Neděle Božího milosrdenství Den 22. únor 1931 je velmi důležitý v životě sestry Faustyny i jejího poslání. Když byla již v cele, unavená celodenní prací, zjevil se jí Ježíš v bílém rouchu. Jednu ruku měl zvednutou k žehnání, druhou se dotýkal lemu šatů na prsou. Z rozevřeného roucha vycházely dva paprsky, jeden červený a druhý bílý. Faustyna se s bázní dívá na Spasitele. Slyší hlas: Namaluj obraz podle vzoru, který vidíš, s nápisem: Ježíši, Tobě důvěřuji. Přeji si, aby tento obraz byl uctíván nejprve ve vaší kapli a později na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne! Slibuji také vítězství již zde na zemi nad nepřáteli, zejména však milost v hodině smrti. Já sám budu bránit takovou duši jako svou vlastní chválu. Pán Ježíš projevil další přání: 1. Chci, aby byl ustanoven svátek Božího milosrdenství. 2. Chci, aby obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen na první neděli po Velikonocích. 3. Tato neděle má být svátkem milosrdenství. 4. Chci, aby kněží kázali o mém velikém milosrdenství vůči hříšným duším. Pán Ježíš pokračoval: Nechť se hříšník neleká přicházet ke mně. Plameny milosrdenství mě přímo pálí, chci je vylít na lidské duše. Vyslovuje i stesk podobný tomu, který uslyšela sv. Markéta Marie Alacoque: Lidská nedůvěra mě velice zraňuje. Ještě více mě bolí nedůvěra vyvolené duše. Přes mou nevyčerpatelnou lásku mi nedůvěřují. Dokonce jim nestačí ani má smrt. Později Pán Ježíš vysvětlil sestře Faustyně význam dvou paprsků: Bledý znamená Vodu, která ospravedlňuje, červený paprsek znamená Krev, která je životem duše. Tyto dva paprsky vytryskly z útrob mého milosrdenství v době, kdy mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Tyto paprsky chrání duše před hněvem mého Otce. Šťastný, kdo bude žít v jejich stínu, jelikož ho nezasáhne trestající ruka spravedlivého Boha. Přeji si, 1
aby první neděle po Velikonocích se stala nedělí Božího milosrdenství. Lidstvo nenajde klidu, dokud se neobrátí s důvěrou na Boží milosrdenství. Milosrdenství je největší Boží vlastností. Všechna má díla jsou korunována milosrdenstvím. Jindy řekl Pán Ježíš: Slibuji, že duše, která bude uctívat tento obraz, nezahyne. Slibuji jí vítězství nad nepřáteli již zde na zemi a zvláště v hodině smrti. Já sám budu bránit takovou duši jako svou slávu. Jednou po svatém přijímání se Faustyně zjevil Pán Ježíš a řekl jí: Milovaná dcero, dívej se na mé milosrdné Srdce. Když se dívala, vyšlehly z něho dva paprsky jako krev a voda. Sestra pochopila, že je to Boží milosrdenství. Dostalo se jí napomenutí, aby co nejvíce mluvila kněžím o Božím milosrdenství, neboť Ježíš chce pomáhat duším, ale ty nevěří jeho dobrotě. V této době naučil Pán Ježíš sestru Faustynu modlitbu za hříšníky: Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jako zdroj milosrdenství pro nás důvěřuji Ti. Současně slíbil, že když se s vírou a láskou pomodlí tuto modlitbu za určitého hříšníka, vyprosí mu obrácení. Doslova řekl: Toužím, abys hlouběji poznala mou lásku, jíž mé srdce plane k duším, a pochopíš to, když budeš rozjímat o mém utrpení. Když se pomodlíš modlitbu, kterou tě naučím, se zkroušeným srdcem a s vírou, za některého hříšníka, dám mu milost obrácení. Ta modlitba zní: Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jako zdroj milosrdenství pro nás, důvěřuji ti. 1. května 1933 je v krakovském Josefově veliká slavnost: sestry skládají věčné sliby. Přijelo mnoho příbuzných, přátel, sester, jen Faustyna nemá nikoho. Otec se stále nemůže smířit s tím, že dcera bez jeho dovolení vstoupila do kláštera, a proto zakázal rodině, aby někdo na tuto slavnost jel. Tak je sestra Faustyna sama, a proto se tím vroucněji modlí: Dnes umírám světu, abych se narodila pro Tebe, milovaný Ježíši. Když jí vložili prstýnek na prst, vnitřně uslyšela hlas: 2
Snoubenko má, naše duše jsou spojeny na věky. Pamatuj, komu jsi slibovala! Sestra Faustyna je přesvědčena, že den věčných slibů je dnem velkých milostí a proto jistě Pán Ježíš vyslyší dnes její prosby. A tak se modlí za vítězství Církve, za papeže, kněze, za hříšníky, za kongregaci za vlast a za duše v očistci. Pro sebe prosila o milost, aby žila vždy jen pro slávu Boží a plnila vždy věrně Boží vůli. Na čtvrtý den po věčných slibech se jí zjevil Pán Ježíš. Celé jeho tělo bylo poseto ranami: Dívej se, komu ses odevzdala. Faustyna se mlčky dívá na umučeného Spasitele, prožívá s ním jeho muka, vyznává mu svou lásku. Jednoho dne dal Pán Ježíš sestře Faustyně milost vidět očistec. Píše o tom: Uviděla jsem anděla strážného, který mi pokynul, abych jej následovala. Po chvíli jsem uviděla zamlžené místo, naplněné ohněm a v něm celé množství trpících duší. Tyto duše se vroucně modlili, ale bez užitku pro sebe. Jenom my jim můžeme pomáhat. Plameny, které je pálily, se mne nedotkly. Anděl strážný ani na chvíli ode mne neodstupoval. Zeptala jsem se těch duší, co je nejvíc trápí a ony mi odpověděly: touha po Bohu. Viděla jsem Matku Boží navštěvující očistec. Duše ji nazývají Hvězdou mořskou, neboť jim přináší úlevu. Chtěla jsem ještě s nimi rozmlouvat, ale anděl mi dal znamení k odchodu. Když jsme očistec opustili, Ježíš mi řekl: Mé milosrdenství to nechce, ale nařizuje spravedlnost. Od té chvíle se modlím za trpící duše v očistci. Nakonec bych chtěl ještě vás, milí bratři a sestry, povzbudit výzvou, která je napsaná na podstavci obrovské Kristovy sochy nad přístavem v Rio de Janeiro v Brazílii: Když na rozcestí stojíš a nevíš, kam se dát, když neznáma se bojíš a vůdce k nebi měl bys rád, tu v Ježíšovu mocnou, svou slabou polož dlaň a věřit nepřestaň. 3
PLNOMOCNÉ ODPUSTKY 29. června 2002 vydal Svatý stolec dekret, kterým udělil Jan Pavel II. plnomocné odpustky všem, kteří se o Slavnosti Božího Milosrdenství zúčastní v chrámě jakékoliv pobožnosti k Božímu Milosrdenství. V dekretu se mimo jiné praví: Nejvyšší velekněz vedený horoucí touhou co nejvíce podpořit u křesťanského lidu zbožnou úctu k Božímu Milosrdenství, aby z ní mohli očekávat co nejbohatší duchovní plody, 13. června 2002 na audienci pro odpovědné členy apoštolské penitenciárie stanovil: Udělují se plnomocné odpustky za obvyklých podmínek věřícím, kteří o 2. neděli velikonoční, tedy o neděli Božího Milosrdenství, s duší zcela odvrácenou od jakéhokoliv hříchu, i všedního, zúčastní se pobožnosti ke cti Božího Milosrdenství, nebo alespoň přeď veřejně vystavenou nebo ve svatostánku uloženou Nejsvětější svátostí oltářní se pomodlí Otče náš, Věřím v Boha a invokaci: Ježíši, důvěřuji Ti! Částečný odpustek se uděluje věřícím, kteří se zkroušeným srdcem pozvednou mysl k milosrdnému Pánu Ježíši a pomodlí se některou ze schválených invokací. Tento dekret má trvalou platnost. Bratři a sestry se zkroušeným srdcem pozvedněme svou mysl k milosrdnému Pánu Ježíši a modleme se v neděli Božího Milosrdenství za získání plnomocných nebo částečných odpustků, to je odpuštění očistcových trestů pro nás nebo pro duše v očistci. Modlitby po mši svaté o Druhé neděli velikonoční pro získání plnomocných odpustků: 1) Otče náš 2) Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, - i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho - ; jenž se počal z Ducha svatého, - narodil se z Marie Panny, - trpěl pod Ponciem 4
Pilátem, - ukřižován umřel i pohřben jest; - sestoupil do pekel, - třetího dne vstal z mrtvých: - vstoupil na nebesa, - sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; - odtud přijde soudit živé i mrtvé. - Věřím v Ducha svatého, - svatou církev obecnou, - společenství svatých, - odpuštění hříchů, - vzkříšení těla a - život věčný. - Amen Nyní budeme dvakrát opakovat invokaci: 3) Ježíši, důvěřuji Ti a věřím v Tvé milosrdenství. 1. Ježíši, důvěřuji Ti a věřím v Tvé milosrdenství. 2. Ježíši, důvěřuji Ti a věřím v Tvé milosrdenství. Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jako zdroj milosrdenství pro nás, důvěřuji Ti. 4) Modlitba na úmysl Sv. Otce: Otče náš Zdrávas Maria Svatou zpověď stačí vykonat v okruhu čtrnácti dnů před nebo po svátku Božího milosrdenství podle běžné odpustkové praxe. Viz nahoře dekret: Udělují se plnomocné odpustky za obvyklých podmínek 5