SPOLEČENSKOVĚDNÍ SBORNÍK PRO MORAVSKO-SLOVENSKÉ POMEZÍ SLOVÁCKO LII 2010 SLOVÁCKÉ MUZEUM UHERSKÉ HRADIŠTĚ

SPOLEČENSKOVĚDNÍ SBORNÍK PRO MORAVSKO-SLOVENSKÉ POMEZÍ SLOVÁCKO LII 2010 SLOVÁCKÉ MUZEUM UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Slovácko 2010 Společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí Ročník LII Vychází 1x ročně Vydalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti dne 20. 6. 2011 Odpovědný redaktor: Ivo Frolec Tajemnice redakce: L. Tarcalová Redakční rada: J. Čoupek, I. Frolec, M. Frolcová, L. Galuška, M. Martykánová, H. Myslivečková, K. Pavlištík, Z. Pokluda, L. Poláček, B. Rašticová, M. Šeferisová, M. Šimša, L. Tarcalová, M. Vaškových, E. Večerková, A.Vyskočil Tisk L.V. Print, Uherské Hradiště Náklad 250 ks ISBN 978-80-86185-91-0 ISSN 0583-5569

PŘÍSPĚVEK K ABSOLUTNÍ CHRONOLOGII MLADŠÍHO STUPNĚ LENGYELSKÉ KULTURY VE STŘEDNÍM POMORAVÍ Martin Kuča Petr Škrdla Miriam Nývltová Fišáková, Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i. 1. Úvod Dvě z lokalit mladšího stupně kultury s MMK na Uherskohradišťsku byly zvoleny pro stanovení absolutního stáří metodou hmotnostní spektrometrie izotopů uhlíku. V současné době, která nahrává spekulacím o změnách klimatu a jejich vlivu na lidskou společnost (např. Klaus 2007), se i v pravěké archeologii dostávají do popředí otázky spojené s možnou korelací klimatických a společenských změn. Abychom mohli do těchto diskuzí přispět, je nejprve nutné získat absolutní data pro naše pravěké kultury a tato data pak srovnat s dostupnými klimatickými záznamy a modely (např. Mayewski et al. 2004). Proto jsme se zaměřili na získání absolutních dat z několika lengyelských lokalit na Uherskohradišťsku. Při výběru vhodných lokalit byly zohledněny naše znalosti, které jsme o lokalitách Uherskohradišťska získali terénními prospekcemi v minulých letech (Vaškových et al. 2008). Do užšího výběru jsme zahrnuli lokality, ze kterých byly získány reprezentativní kolekce nálezů, u kterých je předpoklad, že jsou monokulturní, a kde jsme očekávali přítomnost zahloubených objektů. Pouze u dvou z nich (obr. 1) se nám ale podařilo podle dřívějších záznamů (GPS) tyto objekty skutečně najít. Objekty byly osondovány a byly z nich odebrány vzorky uhlíků na absolutní datování, které byly zaslány do laboratoře v Poznani. Sídelní strategie neolitického osídlení středního Pomoraví byly již předmětem detailní analýzy (Vaškových et al. 2008). Za pozornost stojí fakt, že řada sídlišť kultury s MMK (především mladšího stupně) je situována dále od vodních toků, na strategicky situovaných návrších, která umožňují kontrolu okolní krajiny. Na těchto polohách dnes většinou není kvalitní půdní pokryv. Taktéž v jejich prostoru a nejbližším okolí většinou chybějí vodní zdroje. Otázkou zůstává, proč lidé vyhledávali podobné, z našeho pohledu pro zemědělství nevhodné polohy. Ne nevýznamná může být skutečnost, že při studiu paleolitického osídlení jsme na stejných polohách (vrcholy a temena návrší) zaznamenávali aurignacké lokality (cf. Škrdla 2005). Může tato shoda v sídelních strategiích s paleolitickou, lovecko-sběračskou kulturou, znamenat nárůst významu lovu, případně pastevectví, nebo se jedná jen o tlak související se změnami klimatu či demografickým vývojem populace ve středním neolitu a na počátku eneolitu? Jistým vodítkem by mohla být klimatická změna, která se udála před 6000 lety: atlantik je vystřídán epiatlantikem (viz Ložek 2007). 2. Absolutní datování a přírodní prostředí Osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou spadá na základě dostupných radiokarbonových dat z moravského prostoru do období vymezeného přibližně roky 6 700 a 5 900 BP. Radiokarbonová data byla kalibrována pomocí programu Calib 6.0.1 s využitím kalibračního setu INT CAL09 (Reimer at al. 2009). Obě hraniční data spadají do menších radiokarbonových plateau. Na základě dostupných dat je nyní zřejmé, že první stupeň moravské malované keramiky (všechny jeho fáze) odpovídá období klimatického optima atlantiku. Přibližně kolem data 6 100 BP došlo k náhlému klimatickému výkyvu (RCC Rapid Clima- 153

te Change), který se projevil ochlazením v oblasti pólů (včetně Evropy) a aridizací tropického pásma (Behringer 2010; Kröpelin et al. 2008; Mayewski et al. 2004). Na základě klimatických záznamů z dendrokřivky (Schmidt Gruhle 2003), grónského ledovce (NGRIP, cf. Mayewski et al. 2004) a varvů z Cariacké pánve (Hughen et al. 1998) je patrné, že tato fáze se ohlašovala nestabilním klimatem již přibližně od roku 6 300 BP. Můžeme předpokládat, že tomuto nestabilnímu období odpovídá druhý stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. Klimatická změna se projevila náhlým zhoršením klimatu. Došlo ke zvlhčení a ochlazení klimatu vlivem změn v proudění v severozápadní části Atlantického oceánu, takže při větších srážkách docházelo k častým povodním. Změna ovlivnila také složení vegetace, kdy náhle ustoupily teplomilné stromy jako jilm, lípa a břečťan (Ložek 2007). Tyto skutečnosti se také nepochybně promítly i do subsistenčních strategií a společenské organizace na prahu eneolitu, protože předpokládáme, že při zhoršení klimatu došlo k přechodu od zemědělství k pastevectví a lovu, což se odrazilo v přesunu lokalit do vyšších poloh z dosahu povodní i ve struktuře fauny na studovaných lokalitách (Kuča et al. 2009; 2010). 3. Relativní chronologie MMK ve středním Pomoraví Jak už bylo uvedeno dříve (Vaškových et al. 2008 ad.), kultura s moravskou malovanou keramikou má v oblasti středního Pomoraví jisté specifikum, které tento region nápadně odlišuje od publikačně známější jižní a jihozápadní Moravy (Podborský 1993; Čižmář et al. 2004 ad.). Nápadná je zde zejména absence lokalit staršího stupně a taktéž materiální kultura vykazuje jisté odlišnosti. Interpretací se nabízí několik. Je možné, že lokality I. stupně kultury s MMK jsou skryty pod nánosy povodňových sedimentů řeky Moravy, což je na základě současných metod výzkumu obtížně ověřitelné. Zatím nedořešenou otázkou je možnost přetrvávání nejmladší fáze kultury s lineární keramikou, případně želiezovské skupiny a jejich paralelní vývoj s lengyelským osídlením. Kultura s vypíchanou keramikou tu rovněž prakticky absentuje. 4. Březolupy-Čertoryje (okr. Uherské Hradiště) Výšinná lengyelská lokalita v Březolupech (288,9 m n. m.) je známa už z dřívější literatury (Kuča Škrdla 2004; Kuča Vokáč Škrdla 2005), kdy byla vyhodnocena povrchová kolekce včetně unikátní sekerky s vyrytou mřížkou na povrchu. Kromě neolitického osídlení je 154 Obr. 1. Tučapy (1) a Březolupy (2) na reliéfní mapě Uherskohradišťska.

v uvedené poloze prokázána přítomnost aurignacké stanice a ojedinělý pozdně paleolitický či mezolitický artefakt (Škrdla 2005; Kuča 2005). V návaznosti na dřívější průzkumy bylo na jaře 2010 přistoupeno k sondáži (49 07.416 N, 17 35.839 E; WGS-84) v rozrušené kulturní vrstvě, ze které byl získán nepočetný materiál. Keramiku (obr. 2) reprezentují většinou nevýrazné písčité zlomky, tři jsou tenkostěnné z jemně plavené hlíny. Za zmínku stojí zaoblený okraj z mísy a protáhlý výčnělek na okraji s otvorem, který jím prochází v podélné ose. Kolekci doplňují drobné hrudky mazanice a kamenná štípaná industrie. Ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ) se jedná o zlomené čepelové škrabadlo, čepel s laterální retuší, zlomenou čepel a úštěp. Jediné krátké úštěpové škrabadlo je zhotoveno ze silicitu glacigenních sedimentů (SGS). Osteologický materiál zaznamenán nebyl. Dříve zpracovaný povrchový soubor byl poměrně početný. Keramický materiál vykazoval charakteristické znaky II. stupně MMK (početné výčnělky typu soví hlavička, zesílené plece u mís, plochý, jazykovitý výčnělek ad.). Štípaná kamenná industrie v počtu 298 kusů sestávala mj. z převažujícího SGS, malého počtu radiolaritu (RAD), čokoládového silicitu (ČOK), SKČJ ad. Z technologického pohledu v kolekci prakticky nefigurují jádra. Většina artefaktů broušené kamenné industrie byla importována ze vzdálenosti minimálně desítek kilometrů (zelená břidlice typu Želešice, amfibolický diorit, jílovec, tremolitit ad.), typologickou skladbou vykazují parametry odpovídající kultuře s MMK. 5. Tučapy-Nad horkami (okr. Uherské Hradiště) Druhé lengyelské sídliště se nachází v Tučapech, v poloze Nad horkami (340 m n. m.). Tato lokalita byla objevena až v 21. století zásluhou povrchové prospekce (Kuča Škrdla Obr. 2. Březolupy a Tučapy. Výběr materiálu. Kresba D. Válek a P. Škrdla. 155

Obr. 3. Tučapy. Výběr materiálu. Kresba D. Válek. 2006). Plocha sídliště je lokalizována na táhlém plochém temeni nad obcí. Jeho část zřejmě zasahuje do dnešního jabloňového sadu. Sondáží narušeného objektu (49 02.839 N, 17 20.244 E; WGS-84) se podařilo získat větší keramický soubor (obr. 2, 3), byť v silně fragmentárním stavu. Keramická hmota a její složení makroskopicky vykazují po technické stránce podobné parametry. Jedná se o čtyři zaoblené okraje z hrnce, další pochází z tenkostěnného pohárku a mísy, následují blíže neurčitelný okraj s elipsovitými záseky, zaoblený okraj s nevýrazným výčnělkem a tři drobné fragmenty okrajů. Podařilo se zaznamenat hrdlo z hrncovité nádoby s polokulovitým výčnělkem, další nevýrazný výčnělek, protáhlé rohaté ucho s otvorem z putny a úpon zřejmě páskovitého ucha. Jediný zlomek má na svém povrchu stopy po červeném malování. Celou kolekci doplňuje mazanice, několik kusů štípané kamenné industrie a týlová partie drobné ploché sekerky z břidlice želešické provenience. Nepočetné štípané artefakty sestávají ze zlomeného škrabadla, většího úštěpu s bočním vrubem na ventrální straně a úštěpu ze SKČJ a dalšího úštěpu ze GSG. Osteologické pozůstatky opět nebyly determinovány, získány byly jen rozdrcené zbytky přepálené zuboviny. Ze starších kolekcí byly získány chronologicky významné fragmenty keramiky mladšího stupně kultury s MMK. Následovalo několik desítek kusů štípané kamenné industrie, v níž po surovinové stránce dominovaly silicity severské provenience a po stránce typologické bylo zdokumentováno poměrně velké množství nástrojů (> 30 %). Broušená industrie byla silně zlomkovitá. Jednalo se o kusy plochých sekerek z amfibolitu a zelené břidlice typu Želešice (Kuča Škrdla 2006, 117; obr. 18, 19). Od posledního zpracování sběrů (Kuča Škrdla 2006) přibylo po dalších prospekcích několik artefaktů (obr. 2). Konkrétně se z keramické produkce jedná o protáhlé rohaté ucho s otvorem, fragment miniaturní misky na nožce, plochý výčnělek a pár zaoblených okrajů. 156

Kolekce štípané industrie se rozrostla o delší trapéz (SGS), úštěp (SKČJ), odraženou stěnu drobného jádra (RAD), odštěpovač (SKČJ), mediální část čepele s bilaterálním opotřebováním (?), zlomenou čepel s příčnou retuší (ČOK) a přepálený drobný úštěp. 6. Datování Vzorky uhlíků po spáleném dřevu z obou lokalit byly zaslány na datování pomocí AMS do laboratoře v polské Poznani. Vzorek uhlíků, který byl odebrán z orbou narušeného nevýrazného objektu (z hloubky 50 cm) na lokalitě Březolupy, poskytl datum 5 700 ± 40 BP (Poz-37407) a vzorek uhlíků, který byl odebrán z orbou narušeného výše popsaného objektu (z hloubky 80 cm) na lokalitě Tučapy, poskytl datum 5 740 ± 40 BP (Poz-37412). Po kalibraci programem Calib 6.0.1 s využitím kalibrační sady INT CAL09 (Reimer at al. 2009) jsme získali pro Březolupy datum 6 489 ± 49 cal BP a pro Tučapy 6 526 ± 42 BP cal BP. Získaná data jsou si navzájem značně podobná, což zvyšuje jejich věrohodnost pro datování mladšího stupně MMK (ve smyslu relativní chronologie, cf. Čižmář et al. 2004) na Uherskohradišťsku. Výsledek je ale poněkud starší, než jsme na základě relativní chronologie očekávali. Při konfrontaci s jihozápadní Moravou (obr. 4) se zdá, že mladší stupeň MMK se v Pomoraví objevuje dříve. V porovnání s dalšími srovnatelnými daty pro MMK z úvalů větších moravských řek (Morava, Dyje) je patrné, že získané hodnoty jsou obecně vyšší (starší), i když podle keramického materiálu by měly náležet mladšímu stupni MMK. S jistou opatrností lze předložit pracovní hypotézu, že vývoj MMK mohl probíhat i podle jiných pravidel, než se doposud předpokládalo; především pokud jde o přímou návaznost jednotlivých fází v rámci vývoje MMK. Naskýtá se tedy důležitá otázka, zda-li mají po mnoho desetiletí pracně vytvářené fáze chronologický nebo pouze kulturní význam. Jak je naznačeno výše, na základě dostupných absolutních dat (i s ohledem na jejich omezené množství) se pravděpodobněji v tuto chvíli nabízí druhá možnost, která by se ale měla testovat na větším množství lokalit. Jihozápadní Morava, na které je především postavena relativní chronologie, je typickým případem intenzivního, ale v podstatě periferního osídlení v rámci rozšíření lengyelské kultury. Zde jistě probíhal odlišný vývoj než v úvalech hlavních moravských řek, o čemž svědčí mj. také odlišné surovinové spektrum kamenné industrie (založené hlavně na lokálních surovinách) na doposud zpracovaných lokalitách MMK. 7. Závěr Získaná data představují první absolutní data pro kulturu s MMK ze středního Pomoraví. Tato data spadají do klimatického optima holocénu (atlantiku), ještě před výrazné ochlazení, které nastalo přibližně kolem roku Obr. 4. Přehled kalibrovaných dat pro MMK. 157

6100 BP, a naznačují možnost, že v hlavních moravských úvalech mohl kulturní vývoj probíhat rychleji než v periferních oblastech na okraji Českomoravské vrchoviny. Testování příčiny zjevných nesrovnalostí mezi absolutní a relativní chronologií a námi předložené možnosti jejich interpretace představují spíše pracovní hypotézy než definitivní závěry. Výzkum cílený na testování absolutní vs. relativní chronologie představuje perspektivní směr dalšího bádání. Tento příspěvek vznikl a absolutní data byla uhrazena z grantového projektu GDČR 404-09-H020. Průzkum i výzkum byl realizován za podpory grantového projektu GA AV ČR A800010801. Literatura: B e h r i n g e r, W. 2010: Kulturní dějiny klimatu. Od doby ledové po globální oteplování. Paseka, Litomyšl. Č i ž m á ř, Z. P a v ú k, J. P r o ch á z k o v á, P. Š m í d, M. 2004: K problému definování finálního stadia lengyelské kultury. In: Hänsel, B., Studeníková, E. (Hrsg.), Zwischen Karpaten und Ägäis. Neolithikum und ältere Bronzezeit. Gedenkschrift für Viera Němejcová-Pavúková. Internat. Arch. Stud. Honoraria 21, Rahden/Westf. 2004, 207 232. H u g h e n, K. A. O v e r p e c k, J. T. L e h m a n, S. J. K a s h g a r i a n, M. S o u t h o n, J. P e t e r s o n, L. C. A l l e y, R. S i g m a n, D. M. 1998: Deglacial changes in ocean circulation from an extended radiocarbon calibration. Nature 391, 65 88. K l a u s, V. 2007: Modrá, nikoli zelena planeta. Co je ohroženo: Klima nebo svoboda. Praha, Dokořán. K r ö p e l i n, S. V e r s c h u r e n, D. L é z i n e, M. E g g e r m o n t, H. C o c q u y t, C. F r a n c u s, P. C a z e t, J. P. F a g o t, M. R u m e s, B. R u s s e l l, J. M. D a r i u s, F. C o n l e y, D. J. S c h u s t e r, M. v o n S u c h o d o l e t z, H. E n g s t r o m, D. R. 2008: Climate-Driven Ecosystem Succession in the Sahara: The Past 6000 Years. Science 320, 765 768. K u č a, M. 2005: Březolupy (okr. Uherské Hradiště). Přehled výzkumů 46, 178. K u č a, M. Š k r d l a, P. 2004: Březolupy (okr. Uherské Hradiště). Přehled výzkumů 45, 122. K u č a, M. Š k r d l a, P. 2006: Tučapy (okr. Uherské Hradiště). Přehled výzkumů 47, 117. K u č a, M. V o k á č, M. Š k r d l a, P. 2005: Březolupy (okr. Uherské Hradiště). Přehled výzkumů 46, 215 219. K u č a, M. P ř i c h y s t a l, A., S c h e n k, Z. Š k r d l a, P. V o k á č, M. 2009: Lithic raw material procurement in Moravian Neolithic. Search for extraregional networks. Documenta Praehistorica 16. Ljubljana, 313 326. K u č a, M. K a z d o v á, E. H l a d i l o v á, Š. N ý v l t o v á F i š á k o v á, M. P r o k e š, L. 2010: Těšetice-Kyjovice 7. Osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou mezi příkopem a vnější palisádou rondelu. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta,brno. L o ž e k, V. 2007: Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, Praha. M a y e w s k i, P. A. R o h l i n g, E. E. S t a g e r, J. C. K a r l é n, W. M a a s c h, K. A. M e e k e r, L. D. M e y e r s o n, E. A. G a s s e, F. van K r e v e l d, S. H o l m g r e n, K. L e e-t h o r p, J. R o s q v i s t, G. R a c k, F. S t a u b w a s s e r, M. S c h n e i d e r, R. R. S t e i g, E. J. 2004: Holocene climate variability. Quaternary Research 62, 243 255. P o d b o r s k ý, V. 1993: Nástup zemědělské civilizace (neolit). In: Podborský, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Země a lid 3, Brno, 71 152. 158

R e i m e r, P. J. B a i l l i, M. G. L. B a r d, E. B a y l i s s, J. W. B e c k, A. B l a c k w e l l, P. G. B r o n k R a m s e y, C. B u c k, C. E. B u r r, G. S. E d w a r d s, G. S. F r i e d r i c h, M. G r o o t e s, P. M. G u i l d e r s o n, T. P. H a j d a s, I. N e w t o n, T. J. H o g g, A. G. H u g h e n, K. A. K a i s e r, K. F. K r o k e t, B. Mc C o r m a c, F. G. M a n n i n g, S. W. R e i m e r, R. W. R i c h a r d s, D. A. S o u t h o n, J. R. T a l a m o, S. T u r n e y, C. S. M. v a n d e r P l i c h t, J. W e y h e n m e y e r, C. E. 2009: INTCAL09 and MARINE09 radiocarbon age calibration curve, 0 50,000 years cal BP. Radiocarbon, Vol. 51, Nr. 4, 1111 1150. S c h m i d t, B. G r u h l e, W. 2003: Niederschlagsschwankungen in Westeuropa während der letzten 8000 Jahre. Versuch einer Rekonstruktion mit Hilfe eines neuen dendrochronologischen Verfahrens (Grad der Wuchshomogenität). Archäologisches Korrespondenzblatt 33 (2), 281 300. Š k r d l a, P. 2005: The Upper Paleolithic on the Middle Course of the Morava River. Dolnověstonické studie 13. Brno. V a š k o v ý ch, M. S ch e n k, Z. K u č a, M. Š k r d l a, P. L a n g o v á, J. 2008: Předběžná zpráva o struktuře neolitického osídlení střední a severní části dolního Pomoraví a dolního Pobečví. In: I. Cheben, I. Kuzma, eds.: Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2007, Nitra, 295 304. Mgr. Martin K u č a (n. 1979) je odborným pracovníkem Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně a zabývá se problematikou neolitu, zejména lengyelskou kulturou, kamennou industrií a sídelními strategiemi neolitu. Ing. Petr Š k r d l a, Ph.D. (n. 1970) absolvoval FS VUT v Brně, v současné době pracuje na Archeologickém ústavu AV ČR v Brně. Zabývá se paleolitickým osídlením Moravy. RNDr. Miriam N ý v l t o v á F i š á k o v á, Ph.D. (n. 1974) je absolventkou PřF UK v Praze, v současné době pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, v.v.i. Zabývá se paleontologií a zooarcheologií. A Contribution to the Absolute Chronology of the Younger Period of Lengyel Culture on the Middle Course of the River Morava A b s t r a c t Two of the localities of the later period of the Moravian Painted Ware Culture MMK in the Uherské Hradiště area, namely Tučapy-Nad horkami and Březolupy-Čertoryje were selected for determination of their absolute age by means of mass spectrometry of carbon isotopes. Final data (6,489 ± 49 cal BP a 6,256 ± 42 BP cal BP) fall into climatic optimum of Holocene and suggest a possibility that cultural development could have been faster in main Moravian valleys than on the peripheral areas such as Czech-Moravian Highland, which served as a basis of a relative chronology. Testing of the causes of apparent discrepancies between absolute and relative chronologies and the posssibilities of their interpretation suggested in our study, represent a rather working hypothesis more than definitive conclusions. The research aimed at testing the absolute vs. relative chronology represents a perspective way of further research. 159

Beitrag zur absoluten Chronologie der jüngeren Stufe der Lengyelkultur im mittleren Marchgebiet Z u s a m m e n f a s s u n g Für die absolute Zeitbestimmung mit Hilfe der Massespektrometrie-Methode zur Untersuchung der Kohlenstoffisotope wurden zwei der Lokalitäten mit MMK (Mährisch Bemaltkeramische Kultur) im Gebiet von Uherské Hradiště gewählt: Tučapy-Nad horkami und Březolupy-Čertoryje. Die ermessenen Angaben (6 489 ± 49 cal BP und 6 526 ± 42 BP cal BP) weisen auf das klimatische Optimum des Holozän hin und lassen vermuten, dass die Kulturentwicklung in den wichtigsten mährischen Niederungen schneller verlaufen sein kann als in der Peripherie am Rande des Böhmisch-Mährischen Hochlands, d. h. in den von der relativen Chronologie bestimmten Gebieten. Unsere Ermittlung von Ursachen der offensichtlichen Unstimmigkeit zwischen der absoluten und relativen Chronologie und die von uns dargestellten Interpretationsmöglichkeiten sollen eher als Arbeitshypothese, nicht als endgültiger Schluss angesehen werden. Die auf die Diskrepanz zwischen der absoluten und relativen Zeitbestimmung gezielte Untersuchung stellt eine Perspektive der weiteren Forschung dar. 160