Hodnocení dopadů regulace k návrh věcného záměru zákona o připravenosti občanů k obraně státu IV. Neptej se, co může udělat Tvá zem pro Tebe. Ptej se, co můžeš udělat Ty pro Tvoji zem.. J.F.K. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA) SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Návrh věcného záměru zákon o připravenosti občanů k obraně státu Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo obrany Implementace práva EU: ano 36 Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte 09. 2018 2. Cíl návrhu zákona Základním cílem návrhu věcného záměru zákona je vytvořit účinný systém zvyšování připravenosti občanů (obyvatel) České republiky k obraně státu, a to mimo výkon branné povinnosti, na základě principu dobrovolnosti a v době míru. Tento systém reprezentuje strukturu nové kvality vazeb mezi státem a občanem, popřípadě spolky, církvemi, církevními sdruženími nebo jinými osobami, jejichž obsahem je využití schopností, znalostí a dovedností občanů (obyvatel) pro posilování odolnosti státu před vnějším napadením a zvýšení účinnosti přípravy občanů (obyvatel) k obraně státu a zajištění jejich osobní odolnosti pro případy zvládání životních situací v době vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Připravenost občanů (obyvatel) České republiky má být využitelná především v době vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, avšak nabyté dovednosti jsou využitelné i v běžném civilním životě a mohou pozitivně ovlivňovat jak kvalitu života jedince, tak celých společenství. Návrhem věcného záměru zákona je sledováno zajištění připravenosti občanů (obyvatel) České republiky na zvládání mimořádných situací (vědět si rady, znát svoje místo, nezhoršovat stav věci a neztěžovat řešení situace jiným, odpovědnost za sebe i druhé apod.). Cílem návrhu věcného záměru zákona je také vytvoření systému podpory mezi Ministerstvem obrany a osobami, jimž byla v různé míře svěřena působnost v oblasti přípravy občanů k obraně státu, a to jednak s využitím věcného a personálního zázemí ministerstva, jednak snižováním administrativní zátěže těchto osob.
Celá navrhovaná koncepce vychází z požadavků na systematičnost, koncepčnost, dlouhodobost a ověřitelnost výsledků budovaného systému. Návrhem věcného záměru zákona by rovněž mělo být umožněno vytvoření informačního zázemí určeného ozbrojeným silám České republiky o schopnostech, dovednostech a míře zapojení především členů spolků zaměřených na branně-technické sporty, kteří se dobrovolně nabídnou k rychlému zapojení do plnění úkolů ozbrojených sil České republiky na základě odvodní povinnosti po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a to s přihlédnutí k těmto dovednostem. Implementační podporou Ministerstvu vnitra by mělo být stanovení kritérií pro možné využití výjimky držet a užívat zbraně a střelivo kategorie A podle čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní (osvědčení užívání těchto zbraní pro účely obrany České republiky a příprava jejich držitelů za tímto účelem pro povolovací řízení prováděné Ministerstvem vnitra na základě zákona o zbraních). Spolupráce Ministerstva obrany a spolků se sportovním zaměřením by rovněž měla přispět ke zvyšování pohybové gramotnosti a obecné zvyšování fyzické a dovednostní připravenosti občanů. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano Návrh věcného záměru zákona předpokládá dopady na státní rozpočet, a to ve variantách a v rozsahu blíže zdůvodněných v části VI. návrhu věcného záměru zákona. Jedna z variant předpokládá náklady ze státního rozpočtu využité výlučně z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany, což je však využití zcela minimalistického rozsahu účelu návrhu věcného záměru zákona a v podstatě by se jednalo pouze o účinnější zajišťování přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Druhá varianta uvažuje o částečném hrazení nákladů z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany s dalšími požadavky na státní rozpočet ve výši 100 060 000 Kč ročně (dotační programy a zřízení a provoz tzv. zastřešující osoby) a dalšími náklady, které nelze v současné době odhadnout, neboť se týkají například odměňování účastníků dobrovolného výcviku, poskytování náhrad jejich zaměstnavatelům, popřípadě podnikatelům, resp. zvážení možností příjmů zastřešující osoby. Třetí varianta by mohla zvažovat také užití příjmů zastřešující osoby; tyto náklady však vzhledem k neznalosti skutečného zájmu spolků nelze odhadnout. 3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: Ne 3.3 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano Návrh věcného záměru zákona zřejmě nevyvolá dopady do podnikatelského prostředí, které by mohly být považovány za zdroje zásadního konfliktu mezi soukromou a veřejnou sférou nebo významně zasahovaly do práv podnikatelů. Tyto dopady však nepředstavují významný zásah, neboť by se týkaly pouze navrhovaných variant věcného řešení: 1. uvolňování dobrovolníků připravujících se mimo výkon branné povinnosti formou dobrovolného výcviku k obraně státu pořádaného Armádou České republiky v pracovní dny a 2. dynamika v počtu a struktuře zákazníků soukromých střelnic, kteří by buď byli dobrovolníky podrobovanými střeleckému výcviku podle kritérií Armády České republiky za účelem získání povolení k držení a užívání zbraní a střeliva kategorie A podle směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní nebo kteří by využívali věcného zázemí Ministerstva obrany k získání střeleckých dovedností na základě jeho spolupráce s příslušnými spolky. K tomu viz dále v kapitole I. 4 odkaz k bodu 5. 37
3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ano Návrh věcného záměru předpokládá úzkou spolupráci s jednotlivými obcemi a kraji při plnění v něm uvedených cílů. Návrh věcného záměru si například kromě jiného klade za cíl vytvořit maximální podporu krajským úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností při zpracování plánů přípravy občanů k obraně státu a jejich realizaci. Návrh věcného záměru také předpokládá pomoc obecním a krajským úřadům při organizaci vlastní přípravy občanů spočívající ve vzdělávání a praktickém procvičování znalostí a činností v oblastech zdravotnické přípravy, přípravy obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci, zájmové činnosti s technickým a sportovním zaměřením a dalších aktivit spojených s branností. Další formou podpory by měly být interaktivní webové stránky, na kterých budou zpřístupňovány metodické dokumenty, využitelné formuláře, nabídky využití věcného nebo personálního zázemí Ministerstva obrany apod. K tomu viz blíže příloha č. 1 k návrhu věcného záměru zákona. 3.5 Sociální dopady: ANO Návrh věcného záměru zákona má všechny předpoklady vyvolat příznivé sociální dopady. Přímo z účelu návrhu je zřejmé, že směřuje k celkovému posílení sociálních vazeb, odpovědnosti člověka za své blízké, vytvoření vazeb přirozeně poskytované pomoci a vybudování kolektivní odpovědnosti za kvalitu života a podobu míst, ve kterém občané (obyvatelé) žijí. Nezanedbatelný význam má návrh věcného záměru zákona pro vytváření mezigeneračních vazeb, a to díky tomu, že jednotlivé programy jsou zaměřeny na všechny věkové skupiny obyvatelstva České republiky, přičemž řada z nich přímo předpokládá zapojení různých generačních skupin ve společném vzdělávání (výcviku). Další pozitivní efekt může přinést zaměření na budování pohybové gramotnosti občanů (obyvatel) a zvyšování jejich fyzické a další odolnosti. Oba tyto cíle jsou předpokladem pro kolektivní aktivity sportovního zaměření a současně pozitivní motivací pro volnočasové aktivity rodin. Návrh věcného záměru zákona si pak výslovně za cíle klade vytvoření systému vzdělávací a osvětové činnosti, která by vedla k návratu skutečných hodnot do každodenního života, k úctě člověka k sobě samému i k druhým, k hrdosti k této zemi a její historii. Přednáškovou činností s využitím velkých osobností a skutečných hrdinů, které Česká republika má a o nichž v řadě případů jen velmi málo hovoří, by měly být zejména u mladé generace vytvořeny pozitivní životní vzory i správný vztah k těm, kteří jsou příklady svým každodenním životem. Na tento cíl návrhu věcného záměru zákona klade Ministerstvo obrany velký důraz s tím, že provedené konzultace prokázaly nejenom velký ohlas s takovým nastavením cíle, ale také široké, velmi přitažlivé možnosti jeho dosažení (mimořádné osobnosti, pamětníci historických událostí, váleční veteráni, hrdinové běžného dne, archivní materiály VHÚ apod.). Ve spolupráci s jednotlivými spolky v tomto cíli Ministerstvo obrany spatřuje velký a přínosný potenciál pro celou společnost. S uvedeným pak úzce souvisí nově se otevírající možnosti začleňování vojáků po ukončení služebního poměru, a to jednak využíváním jejich specifických znalostí, jednak možnostmi jejich rekvalifikace pro instruktorský (školitelský) tým nebo pro převzetí koordinačního patronátu nad vybranými spolky s branně-sportovním zaměřením. Návrh věcného záměru zákona není způsobilý v jednotlivých navrhovaných variantách zvýhodnit nebo znevýhodnit specifické skupiny obyvatel, osoby se zdravotním postižením nebo národnostní menšiny, ani vyvolat vůči těmto skupinám jakékoliv dopady. 3.6 Dopady na spotřebitele: Ne 3.7 Dopady na životní prostředí: Ne 3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: Ne 38
3.9 Dopady na výkon státní statistické služby: Ne 3.10 Korupční rizika: Ano Nejvyšší korupční riziko se nachází v oblasti poskytování finančních prostředků na plnění úkolů vyplývajících z navrhované právní úpravy, především v oblasti poskytování dotací jednotlivým spolkům. Další korupční riziko se nachází v oblasti plnění povinností vyplývajících z návrhu budoucí právní úpravy jednotlivým subjektům, které by mohly být ovlivňovány různými zájmovými skupinami. Neméně důležitou oblastí, ve které hrozí zvýšené riziko korupčního jednání, je jmenování členů řídících a dozorčích orgánů asociace a dále při řešení sporů, které vyvstanou při aplikaci navrhované právní úpravy. Další podrobnosti jsou uvedeny v části IX. návrhu věcného záměru zákona. 3.11 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ano Návrh věcného záměru předpokládá pozitivní dopad na zajišťování obrany státu, protože si klade za cíl využít fyzického, vědomostního, dovednostního a věcného potenciálu obyvatel České republiky k jejich dobrovolnému zapojování do plnění úkolů ozbrojených sil České republiky a vytvořit širokou základnu pro zvyšování jejich fyzické zdatnosti a rozšiřování a využívání znalostí a dovedností a vytváření mravních vlastností a etických zásad pro zvyšování odolnosti státu vůči vnějšímu napadení. 39
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA) I. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE I.1. Název Návrh věcného záměru zákona o připravenosti občanů k obraně státu I. 2. Definice problému Definice problému, jehož řešení je navrhováno, je v koncentrované podobě vymezena usnesením vlády České republiky ze dne 5. června 2017 č. 431 k přípravě návrhu věcného záměru zákona, kterým budou vytvořeny právní podmínky pro zvyšování fyzické zdatnosti obyvatel České republiky, jejich znalostí a dovedností a vytváření mravních vlastností a etických zásad, které by mohli využít k obraně státu (zákon o dobrovolné účasti obyvatel na zajišťování obrany státu). Vláda České republiky tímto usnesením schválila záměr Ministerstva obrany využít fyzického, vědomostního, dovednostního a věcného potenciálu obyvatel České republiky k jejich dobrovolnému zapojování do plnění úkolů ozbrojených sil České republiky a vytvoření široké základny pro zvyšování jejich fyzické zdatnosti, znalostí a dovedností a vytváření mravních vlastností a etických zásad, které by mohli využít k obraně státu, a uložila ministru obrany úkol zpracovat a předložit návrh věcného záměru zákona, kterým budou vytvořeny právní podmínky pro zvyšování fyzické zdatnosti obyvatel České republiky, jejich znalostí a dovedností a vytváření mravních vlastností a etických zásad, které by mohli využít k obraně státu (zákon o dobrovolné účasti obyvatel na zajišťování obrany státu). Toto zadání přesně vystihuje úsilí Ministerstva obrany vytvořit právní podmínky pro vybudování kvalitativně nové, partnerské vazby mezi státem a občanem České republiky (ve významu občana České republiky a jejích dalších obyvatel) inspirované preambulí ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. V tomto uvozujícím textu základního zákona státu je kromě jiného deklarováno odhodlání občanů České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti. 40
Toto slavnostní prohlášení občanů České republiky v sobě obsahuje nejdůležitější hodnotu, na které je budováno každé lidské společenství, a tou je odpovědnost odpovědnost k sobě samému, k druhým nebo ke státu, stejně tak jako odpovědnost státu za ochranu základních lidských práv garantovaných občanovi. Tento partnerský vztah se samozřejmě týká také zajišťování obrany státu, a to bez ohledu na to, zda je příprava na ni prováděna z úrovně vlády České republiky, státních orgánů, územních samosprávných celků nebo právnických a fyzických osob. Obranná strategie České republiky schválená vládou České republiky dne 13. března 2017 poukazuje na skutečnost, že důležitým faktorem správného fungování obranyschopnosti České republiky je posilování pozitivní motivace a vytváření příznivého právního rámce i reálných příležitostí pro přípravu občanů na plnění povinností v rámci obranných aktivit. Ministerstvo obrany tak ve své Strategii vyjádřilo svůj dlouhodobý záměr vytvořit mnohem širší základnu nositelů výkonu úkolů svěřených ozbrojeným silám České republiky, a to nejenom na základě výkonu branné povinnosti, ale také mimo něj, tedy ve volnějším dobrovolném vztahu k Ministerstvu obrany. V současné době je Ministerstvu obrany svěřena kompetenčním zákonem působnost v oblasti zabezpečování obrany České republiky, což představuje souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obranu státu nepochybně nikdo nevnímá pouze jako vlastní nasazení ozbrojených sil České republiky a použití jejich sil a prostředků, ale rozumí se jí výstavba účinného systému obrany státu, příprava a použití těchto sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Výstavba účinného systému obrany státu pak představuje optimální vyhledání (nastavení) prvků tohoto systému, správné stanovení jeho vazeb a zajištění podmínek jejich působení tak, aby tyto prvky svým rozsahem a kvalitou odpovídaly potřebám státu při výkonu jedné z jeho základních povinností, kterou je zajišťování svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Je zřejmé, že podmínky a potřeby výkonu uvedené povinnosti státu jsou proměnlivé v čase, neboť jsou přímo závislé na stavu bezpečnosti v celosvětovém kontextu, rozsahu plnění mezinárodních závazků, stavu společnosti (např. aktivně vyjadřované odpovědnosti občanů za obranu státu) a v neposlední řadě také vlivům práva Evropské unie a stavu příslušných právních předpisů v gesci Ministerstva obrany, jimiž jsou stanoveny podmínky výkonu branné povinnosti a úkoly ozbrojených sil České republiky a pravidla jejich naplňování. Do obrany státu jsou kromě ozbrojených sil České republiky aktivně zapojováni občané, popřípadě cizinci, na základě dobrovolného převzetí výkonu branné povinnosti, ale také ústřední orgány, správní orgány a orgány samosprávy nebo právnické osoby a v rámci přípravy k obraně státu pak rovněž obyvatelstvo v širokém smyslu slova. Ministerstvo obrany shora uvedené proměnlivé faktory ovlivňující podmínky zabezpečování obrany státu vyhodnocuje, a to nejenom ve vztahu ke sledování stavu a kvality profesionální armády, ale také vzhledem ke stavu záloh ozbrojených sil, jejich připravenosti a demografické struktuře a dalším parametrům, ovlivňujícím jejich okamžité využití v případě potřeby doplnění ozbrojených sil. V rámci provádění těchto analýz se jednoznačně ukazuje, že Česká republika nedostatečně využívá zájem občanů, kteří cítí odpovědnost za bezpečnost 41
státu, mají předpoklady k plnění úkolů ozbrojených sil České republiky a chtěli by se na nich účastnit, ale nepovažují za nutné nebo vysloveně odmítají pro tyto účely dobrovolně převzít výkon branné povinnosti. Přitom se jedná o poměrně početnou skupinu občanů všech věkových kategorií, a to napříč profesního spektra, různorodých využitelných znalostí a dovednostní, ale i zdravotní způsobilosti. Možnosti zapojování občanů do široké škály dobrovolných aktivit, jimiž občan na základě svých fyzických a psychických předpokladů, znalostí a dovedností může dobrovolně přispívat k plnění úkolů ozbrojených sil a k jejich kvalitě, jsou tedy využívány pouze okrajově, neboť například ne zcela účelně je v uvedeném smyslu využívána spolupráce se sportovními jednotami, spolky a svazy, stejně jako spolupráce s dalšími subjekty, které jsou předmětem své činnosti přímo předurčeny pro součinnost s Armádou České republiky [radioamatéři, kynologové, sportovní letci, spolky se zaměřením k poskytování zdravotních služeb nebo na zájmové užívání zbraní (střelci) apod.]. Aktivní spolupráce Ministerstva obrany s občany všech věkových kategorií a různorodého zájmového nebo vzdělanostního spektra za účelem zvyšování jejich vědomostí o potřebách a systému obrany státu je historickým a velmi rozšířeným trendem, který byl vždy spojen s mimořádně dobrými výsledky přinášejícími prospěch všem účastníkům takové spolupráce. Veškeré zkušenosti z takové spolupráce nebo využití systémů na ní postavených jsou zvažovány Ministerstvem obrany v rámci jím připravovaných programů a koncepcí zajišťování obranyschopnosti státu a vytváření kvalitního a zejména připraveného (vyškoleného) zázemí pro potřeby doplňování ozbrojených sil České republiky. Do této koncepce je nutné v mnohem větší míře a s jednoznačně vymezenými cíli a postupy jejich dosažení začleňovat nabídky možností a variantních podmínek zvyšování fyzické zdatnosti občanů, jejich znalostí a dovedností v oblasti zdravovědy, orientace v terénu, popřípadě jiných aktivit, jejichž zaměření je možné zapojit do systému obrany státu. Vytvoření základny pro různé formy spolupráce občanů a Ministerstva obrany za účelem možného dobrovolného zapojování těchto připravených občanů do plnění úkolů ozbrojených sil by rovněž mělo umožnit vytvoření informačního přehledu o skutečných, aktuálních možnostech jejich zapojení do těchto úkolů podle potřeb ozbrojených sil České republiky v té které situaci (např. znalost počtu využitelných odborníků na IT technologie, kynologů, zdravotníků apod.), ale také rámcová znalost o jejich aktuální zdravotní způsobilosti k plnění konkrétních úkolů. Pro stanovení cíle, resp. cílů návrhu věcného záměru zákona je proto nutné vnímat, že nedílnou součástí každého odpovědného vztahu je vždy prevence, předcházení škodlivým situacím, nezanedbání přípravy a zabránění vzniku nevratných škodlivých jevů. V případě zajišťování obrany České republiky před vnějším napadením je míra připravenosti občanů (obyvatel) na řešení situací souvisejících se zajišťováním obrany státu přímo úměrná schopnosti obstát, nezmařit vynaložené úsilí profesionálních sil zmatečným jednáním a naopak podpořit tyto síly převzetím dílčích úkolů a odpovědným chováním zajistit potřebné zázemí a jistoty těm, kteří jsou odpovědní za zajišťování bezpečnosti státu. Obrana státu před vnějším napadením je zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, definována jako souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Do systému obrany státu před vnějším napadením tedy 42
naprosto nerozlučně patří příprava občanů České republiky k plnění úkolů v rámci aktivit tohoto systému, stejně jako vytváření personálního a věcného zázemí pro plnění vlastních úkolů ozbrojených sil. Vládě České republiky, státním orgánům, územním samosprávným celkům, ale i právnickým nebo fyzickým osobám jsou v rámci zajišťování obrany státu před vnějším napadením ukládány úkoly, které jednoznačně vypovídají o tom, že stát přijal jako svou základní funkci obranu státu zajišťovanou svými ozbrojenými silami, ale současně nerezignoval na své povinnosti připravit na výkon souvisejících úkolů také své občany (obyvatele). Tato příprava pak s sebou přináší také možnost nadstandardního využití připravených jedinců pro plnění úkolů ozbrojených sil mimo výkon branné povinnosti jednak v oborech, které v aktuálním okamžiku mohou být v armádě nedostatečně zastoupené, nebo na místech, kde je nadbytečné požadovat zajišťování některých logistických úkolů přímo vojáky z povolání; předpokladem takového využití dovedností fyzických osob pro potřeby plnění úkolů ozbrojených sil je však vždy dobrovolnost plnění a respektování aktuálního rozhodnutí každého jedince. Podle 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 222/1999 Sb. Ministerstvo obrany řídí přípravu občanů k obraně státu a provádí vzdělávací, výchovnou a osvětovou činnost v této oblasti; zákonodárce pro tyto případy v citovaném zákoně obsahově vymezil slovní spojení oblast přípravy občanů k obraně státu, když v 52 odst. 3 téhož zákona stanovil, že je tvořena zdravotnickou přípravou, přípravou k civilní obraně, zájmovou činností s technickým a sportovním zaměřením, přípravou obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci a dalšími činnostmi spojenými s branností a se zabezpečením přípravy k obraně státu před vnějším napadením. Podle 52 odst. 4 zákona č. 222/1999 Sb. má příprava občanů k obraně státu charakter vzdělávání a provádí se v rámci základního a středního vzdělávání i v rámci jiné státem uznané vzdělávací činnosti; občany k obraně státu připravují zejména školy, školská zařízení a další vzdělávací zařízení. Příprava návrhu věcného záměru zákona proto musí být podřízena konzultacím s dalšími ministerstvy, zejména pak s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem vnitra tak, aby nebyly prováděny zásahy do jim svěřené působnosti, ale aby současně nebyly zmařeny možnosti posílení výkonu činností prováděných v dané oblasti v rámci jim svěřené působnosti o harmonizaci přípravy jejich podmínek a využívání účelných společných postupů. Návrh věcného záměru zákona pak přímo vychází z toho, že v 52 odst. 5 zákona č. 222/1999 Sb. je stanoveno, že na přípravě občanů k obraně státu se mohou podílet i občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a další právnické osoby podle svého účelu a poslání v součinnosti s územními samosprávnými celky; doplňujícím způsobem jsou proto navrhovány podrobnosti provádění takové spolupráce, její metodická a finanční podpora a možnosti její realizace s využitím existujícího personálního a věcného zázemí Ministerstva obrany. Návrhem věcného záměru zákona by měly být navrženy a posouzeny realizační podmínky pro systematické plnění všech výše uvedených úkolů a využívání souvisejících možností, které nabízí partnerství státu a občana. Tím nejobecnějším cílem návrhu věcného záměru zákona je tedy zpracovat správné věcné řešení zahrnující veškeré související vazby dopadů do sféry ekonomické, sociální, ochrany soukromí, vytváření pracovních příležitostí, fyzického stavu občanů apod. tak, aby mohl být přijat zákon, jímž bude komplexně, 43
systematicky, dlouhodobě a ověřitelným způsobem nastavena regulace právních vztahů v oblasti přípravy občanů k obraně státu s vytvořením vazby na využití těchto občanů k plnění úkolů ozbrojených sil podle jejich potřeb a na základě dobrovolné účasti občanů, aniž by se však jednalo o doplňování ozbrojených sil České republiky na základě branné povinnosti. Ministerstvo obrany průběžně vyhodnocuje potřeby ozbrojených sil České republiky tak, aby umožnily v potřebném rozsahu, čase a kvalitě zajišťovat obranu státu. Vytvoření potřebného zázemí pro plnění úkolů ozbrojených sil České republiky se primárně týká zázemí profesionálního, popřípadě personálního, spočívajícího ve vybudování dostatečných a spolehlivě vycvičených záloh. Srovnatelnou pozornost je nutné věnovat také všeobecné přípravě obyvatelstva k žádoucímu a předvídatelnému chování v případech obrany státu nebo plnění jiných úkolů ozbrojených sil v době míru, a to včetně dobrovolného zapojování vědomostního, znalostního a věcného potenciálu občanů České republiky na plnění úkolů obrany státu. Toto zapojování však může přinést sledovaný efekt pouze v případech, kdy občané využijí svých vědomostí, dovedností, profesních návyků nebo věcného vybavení sjednaným způsobem, tedy s potřebnou mírou informací o možnostech jejich začlenění k plnění úkolů obrany státu, se znalostí struktur, ve kterých budou působit, ale také s potřebnou mírou praktických návyků a zkušeností. Základním cílem záměru je vytvořit velmi širokou základnu, která každému občanovi (obyvateli) České republiky umožní správně reagovat na vzniklé situace ohrožující svrchovanost státu nebo životy, zdraví a majetek osob, stejně jako umožní ochránit sebe, popřípadě přispět k ochraně druhých, a nesprávným chováním neztěžovat plnění úkolů ozbrojeným silám České republiky. Tato část přípravy občanů (obyvatel) k obraně státu je zaměřena na všechny věkové skupiny a jejími nositeli musí být projekty určené školským zařízením, sportovním jednotám a klubům, spolkům volnočasových aktivit, seniorským klubům apod. Úspěšnost této důležité části záměru Ministerstva obrany pak spočívá v posouzení jejích realizačních možností se zástupci všech těch subjektů, které v současné době vytvářejí nabídku pro zapojování se obyvatel a možnosti sdružovat se podle zájmů a osobních možností a předpokladů. Zejména jsou pak předpokládány konzultace s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy tak, aby byly zváženy možnosti a dopady záměru všeobecného zavedení moderní branné výchovy a s tím souvisejícího využívání celé řady edukačních forem zaměřených na příslušné věkové a zájmové kategorie občanů (obyvatel). Další částí záměru je oslovení té části občanů, kteří nemají zájem na dobrovolném převzetí výkonu branné povinnosti, ale cítí odpovědnost za obranu státu ve vyšší úrovni, než je uvedeno v předcházejícím odstavci, tedy hodlají se aktivně zapojit do plnění úkolů ozbrojených sil České republiky na základě svého dobrovolného rozhodnutí a v jimi zvolené míře. I pro tyto občany však musí platit, že jejich zapojení a využití jejich dovedností, znalostí, popřípadě věcného vybavení, musí vycházet ze základní přípravy, vycvičenosti a informačního vybavení o podmínkách začlenění do struktur ozbrojených sil České republiky, a to za podmínek stanovených a kontrolovaných Ministerstvem obrany (časově v době vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a to na základě přímé využitelnosti takto připravených osob). S touto částí záměru je pak spojeno také vytvoření informačního zdroje, do kterého tito občané dobrovolně sdělí své kontaktní údaje, profesní zaměření a dovednosti, jimiž by chtěli přispívat k obraně státu. Podle míry začlenění občanů do tohoto systému by pak bylo možné zvážit, zda by v tomto informačním zdroji neměly být vedeny také údaje o základním zdravotním stavu těchto osob (opět dobrovolně sdělované). 44
Tato část legislativního projektu realizačně poskytuje výhodu v tom, že poměrně velká skupina občanů, kteří mají zájem na dobrovolném zapojení do plnění úkolů ozbrojených sil České republiky mimo výkon branné povinnosti, jsou lidé sdružení podle svých zájmů ve spolcích, asociacích apod. Tohoto existujícího organizačního zázemí, poskytujícího například také informace o zájmovém zaměření nebo stavu fyzické přípravy osob, lze velmi rychle a bez dalších administrativních aktivit využít jak ve prospěch předkládaného záměru, tak ve prospěch spolků, které budou mít zájem se do navrhované spolupráce zapojit. V tomto ohledu lze využít jak soudobé zahraniční, ale i české historické zkušenosti, pro vytvoření sdružujícího centra (tzv. zastřešující), které by metodicky řídilo a věcně, popřípadě i dotačně podporovalo, aktivity spolků směrem k využití předmětu jejich činnosti a dalších zájmových aktivit ve prospěch zajišťování obrany státu. Pro realizaci této části záměru nemohou být v zájmu její úspěšnosti podmínky spolupráce mezi státem a občanem nastaveny pouze z pohledu vlastních aktivit obrany státu, ale v mnohem širším pohledu přípravy k plnění souvisejících aktivit a vytváření žádoucích vzorců chování občanů jako prvků veřejného života. Proto bude od samého počátku přikládána velká důležitost spolupráci Ministerstva obrany s dalšími správními úřady i orgány samosprávy, a to například spolupráci s Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Oba uvedené příklady budoucí spolupráce vycházejí z nezbytného a prospěšného požadavku vytvořit kvalitní konzultační zázemí pro přípravu návrhu věcného záměru zákona, které umožní využít existující zázemí a odborné zkušenosti pro nalezení optimálních variant budoucího normativního řešení. Současně takové konzultace umožní předejít případným nechtěným zásahům do souběžných aktivit dalších správních úřadů, popřípadě využít synergického efektu společného směrování dvou samotných projektů k dosažení souvisejících cílů. Příkladem mohou být nezbytné konzultace pro nastavení parametrů realizace tímto materiálem předkládaného záměru v oblasti směřující do vzdělávání dětí, žáků a studentů ve školách, které musí odpovídat vzdělávacím oblastem nastaveným v rámcových vzdělávacích programech. Podrobnosti realizace uvedeného záměru Ministerstva obrany a právní podmínky jeho naplňování považuje Ministerstvo obrany za nutné stanovit zákonem. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nový předmět právní úpravy, je třeba pečlivě a komplexně uvážit veškeré možné varianty normativní úpravy jeho jednotlivých oblastí, provázanosti s dalšími součástmi právního řádu a finanční dopady navrhovaných variant a současně navrhnout další nenormativní možnosti podporující navrženou právní úpravu a její cíle. I.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti I. 3.1 Návrh věcného záměru zákona je svým předmětem provázán zejména s těmito právními předpisy: ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., Listina základních práv a svobod, 45
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany státu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (resp. následně pak pro zákon o připravenosti občanů k obraně státu nařízení 2016/679/EU), nařízení vlády č. 139/2017 Sb., o plánování obrany státu (a k němu zprostředkovaně také zákon o obecním zřízení, zákon o krajích a zákon o hlavním městě Praze), zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů. V rámci přípravy návrhu věcného záměru zákona bylo provedeno vyhodnocení plného rozsahu souboru právních předpisů, které se k návrhu vztahují jak co do zajištění souladu budoucí právní úpravy s právním řádem České republiky, tak co do vyhodnocení účinnosti stávající právní úpravy vůči aktuálním požadavkům státu na připravenost obyvatelstva k obraně státu; dále byly vyhodnocovány požadavky na zajištění souladu navrhovaných variant věcných řešení jednotlivých oblastí návrhu věcného záměru zákona. K ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb.: Návrh věcného záměru zákona je jak je uvedeno v kapitole I. věcného záměru zákona jako hlavního dokumentu předkládaného materiálu provázán s preambulí ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, neboť v ní obsažené prohlášení občanů České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odhodlaných chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, vyjadřuje nejlépe aktivní vztah občanů ke státu. Účel předložení návrhu věcného záměru zákona přitom vychází především z aktivního vztahu mezi státem a občanem, vytvořeného partnerstvím ve věcech společného zájmu, a z využití dobrovolnosti občanů zapojit se do plnění úkolů souvisejících s obranou státu před vnějším napadením. K ústavnímu zákonu č. 110/1998 Sb.: Podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, je základní povinností státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Účelem tohoto ústavního zákona je stanovení základních pravidel pro zajištění a ochranu fungování státu na základě jím přijatých hodnot, tedy v podstatě ochranu moci 46
státního suveréna. Z ústavního zákona č. 110/1998 Sb. je zjevné, že jeho účelem je ochrana základních parametrů fungování státu, tedy nikoliv zajištění konkrétních podmínek ochrany lidských práv, ale zajištění ochrany jejich esenciální podstaty (tedy života jako podstaty bytí člověka, majetkových hodnot jako podstaty individuálního vlastnictví, bez ohledu na to, zda bude chráněno konkrétní individuální osobou nebo organizační složkou zřízenou pro tyto účely státem nebo osobou apod.). Stát vykonává uvedenou základní povinnost prostřednictvím ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb (čl. 3 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.), přičemž tak nečiní izolovaně, odtrženě od dalších jeho složek, obyvatelstva apod. Takový postup by prakticky ani nebyl možný, neboť by směřoval proti samotnému obsahu povinnosti zajišťovat bezpečnost České republiky, jejíž součástí je také ochrana demokratických základů společnosti a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Související činnosti nelze zajišťovat bez toho, že by se na nich nepodíleli samotní nositelé těchto hodnot, kteří koneckonců o jejich zachování a ochranu mají také individuální zájem a kteří zpravidla bývají také nositeli osobní povinnosti o ně pečovat a chránit je. Proto také sám ústavní zákon č. 110/1998 Sb. stanoví povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky, a to státním orgánům, orgánům územních samosprávných celků a právnickým a fyzickým osobám; citovaný ústavní zákon pak k určení podrobností výkonu této povinnosti odkazuje na jiný právní předpis. V současné době neexistuje specifický zákon, který by výlučně vůči tomuto odkazu stanovoval povinnosti státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a právnických a fyzických osob v rámci jejich spolupráce se státem v zájmu dobrovolné přípravy jejich účasti na zajišťování bezpečnosti České republiky, resp. v daném případě na zajišťování bezpečnosti státu před vnějším napadením, tedy jeho obrany. Stát tak rezignuje na možnost využití potřebným způsobem připravených osob s mimořádně vysokými dovednostmi a znalostmi v jednotlivých oborech a smiřuje se s tím, že potřebný dovednostní potenciál vyškolí a vycvičí až po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a to na základě vyhlášené povinnosti podrobit se odvodnímu řízení. V daném případě by odvodní řízení probíhala na základě nařízení vlády, které by vláda vydávala podle 18 odst. 2 branného zákona, tedy až za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, a to s přesně stanoveným počtem osob podle ročníku jejich narození nebo podle jejich odborné kvalifikace. Potřeby ozbrojených sil České republiky by byly pro jejich doplnění zohledňovány tímto početním stavem, bez přihlédnutí k jakýmkoliv dalším požadavkům na připravenost těchto osob, s výjimkou jejich odborné kvalifikace. Je tedy zřejmé, že odvodní povinnost se bude vztahovat statisticky na jedince z hlediska okamžitého využití pro efektivní zapojení do plnění úkolů ozbrojených sil nepřipravené, když i předpokladem pro využití jejich odborné kvalifikace (což je ponejvíce kvalifikace profesní) bude provedení stanovené míry výcviku. Tento stav tedy z hlediska provedení odvodních řízení může znamenat nežádoucí časovou prodlevu, která může být velmi účinně minimalizována přijetím koncepce navrhované návrhem věcného záměru zákona. Podle čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. jsou vedle ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb povinny podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky také státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby. Rozsah těchto povinností a další podrobnosti jejich výkonu mají být stanoveny zákonem; v současné době jsou tyto jinak blíže nevymezené součinnostní povinnosti stanoveny hned v několika zákonech, a to navíc 47
odděleně pro případy, kdy se jedná o vnější bezpečnost (obranu státu) nebo vnitřní bezpečnost. Tak například zákon č. 222/1999 Sb. tyto povinnosti zahrnuje do oblasti plánování obrany státu a přípravy občanů k obraně státu, přičemž pro fyzické osoby a právnické osoby se v době míru jedná buď o dobrovolnou účast na přípravě k obraně státu (fyzické osoby) nebo o povinnost poskytovat na výzvu správních úřadů a územních samosprávných celků údaje a informace o věcných prostředcích, které vlastní, o výrobních programech a výrobních kapacitách, o kvalifikaci svých zaměstnanců, o zdravotní způsobilosti fyzických osob povolávaných k pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, kterých lze využít při přípravě zajišťování obrany státu, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu; fyzické osoby jsou povinny sdělit údaje o svém vzdělání a o svém zdravotním stavu ( 2 odst. 5 zákona č. 222/1999 Sb.). Další povinnosti podílet se na zajišťování obrany státu (tedy vnější bezpečnosti) vyplývají například pro uvedené osoby rovněž z dalších předpisů, avšak ve vazbě na výkon branné povinnosti (branný zákon), byť dobrovolně převzaté, což souvisí s tím, že ustanovením čl. 4 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. je stanoveno, že ozbrojené síly jsou doplňovány na základě branné povinnosti. Zákonná úprava tím vytváří pevně provázanou vazbu mezi zajišťováním obrany státu na základě branné povinnosti (ozbrojenými silami) a podílením se na něm na základě zvlášť uložených povinností, bez jejichž výkonu by však nebylo možné v potřebném rozsahu plnit úkoly ozbrojenými silami. Doposud však zcela chybí zákonná úprava, která by na základě jednoznačně stanovených, tedy realizačně předvídatelných pravidel využila pro zajišťování obrany státu dobrovolný potenciál občanů, tedy jejich nabídku tam, kde stát podle svých potřeb cítí výhodnost takového zapojení občanů, popřípadě tam, kde pro řešení dané aktuální situace v místě je výhodnější využít dobrovolné nabídky dovedností a znalostí občanů, a vojáky z povolání využít na jiném místě. Stejně tak se tato nabídka týká dovedností, kterými armáda (např. krátkodobě) nedisponuje. K Listině základních práv a svobod Na první pohled by bylo možné za úpravu využitelnou pro zpracování návrhu věcného záměru zákona považovat jedno ze základních práv zařazených mezi politická práva v hlavě druhé oddílu druhém Listiny základních práv a svobod, konkrétně pak právo občanů postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Uvedené základní právo je deklarováno čl. 23 Listiny základních práv a svobod, a byť je jím zdánlivě sledován stejný účel, jako je tomu u návrhu věcného záměru zákona, je zřejmé, že samotná Listina zde pro ochranu demokratického řádu lidských práv a základních svobod založených Listinou, nastavuje konkrétní limity, které jsou současně překážkou využití uvedeného ustanovení jako kritéria posuzování jednotlivých návrhů variant věcného řešení v rámci návrhu věcného záměru zákona. Předpokládaný individuální odpor vykonávaný v zájmu lidských práv a demokratických principů lze totiž podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod omezit výlučně na případy, kdy činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. V daném případě jsou tedy nastaveny mantinely i pro případy využití principu dobrovolnosti v zabránění útoku na uvedené hodnoty. 48
Uvedený článek Listiny základních práv a svobod nastavuje základní limity pro individuální účast občana v odporu proti tomu, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založených Listinou. Obsahově toto základní právo nepostihuje shodné právní vztahy, kterými právní řád charakterizuje zajišťování vnější bezpečnosti České republiky, tedy obranu státu, byť se jedná o ochranu shodných hodnot. Obrana České republiky však představuje širší zaměření, neboť zahrnuje především koncepčnost, dlouhodobost a systematičnost činností vyvíjených v zájmu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrany jejích demokratických základů a ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot. Rozdíl je i v tom, že zatímco obrana státu je základní povinností (funkcí) státu, základní právo podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod však pro ochranu obdobných hodnot stanoví právo, a to právo jedince, přičemž výkon tohoto práva je podmíněn selháním státu (resp. jeho institucí) v plnění jemu uložených povinností. Jedinci navíc k výkonu tohoto základního práva nejsou stanovovány žádné povinnosti uskutečňované v zájmu zajištění jeho připravenosti, a to na rozdíl od osob, které odpovídají za obranu státu (obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému). S přihlédnutím k uvedenému není nutné jednotlivé návrhy věcných řešení zpracované v návrhu věcného záměru zákona posuzovat z hlediska zajištění výkonu základního práva podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Cílem návrhu věcného záměru zákona, který je postaven na užití principu dobrovolnosti, je však zajistit ústavním zákonem č. 110/1998 Sb. předvídatelnou zákonnou úpravu podrobností pro dobrovolnou účast občanů na obraně státu s důrazem na zajištění jejich připravenosti za řádné a odpovědné chování v situacích, kdy brání svrchovanost a územní celistvost České republiky, její demokratické základy a životy, zdraví a majetkové hodnoty, a to aniž by byla znemožněna činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků. Cílem tedy je vytvořit odolnou společnost proti rizikům, včetně rizika vnějšího napadení státu, a to jak v jejích vazbách (funkce státu), tak do odolnosti jejích jednotlivých prvků občanů (obyvatel). Cestou k tomu cíli je dobrovolnost všech prováděných kroků. Dobrovolnost totiž znamená ztotožnění se s cílem, vědomé angažování se v dané věci, a tedy také vysoká účinnost všech nabízených forem školení, osvěty, výcviku a podpory. Principiálně se tedy nebude jednat o rozpracování tohoto základního práva občana podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod, ale o provedení podrobností úpravy předvídaného podílu občana na obraně státu, a to včetně zajištění jeho připravenosti k činnostem a chování, které jsou její součástí. Návrh věcného záměru zákona se zprostředkovaně váže k základnímu právu, které je uvedeno v čl. 20 Listiny základních práv a svobod, tedy záruce na právo se svobodně sdružovat. Skutečnosti, že každému je přiznáno právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích, návrh věcného záměru zákona využívá k tomu, že tato sdružení (spolky) jsou zpravidla vedena vymezeným účelem, resp. předmětem společných aktivit, mají svoji vnitřní organizaci a pravidla komunikace a že členové těchto sdružení (spolků) vůči sobě využívají efektu spojení sil a schopností k dosažení sledovaných cílů. Tyto předpoklady umožňují velmi intenzivní přípravu občanů k obraně státu, jejíž účinnost je omezena v případě výlučného zaměření na jedince, ale znásobuje se v případech zaměření na skupiny osob shodných zájmů a cílů, zejména pak jsou-li tyto zájmy a cíle využitelné pro samotné plnění úkolů ozbrojených sil. V tomto případě je zřejmé, že spolková činnost 49
a v rámci ní získávané dovednosti jejích členů jsou dosud nedostatečně využitelným potenciálem pro podporu plnění funkcí státu, když stát pouze s minimálním vkladem a s využitím svého existujícího zázemí může vytvořit základnu aktivně a správně spolupracujících jedinců, kteří se dobrovolně připravují a získávají znalosti sjednocující jejich kvalitativní úroveň. Pokud tedy je obsahem přípravy občanů k obraně státu zejména zdravotnická příprava, příprava k civilní obraně, zájmová činnost s technickým a sportovním zaměřením, příprava obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci a další činnosti spojené s branností a se zabezpečením přípravy k obraně státu, a současně pokud je příprava občanů k obraně státu povinností státu, pak již v současné době především spolky tuto činnost vědomě nebo sekundárně vykonávají; stát by se jim tedy měl stát partnerem a přijmout princip vzájemné, oboustranně prospěšné pomoci. V čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je rovněž stanoveno, že výkon práva svobodně se sdružovat lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Tato úprava je pro návrh věcného záměru zákona zárukou nezneužití jeho účelu tam, kde by podpora spolkové činnosti (jako jeden z cílů návrhu věcného záměru zákona) měla být zneužita v neprospěch státu a ochrany jeho hodnot, avšak svědčí ve prospěch podpory sdružování tam, kde takové sdružení (spolek) působí ve prospěch nebo k podpoře bezpečnosti státu, ochraně veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Při zpracovávání návrhu věcného záměru zákona bylo nutné přihlížet také k čl. 10 Listiny základních práv a svobod, a to v rozsahu zajištění záruk na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Tyto záruky musely být zvažovány pro jakoukoliv formu zpracovávání osobních údajů při provádění vzdělávací, osvětové a výchovné činnosti v rámci přípravy občanů k obraně státu, byť současná právní úprava podmínek zajištění ochrany osobních údajů provedená zákonem č. 101/2000 Sb. omezuje rozsah povinností správce jejich zpracování v případě, že toto zpracování je uskutečňováno v zájmu zajištění obrany České republiky. Stejně tak je tímto zákonem pro tyto případy provedena výluka pro případy informačních povinností správce o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu údajů tyto informace již známy. Správce v daném případě nebude povinen informovat občana ani o jeho právu přístupu k osobním údajům nebo právu na opravu osobních údajů, stejně jako nebude díky stanovené výluce vázán povinností poskytovat občanovi, který je subjektem údajů, informaci o zpracování jeho osobních údajů. Zvláštní pozornost pak bude nutné věnovat podmínkám zpracovávání údajů v těch případech, kdy by z navrhovaných variant věcného řešení byla zvolena varianta provozování samostatné evidence členů spolků nebo jiných fyzických osob, aktivně zvyšujících svou fyzickou připravenost a zabývajících se činnostmi s technickým a sportovním zaměřením využitelným pro potřeby ozbrojených sil České republiky a tyto osoby by nabídly své zkušenosti a dovednosti pro uvedené účely. V těchto případech musí být jednak zajištěny podmínky poskytování potřebných údajů výlučně na základě výslovného a dobrovolného souhlasu (rozhodnutí) těchto osob, jednak musí být pečlivě nastaveny možnosti využívání těchto údajů, a to jednak co do účelu, jednak co do oprávněné osoby. Stejně tak bude nutné 50
věnovat pozornost nastavení likvidace zpracovávaných údajů v případě odvolání souhlasu s jejich zpracováváním. Další podrobnosti k vytváření podmínek ochrany osobních údajů a garance ochrany soukromí jsou uvedeny v kapitolách V.4.2 a V.4.3 návrhu věcného záměru zákona a v kapitole I. 3. 1. tohoto dokumentu. K zákonu č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů: Zákonem č. 2/1969 Sb. je stanovena působnost Ministerstva obrany, a to jeho 16. V 16 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb. je Ministerstvo obrany definováno jako ústřední orgán státní správy zejména pro a) zabezpečování obrany České republiky, b) řízení Armády České republiky, c) správu vojenských újezdů. V oblasti zabezpečování obrany Ministerstvo obrany kromě jiného také navrhuje podle kompetenčního zákona potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Bezpečnostní radě státu (v textu zákona Radě obrany České republiky) a prezidentu České republiky a koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně. Stanovení této působnosti je reakcí na znění čl. 3 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., kterým je stanoveno, že vedle ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb jsou povinny podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky také státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby. Rozsah těchto povinností a další podrobnosti jejich výkonu mají být stanoveny zákonem, avšak zákon č. 2/1969 Sb. určuje, kdo je odpovědný za koordinaci přípravy k výkonu těchto činností pro oblast vnější bezpečnosti České republiky, tedy obrany státu. Zákon č. 2/1969 Sb. tak klade důraz na to, aby ti, jimž je uložena povinnost podílet se na zajišťování obrany státu, byli na výkon jednotlivých činností připraveni a zejména aby byli připraveni koordinovaně, tedy systematicky, koncepčně a při vědomí vzájemné odpovědnosti vůči celku. Působnost Ministerstva obrany stanovená v 16 odst. 2 písm. d) zákona č. 2/1969 Sb. tak přímo vymezuje účel návrhu věcného záměru zákona, který ve všech potřebných souvislostech analyzuje možnosti provedení normativní úpravy využitelnosti existujících zdrojů přípravy osob k obraně státu a podpory této přípravy. Uvedená působnost Ministerstva obrany se navíc stala základním přístupem pro zpracování návrhu věcného záměru zákona, který vznikl na základě široké konzultační základny se snahou o koordinaci závěrů vyhodnocovaných informací a využití možností synergického efektu pro dosažení optimálního řešení v rámci potřeb ozbrojených sil české republiky, resp. státu. K zákonu č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů: Zákon č. 219/1999 Sb. upravuje postavení, úkoly a členění ozbrojených sil České republiky, jejich řízení, přípravu a vybavení vojenským materiálem; dále pak zákon upravuje 51