něžské Ksvěcení KATEDRÁLA SV. VÍTA SOBOTA 23. ČERVNA 2012

něžské Ksvěcení KATEDRÁLA SV. VÍTA SOBOTA 23. ČERVNA 2012

2 KATEDRÁLA SV. VÍTA 23.ČERVNA 2012 KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ RADEK TICHÝ 3 Kardinál Dominik Duka vystudoval teologii v Litoměřicích a během studia tajně vstoupil do tehdy zakázaného a ilegálně fungujícího dominikánského řádu. Na kněze byl vysvěcen v roce 1970 a pět let působil v pohraničí. Po odnětí státního souhlasu pracoval jako rýsovač v plzeňské Škodovce, v této době se také intenzivně věnoval studiu a organizaci tajně fungujícího dominikánského řádu. Za řádovou činnost, samizdat a kontakty se zahraničím byl v r. 1981 patnáct měsíců vězněn. V roce 1986 byl jmenován provinciálem dominikánů, v roce 1998 biskupem v Hradci Králové, v roce 2010 arcibiskupem v Praze, v roce 2012 kardinálem. Radek Tichý vystudoval sociologii a teologii na Karlově Univerzitě v Praze, pracoval v akademickém výzkumu a ve výzkumu trhu. Na kněžství se připravuje od roku 2007, na jáhna byl biskupem Václavem Malým vysvěcen v roce 2011. V současnosti studuje na Papežské univerzitě sv. Anselma v Římě. Kněžské svěcení Bůh Otec poslal svého Syna Ježíše Krista, aby ukázal světu jeho lásku a aby všechny lidi zachránil od hříchu a smrti. Ježíš sám poslal do světa své učedníky a dal jim Ducha Svatého. Nástupci apoštolů, biskupové, ustanovují své spolupracovníky, kněze, kteří jsou s nimi spojeni ve službě Božímu lidu. Při svátosti svěcení se biskup modlí nad mužem, kterého Bůh vyvolil ke kněžské službě: prosí za seslání Ducha svatého a tuto modlitbu doprovází starobylým gestem vkládání rukou. A Bůh na modlitbu své církve odpovídá: dává Ducha svatého, aby byl nově vysvěcený muž přičleněn ke sboru kněží, pomocníků biskupa, a stal se tak zvláštním způsobem podobný Kristu, jediném veleknězi svého lidu. Katedrála svatého Víta Kostel sv. Víta založil na Pražském hradě kníže Václav, katedrálou, neboli kostelem biskupa, se stal při založení pražského biskupství v roce 973. Přestavba do dnešní podoby začala za císaře Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic ve 14. století a byla dokončena za prezidenta Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače v roce 1929. Je hlavním kostelem České země, jsou v ní pohřbeni čeští světci Václav, Vojtěch, Jana Nepomucký, i knížata a králové, Břetislav I, Přemysl Otakar I, Přemysl Otakar II, Karel IV, Václav IV, Jiří z Poděbrad, Ferdinand I, Rudolf II, a další. Použité obrázky (výřezy) pocházejí z Landolfova pontifikálu a jsou jedněmi z nejstarších vyobrazení kněžského svěcení. TYPOGRAFIE JOSEF KARHAN VSTUPNÍ PRŮVOD Liturgický průvod vychází z arcibiskupství a během procesí se zpívají latinské litanie ke Kristu veleknězi. Když průvod vstupuje do katedrály, sbor zpívá antifonu: Ecce sacerdos magnus, qui in diebus suis placuit Deo, et inventus est justus, et in tempore iracundiae factus est reconciliatio. Hle velekněz, který se za svých dnů zalíbil Bohu a byl shledán spravedlivým a v čase zloby se stal smířením. Tímto zpěvem (autorem nápěvu je Jiří Strejc) je vítán Kristus, jediný velekněz křesťanů, který přichází doprostřed svého lidu v osobě biskupa. Sbor dále zpívá vstupní antifonu z Lukášova evangelia, kterou všichni opakují (autorem nápěvu je Josef Kšica): Duch Páně je nade mnou: pomazal mě a poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst a uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce. OBŘAD PŘEDSTAVENÍ A VYVOLENÍ Po znamení kříže a vstupním pozdravu je Radek zavolán jménem a odpovídá: Zde jsem. Tato slova neznamenají pouze přítomnost fyzickou, ale existenciální: jsem připraven, dávám se k dispozici. Je to stejná osobní odpověď ano, kterou Radek dával při svém povolání k víře a při křtu, při prvním volání ke kněžství i v okamžiku jáhenského svěcení. Biskup Václav Malý, který je odpovědný za bohoslovce a jáhny, žádá jménem církve, aby byl Radek vysvěcen ke kněžské službě, a jménem věřících i svým dosvědčuje jeho způsobilost. Je to totiž církev, která rozpoznává pravost povolání, které si nikdo nemůže dát sám, ale které může být dáno pouze Bohem. Po té, co kardinál Dominik oznámí, že Radka přijímá do společenství kněží, všichni zvolají: Bohu díky.

4 KATEDRÁLA SV. VÍTA 23.ČERVNA 2012 KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ RADEK TICHÝ 5 BOHOSLUŽBA SLOVA Radek nyní bude sedět již mezi kněžími, neboť do jejich společenství byl vyvolen a díky svěcení s nimi bude vytvářet jediný sbor okolo svého biskupa. Následuje radostný chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu v hudebním provedení Petra Ebena. Ten je také autorem nápěvů ke všem žalmům a zpěvům Svatý, svatý a Beránku Boží. V modlitbě, která uzavírá vstupní obřady, pan kardinál jménem všech shromážděných vyprošuje Radkovi věrnost ve službě a Boží pomoc. První čtení je ze čtvrté knihy Mojžíšovy, kde se mluví o povinnostech služebníků kultu. První a druhé čtení čtou Radkovi přátelé František Hnátek a Vendulka Komárková. Zpěvem žalmu 84 odpovídáme na slyšené Boží slovo a rozjímáme o něm. Druhé čtení je z 2. dopisu apoštola Pavla do Korintu, v němž Pavel uvádí některé charakteristiky hlasatele Božího slova. Od oltáře je k ambonu slavnostně přinášena kniha evangelií symbol Ježíše Krista mluvícího ke své církvi. Z úcty ke Kristu všichni povstanou a společně zpívají aleluja hebrejsky chvalte Pána (autorem nápěvu je V. Matoušek). V úryvu z evangelia podle Lukáše uslyšíme Ježíšova slova, kterými dává svým učedníkům pokyny pro službu Božímu království. Radostnou zprávu hlásá Štěpán Faber, dómský jáhen. Biskup učiní nad shromážděním evangeliářem znamení kříže, symbol požehnání, které získáváme ze slyšení a přijetí Božího slova. HYMNUS K DUCHU SVATÉMU, OTÁZKY A LITANIE KE VŠEM SVATÝM Po homilii všichni povstanou a společně se zpívá hymnus k Duchu svatému z 9. století (autorem asi Rabanus Maurus). Veni, creátor Spíritus, mentes tuórum vísita, imple supérna grátia, qua tu creásti péctora. Qui díceris Paráclitus, altíssimi donum Dei, fons vivus, ignis, cáritas, et spiritális únctio. Tu septifórmis múnere, dextrae Dei tu digitus, tu rite promíssum Patris, sermóne ditans gúttura. Accénde lumen sénsibus, infúnde amórem córdibus, infírma nostri córporis virtúte firmans pérpeti. Hostem repéllas lóngius pacémque dones prótinus; ductóre sic te praevio vitémus omne nóxium. Per te sciámus da Patrem noscámus atque Fílium, te utriúsque Spíritum credámus omni témpore. Amen. Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás přijď do srdce všech věrných svých a naplň je svou milostí, vždyť ty sám jsi nás utvořil. Ty se nazýváš Těšitel, Bůh nejvyšší nám tebe dal, tys pramen živý, lásky žár, pomazání jsi duchovní. Dárce darů jsi sedmera, prst pravice jsi Otcovy, ty jsi ten Otcem slíbený, správně dáváš nám promlouvat. V duši světlo nám rozžehni a do srdce nám lásku vlej a naše tělo ubohé stále silou svou posiluj. Nepřítele pryč odežeň a ve světě svůj nastol mír, nás cestou správnou vždycky veď, ať nás mine vše škodlivé. Boha Otce nás nauč znát, dej vyznávat nám Ježíše a tobě, Otci i Synu vírou se vždy víc otvírat. Amen. Po tomto zpěvu se všichni posadí. Nyní kardinál Dominik klade Radkovi otázky a ten svými odpověďmi vyjadřuje vůli vykonávat kněžskou službu: vést lidi k Bohu, hlásat evangelium, slavit svátosti, modlit se, zasvětit se pro Boha a spásu světa a následovat Krista až k smrti na kříži. Radek vyjadřuje, že tuto službu chce vykonávat nikoli ze své síly, ale s Boží pomocí; nikoli svévolně, ale podle tradice církve; nikoli na čas, ale až do konce svého života.

6 KATEDRÁLA SV. VÍTA 23.ČERVNA 2012 KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ RADEK TICHÝ 7 Při závěrečném slibu poslušnosti klade Radek ruce do rukou svého biskupa Dominika. Toto gesto je vyjádřením vzájemného závazku: ze strany svěcence úcty a poslušnosti, ze strany světitele ochrany a ochoty pomáhat. Následuje zpěv litanií ke všem svatým, neboť církev na zemi a církev v nebi se při každé liturgii spojují dohromady v jedno společenství. Zpěvem všichni vyprošují přímluvu nebeských přátel a Boží požehnání; při litaniích se proto klečí. Radek leží na zemi. Toto gesto tzv. prostrace vyjadřuje hloubku prosby, realitu lidské slabosti a především skutečnost naprosté odevzdanosti do rukou Božích. Odpovědi k litaniím jsou: Pane, smiluj se Kriste, smiluj se Pane, smiluj se Oroduj za nás / orodujte za nás Vysvoboď nás, Pane Prosíme tě, vyslyš nás. Pak všichni povstanou a nastává samotné svěcení vzkládáním rukou a modlitbou. VZKLÁDÁNÍ RUKOU A KONSEKRAČNÍ MODLITBA Kardinál Dominik nejprve mlčky vkládá ruce na Radkovu hlavu. Vzkládání rukou je od biblických dob symbolem předávání daru Ducha svatého. Naprosté ticho, které toto gesto doprovází, vyjadřuje očekávání příchodu Božího Ducha, je to ticho, z něhož se rodí konsekrační modlitba. Všichni přítomní kněží také vkládají mlčky ruce na hlavu Radka na znamení jednoty kněžství, k němuž je nyní svěcen; všichni ostatní se během této doby modlí za příchod Ducha svatého. Kardinál Dominik se pak modlí dlouhou modlitbu, v níž chválí Boha za tajemství kněžství, které bylo naznačeno ve Starém zákoně a plně uskutečněno na Božím Synu Ježíši Kristu. Svolává také moc Ducha svatého, která má Radka vnitřně přetvořit, vtisknout mu do duše kněžský charakter a vybavit ho potřebnou Boží milostí. Na závěr této modlitby všichni třikrát zpívají: Amen. VYSVĚTLUJÍCÍ OBŘADY Následují doplňující obřady, které viditelně znázorňují udělenou neviditelnou milost kněžství. 1. Svěcením se Radek stal knězem, obléká tedy kněžský liturgický oděv, ornát. S oblékáním mu pomáhají Petr Bubeníček, který Radka křtil a před svěcením mu dával exercicie, a Vojtěch Vágai, Radkův nejbližší kamarád, který ornát sám navrhoval. Během oblékání se zpívá žalm 110 se společnou odpovědí: Bůh nás obnovil k novému životu, aleluja. 2. Tak jako byl Duchem svatým pomazán Boží Syn Ježíš, dostal svěcením moc Ducha svatého také Radek. Biskup na znamení tohoto duchovního pomazání maže Radkovy ruce posvátným křižmem. 3. Protože bude přinášet jménem církve eucharistickou oběť a sám se bude stávat podobným obětovanému Kristu, dostává nyní kněz Radek od svého biskupa Dominika misku s hostiemi a kalich s vínem. Tyto dary panu kardinálovi přinášejí Radkova maminka a kmotr Tomáš Barči. 4. Protože svěcením se Radek stal součástí kněžského společenství, biskupové a kněží se s ním nyní zdraví pozdravením pokoje na znamení přijetí do tohoto společenství. Během pozdravení pokoje se zpívá žalm 145 s odpovědí: Jásejte Bohu, všechny země, aleluja. Po této modlitbě je Radek již nově vysvěceným knězem.

8 KATEDRÁLA SV. VÍTA 23.ČERVNA 2012 KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ RADEK TICHÝ 9 EUCHARISTICKÁ BOHOSLUŽBA Nyní se připravuje oltář, jsou na něj také přineseny chléb a víno, které biskup Dominik před malou chvílí předal novoknězi Radkovi. Protože chléb a víno položené na oltář jsou dary k oběti, jsou okouřeny kadidlem. Kadidlem je okouřen také samotný oltář, biskup, kněží a všichni přítomní. Neboť životy všech patří Bohu a mají být při této bohoslužbě zvláštním způsobem proměněny. Během přípravy oltáře a okuřování se zpívá píseň K oltáři Páně: K oltáři Páně, plni touhy spějme, k Ježíše Krista drahé oběti; z hloubi své duše Hospodinu pějme, k nebes ať výši duch náš zaletí! Tobě, ó Bože, z vin se vyznáváme, na milost přijmi dítky zbloudilé. Patrone svatý, jehož v nebi máme: oroduj za nás svatý Cyrile. Chleba a víno darem tobě nesem podle tvé vůle, Pane na nebi. Tobě se v oběť dává země s plesem, jméno tvé svatá církev velebí. Pastýře, otce, dal jsi vlastní naší, v něm po věky má národ útěchu, k němu se prosba vzhůru k nebi vznáší: oroduj za nás, svatý Vojtěchu. Zapějme Pánu vroucně píseň slávy, k nám se již blíží nyní na oltář, nebesa nebes Krále svého zdraví, andělé před ním kloní svoji tvář. S nimi tam skví se jako hvězda krásná, z které všem světlo zářilo, národa matka, mučednice jasná: oroduj za nás svatá Ludmilo. Radek stojí u oltáře spolu s kardinálem Dominikem, s biskupy Václavem Malým a Karlem Herbstem a s generálním vikářem Michaelem Slavíkem neboť dnes poprvé koncelebruje, tj. kněžským způsobem se podílí na slavení eucharistické oběti. Po modlitbě nad dary začíná velký chvalozpěv následujícím dialogem: Biskup: Pán s vámi. Všichni: Istebou. Biskup: Vzhůru srdce. Všichni: Máme je u Pána. Biskup: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Všichni: Je to důstojné a spravedlivé. Na tento dialog navazuje chvála a dík za tajemství kněžství, která vrcholí společným zpěvem, jímž se přidáváme ke zpěvu andělů v nebi: Svatý, Svatý... Kardinál Dominik, biskupové u oltáře i všichni přítomní kněží vzdávají díky za chléb a víno a prosí, aby na ně sestoupila moc Ducha svatého a proměnila je v Tělo a Krev Božího Syna Ježíše. Když kněží vztáhnou ruce k oltáři na znamení prosby o Ducha svatého, všichni si z úcty kleknou a klečí až do vyznání tajemství víry. Na závěr eucharistické modlitby všichni třikrát zpívají: Amen. Pak se všichni společně modlí modlitbu, kterou své učedníky naučil Ježíš. Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.

10 KATEDRÁLA SV. VÍTA 23.ČERVNA 2012 KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ RADEK TICHÝ 11 PŘIJÍMÁNÍ Po jáhnově výzvě se každý s nejblíže okolostojícími pozdraví podáním ruky na znamení pokoje, který přichází od Boha. Když biskup láme chléb, všichni zpívají: Beránku Boží... Na svaté přijímání se všichni připraví společnou modlitbou: Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena. Svaté přijímání je rozdáváno na několika místech katedrály, vepředu i v příčné lodi. K přijímání jsou zváni všichni, kdo jsou pokřtěni, žijí v katolické církvi a své případné hříchy vyznali ve svátosti smíření. K přijímání se zpívá několik slok písně Adoro te devote, jejíž slova složil sv. Tomáš Akvinský. 1. Klaním se ti vroucně, skrytý Bože náš, / jenž tu ve svátosti sebe ukrýváš. Tobě srdcem svým se zcela poddávám, / před tebou svou slabost, Bože, vyznávám. 2. Zrakem, hmatem, chutí tebe nevnímám / a jen sluchem svým tě jistě poznávám. Věřím vše, co hlásal světu Kristus Pán, / v něm je základ pravdy lidstvu všemu dán. 3. Na kříži jsi tajil jenom božství své, / zde je také skryto člověčenství tvé. V obojí však věřím celým srdcem svým, / o milost tě prosím s lotrem kajícím. 4. Rány tvé jak Tomáš vidět nežádám; / že jsi Pán a Bůh můj, vroucně vyznávám. Rač mé chabé víře větší sílu dát, / více v tebe doufat, víc tě milovat. 5. Plode smrti Páně, Chlebe života, / v němž se lidem dává Boží dobrota, dej mé duši stále jenom z tebe žít, / v tobě Boží lásku rozjímat a ctít. ZÁVĚR 6. Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj, / krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, vždyť jediná krůpěj její stačila, / aby všeho světa viny obmyla. 7. Rač, ó Jezu Kriste, jenž jsi nám zde skryt, / srdci toužícímu touhu vyplnit, abych, jak zde hledím s vírou na oltář, / v nebesích tě jednou spatřil tváří v tvář. Amen. Katedrální sbor zpívá také píseň Panis angelicus (autorem textu je také sv. Tomáš Akvinský, nápěv složil Cesar Franck) Panis angelicus fit panis hominum; Dat panis caelicus figuris terminum: O res mirabilis! Manducat Dominum Pauper, pauper, servus, et humilis. Andělský chléb se stal chlebem lidí. Chléb z nebe se stal naplněním dávných předobrazů. Jak podivuhodná věc! Pán se stal pokrmem nebohého a pokorného služebníka. Biskup se modlí děkovnou modlitbu, k níž všichni povstanou. Nyní je krátký prostor pro poděkování a Radek poprvé jako kněz všem přítomným slavnostně požehná. Bohoslužbu uzavře požehnání kardinála Dominika a slova jáhna, na která všichni zvolají: Bohu díky. Na závěr se zpívá mariánská antifona: Salve Regina. S Radkem i dalšími přítomnými kněžími je možné pozdravit se na Hradčanském náměstí před budovou Arcibiskupství pražského. Novokněz Radek bude svou první mši svatou slavit zítra, v neděli 24. 6. v 15.30 hodin Komunitním centru Matky Terezy v Praze Hájích.

Kněz zítřka bude mužem s probodnutým srdcem. Probodne ho svět bez Boha a vlastní neúspěchy. Probodne ho bláznovství lásky a vědomí vlastní ubohosti. On sám však bude pevně věřit, že jen takovýmto srdcem může proudit síla jeho poslání. Autorita jeho úřadu, platnost jeho slova a účinnost svátosti budou s milostí Boží spásonosnými jen tehdy, když přejdou k lidem přes takovéto srdce. Souhlasím, že bude mužem s probodnutým srdcem, protože povede lidi do nejvnitřnějších hloubek srdce. Tyto hloubky najde však jen tehdy, když bude probodnutý láskou, která vítězí ve smrti. (K. Rahner)