Roèník 19 Èíslo 1 1. 12. 2013 Každá vìc pod nebem má svùj èas, øíká Písmo. Advent nás uèí vnímat jeho cenu. OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM VÍRY V nedìli 24. listopadu jsme ukonèili Rok víry, který vyhlásil papež Benedikt XVI. Dotýkal se pøitom dvou výroèí v r. 2012 uplynulo 50 let od zahájení II. Vatikánského koncilu, který byl nazván také koncilem o víøe, a zároveò 20 let od vydání Katechismu katolické církve, v nìmž nalézáme souhrn nauky církve o víøe a životì z víry. Benedikt XVI. nám tedy nabídl tøi dùležité prameny koncilní dokumenty, katechismus a samozøejmì dùležitý pramen, tedy Bibli. To vše mìlo a mohlo být inspirací k prohloubení naší víry. Dovolte mi položit následující otázky. Dokázali jsme nìkterý z tìchto tøí pramenù otevøít, zaèíst se do nìj nebo dokonce hloubìji prostudovat? Mìli jsme odvahu vyjet ze svých obvyklých kolejí a objevit nìco novì inspirativního? Mohla se naše víra obèerstvit, prohloubit a prozáøit náš osobní a rodinný život? Mnohokrát jsem hovoøil o tom, že je to šance pro naši víru, ale záleží také na každém z nás, co s šancí udìláme. Dnes už emeritní papež Benedikt XVI. nabízel ve svých støedeèních katechezích podnìty k promýšlení naší víry. Rád bych každému z nás nabídl aspoò nìkolik jeho postøehù. je významnou pøíležitostí vrátit se k Bohu, prohloubit a odvážnìji žít vlastní víru, posílit pøíslušnost k církvi, uèitelce lidskosti, která nás hlásáním Slova, slavením svátostí a skutky lásky vede na setkání s Kristem a k poznání Krista, pravého Boha a pravého èlovìka. Jde o setkání nikoli s ideou nebo životním plánem, nýbrž s živou Osobou, která nás v hloubi pøetváøí, zjevuje nám naši pravou identitu dìtí Božích. Setkání s Kristem obnovuje naše lidské vztahy, které den za dnem orientuje k vìtší solidaritì a bratrství v logice lásky. Víra v Pána se týká nejenom naší inteligence, oblasti intelektuálního vìdìní, ale vyjadøuje zmìnu života, celku nás samotných: citù, srdce, inteligence, vùle, tìlesnosti, dojmù a lidských vztahù. Víra mìní opravdu všechno v nás a s námi; jasnì ukazuje naše budoucí urèení, pravdu našeho povolání v rámci dìjin, smysl života, požitek z toho, že jsme poutníky smìøujícími do nebeské vlasti. Je nám zapotøebí nejenom materiálního chleba, 2012 R O K V ÍRY 2013 potøebujeme lásku, smysl a nadìji, bezpeèný základ, pevný terén, který nám pomùže žít opravdu smysluplnì i v krizi, v temnotì, v obtížích a každodenních problémech. Právì to nám dává víra. Je to dùvìryplné svìøení se nìjakému «Ty», kterým je Bùh, jenž mi dává odlišnou, ale neménì pevnou jistotu než je ta, kterou mi poskytuje pøesný výpoèet èi vìda. Víra není jednoduchým intelektuálním souhlasem èlovìka s jednotlivými pravdami o Bohu; je to úkon, kterým se svobodnì svìøuji Bohu, jenž je Otcem a má mne rád; je pøilnutím k onomu «Ty», které mi dává nadìji a dùvìru. víra je darem, protože je to Bùh, kdo má iniciativu a vychází nám vstøíc. Víra je tedy odpovìdí, v níž pøijímáme Boha za pevný základ svého života. Je darem, který pøetváøí existenci, protože nám umožòuje pøijmout pohled samotného Ježíše, který v nás pùsobí a otevírá nás vùèi lásce k Bohu a bližním. Tato moje víra však není výsledkem mojí osamocené reflexe, není produktem mého myšlení, nýbrž plodem vztahu, dialogu, který se skládá ze slyšení, pøijetí a odpovìdi. Je to komunikace s Ježíšem, který mi umožòuje vyjít z mého já a z mojí uzavøenosti, aby mne otevøel vùèi lásce Boha Otce. Je to znovuzrození, ve kterém objevuji svoje sjednocení nejenom s Ježíšem, ale také s tìmi, kteøí šli a jdou toutéž cestou. A toto nové zrození, které zaèíná køtem, trvá po celý život. Nemohu zkonstruovat svoji osobní víru v soukromém dialogu s Ježíšem, protože víra je mi darována Bohem skrze spoleèenství vìøících, kterým je církev, a jsem tak pøiøazen k mnoha vìøícím do spoleèenství, jež není jenom sociologické, ale je zakoøenìno ve vìèné Boží lásce, která je v Sobì samé spoleèenstvím Otce, Syna a Ducha svatého, je Trojièní láskou. Naše víra je skuteènì osobní, pokud je také komunitní. Mùže být mojí vírou, jedinì pokud žije a pohybuje se v církevním my, jedinì je-li naší vírou, spoleènou vírou jediné církve. Objevovat, prohlubovat, žít svou víru a být tedy svìdky Toho, kterému jsme otevøeli své životy, nebylo jen záležitostí uplynulého Roku víry, ale je to celoživotní úkol, poslání a dobrodružství. Chtìjme tedy dál kráèet, vedeni svìtlem víry. P. Miroslav Strnad www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-
NOVÉ PROSTRANSTVÍ V OKOLÍ KOSTELA Farníkùm i pouhým návštìvníkùm høbitova èi kostela v uplynulých mìsících jistì neunikl èilý stavební ruch v bezprostøední blízkosti kostela sv. Vojtìcha. Od poloviny èervence do konce øíjna zde probíhaly souèastnì dvì významné opravy. První etapou bylo venkovní odvodnìní základù a zdiva kostela. Cílem bylo zamezit vlhnutí zdiva, opadávání omítky a malby, a to zejména uvnitø kostela, kde bylo pøi vnitøní rekonstrukci odstranìno døevìnì obložení, které vlhkost po léta zakrývalo. Vlhkost by mìla být omezena i z vnìjší strany, což by v budoucnu mìlo zabezpeèit lepší kvalitu a trvanlivost nové fasády kostela (až pro tuto investici budou finanèní prostøedky). Práce byly realizovány výhradnì svépomocí farníky a z vlastních finanèních prostøedkù farnosti byl uhrazen pouze materiál. Došlo tedy k obnažení základù kostela po celém obvodì 50 cm šíøky a asi 80 100 cm hloubky. Poté byla položena odvodòovací drenáž a izolaèní fólie. Rovnìž bylo provedeno nové napojení okapù do kanalizace. Celkovì bylo ruènì vykopáno a odvezeno asi 170 m3 zeminy. Na závìr pak muselo být toto množství navezeno zpìt ve formì propustné vrstvy jemného kameniva. Náklady na tuto opravu tak èinily cca 100 000,- Kè. Práce probíhaly za dohledu Národního památkového úøadu. Druhá etapa prací pak znamenala kompletní opravu pøilehlých chodníkù a prostranství pøed kostelem. Finanèní náklad tìchto prací je 498 888,- Kè a akce byla realizována s podporou ze Státního zemìdìlského intervenèního fondu v rámci Programu rozvoje venkova. Pøedpokládaná dotace by mìla èinit cca 400 000,- Kè (80% celkové èástky) a mìla by být poskytnuta po kontrole celého projektu a schválení oprávnìných výdajù. Vlastní podíl farnosti na financování projektu tak bude èinit èástku cca 100 000,- Kè. I zde demolice stávajících chodníkù, odvezení starého a návoz nového podloží provedli opìt svépomocí farníci, pøitom byl využit veškerý použitelný materiál z výkopù pøi odvodòování i starých chodníkù. Položení nového chodníku, obrub a výškové úpravy terénu vèetnì bezbariérového vstupu do lipovské kaple pak již provedla stavební firma AG STAVING Slavièín. Podìkování patøí všem obìtavým farníkùm, kteøí odvedli bezpoèet hodin namáhavé fyzické práce a uspoøili tak farnosti èástku bezmála pùl milionu korun, pokud by všechny práce provedla stavební firma. Ale i tìm, kteøí se postarali o materiální zajištìní. Za podporu pøi získání dotace a její administrativní vyøizování je nutno podìkovat mìstu Slavièín, zejména panu starostovi Ing. Jaroslavu Konèickému a Ing. Alenì Viktorinové. Velké díky také patøí všem, kteøí svými finanèními dary pravidelnì pøispívají na potøeby farnosti a tyto opravy tak mohly být provedeny. Spolu s pøedchozími opravami støechy a interiéru tak byl uèinìn další krùèek k tomu, aby náš farní kostel byl dùstojným duchovním stánkem i vizitkou celého mìsta. Ekonomická rada farnosti Pokora Jednou pøišel za mnichem do kláštera mladý, skvìle vypadající muž, aby se poradil, co a jak. Rozpovídal se o svých starostech, o podrazech ve firmì, jíž šéfoval, o nenaplnìné kariéøe a o dvou ztroskotaných manželstvích. Èekal, že mnich mu bude dlouhé hodiny nabízet možnosti, jak z toho všeho ven. Avšak jakmile muž ztichl, mnich jenom mávl rukou a prohodil jedinou vìtu: Hochu, pokora je lék na všechno. - PASTÝØ strana 2 -
NOVÝ KØÍŽ V PRESBYTÁØI Prostor užívaný k liturgii musí odpovídat nejvyšším nárokùm po stránce formy liturgické, a také po stránce formy estetické. (Walther Zahner, teolog a historik umìní) V první polovinì letošního roku byla dokonèena rekonstrukce interiéru našeho kostela. Byly opraveny rozvody elektøiny a tepla, kostel byl vymalován a byla upravena výzdoba. Zároveò byl zrekonstruován prostor, kde probíhá posvátné dìní. Hlavním zámìrem oprav v presbytáøi bylo vytvoøení vhodnìjšího liturgického prostoru. Jak je uvedeno v pokynech k øímskému misálu, má být na oltáøi nebo v jeho blízkosti umístìn køíž s podobou Ukøižovaného Krista, aby byl dobøe viditelný pro shromáždìný lid. Proto se pøistoupilo k pøemístìní velkého køíže z pøedsínì kostela do sakrálního prostoru. Tento køíž má svou historii. V roce 1909 jej farnosti darovala rodina Piveèkova. Pøed umístìním do kostela byl korpus Ukøižovaného Krista pøemístìn z pùvodního køíže na novì vyrobený. Na zadní stranu bylo zapsáno: V roce 1863 byl tento køíž zakoupen Františkem Buèkem. Pøevzala ho dcera Františka, která se provdala za Jana Piveèku, je nyní v roce 1909 obnoven a darován do kostela za faráøe Studeného. Obnovil A. Frajt. Byl zavìšen do pøedsínì kostela a po dlouhá desetiletí mìl zde své stálé místo. Autor postavy Ukøižovaného Krista je neznámý. V roce 1975 byl odstranìn hlavní oltáø a presbytáø byl upraven tak, aby vyhovoval závìrùm II. Vatikánského koncilu. Zároveò byl v liturgickém prostoru zavìšen na zeï vlevo od nového oltáøe køíž nový a vìtší, na který byla pøenesena postava Krista z køíže v pøedsíni kostela. Starý køíž z roku 1909 byl uložen na faøe. V roce 1982 byla do kostela instalována nová svìtla a køiš álové lustry. V presbytáøi byl svìtlem zvýraznìn svatostánek a také velký køíž poblíž obìtního oltáøe. Velká oprava malby interiéru probìhla Pastýøský list Advent 2013 Drazí bratøi a sestry, zaèínáme advent, dobu pøípravy na Vánoce i na nový pøíchod Pána Ježíše, a to nejen až jednou na konci vìkù, ale i na jeho nový pøíchod do našeho každodenního života už nyní. Zaèínáme nový církevní rok, v nìmž budeme vìnovat zvláštní pozornost rodinì, jednak proto, že si v roce 2014 pøipomeneme dvacáté výroèí Roku rodiny vyhlášeného Organizací spojených národù, jednak proto, že bez uzdravení rodiny nemùžeme oèekávat zlepšení situace ve spoleènosti, jejíž jsme souèástí. Kriticky hodnotíme politickou situaci státu, kterému dlouhodobì chybí stabilní a moudrá vláda i dobøe fungující úøady. Pøitom nás nezneklidòuje skuteènost, že více než polovina manželství se v naší zemi rozpadá, že mnozí žijí ve volných svazcích bez manželství, že dìtem se upírá základní právo na dobrou výchovu, na jistotu stabilního domova, na lásku otce i matky, na zdravé morální prostøedí! Základem každého státu je rodina. Pokud ta není zdravá, nemùže dobøe fungovat ani stát. Je povinností církve, která dostala od Boha mnoho nástrojù k budování zdravé rodiny, aby se o své bohatství rozdìlila s lidmi kolem sebe, ale pøedevším aby sami vìøící budovali zdravé a pevné rodiny, z nichž mùže vyrùstat zdravá struktura spoleènosti a státu. Protože místní církev tvoøíme všichni spoleènì, prosím každého z Vás o spolupráci. Bìhem roku se budeme snažit uèinit nìkolik spoleèných krokù. V adventu se zamìøíme na modlitbu. Rodina je malá církev. Proto se rodina spoleènì modlí, pøedává víru a slaví svátosti. Blah. Matka Tereza z Kalkaty øíkávala: Rodina, která se modlí, trvá. Dodejme: Trvá, protože plní své základní poslání, upevòuje svou identitu rodinné církve a èerpá z Božího pramene základní živiny pro život rodiny. V modlitbì se otevírá Bohu a jeho lásce, bez níž nemùže být š astná. S dùvìrou svìøuje své potøeby Bohu a zakouší jeho pomoc. Ujiš uje se, že není opuštìná, když je s ní Bùh. Roste v lásce a velkorysosti, když prosí za druhé. Uèí se odpouštìt, když dennì prosí za odpuštìní Boha. Vzájemným odpuštìním se osvobozuje od starých zranìní a zklamání, bourá pøehrady narostlé z mlèení a hradby nedorozumìní, zakouší radost z vnitøního osvobození a nachází novou nadìji. V nìkterých rodinách se spoleènì modlíte pravidelnì, nìkde jen v roce 1989. Byly odstranìny staré nátìry a celý kostel i boèní kaple byly vymalovány podle návrhu akademického malíøe Františka Peòáze z Høivného Újezda. Svatostánek, který byl od roku 1975 vpravo na boèní stìnì, se vrátil do støedu za oltáø. Do presbytáøe byla novì umístìna socha P. Marie a Božského Srdce Pánì. Z toho dùvodu se musel køíž vrátit zpìt do pøedsínì kostela. Jak už jsem v úvodu naznaèil, v letošním roce se køíž opìt stal nedílnou souèástí liturgického prostoru. Tomu ale pøedcházela oprava postavy Ukøižovaného Krista v dílnì Petra Káni v Návojné. Na soše byl proveden restaurátorský prùzkum, byla odstranìna nepùvodní polychromie a retuše byly provedeny tak, aby se dosáhlo autenticity restaurovaného díla. Po ukonèení odborných prací byla socha Krista zavìšena na døevìný køíž. Ponìvadž stávající køíž svými rozmìry nesplòoval podmínky, aby mohl být zaøazen do nového vybavení liturgického prostoru, musel být vyroben nový. Z modøínového døeva jej vyrobil pan Václav Obadal ml. ze Slavièína. Povrch upravil tzv. strukturováním, aby získal patinu starého køíže. Pro budoucí pokolení byla dovnitø umístìna schránka se zprávou o vzniku køíže. Povrchovou úpravu provedl pan Oldøich Münster z Hostìtína. Jako základ použil lazurovací penetraci v odstínu dubu a na ni nanesl silnovrstvou mikroporézní lazuru odstínu pinie. Tato úprava zajistí odolnost proti vlhkosti a jiným nepøíznivým vnìjším vlivùm. Tento køíž a se stane symbolem obìti, znamením spásy a pøíslibem vzkøíšení. Køíž z roku 1909 v pøedsíni kostela (foto z r. 1952). Josef Floreš o svátcích, nìkde vùbec ne. Prosím každého z Vás, abyste udìlali aspoò jeden krok správným smìrem. Kde se nemodlíte spoleènì vùbec, zaènìte aspoò krátkou modlitbou pøed spoleèným jídlem. Kde se modlíte jen obèas, modlete se èastìji. Kde se modlíte dennì, pokuste se Vaši modlitbu zlepšit. Váš krok správným smìrem je velice dùležitý. Modlitba v rodinì se prožívá jinak když se spolu modlí mladí bezdìtní manželé, jinak s malými èi velkými dìtmi, jinak když manželé stárnou. Možná jste udìlali dobrou zkušenost se spoleènou modlitbou v nìkteré životní etapì, a protože jste nedozráli do další etapy, tak jste se spoleènou modlitbou skonèili. Zaènìte znovu hledat vhodný zpùsob Vašeho spoleèného otevírání se Bohu. Všichni máte doma Kancionál, kde nejsou jen písnì, ale také modlitby. Jsou tam návody a pøíklady modliteb. Kde rádi zpíváte, mùžete nìkdy zaøadit do modliteb i zpìv písní. Zvláštì by bylo dobré si v adventì zopakovat èi nauèit se nìkteré koledy, abyste si je mohli na Vánoce spoleènì zazpívat u domácího betléma. Do všech farností se v uplynulém roce dostala brožurka Malá škola modlitby. V nìkterých farnostech si podle ní udìlali jakýsi kurz modlitby v modlitebních spoleèenstvích. Letos bych rád, abyste si takový kurz udìlali v rodinách, a tak našli nìco, co Vaši modlitbu obohatí, co Vás posune ve spoleèném duchovním životì. Na každé faøe Vám mohou zajistit dostateèné množství brožurek Malá škola modlitby. A ještì o jedno Vás v této souvislosti prosím. V každé farnosti je jednou roènì adoraèní den. Celý den je vystavena Nejsvìtìjší svátost oltáøní, abychom mohli s Pánem Ježíšem prožít mimoøádné dùvìrné chvíle. Až bude ve Vaší farnosti, jdìte na adoraci spoleènì celá rodina, více generací, èasto to bude znamenat i více rodin, které patøí k pøítomným prarodièùm. A až bude mít Váš dìkanát spoleènou pou za obnovu rodin, putujte spoleènì celá rodina, pokud to bude jen trochu možné. Dìkuji všem, kteøí pøijmou moje pozvání a zapojí se do obnovy našich rodin modlitbou. Každý veèer v tomto adventu budu posílat zvláštní požehnání všem, kteøí se ten den budou spoleènì v rodinách modlit. A ty, kteøí jsou osamìlí, prosím, aby se ke mnì pøidali svou modlitbou za rodiny v diecézi. Všem pøeji požehnané dny adventní doby a každému ze srdce žehnám. Váš arcibiskup Jan Nesoulad s Bohem Starý opat se procházel v zahradì s èlovìkem, který mìl dobrou náladu, a jen se rozplýval: Ptáci zpívají, sluníèko svítí, tráva ševelí, lidé se milují Co tomuto svìtu chybí? Nic, jen to poslední není úplnì pravda, odpovìdìl mu klidnì opat. Co prosím? Máte pravdu, všechno funguje, ale èlovìk tak úplnì ne. Èlovìk je nejvìtší recidivista ze všech tvorù pod sluncem. Stále preferuje to, co mu pøináší vnitøní mrzutost a duševní kocovinu: nesoulad s Bohem. - PASTÝØ strana 3 -
ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ Nastal podzim a pomalu se blíží zima. Pøíroda se ukládá k zimnímu spánku, aby si odpoèinula, naèerpala síly a pøipravila se na nové jaro, kdy se vše znovu probudí k novému životu. Na ulicích, v obchodech i u našich domù je už vánoèní výzdoba, znìjí vánoèní koledy. Dìti jsou plné oèekávání, my uklízíme, peèeme, nakupujeme dárky a vše jako by volalo, že už je to tady. Všelicos vstupuje pøes naše uši do našeho srdce. Myslíme si, že je správné mít vyzdobené a prozáøené ulice. Ale to není ten hlavní smysl adventu. Zkusme vyèistit a vymést naše srdce skrze svátost smíøení, aby se naše duše zaskvìla svìtlem Boží záøe. Je to svátost, která nás oživuje, která nás ospravedlòuje, abychom mohli oslavovat Vánoce. I když se dny krátí a stále ubývá svìtla, právì do tìchto temných dní pøichází svìtlo nadìje. O první adventní nedìli rozsvítíme první svíci na našem adventním vìnci. Tento adventní vìnec nám pøipomíná Boží pøíslib, pøíslib narození Mesiáše. My si pøipomínáme oèekávání narození Ježíše Krista. Tak jak postupnì pøibývá svìtla na našem adventním vìnci, tak a ho pøibývá i v našich srdcích. Jan Køtitel hlásal radostnou zvìst o pøíchodu toho, který je vìtší než on, nebo on sám uslyšel na poušti Boží slovo. Pro naši pou adventem znamená výzva Jana Køtitele Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky! stálou pøípravu na setkání s našim Pánem a na dùsledný život podle jeho uèení. Jan dobøe vìdìl, že jde o hlavní pøekážku, která brání Pánovu pøíchodu. Máme vyrovnat hory závisti, nelásky a pøekonat chlad mezilidských vztahù. Nemáme se potácet sem a tam po vzoru souèasného svìta, ale žít s pohledem pevnì upøeným na našeho Pána Ježíše Krista. Vánoce bez Ježíše Krista jsou prázdné, pojïme zpìt k èistotì víry! Ne každý se dokáže tìšit na Vánoce, mnohdy nás ovládají všední vìci jako úklid, peèení, nakupování dárkù a vùbec si neuvìdomujeme pravý smysl Vánoc. Øíká se, že jsou to svátky lásky, ano Bùh se z lásky stal èlovìkem, aby nás mohl spasit. I my se snažíme projevovat svým blízkým lásku, proto se snažíme nakoupit co nejvíc dárkù, abychom je mohli obdarovat. Láska se však dokáže projevovat i jinak, neznamená, že èím víc nebo dražších dárkù dáme, projevíme vìtší lásku. Nìkdy se tím snažíme omluvit nedostatek èasu, který jsme mìli tomu druhému vìnovat. Mìjme na mysli i lidi, kteøí jsou opuštìni, nemocní, nebo nikoho nemají, pamatujme i na nì. Mnohdy staèí úsmìv nebo vlídné slovo nebo nìjaká služba. Nìkteøí tøeba ztratili nìkoho blízkého a potøebují slovo útìchy a povzbuzení. Vezmìme do rukou Písmo a ètìme. Bible je Boží list pro nás. Naslouchejme, co øíká Boží slovo: Kristus je vìrný, snažme se být vìrní i my. Boží slovo je jisté, držme se Božího slova, držme se Ježíše. Nemyslím si, že pøikázání Radujte se! je v Bibli náhodou. Je aktuální i pro nás køes any 21. století, kteøí máme za úkol pøedat evangelium pøíštím generacím. Aby bylo naše svìdectví vìrohodné, Mikuláš Když ty prokazuješ dobrodiní, a neví tvá levice, co èiní pravice, aby tvé dobrodiní zùstalo skryto a tvùj otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Matouš 6, 3-4 Blížil se 5. prosinec, pøedveèer svátku svatého Mikuláše, oblíbený èas dìtských srdéèek, svátek všech ochotných dárcù. U nás doma v té dobì probíhaly v kuchyni tajné vášnivé debaty. Ne snad o tom, co dìti ve svých punèochách naleznou (protože dìti se nechávají rády pøekvapit), ani o tom, co rozdáme sousedùm (protože ruènì malované kornoutky sušeného ovoce, oøechù a sladkostí byly už pøipravené v košíku ve spíži). Spustíme sáèek na provázku z horního okna. Oni ho pak za oknem najdou, navrhovala mladší dceruška. Jak to asi udìláme, když bydlíme v pøízemí? Mysli, ty chytrá, oponovala ta starší. Tak co kdybychom povìsili sáèek na kliku dveøí od bytu? hýøila nápady naše pìtiletá sýkorka. Jenže ta starší mìla zase nìjakou námitku: musí být na nás køes anská radost vidìt. Radost z prožívané zkušenosti milovaného dítìte Božího, radost, kterou nepohltí lidské zklamání, trápení nebo bolest. Radost sdílená, prožívaná ve vztahu, radost spojující nebe se zemí. Nutí nás žít náš køes anský život dùslednìji a opravdovìji, mít se upøímnì rádi, více, pravidelnì a hlavnì spoleènì se modlit nejen prosit, ale i dìkovat a chválit. A také více hledat Boží vùli. Vstanu a pùjdu k svému Otci. Spojit ochranu Otce s nìžností Matky. Rorátní mše nám pøipomínají, že Boží láska pøišla na svìt skrze Marii. Marie je ta, která pøijímala Boží slovo a uchovávala ho ve svém srdci. Pus me do našeho života to správné svìtlo, ne podle toho, jak máme vyzdobené prùèelí svého domu, ale nechme vstoupit do našeho srdce to pravé svìtlo, kterým je Ježíš Kristus. Ukliïme si pøedevším svoji duši, protože Vánoce bez Krista jsou nesmysl. Právì skonèil Rok víry, ale tím by nemìla konèit i naše víra. Víra nám nabízí jedno øešení: Spolehni se na Boha a zakusíš Boží moc. Boží cesty mají svoje pravidla, Jeho cesty pøevyšují naše cesty. Mojžíš musel promluvit ke skále, hodit do vody døevo, musel se spolehnout na Boha. Manželé jsou uschopnìni k tomu, aby se na manželství dívali oèima víry. Manželství je tìlocvièna, kde se øádnì zapotíme. Máš klíè a tomu se øíká víra. Když nebudeme mít víru, nièemu nebudeme rozumìt. Vyjdi z víry: Já vìøím, že v této situaci, ve které jsem, mì povede Bùh. Jinak se nelišíme od lidí ve svìtì. Když se øídíme vírou, ta nás dovede do cíle. Tak jako Mojžíš došel do cíle, uvidìl zaslíbenou zemi, když se spolehl na Boha. Pavel vidìl církev, vidìl problémy v církvi, vytrpìl si všemožné pronásledování a na závìr øíká: Dobrý boj jsem bojoval Potøebujeme lidi rozhodné, odvážné, protože mají oèi víry. Jsme na této cestì, abychom došli do cíle. Díky víøe je možné zakoušet Boží lásku i v tìžkostech. Jak øíká svatý Pavel v 1Tes 5,15-24: Hleïte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vùèi všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností dìkujte, nebo to je vùle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraòte v každé podobì. Sám Bùh pokoje nech vás cele posvìtí a zachová vašeho ducha, duši i tìlo bez úrazu a poskvrny do pøíchodu našeho Pána Ježíše Krista. Vìrný je ten, který vás povolal; on to také uèiní. V listu Filipským 4,4-7 øíká: Radujte se v Pánu vždycky, znovu øíkám, radujte se! Vaše mírnost a je známá všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbì a prosbì dìkujte a pøedkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, pøevyšující každé pomyšlení, bude støežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Ludmila Dulíková No jo, ale co když jim to nìkdo ukradne? Tak zazvoníme a uteèeme! triumfovala malá. Na to už nebylo co namítat, a tak se dcerušky daly do plánování dobrodružné výpravy. Budeme si hrát na Mikuláše! vykøikovaly nadšenì a vzrušením poskakovaly po kuchyni. Budeme dávat dárky jako on. Co znamená ten kravál? objevil se ve dveøích kuchynì tatínek. My už jsme to vymyslely! Zazvoníme a uteèeme! jásaly holèièky. Tatínek se na mne zkoumavì zadíval a oèekával, že mu tu chystanou lumpárnu nìjak vysvìtlím. Nadechla jsem se, že mu budu taky vyprávìt pøíbìh svatého Mikuláše, který tajnì dával dary chudým, a že dneska lidi nejsou chudí tak, že by mìli hlad, ale potøebují lásku. Jenže holky tak pøetékaly radostí, že mì vùbec nepustily ke slovu. Budeme rozdávat dárky jako Mikuláš! Paní Nováèkové, paní Hromádkové, Borùvkovým i panu Staòkovi, volala jedna. Ale oni to nebudou vìdìt, že jsme to byly my dvì, protože my zazvoníme a uteèeme, pøekøikovala ji druhá. Nakonec se na sebe vítìzoslavnì podívaly a zadeklamovaly spoleènì: A budeme mít odmìnu v nebi! O darech s Hanou Pinknerovou Co je víra? Jednou se na hodinì pøihlásil novic a zeptal se starého opata: Co je podle vás víra? Opat mlèel. Studenti si už mysleli, že se odpovìdi nedoèkají. Když nastal šum, který nabíral na intenzitì, opat se ozval: Víra je pochybnost a moøe nadìje. - PASTÝØ strana 4 -
Pokora versus pýcha první krok ke ctnosti Milí pøátelé, pøiblížila se nám doba adventu. Doba oèekávání tak velkého zázraku a milosti Boží, kdy Bùh z lásky k nám pøijímá lidské tìlo, pøedpokládá také naši øádnou pøípravu. Jak? To nám napovídá ve svém uèení sám Ježíš Kristus: Zmìòte svùj život. Øada lidí je na rozpacích: Jak? Co mám zmìnit? Nebudu se zde zabývat úvahou, ale uvedu nìkolik pøíkladù jako ukázku, že lze stále co mìnit. Dìdeèek pøišel domù opilý a pak doma láteøil. To víte, že mu to babièka nedarovala a že mu vše øádnì osladila. A pak se bála, že by ji dìdeèek mohl i pobít. Pøišla si pro radu k panu faráøi a øádnì mu situaci vysvìtlila. A vy mu to hned oplatíte, že? Tož babièko, dám vám dobrou radu: když zase takový pøijde a zaène láteøit, hned si vezmìte do pusy svìcené vody a držte ji tam tak dlouho, než to dìdeèka pomine. Pak mnì tak za mìsíc pøijïte povìdìt, jak to pomohlo. Babièka rozradostnìná odešla domù. Doma mìla zásobu svìcené vody. A pøesnì dodržovala pokyny pana faráøe. Když za mìsíc k nìmu pøišla, ptal se pan faráø: Tak co, babièko, pomohlo to? A babièka radostnì zvìstuje: Nó, pane faráøi, a jak! I ten dìdeèek se úplnì zmìnil. Co myslíte, pomohla svìcená voda, nebo to, že babièka držela hubu? Hle, jak pokora, i když zde nevìdomá, dokázala zmìnit život nejen babièce, ale následnì i život dìdeèka. Chlapec byl velmi nespokojený. Bratr a sestra jej odbývali, v nièem mu nechtìli vyhovìt, nebo si s ním hrát, ba i maminka a tatínek nebyli k nìmu dost ochotní a èasto jej odbyli nebo nevyhovìli. Se svojí nespokojeností se svìøil panu faráøi. Ten se zamyslel a po chvíli se zeptal: A používáš také kouzelná slovíèka? To je div! Ona existují také kouzelná slova! A hned prosí pana faráøe, aby ho ta slovíèka nauèil. A pan faráø mu vysvìtluje: To je jednoduché. Jsou pouze dvì: prosím a dìkuji. Zkus to a zaèni je pravidelnì používat. A chlapec poslechl. Když chtìl po sestøe, aby mu pùjèila svùj polštáø (normálnì by jej odmítla), øekl: Pùjè mnì svùj polštáø prosím! - sestra vykulila oèi. To se ještì nestalo. S radostí mu polštáø pùjèila. A ještì víc se podivila, když chlapec polštáø vracel a øekl: Dìkuji. A tak to bylo i u ostatních èlenù rodiny. Všichni se podivili nad tou zmìnou. A od té doby se také zmìnily všechny rodinné vztahy. Zejména se svými nejbližšími, ale i jinými známými nebo dokonce podøízenými velmi èasto jednáme tak, jako by to byla jejich povinnost. A i kdyby to povinnost byla, napø. u podøízeného každý má radost z pocitu, že si jej vážíte, že se nad nìj nepovyšujete, ale naopak když pøicházíte s pochvalou tøeba nepovinnou Prosím, mohl bys mnì... a Dìkuju. Každý má radost z vašeho pøátelství a vždy vám rád vyhoví, i když by to byla jeho povinnost. Pokora dovede zmìnit celý svìt. Ovšem pokora opravdová, upøímná, nikoliv strojená. Nastupoval nový kandidát jako novic do kláštera. Pøivezli jej pøed bránu kláštera. Na bránì jej pøijal drobný mnich, patrnì nìjaký pomocník. Novic se ho hned zeptal, kde bude ubytovaný a øekl mu, kam má které zavazadlo odnést. A když bylo hotovo, zeptal se mnicha pomocníka: A to mne nepøijde pøedstavený ani pøivítat? - Ale vždy on tu celou dobu je, odpovìdìl mnich. Ale kde, když jsem jej celou dobu nevidìl? A pomocník - mnich, který mu všechna zavazadla odnesl, se pøedstavil: Já jsem pøedstavený. Víte, jaká to musela být morální facka tomu kandidátovi, když si uvìdomil svùj èin? A víte, jaká to musela být pokora toho pøedstaveného, když bez poznámky konal službu, kterou si mìl kandidát udìlat sám? Víte, jaký to musel být pøíklad a vzor pokory lekce, která mu byla udìlena? Následující pøíklad nepíše vìøící katolík, ale baptista. Jako v pohádce byli dva manželé a mìli se rádi. Ale pøíèiny k manželské roztržce bývají jednoduché a bezvýznamné. A postupnì se stanou vážnými. Ukázalo se, že manželka je sice dobrá, hodná, ale má špatnou vlastnost: mívá výbuchy hnìvu a zlosti. Naproti tomu manžel byl tvrdohlavý a neústupný. Jejich rozmluvy slyšela celá ulice. Jak to dopadlo? Tak jak muselo: byl rozvod. Pøišly také chvíle, kdy jí bylo líto, že jejich š astné manželství se takto rozpadlo. Ale hnìv vždy lítost zatlaèil. V pøátelském kruhu poznala vzorného muže. Byl jemný, uznalý, pøátelský, dobrý. Krùèek k zamilovanosti byl pøekroèen milovali se. Naznaèil, že by s ní rád navázal bližší styky. Vzpomínky na minulé manželství ji však stále zraòovaly. Ale pøítel jí naznaèil: Budu èekat tak dlouho, dokud budeš potøebovat. O nìkolik mìsícù pozdìji se v tiché dùvìøe muži podívala do oèí a øekla mu: Jsem pøipravena. (Poznámka: V katolické církvi je manželství nerozluèitelné. Druhé manželství uzavøít nelze. Zde se jedná o církev baptistickou. Ale i tady platí láska a ctnost, jako u celého lidstva.) S rozzáøenýma oèima se zeptal: Vezmeš si mne za muže? - Ano! zvolala celou svou myslí. Ale tím se stalo, že pøestala být tou pozornou a laskavou bytostí. Uznávala, že manželství nemusí být tou ustaviènou hádkou. Jenže ten její automatický pilot vždycky vystøelil dávku slov døíve, než je rozum staèil pobrat, a tak zraòovala muže, kterého upøímnì milovala. Vedla dobrý život až na to tajemství: prohlédla, podléhala vzteku a zlobì. Nechtìla být taková, ale nevìdìla co si poèít. Pøi jednom velkém vzteku rozbouøil se u ní tak velký hnìv a emoce, které vrhla na manžela tìmi nejponižujícími slovy. Byla pøipravená, jako vždy u prvního manželství, pustit se do bezhlavé hádky. Ale manžel udìlal nìco nemyslitelného: Jemnì jí položil ruce na ramena, podíval se jí pøímo do oèí a øekl: Já vím, že to nejsi ty. Jsi zranìná a to, co teï dìláš, je reakce na zranìní. Pouta, která ji tak dlouho svírala, náhle spadla na zem a ona se rozplakala. Je mi to líto. Moc se omlouvám. Bylo to jediné, co dokázala vyslovit. Odpus mi, prosím. Toho veèera zakusila promìnu. Pokora se zdá být slabostí èlovìka. Ale je to nejvìtší síla, kterou pøekonám sám sebe a která dokáže bez jakéhokoliv násilí zmìnit i druhého. Jedno staré pøísloví øíká: Chceš-li zmìnit svìt, zmìò nejprve sám sebe. Ještì jeden podobný pøíbìh: Vaøila jsem brambory. Byly už témìø uvaøené, když jsem musela narychlo na chvíli odejít. Požádala jsem manžela: Pohlídej ty brambory. Až se dovaøí, sundej je a rozmaèkej na kaši. Když jsem se po chvíli vrátila, myslela jsem, že vyhoøel dùm: všechna okna otevøena a zápach daleko na ulici. A co v kuchyni: brambory všude po zdi, po sporáku i na stropì. A na dvoøe zkroucené plastové køeslo s pøipeèeným hrncem. Témìø jsem se zhroutila. Co se stalo? Ptám se manžela. No sundal jsem hrnec z plotny a postavil ho na køeslo. Pištìla jsem jako papoušek: Horký hrnec na plastovou židli? Jak mùžeš udìlat takovou hloupost! I zdánlivá hloupost se velmi èasto nafoukne do neuvìøitelných rozmìrù. I zde pøece o nic nešlo: koupí se nové køeslo a nový hrnec. Ale mnì to dokazovalo nìco úplnì jiného: on mì vùbec neposlouchá. Vìdìla jsem, že když se teï budu vztekat jako malé dítì, nic tím nevyøeším. Ale vìdomí se mi zatemnilo spolu se spáleným hrncem. Soptila jsem, vybuchla a rozhodla se, že zde nezùstanu. Mám dost takového manžela, který mì neposlouchá. Proè se nemohl øídit mými pokyny. Èím déle jsem byla naštvanìjší, tím víc jsem cítila sebelítost. Vždycky musím vaøit jenom já. Kdybych nevaøila, doma bychom nejedli. Mìli bychom poøád hlad... V negativních myšlenkách ztrácím zdravý selský rozum. Kvílela jsem ale vzpomnìla jsem si v evangeliu na slepce. Když se ho Ježíš ptal, co chce, prostì odpovìdìl. Pane, a vidím. (Lk 18, 91). Tento verš jsem pak stále opakovala: Pane, dej mi poznat, co bych mìla dìlat a jaká bych mìla být. Málokdy bývají moje modlitby vyslyšeny okamžitì (tedy možná jsou, ale mnì to nedochází). Vrátila jsem se domù a pohlédla na manžela. Ten však udìlal novou chybu, když prohlásil: To byla pøehnaná reakce. To vytvoøilo novou bariéru. Tenkrát jsem ale dodržela pravidla: poèítala do deseti a pak odešla do ložnice se svým zranìným egem ( JÁ ) a lehla jsem si na postel. Manžel si myslí, že jde jen o hrnec, ale mnì vadilo, že mì neposlouchal. A o co šlo? O hrnec? Ne! Šlo o vládu. To je zde skuteèná pøíèina. Manželovi se zdravý rozum vrátil rychleji než mnì. Za ukal na dveøe a zeptal se: Dala by sis šálek èaje? A ještì to øekl pøízvukem, jak se u nich doma mluvilo. Manžel se odvážil vstoupit dovnitø, postavil šálek s èajem a øekl: Je mi to líto, drahoušku. Neposlechl jsem tì. Odpustíš mi? Chvíli jsem trucovala, ale pak jsem ho následovala: Já se ti také omlouvám. Bylo mi jasné, že jsem zbyteènì ztropila scénu a chovala se jako nevychované dítì. Ale zdánlivì jednoduché slovo LITUJI - doprovázené šálkem èaje - proèistilo vzduch pro nás oba. Objali jsme se a dali se do veèeøe bez brambor. Milujeme-li se, nemusíme se nikdy omlouvat. Milovanému odpustíme automaticky všechny jeho prohøešky. Ale bìžný život se Tanèící mnich Po ulici šel pravoslavný mnich. Tanèil a zpíval. Na zídce sedìla skupinka mladíkù a udivenì na nìj hledìla. Ten si musel dát! Podívejte, jak se zøídil, øíkali si mezi sebou. Hej, èlovìèe, z èeho vám je tak veselo? Èím jste se tak opil? zakøièel jeden z nich. Božským svìtlem, odpovìdìl mu mnich. Božským svìtlem? To jsem ještì nepil. Co to stojí? Nic, smál se mnich. Je tady všude, staèí ho nasávat. - PASTÝØ strana 5 -
neobejde bez slov je mi líto. Èlovìk se proti Bohu provinil prvotním høíchem. Pak už v høíšném životì pokraèoval bez jakýchkoliv pravidel. Proto Bùh dal èlovìku také pravidla pro øádný a š astný život dal mu Desatero pøikázání. Desatero není žádné naøízení. Je to vodítko návod ke zbožnému a š astnému životu. Desatero shrnuje prvky, kde se èlovìk mùže prohøešovat. Každé toto pøikázání pøi zpytování si musíme rozvést sami. Napøíklad: cti svého otce i matku svou.... Jistì je velký rozdíl, když jsme k rodièùm hrubí, neposkytujeme jim péèi, nebo když je dokonce bijeme a týráme. Tak lze rozvést každé pøikázání. Aby církev pomohla høíšníkovi pøi zpytování svìdomí, shrnula høíchy, které se nejèastìji vyskytují a sdružila v koøeny, z nichž nejèastìji tyto høíchy vycházejí. Sdružila je do sedmi skupin øíkáme jim sedm hlavních høíchù. Jsou to: pýcha, lakomství, smilstvo, nenávist (zloba), nestøídmost, hnìv a lenost. Jistìže toto nejsou všechny høíchy, pouze souhrn tìch nejèastìjších. Který høích je tìžký nebo i smrtelný a který pouze lehký? Høích sám o sobì není tìžkým ani lehkým. Tím jej uèinil teprve èlovìk sám. Napøíklad: Nepokradeš! Ukradne-li soused sousedovi slepici, je to høích. Ale jsou tak bezcitní lidé, že tøeba souseda necitelnì falešným jednáním pøipraví o celý majetek. Podobnì napøíklad Nezabiješ! To neznamená pouze vraždu. Ale i pomluva mùže být témìø bezvýznamná, ale mùže být také pøíèinou katastrofy a zloèinu. Èeho máme nedostatek, je nedostatek samotný Salman Rushdie v knize Zbìsilost pøedložil následující úvahu: veškerý høích spoèívá v nepøimìøenosti. Aristoteles k tomu píše, že každá vlastnost (i dobrá), je-li vyvedena do extrému, stává se škodlivou. A tak pøesilné lásce hrozí dusivá žárlivost, ze zdravé péèe o sebe se mùže stát nesnesitelná sobeckost, kdy vše kromì mne a mých zájmù ztrácí legitimitu. Jediná vlastnost, píše Aristoteles, kterou nelze nikterak vyvést do extrémù ani pøehnat, je pøimìøenost. Právì pøimìøenosti se nám nedostává, v poslední dobì jsme byli pøíliš pokoušeni bohatstvím, tak jako byl Ikaros pokoušen touhou vzletìt až ke slunci. Ovšem i nepøimìøenost má své hranice. Mùžete napøíklad nepøimìøenì jíst, ale v jednu chvíli budete syti, posléze až bolestivì pøesyceni. Naše spoleènost hladem netrpí, musí ale øešit jiný problém jak pohostit sytého? Výmluvné je rèení, které se používá na Slovensku, když vám hostitel nabízí další pochutinu, ale vy už nemùžete : Oko by jedlo, ale bøicho je pøeplnìné. Zatímco podstatná èást svìta hladoví, problémem naší civilizace je, jak se najíst, a pøitom nenajíst. Vymýšlíme odtuènìnou smetanu, máslo bez másla. Odstraòujeme ze svých pokrmù tu nejvýživnìjší èást. (V pøedešlých kulturách se za nejcennìjší èást masa považoval tuk a lùj, zatímco libové maso se házelo psùm.) A to jenom kvùli tomu, abychom mohli zbìsile a donekoneèna jíst. Proè neumíme být ve svém pøebytku pøimìøení? Proè si neumíme místo koòské dávky odtuènìné smetany dát pár kapek smetany pravé, tuèné? Èím víc toho máme, tím více toho chceme, jako by spotøeba byla drogou. Možná jsme si mysleli, že èím více toho budeme mít, tím ménì toho budeme potøebovat. Èím více vìcí pøechází z množiny potøebuji mít do množiny mám, tím více by se množina potøebuji mìla zmenšovat. Mysleli jsme si, že spotøeba povede k nasycení našich potøeb. Opak se ukázal být pravdou. Èím více toho máme, tím více toho potøebujeme. Staèí jen porovnat, co všechno jsme nepotøebovali pøed dvaceti lety (poèítaè, mobilní telefony) a co vše objektivnì potøebujeme dnes (ultralehký laptop, každé dva roky nový mobilní telefon, neustálé a rychlé pøipojení k mobilnímu internetu). Aèkoliv bohatý by mìl mít ménì nenaplnìných potøeb než chudý, skuteènost se vyvíjí zcela opaènì. Z objektivního hlediska žijeme ve š astné dobì a na dobré stranì zemìkoule. Máme velký výbìr všeho a máme mnohem více penìz, než je tøeba k uspokojení existenèních potøeb. Naše rozpoètové omezení se v mnoha oblastech posunulo tak, že nás už vlastnì neomezuje. Ke štìstí to ale nestaèí. Vybrat si v cukrárnì ze sedmi dortù, kdy na všechny z nich máme Je pøed námi doba adventní, doba pøíprav na pøivítání samého Boha, který svým zrozením vstoupil mezi nás, do našeho svìta hmoty, prostoru a èasu. Tehdy si obyèejnì dìláme pøedsevzetí, jak hodláme svùj život dále napravit. Chceme-li tak napravit všechny své chyby, jsme naivní. Urèeme si postupnì vždy jen jeden úsek, stejnì budeme velmi rádi, když se nám jej podaøí alespoò zlepšit. Až jej alespoò èásteènì zvládneme, pak pøistupme k dalšímu. (Zpovídáme se ovšem ze všech høíchù. Jenom pøedsevzetí si dáváme postupnì). Všimnìte si, jak nìkteøí herci v televizi používají èasto napøíklad slovo samozøejmì. Jak tìžké je tomu zabránit a odvyknout! Já jsem zvolil v tomto èlánku jednu z nejèastìjších neøestí PÝCHU a k tomu její protiklad a velmi úèinnou pomoc - POKORU. Snad vám tìchto nìkolik pøíkladù pomùže najít správnou cestu. Tak jako toho slova samozøejmì, stejnì tak obtížnì se budeme zbavovat i té pýchy. Èasto se z høíchu pýchy budeme ve svátosti smíøení ještì zpovídat, ale mùžeme považovat za úspìch, když budeme moci konstatovat, že tato neøest už nemá takových rozmìrù, ale že se zmenšuje. Milí pøátelé, izraelský národ se dlouhá staletí pøipravoval na pøíchod Vykupitele. My jsme se toho èasu už doèkali. A jeho pøíchod na svìt si radostnì pøipomínáme o vánoèních svátcích. Proto se aspoò po dobu 4 týdnù dobu adventní, zvláš dùraznì a intenzivnì pøipravujme na dobu oslavy jeho pøíchodu na dobu vánoèní. Ing. Novák Antonín chu i peníze, mùže být až psychologicky bolestivé. V momentì, kdy se pro jeden rozhodnete, vzdáváte se dalších šesti chutí a jste na pochybách, zda jste si místo pistáciového nemìli dát oøíškový, nebo ještì lépe èokoládový nebo snad jableèný? Nejlepší by bylo ochutnat všechny, a tak z cukrárny odcházíte v rozpacích nebo s pøecpaným bøichem, pokud jste nedokázali svému pokušení odolat. Pro ekonomy je taková situace tìžko uchopitelná. Ekonomie totiž pøevážnì poèítá se situací, kdy je èlovìk nenasycen a rád by spotøebovával více (a také víc vydìlával). K základním pøedpokladùm ekonomické vìdy patøí, že lidské potøeby jsou neomezené, zatímco zdroje ne. Naše prostøedky narostly o tolik, že si mùžeme dovolit mnohem více než plné nasycení. Nemá-li èlovìk silnou vnitøní disciplínu, materiální pøebytek jej mùže snadno dovést k pøesycenosti a depresím. Ani jedno není blažený stav. Tylor Durden, hlavní hrdina románu Klub rváèù, vykresluje konzumní spoleènost následovnì: Èlovìk celý den pracuje v práci, kterou nesnáší, aby si mohl koupit vìci, které nepotøebuje. Sociolog Ronald Ingleghart po mnohaletém zkoumání fenoménu štìstí v mnoha zemích došel k závìru, že pocit blahobytu sice s pøibývajícím bohatstvím roste, ale pøírùstek je menší a menší. V bohatém svìtì štìstí s pøibývajícím bohatstvím stoupá už jen minimálnì. Není totiž kam stoupat. Zda ekonomický rùst vùbec zvyšuje blahobyt èlovìka, není tak jednoznaèné. Jak píše profesor Mlèoch: Pøestože v nìkterých zemích se po 2. svìtové válce úroveò dùchodù a životní standard zvýšily i o desítky procent, na škále subjektivnì hodnoceného štìstí se nic nezmìnilo, ba existují zemì a èasové úseky, kdy vývoj na ose štìstíbohatství jde úplnì protikladným smìrem. O tom, že veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest, mluvil již Jan Amos Komenský. I kdybychom pomyslný bod štìstí nalezli, umíme v nìm spoèinout a neplahoèit se dál? Jak takový bod vlastnì poznáme? A nejme na nìm právì teï? Zdá se totiž, že jsou dva zpùsoby, jak být konzumnì š astný: neustále spotøebu eskalovat (k dosažení další jednotky štìstí potøebujeme èím dál víc konzumního materiálu), nebo si uvìdomit, že máme dostatek, že nouzí vskutku netrpíme. Jediné, èeho máme nedostatek, je nedostatek samotný. Pøevzato: Rodinný život 4/10 (autorem èlánku je ekonom Tomáš Sedláèek) Smìnárna Starý opat šel zadumaný mìstem a najednou spatøil na malé budce zvláštní nápis: Smìnárna. Zaradoval se, až poskoèil radostí, a pøistoupil k ní. Dobrý den, pozdravil paní, která sedìla vevnitø. Vy tady nìco mìníte? Samozøejmì, mìníme, paní si nevìøícnì opata zmìøila. Aha, a co mìníte? zeptal se mnich dychtivì. No pøece peníze. S tím jste se ještì nesetkal? Tady si, milý pane, mùžete vymìnit své peníze za jaké jen chcete. Žádné nemám, usmál se opat a odcházel. Takže tady mìníte nìjaké papírky, místo toho, abyste mìnili svá srdce. - PASTÝØ strana 6 -
ÈTYØI SVÍCE Na adventním vìnci už hoøely ètyøi svíce. Bylo takové ticho, že jste mohli slyšet, co si spolu povídají. První svíce si povzdechla: Jmenuji se ***** (odpovìï najdeš v textu). Mé svìtlo sice záøí, ale lidé, zdá se, stejnì žádný p o k o j nepotøebují. Spìchají, pøehlížejí jeden druhého, hádají se a vedou války. Nenávist a pýcha je silnìjší než pokoj a odpuštìní. A její svìtlo pomalu sláblo, až docela zhaslo. Druhá svíce zablikala a øekla: Jmenuji se ****. Myslím, že svítím zbyteènì. Vždy tolik lidí už o Bohu nic neví a jejich v í r a pohasla. Hledají své štìstí jinak a jinde a více vìøí vìcem, které si koupí, než sami sobì. Tak proè mám hoøet? A když místností zavanul prùvan, zhasla. Tiše a smutnì promluvila také tøetí svíce: Jmenují se *****. Už nemám sílu hoøet dál. Lidé mì odložili, aby lépe vidìli sami sebe a ne toho, koho by mohli mít rádi. Jejich l á s k a je pryè. A svíce se naposledy zachvìla a také zhasla. Vtom vešlo do místnosti dítì, uvidìlo svíce a øeklo: Ale vy pøece musíte hoøet! Tu promluvila ètvrtá svíce a øekla: Neboj se! Dokud hoøím já, mùžeme ostatní svíce ještì zapálit. Jmenuji se N*****. A dítì vzalo zápalku a zapálilo od té svíce všechny ostatní. (pøevzato z èasopisu DUHA è.5/2012-2013 www.mojeduha.cz) Komu není rady Jakási žena obdarovala klášter obrovským košem plným tøešní. Mniši z toho mìli nesmírnou radost a na tøešnì se vrhli. Starý opat jim mírným hlasem domlouval, aby jedli pomalu a vychutnávali si dary pøírody. Nejezte jich tolik najednou. Takovým tempem za chvíli koš vyprázdníte a bude vás bolet bøicho. Nebude, to nás ještì neznáte! Bratøi se smáli, protože si byli jisti, že to bez problémù zvládnou. Opat se smál také, protože vìdìl, že poèet záchodù v klášteøe je omezen. - PASTÝØ strana 7 -
A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Pøibìhne sousedka do hájovny: Dnes brzy ráno nám sežrala liška všechny slepice. A co váš pes? ptá se hajný. Ten nic, toho ušetøila. V hospodì si chlap povzdechne: Když jsem byl malej kluk, tak mì matka strašila, že si pro mì v poledne pøijde polednice, veèer si mì odnese klekánice. A tak vidíš, neunikl jsem tomu. V dospìlosti si mì vzala èarodìjnice. V Kentucky se vøítí do salonu rozèilený muž a volá na sedícího a popíjejícího farmáøe: Jacku, tvoji ženu nabral právì na rohy býk! Farmáø zachová kamennou tváø a mlèí. Slyšíš, Jacku? Tvou ženu právì nabral na rohy býk, tak dìlej nìco! Na to Jack: No co mùžu dìlat? Strašnì mì bolí zub nemùžu se ani smát! Už jsi to slyšel? Frantík umøel na schodech pøed hospodou. To šel do hospody, nebo už z hospody? No, šel právì dovnitø. Chudák František! Tak jsem slyšel v kavárnì, že ti dal manžel od Sáry do držky. Jo, je to tak. No, a reagoval jsi na to. Jo, to se ví, že jo. A jak? No, otekl jsem. Byl jsem na dovolené ve Francii a už zase chodím, prohlásil jeden muž: Soudím, že jste byl ochrnulý, byl jste v Lurdech a tam jste se uzdravil, dohadoval se jeden posluchaè. Ne, byl jsem na Azurovém pobøeží a nìkdo mi tam ukradl auto. Pan Hubáèek luští køížovku a najednou zaène láteøit: Hergot, kdo má vìdìt, jak se nìmecky øekne Pán Bùh? Potkali se dva kamarádi: Ahoj, jak se máš? ptá se první. Ale jo, mám pod sebou 460 lidí. Né, fakt?! A co dìláš? Seèu trávu na høbitovì. Leží moucha na parapetì a tøepe nožièkama. Letí kolem druhá a ptá se: Copak, aerobik? Nééé, biolit! Ladislav Jílek Humor za kostelem V Karel Jelínek Miroslav Pavlík 365 ANEKDOT aneb Jedna dennì Žehnání adventního vìnce Milosrdný a dobrý Bože, požehnej tento adventní vìnec, aby nás provázel v tomto èase èekání a doufání. Posilni skrze nìj naši víru, že se náš život zdaøí, že na poèátku tohoto církevního roku chceš spojit a uzdravit všechno zlomené a nalomené. A svíèky tohoto adventního vìnce prozáøí a zahøejí nejen náš dùm, ale také naše srdce. A tvé utìšující svìtlo zazáøí v našem domì, aby obmìkèilo veškerou tvrdost a pochybnosti. A svìtlo tìchto svíèek vyžene z tohoto domu všechnu nenávist a svár. A naplní tento dùm tvou láskou a nadìjí. Toužíme po tom, aby tato adventní doba promìnila také náš dùm, abychom v nìm nacházeli domov a uvìdomovali si, že jsme skryti v tobì. Pøipomínej nám svìtlem tohoto adventního vìnce, že ty sám bydlíš v našem domì. Mùžeme být doma jen tam, kde bydlí tajemství. Pokud ty s námi a mezi námi pøebýváš, mùžeme my u sebe vydržet, nebo ty sám, nekoneèné a nevyslovitelné tajemství, formuješ náš dùm v domov, v nìmž jsme rádi. Požehnej tedy tento adventní vìnec a všechny v našem domì, kterým záøí svíèky na tomto vìnci, dobrotivý a milosrdný Bùh Otec, Syn a Duch Svatý. Amen. Anselm Grün Dùvìrná slova Cítím v sobì touhu Milosrdný Bože, zaèíná adventní doba. Cítím v sobì hlubokou touhu tento èas intenzivnì prožít. Rád vzpomínám na to, jak se mì jako dítìte tato doba dotýkala. Avšak v posledních letech šel èasto advent jakoby mimo mì. Nemohl jsem najít èas k tomu, abych si tiše sedl a èekal na tebe a na tvùj pøíchod. Musím nejprve pøijít sám k sobì, abych mohl rozevøít náruè pro tvùj pøíchod. Vím, že ze sebe nemohu vyloudit pocity dìtství. Ale prosím tì, probuï ve mnì touhu po tobì. Pøiveï mì do kontaktu s touhou mého srdce po svìtle a lásce, bezpeèí a domovì, s touhou po tom, co žádné oko nespatøilo a co nikdy nevstoupilo do žádného lidského srdce. Jiskry Šel jsem polní cestou a najednou slyším, jak jezero øíká rybám: Buïte jako jiskry, jednoduché, bez vypoèítavosti, prosté a nevinné. Jinak nemùžete pobývat v mém království pokoje. Celá pøíroda promlouvá Božím slovem. - PASTÝØ strana 8 - Ukaž mi, že žádné mé touhy nemohou být utišeny žádným èlovìkem a žádnými vnìjšími uspokojeními, nýbrž pouze tebou. Rozšiø mé srdce, aby tì mohlo pøijmout, a veï mì do hlubokého ticha, kde tì budu tušit v základech svého srdce. Když tì v sobì pocítím, pak bude advent ve mnì, pak jsi pøišel do mého srdce. Pak odpadnou všechny vnìjškovosti a já pocítím, kdo jsem pøed tebou. Dej, abych v této adventní dobì pøišel k tobì a k sobì samému, aby se mi tvùj pøíchod stal skuteènì spásou. Amen. Anselm Grün Dùvìrná slova
POZVÁNKY NA AKCE MILOSRDNÉ SESTRY SV. KØÍŽE ZVOU DÌVÈATA OD 17 LET 13. 15. 12. 2013 NA ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVU DO KLÁŠTERA V KROMÌØÍŽI. OBNOVU P O V E D E P. J A N S Z K A N D E R A, SPIRITUÁL AKS. JE POTØEBA SI S SEBOU VZÍT BIBLI, ZÁPISNÍK, OSOBNÍ VÌCI A OÈEKÁVAJÍCÍ SRDCE. PØIHLÁŠKY POSLAT NA ADRESU: SR. M. BEATA ZEMANOVÁ, KOPERNIKOVA 1446/3, 767 01 KROMÌØÍŽ. TEL: 573 342 749; E-MAIL: dokromeriz@gmail.com POZVÁNKA NA RORÁTY Víš, co znamená slovo roráty? Je to zkomolenina latinského slova, kterým zaèíná jeden starobylý adventní zpìv. Lidé v nìm prosí Boha, aby jim seslal shùry svého Syna, podobnì jako z nebe padá déš a zemì pak dává lidem úrodu a vše potøebné k životu. V písni se zpívá: Rorate coeli desuper Pùvodnì se jedná o úvodní zpìv k bohoslužbám, které byly slouženy na poèest Bohorodièky, Panny Marie, každou adventní sobotu. Døíve se roráty zpívaly nejen v kostele, ale lidé si je zpívali i doma. Zpìvy mívaly 18, 20 nebo i 60 slok a vyprávìly, co všechno se stalo, než se Ježíš narodil, a jak lidé tehdy èekali na Zachránce, který jim pøinese spravedlnost a pokoj. I dnes se v nich zpívá, jak se tìšíme, až si budeme moci pøipomenout, že se Ježíš narodí. A když se pak také pøemýšlí, jak všechny tyto události souvisí i s naším životem, mùže se Ježíš narodit tady a teï i pro nás. Každé mìsteèko mìlo své roráty. Spoleèné jim bylo to, že trvaly dlouho tøeba i dvì hodiny. Chodilo se na nì obvykle v mraze a za tmy už v pìt hodin ráno a konèily tøeba až v sedm. Umíte si to pøedstavit? Ti, kteøí na roráty chodívali, mohli zakusit, co to znamená mít svìtlo uprostøed tmy, a pak lépe chápali, že pro lidi pohroužené do tmy toužebného oèekávání na pøíchod Spasitele bylo takovým svìtlem narození jeho Matky. Navíc tak dávali najevo, že v adventu, tedy v dobì pøípravy na pøíchod Zachránce, je dobré bdít a být pozorný - i za cenu, že si èlovìk musí ráno pøivstat. Bylo to však také proto, že zpùsob života byl tehdy jiný. Lidé vstávali brzy a chodili spát taky brzy, protože se øídili tím, jak vycházelo èi zapadalo slunce, a ne tím, co ukazují hodiny. Dnes jsme svázáni odmìøováním èasu a den nám zaèíná stejnì v zimì jako v létì škola v osm hodin a práce nìkdy ještì døív. Jsou farnosti, kde se roráty konají i dnes. Dospìlí i dìti si udìlají èas a ráno si pøivstanou. Vezmou si lampièky a ještì za tmy jdou do kostela. Po bohoslužbì a nìkdy i spoleèné snídani na faøe jdou domù. S sebou si možná nesou radost a nadìji z toho, že si pøi rorátech pøipomnìli, že Bùh nenechal lidi nadarmo èekat, poslal jim Vykupitele a že se z toho mùžeme radovat a být mu vdìèní. Také v naší slavièínské farnosti budou letos roráty, a to každou adventní sobotu (7., 14. a 21. prosince) vždy v 7 hodin ráno v kostele. Po nich se sejdeme na faøe ke spoleèné snídani. Hlavnì dìti, ale samozøejmì také dospìlí, jste srdeènì zváni k dobrému a smysluplnému prožití adventu. Charita sv. Vojtìcha Slavièín oznamuje že: od 1. prosince 2013 bude možnost zapùjèení odborných knih pro studenty v oboru Sociální práce a Sociální pedagogiky. k 1. listopadu 2013 se zmìnila telefonní èísla jednotlivých služeb: Øeditelství Tel. è.: 571 112 200 Kanceláø (úèetní, vedoucí služeb pro os. s postižením, os. asistence, DC Maják) Tel. è.: 571 112 201 Peèovatelská služba Slavièín a zdravotní služba Tel. è.: 571 112 202 3. prosince 2013 bude od 9:00 hod. do 14:30 hod. otevøen bazar Charity sv. Vojtìcha Slavièín (budova è.115 pod kostelem) na podporu její èinnosti. Veškeré zboží bude prodáváno za symbolické ceny od 5,- Kè až 30,- Kè. V charitním bazaru mùžete najít pøevážnì dìtské obleèení, obuv, ale také nìco málo pro dospìlé. Sortiment byl vìnován spoluobèany ze Slavièína a okolí. Je možnost pøispìt na pomoc Filipínám, které byly zasaženy nièivým tajfunem, osobnì prostøednictvím sbìrných listin na charitì Slavièín nebo na èíslo úètu 55660022/0800 variabilní symbol 133 Charita hledá nadšené dobrovolníky, kteøí by se chtìli zapojit do pøípravy a realizace lednové Tøíkrálové sbírky 2014 jako vedoucí skupinek. Sbírka bude probíhat v termínu 4.1.2014. Požadavky na vedoucí skupinek: musí být starší 15 let, bezúhonnost, platný obèanský prùkaz. Hlásit se mùžete do 13.12.2013. Kontakt: Charita sv. Vojtìcha Slavièín Zùbková Magda tel.: 571 112 201 mob.: 734 435 242 PRO DÌTI, KTERÉ ODEŠLY PØÍLIŠ BRZY Centrum pro rodinný život v Olomouci zve rodièe, kterým zemøelo dítì, 2. adventní nedìli 8. prosince 2013 na setkání na Svatém Kopeèku u Olomouce. Zvaní jsou i pøíbuzní a pøátelé tìchto rodin. Zaèátek je v 15 hodin, setkání zahrnuje mši svatou za tyto dìti a jejich rodiny a doprovodný program. Úèastníci si s sebou mají vzít svíèky (pøípadnì lucernièku) a pokud chtìjí, tak i fotografii dítìte. Bližší informace na webu www.rodinnyzivot.cz nebo na telefonu: 587 405 250-3. Centrum pro rodinný život zve manžele, pøípadnì i jednotlivce žijící v manželství, na Svatý Kopeèek u Olomouce na duchovní obnovu. Jednodenní adventní zastavení nese téma: Manželé v adventu v Bibli a dnes a povede ho P. Ludvík Døímal, docent na katedøe køes anské výchovy CM teologické fakulty v Olomouci. Souèástí programu bude mše svatá, pøednášky, pøípadnì práce v manželském páru. K dispozici bude obèerstvení a na obìd pizza. Nutné si vzít Písmo svaté. Místo: Francouzský sál fary na Svatém Kopeèku. Termín: 14. prosince 2013. Bližší informace: Josef Záboj, tel.: 587 405 292, e-mail: zaboj@arcibol.cz. Podìkování V nedìli 27.10.2013 jsme v rámci ohlášené akce OTEVØENÉ BRÁNY navštívili náš kostel sv. Vojtìcha, abychom poznali naši slavièínskou dominantu i z jiného úhlu pohledu, než je pro nás obvyklé. Byla nám dána možnost podívat se do míst, která se bìžnì nenavštìvují a taky výstižnì (jak slovnì, tak i fotograficky) pøiblížena historie kostela od jeho poèátkù až doposud. Proto bychom rádi touto cestou p o d ì k o v a l i s o u r o z e n c ù m Kuželovým za jejich peèlivì pøipravený výklad a doprovod kostelem. Dìkujeme za èas, který nám vìnovali a za pøíjemnì prožité nedìlní odpoledne. rodiny Dulíkova a Peškova Pouš Kde lze nejzøetelnìji spatøit pravdu? zeptal se starého opata jeden novic. V poušti, dostal pøekvapivou odpovìï. V poušti? Ale vždy tam nic není, divil se mladý mnich. Drahý pøíteli, nìkdo tam je. Ty a Bùh. Pak kromì vás dvou už nic, je to tak. Proto tam lze spatøit pravdu v plnosti. - PASTÝØ strana 9 -
POHØBY 31.10. Štìpánka Žáková, 1921, Petrùvka 12.11. Libuše Horáková, 1941, Lipová 16.11. Veronika Adamèíková, 1922, Slavièín ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID KOSTELA 30.11. - 6.12. Hrádek 7.12. - 13.12. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. 14.12. - 20.12. Rudimov 21.12. - 27.12. Petrùvka 28.12-3.1. Nevšová 4. 1. - 10.1. Lipová Kratièké pøíbìhy v rámeècích pod stránkami jsou z knihy Pozvání do ticha, autor Juraj Jordán Dovala. Øešení ze strany 7: Svíce se jmenují: POKOJ, VÍRA, LÁSKA, NADÌJE. Èím je advent pro køes ana? ADVENT JE DOBA RADOSTNÉHO OÈEKÁVÁNÍ PØÍCHODU JEŽÍŠE KRISTA. Novinky ve farní knihovnì Martin Buber: Problém èlovìka. Od Aristotela ke Kantovi, Hegel a Marx, Feuerbach a Nietzsche. Josef Šuráò: Je Bùh a duchovní svìt? Tajemství vzniku vesmíru a života. Papež František: Lumen fidei Svìtlo víry. Encyklika papeže je nabídnuta k upevnìní køes anské víry, osvìtluje její základy a povzbuzuje k životu podle evangelia. P. Jan Adamík SJ: Kristus: Král našeho života. Promluvy jezuity P. Adamíka na duchovní obnovì v Pøerovì. B. Meuser, N. Baer: YOUCAT (èesky). Pøíprava na biømování. Neil Nedley: Život bez deprese. Kniha o prevenci a léèbì deprese. V. Griffinová, P. Musson, K. Allenová, E. Kissingerová: Cesta ke svobodì. Jak pøekonávat své každodenní závislosti. Marie Šulcová: Strach buší na dveøe. Pøíbìh knìze, který pøistoupil na spolupráci s StB. Jan Dobraczyòski: Pøelévat moøe. Román o papežství po jaderné katastrofì. Eduard Štorch: O Dìvín a Velehrad. Román z doby Velké Moravy. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Marie Fojtíková Peníze a radost Peníze mají velice složitý vztah k míøe štìstí a radosti. (Edward Diener) Je až s podivem, jak èasto se dnes mluví o penìzích. Jenom dnes? Pohled do Bible ukazuje, že se s otázkou penìz setkáváme jak ve Starém, tak v Novém zákonì. A právì v Novém zákonì se toto téma objevuje velice èasto. I zde zøejmì platí: Nic nového pod sluncem. Nìkoho pøekvapí, že v knize Kazatel èteme: Peníze vyøeší všechno (Kaz 10, 19). Je to však z oddílu nadepsaného Kletba pošetilostí a tìch je tam uvedeno hned nìkolik. Vztah k penìzùm k nim zøejmì nìkdy patøí. Prorok Izaiáš (Iz 55, 2) volá: Proè utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svùj výdìlek za to, co nenasytí? Poslechnìte mì a jezte, co je dobré, a se vaše duše kochá tukem! Jak to je s penìzi v našem životì? Pøedstavují smìnnou hodnotu. Bez nich bychom se dnes tìžko najedli. Na druhou stranu nejde jen o množství penìz, ale i o to, s kým se srovnáváme, jaké jsou naše RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------- 15.00 16.00 Pátek 8.30 9.30 15.00 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: faslavicin@ado.cz Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 16.30 PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE 7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin PO, ST, PÁ 18.00 hodin SO 7.00 hodin NE 1.12. 1. nedìle adventní cyklus A ÚT 3.12. sv. František Xaverský ST 4.12. sv. Barbora PÁ 6.12. sv. Mikuláš SO 7.12. sv. Ambrož NE 8.12. 2. nedìle adventní PO 9.12. Slavnost Panny Marie poèaté bez poskvrny prvotního høíchu PÁ 13.12. sv. Lucie SO 14.12. sv. Jan od Køíže NE 15.12. 3. nedìle adventní ÚT 17.12. sv. Lazar NE 22.12. 4. nedìle adventní ÚT 24.12. Štìdrý den ST 25.12. Slavnost Narození Pánì pøedstavy o tom, kolik penìz je tøeba k životu a jak to vztahujeme k tomu, co sami máme. Kolikrát se setkáváme s falešným pøesvìdèením, že za peníze se dá koupit všechno. Pravda to není. Za peníze není možno získat úctu druhých lidí a zvláštì ne tìch, kteøí si naši úctu nejvíc zaslouží. Za peníze není možno koupit moudrost. Žádné peníze nevedou k prožití kvalitního, smysluplného života. A k tomu ještì platí: Kdo miluje peníze, penìz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti (Kaz 5, 9). Za peníze není možno koupit lásku. Výzkumy ukazují, jak je nebezpeèné udìlat si z penìz modlu. Èím více penìz kdo získá, tím více je pøesvìdèen o tom, že si to zaslouží. Pøitom se ukazuje, že ti, kteøí jsou závratnì bohatí, nejsou ani moudøejší, ani kulturnìjší než ostatní, naopak èasto jim chybí cit pro druhé, pro ty chudší. Prorok Izaiáš i nás vybízí: Vzhùru! Všichni, kdo žízníte, pojïte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojïte, kupujte a jezte, pojïte a kupujte bez penìz a bez placení víno a mléko! A ten, kdo toto pøináší, nám øíká: Èlovìk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím (Lk 4, 4). Jaro Køivohlavý Není radost jako radost PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:adamkova@bth-slavicin.cz a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 25.12.2013 na Slavnost Narození Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 7.12.2013. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -