Literární soutěž Pomníky s příběhem Příběh rodiny Fafkových Jindřich Novotný, 21 let 27.4.2101
Úvod Procházím-li čtvrtí, ve které bydlím - Vinohrady, není pro mne problém narazit na pomníčky či pamětní desky. Všechny jsou z období 2. světové války. Valná většina z nich se, také vzhledem k blízkosti rozhlasu, vztahuje k Pražskému povstání. Ostatní jsou věnovány obětem Heydrichiády poštovní a jiní úředníci, členové náboženských spolků a také členové odboje. A právě těm bych se chtěl ve svém příspěvku věnovat. Konkrétně jde o členy rodiny Fafkových. Pamětní deska se nachází v Kolínské ulici 13. Já bydlím za rohem v Korunní ulici. Fafkovi patří k významným členům domácího odboje. Já jejich příběh znám, ovšem nedokážu posoudit, zda jsou známí i širší veřejnosti. Pokud je někdo více informován, z domácího odboje, respektive ze spolupracovníků atentátníku na Heydricha může zmínit rodinu Moravcových či Jana Zelenku-Hajského. Fafkovi určitě patří na jejich úroveň, zvláště kvůli tomu, že jejich vztah ke Gabčíkovi a Kubišovi byl velice osobní. Proto jsem uvítal, že se vaše soutěž zajímá o méně známé osudy a pokusím se o napsání příběhu rodiny Fafkových. Vzhledem k tomu, že soutěž umožňuje napsat alternativní poválečný osud člověka, který je zmíněn na pamětní desce vyberu si v tomto případě obě sestry Kafkovy mladší Liboslavu a starší Relu. Příběh rodiny Hlavou rodiny byl Petr Fafek, který se narodil v roce 1893 blízko Litoměřic. Do Prahy se přistěhoval ještě před 1. světovou válkou. Bydlel na Smíchově. V roce 1917 se byl povolán do vojenské služby Nejprve sloužil v Rakouské armádě na důstojnické pozici jako jednoroční dobrovolník desátník. V roce 1918 byl zajat a v Albánii se zapojil se do čs. legií v Itálii, které byly již činné v boji. Zde sloužil 13 měsíců až do roku 1919, kdy byl jako důstojnický čekatel demobilizován. Délka legionářské služby tak byla po ztrojnásobnění, které legionáři dostali, 39 měsíců, tj. 3 roky a 3 měsíce. Po válce získal místo
vedoucího účtárny v Československém červeném kříži (je možné, že toto místo dostal za službu v legiích, na přímluvu obce legionářské). Po okupaci nacisty byl poprvé konfrontován s vyšetřovacími technikami Gestapa. Poté se stal vedoucím účtárny v Masarykově lize proti tuberkulóze, organizaci, kterou založila Alice Masaryková, která předtím vedla Český červený kříž. Zde se také aktivně zapojil do odbojové činnosti, prostřednictvím odbojové organizace ÚVOD. Předpoklady pro jeho statečnou činnost hledejme v jeho působení v legiích, ale hlavně v jeho víře. Byl členem Československé církve evangelické na Žižkově, stejně jakou celá rodina. K jejich vztahu k víře je zajímavé upozornit na svědectví Dr. Josefa Ogouna, který se svoji rodinou také spolupracoval s odbojem a byl také učitelem starší dcery Fafkových. Tvrdil, že Fafkovi byli pravidelnými návštěvníky všech bohoslužeb a setkání v Betlémské kapli na Žizkově, tehdejším i dnešním sídle žižkovských evangelíků. Obecně pomoc bližnímu svému byla přirozenou vlastností celé rodiny Fafkových. Aktivně se zapojovali do činnosti Českého červeného kříže, Československé církve evangelické a nezapomínali ani na drobnou pomoc. Výše zmiňovaný Dr. Ogoun se s Fafkovými setkal u svého kolegy učitele, kterému Fafkovi pomáhali s prací na zahrádce. S manželkou Liboslavou (1892) měli dvě dcery starší Relu (1920) a mladší Liboslavu (1922). Do odboje se zapojila celá rodina. Vzhledem k tomu, že parašutisté, vysazení s Velké Británie, museli často měnit adresy, dostali se také do bytu Fafkových. Josef Gabčík tu bydlel šest týdnů v dubnu a květnu 1942. Zde vzniklo také sblížení s mladší dcerou Fafkových Liboslavou. Dnes se již nedozvíme, zda Josef Gabčík opravdu požádal o ruku Liboslavy a pokud ano, zda to udělal z lásky, či proto, aby nezlomil srdce mladé dívky, která se do něj zamilovala. Gabčíkuv kolega Jan Kubiš adresu Fafkových znal, ovšem tak dlouho jako Gančík tu nebydlel. To nasvědčuje tomu, že vztah Gabčíka a Liběny Fafkové mohl být vážný. U Fafkových se atentátníci schovali těsně po svém činu a společně s oběma dcerami Fafkovými vyrazili do nedalekého kina Flora
na film Posvátná dýka. Více než film je zajímal vysílaný zpravodajský týdeník, ve kterém byly předváděny věci, nalezené na místě atentátu. Poté již začíná doba nejistoty zatčení gestapem. Parašutisté se zatím skrývají po různých bytech a je třeba pro ně najít jiný bezpečnější úkryt. Byl to právě Petr Fafek, který domluvil ukrytí parašutistů v tehdejším kostele sv. Karla Boromejského v Resslově ulici. Zrada kolegy Čurdy je tragická pro všechny příslušníky odboje. První zatýkání probíhá v bytě Moravcových 17. června. Moravcových syn Vladimír po krutém výslechu prozrazuje místo úkrytu parašutistů kostel. Tam zemře po hrdinném boji 7 parašutistů. Fafkovi jsou zatčeni 22. června 1942. Jsou deportováni do koncentračního tábora Mauthausen, kde jsou popraveni 24. října 1942 spolu s dalšími 260 Čechy, příslušníky odboje a rodinnými příslušníky parašutistů. Alternativní poválečný osud Je 9. května 1945. Korunní třídou na Vinohradech právě projíždí kolona příslušníků SS, kteří opouštějí Prahu. Na rohu Korunní a Kolínské ulice je pozorují dvě hubené dívky. Nehrozí a nekřičí jako ostatní. Jen se dívají a v hlavě se jim přehrává celý jejich život. Oči ale zůstávají smutné i přesto, že je konec války. Ty oči už zažily tolik hrůzy, že nemají moc důvodů k radosti. Rela Fafková a její sestra Liboslava se vrátily z Mauthausenu domů. Ztráta rodičů a blízkých byla velice čerstvá. Útěchu nacházely ve své víře a u rodiny Okounových, která se také zapojila do činnosti odboje a jen díky mlčenlivosti rodiny Fafkových přežila válku. Liboslava Fafková, která studovala na obchodní škole, získala místo účetní v Českém červeném kříží, pracovala tedy na stejné pozici jako její otec. Rela Fafková studovala učitelství a stala se učitelkou dějepisu. V poválečných letech v klidu vykonávaly svá povolání, ovšem později se o ně začali zajímat příslušníci nového režimu. Proto bylo Rele Fafkové zakázáno vykonávat učitelské povolání, vzhledem ke svému původu. Naštěstí pro obě byl atentát na Heydricha významnou údálostí světového významu a komunistický
režim nezatýkal odbojáře a neposílal je do vězení, jak se tomu dělo například u vojáků z Velké Británie. Rela získala místo na poště a také se provdala. S manželem měli tři děti. Na poště pracovala až do důchodu a zemřela v roce 1988. Liboslava Faková vykonávala práci účetní po celý svůj život. Rodinné štěstí jí ale dopřáno nebylo. Nikdy nenarazila na toho pravého. Možná proto, že jediný muž, kterého chovala v srdci, byl Josef Gabčík. Vzpomínky na krásné chvíle strávené v tak těžké době a těžké situaci nemohla z hlavy vypustit po celý život. Dožila se změny režimu. Po roce 1989 začal stoupat zájem její osud, který nebyl za minulého režimu připomínán. V důchodovém věku tak navštěvovala mnoho besed a setkání, kde vzpomínala na Gabčíka s Kubišem, na své statečné rodiče a sestru a vůbec na práci v odboji. Dožila se také odhalení pamětní desky na domě, ve kterém strávila celý život a kde také v roce 1998 zemřela. Zemřela v tichosti, ale s vědomím, že lidé ví o jejím těžkém osudu a také s vědomím, že lidé ocení práci obyčejných lidí, kteří se nebáli postavit zlu nacistického režimu. Že válku nevyhrávají jen vojáci, ale i obyčejní lidé, kterým nechybí odvaha a přesvědčení o tom, že co konají, konají pro dosažení dobra. Přílohy: 1) Petra Fafek (1893 1942) a Liboslava Fafková (1892 1942) 2) Rela Fafková (1920 1942) 3) Liboslava Fafková ml. (1922 1942) 4) pomník na domě v Kolínské ulici č. 13 5) záběr z 9. 5. 1945 na dům v Korunní ulici č. 89, kdy Prahu opouštěla posádka Waffen SS 6) záběr z 9. 5. 1945 na dům v Korunní ulici č. 111, kdy Prahu opouštěla posádka Waffen SS
1. 2. 3. 4.
5. 6.