Cesta Husova ochránce do služeb Zikmunda Lucemburského. Poznámky ke dvorské kariéře Jindřicha Lefla z Lažan.

Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta Ústav historických věd Cesta Husova ochránce do služeb Zikmunda Lucemburského. Poznámky ke dvorské kariéře Jindřicha Lefla z Lažan. Viktor Pohanka

Drtivé vítězství božích bojovníků v bitvě pod Vyšehradem zaplatila životem řada českých a moravských pánů bojujících na straně nového českého krále Zikmunda Lucemburského. Jednou z obětí úspěšného útoku oddílů Hynka Krušiny z Lichtenburka byl i Jindřich Lefl z Lažan, jehož postavu si obvykle spojujeme se zcela opačným věroučným táborem. Původem svídnický rytíř, jenž po proniknutí do dvorských struktur Václava IV. udělal oslnivou kariéru a dopracoval se až ke jmenování do funkce vratislavského hejtmana, 1 totiž proslul jako stoupenec reformního programu. Již roku 1412 byl u papežské kurie obžalován z ochrany kacířství a o dvě léta později proslul poskytnutím azylu Mistru Janu Husovi, jehož hostil před odjezdem do Kostnice na svém hradě Krakovci. 2 Pozoruhodná proměna politických stanovisek předního rádce Václava IV. vyniká ještě markantněji, uvědomíme-li si, že těsně před svým skonem se vratislavský hejtman stihl vyzpovídat a přijmout pod obojí způsobou. 3 Ve zjevné diskrepanci s Leflovými náboženskými postoji se tak ocitají politické kroky, které učinil. Přesto však obrat od Václava k budínské familii regis v letech po Husově upálení nebyl na pražském dvoře výjimečným jevem, neboť Zikmund dokázal postupně přilákat mezi své stoupence řadu elit zastávajících do té doby významné úřady v blízkosti Václava IV. Tento v základních konturách jasně pozorovatelný proces zatím nepřitáhl patřičný badatelský zájem, což je částečně způsobeno nepříliš uspokojivým dochováním pramenů. 4 Ač se to, vzhledem ke kvalitě pramenného korpusu, nemusí bezezbytku podařit, pokusme se přiblížit uvedený proces právě na případě vratislavského hejtmana, u nějž se na první pohled jeví přechod z pražského dvora do Zikmundových služeb jako nejkřiklavější. Kde se tento obrat zrodil? Kdo mu napomáhal? Byl dílem ryzího politického pragmatismu? Nebo spíše důsledkem dobových politických mechanismů? Či snad za ním stála cílevědomá Zikmundova snaha o vtažení významných osobností z českých zemí do struktury uherských straníků? Tyto otázky by se měly stát pojítkem následujících řádek. 1 Ivan HLAVÁČEK, Das Urkunden- und Kanzleiwesen des böhmischen und römischen Königs Wenzel IV. 1376-1419. Ein Beitrag zur spätmittelalterlichen Diplomatik, Stuttgart 1971, s. 463, č. 41. 2 František Michálek BARTOŠ, Čechy v době Husově 1378-1415, Praha 1947, s. 379. 3 Vavřinec z BŘEZOVÉ, Kronika husitská, Josef Emler (ed.), Fontes rerum Bohemicarum, sv. V, Praha 1893, s. 440. 4 Naposledy utváření sítě uherských straníků v předvečer husitské revoluce naznačil Petr ČORNEJ, 30. 7. 1419. První pražská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Praha 2010, s. 76-81; ze širokého prosopografického hlediska uherskou stranou zkoumá Petr ELBEL, Úvaha o stavu bádání ke dvoru Zikmunda Lucemburského a představení prosopografického výzkumu Zikmundových dvořanů z českých zemí, in: Dvory a rezidence ve středověku, sv. II. Skladba a kultura dvorské společnosti, Dana Dvořáčková-Malá Jan Zelenka (edd.), Praha 2008, s. 231-244. 2

Stav dosavadního bádání, prameny a přístupy Do většiny starších historiografických prací pronikla postava Jindřicha z Lažan vesměs v souvislosti s poskytnutím azylu Janu Husovi a jeho podílem na vyjednávání ochranného Zikmundova glejtu. Hlubší pokus o rozbor Leflova charakteru podal František Michálek Bartoš, jenž ve své pozoruhodně široké maketě politických dějin českého státu za Husova života považoval vratislavského hejtmana za upřímného stoupence reformních myšlenek. Bartoš, jehož prací se vine jednoznačná obhajoba umírněného kališnictví, tedy nepochyboval o osobní Leflově náklonnosti a víře v Husovy myšlenky. 5 Odlišně vyznělo o čtyřicet let mladší hodnocení Františka Šmahela, jenž vratislavského hejtmana pojímal jako ryzího pragmatika, když potlačil právě onu upřímnost jeho víry. Podle Šmahela váhal Jindřich z Lažan ještě roku 1417 na čí stranu se postavit, ale na jaře 1419 již spolu s Mikulášem Chudým z Lobkovic a Filipem Loutem s podporou reformní strany skoncovali. 6 Také azyl poskytnutý Husovi měl vratislavský hejtman využít k tomu, aby v intencích dvora přesvědčil mistra o nezbytnosti odjezdu do Kostnice. 7 Tolik k hodnocení Leflova charakteru. Obraťme však pozornost k literatuře vztahující se ke sledované tematice. Dvůr Václava IV. se stal badatelskou doménou Ivana Hlaváčka, jenž upozornil i na význam relátorské činnosti v období, kdy z pramenů mizejí svědečné řady. 8 Ač Hlaváčkovy závěry činí z Václavova dvora jeden z těch nejlépe probádaných, je stále možné zpřesňovat některá klišé, což dokázal ve své příkladně vystavěné studii zabývající se nižší šlechtou na dvoře Václava IV., jak v rovině kvalitativní, tak kvantitativní, Robert Novotný. 9 V případě budínského dvora je situace komplikovanější, neboť postrádáme komplexní pojednání, jež by zahrnulo všechna teritoria, jimž Zikmund vládl, neboť práce Martina Kintzingera zmapovala vesměs jen říšskou familiaritu budínského dvora. 10 Platnost si ovšem uchovává Kintzingerův nástin mechanismů, jimiž Zikmundův dvůr inkorporoval nové služebníky. 11 Počínání katolické strany v husitské revoluci, která, byť napojena na uherského krále, vytvářela vlastní, někdy až Lucemburkovi v kontrapozici stojící, politiku, přiblížil 5 F. M. BARTOŠ, Čechy v době Husově, s. 379. 6 František ŠMAHEL, Husitská revoluce, díl II. Kořeny české reformace, Praha 1993, s. 309. 7 Tamtéž, s. 271-272. Novější literatura povětšinou akceptuje toto mínění, příkladně Petr ČORNEJ, Velké dějiny zemí Koruny české, sv. V (1402-1437), Praha Litomyšl 2000, s. 204. 8 I. HLAVÁČEK, Das Urkunden; TÝŽ, K organizaci státního a správního systému Václava IV. Dvě studie o jeho itineráři a radě, Praha 1991, s. 73-124. 9 Robert NOVOTNÝ, Ráj milců? Nižší šlechta na dvoře Václava IV., in: Dvory a rezidence ve středověku, sv. II. Skladba a kultura dvorské společnosti, Dana Dvořáčková-Malá Jan Zelenka (edd.), Praha 2008, s. 215-229., s. 215-229. 10 P. ELBEL, Úvaha o stavu, s. 231-244. 11 Martin KINTZINGER, Westbindungen im spätmittelalterlichen Europa. Auswärtige Politik zwischen dem Reich, Frankreich, Burgund und England in der Regierungszeit Kaiser Sigismunds, Stuttgart 2000, s. 165-197. 3

František Kavka. 12 Kavkův výzkum dále rozvíjí mapování politických kariér některých osobností katolického tábora. 13 Reformní straně a jejímu vývoji v předvečer revoluce se nově věnoval Petr Čornej (viz pozn. 4), jenž se sice zabýval především první pražskou defenestrací, kterou rafinovaně vylíčil v rámci schématu řeckého dramatu, ale neopomenul přitom pojednat o vratislavských událostech roku 1418, jež pražským předcházely a inspirovaly je. Pramenný korpus, o nějž se budeme opírat, ač poměrně pestrý, není naneštěstí příliš bohatý. Nejucelenější soubor písemností se přirozeně zachoval ve Vratislavi. Jedná se především o úřední materiál, vzniklý z činnosti hejtmanství, jenž není uložen v uceleném fondu, ale pro jeho podchycení bylo nutné prozkoumat několik fondů. Mezi nimi samozřejmě městské dokumenty, obsahující krom soudní i většinu správní agendy, fondy jednotlivých vratislavských klášterů a depozity některých slezských měst. 14 Rozsáhlá městská akta obsahují jak městské knihy vin a výroků, jejichž čtyři části pokrývající dobu Leflova úřadování byly využity, 15 tak veledůležité regesty z kancelářských register hejtmanství. Jindřichovo období zahrnovaly (dnes nedochované) kopiáře označované jako B minorum a D magnum. Údaje obou knih jsou naštěstí evidovány tzv. Registrem Frobenianem, 16 sestaveným v 16. století na bázi uvedených register, které představuje jakýsi abecedně seřazený katalog většiny vsí Vratislavského knížectví, u nichž jsou uvedeny záznamy informující o právních pořízeních (koupě-prodej), vztahujících se k dané lokalitě. Kopiář, obohacující uvedený pramenný korpus o několik desítek regestů, není bez vad, neboť obsahuje občasné chyby (ve jménech vydavatelů, aj.) a velmi často neeviduje místo vydání písemnosti. Tím je však v absolutní většině případů Vratislav. 17 Pro podchycení Leflovy kariéry na pražském dvoře jsou klíčové desky dvorské. 18 Jestliže pro pražské prostředí disponujeme zřetelnými doklady o přítomnosti pozdějšího vratislavského hejtmana v králově bezprostřední blízkosti, v případě budínské familiae regis můžeme rovnou konstatovat, že nemáme jedinou zmínku o Leflově příslušnosti mezi dvořany. Zklamáním je také jediný záznam související s vratislavským hejtmanem v edici Regesta 12 František KAVKA, Strana Zikmundova v husitské revoluci, nepublikovaná disertační práce uložená na FF UK v Praze, Praha 1948. Práce se nedočkala publikování, stala se ale základem první monografie věnované Zikmundovi, viz TÝŽ, Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce, Praha 1998. 13 Inspirující jsou v tomto směru zejména výsledky M. Čapského, viz pozn. 24. 14 Archiwum Państwowe we Wrocławiu [dále APW], fond: Dokumenty miasta Wrocławia [dále DMW] a fondy jednotlivých vratislavských klášterů, zejména APW, repertorium [dále rep.] 1b, 58, 66, 67, 132a a 132d. 15 APW, fond: Akta miasta Wrocławia [dále AMW], sign. 655-659 Libri excessum et signaturarum, č. mikr. T 80 385-T 80 389. 16 APW, AMW, sign. 463-466 Registrum Frobenianum. Repertorium investituarum in Praediis Ducatus Wratislauiensis, quae in Libris eiusdem Cancellariae continentur, č. mikr. T 80 193-T 80 196. 17 Stejně jako ve Svídnickém knížectví nepochybně dochází k fixování kanceláře v sídelním městě. O svídnických poměrech Tomasz JUREK, Landbuch księstw świdnickiego i jaworskiego, tom. III. (1396-1407), Poznań 2007, s. XXII. 18 Pro úsporu místem budou všechny edice citovány až na patřičném místě. 4

imperii, 19 v níž se dochovala celá řada listin, jimiž Zikmund rozšiřoval řady svých familiantů. Listina však není bez hodnoty, když částečně supluje přímý doklad o kontaktu mezi Zikmundem a Leflem. Jméno vratislavského hejtmana se několikrát objevuje i na foliích kroniky Vavřince z Březové, jenž proslul vylíčením počátku revoluce z pohledu umírněného kališnického proudu. Na základě jeho vyprávění referují o svídnickém šlechtici i Staré letopisy české. Stav dochovaných pramenů znemožňuje podat odpověď na alespoň část uvedených otázek přímo. K dispozici máme totiž téměř výlučně (pouze) úřední materiál. Ten lze využít k sestavení itineráře vratislavského hejtmana, jenž může naznačit jak často tento v metropoli Slezska vlastně pobýval. 20 Výpovědní hodnota itineráře, jak dokázal Tomasz Jurek, však nikdy nebude stoprocentní, neboť se část dokumentů prostě nedochovala a část zase nepochází z aktivity samotného hejtmana, ale je vydávána pouze kanceláří bez jeho bezprostřední účasti. 21 Přesto při opatrném zacházení je možné itineráře využít, jak dokázala Hana Miketová, která zkoumala politickou kariéru kladského a frankenštejnského hejtmana Jana II. Opavsko Ratibořského právě za prostřednictví itineráře a doložila nejen existenci nezávislé kanceláře v zemi, ale stručně rovněž nastínila rychlý přechod vévody Jana po smrti krále Václava IV., jehož byl dvořanem, do Zikmundových služeb. Její studie tak nepostrádá přes dílčí odlišnosti inspirativnost i pro náš výzkum. 22 Klíčovou práci postihující proces výběru a vtahování nových osob do uherského dvorského prostředí ovšem představuje studie Martina Čapského, přibližující cestu vévody Přemka Opavského mezi budínské familianty. 23 Místem českých dvořanů ve strukturách Zikmundova dvora se zabývá Petr Elbel, jenž pro výzkum zvolil pozoruhodně široká kritéria podchycení familiantů. 24 Dosažené výsledky pak bude nutné obohatit o zjištění prosopografického charakteru, jimiž bychom se měli pokusit rozšifrovat komplikované vazby mezi různými osobami pohybujícími se v dvorském prostředí 25 či jeho blízkosti. 26 Politické mechanismy na pražském dvoře postihl (i prosopograficky) Jan Urban, který poodhalil fungování dvorských klik, tolik 19 Srov. Regesta Imperii [dále RI] XI. Die Urkunden Kaiser Sigmunds I (1410-1437), Wilhelm Altmann (ed.), Innsbruck 1896, č. 3795a. 20 Přehledem, propozicemi i využitím itinerářů se zabýval Piotr WĘCOWSKI, Polskie itineraria średniowieczne i nowożytne. Przegląd badań i propozycje badawcze, Studia źródłoznawcze 37, 2000, s. 13-48. 21 T. JUREK, Landbuch księstw III, s. XXII-XXIII. 22 Blíže Hana MIKETOVÁ, Muž se špatnou pověstí. Itinerář vévody Jana II. Opavského a Ratibořského, in: Historie 2008. Sborník prací ze 14. celostátní studentské vědecké konference konané 5. a 6. března 2009 v Hradci Králové, Hradec Králové 2009, s. 37-58. 23 Martin ČAPSKÝ, Cesta vévody Přemka Opavského mezi familianty budínského dvora. Příspěvek k vytváření uherské strany v předvečer husitské revoluce, in: Evropa a Čechy na konci středověku. Sborník příspěvků věnovaných Františku Šmahelovi, Eva Doležalová Robert Novotný Pavel Soukup (edd.), Praha 2004, s. 171-186; k Zikmundově říšské familiaritě viz M. KINTZINGER, Westbindungen im spätmittelalterlichen, s. 165-197. 24 P. ELBEL, Úvaha o stavu, s. 231-244. 5

důležitých pro ovlivňování politiky vrtkavého krále, v dynamických letech 1411 1414. 27 Funkci cizinců na pozdně středověkých dvorech pak přiblížil Arnd Reitemeier. 28 Přestože máme k dispozici jen omezené prameny, pokusíme se o přiblížení politických kariér několika se Zikmundovou politikou svázaných osob, u nichž známe vazby na vratislavského hejtmana, a jejich prostřednictvím postihnout jakým způsobem nebo pomocí kterých osob, mohlo dojít k navázání kontaktu s budínským dvorem. Na dvoře Václava IV. Naše úvahy však logicky musejí začínat nastíněním vývoje Jindřichovy politické kariéry na pražském dvoře. Dochované prameny nám umožňují nastínit především kontury postupu jeho pozice u dvora, uniká nám však odpověď na otázku, kdy do jeho struktur vlastně pronikl. Víme, že v říjnu roku 1407 je Lefl poprvé zmiňován ve funkci královského komorníka, když na hradě Žebráku přivěsil pečeť pod listinu, jíž Václav IV. udělil v léno hrad a město Bílinu, Albrechtovi z Koldic. 29 Již z konce roku 1405 známe královo rozhodnutí, jímž postoupil statek Vitna, jenž získal odúmrtí, Jindřichovi z Lažan ad omagium Wisgradense. 30 Podobným obdarováním, s nímž se rovněž pojila manská služba vztahující se k vyšehradskému hradu, od níž ale byli nabyvatelé záhy osvobozeni, věnoval Václav IV. v létě roku 1408 Leflovi opět zmíněného s titulem komorníka a Jiřímu z Podmokel ves Habrownik, jež na panovníka rovněž spadla. 31 Obě obdarování umožňují vřadit budoucího vratislavského hejtmana do skupiny vyšehradských manů, kteří často figurovali u dvora jako králova osobní stráž a jejichž služby panovník nejednou odměňoval postoupením odumřelých 25 Z široké literatury zabývající se tematikou teoreticky příkladně Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Panovnický dvůr ve středověku. Struktura, prostor a reprezentace, in: Dvory a rezidence ve středověku, sv. II. Skladba a kultura dvorské společnosti, Dana Dvořáčková-Malá Jan Zelenka (edd.), Praha 2008, s. 11-37. 26 Dvůr Václava IV. prosopograficky zkoumal zejm. Ivan HLAVÁČEK, Studie k dvoru Václava IV. (1. část), Folia Historica Bohemica 3, 1981, s. 135-193; metodu interpretativní prosopografie přiblížil Martin NODL, Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století, Brno 2007, s. 173-201. 27 Jan URBAN, Kališnický převrat na dvoře Václava IV., in: Husitství reformace renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, sv. I. Jaroslav Pánek Miloslav Polívka Noemi Rejchrtová (edd.), Praha 1994, s. 419-431. 28 Arnd REITEMEIER, Ritter, Königstreue, Diplomaten. Deutsche Ritter als Vertraute der englishen und deutschen Könige im 14./15. Jahrhundert, Zeitschrift für historische Forschung 24, 1997, s. 1-23. 29 Archiv Koruny české [dále AKČ], sv. V. Katalog listin z let 1378-1437, Antonín Haas (ed.), Praha 1947, s. 129, č. 208. 30 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích [dále AČ], sv. XXXV, Druhá kniha provolací desk dvorských z let 1395-1410, Gustav Friedrich (ed.), Praha 1935, s. 248, č. 38. 31 Henricus de Lazan camerarius et Georgius de Podmokl civis Nove civitatis Pragensis, fideles nostri dilecti... super hereditatibus in Habrownik post mortem Jenczonis et Laurencii de ibidem graciose dedimus... ab huiusmodi omagialibus serviciis ad castrum Wissegradense... absolvimus, srov. Tamtéž, s. 141, č. 103. 6

statků. 32 Je tedy pravděpodobné, že právě přes funkci vrátného, Lefl pronikl až do bezprostřední blízkosti Václava IV. a dosáhl na jmenování královým komorníkem. Již v roce 1403 zapsal český panovník Jindřichovi jistou sumu peněz pojištěnou na městě Landshutu (Kamienna Góra), nalézajícím se v Koruně bezprostředně podléhajícím Svídnickém knížectví. 33 Lze tedy uvažovat, že Lefl již v této době byl v jistém kontaktu se dvorem, byť není zřejmé, zda již přímo ve služebném poměru. Snad se příliš neodchýlíme od reality, když budeme předpokládat, že Jindřich ke dvoru přišel právě ze Svídnicka. 34 Možné přitom je, že za jeho příchod se v Praze přimluvil jeden z blízkých rádců Václava IV. Nikel ze Sedlice, jenž je s titulem poprvé doložen již roku 1383. O dvě léta později byl členem poselstva směřujícím v diplomatické záležitosti do Anglie a posléze působil u dvorského soudu. Nikel se zúčastnil rovněž cesty Václava IV. do Francie v roce 1398. 35 O tři léta později pak zakoupil v Praze dům, jenž však měl užívat pouze čtyři roky, než jej zastihla smrt. 36 Dvorská kariéra tohoto šlechtice by nás příliš nezajímala, kdyby Tomasz Jurek, který se zabýval fenoménem cizího rytířstva ve slezském prostoru, nekonstatoval, že se kolem poloviny 14. století objevila v pramenech Svídnického knížectví nová linie, již tak široce rozvětveného rodu, pánů von Seydlitz, která se posléze začala psát po vsi Lažanech (Łażany, Laasan), ležících v blízkosti Střihomi. 37 Byť to zatím nelze prokázat, je možné, že zmiňovaný Nikel ze Sedlice byl v blíže neurčeném příbuzenském vztahu s pozdějším vratislavským hejtmanem. Byla-li naše hypotéza správná, lze Nikla považovat za osobu, jež zprostředkovala Jindřichovi možnost příchodu k pražskému dvoru. Přesto nejsme schopni určit přesněji, kdy se tak stalo. Spokojit se musíme s konstatováním, že pravděpodobným se jeví být horizont let 1403 až 1405. Nejpozději od října roku 1407 tedy pozdější vratislavský hejtman figuruje v těsné blízkosti Václava IV. Vyšší sociální status manifestoval záhy zakoupením patřičného sídla, hradu Krakovce s příslušenstvím, který do té doby vlastnil Jíra z Roztok. Jindřich tak poprvé mohl využít kontaktů nabytých v králově okolí, neboť Jíra patřil k předním Václavovým oblíbencům. O další pomyslný stupínek výše se kariéra svídnického šlechtice posunula v roce 1413. Nejpozději od března onoho roku se totiž Lefl stal členem nejvlivnějšího dvorského úřadu korunní rady, jak to vyplývá z titulatury zaznívající v glejtovní listině, již vystavili 32 K tomu šířeji P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 43-44. 33 Lydia BAŠTECKÁ Ivana EBELOVÁ a kol., Náchod. Historie, kultura, lidé, Praha 2004, s. 43. 34 Tak ostatně i E. WÓŁKIEWICZ, Capitaneus Slesie, s. 206. 35 K cestě, jejíž motivací bylo řešení papežského schizmatu a uzavření spojenectví pražského a pařížského dvora, viz Jiří SPĚVÁČEK, Václav IV.(1361-1419), Praha 1986, s. 283-288. 36 K Niklově osobě F. M. BARTOŠ, Čechy v době, s. 54 a 465-466. 37 Tomasz JUREK, Obce rycerstwo na Śłasku do połowy XIV wieku, Poznań 1996, s. 285-286. 7

spolu s podkomořím Hájkem z Hodětína. 38 Spolu s udělením vlivného úřadu obdaroval, podle A. Sedláčka někdy v březnu či dubnu téhož roku, Václav IV. Jindřicha hradem Homolí s příslušenstvím, k němuž se vázala manská služba. 39 Patrně na přelomu let 1412/1413 obdržel Lefl, rovněž z králových rukou, i náchodské panství. Kromě prestiže, zvýšené přiznáním titulu panovníkova rádce, si tak svídnický šlechtic polepšil i hmotně o ucelenou doménu ve východních Čechách, kterou dříve vlastnil Jetřich z Janovic. 40 Při zvážení územní kompaktnosti a strategického významu statků ležících na kladské stezce (v blízkosti klíčového průsmyku, jímž jediným je možné pohodlně pokračovat v cestě do Kladska a dále do Slezska) a toho, že nejpozději z 1. prosince 1413 máme dochovanou nejstarší listinu, kterou Jindřich vydává z titulu vratislavského hejtmana, 41 lze uvažovat i o hlubším smyslu uvedených panovníkových kroků. Tuto, ryze z časové následnosti vyvozenou, tezi však poněkud zpochybňuje další Jindřichovo počínání, neboť ten patrně již koncem roku 1414 východočeské zboží prodal Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad, jak dokládá listina Václava IV. z ledna roku 1415. 42 Nezdá se tedy pravděpodobné, že by král obdarování učinil proto, aby Leflovi usnadnil cestování z Vratislavi k pražskému dvoru, které měl od konce roku 1413 podnikat poměrně často. Poslední doklad Jindřichovy přítomnosti u pražského dvora pochází z října roku 1413, kdy přivěsil svou pečeť k listině Václava IV., jíž král potvrdil pražské městské obci všechna privilegia, osvobodil souměstí od veškerých berní, udělil měšťanům výsadu, aby napříště byli poháněni výhradně před městský soud, a to i v záležitostech, v nichž by žalobcem byl sám král a stanovil, že konšelé mají zasedat v úřadu právě jeden rok, po němž mají za sebe navrhnout 50 kandidátů, z nichž panovník vybere 18 (paritně devět Čechů, devět Němců). 43 V Praze v tu dobu pobýval také tehdejší vratislavský hejtman Janek z Chotěmic, jehož Jaromír Čelakovský uvádí (bez titulu!) jako jednoho z dalších svědků uvedeného pořízení. Je tedy možné, že právě v oněch posledních říjnových dnech přistoupil Václav IV. k personální změně v hejtmanském úřadu. Jaká však mohla být motivace tohoto kroku? Jedna z nejpodstatnějších odpovědí není jasná. Jednal král v zájmu posílení vlastní pozice 38 Die königliche Politik wurde im Zeitalter Wenzels in verstärktem Masse von seiner Umwelt beeinflusst, wobei der königliche Hofrat grundlegende Bedeutung gewinn., viz I. HLAVÁČEK, Das Urkunden, s. 445; k titulatuře obou pak s. 460, č. 20 a s. 463, č. 41. 39 Zbytky register králův římských a českých z let 1361-1480, August Sedláček (ed.), Praha 1914, s. 94, č. 665. 40 Jan ČÍŽEK Jiří SLAVÍK, Manská soustava náchodského hradu, Castellologica Bohemica 8, 2002, s. 70. 41 Jedná se o první fyzicky dochovanou listinu, srov. APW, DMW, sign. 1299, č. mikr. T 50 855, nicméně ve Frobeniově registru lze nalézt regest již ze 22. listopadu 1413, u něhož je jako vydavatel jmenován vratislavský hejtman Jindřich z Lažan,srov. APW, AMW, sign. 463, pag. 403. 42 AČ XV, Josef Emler (ed.), Praha 1896, s. 171-172, č. 73. 43 Codex juris municipalis regni Bohemiae [dále CIM], sv. I, Jaromír Čelakovský (ed.), Praha 1886, s. 208-212, č. 131. 8

v důležitém knížectví (a městě) ustanovením energičtějšího (či loajálnějšího) zástupce ve Vratislavi? Vzhledem k tomu, že v roce 1413 zastával Jan z Chotěmic funkci již pět let, nezdá se to příliš pravděpodobné, zvlášť když během tohoto období nemusel řešit krizové problémy, pouze tradiční pnutí kolem skladby městské samosprávy. 44 Navíc Jan zastával současně i post hejtmana ve Svídnicku (stejně jako před ním Beneš z Choustníka) a jednalo se o osobu velmi zkušenou, obeznámenou s místními poměry a disponující navíc značným majetkem i důvěrou Václava IV. 45 Nebo snad panovníkovi naopak začala vadit příliš silná Janova pozice? Ani to nezní pravděpodobně. Podíváme-li se na kariéry jednotlivých hejtmanů (Heřman a Beneš z Choustníka, Jindřich z Dubé i Jan z Chotěmic a Jindřich z Lažan), zjišťujeme, že se běžně jednalo o vlivné osoby úřadující dlouhodoběji. Navíc Jan i po svém odvolání z funkce nadále zůstal činný ve slezském prostoru, byť mnohem více ve Svídnicku než Vratislavsku. 46 Nepříliš pravděpodobnou se jeví také myšlenka, že Václav IV. usiloval mít ve složité vnitropolitické situaci v Čechách Jana z Chotěmic na pražském dvoře, protože během následujících let není znám žádný speciální úkol, jenž by Jan z králova pověření řešil. Složitou misi naopak panovník delegoval na bedra Jindřicha z Lažan, když mu někdy v první polovině roku 1414 postoupil záležitosti spojené s Husovou kauzou. Poslední myslitelný motiv Václavova činu lze pak spojovat s politickou situací v království a u dvora. Po úmrtí markraběte Jošta v roce 1411, byl totiž do funkce moravského hejtmana jmenován Lacek z Kravař, jehož absenci v Čechách přetavila konzervativní panská skupina v obsazení úřadu nejvyššího pražského purkrabího a posléze i hofmistra Janem ml. z Hradce. Vlna odbojů proti centrální moci, jež zemi v roce 1413 zachvátila a trvala až do počátku následujícího roku, však jihočeského šlechtice stála zmiňovaný post, jenž převzal Čeněk z Vartenberka (spravující již rožmberské dominium). 47 Při obou změnách v obsazení nejdůležitějšího zemského úřadu totiž došlo i k dílčím proměnám v pražském dvorském okruhu. Možná tedy Lefl byl přinucen opustit Prahu pro své sympatie k reformní straně (a, přinejmenším, nálepku heretika, již měl i u papežské kurie), které byly trnem v oku Janovi ml. z Hradce v souvislosti s narůstáním obtíží, jež dvoru od poloviny roku 1413 působil Hus. Král tak mohl využít Vratislavi k uklizení (i zajištění) věrného a oblíbeného šlechtice, jehož se nemínil cele 44 Po povstání roku 1406, které sesadilo městskou radu a zvolilo jinou, se poměry uklidnily Mateusz GOLIŃSKI, Wrocław od połowy XIII do początków XVI wieku, in: Cezary Buśko Mateusz Goliński Michał Kaczmarek Leszek Ziątkowski, Historia Wrocławia. Od pradziejów do końca czasów habsburskich, t. 1, Wrocław 2001, s. 173-176. 45 T. JUREK, Landbuch księstw III, s. VI-XI. 46 Jaroslav ZELENKA, Vznik a fungování hejtmanské správy ve svídnickém a javorském knížectví za vlády Václava IV., in: Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Koruny české, Lenka Bobková Martin Čapský Irena Korbelářová (edd.), Opava 2009, s. 111-114. 47 J. URBAN, Kališnický převrat, s. 424-431. 9

vzdát, a v Praze ponechat nábožensky konformnějšího Jana z Chotěmic. Po opětovné změně poměrů pak byla Jindřichovi postoupena Husova věc, kterou měl vyřešit ke spokojenosti dvora, tj. přesvědčit Mistra o nutnosti odjezdu do Kostnice. 48 Hejtmanem oderské metropole První skutečně zachovanou listinu, kterou Jindřich z Lažan vydal z titulu vratislavského a namyslovského hejtmana známe z 1. prosince roku 1413, přičemž místem jejího vydání je Namyslov. 49 Lze však předpokládat, že Lefl v knížectví působil již od konce listopadu, jak dosvědčuje záznam hejtmanského kopiáře, 50 a že z počátku skutečně ve Vratislavi pobýval. Zajímáme-li se o vnitřní záležitosti v knížectví, k nimž máme ostatně dochovaný slušný pramenný korpus, shledáváme Leflovu činnost standardní. Potvrzoval převody majetku, soudil a dohlížel na bezpečnost svěřeného teritoria. 51 Na první pohled vzbuzují pramenné zmínky dojem svědomitě zastávaného úřadu. V prvních letech hejtmanovo jméno opakovaně nacházíme i na foliích městských knih, což konvenuje s jeho aktivitou ve správě země. Celkově tedy záznamy vykazují kontinuitu s předchozím obdobím. 52 Přesto od konce 14. století postupně docházelo k posunu mocenského postavení vratislavských hejtmanů. Oslabení centrální moci za vlády Václava IV. podnítilo aktivitu jednotlivých zemských reprezentací usilujících zabezpečit mír na svém území. Jejím projevem byly známé spolky, jejichž prostřednictvím docházelo postupně i k naplňování integračních snah ve slezském prostoru. 53 Na tuto vývojovou tendenci hejtmanská správa nezareagovala, a proto se i další uzavřené konfederace immedietních knížectví vyznačovaly dominancí města Vratislavi, jež v rámci nich vystupovala na čele zemské obce. Vliv jednoho z nejdůležitějších středoevropských měst tak sílil na úkor tamějších hejtmanů, avšak byl zastaven v důsledku událostí z léta roku 1418, které město do značné míry zdiskreditovaly. Zikmundův energický zásah do vratislavských poměrů na počátku roku 1420, spolu s jeho jednoznačnou orientací na slezská knížata, na čas podlomil postavení městské obce. 54 Jindřich z Lažan tak byl přímým 48 Naprosto v tomto bodě souhlasím s tezí, kterou formuloval F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 271-272. 49 APW, DMW, sign. 1280. 50 APW, AMW, sign. 463, pag. 403. 51 Blíže k tomu Mlada HOLÁ, Registra vratislavské hejtmanské kanceláře z doby vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Příspěvek ke slezské diplomatice 14. století, in: Drugie polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Mediewista wobec źródła teoria i praktyka. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 25-28 września 2007 roku, pod redakcją Józefa Dobosza, Jakuba Kujawińskiego i Marzeny Matli Kozłowskiej, Poznań 2009, s. 173-174; E. WÓŁKIEWICZ, Capitaneus Slesie, s. 169-225. 52 Ani poměry a vedení kanceláře nevykazují žádné proměny, viz Ivan HLAVÁČEK, Prolegomena do historii kancelarii i dyplomatyki czeskiego królewskiego urzędu starościńskiego we Wrocławiu w czasach przedhusyckich, Sobótka 1, 1981, s. 103-115. 53 Kazimierz ORZECHOWSKI, Historia ustroju Śląska 1202-1740, Wrocław 2005, s. 78-84. 54 Martin ČAPSKÝ, Hejtmanský úřad v politických aspiracích pozdně středověké Vratislavi, in: Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Koruny české, Lenka Bobková Martin Čapský Irena Korbelářová (edd.), Opava 10

svědkem naznačeného vývoje, přičemž nelze konstatovat, že by podnikl kroky vedoucí k posílení svého postavení. Naopak. Úřad vratislavského hejtmana byl spojen s úkoly překračujícími nejednou slezský prostor a vyžadoval i dlouhodobější pobyty za hranicemi knížectví, což mělo jistě za následek i částečnou pasivitu ve vnitřních věcech, jež městské obci umožňovala přebírat iniciativu. Z toho důvodu se také následující řádky neustále vztahují k českým událostem, jejichž byl Lefl činným aktérem. Zdá se, že ve Vratislavi Jindřich pobýval od listopadu 1413 zhruba do května následujícího roku, než se opět přesunul ke dvoru. Napovídá tomu, jak ucelená řada písemností vydaných v uvedeném půlroce, kdy na každý měsíc připadá alespoň jedna listina, tak okolnost, že od července 1414 již hostil Jana Husa, jenž opustil své jihočeské útočiště z důvodu propuknutí morové epidemie tamtéž, 55 na hradě Krakovci. Písemně doložený sice máme pobyt vratislavského hejtmana v Praze až v polovině září, kdy se stal jedním ze svědků ujednání v několika sporných věcech, týkajících se starších královských listin, mezi bratry Bohuslavem, Hynkem Krušinou a Janem ze Švamberka a Václavem IV., 56 ale nemáme důvody o něm pochybovat. Současně s Husovým přesídlením na hrad Krakovec započala debata o Mistrově účasti na kostnickém koncilu. Již na jaře roku 1414 bylo Husovi od uherského krále doručeno předběžné pozvání do Kostnice, jež posléze přivezlo také poselstvo, přicházející z Itálie, jehož úkolem bylo získat na pražském dvoře souhlas s plánovanou Zikmundovou korunovací. Bratrova výzva, aby Husa přiměl nastoupit cestu ke břehu Bodamského jezera, umožňovala českému králi umýt si nad pražským mistrem ruce. 57 Husův souhlas současně znamenal, že bylo nutné pro jeho cestu opatřit ochranný glejt. Proto nastoupil Jindřich z Lažan, v čele skromného poselstva, jež kromě něj bylo tvořeno diplomatem Dětřichem Kra a mistrem Hanem, cestu k Zikmundovu dvoru (který zastihlo v polovině října v Říši), kde se mu skutečně podařilo zmiňovaný glejt zajistit. 58 Poselstvo se posléze přidružilo k doprovodu uherského krále a pokračovalo s ním do Cách, kde se zúčastnilo, v pozici vyslanců českého 2009, s. 84-85; TÝŽ, Vévoda Přemek, s. 159-172. 55 P. ČORNEJ, Velké dějiny V, s. 148. 56 AKČ V, s. 161, č. 260; odboj pánů ze Švamberka byl ukončen již na počátku července 1414, kdy byli králem vzati na milost, viz J. URBAN, Kališnický převrat, s. 429. 57 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 271-273. 58 Deutsche Reichstagsakten unter Kaiser Sigismund [dále DRTA], sv. I (1410-1420), Dietrich Kerler (ed.), München 1878, s. 228 ( dann dess königess von Behem rät, mit namen Heinrich Löffel Diethrich Kraw und meister Han, ouch mit dem könig dahin komend ). Mistr Han je u Bartoše ztotožněn s kancléřem Janem z Bambergu, srov. F. M. BARTOŠ, Čechy v době, s. 384-385, pozn. 3. Glejt Lefl získal 18. října, kdy dvůr pobýval ve Špýru, viz F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 273. 11

krále, korunování Zikmunda římským králem. 59 Získaný glejt byl posléze Husovi doručen Václavem z Dubé na Leštně. 60 Vratislavský hejtman následně zamířil zpět do metropole Slezska, již opustil před dobrým půl rokem, kam mohl dorazit zhruba na počátku prosince. Zcela jistě Lefl byl v knížectví koncem prosince 1414, neboť tehdy v králových intencích sesadil městskou radu a jmenoval novou pro rok 1415. 61 Nejasnými se proto jeví být dva regesty obsažené ve Frobeniově repertoriu. První pochází ze 14. listopadu a je vystaven jménem hejtmana Jana z Chotěmic ( Capt. Janke, Dat. Bresslaw Mittwochs vor Elisabeth 1414. ). 62 Avšak vzhledem k tomu, že známe o devět dní mladší záznam, 63 vydaný jménem Jindřicha z Lažan, můžeme regest ze 14. listopadu považovat za písařův omyl. Domněnku ovšem problematizuje další bezprostředně následující písemnost, pocházející z 5. prosince 1414, jež je vystavena jménem Beneše z Choustníka ( Capitan, Benesch, Dat. Bressl., Mittwoche nach Andreae 1414 ). 64 Další známé regesty, pocházející však až z ledna roku 1415, jsou již opět připsány Leflovi. 65 Jak si vysvětlit tyto dvě nesrovnalosti následující v tak krátkém horizontu po sobě? Když vratislavský hejtman opouštěl knížectví, jistě věděl, že bude mimo jeho hranice delší dobu. Bylo by proto zvláštní, kdyby za sebe neustanovil zástupce. S podhejtmanem Hansem Wiltpergem se však poprvé setkáváme až v záznamu z 1. února 1415 v městské knize vin a výroků 66 po Leflově boku se posléze připomíná až do února 1420 a jako podhejtman je v městských knihách uváděn několikrát během předchozích let (i v roce 1419) 67 a je tudíž pravděpodobné, že funkci zastával od počátku Jindřichova úřadování, leč oporu v pramenech pro to postrádáme a komorník Michel Lado je rovněž doložen až k roku 1415. 68 Přesto však oba bývalí vratislavští hejtmani nejspíš nebyli v oderské metropoli jako Leflovi zástupci během jeho pobytu mimo Slezsko. Napovídá tomu alespoň písemnost z 23. listopadu, vystavená Jindřichovým jménem. Patrně pouze shodou okolností se stalo, že dva regesty kancelářských register z roku 1414, jež dělí 2000 stran, byly náhodou mylně opsány. Pravděpodobnější je, že knížectví po dobu nepřítomnosti (ne poslední) hejtmana spravoval ustanovený podhejtman. 59 F. M. BARTOŠ, Čechy v době, s. 385, pozn. 3. 60 Tamtéž, s. 387. 61 Blíže k tomu M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy, s. 176. 62 APW, AMW, sign. 463, pag. 421. 63 APW, AMW, sign. 464, pag. 613. Samozřejmě na vydání ani jedné z písemností nemohl Jindřich participovat, obě jsou produktem kanceláře, nicméně právě proto je nesrovnalost zajímavá. 64 APW, AMW, sign. 465, pag. 2350. Obsah tohoto dokumentu již mohl být projednáván i před Leflem. 65 Tamtéž, pag. 2328; APW, AMW, sign. 464, pag. 630; k tomu lze připočíst ještě dochovanou listinu ze 7. ledna 1415 vydanou Leflem v Namyslově, srov. APW, DMW, sign. 1305. 66 APW, AMW, sign. 656, č. mikr. T 80 386, s. 140. 67 APW, AMW, sign. 658, č. mikr. T 80 388, s. 126. 68 E. WÓŁKIEWICZ, Capitaneus Slesie, s. 210-211. 12

Struktura zachovaných písemností pro rok 1415 je takového charakteru, že jsme schopni jen velmi hypoteticky odhadovat, zda Jindřich pobýval ve Vratislavi či nikoliv. Lze předpokládat, že přinejmenším do února prodléval v knížectví, s čímž konvenuje i několik listin vydaných v tomto období. Jedná se opět o standardní potvrzení majetkových transakcí. V následujících čtyřech měsících (březen červenec) by pak bylo možné uvažovat, že se Lefl znovu vypravil ke dvoru, ovšem za předpokladu, že za pouhými čtyřmi písemnosti z tohoto období nestojí pouze nerovnoměrné dochování pramenů. Absence záznamů v hejtmanských registrech, v nichž se i z druhé poloviny roku 1414, kdy hejtman prokazatelně v zemi nebyl, dochovalo šest záznamů vystavených jeho jménem (plus ony dva problémové), spolu s relační poznámkou na listině Václava IV. z dubna 1415, 69 však napovídá, že Jindřich spíše, patrně do července, pobýval v Praze, načež se nejspíše vrátil do slezského prostoru. V pohnutých dnech po Husově upálení v Čechách se o něm mohlo vědět někdy na počátku srpna pravděpodobně do království nezavítal. Nemáme o tom alespoň žádný doklad. Leflovo jméno bychom marně hledali na protestních pergamenech, k nimž přivěsilo svou pečeť na 450 českých šlechticů, odeslaných do Kostnice. 70 Absence jména známého Husova sympatizanta ve výčtu signatářů však zjevně souvisí s respektováním dvorské politické linie, a proto nelze ukvapeně soudit pouze na jejím základě. Z Václavových důvěrníků figurují na jednom z osmi pergamenů pouze jména Voka z Valdštejna a Jana z Chotěmic. Postrádáme na nich dokonce i jednoho z nejupřímnějších sympatizantů pražského mistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína. 71 Vzhledem k faktu, že se nám z letních a podzimních dnů roku 1415, kdy byl po odeslání protestních listů založen i husitský svaz, zachoval poměrně početný čítající šest listin a tři regesty a ucelený úřední materiál ve Vratislavi, je pravděpodobné, že hejtman v oné době skutečně pobýval v oderské metropoli. Do Prahy patrně Lefl zamířil až v polovině ledna roku 1416 72 a ač máme jeho přítomnost u dvora doloženu až k 11. únoru 1416, kdy předal část korunního archivu svému kancléři Niclasi Bunczlawovi za účelem jeho převezení do Vratislavi a pořízení kopie, 73 můžeme předpokládat, že nejpozději koncem ledna dorazil do pražského souměstí. Patrně tedy participoval na hladkém průběhu druhé vlny výměny katolických farářů v hlavním městě. Dušičkový převrat v předešlém roce proběhl s největší 69 Listinou král zmocnil své vyslance, především podkomořího Jana z Lestkova a Bohuslava ze Švamberka, aby vyjednali s pány z Rýzmburka a dalšími představiteli plzeňského kraje vše potřebného k tomu, aby v kraji udrželi pořádek, srov. CIM II, Jaromír Čelakovský (ed.), Praha 1895, s. 1160-1161, č. 860. 70 P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 19-25. 71 AČ III, František Palacký (ed.), Praha 1844, s. 187-193, č. 6. 72 Z první poloviny ledna 1416 známe hned sedm listin vystavených jeho jménem, srov. APW, DMW, sign. 1317, 1318; AMW sign. 463, pag. 51; sign. 464, pag. 723; a sign. 465, pag. 2359 a 2159. 73 Podrobněji Ivan HLAVÁČEK, Vratislavská epizoda českého korunního archivu, Archivní časopis 30, 1980, č. 2, s. 100-106; k významu listin pro oderskou metropoli M. ČAPSKÝ, Hejtmanský úřad, s. 81-85. 13

pravděpodobností bez jeho spoluúčasti, ovšem po zavraždění Racka Kobyly ze Dvorce v Kutné Hoře na počátku února 1416 a arcibiskupem vyhlášeném zostření klatby nad sídelním městem pro volný pohyb Jana Jesenice, byl Lefl zřejmě mezi těmi královými rádci, kteří bez větších obtíží přesvědčili prchlivého panovníka o oprávněnosti druhé vlny personální obměny pražských far. 74 Další doklad o přítomnosti vratislavského hejtmana v hlavním městě království pochází z poloviny března, kdy byl pověřen relací listiny, jíž král postupoval jisté odumřelé statky Václavovi z Kozmic, 75 dvě relace známe také z průběhu května 76 a z počátku července se dochovalo Leflovo svědectví na listině, jíž Procek z Habrovan slíbil Václavovi IV., že mu bude sloužit s šesti koňmi. 77 Lze proto předpokládat, že Lefl asistoval 23. června při vydání králova mandátu, jímž se kazatelům nařizovalo hlásat slovo boží a řídit se výroky svatých Otců, kterým se král, spolu s radou, snažil předejít výbuchu nepokojů po upálení mistra Jeronýma v Kostnici (30. května). 78 Koncem září téhož roku přivěsil Jindřich svou pečeť ke královu nařízení ve sporu vedeném (o mlýn) mezi vratislavským konventem křížovníků s červenou hvězdou a městskou radou, kterým rozhodnul, že mlýn má nadále držet beze všech překážek konvent. 79 Ani poté ještě Lefl nezamířil do Slezska, neboť jej máme na počátku října znovu doloženého jako relátora královské listiny 80 a koncem listopadu vystupuje v pramenech jako prodejce hradu Okoř, jenž získal po Mikuláši Augustinovu, který postoupil za 4000 kop grošů pražskému apatykáři Ludvíkovi. 81 Patrně až na počátku prosince, po téměř celoročním působení u dvora, zamířil Lefl zpět do Vratislavského knížectví, kde na samém konci roku zakoupil od Petra ze Schellendorfu, přísedícího dvorského soudu z let 1413 a 1414, s nímž se tudíž jistě znal, 82 půl vsi Künczendorff ležící ve vratislavské vikpildě. 83 Jedná se o jeden z mnoha záznamů register, u nichž schází místo vydání. O jeho autenticitě však není nutné 74 Blíže P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 32-39. 75 AČ XXXVI, Gustav Friedrich (ed.), Praha 1941, s. 48-49, č. 48. 76 První listina, jíž král postupuje Kubíkovi ves Kochanovou, pochází ze 4. května, druhá, z 20. května, uděluje Václavovi z Klučova ves Osek, srov. AČ XXXVI, s. 684-685, č. 20 a s. 685-686, č. 21. 77 AKČ V, s. 163, č. 263. 78 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 290-291. 79 APW, rep. 66/I (Klasztor św. Macieja), sign. 410, č. mikr. T 27 636. Byť tedy disponujeme královskou listinou z 24. srpna 1416, jíž Václav IV. odpouští městu Vratislavi dosavadní nepokoje i provinění a přikazuje radě, aby napříště přísně trestala všechny roztržky, na níž je Lefl rovněž relátorem (srov. Codex diplomaticus Silesiae [dále CDS] XI, Hermann Markgraf Otto Frenzel (edd.), Breslau 1882, s. 174-175, č. 34), můžeme se s klidem vyslovit pro hejtmanův kontinuální pobyt v Praze, neboť ve Vratislavi z období únoru - září 1416 nedisponujeme nijak závratným množstvím dokumentů, jež by mohly nasvědčovat druhé alternativě. 80 Srov. AČ XXXVI, s. 515-516, č. 19. 81 Pozůstatky desk zemských Království českého roku 1541 pohořelých, sv. II, Josef Emler (ed.), Praha 1872, s. 132. 82 APW, AMW, sign. 454 (Verzeichnis der Mitglieder des Hof- oder Mannen gerichtes auf der Kaiserlichen Burg zu Bresslaw 1380-1611), fol. 11v-12r. 83 Peter v. Schellendorff Ritter resign[avit]. Heinzen v. Lazan sein ½ dorf Cunzendorff, nach laut der alten brieve. Heinrich v. Lazan Haubtm. Am tage Joh. Evangeliste 1416, srov. APW, AMW, sign. 464, pag. 578. 14

pochybovat. Otázku spíše vzbuzuje, zda kupujícím byl vratislavský hejtman či jeho stejnojmenný bratr, jenž zastával stejný post ve vedlejším Svídnicko-javorském knížectví a měl syna totožného jména, který je však v pramenech odlišován přízviskem Rabe. 84 Problém v tomto případě představuje pojmenování Heinze. Jindřich totiž zásadně užíval variantu Heinrich vom Lazan a jako Heinze je zmíněn jen výjimečně v městských knihách. 85 Uvedený statek proto klidně mohl zakoupit jeho bratr, často v pramenech vystupující pod pojmenováním Heinze. Uvažovat však lze i o pochybení písaře či pozdějšího opisovatele. Uvědomíme-li si navíc, že vratislavský hejtman do té doby v zemi příliš času nestrávil, je myslitelné i to, že část zmiňované vsi pořídil on sám, neboť chtěl docílit zakoupení v knížectví. Z předcházejícího ani následujícího období neznáme jiný Jindřichův pokus o získání majetku v zemi. Zachoval se nám pouze další regest z února 1414, jímž český král odměnil svého středského purkrabího šosem ze vsi Wirbitz a platem 608 kop grošů. 86 I v něm je jmenován jako Hainrich. Přesto se přikláním byť jde o pouhý dohad k tvrzení, že kupujícím zmiňovaného statku byl vratislavský hejtman, nikoliv jeho bratr. Jestliže v roce 1416 můžeme Jindřichův pohyb poměrně dobře doložit, v následujícím roce se situace stává méně přehlednou. K dispozici máme totiž především relační poznámky (jak z Prahy, tak z Vratislavi). Četnost dochovaných pramenů je přitom nižší než v předešlých letech. Na první pohled se zdá, že vratislavský hejtman trávil přinejmenším první půli roku ve slezském prostoru a vystavil zde ucelenou řadu písemností. 87 Leflův pobyt tak máme každý měsíc doložený alespoň jedním dokumentem. Nicméně z počátku května a poloviny června 1417 jsou známy listiny Václava IV. vydané pro české prostředí, na nichž Jindřich figuruje jako relátor. 88 V těchto měsících tedy patrně až do konce září téhož roku, kdy vystupuje v téže roli 89 prodléval u pražského dvora. V létě 1417 prožívaly Čechy další fázi boje o fary a s husitstvím sympatizující šlechtici dosazovali na svých panstvích, na nichž drželi patronátní 84 Příkladně Heinze von Lazan, Hauptamnn zu Schweidnitz,... und Heinze vom Lazan, Rebe genannt, Unterhauptmann zu Schweidnitz..., srov. APW, rep. 9 (Zbiór dokumentów osobistych, rodzinnych i publicznych), s. 1825, č. 131; hejtmanem však Jindřichův bratr patrně nebyl pouze v letech 1417-1419 jak uvedl Croon (viz Gustav CROON, Die landständische Verfassung von Schweidnitz-Jauer, CDS XXVII, Breslau 1912, s. 71), ale ještě přinejmenším v únoru 1420 jak vyplývá z listiny vratislavské městské rady, srov. AKČ V, s. 173-174, č. 282. 85 APW, AMW, sign. 656, s. 103a. 86 Wenceslaus Augustus vorleihet Hainrichen von Lassan, Burggrauen zu Neumargt, seine Geschosser im Dorff Wirbitz, an Geld und Getreide, wie die Hanns Nenker, zu seinen lebetagen gehabt... mit 608 Schok groschen Pragerischen Müntze... am Tage Iulianae 1414., srov. APW, AMW, sign. 466, pag. 2305. 87 Srov. APW, DMW, sign. 1378, 1385; AMW, sign. 463, pag. 418; sign. 464, pag. 611, 691, 791, 848, 871; sign. 466, pag. 2832; rep. 1b, sign. 462. Dochovány jsou i dvě květnové (!) relace, jedna na listině určené vratislavským premonstrátům (srov. APW, rep. 67/I, s. 6146, č. 917), druhá pro město Vratislav, srov. CDS XI, s. 175-176, č. 35. 88 AČ XXVI, Josef Teige (ed.), Praha 1909, s. 315-316; AČ XXXVI, s. 1-3, č. 2; AČ XVI, Josef Kalousek (ed.), Praha 1897, s. 95-96, č. 34. 89 CIM II,s. 1177-1178, č. 871. 15

práva ke kostelům, faráře podávající pod obojí způsobou. Vzhledem k tomu, že Lefl během zmiňované doby byl v království, je zajímavé, že na svém bechyňském panství nesledoval tendence, které udával Čeněk z Vartenberka, nepochybný leader celé šlechtické obce. 90 Nemáme o tom alespoň žádný doklad. Jediný záznam představuje Jindřichova prezentace k faře na Bukovšti v předchozím létě. 91 Přidržíme-li se domněnky Františka Šmahela, že v této době ještě pragmaticky smýšlející šlechtic nevěděl na čí stranu se přidat, pak mlčení pramenů dává smysl, aniž by bylo v rozporu s jeho pobytem v království. 92 Byť se v hejtmanských registrech ve Vratislavi zachovalo z července září 1417 hned deset záznamů, předpokládejme, že Lefl opět aktivně vykonával svou funkci v metropoli Slezska až od října téhož roku, kdy chybí jakékoliv doklady jeho aktivity v Čechách a disponujeme šesti (vratislavskými) regesty. Říjnové záznamy register opět obsahují pouze rozličné majetkové dispozice, které nás zajímají jen vzhledem k osobám v nich vystupujících. Narážíme totiž vesměs na ohraničený okruh bohatých patricijských rodů (jména jako Banke, Neisser, Sachse, Pezler, Roster, Dompnig ad.), prakticky ovládajících město, s nimiž se tedy Lefl nepochybně musel potkávat a které musel dobře znát. Poslední regest, dochovaný k roku 1417, pochází ze 7. prosince, nejbližšími následujícími dokumenty jsou pak až další záznamy register z průběhu března 1418. Otevírá se tak prostor pro úvahy o pobytu vratislavského hejtmana za hranicemi knížectví, ovšem nelze je podložit žádným dokladem. Ze série dalších písemností vystavených od března do června téhož roku se pak lze domnívat, že v tuto dobu Jindřich z Lažan v zemi pobýval. K dispozici máme i solitér ze 14. července 1418. Posléze prameny utichají, s výjimkou jednoho regestu v kopiáři hlásícího se do poloviny září, známe až listiny z konce listopadu a prosince. V kontextu dramatických událostí, spojených s červencovými dny, se však nelze příliš divit. V novoměstském kostele sv. Klimenta bylo 17. července 1418 dohodnuto spiknutí proti městské radě. Následujícího dne ráno pronikli povstalci do budovy radnice a povraždili její osazenstvo. O život přišel jak tehdejší purkmistr Nicolas Freyberg, tak několik členů městského soudu. Mezi nimi byl i Hans Sachse, jedna z osobností, jež často figurovala v dochovaných listinách vydaných jménem Jindřicha z Lažan. Niclas Feistling, jenž se snažil před povstalci utéct, byl shozen z okna věže. Povstání, které údajně mělo vzniknout jako následek vypsání nové berně, mající umořit část městských dluhů, se však podařilo překvapivě snadno udržet v plánovaných kolejích. Neslyšíme nic o dalším rabování, které se 90 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 301-304. 91 August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl VII., Praha 1996 3, s. 22. 92 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 308. 16

ovšem nevyhnulo dobyté radnici, ani o obrácení hněvu rozbouřeného davu, jemuž dominovali zejména rozliční řemeslníci, vůči dalším představitelům zámožných rodů ovládajících město. Už ve 20. letech 15. století se proto vynořily spekulace, že převrat z povzdálí řídily jiné (nastupující) patricijské rody usilující o získání patřičného postavení ve správě města. 93 Překvapivé je, že se žádné líčení dramatických událostí nezmiňuje o reakci hejtmana jako zástupce českého krále, jenž čin logicky musel traktovat jako urážku královského majestátu. Samozřejmě, jednalo se primárně o záležitost městské obce, jejímž prizmatem jsou události nahlíženy. Přesto, byl-li zeměpanský úředník ve městě, lze předpokládat alespoň nějakou pramennou zmínku o něm. Otázkou však zůstává zda Lefl v době převratu ve Vratislavi vůbec byl. Zdá se, že nikoliv. Vyplývá to z královské listiny z 10. srpna, jíž Václav IV. přikázal podhejtmanovi Hansi Wiltpergovi, aby jmenoval nové členy rady i městského soudu. 94 Kdyby hejtman pobýval v oné době ve Vratislavi, pravděpodobně by podobné nařízení směřovalo k jeho rukám. Je možné spíše uvažovat o Leflově přítomnosti u dvora, který musel řešit několik souběžných problémů, spojených jak s nejrůznějšími šlechtickými záštími, tak s aktivitou uherského krále vracejícího se z Kostnice, přes Říši, do Budína a vybízejícího svého staršího bratra k vzájemnému setkání. Postrádáme však zřejmý doklad o pobytu vratislavského hejtmana v Praze před počátkem října 1418, kdy byl pověřen relací dvou královských listin, 95 protože u zápisu zajišťujícím Leflovi roční plat 68 kop grošů z Českých Budějovic, jenž mu nechal Václav IV. učinit v polovině června, nemusel být nutně přítomen sám příjemce. 96 Přesto se lze domnívat, že se přinejmenším od počátku srpna Jindřich pohyboval po boku krále. O kontinuitě jeho dalšího setrvání v Praze svědčí Zikmundova listina z ledna roku 1419, jíž byla rázně uzavřena zmiňovaná snaha uherského krále dostat svého staršího bratra za jednací stůl. Václav reagoval na Zikmundovu aktivitu z druhé poloviny roku 1418 listem z počátku prosince, v němž důrazně odmítl jakékoliv vnější zásahy do poměrů ve svém království. Odpověď dotčeného uherského krále na bratrův břitký tón byla neméně ostrá. Vybídl českého panovníka (tentokrát) ultimativně, aby vyslal své zplnomocněnce (k 9. únoru) na sjezd, do uherského města Skalice, kam se měli dostavit i někteří čeští páni. 97 Václavovi přitom nadiktoval i jména osob, s nimiž hodlal jednat. V jejich výčtu nechybí Jindřich z Lažan. 98 Z toho lze usuzovat, že vratislavský hejtman pobýval 93 Líčení letních událostí u M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy, s. 177; P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 5-10; Colmar GRÜNHAGEN, Geschichte Schlesiens, Bd. 1 Bis zum Eintritt der habsburgischen Herrschaft 1527, Gotha 1884, s. 117-118. 94 M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy, s. 177. 95 Srov. AČ XXXVI, s. 418, č. 45 a s. 37, č. 43. 96 CIM II, s. 1180-1181, č. 873. 97 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 309-310. 98 RI XI, č. 3795a. Regest je citován podle internetové stránky RI, a proto postrádá číslo strany. 17

v Praze a podílel se na stycích s Zikmundovým dvorem vedených v druhé polovině roku 1418 a činnosti korunní rady, neboť uvážíme-li, že list uherského krále byl nadiktován 16. ledna v Linci a počítal s Leflovou účastí ve Skalici 9. února, pak nelze, již z časových důvodů, předpokládat, že by vratislavský hejtman pobýval ve vzdálené metropoli Slezska. 99 Zikmund, znající poměry u dvora, navíc dobře věděl, kdo stojí za částí králových rozhodnutí a obrátil svou pozornost právě na tyto Václavovy rádce, s nimiž napříště vedl jednání. Tím dostal svého bratra do úzkých, neboť ten již nemohl věřit ani v plnou loajalitu svých oblíbenců. 100 Přesto panovník nakonec svolil k odjezdu svých zplnomocněnců. Nic jiného mu ani nezbývalo. Vyslanci ve Skalici ohlásili, že český král skutečně církevní poměry restituoval, vyhnaní kněží se vracejí na své fary, a že proto pominuly důvody napjaté situace, v níž Zikmund hrozil kruciátou. Po jednání se Václavovi rádci vrátili zpět ke dvoru a již 25. února se jich část zúčastnila (spolu se zástupci pražských měst, zástupci kapitul a několika faráři) velké schůzky, svolané za účelem udržení klidu v hlavním městě, v domě Petra Zmrzlíka. Konkrétně se jednalo o Jana Sádla ze Smilkova, Jana Bechyně, Mikuláše Chudého z Lobkovic a Jana ze Smržova. Poměr kališníků a katolíků byl tak dva ku dvěma. Možná z toho důvodu na jednání chyběl ne zcela vyhraněný Lefl. Přesto lze uvažovat, že se hejtman schůzky zúčastnil, přičemž aktivně participoval na dalším bodu programu, neboť z téhož dne pochází i králova listina, jíž byly legalizovány vratislavské události loňského roku, 101 a proto lze na účast tamního hejtmana pomýšlet. V opačném případě se pak můžeme domnívat, že Jindřich již před tím nastoupil cestu do Slezska. Učinil-li tak skutečně, pak jistě ještě před odjezdem stačil dát svým úředníkům na bechyňském panství pokyn, aby přitvrdili kurs vůči husitům tamtéž. Ač směřující proti radikálům, musel být tento krok, zjevně související s návštěvou uherské Skalice, panovníkem nutně traktován jako vstřícné gesto vůči Zikmundovi. 102 Lze proto uvažovat, že na přelomu března a dubna, kdy Václav IV. přesídlil do Kutné Hory, nebyl vratislavský hejtman po jeho boku, ale že již opravdu pobýval v oderské metropoli. Kvantita vratislavských pramenů se právě v tomto období významně snižuje což samozřejmě souvisí se stavem jejich dochování, ale ucelenější řadu záznamů máme právě pro březen 1419, kdy Jindřich mohl v knížectví prodlévat. 103 Nicméně nejasným zůstává následující průběh roku. Ve Vratislavi disponujeme toliko osmi regesty, výhradně 99 Z 1. února navíc známe královu listinu vydanou v Praze, jíž potvrzuje, že loketský purkrabí Jan Maleřík prodal hrad a městečko Nejdek, na níž jako relátor figuruje Lefl, srov. AKČ V, s.170-171, č. 277. 100 Výstižné hodnocení P. Čorneje hovoří o Zikmundově šachu, srov. P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 76-81. 101 Srov. CDS XI, s. 176-177, č. 36. 102 P. ČORNEJ, Velké dějiny V, s. 204. 103 APW, rep. 67/I, sign. 946; rep. 58, sign. 211; DMW, sign. 1426; AMW, sign. 463, pag. 199; tamtéž, pag. 211. 18

z hejtmanských kopiářů, pokrývajících období osmi měsíců. Zprávy z Čech nám scházejí zcela. Proto nejsme schopni stanovit, zda Lefl pobýval po boku krále, jenž po novoměstské defenestraci a následném potvrzení nové (prohusitské) rady, byl na Novém Hradu u Kunratic stižen těžkým záchvatem mrtvice a 16. srpna 1419 náhle zemřel. 104 Jestliže opustil dvůr, nezdá se to příliš pravděpodobné. V nastalé situaci, v níž propukly bouře v Praze a nebylo moudré připouštět dojem bezvládí, bylo vyhlášeno regentství královny-vdovy Žofie, potvrzené i Zikmundem, a zahájeno jednání o přijetí uherského krále za legitimního panovníka. V čele establishmentu opět stanul Čeněk z Vartenberka, jenž po vyhlášení schůzky radikálních husitů do pražského souměstí urychleně našel cestu k dohodě s katolickou šlechtou a zabezpečil důležité pražské obranné pozice. To se ukázalo jako opodstatněné, protože na počátku listopadu, kdy husité do hlavního města přicházeli, skutečně došlo ke střetům. Následkem nepokojů byla série opovědných listů zaslaných většinou katolických a částí proreformních pánů Praze. 105 Mezi signatáři bychom marně hledali Leflovo jméno. 106 Zdá se, že v této době setrvával ve Vratislavi a čekal, jak se situace vyvine. Vzhledem k tomu, že z května září 1419 disponujeme pouze dvěma záznamy o jeho úřední činnosti tamtéž, je možné uvažovat o jeho pobytu za hranicemi knížectví, ačkoliv v úvahu přichází i prosté nedochování pramenů. Patrně od října si můžeme být jistější Jindřichovým setrváním v oderské metropoli. Disponujeme totiž několika regesty vystavenými jeho jménem. Navíc víme, že na 6. ledna 1420 svolal Zikmund do metropole Slezska říšský sněm, a je proto pravděpodobné, že se nejméně od prosince hejtman musel spolupodílet na jeho přípravách. V době konání sněmu byl Lefl nepochybně ve městě, přičemž se jistě snažil přesvědčit Lucemburka o svých kvalitách. Proto mohl být svědkem překvapujícího arbitrážního výroku ve sporu mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou unií (o území Žmudi ad.) novým českým králem. Z listiny vratislavské městské rady z 19. února 1420 víme, že hejtman zasedl spolu se zástupci některých slezských měst, dvorských i zemských úředníků Českého království, svým bratrem, svídnickým hejtmanem, a vratislavským podhejtmanem v porotě, která rozhodla, že vůdci vratislavského povstání z roku 1418 mají být potrestáni. 107 Následující krutý spektákl při němž přišlo o život 23 osob, popravu novoměstského měšťana Jana Krásy, který se odmítl vzdát husitství, i vrchol konfrontační politiky, jíž bylo březnové vyhlášení kruciáty proti českým heretikům, tak Lefl ještě sledoval z funkce hejtmana. 108 104 F. ŠMAHEL, Husitská revoluce II, s. 316-318. 105 F. KAVKA, Poslední Lucemburk, s. 23-37. 106 AČ IV, František Palacký (ed.), Praha 1846, s. 375-377, č. 35. 107 AKČ V, s. 173-174, č. 282. 108 P. ČORNEJ, Velké dějiny V, s. 227-230; M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy, s. 178-179. 19

Posléze ovšem Zikmund sáhnul k personální obměně, když na Leflovo místo jmenoval Albrechta z Koldic (vystupujícího v úřadu od dubna), jehož současně ustanovil i svým zástupcem ve Svídnickém a Javorském knížectví. 109 Co přesně motivovalo českého krále k tomuto kroku opět není zcela zřejmé. Svou roli mohl sehrát náboženský motiv. Po vyhlášení křížové výpravy bylo složité ponechat v důležité funkci osobu, na níž u kurie ležel spis obviňující ji z kacířství, byť pocházel z roku 1412. V úvahu přichází také otázka prosté panovníkovy důvěry a přízně či přílišné sepjatosti s událostmi z léta roku 1418. Pohlédnemeli na celou problematiku v intencích potrestání vzpoury proti královskému majestátu, lze uvažovat i o snaze posílení hejtmanského úřadu, coby úřadu zeměpanského, na úkor městské obce, která v předchozích letech získala nad zástupcem českého krále ve slezském prostoru postupně vrchu. Z toho důvodu také Zikmund mohl spojit funkci se svídnickým hejtmanstvím, aby ještě posílil pozici svého nového úředníka. 110 Ať již stál za Leflovým odvoláním jakýkoliv důvod, či kombinace uvedených příčin, dokázal český král bývalého vratislavského hejtmana udržet ve svých službách, neboť ten participoval na kruciátě vedené proti českým heretikům a pod Vyšehradem za to také zaplatil životem. Podle líčení Vavřince z Březové, s nímž se Jindřich nepochybně znal, 111 měl Lefl padnout po boku váhajících Moravanů, které do útoku na dobře opevněné pozice husitů měl svými urážkami vehnat Zikmund. Následný protiútok Hynka Krušiny z Lichtenburka smrtelně odneslo několik významných šlechticů, mezi nimiž nechyběli moravský hejtman Jindřich Plumlovský z Kravař, Jaroslav z Veselé, Hynek z Malenovic, Petr Konopišťský ze Štenberka, Jan Sekretář ze Smržova a Jindřich z Lažan. Moravský hejtman a Lefl měli to štěstí, že byli po svém zranění zajati šlechtickými bojovníky, kteří své urozené protivníky ochránili před cepy prostých bojovníků a stačili se tak před svým skonem vyzpovídat a přijmout pod obojí způsobou. 112 Není nutné považovat zpravidla dobře informované Vavřincovo líčení za součást narativní strategie, a proto lze konstatovat, že Jindřichův přístup ke kališnictví nebyl pouhým pragmatismem. Bezpochyby ambiciózní a uvážlivě kalkulující svídnický šlechtic nepostrádal schopnost politické orientace, která jej ze služeb churavějícího Václava IV. postupně nasměrovala do náruče pragmaticky postupujícího Zikmunda. 109 M. ČAPSKÝ, Hejtmanský úřad, s. 85. 110 Tamtéž, s. 81-85. 111 V roce 1413 jim král Václav zapsal plat 93 kop z Nového Města pražského, 60 kop z Mělníka a 7,5 kop ze vsi Brozánky, vázající se k vyšehradskému manství, srov. AČ XXVI, s. 103-105. Vavřinec tedy rovněž patřil mezi dvorskou ostrahu a vyšehradské many, jak konstatoval i P. ČORNEJ, 30. 7. 1419, s. 44. 112... nobiles vero armis militaribusfortissime pugnantes, quos poterant, captivarunt vel cum magno eorum periculo de fratrum tritulis eripiebant, ita quod dominus Henricus se Plumlow letaliter vulneratus et captivatus ad cimiterium sancti Pangracii deportatus et ibi confesus, sub utraque specie communicare desiderans, expiravit, Henricus vero Lefl similiter in tentorio iacens confessus et sub utraque specie communicatus vitam finivit..., srov. Vavřinec z BŘEZOVÉ, Kronika husitská, s. 440. 20