Jiří Kulhánek. Cesta Krve 3 Vůdce



Podobné dokumenty
2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Růžová víla jde do města

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Klasické pohádky. Medvídek Pú. Page 1/5

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Josífek byl už opravdový školák,

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép)

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Jak na Vaše rozhodnutí reagovali v Partizánskem?

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

Pejsek štěká... Březen je tu a s ním i nový Pejsek. Redakce se jako vždy snažila zachytit nejzajímavější štěky. Z Výroční výpravy přinášíme

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

Téma: žák se seznamuje s úryvky knihy Kuky se vrací, odpovídá na otázky k textu, luští

14 16 KH CS-C

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala,

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/ ANOTACE

Milovat Boha celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

Žába 92 / 93. zahrada.indd :26:09

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Jediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

být a se v na ten že s on z který mít do o k

DUST SETUP. následně každý hráč odloží hranou kartu a začíná první kolo. HERNÍ KOLO

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

OSVOBOZENÍ OSTRAVY ukrajinského frontu československá samostatná tanková brigáda československá smíšená letecká divize.

JDE O TO, JAK SE DÍVÁTE; NE O TO, CO VIDÍTE.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z

Korpus fikčních narativů

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

Klanový úkol Druidi. Autor: mirangel (Winterfell) s5 O příběhu:

Dwinmeří vůle žít Zabít dwinmera je velmi, velmi, ale opravdu velmi těžké. Někteří z nich prostě neví, kdy mají padnout mrtví k zemi.



Italský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI Leumann (Torino)

Šílenství pana Procházky

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.

Rudolf Medek: ZBOROV

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

Díky bohu, protože se to nedalo snést. Když jsem opět přišel k sobě, nevěděl jsem, zda uběhly hodiny či dny. Zůstával jsem nehybný s očima vytřeštěným

Jsem moc rád, že jsi tady. Cením si to a zároveň tě chci pochválit! Patříš mezi lidi, kteří na sobě chtějí pracovat, tato mapa je pro tebe, budiž ti

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Deník,,správnýho psa

2. Čisté víno (Sem tam)

Pondělí. Den: já svoje čepice!!!

Slavnost Ježíše Krista Krále. Cyklus B Mt 25,31-46

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Lotr šibeničník budižkničema. Postava otroka v římské komedii

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

výšky nad Zátiším Bikin se na restauraci U Křupavého kraba začal snášet bombardér. Za restaurací právě Spongebob házel odpadky do popelnice, když

Telefonní budka. Varovný telefonát

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Asi to takhle doopravdy vypadalo, šedý nevýrazný snímek, ve kterém je ale ukryta velmi pěkná fotografie.

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Návrhy květináčů aneb. Tvoříme nový druh. Motto:

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Jan pak nechával lidi sestupovat do Jordánu a křtil je vodou z řeky. To znamenalo: Čiňte pokání a polepšete se. Jednoho dne přišel k Janu Křtiteli tak

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová

VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS!

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

Cesta života / Cesta lásky

Proč vás zajímá Pietro? zeptala se, je to moc hodnej kluk, nikomu nic neudělal. Určitě nemá nic společného s tím posednutím.

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Potrestat nebo nepotrestat

K.u.K. Kriegsmarine Bitevní lodě Jeho Veličenstva Jan Kolář

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

3. neděle velikonoční. Cyklus B Lk 24,35-48

Transkript:

Jiří Kulhánek Cesta Krve 3 Vůdce - ukázka Tak co, Ruffusi? vzpomněl jsem si, co mi kdysi bývalý vládce světa řekl, než jsem začal s definitivním ukončením jeho vlády. Těšíš se na další pořádnou tankovou bitvu? Slyšel jsem, jak polknul slzy, než odpověděl. Ano, pane. Tak se snaž, ať nedopadneš hůř než posledně! Přerušil jsem spojení a zachechtal se. Že mu už nedáš pokoj, chudákovi, zavrčel Ten druhý. Místo aby ses soustředil na přípravu... Dej mi pokoj, zavrčel jsem taky. Pokud si pamatuju dobře, nebyls to náhodou ty, kdo na něj řval,jsem tvoje smrt? Bude ještě dlouho trvat, než Ruffusovi odpustím. Přes všechnu jeho snahu a spolehlivost si počká do konce světa, možná déle. Stav? zeptal jsem se počítače. Všechny jednotky na místě a připraveny. Nepřítel postupuje, předpokládaná doba prvního bojového kontaktu pět minut třicet sedm vteřin. Stav bojových prostředků... Stačí. Rozhlédl jsem se po vnitřku saladinu. Vůně domova. Přes hádky s Tím druhým a námitky počítače jsem se rozhodl, že si ho nechám, i přes tu všechnu práci, kterou jsem s jeho opravami v Německu měl. Byl to můj domov. Ušklíbnul jsem se na kmenového Boha, The Second, přivázaného u palandy. Zdálo se mi, že na mě mrknul. Přejel jsem očima výbavu, poplácal svou oblíbenou brokovnici, automatického Pancora Jackhammera připoutaného k sedadlu, zkontroloval v zrcátku make-up a pochvalně zamlaskal. Image je na nic, následuj žízeň, zavrčel Ten druhý. Co jsme vykročili na Cestu Krve, je nějaký nerudný. Obzvláště moje hrátky s malovátky mu lezou krkem, ale já si myslím, že s válečným malováním vypadám mnohem líp. Nebo hůř. Jak se to vezme. Kromě toho ti ten pomalovaný ksicht nepomůže, pokud všechno půjde podle té tvé úžasné strategie, tak ven ani nevylezeš. Nikdy nevíš, odseknul jsem mu. Začal jsem kontrolovat diagnostiku protézy a přitom do něj rýpat: Kromě toho to nebyla jenom moje strategie. Co si pamatuju, tak jsi mi do toho kecal taky jak jsi jenom mohl. Protože začínáš být posedlý vlastní dokonalostí. První bitva ti nevyšla, ale stejně ses pak tvářil, jako bys to tak celé naplánoval. A přitom... Dali jsme jim na prdel, ne? Tak o co ti pořád... Zaklapl jsem krytku na noze a zacvakl speciální kapsu, kterou jsem si udělal, abych k diagnostice snadno mohl. To že ti Ruffus žere každé slovo jako písmo svaté a Guss si tě váží jako velkého bojovníka, neznamená, že jsi neomylný. No jo furt. Minuta třicet do předpokládaného začátku boje, pronesl počítač. Uklidňujícím tónem. Proč se mě furt všichni snaží uklidňovat?

Fajn. Hlavní frekvenci. Odkašlal jsem si a spustil: Mluví Maxmillian, Vidoucí Démon. Za chvíli uděláme další krok na Cestě Krve. Další krok k našemu vítězství. Ať prach zrudne krví našich nepřátel! Připravte se, bojovníci! Patetické, neodpustil si Ten druhý, ale srdce v tom nebylo. Měl příliš starostí s nadcházející bitvou. Přiznám se, já taky. Když jsem tvrdil Tomu druhému, že jsme dali nepříteli na prdel, byla to rozhodně pravda. Podle všeho, co jsme věděli, byla tahle armáda poslední, kterou na Zemi měli, poslední, která přežila zničení jejich mateřské lodě a několik prvních bitev a přepadů. Ale byla taky největší a pokud dokážou být popelnice zoufalé, tak taky pořádně zoufalá. A v každém případě pořádně nasraná. Nějaké informace o létajícím prostředku nepřítele, zeptal jsem se počítače bez valné naděje. Negativní. Sakra, řekl jsem si v duchu. Byli jsme si vcelku jistí, že jim zůstal jenom jediný šípovitý stroj, ale ten mohl napáchat pěkné nepříjemnosti. No, alespoň bude veselo. Překonal jsem touhu šíleně se zasmát Ten druhý by zase měl sarkastické poznámky. Bratr jedna hlásí kontakt s nepřítelem, oznámil počítač. Promítl mi obraz přenášený kabelem z bojové pozice do řidičských brýlí. Malá jednotka bratrů zakopaná v poušti zuřivě a nekoordinovaně střílela z erpégéček tandemové kumulativní hlavice měly sice poměrně vysokou šanci pancéřák vyřadit z provozu a taky se to v několika případech stalo, ale proti vlně mimozemského kovu neměli nejmenší šanci. Také neměli mít a věděli to. Jejich úkolem bylo pouze zmateně střílet a přesvědčit nepřítele, že se mu opravdu podařilo objevit ležení naší armády. A překvapit nás. Dávky diskrétních potenciálů a několik blesků přejelo další skupinu bratrů, kteří s úsměvem na rtech vítali šanci zahynout v boji za Vidoucího Démona a napomoci porážce nepřítele. Vypařili se. Ti co měli štěstí. Několik z nich potrhaly střepiny z vybuchlých raket. Ti budou ještě chvíli žít. Potěšilo mě, že potenciálů bylo méně než blesků. Dobrá zpráva. Druhá dobrá zpráva byl stavový displej, hlásící zničení dvanácti pancéřáků. Další škody Bratr jedna už asi moc nenapáchá, jelikož měli rozkaz ustoupit ve chvíli padesáti procentních ztrát. Hodnota ztrát jednotky Bratr jedna v tu chvíli překročila sedmdesát procent a neustále se zvyšovala. Taktickou mapu, rozkázal jsem počítači. Přece jenom ve mě zůstávalo něco málo lidského, protože mi bylo umírajících bratrů trochu líto. Počítač rozkaz promptně vykonal a oznámil k tomu lakonicky: Jednotka Bratr jedna zničena, nepřítel postupuje dle plánu. Dalších šedesát lidí, co máš na svědomí, prohlásil nespokojeně Ten druhý. Překonal jsem se a neposlal ho do hajzlu. Když se kácí les, lítají třísky.

Pancéřáky se valily v obrovském klínu a válcovaly naši předsunutou základnu. Vypadalo to dobře. Počítač saladinu neustále tikal u ukazatele pravděpodobnosti úspěchu celé mise desetinami procent nahoru a dolů, ale pořád se to pohybovalo kolem šedesáti procent. Měl jsi pravdu, pane neviditelného stroje, ozval se na soukromé lince tichý Gussův hlas. Žádná strategie, prostě síla, bez jakékoli finesy. Zničíme je. Zničíme. Budou litovat. Jste připravení? Na tvůj rozkaz. Pancéřáky doprovázené houfem obrněných popelnic pronikaly do malého údolíčka, kde tušily naši hlavní základnu, která se tak neopatrně prozradila krátkým vysíláním. Cizinci netušili, že máme po celém okolí natahané kabely optických vláken, takže o jejich pohybu víme od chvíle, kdy vyrazili ze svého shromaždiště. Perfektní. Saladiny... vpřed! zařval jsem do mikrofonu. Symbolicky jsem držel ruce na volantové výseči, ale jako vždy řídil můj spolehlivý společník počítač. Saladin vyrazil vpřed. Na mapě se ikonky jeho maskovaných společníků změnily na krvavě rudé šipky a také vyrazily. U NATO je zvykem označovat přátelské jednotky modře a nepřátelské červeně, ale z nějakého důvodu se mi zdálo správné označit bojovníky Cesty rudě a tak jsem donutil počítač, aby barevné kódování změnil. Trucoval pak dva dny. Z ukrytých stanovišť vystartovaly warbirdy, vybavené nosičemi obrovských raket, ty stejné rakety vystartovaly ze skrytých střílen zahrabaných v písku a začaly bušit do obrněné řady nepřátel. Několik hromádek těsně před nepřátelskou linií se najednou otřáslo a tanky začaly vztekle pálit. Bratrům sedícím v těch kovových krabicích jsem nezáviděl jako starý tankista jsem moc dobře věděl, jakou by měli šanci v normální bitvě, tady byly jejich naděje ještě menší. Ale měli svůj úkol a plnili ho radostně zpomalit nepřítele a stlačit ho do houfu. Saladin dva, útočím, ozval se tichý Gussův hlas. Saladin tři, bojový kontakt, přidal zlomek vteřiny později potom Ruffus. Ostatní Saladiny pouze zablikaly na stavovém displeji v nich byla pouze přepadová jednotka bratrů. Gusse a Ruffuse, své nejcennější spolubojovníky jsem svěřil ochraně Saladinů. Sice nerad, ale rozum paranoiu po chvíli argumentování přesvědčil. Kromě toho... kdyby snad chtěli zradit, počítače Saladinů, naklonovaní bratři mého vlastního počítače, by jim to stejně nedovolily. Schematické obrázky ukázaly, jak se Saladiny najednou staly lépe zaměřitelné otevřely se věže a začaly pálit kanóny i vulkány. Měl jsem pocit, že se pohyby pancéřáků stávají chaotičtější. Aby ne moji neviditelní miláčci je tlačili jako pastýřští psi stádo ovcí přímo do masakru v základně. Obloha byla plná prskavých obláčků explodujících popelnic a hřmotných explozí velkých pancéřáků. Cítil jsem bojové vzrušení. Pořádná tanková bitva. Možná Ruffus dokonce přestal na chvíli brečet.

O chvíli později jsme se do boje připojili i my. Zbraně saladinu začaly vztekle práskat, v případě vrhače diskrétních potenciálů tiše syčet. Vtrhli jsme přímo doprostřed malé skupiny pancéřáků na levém křídle nepřátelského klínu. Ty, co přežily, se začaly stahovat k hlavnímu voji a vztekle střílet kolem nás. Počítač prudce zabrzdil, zatáhl zbraně a zacouval za malý kopeček. Ten o chvíli později rozmetal výtrysk diskrétních potenciálů jednoho pancéřáků. Část výboje se o nás otřela a zbavila nás trochy ochranného povrchu, ale pancéřák za svou drzost zaplatil cenu nejvyšší můj speciální kanón ho zasáhl do jediného slabšího místa v čelním pancíři a rozhodil ho kolem. Začal jsem řvát rozkazy do mikrofonu. Pravděpodobnost úspěchu bitvy byla na sedmdesáti procentech. Radostně jsem si zavýsknul. O chvíli později moje radost trochu opadnula, protože se z oblohy zřítil poslední warbird. Bratr hrdinně, jak mu kázala čelenka, zamířil svůj rozpadající se stroj mezi několik obrovských pancéřáků a těsně před nárazem odpálil zbývající rakety. Gigantická exploze jednoho pancéřáku vyhodila do vzduchu druhý, který rotoval jako krabička sirek a po cestě rozčísl tři další. Než stačil dopadnout, usměrnil ho počítač salvou tří ran tak, aby přistál na jiném svém kolegovi. Oba zmizeli v záblesku dalšího giga výbuchu. Nepřátelské ztráty třicet sedm celá dvacet jedna procenta. Taktický systém doporučuje nasazení záloh. Chviličku jsem o návrhu přemýšlel, ale pak jsem ho počítači schválil. Částečně. Polovinu záloh, zatím. A opatrně s nimi. Jednotky Mrňous a Pidižvík aktivovány, odpověděl počítač a úroveň pekla vzrostla o dva další stupně. Dva jihoafrické superkillery vyrazily ze svých úkrytů za nepřátelskou linií a stejně jako jejich bratříček, budiž mu nukleární peklo lehké, rozpoutaly obrovský masakr. Zmatené pancéřáky se pokoušely manévrovat a palbu opětovat, ale mezi kovadlinou několika zbývajících obyčejných tanků, spoustu bratrů, malými neviditelnými kladívky a dvěma obrovskými palicemi neměly moc šancí. Cizinci nás opět podcenili. A opět dostali na prdel. Nepřátelské ztráty šedesát dva procent. Jednotka Mrňous hlásí nebezpečnou úroveň, stahuje se. Pravděpodobnost úspěchu mise osmdesát sedm procent, oznámil klidně počítač a mezi řečí se opět na chvíli zviditelnil, prokličkoval salvou diskrétních potenciálů a naším vlastním vrhačem usmažil dva pancéřáky. Neznámý vzdušný kontakt, dodal počítač. Cože?

Neznámý vzdušný kontakt dvě, tři, čtyři. Blíže neurčený počet pozemních kontaktů blížící se z jihozápadu, pokračoval nevzrušeně. CO TO KURVA?! Pravděpodobnost úspěchu mise padesát, čtyřicet, třicet dva procent. Jednotka Saladin 2 vážně zasažena, žádá o povolení stáhnout se. Jednotka Mrňous nouzový shut-down reaktoru. Taktický systém... Co doporučuje taktický systém jsem se nedozvěděl. Už jsem to viděl a začínal chápat. Pak nás těsně olíznul megablesk a přerušil spoušť Jobovek počítače. Saladin sebou praštil na bok, ale okamžitě se pomocí radlice převrátil na kola. Měl v tom praxi. Vyplivnul jsem trochu krve z prokousnutého jazyka a horečnatě přemýšlel. Jako za starých časů, vzpomínáš? poznamenal sarkasticky Ten druhý. Kurva! odpověděl jsem mu. Velikost pozemní armády, která na nás zaútočila z našeho vlastního týlu, byla skoro stejně velká jako ta, kterou jsme se chystali zničit. Šípovité letouny rejdily nad bojištěm a bušily střídavě do obou superkillerů i do vztekle manévrujících Saladinů, které se jim podařilo zaměřit. Na displeji blikala nepříjemná pravděpodobnost tří procent na úspěch. Všechny zálohy! vřísknul jsem na počítač. Připrav plán na stáhnutí se ať se všichni snaží stáhnout a schovat v poušti! Superkillery ať nás kryjí! Musela přiletět další loď, poznamenal Ten druhý. Jako bych to nevěděl. Počítač změnil cíl mise na Ústup, rozptýlení se, přežití a přiřadil mu hrst pravděpodobností pro všechny možné jednotky. Nám přiřadil sedmnáct procent. Zbývající dva superkillery se zapojily do bitvy a začaly decimovat zbytek pancéřáků první skupiny, občas se naprosto marně pokoušely pálit obrovskými raketami po šípovitých letadlech. Dvě minuty do kontaktu s druhou pozemní skupinou. Nezbývalo než zdrhat a doufat, že exploze umírajících superkillerů nezabije zbytek mých vojáků. A mě. A tak skvěle ta bitva začínala! Počítač bravurním zásahem rozstřelil pancéřák, který se chystal přejet dva bratry s erpégéčky. Bratři smrti ale neunikli, exploze je roztrhala na kousky. Pak procenta naší šance na přežití trochu poskočily nahoru zásahem jsme přilákali pozornost jednoho šípovitého letounu (cíl číslo čtyři), který se nás chystal usmažit megableskem. Nestihl to, protože ho počítač zasáhl naplno dávkou diskrétních potenciálů do křídla. Stroj se pokusil uniknout, ale stejně o zlomek sekundy později explodoval. Náraz zaryl saladin hluboko do písku, kola chvíli podkluzovala, než jsme se vyhrabali ven. Snažil jsem se pochopit změť šipek a rozkazů na taktické mapě, kterou náš počítač koordinoval ústup mých vojáků.

Tedy ústup. Spíš panický útěk. A pak přišlo další překvapení, jakoby jich už dneska nebylo dost. Nové neznámé vzdušné cíle, pět až sedmnáct, sestupují do atmosféry. Cože? praštil jsem vztekle rukou do volantu. Identifikace cílů neznámá, předpoklad taktického systému je... Vzdušné cíle dva a tři explodovaly téměř současně. Koutkem oka jsem zahlédl podivné kulovité stroje, které se najednou začaly rojit po obloze. Praštil jsem znovu do volantu, tentokrát nadšením. To musí být Protivníci, nepřátelé Cizinců! Opravdu tam nahoře zuří bitva, přiletěli nám na pomoc! Pravděpodobnost devadesát devět procent, že jde o stroje jiné skupiny, pravděpodobnost deset procent, že nám letí na pomoc, odpověděl počítač. Ustaraně. Proč si to sakra myslíš? obořil jsem se na něj. Pak jsem si všiml, že zelené blesky šlehající z kulovitých strojů pečou jeden z mých saladinů. Kurva, to není fér! zaječel jsem. Pak si zelené blesky našly i nás.