Smrt na vrcholu Everest pokrývají mrtvoly Výstup na vrchol nebo lidský život? Na cestě k vrcholu jsem prošel kolem dvou čerstvých mrtvol. Lidé si uvědomovali, že umírají, ale už neměli síly odplazit se stranou. Zůstávali ležet připoutaní k lanu a ostatní horolezci přes ně přešlapovali. Jednoho z dalších ležících na cestě jsem poznal, byl to Aydin Irmak z Turecka, seznámili jsme se v táboře. Byl v bezvědomí, neměl rukavice ani kyslík. Dokonce sundal i helmu. Vzdal to a čekal na konec. Ostatní procházeli kolem něj, ale já jsem si uvědomil, že pokud to udělám také, určitě zemře. Věděl jsem, že se musím pokusit ho zachránit. Ne, nejedná se o smyšlený příběh a ani to není historka z dávné minulosti. Stalo se to v květnu 2012. 24letý Izraelec jménem Nadav Ben Yehuda tehdy vzdal vlastní rekord, aby zachránil tureckého horolezce. K vrcholu mu zbývalo pouhých 300 metrů. Kdyby dal přednost osobním ambicím, stal by se nejmladším Izraelcem, který kdy Everest zdolal. Rozhodl se ale zachránit lidský život a je světovým hrdinou. Většina horolezců, které potkal během svého devítihodinového sestupu do základního tábora, odmítla jakkoli pomoct. Raději nereagovali, uhýbali pohledem a šli dál svojí cestou. A jak se ukazuje, není to vůbec nic neobvyklého. Z největší hory světa se během posledních let stal cirkus, který láká další a další zájemce a vybírá si svoji krutou daň. Řekli jsme mu, aby usnul a poklidně zemřel. Rozhodně se nejedná o ojedinělý příklad. Jihoafričan Andre Bredenkamp po svém úspěšném zdolání Everestu v roce 2004 vzpomíná: Byla to moje první osmitisícovka. Nutil jsem se, abych to nevzdal. Na každý můj krok připadalo 10-15 nádechů. Ten den zemřeli tři Korejci. Jeden z nich si zlomil nohu. Kolem něj stálo několik lidí a on je prosil, aby ho opustili. Podívali jsme se na sebe a šli dál. Nikdo ho nemohl odtáhnout dolů či nějak pomoct, neměli jsme na to kapacitu. Sami jsme stěží stáli ve vzpřímené poloze. Byla velká zima a málo kyslíku. Ukryli ho náhradní bundou a zasypali sněhem. Řekli jsme mu, aby usnul a poklidně zemřel. David Sharp Smrt online. Další mediálně velmi známý případ se odehrál v roce 2006. Učitel matematiky z britského městečka Gainsborough si objednal přes společnost Asian Trekking samostatný výstup na Everest. Zaplatil pouhých 6200 USD, cca pětinu obvyklé taxy. Stačilo mu to jen na základní podporu, to znamená na stan a kuchaře v základním táboře. Neměl dokonce ani vysílačku pro spojení se zástupcem Asian Trekking. Na cestu se vydal s minimální zátěží, místo běžně doporučovaných pěti lahví s kyslíkem nesl pouze dvě. Na vrchol dorazil. Během zpáteční cesty, ve výšce 8500 metrů, anglického horolezce opustily síly. Ukryl se v malé jeskyni. Ostatní procházeli kolem. Údajně si mysleli, že odpočívá.
Ten den na své cestě k vrcholu tělo umírajícího Angličana Davida Sharpa postupně překročilo přes 40 horolezců. Jedním z nich byl slavný a ostře sledovaný horolezec Mark Inglis, zdolávající tehdy Everest bez nohou, na protézách z uhlíkového vlákna. Nabídl Davidovi kyslík a šel dál. David byl téměř mrtvý. Neměl kyslík a ty jeho rukavice V takových rukavicích není možné přežít na Everestu. Dáli jsme mu kyslík, ale bylo příliš pozdě. Šli jsme dál. Přede mnou kolem něj prošlo 39 lidí a nikdo se ani nezastavil, kdežto já jsem se snažil pomoct. V takové výšce mozek bez kyslíku téměř nefunguje. Je to natolik náročné, že na pomoc jiným nezbývají síly. Lidé si myslí, že hlavní je dostat se na vrchol, ale hlavní je přežit. To byl můj cíl. A asi se neshodoval s cílem Davida Sharpa.
Deset hodin poté k vrcholu dorazila další výprava. Její součástí byl také filmový štáb natáčející dokument pro Discovery Channel. Natočili umírajícího Davida a zkoušeli s ním udělat rozhovor. Ten však byl velmi stručný. Kdo jsi? Jmenuji se David Sharp, jsem tu s Asian Trekking a jen se chci trochu vyspat. Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali samotného. David Sharp zemřel. Inglisovo prohlášení pobouřilo horolezeckou komunitu. Byl na cestě k vrcholu, kyslíku měl dostatek, takže rozhodně nešlo o život, nýbrž o rekord. Riskoval pouze svoji šanci dosáhnout vrcholu. Sir Edmund Percival Hillary vydal v 23. května 2006 prohlášení, ve kterém apeloval na všechny alpinisty, kteří prošli kolem umírajícího Davida Sharpa: U nás v expedici v roce 1953 bylo naprosto nemyslitelné, abychom nechali umírat někoho, kdo se ocitl v nesnázích. Lidé ztratili ponětí o lidských hodnotách. Náročnost práce ve velké výšce není omluvou. Zdá se mi, že celkový stav expedic na Everestu je hrozivý. Lidé mají jediný cíl dostat se na vrchol. Nezajímá je nikdo, kdo potřebuje pomoc. Ale lidský život byl, je a bude daleko důležitější, než vrchol hory. (Above 8,000 meters is not a place where people can afford morality) Japonský alpinista Vzhledem k velké finanční náročnosti evakuace těla zesnulých většinou zůstávají ležet na svých místech a slouží dokonce jako orientační body pro ostatní alpinisty. Jedním z nejznámějších příkladů je tělo Inda Tsewanga Paljora, který spolu s dalšími dvěma pohraničníky zemřel při sestupu 10. května 1996. Skupina horolezců z japonské univerzity Fukuoka musela tehdy čelit obvinění ze strany Indo-Tibetské pohraniční služby, dle které japonští horolezci na své cestě k vrcholu zcela ignorovali a obloukem obcházeli jejích umírající příslušníky. Americký spisovatel John Krakauer, který ten den Everest úspěšně zdolal, ve své knize Into Thin Air uvádí: Nebylo řečeno jediné slovo, nepodělili se ani o vodu, ani o jídlo, ani o kyslík. Japonci šli dál A i přes to, že veškerá obvinění nakonec byla postupně stažena a oficiální verze udává, že nedorozumění vzniklo kvůli poruchám ve spojení mezi indickými horolezci a jejích základním táborem, nepříjemné pachuti se ten příběh stejně již nikdy nezbaví. Ostatně jeden z japonských alpinistů během vyšetřování sám podotkl: Výška 8000 metrů není místo, kde si můžeš dovolit nějaké morální principy. Tělo Tsewanga Paljora nyní pro ostatní značí výšku 8500 metrů. Slangově se tomuto bodu s notnou dávkou cynického humoru přezdívá Green boots, kvůli jasně zeleným horolezeckým botám, které měl Paljor ten den na sobě. Kolem těla jsou také poházeny prázdné kyslíkové bomby.
Vzhledem k tomu, že v dnešní době se na Mount Everestu nachází přibližně necelých dvě stě těl, stále častěji se ozývají hlasy žádající jejích vyzvednutí a následný řádný pohřeb. Na jednu stranu mrtvoly na trati jsou dobrým příkladem. Připomínají nám, že člověk musí neustále dávat velký pozor. Nicméně každý rok stoupá počet pokusů o výstup, tudíž statisticky bude stoupat také počet mrtvých. To, co je pro nás v běžném životě naprosto nepřijatelné, ve velkých výškách se považuje za samozřejmost. Nelze však i nadále chodit mezi desítkami ležících všude kolem těl a dělat, že je všechno v pořádku. Alexander Abramov, 7 Summits Club. Statistika úmrtnosti: I přes to, že ze všech osmitisícovek na Everestu zemřelo jednoznačně největší množství lidí, nemá zdaleka nejhorší statistiku úmrtnosti. Tu se svými 37,91% vede Annapurna. Následují K2 s 23,24% a Nanga Parbat s 22,30%. Everest má pouhých 5,70% a nachází se tak na 10. místě v tabulce. Zajímavost pod čárou: Bohužel tyto události se dějí nejen na té nejvyšší hoře světa. Několik podobných případů se v nedávné minulosti odehrálo také i v Tatrách. Například v roce 2010 náhodní turisté našli silně vyčerpaného a podchlazeného 59letého Čecha, kterého za deště ponechali v horách dva jeho kamarádi. Sami se vydali ukrýt do chaty. Muž přečkal noc, ráno však již nebyl schopen v cestě pokračovat. Měl navíc vybitý telefon, takže si ani nedokázal přivolat pomoc. Další příklad, který se odehrál před měsícem v Západních Tatrách, tak šťastně nedopadl. Čtyři turisté se tam rozdělili na dvojice a ti slabší zůstali daleko vzadu. Do údolí k chatě nedošli. Jednoho našla přivolaná Horská služba, ten je zavedl na místo, kde zanechal čtvrtého turistu. Bylo však příliš pozdě, muž již nejevil známky života. Celková tabulka úmrtnosti na osmitisícovkách platná pro rok 2008 Hora Počet Smrt během Smrt během Celkem Úmrtnost, výstupů sestupu sestupu, % mrtvých % Annapurna 153 8 5,23 % 58 37,91 % K2 284 24 8,45 % 66 23,24 % Nanga Parbat 287 5 1,74 % 64 22,30 % Kančendženga 209 8 3,83 % 40 19,14 % Manáslu 297 4 1,35 % 53 17,85 % Dhaulágirí 358 5 1,40 % 58 16,20 % Makalau 234 11 4,70 % 26 11,11 % Gašerbrum 1 265 7 2,64 % 25 9,43 % Šiša Pangma 274 3 1,09 % 23 8,39 % Everest 3 684 56 1,52 % 210 5,70 % Broad Peak 359 5 1,39 % 19 5,29 % Lhotse 321 3 0,93 % 11 3,43 % Gašerbrum 2 836 4 0,48 % 19 2,27 %
Hora Počet Smrt během Smrt během Celkem Úmrtnost, výstupů sestupu sestupu, % mrtvých % Čo Oju 2 668 8 0,30 % 39 1,46 % Celkem 10 229 151 1,48 % 711 6,95 % Článek vyšel v časopise Outdoor magazín (prosinec 2013/leden 2014). Brzy sem přidám odkaz na stažení v.pdf, ale doporučuji spíše zakoupit časopis, je tam dost zajímavých článků. Mimochodem, když už to vypadá, že se tam začnu objevovat pravidelně, udělám časopisu malou propagaci: Tradiční český časopis o cestách, přírodě a poznávání vlastních limitů. S jeho pomocí najdete snadno alternativu k tradičnímu pojetí dovolené stejně jako tipy na poznávání Česka, ale i blízkého zahraničí. Aktivně vyhledává nové trendy v trávení volného času od oddechových až po ty adrenalinové. Pomáhá zorientovat se v pestré nabídce outdoorové výbavy i destinací. A na závěr fotky těl z Everestu.