obrázek: Enrique Flouret, CC BY 2.0 Chorologie (areography) Areál velikost, struktura, stabilita, centra, disjunkce
Areál území, na němž se vyskytují jedinci konkrétního taxonu je to tedy plocha mající hranice lze jej vyjádřit jako území představované sítí lokalit konkrétního taxonu zajímavé je, že neexistují prostorově identické areály alespoň dvou taxonů (až na výjimečné případy souvisejícími se symbiózou)
Areál z ekologického pohledu jde o osídlenou část prostorového vyjádření niky existují dva koncepty extent of occurrence = území, kde se může geograficky maximálně druh vyskytovat area of occupancy = oblast, která je aktuálně osídlena, ježto je obvykle podstatně menší než extent of occurrence
Velikost areálu liší se mezi taxony i mezi úrovněmi taxonů stenochorní rozlohou malé pouze malé části kontinentů Stenochorní areál modřínu opadavého (Larix decidua).
Velikost areálu mezochorní rozlohou střední větší část kontinentů Mezochorní areál dubu letního (Quercus robur).
Velikost areálu eurychorní rozlohou velké areál zasahuje na více kontinentů a na některých zabírá jejich větší část Eurychorní areál borovice lesní (Pinus sylvestris).
Velikost areálu kosmopolitní rozlohou obrovské taxon se vyskytuje na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a na většině zabírají jejich větší část často vodní a mokřadní rostliny Kosmopolitní areál hasivky orličí (Pteridium aqulinum).
Velikost areálu většina areálů je prostorově malá (jejich rozdělení je unimodální a pozitivně šikmé) z toho plyne, že většina taxonů (nižší hierarchické úrovně) je globálně vzácná 0,25 podíl na počtu druhů 0 0 6 12 18 rozloha areálu v mil sqkm Velikost areálů severoamerických savců (podle Lomolino et al., 2010, s. 625)
Velikost areálu většina terestrických živočichů má areály menší než je 1/3 kontinentu výjimkou jsou ptáci velikost areálu je tedy mimo jiné závislá na velikosti kontinentu živočichové S Ameriky mají v průměru větší areály než živočichové Austrálie ( a není třeba v tom hledat složité souvislosti)
Velikost areálu Raportovo pravidlo velikost areálu je závislá na zeměpisné šířce centra areálu s rostoucí zeměpisnou šířkou rostou velikosti areálů rozloha areálu 30 40 50 60 70 s.š.
Velikost areálu Raportovo pravidlo analogii má v nadmořské výšce s rostoucí nadmořskou výškou rostou velikosti areálů rozloha areálu 0 1000 2000 3000 m n. m. Závislost velikosti areálů druhů fanerofytů v pohořích Kostariky,, podlelomolino et al., 2010, s. 627 dole
Velikost areálu obecně platí (nikoliv však univerzálně) areály taxonů nižších zeměpisných šířek a nižších nadmořských výšek jsou menší než areály taxonů vyšších zeměpisných šířek a vyšších nadmořských výšek areály tak obvykle rostu zároveň s klesající diverzitou uvnitř taxonu
Velikost areálu... jasné vysvětlení neexistuje roli snad hraje míra přizpůsobivosti sezónním změnám víme však, že velikost areálů pozitivně koreluje s velikostí živočicha (Bergmanovo pravidlo) hranice velikosti areálu rozloha areálu hranice velikosti živočicha velikost živočicha
Velikost areálu... a negativně s hustotou populace taxonu rozloha areálu hustota rozmístění
Velikost areálu na velikost má vliv i stáří taxonu vliv je diverzifikovaný, častější jsou případy, kdy se areál nejprve relativně rychle zvětšuje a pak se postupně zmenšuje (viz dále kapitolky k evoluci)
Velikost areálu na velikost má překvapivě vliv i tvar areálu poměr obsahu plochy areálu a jeho obvodu je nezávislý na velikosti areálu nejčastěji je to způsobeno klimatickými činiteli například pro Severní Ameriku platí, že velké areály jsou orientovány obvykle ve směru východ-západ drží tedy boreální, mírné nebo subtropické klima malé areály jsou orientovány obvykle ve směru sever-jih vliv klimatické bariéry Skalistých hor miniaturní areály nejsou orientovány nejsou ovlivněny makro- ani mezo-klimatem
Vnitřní struktura areálu eurytopní taxony rozmístěni v areálu s vysokou frekvencí obvykle mají širokou ekologickou amplitudu stenotopní taxony rozmístěni v areálu s nízkou frekvencí taxony s velmi úzkou ekologickou amplitudou (limitující jsou obvykle půda nebo klima)
Vnitřní struktura areálu nicméně hustota rozmístění jedinců v areálu není v jeho prostoru nikdy konstantní, nýbrž vysoce variabilní kolísá od náhodné, přes pravidelnou až k shlukové (ta je nejčastější) obvykle se většina jedinců taxonu vyskytuje na několika málo místech (kde jsou optimální podmínky) s hustotou o několik řádů vyšší něž na většině míst svého areálu např. severoameričtí pěvci se vyskytují v poměru 50 % jedinců na méně než 20 % rozlohy areálu na okraj upozorněme, že tedy taxony jsou globálně daleko vzácnější než by se mohlo zdát z tvrzení, že drtivá většina areálů je malá
Vnitřní struktura areálu obvyklý shlukový výskyt jedinců taxonu je posílen jevem známým jako prostorová autokorelace lokalit s vyšší hustotou si jsou pravděpodobně blíže než lokality s vyšší a nižší hustotou to souvisí s prostorovou autokorelací nik, tedy stanovišť
Vnitřní struktura areálu ve výsledku platí, že areály mají svá jádra hustota populace klesá od jádra (jader) k hranicím areálů hustota rozmístění severomarického pěvce Spizella breweri Obrázek USDA, CC BY 2.0 https://c1.staticflickr.com/6/5575/31085037165_257ede2f29_b.jpg
Centra areálu geometrické těžiště frekvenční nejvyšší hustota výskytu genetické místo předpokládaného vzniku taxonu vývojově mladé taxony mají tato tři centra blízká staré taxony vzdálená
Vnitřní struktura areálu poslední pravidlo, které je třeba mít na paměti, když uvažuji o vnitřní struktuře areál je to, že hustota rozmístění je vyšší při striktně ukončených hranicích areálu (nejčastěji fázové rozhraní voda souš) než u hranic, kde dochází ke přechodu prostředí podél gradientu
Stabilita areálu areály jsou dynamickým jevem a jsou tak variabilní v čase odráží časově variabilní složku niky nestabilní areály mají taxony, které obvykle nedosáhly hranic svého potenciálního rozšíření nebo s úzkou ekologickou amplitudou a časově variabilním limitujícím faktorem (jako je např. disturbance) živočichové jsou navíc schopni aktivního přesunu v rámci areálu svého rozšíření sezónní tah ptáků sezónní stěhování velryb periodické migrace sarančí, lumíků apod. rozmnožovací migrace ryb má přímý vliv na velikost areálu
Disjunkce přerušení prostorové souvislosti areálu se nazývá disjunkce areál se pak dělí do subareálů drobné subareály se označují jako arely nesouvislé areály mají taxony vývojově starší než taxony mladší (mladé mají vždy areály souvislé) rozsáhlé disjunkce jsou obvykle historicky starší něž prostorově malé disjunkce disjunkce vznikají změnou působících faktorů v historickém vývoji méně často přenosem diaspor podle nejnovějších výzkumů ze zdá, že ale častěji, než se myslelo ze všeho, co bylo doposud řečeno je jasné, že existují podobné typy disjunkcí my se na podíváme dále
Disjunkce za moderními disjunkcemi stojí zavlečení člověkem rostlinné druhy jsou označovány jako synantropní (nebo adventivní) archeofyty zavlečené člověkem před počátkem novověku (± konec 15. stol.) naše pochází povětšinou z Mediteránu neofyty zavlečené člověkem od počátku novověku často severoamerické a východoasijské druhy invazivní druhy rychle se šířící neofyty apofyty rostliny sice původní, ale šířící se s lidskou činností ruderální, eutrofní expanzivní druhy rychle se šířící původní druhy
Základní použitá literatura Hendrych, R. (1984). Fytogeografie. Praha: SPN. Horník, S., Buzek, L., Mičian, L., Pech, J., & Trnka P. (1986). Fyzická geografie II. Praha: SPN. Lomolino, M. V., Riddle, B. R., Whittaker, R. J., & Brown, J. H. (2010). Biogeography. Sunderland: SinauerAssociates.