Fauna vážek (Odonata) Krkonoš

HOLUšA O. & VANěK J. 2008: Fauna vážek (Odonata) Krkonoš. Opera Corcontica 45: 81 98. Fauna vážek (Odonata) Krkonoš e Fauna of dragonflies (Odonata) in the Krkonoše Mts. Otakar Holuša 1 & Jan Vaněk 2 1 Bruzovská 420, 738 01 Frýdek-Místek, holusao@email.cz 2 Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí, jvanek@krnap.cz V Krkonoších a přilehlé části Podkrkonoší bylo zjištěno během průzkumu v letech 1982 2004 25 druhů vážek na 19 lokalitách. Jako eudominantní druhy byly zjištěny (sestupně): Aeshna caerulea, Enallagma cyathigerum, Sympetrum danae, Aeshna juncea, dominantní druhy: Leucorrhinia dubia, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Sympetrum sanguineum a Somatochlora alpestris. Druh Aeshna caerulea má v Krkonoších nejstabilnější a nejpočetnější populaci v rámci České republiky. Lokalita Úpské rašeliniště s nadmořskou výškou 1420 1430 m n. m. je nejvýše položenou mokřadní lokalitou na území ČR, a také místem kde některé druhy vážek dosahují svého maximálního rozšíření s ohledem na nadmořskou výšku. Byly zjištěny pouze dva zástupci reofilních druhů Calopteryx splendens, Cordulegaster bidentata, avšak pouze v jednotlivých exemplářích. Fauna vážek Krkonoš je srovnána s faunou vážek Šumavy. 25 species of dragonflies were found at 19 localities in the Krkonoše National Park (i.e. in the Giant Mts.) and also adjacent territories of the Podkrkonoší Region in the period 1982 2004. Eudominant species were found in the Krkonoše Mts. (downwards): Aeshna caerulea, Enallagma cyathigerum, Sympetrum danae, Aeshna juncea, dominant species: Leucorrhinia dubia, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Sympetrum sanguineum and Somatochlora alpestris. Species Aeshna caerulea has in the Krkonoše Mts. the most stable and the largest population in the Czech Republic. Since the locality Úpské rašeliniště has the altitude 1420 1430 m a.s.l., it is the highest situated wetland in the territory of the Czech Republic, and also the place with maximum occurrence of some dragonfly species with respect to the altitude. ere were found only two reophilous species in lower abundance Calopteryx splendens, Cordulegaster bidentata. e occurrence of Cordulegaster bidentata was found in one specimen. e comparison of the fauna of the Krkonoše Mts. and the Šumava Mts. is discussed. Klíčová slova: Keywords: Odonata, vážky, faunistika, Krkonoše, Podkrkonoší, Aeshna caerulea Odonata, dragonflies, faunistics, the Krkonoše Mts., the Podkrkonoší Region, Aeshna caerulea ÚVOD Krkonoše patří k našim nejvyšším horským masivům. Z hlediska zoogeografického patří do provincie středoevropských pohoří (podprovincie variských pohoří) (BUCHAR 1983). Vzhledem k výskytu rozsáhlých rašelinišť, i když omezených pouze na několik málo lokalit, by bylo možné předpokládat výskyt některých vzácných tyrfobiontních a tyrfofilních druhů vážek. Krkonošská 81

rašeliniště byla středem pozornosti přírodovědců už od poloviny 18. století, kdy se objevují první zmínky o některých druzích na území Krkonoš, avšak komplexní výzkum vážek v Krkonoších nebyl doposud proveden. První údaje o výskytu vážek přináší SCHNEIDER (1885), který uvádí několik druhů (Aeshna juncea, A. borealis (=A. caerulea), A. viridis) od Jelenie Góry (=Riesengebierge bei Hirschberg), která leží na severním úpatí Krkonoš v Polsku. OBENBERGER (1952) udává pro jednotlivé formace vegetace více druhů klečová a rašelinná vegetace Enallagma cyathigerum, Libellula quadrimaculata, Sympetrum danae, jako vzácnost lze nalézt Somatochlora alpestris, Aeshna coerulea (=Aeshna caerulea), v subalpinském pásmu (polohy 1250 1400 m n. m.) Enallagma cyathigerum, Libellula quadrimaculata, Sympetrum danae, ojediněle Somatochlora alpestris, Aeshna coerulea, ve vysokohorském pásmu Krkonoš (polohy 1400 1605 m n. m.) Enallagma cyathigerum, Libellula quadrimaculata, Sympetrum danae, Somatochlora alpestris, Aeshna coerulea, u druhu Aeshna coerulea udává výskyt na Bílé louce mezi Luční a Obří boudou (tj. Úpské rašeliniště). Zda se tyto údaje zakládají na vlastních průzkumech, nebo se pouze jedná o přejaté literární údaje, není jasné. Z polského území Úpského rašeliniště uvádí výskyt larev některých druhů Aeshna caerulea, Aeshna subarctica, Somatochlora alpestris a Libellula quadrimaculata (BORKOWSKI 1985). První konkrétní, přesně datované údaje z vlastních průzkumů Pančavského rašeliniště z let 1976 1977 o výskytu druhů Somatochlora alpestris, Aeshna caerulea a Aeshna juncea publikoval PETERS (1987). Na Úpském rašeliništi a Černohorském rašeliništi provedl v srpnu 1989 a v červenci 1992 odonatologické exkurze BROCKHAUS (1994), který nalezl celkem 8 druhů Aeshna caerulea, A. juncea, Somatochlora alpestris, Lestes sponsa, Erythromma najas, Enallagma cyathigerum, Coenagrion puella, Leucorrhinia dubia. O nálezu mrtvého exempláře Anaciaeschna isosceles v červenci 1994 u Babí poblíž Žacléře píší MOCEK & REJL (1999), v práci je uvedena lokalita Babí, okr. Trutnov. MOCEK (1998) přináší informaci o nálezu poškozeného imaga Hemianax ephippiger u Špindlerova Mlýna Svatého Petra z října 1995. Komplexní soustavný průzkum vážek byl započat v 90. letech 20. století autory tohoto příspěvku. Dílčí údaje o výskytu druhů Somatochlora alpestris a Aeshna caerulea byly publikovány v pracích HOLUšA (1995, 1996, 1997). Stručný přehled hlavních výsledků této práce, bez uvedení konkrétních původních dat, byl podkladem ke zpracování kapitoly o ostatních bezobratlých v obsáhlé populárně naučné knize o Krkonoších, kde je zmíněn výskyt 25 druhů s uvedením nejvýznamnějších druhů (VANěK et al. 2007). Kromě původních faunistických dat, které byly publikovány příslušnými autory (viz výše), lze v literárních pramenech nalézt více údajů o výskytu vážek v Krkonoších, jedná se však pravděpodobně jen o přejaté necitované údaje. SCHMIDT (1929) uvádí výskyt Aeshna caerulea pro Krkonoše (=Riesengebierge). ČERNÝ & DOSKOčIL (1969) uvádějí všeobecný údaj o výskytu druhů Coenagrion puella, C. pulchellum a E. cyathigerum, ve vyšších polohách (nad 1000 m) pak Coenagrion hastulatum, Aeshna coerulea (=A. caerulea) a Somatochlora alpestris. SÝKORA (1983) udává všeobecný výskyt tří druhů Coenagrion hastulatum, Aeshna coerulea a Somatochlora alpestris. Následující literární údaje publikoval RYBÁř et al. (1989), který uvádí výskyt Somatochlora alpestris na Úpském rašeliništi a Pančavě, Coenagrion hastulatum všeobecně pro subalpínské pásmo Krkonoš a Aeshna coerulea (=A. caerulea) obecně pro Krkonoše. Poslední literární údaj lze nalézt v práci CULKA (1996), kde je pro Krkonošský bioregion v charakteristice pro biotu uvedena mezi významnými druhy hmyzu Aeshna subarctica, která se zde ale nevyskytuje. V práci jsou uvedeny výsledky komplexního nejrozsáhlejšího průzkumu vážek v oblasti Krkonoš a vybraných lokalit Podkrkonoší. V diskusi je provedeno srovnání fauny vážek Krkonoš a Šumavy a je diskutován výskyt či absence některých druhů. METODIKA V zájmovém území, tedy ve vlastní oblasti masivu Krkonoše a přilehlé části Podkrkonoší, bylo vybráno co nejvíce vodních ploch a mokřadů, kde bylo možné očekávat výskyt vážek. Jednotlivé 82

lokality byly vybrány tak, aby bylo podchyceno co nejširší území a také aby byla podchycena co největší škála typů biotopů. Kromě intenzivních průzkumů vodních biotopů, byl prováděn i extenzivní průzkum ve zbylé části Krkonoš. Pokud nebyl zjištěn na vybrané lokalitě žádný druh vážky, není tato lokalita v práci uvedena, což je případ většiny prozkoumávaných vodních toků. Na studovaných lokalitách byly podrobně prozkoumávány jednotlivé vodní plochy rybníky, nádrže, jezírka a to jejich příbřežní oblasti a okolní přilehlé světliny bez stromové a křovité vegetace. Imaga byla individuálně odchytávána entomologickou síťkou, larvy byly loveny hydrobiologickou síťkou v příbřežní vegetaci a propíráním detritu ze dna vodních nádrží, exuvie byly individuálně odebírány z příbřežní a pobřežní vegetace. Zjištění byla doplněna okulárním pozorováním imag. Nomenklatura je uvedena podle ASKEWA (1988), zoogeografické charakteristiky vycházejí z práce BEŠOVSKÉHO (1994). Při determinaci byly použity práce ASKEWA (1988), PETERSE (1987), HEIDEMANNA & SEIDEMBUSCHE (1993). Nomenklatura rostlin je použita podle KUBÁTA et al. (2002). Pro materiál platí: Otakar Holuša lgt., det. et coll., část materiálu J. Vaněk lgt., et coll. Správa KRNAP, po jednom exempláři druhů Sympetrum sanguineum a S. vulgatum jsou uloženy ve sbírkách Muzea Beskyd Frýdek-Místek (HOLUŠA 2001). Prvním z autorů byl revidován i dokladový materiál nálezů MOCKA & REJLA (1999) a MOCKA (1998) (viz Úvod). Faunistická databáze včetně podrobného popisu lokalit je zpracována v programu Access verze 2000 a je uložena u prvního autora. Pro faunisticko-ekologické zhodnocení taxocenóz vážek v zájmovém území byla pro jednotlivé druhy vypočtena dominance ze zjištěného počtu ulovených a pozorovaných imág a byla vztažena k celkovému počtu imág, který byl zjištěn za celou dobu období výzkumu. Jednotlivé druhy byly zařazeny do tříd dominance podle TISCHLERA (1949): 1 subrecedentní (<1 %), 2 recedentní (1 2 %), 3 subdominantní (2 5 %), 4 dominantní (5 10 %), 5 eudominantní (>10 %). Pro jednotlivé druhy byla stanovena konstance z počtu lokalit s výskytem daného druhu a celkového počtu zkoumaných lokalit. Jednotlivé druhy byly zařazeny do tříd konstance podle LOSOSA (1992): I vzácný, II řídce se vyskytující, III často se vyskytující, IV velmi často se vyskytující, V téměř vždy se vyskytující. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Klimaticky zkoumaná oblast spadá do klimatických oblastí chladných (C1 C7) a mírně teplých (MW2 a MW4) (TOLASZ 2007). Některé oblasti pohraničního hřebene patří dle Quitta (TOLASZ 2007) do klimatické oblasti C1 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 0 80; ø teplota v lednu: 7 až 8 C; ø teplota v červenci: 10 12 C; ø teplota v dubnu: 0 2 C; ø teplota v říjnu: 2 4 C; úhrn srážek ve vegetační době: 900 1000 mm; úhrn srážek v zimě: 600 700 mm. Pohraniční hřeben a nejvyšší hory patří do klimatické oblasti C3 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 80 120; ø teplota v lednu: 7 až 8 C; ø teplota v červenci: 10 12 C; ø teplota v dubnu: 0 2 C; ø teplota v říjnu: 2 4 C; úhrn srážek ve vegetační době: 600 700 mm; úhrn srážek v zimě: 400 500 mm. Velká část území spadá do klimatické oblasti C5 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 100 120; ø teplota v lednu: 5 až 6 C; ø teplota v červenci: 14 15 C; ø teplota v dubnu: 2 4 C; ø teplota v říjnu: 5 6 C; úhrn srážek ve vegetační době: 500 600 mm; úhrn srážek v zimě: 350 400 mm. Zbylá část nejvyšších partií spadá do klimatické oblasti C7 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 120 140; ø teplota v lednu: 3 až 4 C; ø teplota v červenci: 15 16 C; ø teplota v dubnu: 4 6 C; ø teplota v říjnu: 6 7 C; úhrn srážek ve vegetační době: 500 600 mm; úhrn srážek v zimě: 350 400 mm. Nejvyšší polohy tedy patří do nejchladnějších a klimaticky nejnepříznivějších oblastí ČR. Nejnižší část zájmového území na západě spadá do klimatické oblasti MW2 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 140 160; ø teplota v lednu: 3 až 4 C; ø teplota v červenci: 16 17 C; ø teplota v dubnu: 6 7 C; ø teplota v říjnu: 6 7 C; úhrn srážek ve vegetační době: 450 500 mm; úhrn srážek v zimě: 250 300 mm. Jižní část území v pásu mezi městy Jilemnice Vrchlabí Svoboda nad Úpou do 83

klimatické oblasti MW4 s klimatickými charakteristikami: počet dnů nad 10 ºC: 140 160; ø teplota v lednu: 2 až 3 C; ø teplota v červenci: 16 17 C; ø teplota v dubnu: 6 7 C; ø teplota v říjnu: 6 7 C; úhrn srážek ve vegetační době: 350 450 mm; úhrn srážek v zimě: 250 300 mm. Z hlediska biogeografického členění patří zájmové území do 3 bioregionů: Krkonošského, Podkrkonošského a Železnobrodského (CULEK 1996). Krkonošský bioregion (zahrnující lokality 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16) se vyznačuje dokonale vyvinutým stupněm pásma smrčin, kleče a specifickými společenstvy ledovcových karů, bioregion vystupuje nad horní hranici lesa a má dokonale vyvinut subalpínský stupeň s autochtonní kosodřevinou, podloží tvoří žuly a krystalické břidlice. Z tvarů reliéfu jsou významné vysoké hřbety a pláně s dobře vyvinutými ledovcovými kary. Reliéf má charakter členité hornatiny s výškovou členitostí 500 600 m, v oblasti hlavních hřbetů a Černé hory má dokonce ráz velehornatiny s výškovou členitostí 600 810 m. Biota má převážně horský hercynský ráz, jsou zde zastoupena společenstva 5. (jedlo-bukového) 9. (klečového) vegetačního stupně (dále jen VS, systematika vegetačních stupňů dle PLÍVY (1971)) a dokonce i ostrůvky přirozeného alpínského bezlesí. Typická horská fauna hercynských pohoří, včetně unikátní fauny stupně klečového a rozsáhlých vrchovišť. Železnobrodský bioregion (zahrnující lokality 9, 19), který přiléhá ke Krkonošskému bioregionu z jihozápadu, je typický hercynský, zahrnuje biocenózy 3. VS až 5. VS, nejhojnější je 4. VS. Charakteristická je biota zaříznutých podhorských údolí s květnatými bučinami, suťovými lesy a s peřejnatými řekami, reliéf má charakter členité vrchoviny s výškovou členitostí 200 300 m. Mezi mezními prvky je řada horských druhů, splavených z vyšších poloh Krkonoš a Jizerských hor. V bioregionu se vyskytuje běžná fauna hercynské zkulturněné krajiny, bez výrazných prvků, se západními vlivy a submontánními formami, hlavně v zalesněných kaňonech Jizery a Kamenice. Kontrast s Podkrkonošským bioregionem je nevýrazný. Podkrkonošský bioregion (zahrnující lokality 2, 17, 18), který přiléhá ke Krkonošskému bioregionu z jihovýchodu, je tvořen monotónní pahorkatinou na permu s ochuzenou podhorskou hercynskou biotou, odpovídající v převažující míře 4. VS. Vyskytují se zde demontánní druhy, reliéf má charakter členité pahorkatiny s výškovou členitostí 100 150 m, v oblasti jižního okrajového Obr. 1. Situační nákres zájmového území Krkonoš a Podkrkonoší s vyznačením jednotlivých lokalit Fig. 1. Map of studied area of the Krkonoše Mts. and the Podkrkonoší Region with particular localities 84

svahu ploché až členité vrchoviny s členitostí 150 300 m. Fauna má charakter běžné fauny zkulturněné krajiny. V zalesněných roklích kolem řek se objevují submontánní druhy. POPIS JEDNOTLIVÝCH LOKALIT Údaje u lokalit (umístění viz Obr. 1) jsou seřazeny podle následujícího klíče: číslo lokality, název lokality (uvedeno katastrální území místní název), bioregion, faunistický čtverec, nadmořská výška, popis biotopu, datum exkurze na lokalitě. 1. Černá Hora v Krkonoších Černohorské rašeliniště (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5360, 1190 1200 m n. m., největší krkonošské rašeliniště ležící v sedle mezi Černou a Světlou horou, vrchoviště s menšími jezírky na světlině obklopené pásem borovice kleče (Pinus mugo), pak navazuje rašelinná smrčina s porostem smrku ztepilého (Picea abies), na světlině převažují rostlinná společenstva ze svazů Leuco-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, 12. 6.1997, 12. 8.1997, 27. 8.1997, 10. 9.1997, 17. 9.1997, 23. 9.1997, 16. 8.1998, 4. 8.1999; 2. Čistá Podkrkonošský bioregion, 5360, 478 m n. m., menší rybník obklopený stromovou vegetací, v plytkém zálivu řídký porost orobince širolistého (Typha latifolia), vyšší ostřice (Carex sp.), při břehu zevar vzpřímený (Sparganium erectum), 4. 8.1999; 3. Svoboda nad Úpou přírodní památka Slunečná stráň, Krkonošský bioregion, 5360, 650 m n. m., mělký rybníček s pásem rákosu obecného (Phragmites communis), na hrázi pás stromových vrb (Salix aurita, S. caprea a S. fragilis) a olše lepkavé (Alnus glutinosa), 3. 9.1985; 4. Harrachov Hraniční louka, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5259, 1240 m n. m., pramenná oblast Hraničního potoka cca 1 km severozápadně od Vosecké boudy, lesní rašeliniště s porostem smrku ztepilého (Picea abies) a jednotlivě kleče horské (Pinus mugo), na světlinách převažují společenstva ze svazů Leuco-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, 13. 6.1997, 20. 8.1997, 3. 8.1999; 5. Harrachov Lubošská planina, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5258, 1215 m n. m., vrchovištní rašeliniště s nízkými solitérními smrky ztepilými (Picea abies), na světlinách se vyskytují společenstva svazů Leuco-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, vyskytují se zde malá mělká jezírka, která během letního období vysychají, 3. 8.1999; 6. Harrachov Huťský rybník, Krkonošský bioregion, 5258, 675 m n. m., malý oligotrofní rybník s čistou průzračnou vodou, kolmé břehy, bez porostů litorální vegetace, obklopený kmenovinou smrku ztepilého (Picea abies), na dně jemné bahno, 3. 8.1999; 7. Harrachov Mumlavský vodopád, Krkonošský bioregion, 5258, 780 m n. m., horská bystřina s korytem ze žulových bloků, okolní kmenovina smrku ztepilého (Picea abies), 3. 8.1999; 8. Horní Maršov údolí Lysečinského potoka, Krkonošský bioregion, 5361, 604 m n. m., malý rybník s čistou oligotrofní vodou, ve vodě bohatý porost vodního moru kanadského (Elodea canadensis), břehy beze stromů, 4. 8.1999; 9. Jilemnice Bělidlo, Železnobrodský bioregion, 5359, 416 m n. m., menší rybník s kamenitými kolmými břehy, při břehu místy ostrůvky orobince širolistého (Typha latifolia), 6. 8.1999; 10. Pec pod Sněžkou Úpské rašeliniště, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5260, 1420 1430 m n. m., vrchoviště s množstvím různě velkých rašelinných jezírek, ostrůvko- 85

vité porosty borovice kleče (Pinus mugo) vysoké do 80 100 cm, bohaté porosty rašeliníku (Sphagnum sp.), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), blatnice bahenní (Scheuzeria palustris) a ostřic (Carex sp.), porosty svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, pramenná oblast Bílého Labe, 11. 7.1982, 18. 6.1983, 3. 8.1983, 20. 7.1995, 21. 7.1995, 1. 8.1995, 23. 7.1997, 2. 9.1997, 2. 9.1997, 12. 8.1998, 16. 8.1998, 2. 8.1999, 7. 8.1999, 5. 7.2004; 11. Pec pod Sněžkou Luční hora, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5260, 1547 m n. m., alpínský vrchol Krkonoš, kamenitý povrch je silně ovlivňován větrem, stejně jako sporá vegetace, která náleží především ke společenstvům svazu Juncion trifidi; 21. 8.1984; 12. Pec pod Sněžkou Krakonošova zahrádka, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5260, 1350 m n. m., kaliště jelení zvěře 70 m od Sněžného potoka ve Velké Úpské jámě. Okolní vegetace náleží ke kapradinovým nivám (asociace Adenostyli-Athyrietum alpestris); 17. 8.1998; 13. Pec pod Sněžkou Obří důl, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5260, 930 m n. m., malé rašeliniště obklopené nízkým rozvolněným porostem smrku ztepilého (Picea abies), uprostřed menší rašelinné tůňky, porost vegetace náleží do svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, 19. 7.1995, 7. 8.1999; 14. Pec pod Sněžkou Obří důl nad spodním vodopádem Úpy, Krkonošský bioregion, 5260, 990 1000 m n. m., tok řeky Úpy s balvanitým korytem, vegetaci na této lavinové dráze tvoří společenstva převážně ze svazu Calamagrostion villosae, roztroušeně se zde vyskytují stromy smrku ztepilého (Picea abies) a borovice kleče (Pinus mugo), 2.10.1987, 1. 8.1995; 15. Špindlerův mlýn Pančavská louka, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5259, 1330 1340 m n. m., vrchoviště s několika rašelinnými jezírky obklopenými porostem borovice kleče (Pinus mugo) vysoké asi 100 150 cm, okolo jezírek bohaté porosty rašeliníku (Sphagnum sp.), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), blatnice bahenní (Scheuzeria palustris) a ostřic (Carex sp.), porosty svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, pramenná oblast potoka Pančavy, 22. 9.1983, 4. 7.1994, 21. 7.1995, 13. 8.1997, 20. 8.1997, 3. 9.1997, 11. 9.1997, 15. 8.1998, 5. 8.1999, 6. 7.2004; 16. Špindlerův mlýn Labská louka, (1. zóna KRNAP), Krkonošský bioregion, 5259, 1350 1360 m n. m., lokalita navazuje na předcházející lokalitu, tvoří s ní rozsáhlý komplex rašeliniště, nachází se asi 300 m západně od Labské boudy, rašeliniště s menšími rašelinnými jezírky obklopené porosty borovice kleče (Pinus mugo), na světlinách porosty rašeliníku (Sphagnum sp.), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), blatnice bahenní (Scheuzeria palustris) a ostřic (Carex sp.), porosty svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, pramenná oblast Labe, 27. 7.1995, 11. 8.1995, 28. 8.1997, 3. 9.1997, 11. 9.1997, 18. 8.1998; 17. Vrchlabí koupaliště, Podkrkonošský bioregion, 5359, 477 m n. m., rybník sloužící jako přírodní koupaliště, v severozápadní části zálivu se nacházejí řídké porosty orobince širolistého (Typha latifolia), rákosu obecného (Phragmites communis) a vyšších ostřic (Carex sp.), porosty přechází v měkký luh se starými porosty vrby křehké (Salix fragilis), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topolů černých (Populus nigra), v severní části v litorálních částech je rozsáhlejší porost rákosu obecného (Phragmites communis), ve vodním sloupci se vyskytuje vodní mor kanadský (Elodea canadensis), 20. 9.1982, 29. 8.1985; 18. Vrchlabí pod Liščím kopcem (lokalita též zvaná Berlín ), Podkrkonošský bioregion, 5359, 450 m n. m., rybník s kolmými břehy z části přecházející do obhospodařovaných luk, v zálivu mělčiny s trsy sítin (Juncus sp.), vysokých ostřic (Carex sp.), na jihu rybník přechází v širší přípotoční nivu s tyčovinou až kmenovinou olše lepkavé (Alnus glutinosa), která na jihozápadě přechází v kmenovinu smrku ztepilého (Picea abies), 20. 8.1985, 8. 8.1999; 86

19. Vítkovice v Krkonoších Železnobrodský bioregion, 5359, 610 m n. m., pravidelně obhospodařované louky, místy s vlhčími terénními depresemi, bez vodních ploch, 1. 8.1975. VÝSLEDKY A DISKUSE V rámci průzkumu vážek v období 1982 2004 bylo na území Krkonošského národního parku a přilehlých oblastí v Podkrkonoší probádáno 19 lokalit. Cílem bylo vybrat a prozkoumat co nejvíce lokalit, aby bylo co nejvíce různých biotopů s co největším pokrytím území Krkonoš. Středem pozornosti byla především rozsáhlá rašeliniště, která jsou v Krkonoších soustředěna v podstatě do tří větších komplexů Pančavská louka, Úpské a Černohorské rašeliniště. Tato rašeliniště jsou významná z celoevropského hlediska. Zjištěn byl výskyt 25 druhů (tj. 34,7 % celkové fauny vážek ČR) v 886 exemplářích (Tab. 1 a 2). Byly potvrzeny všechny druhy, které jsou pro Krkonoše uvedeny v literárních pramenech (viz Úvod). U ojedinělých nálezů migrantů Anaciaeschna isosceles u Babí poblíž Žacléře (MOCEK & REJL 1999), Hemianax ephippiger u Špindlerova Mlýna Svatého Petra (MOCEK 1998) byla revidována a potvrzena determinace dokladových exemplářů. Nebyl zjištěn výskyt druhu Coenagrion pulchellum (ČERNÝ & DOSKOčIL 1969), tento údaj autoři považují za nevěrohodný, jelikož uvedená práce necituje žádné prameny a jde pouze o populárně naučnou práci. Sporný zůstává i výskyt druhu Aeshna subarctica, který byl údajně zjištěn na polské straně Úpského rašeliniště (BORKOWSKI 1985). Tento druh má těžiště zcela v jiném typu rašelinišť než je typ rašelinišť v Krkonoších (viz níže). Z ekologického hlediska (vyhodnoceno 25 zjištěných druhů) dominují druhy stagnikolní (66,6 %), mezi druhy eurytopní lze zařadit 25,9 % druhů a mezi reofilní druhy patří 7,4 % druhů. I když je zastoupení tekoucích vod relativně vysoké, od pramenišť až po menší říčky, je zastoupení reofilních druhů vážek na území Krkonoš velice nízké. Byly zjištěny dva druhy a to pouze v jednotlivých exemplářích. Vzácný výskyt zástupců rodu Calopteryx (zjištěn Calopteryx splendens) je dán nevhodným charakterem tekoucích biotopů rychle tekoucí oligotrofní vody v balvanitých až kamenitých korytech, bez náplavů písku a štěrkopísku. Výskyt druhu Cordulegaster bidentata byl také zjištěn pouze v jednom exempláři, což je podobně jako v ostatních hercynských pohořích (cf. HOLUšA 2000, HOLUšA & MÜCKSTEIN 2007) způsobeno geografickou vzácností a také zastoupením nevhodných biotopů (lesních potůčků a pramenišť). Výskyt bude sporadický a víceméně závislý pouze na migraci jednotlivých jedinců, stálá populace se na území Krkonoš pravděpodobně nevyskytuje, jelikož neexistují ani historické údaje a ani současným detailním průzkumem druhy rodu Cordulegaster nebyly zjištěny. Mezi eudominantní druhy na území Krkonoš (Tab. 2 a Obr. 2) patří druhy (sestupně): Aeshna caerulea, Enallagma cyathigerum, Sympetrum danae, Aeshna juncea, dominantní druhy: Leucorrhinia dubia, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Sympetrum sanguineum a Somatochlora alpestris. Typickým rysem druhového složení vážek v Krkonoších je dominance tyrfobiontních a tyrfofilních druhů, což je dáno rozsáhlými montánními a alpínskými rašeliništi. K nejvzácnějším druhům na území Krkonoš a zároveň k druhům, které jsou vzácné i na území ČR, patří Somatochlora alpestris a Aeshna caerulea. Vzhledem k tomu, že lokalita Úpské rašeliniště má nadmořskou výšku 1420 1430 m, je nejvýše položenou mokřadní lokalitou na území ČR, tedy i nejvyšší lokalitou, kde některé druhy vážek mají své maximální rozšíření s ohledem na nadmořskou výšku. Rašeliništní biotopy patří k nevýznamnějším a nejcennějším biotopům v Krkonoších. Ostatní biotopy stojaté oligotrofní vody rybníků, mezotrofní vody, anebo již zmiňované tekoucí vody jsou zastoupeny méně, anebo neskýtají vhodné podmínky pro výskyt vážek. Některé druhy mezotrofních až eutrofních vod se vyskytují právě jen v podhůří Krkonoš Erythromma najas, Lestes viridis, Lestes dryas apod., kde jejich výskyt končí, ve vlastním masivu Krkonoš se nevyskytují. Proto fauna vážek Krkonoš (tj. Krkonošského bioregionu) je ve srovnání s jinými oblastmi ČR relativně chudá zjištěno 17 druhů. Absence mezotrofních nebo eutrofních vod v oblasti Krkonoš způsobuje 87

Černá Hora v Krkonoších Černohorské rašeliniště Čistá Svoboda nad Úpou Slunečná stráň Harrachov Hraniční louka Harrachov Lubošská planina Harrachov Huťský rybník Harrachov Mumlavský vodopád Horní Maršov údolí Lysečinského potoka Jilemnice Bělidlo Pec pod Sněžkou Úpské rašeliniště Pec pod Sněžkou Luční hora Pec pod Sněžkou Krakonošova zahrádka Pec pod Sněžkou Obří důl Pec pod Sněžkou Obří důl nad spodním vodopádem Úpy Špindlerův Mlýn Pančavská louka Špindlerův Mlýn Labská louka Vrchlabí koupaliště Vrchlabí pod Liščím kopcem Vítkovice v Krkonoších celkový počet druhů Tab. 1. Výskyt vážek (Odonata) na jednotlivých lokalitách Krkonoš a Podkrkonoší e occurrence of dragonflies (Odonata) in localities of the Krkonoše Mts. and the Podkrkonoší Region lokalita / druh 1 Calopteryx splendens x 2 Lestes viridis x 3 Lestes sponsa x x x x x 4 Lestes dryas x 5 Erythromma najas x 6 Coenagrion hastulatum x 7 Coenagrion puella x x x x x x 8 Enallagma cyathigerum x x x x x x 9 Ischnura elegans x x 10 Ischnura pumilio x x 11 Pyrrhosoma nymphula x 12 Aeshna caerulea x x x x 13 Aeshna juncea x x x x x x x x 14 Aeshna cyanea x x x x x x x x 15 Aeshna grandis x 16 Cordulegaster bidentata x 88

17 Somatochlora metallica x x x x 18 Somatochlora alpestris x x x x x x 19 Libellula quadrimaculata x x 20 Orthetrum cancellatum x x 21 Sympetrum vulgatum x x x x x x 22 Sympetrum flaveolum x x x x x 23 Sympetrum sanguineum x x x x 24 Sympetrum danae x x x x x x x x x x 25 Leucorrhinia dubia x x x x x celkový počet druhů 9 7 1 4 1 3 1 8 4 8 1 1 3 2 11 7 7 14 1 25 počet druhů v Železnobrodském bioreg. x x 5 počet druhů v Podkrkonošském bioreg. x x x 15 počet druhů v Krkonošském bioreg. x x x x x x x x x x x x x x 18 89

vzácný výskyt některých, jinde velmi hojných, druhů např. velmi hojný druh Libellula depressa ve zkoumaném území nebyl zjištěn. Faunu vážek Krkonoš lze porovnat s podobnými či blízkými horskými oblastmi na území ČR Šumava (HOLUšA 2000), Jizerské hory (RUS 1999, WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). Velmi podobné druhové spektrum bylo zjištěno právě v oblasti Jizerských hor, kde byly nalezeny také druhy Aeshna caerulea (pravděpodobně s výskytem trvalé populace prokázání výskytu juvenilních exemplářů a kladení vajíček), Somatochlora alpestris, a také zde byla zaznamenána absence (nebo vzácný výskyt) reofilních druhů. Tab. 2. Dominance a konstance zjištěných druhů vážek (Odonata) na území Krkonoš a vybraných lokalit Podkrkonoší Dominance and constancy of found species of dragonflies (Odonata) in the Krkonoše Mts. and at chosen localities in the Podkrkonoší Region druh celkový počet dominance konstance zjištěných imag % třída % třída Calopteryx splendens 1 0,1 1 5,3 I Lestes viridis 20 2,3 3 5,3 I Lestes sponsa 54 6,1 4 26,3 II Lestes dryas 1 0,1 1 5,3 I Erythromma najas 1 0,1 1 5,3 I Coenagrion hastulatum 1 0,1 1 5,3 I Coenagrion puella 30 3,4 3 31,6 II Enallagma cyathigerum 123 13,9 5 31,6 II Ischnura elegans 39 4,4 3 10,5 I Ischnura pumilio 13 1,5 2 5,3 I Pyrrhosoma nymphula 1 0,1 1 5,3 I Aeshna caerulea 142 16,0 5 15,8 I Aeshna juncea 97 10,9 5 36,8 II Aeshna cyanea 17 1,9 2 36,8 II Aeshna grandis 1 0,1 1 5,3 I Cordulegaster bidentata 1 0,1 1 5,3 I Somatochlora metallica 9 1 2 21,1 II Somatochlora alpestris 45 5,1 4 21,1 II Libellula quadrimaculata 2 0,2 1 10,5 I Orthetrum cancellatum 2 0,2 1 10,5 I Sympetrum vulgatum 54 6,1 4 31,6 II Sympetrum flaveolum 16 1,8 2 26,3 II Sympetrum sanguineum 46 5,2 4 21,1 II Sympetrum danae 111 12,5 5 47,4 III Leucorrhinia dubia 59 6,7 4 21,1 II celkový počet 886 100 Vysvětlivky: Třídy dominance: 1 subrecedentní, 2 recedentní, 3 subdominantní, 4 dominantní, 5 eudominantní; Třídy konstance: I vzácný, II řídce se vyskytující, III často se vyskytující, IV velmi často se vyskytující, V téměř vždy se vyskytující Comments: Dominance classes: 1 subrecedent, 2 recedent, 3 subdominant, 4 dominant, 5 eudominant; Constancy classes: I rare, II almost rare, III common, IV very common, V almost always present 90

Obr. 2. Dominance druhů vážek zjištěných v zájmovém území (v %) Fig. 2. Dominace of dragonflies species founded in the studied area (in %) Komentář k druhu Aeshna caerulea (Ström, 1783) šídlo horské Poznámky k bionomii Podle dosavadních autorových znalostí (z Krkonoš a ze Šumavy) tento druh upřednostňuje otevřené osluněné plochy rašelinišť s nízkým porostem borovice kleče (Pinus mugo). Zdržuje se u malých jezírek (10 50 m 2 ) a plytkých louží na světlinách, kde jedinci s oblibou usedají na světlé osluněné kmeny kleče, nebo také na bochánkovité břehy okolo rašelinných louží. Na některá místa (osluněné kmeny) se jedinci s oblibou vracejí. Byla zjištěna závislost zbarvení samců na teplotě a slunečním svitu, jedinci držení v temnotě a chladnějším prostředí změnili barvu skvrn na zadečku z blankytně modré na šedou. Tento mechanismus je pravděpodobně důležitý pro maskování jedinců sedících na viditelných místech při nepříznivém počasí. Samci si nevytváří a neobhajují svá teritoria, při slunění usedají jen několik dm od sebe. Samice kladou vajíčka u paty břehu do porostů rašeliníků a ostřic. O oblibě usedání na osluněné kameny, kůly, světlé kmeny bříz nebo i pahorky mechů v okolí rašeliniště se zmiňuje SCHIEMENZ (1953), ASKEW (1988) i MERRITT et 91

al. (1996). Samice si ke kladení vybírá stébla ostřic (SCHIEMENZ 1953), nebo jezírka s mocným kobercem rašeliníku s malou otevřenou vodní plochou (ASKEW 1988), také měkké bahno nebo rašeliník v mělkých rašelinných tůních větších než 30 m 2 s hloubkou vody více než 20 cm, ačkoliv upřednostňuje menší tůně (MERRITT et al. 1996). Podle dosavadních zjištění na území ČR a SR druh létá od poloviny června do poloviny září (Obr. 3), podle SCHIEMENZE (1953) doba letu trvá od počátku července do počátku září, severněji se druh objevuje již v červnu (ASKEW 1988), na území Rakouska se vyskytuje od počátku července kdy začíná líhnutí a imaga se vyskytují až do konce září (RAAB et al. 2006). Druh A. caerulea byl na Šumavě zaznamenán ve společnosti dalších druhů vážek vždy Enallagma cyathigerum, z ostatních druhů se na lokalitách vyskytovaly: hojně Aeshna juncea, Aeshna subarctica, Cordulia aenea, Leucorrhinia dubia, řídce Pyrrhosoma nymphula, Coenagrion puella, Aeshna cyanea, Somatochlora alpestris, Libellula quadrimaculata, a ojediněle Lestes sponsa, Somatochlora arctica (HOLUšA 2000). V Krkonoších autoři zaznamenali výskyt spolu s druhy: Lestes sponsa, Coenagrion puella, Enallagma cyathigerum, Aeshna juncea, Somatochlora alpestris, Sympetrum danae a Leucorrhinia dubia. Doposud byl druh A. caerulea znám jen z Krkonoš, kde obývá nadmořské výšky 1190 1435 m n. m, na Šumavě obývá polohy od 1025 do 1135 m n. m., v Jizerských horách zjištěn ve výšce 870 m n.m. (Obr. 4 a 5). Ze Slovenska jsou z východní části udávána místa bez přesné lokalizace, blízké okolí udávaných obcí je v nadmořské výšce 300 500 m n. m. (!?), nejvyšší polohy obývá v Tatrách Furkotské pleso 1699 m n. m. (STRAKA 1990), Štrbské pleso Slepé pleso 1400 m n. m. (DAVID 2005). Podle SCHIEMENZE (1953) se vyskytuje v Alpách a v pohoří Schwarzwald od 1000 do 2100 m n. m., v Rakousku obývá polohy od 1000 po 2500 m n. m. (RAAB et al. 2006), ve Slovinsku byl zaznamenán ve výšce 1100 m n. m. (KOTARAC 1997). V severnějších oblastech (ve Skotsku) se vyskytuje od úrovně moře do 550 m n. m. (MERRITT et al. 1996). Délka vývoje se udává 2 4 roky (SCHIEMENZ 1953, MERRITT et al. 1996). Literární údaje Čechy: Krkonoše (Riesengebirge) (SCHNEIDER 1885), Krkonoše Bílá louka, mezi Luční a Obří boudou, severní svahy Krkonoš (5260) (OBENBERGER 1952), Krkonoše Pančavská louka (5259) (PETERS 1987), Krkonoše Úpské rašeliniště (5260), Černohorské rašeliniště (5360) (BROCKHAUS 1994), Krkonoše Úpské rašeliniště (5260) (HOLUšA 1996), Krkonoše Luční hora (pravděpodobně myšleno Úpské rašeliniště) (5260) (MOCEK 1999), podobně jako u předešlého druhu je zde řazen i údaj: Krkonoše Úpské rašeliniště (polská strana) (BORKOWSKI 1985), Šumava Modrava přírodní památka Modravské slatě Rokytecká slať, přírodní památka Modravské slatě Šárecká slať, přírodní památka Modravské slatě Blatenská slať (HOLUšA 2000), Šumava Modrava přírodní památka Modravské slatě Javoří pila (ZELENÝ & HANEL 2000), Šumava Modrava přírodní památka Modravské slatě Hraniční slať (ZELENÝ & HANEL 2000, ZELENÝ 2004), Jizerské hory Jizerka národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky (5175) (WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). V literárních pramenech se nachází i údaj: Čelákovice (5854) (PERUTÍK 1957), avšak vzhledem k ekologii druhu, je velmi nepravděpodobné, že by se druh vyskytoval v této oblasti. O možnosti záměny lokality se zmiňuje již ZELENÝ (1960), údaj proto není považován za věrohodný. Rozšíření Druh je považován za glaciální relikt. Je rozšířen v holarktickém pásu jehličnatých lesů a tundry, v severní Americe od Aljašky po Labrador, v Eurasii v severní Evropě v celém Norsku, převážné části Švédska, v celém Finsku, v Dánsku chybí (SAHLÉN 1996). Hranice souvislého rozšíření probíhá jižním Švédskem, Estonskem (BELYšEV 1973). Areál pokračuje na východ, kde zabírá velkou část Sibiře. Nejzápadnější výskyt v Evropě je ve Francii (Massif Central, Vosges) (ASKEW 1988), a v severním Skotsku, v Irsku chybí (MERRITT et al. 1996). Ve střední Evropě se vyskytuje ve Schwarzwaldu (SCHIEMENZ 1953), Alpách (Francie, Švýcarsko, Rakousko a severní Itálie (Trentino, Lombardie, Veneto)), Polsku (Krkonoše), Maďarsku, isolované populace jsou na Kavkazu (ASKEW 92

1988). Ojedinělý výskyt je udáván ze Slovinska pohoří Jelovice (KOTARAC 1997). Z Karpat je znám ze Slovenska z Tater, Veľké Fatry, Východných Karpat a Bukovských vrchů (TRPIš 1965, 1969, STRAKA 1982 a 1990, DAVID 2005), avšak vhodné biotopy jsou jen v Tatrách, v ostatních jmenovaných pohořích na Slovensku zůstává výskyt sporný. Podobně zůstává sporný i literární údaj o výskytu v Rumunsku pohoří Bihar (PLATTNER 1968), odkud v současnosti není uváděn (cf. DIJKSTRA & LEWINGTON 2006). Obr. 3. Sezonní výskyt druhu Aeshna caerulea na území České republiky Fig. 3. Seasonal occurrence of Aeshna caerulea on the territory of the Czech Republic Obr. 4. Rozšíření druhu Aeshna caerulea na území České republiky (dosavadní znalosti) Fig. 4. Distribution of Aeshna caerulea on the territory of the Czech Republic (recorded to date) 93

Obr. 5. Počet lokalit s výskytem Aeshna caerulea na území České republiky v závislosti na nadmořské výšce Fig. 5. Number of localities with the occurrence of Aeshna caerulea on the territory of Czech Republic according to altitude DISKUSE K ABSENCI TYRFOBIONTNÍCH DRUHŮ Aeshna subarctica Walker, 1908 šídlo rašelinné Vzhledem k tomu, že jsou v Krkonoších zastoupeny rašelinné biotopy, bylo by možné předpokládat výskyt tyrfobiontního druhu A. subarctica. Ten je obecně uváděn pro Krkonoše v práci CULKA (1996). Podle údajů z České republiky (cf. HOLUšA 1995, 1997) obývá tento druh rašeliniště s malými rašelinnými jezírky (velikosti 50 m 2 ) se širokými plovoucími pásy vegetace (především rašeliníku (Sphagnum sp.)), jednotlivě i velká jezírka (1000 m 2 ) s břehy zakrytými porosty borovice kleče nebo borovice blatky (Pinus rotundata). Ze srovnání biotopů ze Šumavy, Krušných hor, Hrubého Jeseníku, kde se druh A. subarctica recentně vyskytuje, a Krkonoš je zřetelné, že krkonošská rašeliniště leží ve vysoké nadmořské výšce a mají charakter alpínských rašelinišť. Druh dává přednost montánním rašeliništím v pásmu bukových smrčin a smrčin, podobně jako příbuzný A. juncea, který se v Krkonoších vyskytuje v nižší dominanci než např. v oblasti Šumavy. V Krkonoších jsou biotopy tedy mimo ekologickou valenci druhu a druh není příslušníkem fauny Krkonoš (nebyly zjištěny ani imaga ani larvy a exuvie), i když je uváděn výskyt larvy na polské straně Úpského rašeliniště (BORKOWSKI 1985). Tento údaj je podle autorů sporný a jde pravděpodobně o záměnu s druhem A. juncea. Druh nebyl zjištěn ani v sousedních Jizerských horách, kde jsou zastoupena boreomontánní rašeliniště podobná rašeliništím v oblasti Šumavy (cf. RUS 1999; WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). Somatochlora arctica (Zetterstedt, 1840) lesklice severská Podle údajů z České republiky (cf. HOLUšA 1995, 1997, 2000) obývá tento druh rašeliniště v nadmořské výšce 620 1055 m n. m., průměrná nadmořská výška lokalit je 820 m n. m. Na Šumavě obývá lokality od 730 do 1055 m n. m. (HOLUšA 2000). Na rašeliništních světlinách zde obývá malé plytké louže s řídkým bahnem nebo i tvrdším bahnitým dnem. Takový typ biotopu není v Krkonoších zastoupen. Podobně jako u předcházejícího druhu rašelinné biotopy v Krkonoších neskýtají vhodné podmínky pro výskyt druhu, ty naopak vyhovují příbuznému druhu S. alpestris. Druh S. arctica, podobně jako předcházející, nebyl zjištěn ani v sousedních Jizerských horách, kde jsou zastoupena boreomontánní rašeliniště podobná rašeliništím v oblasti Šumavy a která by druhu vyhovovala více (cf. RUS 1999; WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). 94

SOUHRN V rámci průzkumu vážek v období 1982 2004 bylo na území Krkonošského národního parku a přilehlých oblastí v Podkrkonoší probádáno 19 lokalit a zjištěno 25 druhů (tj. 34,7 % celkové fauny vážek ČR) v 886 exemplářích, 2 druhy jsou známy na základě ověřených literárních údajů, celkově je pro Krkonoše a přilehlé Podkrkonoší doposud známo 27 druhů. Z ekologického hlediska dominují druhy stagnikolní (66,6 %), mezi druhy eurytopní lze zařadit 25,9 % druhů a mezi reofilní patří 7,4 % druhů. I když je zastoupení tekoucích vod relativně vysoké, je zastoupení reofilních druhů vážek na území Krkonoš velice nízké. Byly zjištěny dva druhy, a to pouze v jednotlivých exemplářích (viz Tab. 2). Vzácný výskyt zástupců rodu Calopteryx (zjištěn C. splendens) je dán nevhodným charakterem tekoucích biotopů rychle tekoucí oligotrofní vody v balvanitých až kamenitých korytech, bez náplavů písku a štěrkopísku. Výskyt druhu Cordulegaster bidentata byl také zjištěn pouze v jednom exempláři, což je jako v ostatních hercynských pohořích (cf. HOLUšA 2000, HOLUšA & MÜCKSTEIN 2007) způsobeno geografickou vzácností a také nevhodností biotopů (lesních potůčků a pramenišť). Výskyt bude sporadický a víceméně závislý pouze na migraci jedinců, stálá populace se na území Krkonoš pravděpodobně nevyskytuje, jelikož neexistují ani historické údaje a ani současným detailním průzkumem druhy rodu Cordulegaster nebyly zjištěny. Jako migranti byly na území Krkonoš zjištěny druhy: Anaciaeschna isosceles u Babí poblíž Žacléře (MOCEK & REJL 1999), Hemianax ephippiger u Špindlerova Mlýna Svatého Petra v podzimu roku 1995 (MOCEK 1998). Mezi eudominantní druhy na území Krkonoš patří druhy (sestupně) (viz Tab. 2, Obr. 2): Aeshna caerulea, Enallagma cyathigerum, Sympetrum danae, Aeshna juncea, dominantní druhy: Leucorrhinia dubia, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Sympetrum sanguineum a Somatochlora alpestris. Typickým rysem druhového složení vážek v Krkonoších je dominance tyrfobiont a tyrfofilních druhů, což je dáno rozsáhlými montánními a alpínskými rašeliništi. K nejvýznamnějším druhům vážek zjištěných na území Krkonoš patří Aeshna caerulea a Somatochlora alpestris, které jsou vzácné na území ČR. A. caerulea má však v Krkonoších nejstabilnější a nejpočetnější populaci v rámci ČR. Vzhledem k tomu, že lokalita Úpské rašeliniště má nadmořskou výšku 1420 1430 m n. m., je nejvýše položenou mokřadní lokalitou na území ČR, tedy i nejvyšší lokalitou, kde některé druhy vážek mají své maximální rozšíření s ohledem na nadmořskou výšku. Některé druhy mezotrofních až eutrofních vod se vyskytují právě jen v podhůří Krkonoš Erythromma najas, Lestes viridis, Lestes dryas apod. (viz Tab. 1), kde jejich výskyt končí, ve vlastním masivu Krkonoš se nevyskytují. Proto fauna vážek Krkonoš (tj. Krkonošského bioregionu) je ve srovnání s jinými oblastmi ČR relativně chudá zjištěno 17 druhů (viz Tab. 1). Absence mezotrofních nebo eutrofních vod v oblasti Krkonoš způsobuje vzácný výskyt některých, v jiných oblastech velmi hojných, druhů (např. velmi hojný druh Libellula depressa ve zkoumaném území doposud nebyl zjištěn). V literárních pramenech (ČERNÝ & DOSKOčIL 1969) je uveden (pro polohy do 1000 m n. m.) všeobecný výskyt druhu Coenagrion pulchellum. Vzhledem k ekologickým nárokům druhu je výskyt v Krkonoších velice nepravděpodobný. Vlastními průzkumy nebyly prokázány druhy Aeshna subarctica a Somatochlora arctica. I když je v Krkonoších dostatek rašelinných biotopů, jsou tyto biotopy mimo jejich ekologickou valenci. Druh A. subarctica je uváděn jako výskyt larvy na polské straně Úpského rašeliniště (BORKOWSKI 1985), podle autorů je tento údaj sporný a došlo k záměně s druhem A. juncea. SUMMARY Dragonflies were studied in 19 localities in the territory of the Krkonoše National Park and also adjacent territories of the Podkrkonoší Region during the period 1982 2004. 24 species were determined (i.e. 33.3% of dragonfly fauna of the Czech Republic) within the total number of 885 found specimens; other 2 species are known from the literature. On the whole, 26 species are 95

known for the Krkonoše Mts. and adjacent part of the Podkrkonoší Region. e species can be divided from the ecological point of view into: stagnicolous species (66.6%), eurytopic (25.9%) and reophilous species (7.4%). e occurrence of running water is relatively very common, but occurrence of reophilous species is scarce. ere were found only 2 reophilous species in lower abundance. Rare occurrence of species of the Calopteryx genus (Calopteryx splendens) is given by inapplicable characters of running water very fast oligotrophic running water with stony and boulder river-basin without alluvia of sand or gravel. Cordulegaster bidentata was found in one specimen, which is due to geographical scarceness of C. bidentata as in other hercynic mountains and also unfavourable biotopes (forest spring areas and streamlets) (cf. HOLUšA 2000, HOLUšA & MÜCKSTEIN 2007). e occurrence of Cordulegaster sp. is probably sporadic and it depends only on migration of individual specimens in the Krkonoše Mts. Stable population does not probably occur in the Krkonoše Mts., because there are not historical records and it has not been found during our intensive research. Anaciaeschna isosceles on the locality Babí u Žacléře (MOCEK & REJL 1999) and Hemianax ephippiger on the locality Špindlerův Mlýn Svatý Petr in October 1995 (MOCEK 1998) were found as migrants. Eudominant species were found in the Krkonoše Mts. (downwards): Aeshna caerulea, Enallagma cyathigerum, Sympetrum danae, Aeshna juncea; dominant species: Leucorrhinia dubia, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Sympetrum sanguineum and Somatochlora alpestris. e dominance of tyrphobiont and tyrphophilous species of dragonflies is typical for the mountain region and alpine peat bogs. Somatochlora alpestris, Aeshna caerulea belongs to the rarest species in the Krkonoše Mts. and also in the whole Czech Republic. Aeshna caerulea has in the Krkonoše Mts. the most stable and the largest population in the Czech Republic. Since the locality Úpské rašeliniště is of the altitude 1420 1430 m a.s.l., it is the highest wetland in the Czech Republic, and, moreover, the area with maximum occurrence of some dragonfly species with respect to the altitude. Some species of mesotrophic or eutrophic waters occur only in the upland of the Krkonoše Mts. Erythromma najas, Lestes viridis, Lestes dryas etc.; they do not occur in the main massive of the Krkonoše Mts. (i.e. Krkonoše biogeographical region). 17 species of dragonfly fauna of the Krkonoše Mts. is in comparison with other parts of the Czech Republic relatively poor. e absence of mezotrophic and eutrophic waters causes rare occurrence of species that are very common elsewhere for example very common species Libellula depressa has not been found in the studied area. Aeshna subarctica and Somatochlora arctica were not found in the Krkonoše Mts., even in peat bogs habitats, but those habitats are outside the ecological valence of these species. Larvae of Aeshna subarctica was recorded on the Polish side of the Úpské rašeliniště locality (BORKOWSKI 1985), however, this record is controversial and we believe it was mistaken with Aeshna juncea. LITERATURA ASKEW R.R. 1988: e Dragonflies of Europe. Harley Books, Colchester. 291 str. BELYšEV B.F. 1973: e dragonflies of Sibiria (Odonata). Bd.1. Novosibirsk. (sec. rec. in PETERS 1987) BEšOVSKI V. 1994: Comparative zoogeographical review of Odonata fauna of Bulgaria (Insecta, Odonata). Acta Zoologica Bulgarica 47: 3 15. BORKOWSKI A. 1985: Owady (Insekten). In: Karkonosze polskie. Polska Akademia Nauk, oddzil we Wrocławiu, Karkonoskie Towarzystwo Naukowe w Jeleniej Górze. Wrocław: 395 426. BROCKHAUS T. 1994: Alpen Mosaikjungfer (Aeshna caerulea (STRÖM)) und Alpen Smaragdlibelle (Somatochlora alpestris (SELYS)) in einigen Regenmooren der Tschechischen Republik und in den mitteleuropänischen Waldbirgen (Insecta: Odonata: Aeshnidae, Corduliidae). Faun. Abh. Mus. Tierkd. 19 (20): 145 152. BUCHAR J. 1983: Zoogeografie. SPN, Praha. 199 str. 96

ČERNÝ W. & DOSKOčIL L. 1969: Zvířena Krkonoš. In: FANTA J. et al.: Příroda Krkonošského národního parku. SZN, Praha: 161 178. CULEK I. (ed) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. 348 str. DAVID S. 2005: Druhové bohatství vážek (Insecta: Odonata) Tatranského národního parku. In: OLÁH B. (ed), Metamorfózy ochrany prírody v Tatrách. Ekologické štúdie VI, SEKOS, Banská Štiavnica: 137 144. DIJKSTRA K D.B. & LEWINGTON R. (eds) 2006: Field Guide to the Dragonflies of Britain Europe including western Turkey and north western Africa. British Wildlife Publishing, Gillingham, Dorset. 320 str. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTěPÁNEK J. (eds) 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. 928 str. HEIDEMANN H. & SEIDENBUSCH R. 1993: Die Libellenlarven Deutschlands und Frankreichs. Handbuch für Exuviensammler. Verlag Erna Bauer, Keltern. 391 str. HOLUšA O. 1995: Výskyt vážek rodu Somatochlora na území bývalého Československa (Odonata: Corduliidae). Klapalekiana 31: 101 110. HOLUšA O. 1996: Výskyt vzácných druhů vážek (Odonata) na území České republiky. Časopis Slezského muzea (A) 45: 81 85. HOLUšA O. 1997: Nové znalosti o rozšíření vážek rodu Somatochlora na území bývalého Československa (Odonata: Corduliidae). Klapalekiana 33: 23 28. HOLUšA O. 2000: Výsledky faunistického průzkumu vážek (Odonata) na území Šumavy. Silva Gabreta 5: 149 166. HOLUšA O. 2001: Přírůstky vážek (Insecta: Odonata) ve sbírkách Muzea Beskyd Frýdek-Místek (Česká republika) v letech 1997 2000. Práce a Studie Muzea Beskyd 11: 117 131. HOLUšA O. & MÜCKSTEIN P. 2007: Vážky (Odonata) Ždárských vrchů. Faunisticko-ekologická studie. Edice Parnassia, sv. 2, AOPK Praha, Správa CHKO Žďárské vrchy, 77 str. KOTARAC M. 1997: Atlas kačjih pastirjev (Odonata) Slovenije z rdečim seznamom [Atlas of the dragonflies (Odonata) of Slovenia with the Red Data List]. Atlas faune et florae Sloveniae 1. Center za kartogarfio favne in flore, Miklavž na Dravskem polju. 205 str. LOSOS B. 1992: Cvičení z ekologie živočichů. Scriptum, MU PřF, Brno. 229 str. LOSOS B., GULIčKA J., LELLÁK J. & PELIKÁN J. 1985: Ekologie živočichů. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 316 str. MERRITT R., MOORE N.W. & EVERSHAM B.C. 1996: Atlas of the dragonflies of Britain and Ireland. Natural Environment Research Council, London. 149 str. MOCEK B. 1998: Příspěvek k poznání vážek (Odonata) východních Čech s uvedením nálezu druhu Crocothemis erythraea (Brullé, 1832). Acta Musei Reginaehradecensis S.A. 26: 27 37. MOCEK B. 1999: Současný stav výzkumu vážek (Odonata) v regionu východních Čech. In: HANEL L. (ed): Vážky 1999. Sborník referátů z mezinárodního semináře konaného v Podblanickém ekocentru ve Vlašimi 6. 7. 3.1999. ČSOP Vlašim: 17 46. MOCEK B. & REJL J. 1999: Vážka Aeshna isosceles (Müller, 1767) (Odonata) ve východních Čechách. Acta Musei Reginaehradecensis S.A. 27: 121 124. OBENBERGER J. 1952: Krkonoše a jejich zvířena. Přírodovědecké nakladatelství Praha. 290 str. PERUTÍK R. 1957: Sbírka vážek Slezského muzea v Opavě (Odonata). Časopis Slezského muzea (A) 6: 3 10. PETERS G. 1987: Die Edellibelen Europas. Aeshnidae. Die Neue Brehm Bücherei, A. Ziemsen Verlag, Wittenberg Lutherstadt. 140 str. PLATTNER H. 1968: Bemerkungen über die Larven und Exuvien der Odonaten Rumäniens. Faun. Abh. Mus. 2: 51 60. (sec. rec. in PETERS 1987) PLÍVA K. 1971: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. 90 str. RAAB R., CHOVANEC A. & PENNERSTORFER J. 2006: Libellen Österreichs. Umweltbundesamt, Wien, Springer-Wien-New York. 345 str. RUS I. 1999: Příspěvek k poznání vážek (Odonata) CHKO Jizerské hory. Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy 21: 137 143. RYBÁř P. (ed) 1989: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Kruh, Hradec Králové. 391 str. 97

SAHLÉN G. 1996: Sveriges Trollslädor (Odonata). En bestämninsbok för trollslädor i Sverige och övriga Norden. Fältbiologerna, Stockholm. 162 str. SCHIEMENZ H. 1953: Die Libellen unserer Heimat. Urania Verlag, Jena. 153 str. SCHNEIDER W.G. 1885: Verzeichniss der Neuropteren Schlesiens. Zeitschr. Ent., N.F. 10: 17 32. SCHMIDT E. 1929: Odonata. In: BROHMER P., EHRMANN P. & ULMER G., Die Tierwelt Mitteleuropas. Band IV. Insekten 1. Verlag Von Quelle & Meyer, Leipzig. 66 str. STRAKA V. 1982: Vážky (Odonata) Turčianskej kotliny a priľahlej části Veľkej a Malej Fatry. In: PALOVčÍKOVÁ A. (ed), Kmetianum 6, Martin. 272 str. STRAKA V. 1990: Vážky (Odonata) Slovenska. Zbor. Slov. nár. Múz., Prír. Vedy 36: 121 147. SÝKORA J. (ed) 1983: Krkonošský národní park. SZN, Praha. 280 str. TISCHLER W. 1949: Grundzüge der terrestrischen Tierökologie. Friedr. Vieweg u. Sohn. Braunschweig. (sec. rec. in LOSOS et al. 1985) TOLASZ R. (ed) 2007: Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého v Olomouci, Praha, Olomouc. 255 str. TRPIš M. 1965: Poznatky o vážkách (Odonata) Tatranského národního parku. Zbor. Prác o Tatran. Nár. Parku 8: 71 81. TRPIš M. 1969: Vážky (Odonata) východného Slovenska. Acta Rer. Natur. Mus. Nat. Slov. 15: 31 38. VANěK J., ŠPAčEK J., HOLUšA O. & HOLUšA J. 2007: Ostatní bezobratlí. In: FLOUSEK J., HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. & POTOCKI J. (eds), Krkonoše. Příroda, historie, život. Nakladatelství Miloš Uhlíř Baset, Praha: 259 268. WALDHAUSER M. & WALDHAUSEROVÁ I. 2007: Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Sborník Severočeského muzea. Přírodní vědy 25: 39 48. ZELENÝ J. 1960: Příspěvek k poznání vážek (Odonata) v ČSSR. Časopis Československé Společnosti entomologické 57: 97 111. ZELENÝ J. 2004: Vážky (Odonata) na Šumavě. In: HANEL L. (ed), Vážky 2004. Sborník referátů VII. celostátního semináře odonatologů v Krušných horách. ZO ČSOP Vlašim: 57 62. ZELENÝ J. & HANEL L. 2000: Poznámky k vážkám (Odonata) Šumavy. In: HANEL L. (ed), Vážky 2000. Sborník referátů III. celostátního semináře odonatologů, CHKO Třeboňsko 15. 18. 6.2000. ZO ČSOP Vlašim: 144 153. 98