Praha O nadcházejícím víkendu pokračuje ve Velké nad Veličkou Žákovská liga. Proto jsme se cyklus Na kus řeči rozhodli věnovat jedné z účastnic, pivotce Slavie narozené 11. října 1997 v Praze, starší žákyni Zuzaně Rakovanové. Proč právě jí? Zuzka je jednou ze tří nejzkušenějších slávistek v týmu, služebně je vůbec nejstarší. Má dobrý přístup k tréninku, je kamarádská, nekonfliktní, zúčastnila se i setkání Olympijských nadějí v Nymburce. Pracovat musí pochopitelně na všem, nejvíce asi na koncovce, ta je na postu pivota obzvlášť vidět, popisuje svou svěřenku kouč sešívaných Jan Sejrek. Zuzko, jaké byly vaše házenkářské začátky? 1 / 8
Začala jsem hlavně kvůli o šest let starší sestře. Na házenou se mi ale moc nechtělo. Chodila jsem na tréninky a nelíbilo se mi, jak trenér řve na ségru. Bála jsem se ho, občas jsem i brečela. Pak jsem ale zjistila, že mě házená hrozně baví. Mohly za to hlavně holky, kamarádky, které jsem do té doby neměla. Jak velký vliv přišel ze strany vaší sestry? Říkala mi, že jí házená ze začátku taky nebavila. Že ji musím poznat blíž, trochu se jí naučit, jinak mě nebude bavit. Pamatuji se na vliv mámy. Ta mi jednou řekla, že prostě jdu na trénink a nehodlá se o tom se mnou o tom bavit. No, a tak jsem šla (smích). Přeskočme léta a podívejme se na další etapu a tou je přechod do kategorie starších žákyň. Jaký byl první rok? Nehrála jsem v základu, ve kterém byla Lucka Líbalová. Bylo to jiné hlavně v čase na hřišti. Jinak v ničem. To, že jsou holky ročníku 1996 lepší, jsem dobře věděla. Ani mi to moc nevadilo. Byla jsem ráda, že máme úspěchy jako celek. 2 / 8
Letos jste nakoukla do mladších dorostenek. Jaké to bylo? Je to úplně něco jiného. Už jenom ty tréninky. Je jich víc. Jsou fyzicky náročnější. Musím se připravit tak, abych stíhala školu. Omezit jiné věci, například facebook, internet, kamarády Nyní vás čeká další kolo Žákovské ligy. Můžete srovnat loňské úspěšné družstvo s tím letošním? Loni nás vedly holky ročníku 1996. Hra byla na nich. Teď je na nás. Jsme samozřejmě doplněné o holky ročníku 1998. Loni jsme měly vyšší spojky, které organizovaly útok a obranu. Bylo jich vždycky sedm. Teď jsme na organizaci dvě až tři a ostatní se zatím neprojevují vůdčím způsobem. Tím nechci říct, že by třeba Domča Šindelářová nebyla šikovná. Bojí se ale vystřelit. Asi si myslí, že bychom ji za špatnou střelu vynadaly, ale to není pravda, my bychom jí ještě víc povzbudily. Cítíte větší zodpovědnost za výsledky družstva? 3 / 8
Určitě, snažím se holky pořád hecovat a usměrnit je. Třeba v obraně na ně křičím, aby se posunuly. Jsem taky nervóznější. Už ale ne jako v minkách, tam jsem jela na turnaj a nervozitou pomalu nemohla hrát. Taky se mi párkrát stalo, že jsem začala nervozitou zvracet a vůbec jsem nenastoupila (směje se). Koho tedy můžu označit za lídry starších žákyň? Mě a Kačku Holečkovou, herně i Anetku Hurkovou, to je super holka, ale hodně tichá. Letošní liga: ze skupiny jste se dostaly jen kvůli rozšíření počtu pražských družstev ve vyřazovacích bojích. Jak jste viděla sérii turnajů? Už na soustředění jsme byly trochu smířený s tím, že nebudeme hrát tak jako loni. První turnaj se nám podařil. Pak ale přišly naše problémy s Kobylisy a Hájemi. Ty mají výbornou obranu, střed, který skvěle organizuje hru. Kobylisy mají zase výborné spojky, hlavně Kamilu Kordovsko u. Je hrozně těžký s nimi hrát, uhrát slušný výsledek. Přiznám se taky, že nás to už moc nebavilo. Týden co týden jsme hrály proti stejným týmům, byla to trochu nuda. 4 / 8
Nakonec jste ale postoupily a přišel úspěšný turnaj v Opavě? Opava byla úžasná, protože jsme konečně našly společnou řeč. Říkaly jsme si, že musíme postoupit. Slavie se každý vždycky bál a my to tak musíme nechat. Turnaj se nám povedl. Pochválit musím Kristýnu Vackovou, která nastoupila po zranění prstu, vůbec se nebála, což obdivuju. Bojovaly jsme a postoupily. Na druhou stranu musím přiznat, že jsme měly jen dva těžké soupeře, Jindřichův Hradec a Olomouc. O víkendu vás čeká turnaj ve Velké na Veličkou. Co od něj čekáte? Postup. S Hlučínem jsme hrály letos dvakrát v Ostravě a dvakrát těsně prohrály. Známe se i s holkama z Uherského Hradiště a Zlína. Ani jedno družstvo nehraje jako celek, všude to stojí na dvou, třech holkách. Bude to ale těžké. Očekávám, že budeme nejhůř druhé a v pohodě postoupíme. Budete mít v zádech podporu rodičů. Jak je při utkáních vnímáte? 5 / 8
Já to tolik nevnímám, protože já mám mámu (asistentka trenéra) na každém zápase. Je ale strašně milé, když třeba Radka Holečková i ostatní, ale jsou to většinou ženy, podpoří. Pamatuji si ale, že když ještě mamča netrénovala, tak do všeho rejpala. Myslela to dobře, ale mně to přišlo trapný. Jak vycházíte s mámou z pozice trenérka hráčka? Loni mi přišlo dobrý, že jsme našly společnou řeč, teď jí ale máme někdy až moc (smích). Další výhoda je s penězi. Holky jedou na turnaj s omezeným kapesným, to já mám neomezené kapesné s sebou (smích). Jak vnímáte trenéra Sejrka? Honza je hrozně zvláštní člověk. Hodně uzavřený. Pamatuji se, že ho minulý rok házená strašně bavila, letos se musíme moc snažit, aby ho bavila znovu. Hrajeme i za trenéra. 6 / 8
Trenér míní, že byste měla zlepšit především koncovku. Co byste vy sama chtěla odstranit jako první? Myslím si, že dobře bráním. V útoku ale při střelbě zbytečně brzo padám, uzavírám si tak úhel branky. To musím změnit. Trenér tvrdí, že poctivě trénujete. Je to pravda? Je, ráda trénuju. Chci být ta zodpovědná. Vadí mi totiž, že některé holky na trénink kašlou. Snažím se proto trénovat poctivě, aby holky viděly můj dobrý příklad. Jste narozena ve znamení Váhy. Váháte? Ne, na znamení nedám. Pro mě nic neznamenají. Člověk je takový, v jakém prostředí vyrůstá a 7 / 8
ne kdy se narodil. Máte za sebou čerstvou zkušenost ze setkání Olympijských nadějí. Jaká byla? Všechno začalo testováním. Byla jsem strašně nervózní z cizích lidí na testech. Absolutně jsem vyhořela. Aspoň vím, že musím daleko víc pracovat. Jaké jsou vaše cíle? Cíle si dávám jen ty nejvyšší. Letos obhájit medaili z Žákovské ligy. V budoucnu pak hrát interligu za Slavii a reprezentovat. 8 / 8