PSANEC 2009 č. 1 Kde byl bál? Kdo se bál? První opravdu velkolepé společenské události předcházel příchod prominentních párů po tradičním červeném koberci. A pak už začal nevídaný taneční rej za doprovodu skvělého bigbandu Felixe Sázavy. Během pondělního večera došlo na polku, valčík, blues a po druhé večeři i na mazurku, kterou už mladší táborníci prospali. Starší pak zapomněli na večerku, takže si ji pro večery příští sami posunuli o poznání dříve. Napínavé záběry z tanečního parketu možná najdete uvnitř tohoto čísla Psance, pokud na ně ovšem zbyde kousek místa.
Záchranářské otazníky Nedělní večer byl plný hadic, polky a záchranných akcí. Poslechli jsme si vše o výjezdu hasičů a zhlédli zásah záchranářů u naaranžovaného pádu smrčků na nebohého dřevorubce Ondřeje. Pak jsme si mohli vyzkoušet překážkovou dráhu s hadicemi a zatancovat svižnou hasičskou polku. Některé dívky byly vzápětí zvoleny královnou hasičského bálu. Poté proběhla krutá hra: naši asistenti předvedli fingované bezvědomí. Stali jsme se pokusnými králíky měli jsme vymyslet, co v takové situaci pomůže. A pak se stalo něco, co nikdo neočekával. Zničeho nic se spustil poplach a všichni jsme museli vyběhnout z tábora na parkoviště. Byla to pouze další legrace našich asistentů - jistě se dobře pobavili. A my víme, že se znovu od nich můžeme dočkat čehokoliv. Zeptali jsme v táboře, co si kdo o poplachu myslí: Agátka: Vyděsila jsem se, myslela jsem, že hoří. Anna Kr.: Tak jsem se bála, že jsem z toho úplně oněměla (smích). Dorotka: Ne, nebála jsem se vůbec! Sar+Anče
Zaručený návod, jak psát dopisy Minule jsme vás informovali o tom, jak dopis číst. Tentokrát vás naučíme, jak dopis napsat. Potřebujeme jednu obálku, jeden papír nebo pohled, jednu známku a ořezanou tužku. Nejdříve napíšeme: Pan nebo paní Ulice a číslo domu PSČ Prahy nebo jiné obce (poštovní směrovací číslo do čtverečků) Teď se vrhneme na samotný obsah. Jako první napíšeme pozdrav, například: Ahoj mami, Čau Terko, Buďte zdrávi, Milá babičko a dědo a podobně. Pak byste se zpravidla rozepsali o tom, jak se máte, co děláte a jaké máte počasí. Poté máte místo pro otázky: jak se máte, jaké je u vás počasí nebo co děláte. Pak ještě dotyčného pořádně pozdravíte a pošlete mu pusinky. Ale abyste mohli dopis vůbec odeslat, musíte na něj přilepit známku, a to obvykle na vyznačený čtvereček. Po tom všem ho už můžete konečně hodit do schránky a doufat, že dojde. Hodně štěstí! Adams Úhledný a milý dopis lze napsat jak levačkou, tak i pravačkou, jak předvádějí oba demonstrátoři. Při psaní sedíme zpříma, na kuličkové pero nebo násadku netlačíme, každou větu si předem důkladně promyslíme, neškrtáme.
Vypadly si z oka Některý rok se přemnoží kluci nebo dívenky stejného jména, podobně jako je na tomto táboře víc vos než kdykoliv předtím. Po přípravce řešilo hned několik asistentů podobu dvou slečen různého jména Agátky a Valérie. Tady na táboře se pak také nachytalo pár z nás, jednou dokonce Zdena. Z fotky však jasně vidíte, že jsou každá jiná. Jenom se někdy neví, která je která.... tady je zřejmě to místo, kam se vejdou taneční
Z HISTORIE DISMANOVA ROZHLASOVÉHO DĚTSKÉHO SOUBORU Miloslav Disman 27. 4. 1904 Bělá pod Bezdězem - 29. 4. 1981 Praha V letech 1931-35 pracoval jako externí spolupracovník rozhlasu, 15. 9. 1935 nastoupil v něm nastoupil do zaměstnání jako referent Školského rozhlasu (od tohoto data měříme trvání souboru). Byl rozhlasovým režisérem a reportérem. Za německé okupace byl napojen na Národní revoluční výbor československé inteligence, byl také členem ilegálního rozhlasového národního výboru, jedním z aktivních účastníků a hlasatelů květnového povstaleckého vysílání v roce 1945. Posluchači znali jeho hlas z mnoha přímých přenosů v době, kdy ještě neexistovala televize: v roce 1937 byl reportérem pohřbu T. G. Masaryka, o rok později komentoval Všesokolský slet, v roce 1939 přenesení rakve s pozůstatky K. H. Máchy na vyšehradský Slavín, v roce 1948 Všesokolský slet, v letech 1955, 1960 a 1965 spartakiádní cvičení. Jeho reportážní umění se vyznačovalo bohatou básnivostí a emocí. Dětský soubor, který založil už jako učitel pokusné reformní školy v Praze Nuslích, využíval bohatě v rozhlasovém vysílání, v září 1951 byl přijat statut DRDS jakožto stálého tělesa Československého rozhlasu. Miloslav Disman vychoval řadu rozhlasových pracovníků, herců, spisovatelů. Do důchodu odešel v roce 1971, ještě dva roky pak ale vedl soubor. V knihovnách můžete najít a přečíst si některé z publikací, které Miloslav Disman napsal, anebo se podílel na jejich vydání: Československý rozhlas v boji (1946), Pracovníci Československého rozhlasu ve službách květnové revoluce (1967, 68 - Kapitoly z dějin Československého rozhlasu, vydalo Studijní oddělení ČsRo), Paprsek (1950), Sborové recitace (1952), kniha vzpomínek Hovoří Praha (1975). KONTROLNÍ OTÁZKA: Kolik let uplyne 15. září 2010 ode dne, kdy byl soubor náš soubor založen, tedy od data, kdy se Miloslav Disman stal zaměstnancem rozhlasu? Odpovězte si sami a pamatujte nejméně do doby, než se vás někdo zeptá.
Psanec vám představuje nováčky: Anička Jarkovská Máš sestru nebo bratra? Zatím jsem sama. Ale říkali jsme si s maminkou, že když bychom měli holčičku, bylo by to fajn, protože by si vyhrála se spoustou hraček, které mám. Je jich opravdu hodně? Mám hodně hraček, všechny jsou holčičí panenky, barbíny, medvídci a tak. Jdeš teď po prázdninách do školy. Kam to bude? Budu chodit do první třídy u nás v Černošicích, není to daleko. Do školky jsem jezdila do Prahy, do Řep, vozil mě tam táta. Jsi poprvé na táboře se souborem už jsi byla na nějakém jiném táboře? Byla jsem jen na školce v přírodě, jenomže ta trvala jenom sedm dnů a tady budeme dvakrát tak dlouho. Umíš plavat? Ne, jenom když mám křidýlka. Tak už plav! Antonín (Toník) Forst Jakou máš nejoblíbenější hračku? Všechny, co mám doma. Žádnou nemám nejoblíbenější. Kdy ses narodil? 7. srpna 2001 ve čtvrt na čtyři nebo ve čtvrt na pět ráno. Na co se těšíš? Já nevim. Jo, na odjezd. Jakou máš nejoblíbenější barvu? Světle zelenou. Co se ti tady nejvíc líbí? Nevim. Jakého máš nejlepšího kamaráda? Nevim. Umíš plavat? Trochu. Baví tě sportovat? Jo. Máš sourozence? Nevlastního bráchu. Líbí se ti někdo na táboře? Ano, Anička Bártová!