 13 13 Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, s. 64 25

Z důvodu omezeného rozsahu práce se nebudeme podrobněji věnovat teologickému výkladu Creda. Téma komplexně zpracovávají samostatné publikace, např. Aleš Opatný: Credo. 2.4 Sanctus Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth. Pleni sunt caeli et terra gloria tua. Hosanna in excelsis. Benedictus qui venit in nomine Domini. Hosanna in excelsis. Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Sanctus je poslední částí preface, která je součástí eucharistické modlitby. Zvolání Svatý by mělo následovat ihned po vyřčení slov předcházejících tomuto oslavnému zpěvu, tedy a proto s andělskými sbory, které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží, a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě a voláme. Text zpívají všichni společně s knězem. Sanctus je kompilací dvou textů. První (do gloria tua) je převzat ze starozákonní knihy Izajáš, kde jde o chvalozpěv serafínů. Druhou část (počínaje Hosanna) známe z evangelia podle Matouše ze scény vjezdu do Jeruzaléma: Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech! (Mt 21,9) Část Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově je citací Žalmu 118. Benedictus bývalo tradičně zpíváno až po Mysterium fidei (Tajemství víry aklamace po pozdvihování), avšak II. vatikánský koncil ustavil zpěv se Sanctus dohromady. 14 Nejstarší doklad použití Sanctus máme z první poloviny 4. století 14 Proto všechna díla skladatelů do poloviny 20. století hudebně oddělují Benedictus jako samostatnou část. S ohledem na vydání apoštolského listu Summorum pontificum papežem Benediktem XVI. v roce 2007, který ustanovuje tzv. tridentský ritus (s odděleným Sanctus a Benedictus) jako mimořádnou formu liturgie, se někteří komponisté rozhodli zhudebňovat ordinarium tak, aby bylo možné tyto dvě části zpívat jak dohromady, tak i odděleně. 26

z Východu. Zde zatím není obsaženo Benedictus. To bylo přidáno až o století později na Západě, čímž byla ustavena dnešní forma. 2.5 Agnus Dei Agnus Dei, qui tollis peccata mundi Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, miserere nobis. smiluj se nad námi. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, miserere nobis. smiluj se nad námi. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dona nobis pacem. daruj nám pokoj. Aklamace Agnus Dei doprovází obřad lámání chleba. Lámání chleba bezprostředně předchází vlastnímu přijímání eucharistie. V raných církevních dobách se skutečně chléb lámal, aby mohl být rozdělen věřícím. (Tento zvyk je při stolování ve východních kulturách běžný dodnes.) V průběhu historie se kvůli velkému počtu věřících začaly vyrábět hostie, takže lámání pozbylo svůj praktický účel. Tento obřad je však důležitým symbolem, nýbrž že také ukazuje, že při přijímání jíme všichni z jednoho chleba života, jímž je Kristus, a tím se stáváme jedním tělem (1 Kor 10,17). 15 Symbolika byla tedy ponechána v podobě rozlámání jedné velké hostie. Je žádoucí, aby tato hostie byla alespoň částečně rozdělena mezi věřící. Text Agnus Dei pochází z Janova evangelia, první kapitoly, verše dvacátého devátého, kde se praví: Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. Původně byl ve všech aklamacích použit dovětek miserere nobis smiluj se nad námi. Počet zvolání byl nedefinovaný. Na rozdíl od Kyrie, kde byl opakování dáno počtem proseb, u Agnus Dei se repetovalo do té doby, než byl chléb nalámán. Od 11. století, kdy se začaly vyrábět hostie, se ustavilo symbolické trojí opakování a ve třetí repetici byla závěrečná formule změněna na dona nobis pace daruj nám pokoj. Tím byla tematicky spojena s obřadem pozdravení pokoje. 15 BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, Teologie (Vyšehrad), s. 238 27

Označení beránek je odkazem na původní symbol z knihy Exodus (Ex 12), který byl později přenesen na Krista (1 K 5,7): Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Dalším biblickým odkazem, ve kterém nalezneme symbol beránka jakožto Krista, je v knize Zjevení (Zj 21,23): To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. I když všechny texty ordinaria jsou neměnné, u Agnus Dei existuje výjimka. Při mši za zemřelé se poslední formule mění na dona eis requiem dej jim odpočinutí. 28

3 ORDINARIUM KARLA BŘÍZY 3.1 Kontext vzniku Ordinaria Po skončení koncilu v roce 1965 a vzniknuvší zcela nové situaci v celé církvi bylo třeba přizpůsobit mnoho faktorů. Jedním z nich byl i požadavek nové liturgické hudby. Z tohoto důvodu byla v letech 1967 68 ustavena liturgická komise, která měla zabezpečit rychlý a plynulý příchod nového ritu. Prvním požadavkem bylo co nejrychlejší zkomponování nového ordinaria. Liturgická komise zvolila strategii oslovení známých komponistů s požadavkem vytvořit ordinaria na míru. Vybrány byly tři odlišné hudební proudy gregoriánský chorál, moderní kompozice s archaickým podtónem a zdroj lidový. Prvního se ujal P. Josef Olejník a zkomponoval české ordinarium, které čerpá z tradice gregoriánského chorálu. O druhé byl požádán Petr Eben a vzniklo pro interprety poměrně jednoduché a přesto s moderními harmoniemi. Třetím ordinariem mělo být blízké lidovému zpěvu, svou harmonií co nejpřirozenější a mělo splňovat požadavek logicky tvořených lehce zapamatovatelných melodií. Karel Bříza byl o lidové ordinarium požádán tři dny před uzávěrkou. Tento šibeniční termín Bříza nedodržel, dodal pouze první tři části Pane, smiluj se, Sláva na výsostech Bohu a Věřím. Liturgické komisi se ukázka líbila a i nekompletní dílo přijala za požadavkům vyhovující. Ordinarium nazval Bříza Lidové. I když ordinarium pod jednotným titulkem nevystupuje, dalo by se označit jako I. Ordinarium Lidové. Sám Bříza se o Ordinariu vyjádřil, že je to ordinarium čtvrté cenové skupiny, avšak názory odborníků naopak vyzdvihují jeho pokornost a osobitost. O prostotu a přístupnost usiloval vědomě, protože se chtěl přiblížit duchu sv. Alfonsa, který pracoval mezi dušemi nejopuštěnějšími a ač byl dle životopisců výborný hudebník, skládal prosté písně, které se prý v Itálii dosud zpívají. 16 16 BŘÍZA, Jiří. Milý Otče Jene. Svatá Hora. 2002, č. 2, s. 4. 29

Tvrzení, že Břízova práce byla velice úspěšná, ač velice rychlá, dosvědčuje obliba mezi nejširším obecným lidem a fakt, že je v současnosti nejspíš nejuváděnějším a nejznámějším českým ordinariem. 3.2 Souhrnný analytický pohled 3.2.1 Tonální plán Tónina jednotlivých částí není jednotná. Pane, smiluj je v F dur, Sláva na výsostech Bohu v A dur, Věřím v jednoho Boha také v A dur, Svatý v D dur a závěrečné Beránku Boží opět v A dur. Vidíme, že Bříza neužil mollovou tóninu, dokonce do ní v průběhu skladby ani jednou nevybočil (více v kapitole Harmonické jevy). Bříza se nesnaží o velkolepý tóninový kontrast, vše podřizuje logičnosti, zpěvnosti a interpretační přístupnosti. Tóniny jsou si většinou značně podobné. D dur ve Svatý je v dominantním vztahu k A dur, která se v Břízově Ordinariu vyskytuje nejčastěji. Velká část použitých akordů je oběma tóninám společná. Za jedinou trochu kontrastnější část můžeme považovat Pane, smiluj se. F dur tónina s jedním je vůči D dur i A dur poměrně vzdálená uvážíme-li, že ve varhanní sazbě se preferují tóniny s méně a. Taktéž Břízovo Pane, smiluj se vytváří volbou prosté stupňovité melodie dojem lyrické, intimní atmosféry, tedy zcela jiné než v dalších částech. Je možné, že chtěl autor zvýraznit prosebný úmysl Kyrie v kontrastu k ostatním částem, kde převažuje funkce oslavná. Všechny části začínají i končí tónikou, dokonce čtyři z pěti částí se shodnou i v počátečním a koncovém tónu I. stupni. Lišící se částí je Svatý, kde na začátku zaznívá V. stupeň a na konci stupeň I. d v D dur. Avšak tento jev nás sluchem příliš neupoutá, poněvadž počáteční a je zároveň prvním stupněm A dur, která je tóninou části předcházející. Ambitus vokálního hlasu je c 1 e 2. S ohledem na další používaná ordinaria je mírně vyšší. Josef Olejník využívá rozsahu h e 2 a Petr Eben c 1 d 2. K interpretům nejvstřícnější je Petr Eben, který rozsah příliš neexponuje, naopak J. Olejník počítá s poměrně velkým rozsahem lidu. Malé h je pro mnoho zpěváků nejhlubší nota a e 2 je už plně v sopránové poloze (při uvážení 30

amatérské produkce, profesionální nižší hlas tento tón zvládne). Karel Bříza se rozhodl posadit rozsah do vyšší polohy. Spodní c 1 je využívané jen velice málo, melodie většinou končí na tónu e. Vysoká poloha také není frekvencí užití přetěžována, avšak jediné e 2 v závěru Svatý patří k nejtěžším místům celého ordinaria. Obzvlášť, když přichází poměrně nečekaně po taktu v poloze kolem g 1. Jak se s touto nástrahou farnosti vypořádávají, zhodnotíme v kapitole Chyby v interpretaci. Rozsah jednotlivých částí je relativně rozdílný: Pane, smiluj se: d d 2 Sláva na výsostech Bohu: c d 2 Věřím v jednoho Boha: c d 2 Svatý: e e 2 Beránku Boží: e d 2 Ambitus varhanní sazby je E e 2. Horní maximum vychází z vokálního hlasu, protože varhany v pravé ruce po celou dobu opisují melodii hlasu. Ve spodní poloze nastává problém u tzv. krátké oktávy, kdy nemáme k dispozici všechny chromatické tóny. Poměrně často se vyskytují tóny F a G, které barokní varhany nemají k dispozici. Pak je nutné si doprovod upravit. 3.2.2 Kinetická složka Tempo autor neuvádí. Vysvětlení bychom mohli nalézt v návratu k předklacisistní tradici, kdy bylo tempo do jisté míry na uvážení interpreta. Je pravdou, že v barokní a renesanční době bylo tempo dáno územ, který byl interpretům zřejmý bez explicitního uvedení předpisu. Tempo bylo možné vyčíst z pouhého zápisu taktového označení tj. určitá taktová označení byla spjata s konkrétním tempem. Tato symbióza v soudobé hudbě není běžná ani využívaná a interpreti už si souvislost neuvědomují. Tempo se neuvádí z důvodu závislosti na mnoha okolnostech. Prvním kritériem výběru tempa je zcela jistě daný akustický prostor. V menších chrámech s krátkým dozvukem můžeme zvolit tempa rychlejší a naopak volnější přednes je vhodný ve velkých katedrálách s dozvukem delším. Další faktory jsou dány např. věkovým složením věřících, místním 31

územ a v neposlední řadě schopnostmi varhaníka, zda dovede lid táhnout, to je vnutit svoji představu, nebo zda hoví vkusu či nevkusu nějakého tahouna lidového zpěvu, který se zpravidla najde v každém farním společenství. 17 Interpretačním otázkám tempa se budeme podrobněji věnovat v kapitole Chyby v interpretaci. Stejně jako tempo, ani taktové označení Bříza neuvádí. Každý z taktů má odlišný počet dob. Taktové čáry oddělují jednotlivé verše textu. V prvních třech částech současně vydělují fráze, které zpívá kněz, schola (či sólista) či lid. Responsoriální typ zpěvu se vždy dodržuje u Pane, smiluj se a také v úvodních zvoláních Sláva na výsostech Bohu a Věřím v jednoho Boha. Střídání scholy a lidu je předepsáno i pro průběh druhé a třetí části, avšak praxí je spíše jednotný zpěv všech dohromady. Ordinarium Karla Břízy nemá obzvlášť výrazný rytmus. Vyplývá to z bohoslužebné úlohy textu. Hudba by na sebe neměla tzv. strhávat pozornost, ale naopak nás přirozeně podpořit ve vnímání smyslu textu. Z tohoto důvodu Bříza použil pouze osminové a čtvrťové hodnoty. Na osminových je přirozeně přednášen průběh verše a poslední slabika (či více slabik) spočívá na čtvrťové notě. S ohledem na praxi kostelního zpěvu je možné poslední notu mírně pozdržet a odsadit. Odsazení je velice důležitým úkolem, který spočívá na varhaníkovi. Dostatečný prostor pro doznění zvuku a také čas pro nádech je nezbytnou součástí každé chrámové produkce. Specifickou hodnotou, kterou můžeme v Ordinariu Karla Břízy objevit, je tzv. recitanta, která netrvá konkrétní dobu, ale jsou na ní recitovány slabiky textu. Recitanta zastupuje osminové hodnoty dané počtem slabik. Tyto útvary nalezneme v částech Sláva na výsostech Boha a Věřím v jednoho Boha. 13 L Věřím v Ducha svatého, Pána a Dár - ce ži - vo - ta, & # # # I j j j I?# # # 17 STREJC, Jiří. O správném metru při doprovodu lidové duchovní písně. Varhaník: časopis pro varhanickou praxi. 2005, č. 4, s. 1. 32

V taktech, na které připadají delší verše, jsou od autora označeny nádechy. Často se objevují v místech, kde varhany zadržují akord. V tomto případě musí buď varhaník, schola či lid sám začít další frázi bez ohledu na varhanní doprovod. V těchto místech hrozí nejednotnost a porušení plynulosti melodie. Schopnost shodnout se v délce pauzy přichází s interpretační zkušeností v jednotlivých farnostech. Problematice jednotnosti zpěvu bude dále věnována pozornost v kapitole Chyby v interpretaci. Durata Ordinaria Karla Břízy je přibližně 7 minut. Doba trvání jednotlivých částí je průměrně: Pane, smiluj se: 0:30 Sláva na výsostech Bohu: 2:00 Věřím v jednoho Boha: 3:00 Svatý: 0:35 Beránku Boží: 0:50 3.2.3 Formální výstavba U všech částí se jedná o malé formy. Z tohoto důvodu jsme zvolili analýzu dle motivické-tematické stavby. Odlišnost či shoda motivů bude označována malými písmeny s indexem m, téma naopak řeckými písmeny. 18 Důležitých charakterem celého Břízova Ordinaria je nevyužití písňové či jakékoliv jiné tradiční formy. Struktura je určena textem tedy motivicko-tematickou spřízněností jednotlivých veršů. Z tohoto důvodu není vždy možné jednoznačně zařadit danou část do formy. Pane, smiluj se a m a m b m b m b m ' b m '' mod. spojka α β β' - a - Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. - 18 Označení dle Luďka Zenkla. 33

Krátký text Kyrie zhudebnil Karel Bříza pomocí dvou motivů. První, sestupný motiv (Pane, smiluj se), střídá motivem v inverzi o velkou sekundu výš (Kriste, smiluj se). Očekávali bychom, že třetí opakování bude shodné s prvním motivem, aby byla dodržena forma textu (aba). Takto zhudebnil své ordinarium J. Olejník a do jisté míry i P. Eben (třetí znění se pouze podobá prvnímu motivu). Bříza využil poměrně neočekávanou variantu posunul druhý motiv. Zatímco u Olejníka a Ebena bychom formu mohli označit jako aba, u Břízy se jedná o abb'. Fráze vrcholí v posledním taktu na první slabice slova smiluj se. V závěrečné aklamaci je motiv rozšířen a sestupuje do tóniky, čímž je část uzavřena. Sláva na výsostech Bohu i α β β' α β β β' α α α β β' α i a a' a'' - 1 2 3 6 7 8 10 11 13 14 16 17 18 Část Sláva na výsostech Bohu otevírá krátká introdukce zvolání pronášené knězem či sólistou. V dalším průběhu se střídají dvě kontrastní témata. Téma b (v dominantní E dur) je uzavřeno dvěma různými způsoby buď končí na III. stupni a je otevřeno dalšímu opakování tématu b nebo spočívá na I. stupni a navrací se díl a. V závěru zaznívá samostatné téma a, aby byla část uzavřena v hlavní tónině. Jednotlivá opakování jsou obměňována více v kapitole Harmonické jevy. Věřím v jednoho Boha Část Věřím v jednoho Boha využívá tří různých témat, která se několikrát vrací. Tuto část je poměrně nesnadné hodnotit z hlediska formy. Tři různá témata totiž nekorespondují s textovým průběhem a střídání zdá se být zcela náhodným. Např. v samém úvodu používá čtyřikrát za sebou téma α. Očekávali bychom, že tyto čtyři verše budou textově spřízněné, avšak spojené jsou pouze první tři (Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista jednorozeného Syna 34

Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky.) K této pasáží připojil první půlku věty, jejíž konec zhudebnil kontrastním tématem v dominantní tónině. (Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno.) Tyto nelogičnosti se vyskytují i dále jestliže na to měla vliv rychlost vzniku kompozice či nějaký jiný důvod, už se nedozvíme. Byť není možné (a ani nutné) formu logicky zanalyzovat, o stručný náhled jsme se přesto pokusili, avšak možností by bylo samozřejmě více. i α α α α β β γ γ α α β γ β γ α α' i a a b c a b' b' a' 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 19 Svatý a m b m c m d m c m d m ' α β β' a Svatý, svatý, svatý Pán. Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Beránku Boží [: a m b m c m :] a m b m c m ' [: α :] α' a [: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi :] Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj. Část Beránku Boží je tvořena asymetrickou periodou, která se celkem třikrát opakuje. Na rozdíl od J. Olejníka, který při třetím zvolání komponuje zcela novou hudbu, Karel Bříza nový text podkládá identickou hudbou. 35

3.2.4 Harmonické jevy Ještě než přistoupíme k analýze jednotlivých části, shrneme několik údajů společných pro dílo jako celek. Z požadavku lidovosti si sami můžeme vyvodit, že harmonický průběh skladby nebude nikterak náročný a moderní. Opravdu vychází z lidové tradice, nevyužívá nečekaných zvratů. Jasně vždy cítíme dodržení dur-mollové harmonie, pouze v několika případech se objeví modální prvky (mollová subdominanta). Sazba vychází z obecné varhanické praxe typické jsou zadržované tóny ve středních hlasech, časté použití průchodných tónů tj. sekundové kroky. Většina závěrů je autentických. Pane, smiluj se Pane, smiluj se, tvořené ze tří opakujících se motivů, využívá principu kontrastu. První motiv je uveden prostou harmonizací na podkladu dur a opakování (lid) má mollový charakter. Opakování prvního motivu Bříza doplňuje paralelními sextami na VI. stupni. & S Pa - ne, smi luj L - se. Pa - ne, smi - luj se. j j j j j j b j j? b Ve středním dílu nacházíme modální prvek ve formě mollové dominanty. S Kris - te, smi luj j j b j L - se. Kri - ste, smi - luj se. j j j b b j j b b 36