2Ad 1/2015-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně A.N., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 11. 2014 čj. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne 9. 1. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2014 čj. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu a bylo vycházeno ze zjištění, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. Podle výroku napadeného rozhodnutí změna spočívala v tom, že žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu byla zamítnuta a invalidní důchod pro invaliditu I. stupně byl žalobkyni odňat.
Pokračování - 2-2Ad 1/2015 V žalobě se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je dysfunkce páteře, která byla lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích hodnocena tak, že odpovídá invaliditě I. stupně. Posudkový lékař žalované za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označil postižení vztahující se na svalovou a kosterní soustavu oddíl dorzopatie a spondylopatie. Rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 30 %. Proto byl učiněn závěr o tom, že žalobkyně invalidní není. Bylo vycházeno z neurologického klinického nálezu a stav hodnocen jako stabilizovaný. Toto posouzení žalobkyně nahlíží jako nesprávné, což doložila aktuální zprávou o neurologickém vyšetření a dovozuje, že nebylo přihlédnuto ke všem významným skutečnostem pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, odpovídá-li závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkového spisu vyplynulo, že žalobkyně se stala plně invalidní od ledna 2004 pro stav po operaci páteře, která se uskutečnila v předchozím roce. Stalo se tak pro neukončené léčení v perioperační době. Plná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2005, ke snížení stupně invalidity došlo při následující kontrole z roku 2006. I tehdy bylo za rozhodující zdravotní postižení žalobkyně způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označeno postižení páteře, pro které rozsah ztráty pracovní schopnosti poklesl o 50 %. Při další kontrolní lékařské prohlídce z roku 2010 byla žalobkyně zhodnocena jako invalidní v I. stupni, kdy podle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1 písm. c) byl stanoven rozsah ztráty pracovní schopnosti pro chronické postižení o 40 %. Při kontrole z roku 2013 byl učiněn závěr, že invalidita I. stupně pro prve uvedené postižení trvá a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 35 %. Pro účely řízení o žádosti o změnu výše invalidního důchodu, kterou žalobkyně uplatnila dne 9. 4. 2014 u žalované, bylo provedeno nové posouzení zdravotního stavu lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Posudkový lékař ve svém posudku ze dne 27. 5. 2014 uvedl, že postižení páteře žalobkyně je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, invalidita I. stupně přetrvává a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně podle XIII., oddíl E, položka 1 písm. c) přílohy k vyhl č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění činí 35 %. Tento posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2014, jímž byla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v kterých uvedla, že není schopna vykonávat žádnou sebelehčí práci, protože ji omezují bolesti bederní páteře, a to ji nutí měnit polohy v kratších časových intervalech. Má omezeny denní aktivity, není schopna cestovat veřejnými dopravními prostředky. Pro účely námitkového řízení byl vypracován lékařskou posudkovou službou žalované posudek, ve kterém se podává výčet podkladů, ze kterých bylo vycházeno, k dispozici byly nálezy předložené žalobkyní pro účely námitkového řízení a byla stanovena diagnóza, podle které je žalobkyně stižena bolestivou dysfunkcí bederní páteře s reziduálním postižením kořene L5 vlevo, kdy jedná se o nevýrazný nález, jde o stav po dekompresi kořene L5 vlevo a herniotomii a dále je žalobkyně obézní. Posudkový lékař žalované se zabýval nově doloženou
Pokračování - 3-2Ad 1/2015 zprávou neurologické povahy i dokumentací staršího data. Tyto podklady z posudkového hlediska byly zhodnoceny a uvádí se, že postižení žalobkyně jen hraničně spadá do obrazu posudkového kritéria pro dorzopatie středně těžké funkční postižení. Toto postižení bylo podřazeno XIII., oddíl E, položka 1 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 30 %, kdy přihlédnuto bylo k dalšímu postižení a profesi žalobkyně, přičemž tato míra poklesu pracovní schopnosti plně odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu. Proto se o invaliditu nejedná. Poukazuje se na dlouhodobou příznivost objektivního neurologického klinického nálezu, stabilizaci stran lehké polyneuropatie a skutečnost, že jedná se o dysfunkci jednoho úseku páteře. Navíc je žalobkyně plně rekvalifikovatelná na jiný druh práce. Posudkový závěr vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory. K námitkám žalobkyně se uvádí, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu realizovanou operací hernie disku, subjektivním potížím chybí objektivní korelát. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žádost o zvýšení invalidního důchodu byla zamítnuta a invalidní důchod pro I. stupeň invalidity byl odňat. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že lékař žalované učinil závěr, že posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení potvrdit nelze, protože nebylo zjištěno funkční postižení páteře takové závažnosti, které by indikovalo invalidizaci žalobkyně, natož invalidizaci vyššího stupně. K odnětí invalidity došlo na základě zlepšení zdravotního stavu žalobkyně po operaci herniace disku a posudkového nadhodnocení při předchozích kontrolních lékařských prohlídkách. Je-li zdravotní stav žalobkyně dostatečně zhodnocen 30 % poklesu pracovní schopnosti, pak žalobkyně ve smyslu 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní není. Proto byla žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta a postupem podle 56 odst. 1 písm. c) zákona odňat vyplácený invalidní důchod, který žalobkyni nenáleží. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise se zdravotním stavem žalobkyně a jeho dopadem do pracovního potenciálu zabývala opakovaně, kdy při jednání dne 4. 5. 2015 uzavřela, že v zájmu objektivizace zdravotního stavu se jeví vhodné EMG vyšetření pro účely posouzení eventuálního kořenového postižení a polyneuropatie. Po tomto doplnění řízení byl dne 3. 9. 2015 vypracován posudek. Při obou jednáních posudkové komise byl přítomen neurolog, který žalobkyni vyšetřil a výsledek vyšetření je v posudku zaznamenán. Žalobkyně posudkové komisi sdělila jakými subjektivními potížemi trpí. Dále byly popsány neurologické nálezy a posudkovou komisí vyžádané EMG vyšetření. Na základě těchto podkladů byla stanovena diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronickým bolestivým syndromem bederní páteře bez průkazu kořenového postižení, to bylo verifikováno EMG vyšetřením, lehkou poruchou statiky, poruchou dynamiky páteře, kdy jedná se o stav po dekompresi L5 vlevo při výhřezu L4/5 a odstranění recidivy výřezu. Dále žalobkyně trpí chronickou žilní insuficiencí dolních končetin, v roce 1992 měla jedenkrát epileptický záchvat typu GM. Má poruchu tukového metabolismu, pollinosu a nadváhu. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně je vyučená šičkou a v tomto oboru pracovala. Podle anamnézy byla v dětství dispenzarizována pro vadné držení těla. V roce 1992 byl zachycen izolovaný epileptický záchvat, generalizovaný tonicko-klonický záchvat,
Pokračování - 4-2Ad 1/2015 má křečové žíly na bércích dolních končetin, prokázanou poruchu tukového metabolismu a sennou rýmu. Tato postižení zůstávají bez podstatných posudkových dopadů. Od roku 1995 měla žalobkyně bolesti páteře, v roce 2003 došlo k výraznému zhoršení bolesti bederního úseku páteře, kdy byl prokázán lumboischiadický syndrom L5 iritačně zánikový, který vedl dne 22. 10. 2003 k operaci levostranně lateralizovaného výhřezu ploténky L4/5. V září 2012 vznikla recidiva páteřní obtíží, kdy žalobkyně absolvovala CT navigovaný opich kořene, na magnetické rezonanci byla prokázána recidiva výhřezu ploténky, kdy operace se uskutečnila dne 27. 3. 2013. Provedené klinické vyšetření neurologem přítomným v komisi neprokázalo žádný funkčně významný topický neurologický nález. Patrná byla pouze porucha statiky a dynamiky páteře, kdy stupeň byl obtížně posouditelný pro funkční složku. Žalobkyně je bez zjištění známek paréz. K verifikaci případného kořenového postižení bylo dovyžádáno vyšetření EMG. Toto vyšetření bylo v souladu se zjištěním při klinickém vyšetření neurologem v komisi. EMG nález byl v normě bez známek kořenové léze L5 oboustranně i bez známek polyneuropatie. Posudková komise došla k závěru, že jednalo se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou v době vydání napadeného rozhodnutí byl chronický bolestivý syndrom bederní páteře bez průkazu kořenového postižení. Patrná byla lehká porucha statiky a porucha dynamiky páteře. V žádném případě nebyl přítomen funkčně významný topický neurologický nález s poškozením nervu, ani symptomatologie neurogenního močového měchýře. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %. Posudková komise míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovila na horní hranici ve výši 20 %, což stalo s přihlédnutím k tíži žalobkyní uváděných zdravotních potíží. Vzhledem k původní profesi žalobkyně byl rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšen o 5% bodů na celkových 25 %. K rozdílu mezi závěrem svým a závěrem lékaře žalované posudková komise k aplikaci dané položky vyhlášky uvedla, že v žádném případě nebyla splněna kritéria odpovídající zvolení položky 1 písm. c). Taková položka byla při předchozích posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení aplikována a míra poklesu pracovní schopnosti stanovena ve výši 30 %, což při posouzení v roce 2013 odpovídalo tomu, že žalobkyně v tom roce absolvovala operaci a stav po operaci nebyl stabilizovaný a předpokládala se následná léčba a rehabilitace. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Řízení o změnu výše invalidního důchodu a o odnětí invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi
Pokračování - 5-2Ad 1/2015 rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vycházel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel, jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských zpráv, především neurologické povahy. Podklady pro své rozhodnutí doplnila o EMG vyšetření. Na základě objektivních lékařských nálezů pak stanovila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení bederního úseku páteře. Toto postižení podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala především na to, jaké obtíže toto zdravotní postižení žalobkyni přináší. Posudková komise se rovněž zabývala dalšími zdravotními postiženími, které ve svém posudku vyjmenovala a uvedla o nich, že nemají význam z hlediska podstatných posudkových dopadů. Posudková komise současně vysvětlila rozdílné posudkové závěry učiněné lékaři v jednotlivých stupních řízení, kdy poukázala především na to, že žalobkyně absolvovala v roce 2013 operaci výhřezu ploténky a v době posuzování byla v perioperačním období, kdy předpokládala se další léčba. Proto náhled posudkového lékaře, že šlo o invaliditu, byl posudkovou komisí hodnocen jako správný. Posudková komise však vyjádřila nesouhlas s výší stanovené procentní míry poklesu pracovní schopnosti, jak učinil lékař žalované se zřetelem k tomu, že pro aplikaci položky pod písm. c) nebyla splněna kritéria. Z posudku posudkové komise vyplývá, že v důsledku operace provedené v roce 2013 podle objektivních lékařských nálezů došlo ke zlepšení zdravotního stavu. V zájmu posouzení žalobkyní uplatňovaných subjektivních potíží bylo řízení doplněno EMG vyšetřením. Posudková komise dále při svém rozhodování využila možnost stanovenou 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně zvýšila o dalších 5% bodů na celkových 25 %. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, vysvětlila změnu posudkového závěru a rozdíl mezi náhledem svým a náhledem lékařů posudkové služby v jednotlivých stupních řízení, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 25% pokles pracovní schopnosti. Jednotlivé stupně invalidity upravuje 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Pojištěnec je podle těchto předpisů invalidní tehdy, činí-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 25 %, pak žalobkyně invalidní není. Jestliže žalobkyně byla do doby rozhodování o její žádosti o změnu stupně invalidity a změnu výše invalidního
Pokračování - 6-2Ad 1/2015 důchodu z I. stupně invalidity na stupeň vyšší, pak povinností žalované bylo respektovat ustanovení 56 odst. 1 písm. c) zákona, které ukládá důchod odejmout, jestliže byl vyplácen ve vyšší částce, než náleží, proto žalovaná v souladu s tímto ustanovením dosud vyplácený invalidní důchod odňala. V řízení nebylo posudkem posudkové komise prokázáno, že jsou důvody pro zvýšení stupně invalidity ve smyslu 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona, a proto žalovaná v souladu se zákonem žádost o změnu výše invalidního důchodu zamítla. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s 39 odst. 1 a 2 a 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Jak již bylo uvedeno zdravotní stav a jeho vliv na pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zajišťuje podle 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. ministerstvo prostřednictvím svých posudkových komisí. Právě takový posudek byl v souzené věci pořízen. Nebylo proto zapotřebí řízení doplňovat lékařským znaleckým posudkem. Posudek posudkové komise je zcela vyčerpávající, byl vypracován na základě podkladů, které byly zhodnoceny a tyto podklady doplněny o EMG vyšetření. Soud o výsledku vyšetření žalobkyně a o posudkovém závěru žádné pochybnosti nemá, a proto ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu není zapotřebí lékařský posudek z oboru posudkového lékařství opatřovat. Vzhledem k těmto důvodů krajský soud podle 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
Pokračování - 7-2Ad 1/2015 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. října 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně