BÍ CESTA > VELKÁ VELRYBÍ CESTA > VELKÁ KJÓTU? > KAM PO KJÓTU? > KAM PO KJÓTU? > KAM

ČESKÁ REPUBLIKA ZIMA 2007 BÍ CESTA VELKÁ VELRYBÍ CESTA VELKÁ KJÓTU? KAM PO KJÓTU? KAM PO KJÓTU? KAM REČKY? JE LIBO PÁREČKY? JE LIBO PÁREČKY? JE LIBO PÁREČKY? CO SE DĚLO V LESE CO SE DĚLO V LESE CO SE DĚLO V LESE CO SE DĚLO V LESE CO SE DĚLO V

Fotografie čísla Greenpeace / Markus Mauthe Přes přístavy Porto Alegre, Santos, Salvador, Recife, Fortaleza, Belém a Manaus vedla cesta lodě Greenpeace Arctic Sunrise. Na snímku právě opouští Manaus, kde již několik let vede Greenpeace kampaň za ochranu pralesů v Jižní Americe. Velkou výstavu k tomuto tématu navštívilo na palubě lodi asi 10 000 lidí. <2

Ve zkratce Editorial Karel Dolejší Milé čtenářky, milí čtenáři, letos uplynulo deset let od chvíle, kdy Greenpeace spolu se zodpovědnými vládami prosadilo přijetí Kjótského protokolu o omezení emisí skleníkových plynů. Ačkoliv je tato mezinárodní dohoda v současnosti již nedostačující, ve své době šlo o historický krok. Éra Kjótského protokolu končí a přichází čas nové mezinárodněprávní úpravy ochrany klimatu. Více podrobností o hledání nové mezivládní shody naleznete v článku Jana Rovenského. Ještě předtím se však dozvíte takřka vše o projektu Velké velrybí cesty. Osudy velryb keporkaků putujících za potravou z teplých vod jižního Pacifiku do zaledněných oblastí Antarktidy vám přiblíží poutavý text Martina Kloubka. Projekt ukazuje, že život velryb lze velmi dobře poznávat i bez vědeckého lovu. Z příspěvků Magdaleny Klimovičové zjistíte, že uzeniny a sójové maso na českém trhu nejsou tak bezproblémové, jak by nás prodejci rádi přesvědčili. Greenpeace si testováním v laboratoři Genetic ID AG v Augsburku ověřilo, že polovina vzorků obsahuje příměs geneticky modifikované sóji. Autorka vás též seznámí s průběhem prestižní vědecké konference o geneticky modifikovaných potravinách, která se nedávno uskutečnila v Senátu. Jan Freidinger ve svém článku upozorňuje na povzbudivé důsledky hodnocení spotřební elektroniky v průvodci spotřebitele, který Greenpeace vydává již druhým rokem. A Karel Stejskal shrnuje události v pralesní kampani, k nimž došlo během celého roku 2007. V závěru vás očekává fejeton Jana Kellera věnovaný reformě zdravotnictví v době zhoršování kvality ovzduší a rozhovor Jana Rovenského s dvorním fotografem Greenpeace Ibrou Ibrahimovičem. Spolu s celou kanceláří Greenpeace vám přeji příjemné prožití Vánoc a vše nejlepší do nového roku! Karel Dolejší Díky spolupráci místních obyvatel a dobrovolníků Greenpeace se podařilo zabránit ničení vzácných mokřadních pralesů na indonéské Sumatře. Společnosti produkující palmový olej se pokouší prales odvodnit, aby tak získaly další místa pro své plantáže. Díky přehrazení odvodňovacích kanálů se těmto záměrům podařilo zabránit. Po celoroční kampani Greenpeace a dalších organizací potvrdil na začátku listopadu Ústecký kraj platnost územích limitů pro těžbu uhlí. Schválením tzv. zásad územního rozvoje, ve kterých se s bouráním dalších obcí a rozšířením těžby uhlí nepočítá, tak vyslal důležitý signál vládě i těžebním společnostem. Obyvatelé Černic a Horního Jiřetína si mohou oddechnout, jejich domy se bourat nebudou. Oddechnout si mohou i ochránci klimatu. Prolomení limitů těžby by totiž pro atmosféru znamenalo dalších 1,37 milirad tun CO 2. Greenpeace / Ibra Ibrahimovič Greenpeace Fotografie čísla... 2 Editorial Ve zkratce... 3 Oceány Velká velrybí cesta... 4 5 Klima Kam po Kjótu?...6 7 GMO Je libo párečky?... 8 Pralesy Co se dělo v lese... 9 Toxic Kdo bude nejzelenější?... 9 Podpořte Greenpeace... 10 Fejeton Profil... 11 Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail: greenpeace@ecn.cz www.greenpeace.org/czech/ Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Editor: Jan Labohý Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře Tuňákům se krátí čas. Podle zprávy Mezinárodní komise pro ochranu atlantického tuňáka (ICCAT) a Greenpeace hrozí v dohledné době úplné vyhubení tuňáka modroploutvého v Atlantiku a Středozemním moři a to kvůli nadměrnému a pirátskému lovu. Jako řešení navrhuje Greenpeace vytvoření sítě oceánských rezervací k ochraně ohrožených druhů. Greenpeace / Manuel Citak <3

Oceány Greenpeace / Paul Hilton Velká velrybí cesta Greenpeace / Alex Hofford Každý rok na podzim se vydávají velryby keporkaci na dlouhou pouť. Z teplých vod jižního Pacifiku, kde se rozmnožují, plují do lovišť v nejjižnějších oblastech oceánu, do zaledněných vod kolem Antarktidy. Až dosud jsme o jejich cestách napříč oceánem nevěděli téměř nic. Pirátským rybářům náš projekt nepomůže, informace jsou vždy dostatečně dlouho pozdrženy. <4 Tajemství obestírající migraci velryb může však být ještě tento rok alespoň z části poodhaleno. Greenpeace spolu s organizací Opération Cétacés (Projekt kytovci) z Nové Kaledonie a Centrem pro výzkum a záchranu kytovců (CCRC) na Cookových ostrovech připravily projekt nazvaný Velká velrybí cesta, jehož cílem je sledovat přesun keporkaků do velrybí rezervace v Jižním oceánu. Velryby jako na dlani Skupina 20 keporkaků byla v tropických vodách ostrova Rarotonga (Cookovy ostrovy) a Nové Kaledonie opatřena zvláštním čidlem, díky němuž můžeme za pomoci satelitu velryby sledovat. Máme tak dokonalý přehled o tom, kudy, kam a v jakých útvarech velryby migrují. Jde přitom o skutečný výzkum života těchto živočichů, nikoliv o výzkum japonských velrybářů, v jehož rámci jsou velryby rozřezávány na kusy. Informace ze satelitu ale neslouží pouze vědcům. Pomocí interaktivní mapy na stránkách www.greenpeace.org můžete jednotlivé velryby sledovat i vy. Každá z velryb má svoji značku a na mapě je barevně označena trasa, kterou zatím urazila. Ve zvláštní sekci věnované projektu Velké velrybí cesty se můžete podívat i na videozáznamy ze značkování velryb a zadarmo si objednat velrybí mail. Jeho prostřednictvím vám budou pravidelně zasílány informace o migraci velryb, o nebezpečích, kterým na své cestě musejí čelit, a o všech ostatních akcích, které s tímto tématem souvisí. Můžete se také zúčastnit soutěže na výběr jména pro jednotlivé velryby a sami posílat své návrhy. Některé velryby již jméno mají, jiné na ně stále ještě čekají. Již první pohled na interaktivní mapu vyvolává u profesionálním i amatérským pozorovatelů řadu otázek. Například velryby z Cookových ostrovů směřují zatím na západ a nikoliv na jih, jak by se dalo očekávat. Některé dokonce plavou na severozápad, tedy úplně opačným směrem, než se nachází tzv. Jihooceánská velrybí rezervace. Je možné, že plavou vstříc oceánskému prou-

Oceány Greenpeace du, který obtéká východní pobřeží Austrálie a teprve pak se s ním stočí na jih. Možná jde však o zcela něco jiného. Velryby z Nové Kaledonie se chovají také velmi zajímavě. Většina z nich podle předpokladů míří na jih, avšak nedrží se pohromadě a jsou rozptýleny na obrovském prostoru. Jedna z nich se přitom značně odchýlila a pluje k australskému pobřeží. Nebezpečná cesta Stejně jako na statisíce jiných velryb, čeká na i naše keporkaky na jejich cestě řada nástrah. Mohou se srazit s lodí, zaplést se do velkých rybářských sítí, ohrožuje je i znečištění oceánů a dopady klimatických změn. Každým rokem zemře přes 300 000 velryb a delfínů jen proto, že se zaplete do rybářských sítí. Ani poté, co se dostanou do rezervace jako je Jižní oceán kolem Antarktidy, však nejsou v bezpečí. Právě zde na ně totiž mohou letos čekat japonští velrybáři. Chráněné území v Jižním oceánu má sloužit jako útočiště pro velryby, nicméně Japonsko sem pravidelně posílá flotilu velrybářských lodí, aby zabíjely ve jménu vědy. Komerční lov velryb je totiž zakázán a tak si Japonsko muselo vymyslet lov pro vědecké účely. Stejně jako vloni, i letos hodlají Japonci svým vědcům ulovit téměř 1000 plejtváků malých a navíc i 50 ohrožených keporkaků a 50 silně ohrožených plejtváků myšok. Všechny tyto velryby mají zemřít kvůli tzv. vědeckému výzkumu kytovců, který i Mezinárodní velrybářská komise označila za bezcenný a vyzvala japonskou vládu, aby jej ukončila. Kde dělají soudruzi z Japonska chybu Zatímco projekt Velké velrybí cesty má skutečné vědecké ambice a i bez zabíjení velryb přispívá k jejich poznání, japonský výzkum si na sebe vydělává prodejem velrybího masa. Proto ani jiné než mrtvé kytovce k bádání nepotřebuje. Lov navíc umožňuje cvičit nové posádky a udržovat tak velrybářský průmysl i nadále v chodu. Vědci na celém světě přitom dokáží velryby studovat, aniž by jim museli ublížit. Kombinací dat ze satelitu s analýzou DNA odebrané zvířatům za živa se dá dospět k daleko komplexnějším poznatkům nežli pitvou mrtvých zvířat. Už jen z toho důvodu, že ponechání velryby naživu vám umožní zkoumat stejného jedince opakovaně. Zabití zvířete je na druhou stranu jen výstřelem naslepo. Mrtvou velrybou prozkoumáte jen jednou, podruhé již máte smůlu. To činí tuto metodu obzvláště nevhodnou pro studium velrybího chování, oblasti pro vědce obzvláště zajímavé. Projekt Velká velrybí cesta Martin Kloubek asistent kampaní Greenpeace O efektivitě japonského vědeckého lovu velryb nejlépe vypovídají výsledky programu JAPRA I, který se snažil určit křivku přirozené úmrtnosti populace plejtváků myšok. (Hodnota úmrtnosti M určuje, kolik úmrtí z přirozených příčin připadá na tisíc členů sledované populace.) V průběhu programu JAPRA I bylo za osmnáct let zabito více než šest a půl tisíce plejtváků. V roce 2006 se expertní skupina Mezinárodní velrybářské komise jednohlasně (včetně vědců z Japonska) usnesla na tom, že přirozená křivka úmrtnosti nebyla určena. Data z programu JAPRA vykazovala takové odchylky a míru nejistoty, že nebyla vyloučena ani hodnota M=0. Přeloženo do češtiny: 18 let vědeckého zabíjení velryb nedokázalo vyloučit možnost, že plejtváci myšok mohou být nesmrtelní! Projekt Velká velrybí cesta dokazuje, že zkoumání velryb je možné i bez jejich zabíjení. Greenpeace jej veřejnosti představuje jako součást své kampaně proti nesmyslnému japonskému lovu v Jihooceánské velrybí rezervaci. Ačkoliv může nyní kdokoliv pozorovat pohyb keporkaků přímo na mapě, nemusíme se obávat, že by této příležitosti mohli využít japonští velrybáři. Greenpeace má za sebou dlouhou historii bránění velryb v Jižním oceánu a aktivisté jsou ochotni se vlastním tělem postavit mezi velryby a harpuny. Nikdy bychom nedopustili, aby se velryby ocitly v nebezpečí. Abychom se skutečně ujistili, že velrybářská flotila nemůže Velké velrybí cesty využít ke svým účelům, jsou informace o místě výskytu velryb na našich stránkách vždy dostatečně dlouho pozdrženy. Flotila Japonské velrybářské agentury by navíc měla, v souladu s vlastním ospravedlňujícím tvrzením o vědeckém lovu, dodržovat striktně daná pravidla při sbírání vzorků. Japonci totiž tvrdí, že v zájmu vědecké objektivity provádějí lov namátkově. Pronásledování předem určené skupiny velryb by naprosto popřelo tyto jejich výmluvy. Doufejme tedy, že naši keporkaci dorazí v pořádku do svého cíle a příští rok se opět objeví v teplých vodách Pacifiku. Do té doby se snad o jejich chování dozvíme díky probíhajícímu projektu mnoho zajímavých věcí. Tak tedy šťastnou cestu! <5

Klima Greenpeace / John Novis Kam po Kjótu? Rušné dva roky Nechce se skoro věřit, co všechno se v posledních dvou letech v ochraně klimatu stalo. Nejdříve vyšla zpráva o ekonomických dopadech změn podnebí z pera bývalého hlavního ekonoma Světové banky sira Nicholase Sterna. Poté se podařilo Alu Gorovi vysvětlit ve filmu Nepříjemná pravda mechanismus změn klimatu způsobem, který pochopí i běžný smrtelník. Evropská unie se jednostranně zavázala snížit své emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % a aby toho nebylo dost, dostali Al Gore a vědci z Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) Nobelovu cenu míru. Nestačí to všechno, abychom se poplácali po zádech a začali se zajímat o něco jiného? Nestačí. Ta nejdůležitější věc nás teprve čeká rozhodnutí, jakým způsobem bude svět snižovat emise po skončení platnosti Kjótského protokolu. Rámcová úmluva o změně klimatu Málokdo ví, že tzv. Kjótský protokol je pouhým dodatkem jiné, starší smlouvy. Byla uzavřena v roce 1992 na konferenci o životním prostředí v Rio de Janeiru a je známa pod názvem Rámcová úmluva o změně klimatu. Hlavním cílem úmluvy je podle jejího článku 2 stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde antropogenním interferencím s klimatickým systémem. Hned v preambuli vyjadřuje úmluva znepokojení, že lidstvo svými emisemi významně zvyšuje koncentraci plynů, které způsobují skleníkový efekt. Smluvní strany by proto měly přijímat taková opatření, která budou předvídat a minimalizovat lidské příčiny změny klimatu a snižovat její nepříznivé účinky. Dnes to možná působí jako samozřejmost, před patnácti lety bylo ale takové prohlášení většiny světových vlád průlomové. Dohoda se stala základním kamenem mezinárodní spolupráce na ochraně klimatu a jednou ze 160 smluvních stran se stala i Česká republika, která jí ratifikovala v roce 1993. (Otázka pro chytré děti: kdo byl v té době předsedou vlády?) Malý krok pro klima, velký krok pro lidstvo Smluvní strany úmluvy se mimo jiné dohodly, že se budou každý rok setkávat na tzv. konferenci stran, známé jako COP (Conference of Parties). Konference se konají tradičně koncem roku a státy se na nich mimo jiné domlouvají na dalším doplnění původní úmluvy. Již na první konferenci COP v roce 1995 v Berlíně došlo ke shodě, že obecné závazky nejsou adekvátní a že je třeba přijmout cíle jdoucí za rok 2000. A to včetně příslušných emisních limitů. O dva roky později byl v japonském Kjótu přijat tzv. Kjótský protokol. Výsledkem jednání v Kjótu byl nepříliš uspokojivý kompromis. Velkým vítězství je ale už to, že vůbec existuje. Skutečnost, že většina rozvinutých zemí (se smutnou výjimkou USA a Austrálie) byla ochotna dobrovolně přijmout podobné omezující opatření, je rovno malému zázraku. Navíc pro státy, které protokol ratifikovaly, je tento (na rozdíl od Rámcové úmluvy o klimatu) právně závazný. A konečně nastavuje několik zajímavých systémů, které by měly umožnit investovat do snižování emisí co nejefektivněji, např. celosvětový trh s emisemi oxidu uhličitého (neplést s evropským ETS). Hlavní nevýhodou oproti tomu je, že navržené řešení je jen kosmetické a klimatu zásadně nepomůže. Průmyslově vyspělé země jsou povinny snížit své emise do roku 2012 o pouhých 5,2 % ve srovnání se stavem k roku 1990. Od roku 1990 do roku 2012 to odpovídá snížení o pouhých 0,24 % ročně. Snižování emisí se ale omezuje pouze na průmyslově vyspělý svět. Země jako Čína <6

Klima a Indie jsou sice signatáři protokolu, emise je ale bohužel omezovat nenutí. Ani rozdělení kvóty mezi jednotlivé země není rovnoměrné. EU a ČR mají své emise snížit o 8%, USA o 7 %, Polsko či Japonsko o 6%, zatímco Island o 10%. Stručně řečeno, Kjótský protokol lze považovat za pouhý začátek, přičemž zásadní je, jak bude vypadat jeho pokračování. Protože má protokol omezenou platnost do roku 2012, zbývá na přípravu jeho nástupce jen minimum času. V listopadu návštívil Prahu zástupce generálního tajemníka OSN Kiyotaka Akasaka. Na schůzce s nevládními organizacemi diskutoval především o rozvoji a ochraně klimatu. Podpořil názor Greenpeace, že novou dohodu o ochraně klimatu nahrazující kjótský protokol je třeba přijmout nejpozději v roce 2009. Na snímku s Jiřím Tutterem a Janem Rovenským z Greenpeace. Jan Rovenský vedoucí klimatické kampaně Greenpeace Na druhé straně pomyslné barikády stojí Spojené státy (jejich současná administrativa), Saudská Arábie, či již zmíněná Austrálie (největší vývozce uhlí na světě). Není překvapivé, že politici, kteří zabránili ratifikaci Kjótského protokolu, nejsou nadšeni z představy, že bude nahrazen něčím účinnějším. Česká republika se drží někde uprostřed bez odporu a bez nadšení víceméně kopíruje postoj EU. Greenpeace držet se krok před ostatními Greenpeace byli jedním z prvních, kdo začal na riziko člověkem způsobené změny klimatu upozorňovat, svoji klimatickou kampaň zahájili již v roce 1987. Od té doby se mnohé změnilo a alespoň na Západě si téma osvojili politici i mainstreamová média. Dokonce i průmyslové korporace dnes říkají v zásadě totéž, co Greenpeace před dvaceti lety. To je na jednu stranu skvělé, zároveň však neexistuje jediný důvod, proč řešení ponechat pouze v rukou diplomatů, politiků a byznysmenů. I v současnosti totiž existuje silný tlak na to, aby k uzavření nové dohody nedošlo. Bez účasti nevládních organizací a veřejnosti hrozí, že jednání uváznou na mrtvém bodě. Greenpeace mají na konferenci COP statut oficiálního pozorovatele. Mohou se tak aktivně účastnit hlavního jednání i pracovních skupin, včetně možnosti předkládat návrhy. Zajímá vás, co budeme prosazovat letos na Bali? Přečtěte si přiloženou tabulku. Padouch nebo hrdina Na letošní konferenci COP, která se bude konat v prosinci na ostrově Bali, nelze přijetí nového protokolu čekat ani teoreticky. Úspěchem bude, pokud se státy dokáží shodnout alespoň na rychlém harmonogramu jeho přípravy. Greenpeace přitom požaduje, aby byl nový protokol dohodnut a podepsán nejpozději v roce 2009 na konferenci v dánském Copenhagenu. To však neznamená, že by se už nyní o obsahu budoucí dohody nejednalo. Podobně jako při jednáních v Kjótu, i zde najdeme státy progresivní, i mírně řečeno nezodpovědné. Do první kategorie patří rozhodně Evropská unie. Její plán na závazné snížení emisí CO 2 v rozvinutých zemích o 30 % do roku 2030 je rozumný. Podobně progresivní je třeba i asociace malých ostrovních států. Greenpeace / Daniel Beltra Co bude po Kjótu? Greenpeace požadují, aby východisky pro všechna budoucí jednání o ochraně byly následující cíle: Zabránit tomu, aby se globální průměrná teplota zvýšila lidským přičiněním o více než 2 C ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí Stabilizovat koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře na maximálně 450 ppm (o více než třetinu více než před průmyslovou revolucí) Snížit do roku 2050 světové emise CO 2 o 50% a emise rozvinutých průmyslových zemí o 80% Stanovit závazné emisní cíle i pro rychle se rozvíjející rozvojové země jako je Čína a Indie V rámci ochrany klimatu zastavit odlesňování, které se na současných emisích skleníkových plynů podílí téměř jednou pětinou Cíle pro Bali Dohodnout závazný časový plán, který zajistí schválení nové dohody nahrazující Kjótský protokol nejpozději v roce 2009 Zahájit vyjednávání o závazném cíli snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o minimálně 30% Zahájit vyjednávání o stanovení závazných cílů pro uvedené období i pro rychle se rozvíjející rozvojové země Zpřísnit a zefektivnit pravidla fungování globálního světového obchodování s emisemi, tzv. Joint Implementation (JI) a Clean Developed Mechanism (CDM) projektů Podrobnější informace o návrhu Greenpeace naleznete zde: http://www.greenpeace.org/raw/content/international/press/ reports/briefing-bali-mandate.pdf <7

GMO Magdalena Klimovičová konzultantka genetické kampaně Greenpeace Z výsledků vyplynulo, že u celé poloviny testovaných vzorků se vyskytla kontaminace GM sójou, byť jen v malé míře okolo 0,1%. To, že polovina výsledků byla pozitivní, je špatná zpráva pro všechny spotřebitele. Znamená to, že jakmile dojde k pěstování GM plodin a jejich dalšímu zpracování, navzdory všem opatřením nelze kontaminaci zabránit. Je libo párečky? Na začátku září jsme vyrazili do supermarketů. Nakoupili jsme uzeniny a sojové maso a odeslali je do německé laboratoře na testy. Výsledek nás příliš nepotěšil. Polovina výrobků byla kontaminována geneticky modifikovanou sójou. Testování potravin se v Greenpeace věnujeme dlouhodobě. V České republice se touto problematikou dříve nikdo nezabýval a spotřebitelé neměli o výskytu geneticky modifikovaných (GM) potravin před zavedením jejich povinného značení žádné informace. Přitom všechny průzkumy veřejného mínění jasně ukazovaly, že lidé genové modifikace v potravinách odmítají. Máme právo vědět Pravidla EU určují, že všechny potraviny, které budou obsahovat více než 0,9 procenta GM složky, musejí být zřetelně označeny. Podle pravidel o vysledovatelnosti musí mít zároveň každá GM plodina jakýsi vlastní pas, aby bylo možno vystopovat, odkud pochází. V současné době se kromě tuků a olejů na našem trhu nevyskytuje žádný označený potravinářský výrobek, který má ve složení uvedeno, že byl vyroben z GM složek. Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale kontrolovala jejich přítomnost v potravinách naposledy v roce 2005. Od té doby se bohužel neměla veřejnost možnost dovědět, zda domácí výrobci potravin při přípravě produktů využívají sojovou bílkovinu, která nepochází z geneticky modifikovaných organizmů (GMO). Alternativa existuje GM potraviny jsou vytvořené pomocí metod genového inženýrství - způsobem, který by v přírodě normálně nebyl možný. Někteří vědci varují, že tyto potraviny mohou mít negativní dopad na životní prostředí. Lékaři se zase obávají možných zdravotních rizik. Jedinou garancí pro spotřebitele, kteří se chtějí takovýmto produktům vyhnout, je kupovat výrobky se značkou BIO pocházející od ekologicky hospodařících zemědělců. U těch je totiž jakékoliv použití GMO ze zákona zakázáno. Na konci října jsme spolu se Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) uspořádali dvoudenní mezinárodní konferenci na téma Přísliby a rizika biotechnologií z hlediska udržitelného rozvoje, s cílem přinést do České republiky zahraniční zkušenosti s využíváním biotechnologií. K diskusi byli pozváni zástupci významných skupin vědci, čelní představitelé veřejné správy, podnikatelé, novináři i zástupci nevládních neziskových organizací. Obsahem konference byly ekologické, zdravotní, ekonomické a etické aspekty rozvoje biotechnologií, hlavně pak otázky geneticky modifikovaných organizmů (GMO). S ohledem na význam konference jsme uspořádali úvodní zasedání s vystoupením předních zahraničních odborníků v prostorách Senátu, kde byl gestorem profesor Bedřich Moldan. To usnadnilo účast zájemců z řad senátorů i poslanců, kteří tak získali informace a kontakty na odborníky k problémům, jejichž právní úpravou se budou v nejbližších letech zabývat (nakládání s GMO, ekologické zemědělství, odpovědnost za škody, právo na informace a transparentnost rozhodovacích procesů atd.). Druhý den proběhl formou pracovních skupin na Univerzitě Karlově. Diskutovala se témata: biotechnologie a biodiverzita, právní rámec biotechnologií, transparentnost a účast veřejnosti v rozhodování, ekonomický rozměr biotechnologií i rizika pěstování Bt kukuřice. Co nám řekly testy Nechali jsme tedy v září provést tyto nákladné rozbory sami. Ve třech pražských prodejnách Tesco, Albert a Billa jsme odebrali vzorky celkem třinácti druhů uzenin a dvou druhů sojového masa, u kterých byla ve složení uvedena sója či sojová bílkovina. Ty jsme pak odeslali k analýze do německé akreditované laboratoře Genetic ID (Europe) AG v Augsburgu. <8

Toxic Jan Freidinger vedoucí toxické kampaně Greenpeace Kdo bude nejzelenější? Co se dělo v lese Kupujete recyklované hygienické produkty? Používáte certifikované dřevo? Čtete knihy na recyklovaném papíře? Zaznamenali jste dění ve Vysokých Tatrách? Vždy, když se blíží konec roku, bývá zvykem rekapitulovat právě uplynulý rok. Ptáme se zpravidla, zda se nám povedlo vše tak, jak jsme si naplánovali. I já se proto pokusím o takovou rekapitulaci. Nesplachujte pralesy Počátkem roku 2007 jsme se ve snaze zachránit zbytky původních severských lesů zaměřili na firmy produkující hygienické výrobky papírové kapesníky, ubrousky či toaletní papír. Po důkladném průzkumu jsme pro Vás na jaře vydali Průvodce spotřebitele aneb Nesplachujte pralesy. Tato publikace pomáhá s orientací v pestré nabídce výrobků osobní hygieny a usnadňuje volbu zboží, ale i správných firem. Centrem naší pozornosti se nakonec stala nadnárodní společnost Kimberly-Clark, která je zastoupena i na českém trhu, zejména pod značkou Kleenex. Jak sama firma, tak i dřevařské firmy, které s ní spolupracují, jsou světově proslulí svou nešetrností k přírodě. Dalším výrazným úspěchem je veřejný závazek nakladatelství Albatros. Po anglické verzi posledního dobrodružství Harryho Pottera se můžeme těšit, že i české vydání vyjde na papíru vyrobeném k přírodě šetrným způsobem. Ticho v Tiché dolině Pokud jste sledovali dění ve Vysokých Tatrách, pak jste určitě zaznamenali blokádu Tiché a Koprové doliny, kde došlo k nelegální těžbě a odvozu dřeva z přírodních rezervací. Po protestech nevládních ekologických organizací a značné části slovenské veřejnosti, k nimž se připojilo i Greenpeace, se tuto nesmyslnou destrukci podařilo zastavit. Pokud jste na otázky uvedené v podnadpisu odpověděli kladně, či vám tento článek nepřinesl nic nového, pak má práce měla úspěch. Jestliže však převážila vaše ne a o kampaních čtete poprvé, je to pro mě důvod k velkému zamyšlení. Greenpeace vás již přes rok provádí světem elektronického průmyslu. Světem, který díky naší kampani získává stále zelenější a zdravější nádech. Je tomu již více než rok, co se vám do ruky dostal náš první průvodce zelenější elektronikou. Od té doby se mnoho změnilo. Díky našemu tlaku propukl celosvětový souboj o nejzelenějšího výrobce. Výsledky tohoto souboje jsou výhrou pro každého z nás. V průběžně aktualizovaném průvodci hodnotíme čtrnáct největších výrobců počítačů a mobilních telefonů na základě dvou hlavních kritérií: používání toxických látek a odpovědnosti za jejich zpětný odběr a recyklaci. Obě kritéria jsou úzce propojena, protože obsah toxických látek ve výrobku brání jejich bezpečné recyklaci. Do hodnocení se pak promítá i to, jak firmy informují své zákazníky o použitých materiálech a o tom, co mají udělat se starými výrobky. Ve finále pak výrobce umisťujeme na ose od 0 bodů (nejhorší) do 10 (nejlepší). Rychlý pokrok Kampaň má za sebou nebývalý úspěch, většina firem udělala značný pokrok. V prvním vydání průvodce v září 2006 překročila hranici 5 bodů méně než polovina výrobců. Letos na podzim již všichni. Nokia tak dnes například nabízí všechny nové telefony bez PVC a bromovaných zpomalovačů hoření (BFR s), nebezpečných látek, k jejichž odstranění se díky tlaku Greenpeace zavázala většina výrobců. Našim cílem je pomoci předejít budoucí krizi, která hrozí díky enormnímu nárůstu objemu elektronického odpadu. Ten obsahuje celou řadu toxických látek kromě PVC a BFR s také rtuť, kadmium, olovo, či šestimocný chrom, tedy látky v EU již zakázané. Proto je důležité zaměřit se nejen na obsah těchto látek v spotřebičích, ale i odpovědnost výrobců za své staré výrobky. Chcete-li sami přispět k této kampani, aktuální hodnocení společností naleznete na webových stránkách Greenpeace. Může být dobrým vodítkem při předvánočních nákupech. Karel Stejskal konzultant pralesní kampaně Greenpeace Pralesy Kdy zezelená i iphone? <9

Podpořte Greenpeace Batikované tričko Tričko Save our seas Tričko Keep Natural Čepice Tričko s obrázkem velryby Bavlněné batikované tričko s krátkým rukávem, modro-bílá kombinace, černé logo Greenpeace (vpředu malé, vzadu velké). Dívčí tričko s dlouhým rukávem, červeno- -oranžová kombinace, malé černé logo Greenpeace vpředu Velikosti S, M, L, XL. Bavlněné triko, barva olivová, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské velikosti S, M, pánské S, M, L, XL. 1. Bavlněné žluté tričko, pánské s krátkým rukávem velikosti S, M,L, XL, dámské tričko je bez rukávů velikosti S, M, L. 2. Šestidílná čepice s kšiltem, vpředu vyšité logo Greenpeace, z nebělené bavlny. Bavlněné tričko vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, barva světle modrá s tmavým potiskem nebo tmavěmodrá se světlým potiskem. Velikosti dámské S, M, L, XL pánské S, M, L, XL. cena 390 Kč cena 300 Kč cena tričko Keep natural 300 Kč cena 300 Kč DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB cena Čepice z bavlny 270 Kč Nákupní tašky Dámské tílko Pexeso Kalendář 1. Nákupní taška z nebělené bavlny, nápis Genetic Experiment. 2. Taška s delšími uchy, nápis Reduce, Reuse, Recycle. Bavlněné červené tílko s lycrou, vpředu logo Greenpeace, vzadu ornament. Velikost XL. Pexeso Klasická stolní hra. Kalendář Nástěnný kalendář s fotografiemi zvířat a krajiny. cena 1. Taška GE cena 2. Taška R R R 100 Kč 130 Kč cena Dámské tílko 200 Kč cena Pexeso 40 Kč cena Kalendář 300 Kč Objednávka PODZIM 2007 Batikované tričko modré Batikované tričko dívčí červené Tričko Save Our Seas pánské Tričko Save Our Seas dámské Tričko Keep Natural pánské Dámské tílko Tričko s velrybou pánské světlemodré Tričko s velrybou dámské světlemodré Tričko s velrybou pánské tmavěmodré Tričko s velrybou dámské tmavěmodré Čepice Natural Taška GENETIC EXPERIMENT Kalendář Greenpeace 2008 Pexeso počet kusů S M L XL celkem Objednané zboží zašlete na adresu: Jméno:... Ulice, číslo:... Město:... PSČ:... *Telefon:... Podpis:... *Poznámka:............ uplatňuji 30% slevu pro členy / členky RWC Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 84 Kč na poštovné netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1.pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: greenpeace@ecn.cz *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš obchod stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu. <10

Fejeton Pokuta za znečišťování Jan Keller sociolog a ekolog, profesor Ostravské univerzity Podle poslední vládní zprávy se v České republice poměrně výrazně zhoršuje kvalita ovzduší. Tento trend k horšímu zasahuje už dvě třetiny naší země, situace je zlá především na Ostravsku a v Praze. Třeba na Ostravsku, kde limity vybraných škodlivin mohou být podle platných norem překračovány maximálně třicet dnů v roce, byly vloni překročeny dvěstěkrát. Je velké štěstí, že v této situaci máme v koaliční vládě nepřehlédnutelnou Stranu zelených. Díky tomu se můžeme spolehnout na to, že poškozování životního prostředí nezůstane tentokrát bez pokuty. Bohužel jsou čeští zelení tak trochu zvláštní popletové. Z ekologických příruček si zapamatovali, že znečišťování je forma negativních externalit, kterou je třeba řešit tržním způsobem. Zřejmě však studovali příručku ledabyle, a tak přehlédli zásadu, která stanoví, že platit má ten, kdo znečišťuje. Ve vládě si rozhodli a v parlamentu odsouhlasili, že pokutu bude platit naopak ten, kdo na znečištění ovzduší doplácí. Bude se tak dít formou poplatků u lékaře a za recepty. V regionech, kde bude vzestup respiračních onemocnění nejvyšší, se pokutovaní pacienti budou skládat intenzivněji než jinde na další rozvoj českého zdravotnictví. Pokud proud poplatků zeslábne, stačí začít vypouštět větší kvanta emisí a peněženky pacientů se opět o něco více pootevřou. Ministr průmyslu tak bude moci léčit churavé české zdravotnictví a ministr životního prostředí může jásat nad tím, že tržní regulace u nás začíná konečně fungovat i v kontextu ekologickém. Pokutovány budou sice oběti, nikoliv viníci, žádný systém však nemůže být úplně dokonalý. Důležité je, že první politické krůčky našich zelených jdou správným směrem. Směrem, jímž se ubírá celá koaliční vláda. Profil Ibra Ibrahimovič je naším dvorním fotografem. Narodil se v Severních Čechách a celý život fotí tamní krajinu a lidi, i když v současnosti žije v Praze. S fotografií z cyklu o sedlákovi Rajtarovi vyhrál v roce 2003 soutěž Czech Press Photo. Je ženatý, má dceru. Zvláštní znamení: šátek na hlavě. Ibro, od kdy spolupracuješ s Greenpeace? Myslím, že jsem začal fotit pro Greenpeace v roce devadesát dva, kdy je ještě vedl pan Šilhavý a hlavní kampaně tehdy vedli Jan Piňos a Petr Hlobil. Spolupracoval jsem s nimi hlavně na akcích proti ČEZ. Svým způsobem to byla náhoda. Já sem na začátku své fotografické dráhy spolupracoval se Zeleným domem Litvínov a tamější lidi mně s Greenpeace seznámili. Proslavil jsi se fotkami z Libkovic, s tím odstupem patnácti let, jsou nějaké výrazné momenty, které si pamatuješ? Bavíme se o směšných momentech, nebo o těch vážných? Jedním z nejtěžších momentů bylo, když 24. října, nebo tak nějak, ochranka dolu zatarasila vstup do Libkovic všem lidem i občanům, co tam ještě bydleli, a během odpoledne zbořily dva bagry 23 domů. Když nás tam večer pustili, tak s námi šla paní, která měla dům těsně před kolaudací a ta se tam na místě opravdu rozbrečela. To byl asi nejtěžší moment, v tu chvíli bylo jasné, že jsme boj o Libkovice prohráli. Vyhrál jsi Czech Press Photo, změnila tahle zkušenost nějak tvůj pracovní život? Rok potom jsem nedostával malý zakázky. Ne že bych třel nouzi, ale hodně se to zhoršilo. Ale bylo pro mě osobně důležitý, že fotografie, která soutěž vyhrála, visela po Praze na plakátech, v časopisech a lidi si jí dodneška pamatují. Dneska jsem fotil nějakou konferenci a když jsem ukázal tuhle fotku, tak všichni věděli, o co jde. Celý život fotíš severní Čechy. Pokud vím, tvůj cyklus o zdejších lidech a krajině stále bobtná. Chceš ho někdy vůbec uzavřít, nebo to vidíš na doživotí? Já to vidím tak, že je to skoro fyzická nutnost, abych to konečně dokončil.. Dal jsem si limit, že co nenafotím do pětačtyřiceti, tak to tam prostě nebude. A bude mi za chvíli čtyřicet. A při pětačtyřicítce to prostě utnu a začnu pracovat na knížce, která by z toho měla vzejít. Poslední otázka: co teď děláš? Odpočívám. Právě jsem se vrátil z Tunisu, kde jsem se dvěma přestávkama fotil dva měsíce natáčení válečného filmu Tobrúk. Díky a ahoj. Ptal se Jan Rovenský <11

PF 2008 Přejeme příjemné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí a úspěchů v novém roce.