UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií Petr Kasper Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody k demokracii podle jednotných modelů? Bakalářská práce Praha 2012 1

Autor práce: Petr Kasper Vedoucí práce: doc.phdr Rudolf Kučera, CSc Rok obhajoby: 2012 2

Bibliografický záznam KASPER, Petr. Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody k demokracii podle jednotných modelů? Praha, 2012. 32 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra politologie. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr Rudolf Kučera, CSc. Abstrakt Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů? Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých mělo autoritářství formu personální diktatury a bylo odstraněno bez spolupráce vlády. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapami těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa a Jiřího Kociana v případě Rumunska a Jana Klímy, Simony Binkové, Zuzany Budinové a Kennetha Maxwella v případě Portugalska. Abstract In my paper, I will attempt to answer the question Is it possible to study transitions to democracy by unified models? I will seek for an answer using cases of Romania and Portugal, the two states where authoritarian rule had the form of personal dictatorship and was overthrown without government cooperation. My assumption is that studying by unified model is not possible and I will try to find evidence for this 3

statement. In my paper I use theoretical work of Samuel P. Huntington, Vladimíra Dvořáková and Jiří Kunc who study types of transitions to democracy. Dvořáková and Kunc also describe phases of these transitions. From work of Adam Przeworski I use the view of democratization causes. Using these theoretical concepts I will study specific cases of democratization in Romania and Portugal. I will use works of Miroslav Tejchman, Kurt W. Treptow and Jiří Kocian in case of Romania and Jan Klíma, Simona Binková, Zuzana Budinová and Kenneth Maxwell in case of Portugal. Klíčová slova Rumunsko, Portugalsko, demokratizace, přechod k demokracii, model demokratizace. Keywords model. Romania, Portugal, democratization, transition to democracy, democratization Rozsah práce 64 351 znaků. 4

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne 16. 5. 2012 Petr Kasper 5

Obsah 1. Úvod... 7 2. Teoretické pojetí přechodů k demokracii:... 8 2.1 Typy přechodů... 8 2.2 Fáze přechodu... 9 2.3 Příčiny přechodu... 10 2.4 Situace po převratu... 13 2.5 Kritika teorií přechodů... 14 3. Rumunsko... 15 3.1 Osoba a postavení Nicolae Ceausesca... 15 3.2 Příčiny převratu v Rumunsku... 17 3.3 Situace v Rumunsku po převratu... 18 3.4 Shrnutí případu Rumunska... 21 4. Portugalsko... 21 4.1 Caetanova vláda a příčiny převratu... 21 4.2 Role armády v portugalském přechodu... 23 4.3 Situace v Portugalsku po převratu... 25 4.4 Shrnutí případu Portugalska... 27 5. Závěr... 28 5.1 Srovnání Rumunska a Portugalska... 28 5.2 Model přechodu k demokracii... 29 6. Summary... 30 Seznam literatury a zdrojů... 31 6

1. Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral srovnání demokratizace v Rumunsku a Portugalsku a částečné zhodnocení možnosti tyto státy studovat pomocí jednotného modelu. Tyto dva státy jsem si vybral, neboť na první pohled mělo autoritářství v obou z nich podobné znaky. I přes podobnosti mezi státy se domnívám, že studium podle jednotného modelu nebude možné, a předpokládám, že se při důkladnějším studiu objeví mnohem více rozdílů mezi oběma státy, pod jejichž vahou bude podobnost Rumunska a Portugalska velmi malá. Předpokládám tedy, že odpověď na otázku za názvu práce, tedy je-li možné studovat demokratizační procesy v různých státech podle jednotných modelů, bude záporná. Pokusím se ve své práci nalézt důkazy pro toto tvrzení, pokud to nebude možné, pak pro tvrzení opačné. Dalším důvodem výběru těchto států pak byla skutečnost, že se jedná podle mne o státy se zajímavou historií, zejména co se týká autoritativních režimů v nich. Ve své práci jsem se rozhodl vycházet z teoretické literatury zabývající se přechody k demokracii, konkrétně Huntingtnovou Třetí vlnou, která se zabývá demokratizacemi mezi lety 1974 a 1990 (tato kniha tvořila i první impuls, který mne dovedl ke studiu této problematiky a právě těchto dvou států), spisem Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce O přechodech k demokracii a zejména pak několika svazky ze série Transitions from authoritarian rule, která představuje unikátní teoretický náhled na demokratizaci, a přes své relativní stáří (vyšla v roce 1986) je stále zdrojem mnoha hodnotných informací. Pro každý ze zkoumaných států jsem pak dohledal několik svazků zabývajících se jeho dějinami v době tranzice nebo osobnostmi, které v ní sehrály roli (zde bych jako nejvýznamnější autory zmínil Jana Klímu v případě Portugalska a Miroslava Tejchmana v případě Rumunska). Nápomocné mi byly i bakalářské práce zabývající se demokratizací obou států (práce Jiřího Kociana o Rumunsku a Zuzany Budinové o Portugalsku). 7

2. Teoretické pojetí přechodů k demokracii: 2.1 Typy přechodů Demokratizaci států můžeme studovat buď na konkrétním státě formou případové studie, nebo využitím modelu přechodu k demokracii, na který posléze aplikujeme znaky specifického státu. Těchto modelů lze nalézt i různých autorů vícero, budu se zde zabývat vybranými z nich. Demokratizace způsobem Huntingtonovy výměny (replacement) je proces, kdy k pádu autoritářského režimu je výsledkem toho, jak opozice postupně získává na síle, a to na úkor vlády: tento proces pokračuje tak dlouho, dokud se vláda nezhroutí, nebo není svržena 1. Oba vybrané státy do této kategorie podle Huntingtona patří, ale ne za zcela stejných podmínek, jak naznačují další autoři. Huntingtonův replacement model je podle tohoto autora typický zejména pro personální diktatury, ve kterých bylo pravděpodobné, že personální diktátor bude své postavení bránit až do smrti, případně tak dlouho, dokud se režim nezhroutí. Život režimu a život diktátora se staly jedním. 2 Jiní autoři ve své práci tento způsob také popisují, mírně se však liší v jeho popisu a terminologii. Vladimíra Dvořáková a Jiří Kunc mají pro tento způsob dvojí označení. Prvním z nich je reforma, kdy dochází k mobilizaci mas zdola, jež si vynutí kompromisní východisko, aniž se uchýlí k násilí. 3 Druhým pak je revoluce, ke které dochází, když masy povstanou a porazí předchozí režim vojenskou silou. 4 Tímto typem přechodu (při využití této klasifikace) bylo demokratizováno Rumunsko, Portugalsko naopak vykazovalo i znaky změny vycházející od elit, konkrétně vnucení, kdy se elity uchylují k jednostrannému a efektivnímu užití síly k prosazení změn, i proti odporu dosavadních privilegovaných skupin a části mocenské základny režimu. 5 Toto jiné zařazení může být způsobeno jiným pohledem na působení armády během převratu. Rozpad autoritářství v těchto 1 Jak? Demokratizační procesy: Výměny. HUNTINGTON, Samuel P. Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: CDK, 2008, s. 140. ISBN 978-80-7325-156-7. 2 Jak? Demokratizační procesy: Výměny. HUNTINGTON, Samuel P. Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: CDK, 2008, s. 141. ISBN 978-80-7325-156-7. 3 Konec starého režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 64-65. ISBN 80-901424-8-6. 4 Konec starého režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 65. ISBN 80-901424-8-6. 5 Konec starého režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 64. ISBN 80-901424-8-6. 8

státech nebyl jednorázovou událostí, Mnozí lidé už dávno nebyli s režimem spokojeni, ale poněvadž to byl režim autoritářský, jejich nespokojenost se na venek nijak neprojevovala, dokud nedošlo k nějaké události, která se stala katalyzátorem celospolečenského odporu. 6 2.2 Fáze přechodu Každá tranzice má několik částí, které je třeba identifikovat a pojmenovat. Nahlédněme opět do knihy Dvořákové a Kunce, kde autoři také zmiňují způsoby fázování revolucí, tedy primárně násilných převratů, tyto fáze je však možné pozorovat i u jiných typů přechodů k demokracii, proto si myslím, že je na místě také se o nich zmínit. Podle jednoho způsobu rozfázování přechodu jsou první fází tranzice její příčiny, například urychlený ekonomický růst, vzestup sociálního očekávání s tímto růstem spojený, ostré sociální rozdíly či třídní antagonismy jako výsledek růstu, rostoucí distance intelektuálů, ztráta sebedůvěry starých vládnoucích vrstev ( ) 7. Dále pak následuje období, které se, jak tvrdí Dvořáková a Kunc, vyznačuje selháním snah o dosažení požadavků opozice a zároveň selháním pokusů o potlačení těchto snah ze strany vládnoucí vrstvy. Dojde tak k nástupu umírněných revolucionářů k moci, tito však nejsou schopni zabránit krizi, kdy ( )jsou umírnění od moci odstaveni ( ) právě proto, že jde o umírněné a ke kompromisu vždy ochotné skupiny. 8 Následuje tak fáze, ve které se k moci dostávají radikálové a vládní aktivita se stává monopolem politicky relativně nepočetných skupinek ( ), kteří organizují svou vládu za pomoci teroru 9. Poslední fází pak nemůže být nic jiného, než návrat systému do rovnováhy. Jiný způsob rozfázování pak přechod rozděluje na tři části. Při průpravě vznikají podmínky aktivizace mas, v lidové fázi jsou pak již masy mobilizovány a projevují 6 Jak? Demokratizační procesy: Výměny. HUNTINGTON, Samuel P. Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: CDK, 2008, s. 142-143. ISBN 978-80-7325-156-7. 7 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 78. ISBN 80-901424-8-6. 8 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 78-79. ISBN 80-901424-8-6. 9 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 79. ISBN 80-901424-8-6. 9

nespokojenost, ve finální fázi dochází k samotnému revolučnímu převratu, a to jak ideovému, tak i organizačnímu. 10 2.3 Příčiny přechodu Za nejdůležitější na převratu považuji jeho příčiny a myslím si, že je podstatné studovat, proč k převratu došlo, aby bylo možné tyto příčiny a jejich náznaky poznat i v jiných státech a předvídat podobné procesy jinde. Jak píše Adam Przeworski, existuje několik důvodů, proč se autoritativní nebo totalitní režim začne rozpadat, tyto důvody by se daly zařadit do čtyř skupin: (1) Režim přežil své cíle, stal se nepotřebným a zanikl. (2) Režim ztratil legitimitu, bez níž nemůže fungovat. (3) Uvnitř vládnoucí garnitury vypukly spory a režim se rozpadl zevnitř. (4) Režim se na zahraniční nátlak demokratizoval (opět zevnitř) a tím i znovu legitimizoval. 11 Tyto způsoby je třeba trochu přiblížit. První, funkcionální model (který Przeworski přejde slovy Nemám co říci k funkcionálnímu vysvětlení. 12 ) mi přijde v moderní době dost nereálný a to zejména z důvodu změny povahy totalitních a autoritářských režimů, které buď svůj cíl pomocí propagandy vždy posouvají dále vpřed v čase (dobrým příkladem může být Československo, ve kterém bylo ohlášeno vybudování socialismu a počátek budování komunismu, kdyby se v této situaci stát nedemokratizoval, věřím, že po vybudování komunismu by se začal budovat další podobně obsahově prázdný cíl), nebo je tento cíl z nějakého důvodu časově neomezený ve své podstatě (například náboženstvím). Jako příklad tohoto modelu dle mého názoru dobře poslouží obraz z historie, tj. funkce diktátora na dobu války v Římské říši, který po konci konfliktu (většinou) opět rezignoval. Pro druhý model ztráty legitimity musíme počítat s dvěma podmínkami: (1) že legitimitu nelze redukovat na nic jiného, cokoli by to mohlo být (nejžhavějšími kandidáty jsou zde osobní prospěch a strach), a (2) že legitimita je 10 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 79-80. ISBN 80-901424-8-6. 11 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 50. ISBN 0-8018-3192-x. 12 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 50. ISBN 0-8018-3192-x. 10

nutnou podmínkou stabilního vládnutí. 13 Z těchto podmínek je zjevné, že (1) pokud by legitimita byla zaměnitelná například za strach, nebyl by konec režimu v některých případech ztrátou legitimity, ale tím, že lidé se přestali bát proti němu vystoupit, model ztráty legitimity by tak neplatil. Jestliže by neplatila podmínka (2), byla by to pro tento model ještě větší rána, protože by byl od základu zbytečný (když legitimita není třeba k udržení moci režimu, jak by její ztráta mohla pro tento režim znamenat zánik?). U tohoto modelu je také třeba vzít v potaz fakt, že i nelegitimní režim může fungovat a nezhroutit se, neboť Režim nezkolabuje, pokud a do té doby, než je zorganizována nějaká alternativa takovým způsobem, aby poskytovala skutečnou volbu pro izolované jedince. 14 Navíc v období po druhé světové válce již má většina nově vznikajících diktatur problémy s vlastní legitimizací, protože nemohly usilovat o legitimizaci své vlády pomocí nějaké kombinace mobilizujících představ o fašismu a odvoláváním se na více tradiční formy korporatismu. ( ) zvláště v porovnání s neschopnými a rozštěpenými parlamentními demokraciemi jinde v Evropě a s dominantním a jednolitým režimem v Sovětském svazu. 15 Pozice těchto režimů byla tímto částečně ztížena, byly nuceny se opírat o přísliby lepší (svobodnější) budoucnosti a o hospodářské a sociální výdobytky. 16 To platí zejména pro Rumunsko, kde vládci slibovali lepší zítřky a zároveň se snažili svou vládu dále legitimizovat komunistickou ideologií. V případě třetího modelu vnitřních sporů je třeba vzít v potaz důležitost komunikace uvnitř systému, neboť pokud aktér podnikne krok k jeho podkopání a nepodpoří jej dost jiných aktérů (tolik, aby společně zvládli režim svrhnout), budou všichni vystaveni nepříjemným následkům (a to i v rámci vládnoucí garnitury, například odstavení nepohodlného člena politbyra) je proto důležité, aby si aktéři mohli 13 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 51. ISBN 0-8018-3192-x. 14 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 52. ISBN 0-8018-3192-x. 15 Opening (and Undermining) Authoritarian regimes. O'DONNEL, Guillermo a Philippe C. SCHMITTER. Transitions from authoritarian rule: Tentative conclusions about uncertain democracies. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 15. ISBN 0-8018-2682-9 (brož.). 16 Opening (and Undermining) Authoritarian regimes. O'DONNEL, Guillermo a Philippe C. SCHMITTER. Transitions from authoritarian rule: Tentative conclusions about uncertain democracies. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 15. ISBN 0-8018-2682-9 (brož.). 11

dát najevo, že se jich spojí dost na to, aby režim padl. 17 Podle Przeworského pak k počátku rozpadu režimu tímto způsobem dochází v okamžik počátku komunikace někoho z vládnoucí garnitury s okolními skupinami ( ( )první kritickou hranicí v přechodu k demokracii je přesně ten tah nějaké skupiny uvnitř vládnoucího bloku, kterým se pokusí získat podporu od sil stojících mimo tento blok. 18 ) Ani čtvrtým modelem demokratizace na nátlak zvenčí se autor, tentokráte pro nedůvěru, nezabývá ( Nevěřím, že vliv zahraničních tlaků může být nerozpolceně zhodnotitelný.. 19 ) Nemyslím si, že autoritářský, natož pak totalitní režim by se mohl demokratizovat proto, že to po něm požaduje zahraniční aktér, tento nátlak však může mít vliv na režimy, kde u moci není konzervativní jádro, ale liberálnější (i když stále autoritativně vládnoucí) lidé, kteří chtějí zemi nějak reformovat a vnější nátlak by tak mohl fungovat jako bezprostřední příčina toho, že těmito reformami bude právě demokratizace. Dvořáková s Kuncem pak vidí jako nejlepší výchozí bod pro demokratizaci existenci reformátorského křídla ve vládnoucí garnituře a umírněného křídla v opozici, protože Když reformátoři zůstanou v alianci se stoupenci tvrdé linie a umírnění nezpochybňují své spojení s radikálními opozičníky ( ) nejpravděpodobnějším vyústěním je občanská válka. 20 Takový způsob přechodu je poněkud nešťastný, neboť může snadno skončit úplně jinak než demokratizací státu. Naproti tomu Pokud se dohodnou umírnění [opozičníci] s reformátory, výsledkem je demokracie se zárukami. 21 Vznik tohoto spojenectví by tak mohl být považován za příčinu demokratizace, zejména pokud další impulsy pro zahájení přechodu se v daném státě nevyskytují. Další možnou výtkou je nemožnost skutečně neutrálního postoje k jakékoli zkoumané tranzici. Autor, který studuje přechody k demokracii, se nemůže vyhnout 17 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 55. ISBN 0-8018-3192-x. 18 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 56. ISBN 0-8018-3192-x. 19 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 50. ISBN 0-8018-3192-x. 20 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 93. ISBN 80-901424-8-6. 21 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 94. ISBN 80-901424-8-6. 12

hodnotovým soudům nad samotnou demokracií, která je většinou brána jako pozitivní a jejím opakem, výchozím bodem od kterého se k demokracii přechází ( Tematizovat přechod od čehosi nedemokratického k demokracii dnes znamená, bez ohledu na rozmanité představy a definice, považovat demokracii za kladnou a žádoucí hodnotu a onen výchozí stav opatřit znaménkem negativním. 22 ) Výčet těchto výchozích režimů je značný, i když se někdy může jednat o termíny s pouze drobnými nuancemi. Jak je vypočítáno v knize V. Dvořákové a J. Kunce: tyranie, despotismus, autokracie, absolutismus, diktatura, autoritářství a totalitářství. 23 Společným znakem těchto režimů je jejich většinou negativní pojetí v literatuře, jež se jimi zabývá. 2.4 Situace po převratu K převratu již došlo, ale demokracie nebyla zdaleka jistým východiskem. V této situaci mělo o něco horší pozici Rumunsko, kde došlo k převratu prostřednictvím revoluce (viz typologii Dvořákové a Kunce), které málokdy mohou dospět k demokracii. 24 Portugalsko mělo to štěstí, že na převratu se podílela armáda, dal by se tak klasifikovat částečně i jako vnucení, které se jeví jako efektivnější způsob konce starého režimu, pokud za úspěch považujeme, že stát dospěje k demokracii ( Z obou typů této cesty shora je nejčastější demokratizace čistým vnucením. 25 ). Po svržení diktátorských režimů v obou státech začalo období sporů mezi opozicí, kdy nebylo jasné, kdo se nakonec dostane k moci. V Portugalsku a Rumunsku mělo náhlé zhroucení diktatury za následek neshody bývalých opozičních skupin a stran v otázce, kdo získá větší moc a jak má vypadat režim, který bude nyní ustaven. 26 V obou státech, jak uvidíme dále, se tyto spory nakonec vyřešily ve prospěch demokratického zřízení státu. 22 Povaha odstraňovaného režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 36-37. ISBN 80-901424-8-6. 23 Povaha odstraňovaného režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 37. ISBN 80-901424-8-6. 24 Konec starého režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 66. ISBN 80-901424-8-6. 25 Konec starého režimu. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 67. ISBN 80-901424-8-6. 26 Jak? Demokratizační procesy: Výměny. HUNTINGTON, Samuel P. Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: CDK, 2008, s. 146. ISBN 978-80-7325-156-7. 13

2.5 Kritika teorií přechodů Samozřejmě, že studium demokratizací podle těchto modelů je terčem mnoha výtek. Podle Adama Przeworského je problém s modely přechodů k demokracii spočívá v epistemologickém pojetí přechodů, konkrétně jestli ve chvíli, kdy známe jejich podmínky, můžeme určit, zda (1) některé transformace byly nevyhnutelné za daných podmínek, a (2) pozorované transformace byly ojediněle možné za daných podmínek. 27 Autor naznačuje, že Model politické změny jako jednoznačně určené podmínkami je epistemologicky chybný (jak poznamenal Elster a mnohem dříve Hempel, teorie omezená na skutečné události není teorií, ale popisem) a politicky neschopný. 28 A následně dochází k závěru, že kdyby si měl mezi naznačenými přístupy vybrat, zvolil by z praktického hlediska ten druhý, neboť pokud by došlo k chybě posouzení některých podmínek, stále je možné určit správně jiné podmínky a dobrat se i toho, jak jich bylo dosaženo. 29 Dvořáková a Kunc zase tvrdí, že termín přechod je nepřesný, neboť nepokrývá všechny možné výsledky procesu: Může se dospět úplně jinam [než k demokracii] nebo vůbec nikam, demokratické instituce nemusejí přežít, výsledek může být zvrácen tlakem zvnitřku či zvnějšku. 30 Definice přechodu by se tedy dala nejpřesněji vystihnout jako interval mezi jedním a druhým politickým režimem 31. Výsledkem přechodu tak může být i pouhá obměna nebo dokonce utvrzení autoritativního režimu, za začátek tohoto procesu se tak dá považovat liberalizace, tj. stav, kdy se z jakýchkoli důvodů dosavadní autoritářská pravidla hry 27 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 48. ISBN 0-8018-3192-x. 28 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 49. ISBN 0-8018-3192-x. 29 PRZEWORSKI, Adam. Some problems in the study of the transition to democracy. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 50. ISBN 0-8018-3192-x. 30 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 77. ISBN 80-901424-8-6. 31 Etapy přechodu k demokracii. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 77. ISBN 80-901424-8-6. 14

počínají modifikovat ve směru rozšiřování a prohlubování práv pro další jednotlivce a skupiny, které byly z dosavadních autoritářských pravidel vyloučeny. 32 3. Rumunsko 3.1 Osoba a postavení Nicolae Ceausesca Sám diktátor byl v Rumunsku hlavním znakem celé diktatury. Šlo o všeprostupující přítomnost jedné osoby v životě celého státu i národa. Nicolae Ceausescu si postupně vybudoval naprosto suverénní pozici, kterou navíc spojil s dynastickou formou vlády: Jak již bylo zmíněno, jednalo se za vlády Nicolae Ceausesca o zásadní jev, když společně se členy rodiny Petrescu [rodina jeho manželky] vytvořil vládnoucí klan, který obsadil významné posty a stál mimo běžnou kontrolu. 33 Toto proniknutí na téměř všechny vrcholné pozice bylo pro totalitní režimy dost neobvyklé, neboť vyžaduje skutečně velmi silnou pozici, aby se vládce dokázal vypořádat se svými oponenty uvnitř svého mocenského aparátu. Ceausescovi se to podařilo, stejně jako se mu podařilo dosáhnout toho, že v Rumunsku prakticky neexistovala demokratická názorová opozice. Respektive existovala, ale úspěchem režimu bylo to, že o ní nikdo nevěděl. Nebyly zde žádné organizace, jako například v Československu nebo v Polsku. Intelektuálům, kteří tyto opoziční skupiny vytvářeli, se nedostávalo žádné publicity. 34 Huntingtonova teze o ztotožnění diktátora a režimu platila pro Rumunsko bez výjimky, režim zde zanikl vyhnáním ( Po návratu ze státní návštěvy v Íránu si dal Ceausescu svolat masové shromáždění v centru, aby podpořilo jeho režim a odsoudilo povstalce ( ). Shromáždění však přerostlo v další revoltu proti Ceausescovi, který 32 Etapy přechodu k demokracii: Liberalizace. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 82. ISBN 80-901424-8-6. 33 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 22 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 34 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 23 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 15

nebyl s to ani dokončit projev. 35 ; následující den pak ( ) spolu s ženou prchli helikoptérou z Bukurešti. 36 ) a následnou popravou Nicolae Ceausesca. Vypořádání se s bývalým diktátorem bylo pochopitelně velmi rychlé a nekompromisní. Nicolae Ceausescu byl v Rumunsku strůjcem i symbolem totalitního režimu, který byl jedním z nejkrutějších své doby, a tak když byl po převratu a útěku z Bukurešti zatčen povstalci, jeho osud nebyl zrovna přívětivý: Uprostřed bojů a po krátkém procesu odsoudil 24. prosince [1989] mimořádný vojenský soud Ceausesca a jeho ženu za genocidu a ekonomické rozvrácení země k trestu smrti a oba byli zastřeleni. 37 Proces, při kterém byl Ceausescu s manželkou odsouzen, byl však značně nestandardní, neboť Jeden ze dvou obhájců manželů Ceausescových Constantin Lucescu žádal předsedu tribunálu, aby obžalované nenechal mluvit, protože to bude jen urážka rumunského lidu a justice. ( )Jelikož tribunál nechtěl líčení protahovat, trval proces pouhé tři hodiny. 38 Navíc o vykonání rozsudku smrti, ke kterému došlo ihned po procesu, byl takový zájem, že se o příslušnost k ní [popravčí četě] údajně muselo losovat. 39 I z těchto důvodů byl tento soud cílem časté kritiky jak ze zahraničí, tak i od významných postav rumunského veřejného života: Nejznámější rumunská disidentka Cornealová soudila, že [Ceausescu] byl jediný, kdo se během procesu choval důstojně, a podle jednoho rumunského historika se jednalo o poslední stalinistický proces. 40 Toto jednání bylo částečně pochopitelné vzhledem k již zmíněné povaze režimu, jež byl jedním z nejbrutálnějších v Evropě, o čemž svědčí i události, ke kterým došlo, když v Temešváru začínalo propukat povstání proti režimu Nicolae Ceausesca ( Zahraniční agentury poskytovaly zprávy o uzavření rumunských hranic a o brutálním potlačení nepokojů v Temešváru, které se zatím rozšířily i na další západorumunská a 35 Návrat k demokracii: Revoluce v prosinci 1989. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 374-375. ISBN 80-7106-348-7. 36 Návrat k demokracii: Revoluce v prosinci 1989. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 375. ISBN 80-7106-348-7. 37 Návrat k demokracii: Revoluce v prosinci 1989. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 375. ISBN 80-7106-348-7. 38 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 25. ISBN 80-7106-348-7. 39 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 26. ISBN 80-7106-348-7. 40 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 26. ISBN 80-7106-348-7. 16

sedmihradská města. 41 O brutalitě při potlačování demonstrací svědčí i zprávy o tom, že Vojáky, kteří odmítli střílet do civilistů, prý agenti Securitate na místě zastřelili. 42 Později v Bukurešti pak tajná policie začala transportéry najíždět do lidí. 43 ). 3.2 Příčiny převratu v Rumunsku Situace před revolucí byla v Rumunsku dost nelichotivá. Rumunsko řešilo problémy s nedostatkem potravin a dalších životních potřeb, například Na přelomu let 1988 a 1989 národ opět prošel těžkou zimou, kdy televize vysílala dvě hodiny denně, veřejné lokály se zavíraly v devět večer, lidé mrzli, hladověli a byli sužováni infekcemi, proti kterým nebylo dost léků. 44 Zatímco stát i jeho obyvatelstvo se nacházelo v takto žalostné ekonomické situaci, Ceausescu drze prohlásil, že celková hospodářská situace Rumunska je dobrá. 45 Rumunsko bylo navíc v posledních několika letech mezinárodně zcela izolováno, a to jak z východu, tak ze západu: Po roce 1985 se jeho izolace stala takřka totální. ( ) Jediní státníci, s kterými mohl [Ceausescu] počítat jako s přáteli byli Kim Ir-sen, Fidel Castro, Muammar Kaddáfí a Saddám Hussajn. 46 V této situaci již byla autoritativní vláda neudržitelná, začaly propukat další a další nepokoje, a změna režimu začala získávat jasné obrysy. Jak ve své práci zmiňuje Jiří Kocian, v Rumunsku nebyl již z povahy režimu a jeho vládce možný jiný způsob přechodu než násilná změna režimu zespodu (zde se autor odvolává na revoluci podle rozdělení Dvořákové a Kunce) 47. Bezprostřední příčinou vypuknutí nepokojů, které začaly v Temešváru, pak 41 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 13. ISBN 80-7106-348-7. 42 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 12. ISBN 80-7106-348-7. 43 Rumunská krvavá revoluce (prosniec 1989). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 17. ISBN 80-7106-348-7. 44 Režim Nicolae Ceausesca: Osmdesátá léta. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 372. ISBN 80-7106-348-7. 45 Režim Nicolae Ceausesca: Osmdesátá léta. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 372. ISBN 80-7106-348-7. 46 Režim Nicolae Ceausesca: Osmdesátá léta. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 371. ISBN 80-7106-348-7. 47 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 24 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 17

byla zpráva, že bezpečnost hodlá zatknout maďarského kněze Lászlo Tököse 48. Potom, co se lidé shromáždili na jeho podporu, vypukly v Temešváru nepokoje. Ty byly potlačovány, ale zároveň se brzy šířily do dalších měst na západě a severozápadě Rumunska. 49 V této situaci navíc došlo k odvratu armády od Nicolae Ceausesca (ministr obrany Vasile Milea zastavil palbu do civilistů a neobnovil ji ani na výslovný Ceausescův rozkaz při povstání v Bukurešti), což bylo jen utvrzení toho, že dny režimu jsou již nejspíše sečteny. Poté co se diktátor vrátil z Íránu, chtěl si nechat potvrdit věrnost při svém proslovu z balkonu svého paláce v Bukurešti, toto shromáždění však bylo sabotováno protirežimními silami a zvrhlo se v povstání proti režimu v samém centru hlavního města, kvůli kterému musel Ceausescu uprchnout. 50 Jeho osud po útěku z Bukurešti jsem již rozebral výše a spolu s diktátorem zemřel i celý jeho režim. 3.3 Situace v Rumunsku po převratu Po svržení diktátorského režimu vždy vyvstává problém, co bude dále. Dojde ve státě skutečně k přechodu k demokracii nebo, podle výtek Dvořákové a Kunce k termínu přechod, skutečně pouze k přechodu, který skončí jinak než demokracií? Tento problém řešily, poté co v nich došlo ke svržení starého autoritářského režimu, oba zkoumané státy. Portugalci alespoň mohli vidět, jaké jsou alternativy v ubírání jejich země, Rumuni byli však po Ceausescově smrti v mnohem nelichotivější situaci ( Portugalsko mělo na výběr mezi buržoazní demokracií a marxisticko-leninistickou diktaturou. Z čeho si v roce 1990 vybíralo Rumunsko, to už bylo méně zřejmé, ale není pochyb, že demokracie tam nijak nevyhnutelná nebyla. 51 ). K moci se zde dostávali zejména bývalí straničtí funkcionáři, nejvýraznějším z nich byl Ion Iliescu, muž ze staré gardy a současně i z nového aparátu 52, který hlásal, že stávající struktury není 48 Návrat k Demokracii: Revoluce v prosinci 1989. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 374. ISBN 80-7106-348-7. 49 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 25 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 50 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 25-27 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 51 Jak? Demokratizační procesy: Výměny. HUNTINGTON, Samuel P. Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století. Brno: CDK, 2008, s. 147. ISBN 978-80-7325-156-7. 52 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 155. ISBN 80-7106-348-7. 18

třeba rozbíjet, jen je naplnit zčásti novými lidmi. 53 Zdálo se, že v Rumunsku nedošlo skutečně k převratu, ale jen k obměně režimu navenek a v prvních chvílích tomu tak skutečně bylo: Počátkem roku 1990 začalo i v Rumunsku velké převlékání kabátů ( ). 54 Zároveň však lidé nepřestávali demonstrovat a vyvíjet nátlak na představitele, a Dne 12. ledna 1990 rozzuřený dav, podnícený některými opozičníky, donutil Iliesca a Romana, aby ze střechy vojenského transportéru, ve kterém se museli schovávat, oznámili dekret o zrušení RKS [Rumunské komunistické strany] a znovuzavedení trestu smrti. 55 Tyto dekrety pochopitelně neměly dlouhého trvání ( Druhý den byly sice oba odvolány ( ). 56 ), přesto však nějaký dopad na dění měli, a to dost bezprostřední ( ( )ale také začal proces s nejbližšími spolupracovníky diktátora. ( ) Týž den televize ukázala řadu zatčených, kteří v trestaneckém oblečení čekají na soud. 57 V Rumunsku začaly po převratu vznikat nové politické strany a zároveň byly obnoveny ty, které musely skončit kvůli diktatuře. V měsících po revoluci se znovu objevily historické strany národně caranistická a národně liberální. 58 Zároveň se však začalo objevovat mnoho organizací a stran extremistických, a to jak na levé tak i na pravé straně politického spektra. 59 Demokratickým stranám tak nezbylo nic jiného, než uzavřít proti těm extremistickým spojenectví ( Demokratické strany brzy pochopily, že větší šance na prosazení budou mít, spojí-li své síly. 60 První porevoluční svobodné volby v Rumunsku však byly zatíženy nedostatečnou připraveností obyvatel na demokratické řízení státu. ( Tyto volby se konaly ovšem dříve, než demokratická politická kultura dostala šanci zakořenit 53 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 159. ISBN 80-7106-348-7. 54 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 159. ISBN 80-7106-348-7. 55 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 160. ISBN 80-7106-348-7. 56 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 160. ISBN 80-7106-348-7. 57 Rumunsko po Ceausescovi (zrazená revoluce?). TEJCHMAN, Miroslav. Nicolae Ceauşescu: Život a smrt jednoho diktátora. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 160. ISBN 80-7106-348-7. 58 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 376. ISBN 80-7106-348-7. 59 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 376-377. ISBN 80-7106-348-7. 60 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 377. ISBN 80-7106-348-7. 19

mezi lidmi ( ). Nejistota, co demokracie a tržní ekonomika skutečně znamenají, byla značná a většina obyvatel se prostě bála velkých a dramatických změn. 61 Výsledky těchto voleb tak byly z velké části poznamenány revolucí, a to v tom smyslu, že lidé volili tváře, které byly během převratu v popředí. Většinu tak získala Fronta národní spásy, která již předtím vedla prozatímní vládu. 62 Po těchto volbách již v Rumunsku začíná politická soutěž mezi nejrůznějšími novými stranami a uskupeními, takže další volby již přinesly diferencovanější výsledky, ne jasnou převahu jedné platformy. 63 Stát tedy po svržení autoritářského režimu dospěl k demokracii. Podobně jako v některých jiných státech zde po svržení Ceausescova režimu došlo k procesu, který popisuje Dvořáková s Kuncem jako charakteristický pro postkomunistické země střední a východní Evropy, totiž že po odstranění autoritářství nedochází ani tak moc ke vzhlížení k lepším, bohatším zítřkům, ale k zúčtování s vlastní minulostí. Autoři to vysvětlují charakterem svrženého režimu, který svým neustálým vzhlížením k lepším zítřkům, kterým již nikdo nevěřil, celý národ znechutil a je proto třeba tuto rétoriku změnit. 64 ( ( )všude je pád nějakého režimu (demokracie či diktatury) doprovázen obviněními bývalého establišmentu z bezuzdné korupce, nezákonného obohacování, morálního úpadku, lží a zneužívání lidové důvěry, ale snad s výjimkou nacistického Německa neměla očista takovou centrální důležitost jako v zemích střední a východní Evropy. 65 ) Po změně režimu je zkrátka třeba se proti tomu minulému vymezit a v postkomunistických zemích mělo právě formu vyřešení (a často popření) vlastní minulosti. Že tomu tak bylo i v Rumunsku je vidět například na lidovém nátlaku na nové představitele (viz vynucené dekrety výše). 61 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 377. ISBN 80-7106-348-7. 62 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 377. ISBN 80-7106-348-7. 63 Návrat k Demokracii: Izolace a osamocenost. TREPTOW, Kurt W. Dějiny Rumunska. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 378-379. ISBN 80-7106-348-7. 64 Co si počít s minulostí. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 103-104. ISBN 80-901424-8-6. 65 Co si počít s minulostí. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a Jiří KUNC. O přechodech k demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 103. ISBN 80-901424-8-6. 20

3.4 Shrnutí případu Rumunska Případ Rumunska můžeme shrnout tím, že v tomto státě byl velmi brutální autoritativní režim, který byl navíc ztotožněn s diktátorem a jeho rodinou (pro takovou formu režimu je podle některých autorů možno používat označení sultanistický režim s odkazem na neomezenou moc diktátora a dynastickou formu řízení státu a předávání moci 66 ). Tento režim přivedl Rumunsko až na pokraj ekonomického zhroucení a tyto hospodářské problémy, kvůli nimž byla životní úroveň Rumunů bez nadsázky žalostná (v ostrém kontrastu s tím jak nad poměry si žili členové vládnoucího klanu Ceausescu- Petresku). Takto nízká životní úroveň způsobila, že při zámince k vypuknutí nepokojů (incident v Temešváru) k těmto nepokojům skutečně došlo a i přes silnou snahu režimu potlačit vzpouru pomocí tajné policie se dál šířili nejdříve částí, posléze pak celou zemí. Skutečnost, že armáda se nepostavila za autoritářský režim, byla jasným znamením, že tento již nebude moc dlouho pokračovat, neboť na armádě závisí osud každého režimu (demokratického i nedemokratického) a rozhodne-li se armáda (jako celek) tento režim zvrátit, je většinou úspěšná). Pád režimu probíhal současně s pádem jeho ztělesnění, Nicolae Ceausesca, který byl po útěku z hlavního města dopaden a ve zrychleném procesu i s manželkou popraven. Po převratu panovala obava, že se toho ve státě moc nezmění a dojde jen k částečnému přetvoření režimu za účelem jeho legitimizace. Vyrojilo se také velké množství extremistických skupin, které se pokoušely dostat k moci. Nakonec se však v Rumunsku podařilo nastolit parlamentní demokracii, která zde funguje dodnes. 4. Portugalsko 4.1 Caetanova vláda a příčiny převratu V Portugalsku na místě původního vládce a tvůrce režimu Antonia Salazara již seděl nový premiér Marcello Caetano, který se snažil (na nátlak opozice) stát pozvolna modernizovat: Na pokrokářství v církvi, na komunistické výzvy k boji, na únavu středních vrstev a rostoucí výhrady ozbrojených sil ke koloniální válce reagoval opatrnou modernizací. Caetanova vláda lákala do Portugalska zahraniční kapitál a 66 KOCIAN, Jiří. Změna politického režimu v Rumunsku: Od komunismu k demokracii. Praha, 2009. s. 22 Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Tejchman, DrSc. 21

vcelku se jí dařilo rozvíjet některé průmyslové obory ( )v mateřské zemi i v koloniích. 67 Tato snaha však velmi rychle ztratila na síle, neboť Caetano měl obavy, že by jeho liberalizace vedla až k demokratizaci, což nebylo jeho cílem ( Jak běžel čas, Caetano rychle ustoupil od svého experimentu, který jeden z portugalských socialistů nazval fašismus s lidskou tváří. Ve zpětném pohledu je jasné, že příliš mnoho lidí špatně odhadlo Caetanův záměr provést úspěšný přechod k otevřenějšímu a flexibilnějšímu systému vlády. 68 ). Na stejném místě autor tvrdí, že takovéto chování způsobilo, že přechod dohodou mezi vládou a opozicí, popřípadě vycházející od vlády zde již přestal být možností. Katalyzátorem změn zde bylo právě období vlády Marcella Caetana, které bylo celé provázeno problémy, zejména nákladnou a nepopulární válkou v koloniích, kvůli které Portugalsko ztrácelo mezinárodní ( Přes dobré styky Lisabonu s USA, Jar a Rhodésií sílila kritika portugalské války v koloniích ze strany skandinávských států, Nizozemí a Německa, kritický postoj zaujal i Vatikán. 69 ), domácí ( Demonstracemi a stávkami upozorňovali na svou obtížnou situaci textilii, kovodělníci, řidiči, zaměstnanci bank a obchodu. 70 ) i vojenskou ( Mezi nespokojenými, špatně placenými a zneužívanými nižšími a středními důstojníky portugalské armády sílilo protivládní hnutí kapitánů. 71 ) podporu. V této atmosféře se konaly volby do parlamentu 28. října 1973, kterých se opozice nezúčastnila, zvítězila tak vládní Caetanova APN. Marcello Caetano sestavil novou vládu, poslední marcelistický, pozdně salazaristický kabinet. Bylo zřejmé, že odtud nepřijde ani požadovaná modernizace, ani konec koloniální války. 72 67 Republika od chaosu k diktatuře: Caetanovo Portugalsko - příprava revoluce. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Brno: Centa, 1996, s. 197. ISBN 80-7106-164-6. 68 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Southern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 113. ISBN 0-8018-3190-3. 69 Republika od chaosu k diktatuře: Caetanovo Portugalsko - příprava revoluce. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Brno: Centa, 1996, s. 199. ISBN 80-7106-164-6. 70 Republika od chaosu k diktatuře: Caetanovo Portugalsko - příprava revoluce. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Brno: Centa, 1996, s. 199. ISBN 80-7106-164-6. 71 Republika od chaosu k diktatuře: Caetanovo Portugalsko - příprava revoluce. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Brno: Centa, 1996, s. 200. ISBN 80-7106-164-6. 72 Republika od chaosu k diktatuře: Caetanovo Portugalsko - příprava revoluce. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Brno: Centa, 1996, s. 200. ISBN 80-7106-164-6. 22

4.2 Role armády v portugalském přechodu Pád autoritářství v Portugalsku byl podle Alfreda Stepana veden armádou z pozice instituce (nikoli z pozice vlády jako například v Brazílii 73, toho totiž mohlo být dosaženo pouze, pokud armáda byla u vlády, tedy ve vojenských diktaturách, kam Portugalsko nepatřilo), což, jak tvrdí autor, je jeden z největších problémů pro trvání autoritářského režimu, protože Pokud si armáda v pozici instituce přeje návrat k demokracii, aby ochránila své základní korporátní zájmy, jedná se o extrémně mocnou sílu k ukončení autoritářské formy vlády. 74 V případě Portugalska šlo zejména o nespokojenost s válkou v koloniích, která armádu vyčerpávala a mezi nižšími důstojníky tak vzniklo hnutí kapitánů, které bylo prvním zárodkem převratu. Jako problém v této demokratizaci Stepan vidí to, že armáda si často udrží moc i po odstranění autoritářského režimu a dochází tak až ke dvojvládí, neboť armáda měla až do roku 1982 ( ) moc posuzovat ústavnost zákonů, které vydala tato volená komora [Národní shromáždění]. 75 Pro tento způsob demokratizace také Stepan vidí důležitou podmínku ve vnějších vlivech na rozhodnutí armády zakročit (v tomto případě válka v koloniích) i když nezanedbává ani vlivy vnitřní, zejména požadavky společnosti, i když ty mohou paradoxně vést pouze k jiné formě autoritářství, ne k přechodu k demokracii 76. Potvrzuje tak teorii Dvořákové a Kunce o nepřesnosti použití slova přechod pouze ve smyslu demokratizace (jak zmiňuji v kapitole 2.5) Kritika teorií přechodů). Celkově však je demokratizace procesem se spíše vnitřními příčinami, protože Politické demokracie jsou obvykle svrženy spiknutím zahrnujícím málo aktérů. ( ) Liberalizace a případná demokratizace ( ) zahrnuje ( ) stěžejní prvek 73 STEPAN, Alfred. Paths toward Redemocratization: Theoretical and Comparative Considerations. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 75. ISBN 0-8018-3192-X. 74 STEPAN, Alfred. Paths toward Redemocratization: Theoretical and Comparative Considerations. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 76. ISBN 0-8018-3192-X. 75 STEPAN, Alfred. Paths toward Redemocratization: Theoretical and Comparative Considerations. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 78. ISBN 0-8018-3192-X. 76 STEPAN, Alfred. Paths toward Redemocratization: Theoretical and Comparative Considerations. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Comparative perspectives. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 78-79. ISBN 0-8018-3192-X. 23

mobilizace a organizace velkého množství jedinců, čímž oslabuje vliv vnějších faktorů. 77 Toto platí i pro Portugalsko, kde sice byla spouštěčem válka v koloniích, ale ta pouze nastartovala nevoli armády k dalšímu udržování režimu, což, jak jsem již ukázal jinde, zlomilo režimu krk. Tento znak je také asi nejvýznamnějším znakem pádu portugalského diktátorského režimu: Je jím fakt, že žádné masové hnutí nesvrhlo starý režim a že účast tajných levicových politických stran byla zanedbatelná. 78 Došlo zde tak k procesu opačnému těm v jiných státech, které prošly demokratizačním procesem, totiž že Lidová mobilizace následovala převrat, nezpůsobila jej. 79 Není však pravdou, že by převrat neměl kořeny na levé straně politického spektra, šlo však spíše o levicové názory mezi důstojnickým sborem. Jak Maxwell ve své práci cituje větu nejmenovaného důstojníka z dubna 1974, Revoluce přišla z levice, odkud jinud mohla po padesáti letech pravicové diktatury přijít? 80 Frustrace armády spočívala v extrémně vysokém podílu vojáků na 1000 obyvatel (30,83 vojáků, to řadilo Portugalsko na čtvrté místo za Izrael a Severní a Jižní Vietnam), z nichž však většina nebyli profesionální vojáci. 81 Chyby v systému kariérního postupu v armádě způsobovaly další frustraci středních důstojníků, jejichž pozice vypadala dost bezvýchodně (byli uvězněni mezi zastaralým a pomalu se pohybujícím systémem povýšení založeným výhradně na služebním stáří na jedné straně a kohortou méně než spolehlivých podřízených na té druhé. 82 ). To všechno byly faktory, které měli vliv na vznik hnutí kapitánů později 77 Opening (and Undermining) Authoritarian regimes. O'DONNEL, Guillermo a Philippe C. SCHMITTER. Transitions from authoritarian rule: Tentative conclusions about uncertain democracies. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 18. ISBN 0-8018-2682-9 (brož.). 78 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Southern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 109. ISBN 0-8018-3190-3. 79 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Southern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 109. ISBN 0-8018-3190-3. 80 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Southern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 111. ISBN 0-8018-3190-3. 81 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from authoritarian rule: Southern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1986, s. 110. ISBN 0-8018-3190-3.. 82 MAXWELL, Kenneth. Overthrow and the Prospects for Democratic Transition in Portugal. O'DONNEL, Guillermo, Philippe C. SCHMITTER a Laurence WHITEHEAD. Transitions from 24