FARNÍ MÌSÍÈNÍK. www.farnostbrumov.ic.cz Zpravodaj Øímskokatolické farnosti sv. Václava Brumov - Bylnice Sv. Štìpán Sidonie. J.

FARNÍ MÌSÍÈNÍK www.farnostbrumov.ic.cz Zpravodaj Øímskokatolické farnosti Václava Brumov - Bylnice Sv. Štìpán Sidonie 12. 10. 2008 28. nedìle Èíslo: 11 Roèník: 13 " ivot èlovìka má smysl, jestli e po nìm zustanou nesmazatelné stopy lásky. J.Kratka Kalendáø 19. 26. Nedìle Pondìlí Úterý Støeda Ètvrtek Pátek Sobota 29. nedìle 30. nedìle 13. Romulus 20. 27. 21. 28. 22. Vitalis Hilarion Donát Evarist 14. Kalist I. Šimon a Juda Najdete-li mì mrtvou nìkdy ráno, netrapte se tím; to by tatíèek Bùh docela prostì pro mne pøišel. Pro mne si nepøijde 'smrt', ale Bùh. Smrt není nìjaký pøízrak anebo hrozná pøíšera, jak se znázoròuje na obrazech. V katechismu se øíká, e 'smrt je odlouèení duše od tìla', nic jiného... Nu a já nemám strach z odlouèení, které mì nav dy spojí s dobrým Bohem." /Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do ivota/ Jak ú asný postoj Terezie! Snad by si ka dý z nás vìøících pøál umírat s takovou jistotou. Bohu el, z mé knì ské praxe jednoznaènì vidím, e jen málo lidí takto umírá. Místo opravdové víry, která je dùvìrou Nìkomu, jistotou pøítomnosti Milujícího, obèas vládne v našich srdcích strach a v krajních situacích zoufalství. Je pravdou, e smrt v dycky do jisté míry zùstane poutí do neznáma, ale jak budeme umírat se uèíme u dnes. Smrt bude tvým porodem pro ivot vìèný. Hodina tvého rozlouèení s pozemským ivotem bude poslední zkouškou. Bude to velmi dùle itý okam ik, a pokud se almistou u dnes mù eš zpívat Hledám tvoji tváø, Pane mùj, na prahu vìèného ivota najdeš Toho, kterého jsi hledal. On jako milující tatínek tì vezme do náruèí a spoleènì budete hodovat. Maria, kterou jsi dennodennì ádal pros za nás høíšné nyní i v hodinu smrti naší také tì nenechá osamìlého. Ona tam bude s Tebou. Máme pùlku mìsíce øíjna - mìsíce zasvìceného Pannì Marii Rù encové, za chvíli Dušièky. Mù eš s jistotou Terezie øíct: Pro mne si nepøijde 'smrt', ale dobrý Bùh!? P. Karel 15. Terezie od Je íše 23. bl. Marie 29. 30. Restituta 13. øíjna - 12. listopadu 2008 16. Hedvika Jan Kapistránský Marcel 17. 24. Ignác Antiochijský Antonín Maria Klaret 18. 25. 31. 1. Wolfgang Lukáš Kryšpín Všichni svatí 31. nedìle 2. 3. Martin Karel bl. Øehoø 4. 5. 6. 7. 8. de Porres Boromejský Lakota Leonard Wilibrord Gottfried 9. 32. nedìle 10. Lev Veliký 11. Martin 12. Josafa Strana 1

V køes anství nejde o dokonalé jednání V køes anství nejde o dokonalé jednání. Køes anství se na prvním místì nezabývá pøedvádìním èi rozebíráním detailù dokonalého lidského chování. Pøednostním zájmem køes anství je pøedávání lásky, je nám jediná umo ní být dokonale lidskými. A k tomu dojde, dokonalé lidské chování pøijde samo. Toto mù e probìhnout i v ivotì našem, pokud dovolíme Bo í lásce, aby nás pronikla, Duchu Bo ímu, aby nás prostoupil. Našim cílem je tedy nechat se proniknout láskou, je byla hnací silou i Kristových skutkù, nechat se prostoupit Duchem, jen byl zdrojem i Kristových slov a èinù. Evangelia nás nezvou, abychom Krista kopírovali. Opakovanì nás ale vybízejí, abychom do Krista vstoupili a nechali ho vstoupit do sebe. Tak nás mù e o ivovat svým Duchem. Jeho Duch pùsobí nejlépe u tìch, kdo mají oèi dokoøán a vidí, jak nesmírnì Boha potøebují a jejich srdce a mysl jsou otevøeny jej pøijmout. Podle D.Torkingtona, z knihy Neztrácet nadìji Myšlenky o rù enci Na naší ivotní pouti potøebujeme prùvodce, který zná cestu, oporu, na kterou se mù eme spolehnout, cestu, která vede k cíli. Všechno to je nám dáno v rù enci. Je to souhrn a tres evangelia a mù e nás doprovázet doslova od kolébky a do hrobu. Jednou jsem vidìl rù enec zhotovený ve váleèném zajateckém táboøe z velmi vzácné suroviny: z chlebové støídky. Skuteènost, e hladový voják si odtrhl od úst drahocenný chléb, aby si z nìho zhotovil rù enec, mluví výmluvnìji ne mnoho zbo ných knih. Rù enec je souhrn naší víry. Pøed nìkolika lety, kdy evangelium bylo v Rusku ještì zakázáno, a lidé byli proto pronásle- dováni, navštívilo mì v NDR nìkolik bratøí ve víøe, kteøí se od r. 1943 nemohli úèastnit ádné bohoslu by. Zeptali se mne: Co musíme vìøit a co máme pøedat našim dìtem, abychom dosáhli vìèného cíle? Proto e si s sebou nemohli vzít ádné knihy, vtiskl jsem jim do ruky rù enec. Na otázku, co to má spoleèného s obsahem víry, mohl jsem jim jednoduše odpovìdìt: Na konci rù ence je køí. Sv. Tomáš Akvinský øíká: Køí je kniha, kterou není mo no nikdy dostateènì dostudovat. Na køí i se modlíme vyznání víry. Pak pøijdou první tøi zdrávasy s bo skými ctnostmi: vírou, nadìjí a láskou. To je naše ivotní nauka. Pak následuje na šòùrce navleèený, jakoby ze slepeckého písma, celý Nový Zákon, který mù e pøeèíst jen vìøící èlovìk svýma modlícíma se rukama: Víc ne rù enec nepotøebuji nic k víøe ani k ivotu. Nato zvedl jeden mu s nadšením rù enec do výše se slovy: Tady dr ím v ruce celou víru Církve. Joachim kardinál Meisne Z farních matrik - záøí 2008 Pokøtìni byli: Veronika Ovesná Dominik Slabík Sezdáni byli: Barbora Chuchmová a Jiøí Ovesný (Brumov) Pohøbeni byli: Ludvík Baøinka (1942) Marie Kebísková (1929) Marie Kamenèáková (1917) Josef Macháè (1933) ROK BIBLE Sedm pravidel k pochopení Písma - T. Longman Šesté pravidlo Zkušenost je tøeba vykládat ve svìtle Písma, ne Písmo ve svìtle zkušenosti A pøíliš èasto pøekrucujeme smysl Písma tím, e ho necháváme utváøet svou vlastní zkušeností, spíše ne naopak. Strana 2 Jedním ze zpùsobù, jak si necháváme svou zkušeností ovlivòovat porozumìní Písma, je vkládání svých vlastních myšlenek. Mnoho vìøících si na podporu svých myšlenek najdou biblický úryvek, který vyjmou z kontextu a argumentují jím - bez ohledu na to, co uèí celá Bible (tím porušují sedmé pravidlo). Kdy se napøíklad pro sdílení svého nábo enského pøesvìdèení dostanu do nepohodlné situace, mohu si vystavìt výmluvu pro neevangelizování právì na textech o Bo í lásce. Mohu pak citovat 13.kapitolu 1.listu Korin anùm a spoustu dalších úryvkù, abych dokázal, e Bùh a láska jsou témìø synonyma. Dále mohu uva ovat takto: Je-li Bùh láska, jak by mohl nìkoho odsoudit Touto cestou se mohu usnadnit zvìstování Pána Je íše tím, e vynechám jasné uèení týkající se høíchu, soudu a pekla. Dalším nebezpeèím pro porozumìní Písmu je zkreslení na základì našich kulturních daností. Mù e se toti stát, e z Bible podvìdomì uèiníme západní, dokonce i americký text, kdy do ní budeme vkládat významy, které nám pøijdou díky naší výchovì samozøejmé. Kapitalismus ani socialismus jako takový není v ádném pøípadì pøedmìtem uèení Bible. Ale jak ameriètí pravicoví køes ané, tak i zastánci teologie osvobození v Latinské Americe, Bibli pou ijí na prosazení svých programù. Lékem na taková pokøivená chápání je ukázat na biblické texty, které myšlenky kapitalismu i socialismu podkopávají. Naše pozitivní zkušenost s kapitalismem a negativní se socialismem nás nesmí vést k tomu, abychom první systém oznaèili za biblický a ten druhý naopak za nebiblický (autor jeamerièan, pozn. pøekl.) Pravdìpodobnì jedna z nejaktuálnìjších otázek v evangelikálních kruzích se týká toho, zda jsou dary Ducha jako napø. proroctví a modlitba v jazycích udìlovány i v dnešní dobì.

Argumenty na obou stranách této diskuse se èastìji ne na biblické uèení odvolávají na lidské zkušenosti. Pokud se nìkdo v jazycích modlí, bude mít sklon vìøit tomu, e Bible jeho zkušenost dosvìdèuje. Pozoruje-li však na druhé stranì nìkdo jiný, e u ívání charismat zpùsobuje v bohoslu bì zmatek, bude se pravdìpodobnì sna it nalézt dùkaz o tom, e u ívání duchovních darù v dnešní církvi je neopodstatnìné. Pane, dìkujeme Ti za Tvé slovo. Díky, e k nám dennì promlouváš v Písmu, V liturgii, v bli ních a v ka dém okam iku našeho ivota. Ty obracíš své slovo k nám, Tebou stvoøenými A zatímco se tomu nepøestáváme podivovat, objevujeme, e jsme tímto slovem ka dý den utváøení. Dìkujeme za Tvé slovo formující rozum, ivot, schopnosti. O Bo e, vyznaè pro nás cestièky v poušti, namaluj stopu na vodách, o iv znamení Tvé pøítomnosti mezi námi, abychom se sytili Tvými pøísliby, které podporují naše spoleèenství víry. Pane Je íši, jediný pravý vykladateli, Uèiò mé srdce vnímavým k pravému významu Slova, ukrytého mezi slovy. Kráèej po mém boku a vysvìtli mnì, uzavøenému, jako jsi vysvìtlil uèedníkùm z Emauz, všechnu tu novost, radost, svìtlo, které nám pøineslo Tvé zvìstování. Sešli svého Ducha: Budeme tak mocí následovat ty slu ebníky Tvého slova, kteøí meditovali, zachovávali, milovali a s láskou pøedávali Tvé slovo svými lidskými slovy, abychom se tak mohli promìnit v pravé svìdky, proroky a nositele Tvého odkazu k záchranì všech. Uèiò o Pane, abychom se ponoøili do Písma co nejhloubìji a mohli Tì co nejplnìji nalézat. Èím více Tì poznáváme, tím více ijeme Tvým Slovem, Které je cestou, pravdou a ivotem na vìky. Veèer chval 5. záøí 2008 Rok 2008 je vyhlášen rokem Bible a tak si trochu vyzkoušejme naše vìdomosti, které jsme ètením a nìkteøí i opisováním Bible získali. Je tu pøipraven krátký kvíz. 1. Bible byla napsána: a) samotným Bohem bez pomoci lidských nástrojù b) apoštolem Pavlem c) nejménì 36 autory z vnuknutí Ducha svatého 2. Hlavním pøedmìtem Bible jsou: a) idé b) církev c) Pán Je íš 3. Co není pøedmìtem Starého zákona a) stvoøení svìta b) vstup høíchu na tento svìt c) církev 4. ivotní pøíbìh Pána Je íše Krista je popsán a) ve ètyøech evangeliích b) v knize Skutkù apoštolù c) v Petrových listech 5. To nejlepší, co s Biblí mù eme udìlat je: a) vyèkávat s pøijetím jejího poselství dokud ji neporozumíme b) mít ji v úctì a èíst v ní úryvky c) èíst ji, vìøit jí a podle ní ít 6. Výraz,, inspirace Bible znamená, e : a) Ka dý, kdo ji ète, je inspirován ke kvalitnìjšímu ivotu b) Bùh vedl pisatele slovo za slovem c) myšlenky Bible pocházejí od veleknìzù 7. Kterou pravdu o Bohu hlásá verš Jan 3, 16? a) Bùh je duch b) Bùh je neviditelný c) Bùh je láska 8. Narozením Pána Je íše se stalo e: a) pøestal být Bohem, aby se mohl stát èlovìkem b) spojil v sobì Bo ství i lidství c) nebyl pravým èlovìkem, proto e byl Bohem 9. Zmrtvýchvstání Pána Je íše je: a) objektivní událostí týkající se jen osoby Je íše b) spásonosnou událostí c) je potìšením pro apoštoly 10. Kde Bùh kraluje: a) v Izraeli b) tam, kde se uskuteèòuje jeho vùle c) v kostele Správné odpovìdi najdete na konci rubriky Naše farnost dnes. Strana 3 Slavnost svatého Václava - svátek naší farnosti Na slavnost jsme se duchovnì pøipravovali u od pátku 26.záøí, kdy byl celodenní výstav Nejsvìtìjší svátosti. Po ranní mši svaté a do veèerní mše byla mo nost osobní adorace. V 15 hodin byla spoleèná pobo nost. V sobotu ve 14.00 jsme mší svatou zahájili farní odpoledne, které probíhalo na hradì. Viz èlánek v Katolickém týdeníku 1.10.2008. V nedìli, v den slavnosti, byla hlavní mše svatá v 10 hodin. Celebrantem i kazatelem byl host P. Radek Sedlák, faráø v Troubkách nad Beèvou.

Prùvod na hrad Panna Maria Rù encová a válka Zdá se to divné, e? Dejme si to do souvislosti. Památku P.Marie Rù encové 7. øíjna a jednu z nejvìtších námoøních bitev v dìjinách - bitvu u Lepanta. Co a proè se stalo 7. øíjna 1571? V této dobì Turci u dlouho ohro ovali Evropu. Turecká øíše byla velmocí prvního øádu. Ovládala od Kavkazu (Arménie) i oblasti ji ního Ruska a Ukrajiny (celé pobøe í Èerného moøe), celý Balkán a k Vídni a Bratislavì, na východì byla turecká hranice s Indií, ovládali celý Blízký východ (vèetnì Svaté zemì) a celé pobøe í severní Afriky a do Al írska. Turecká námoøní moc ovládala Èerné moøe, Perský záliv, Rudé moøe a východní Støedomoøí. Západní èást Støedozemního moøe ovládali jen èásteènì, díky hrdinnému odporu øádu Maltézských rytíøù. Pøi pokusu o dobytí Malty Turci neuspìli. Ale dobyli Kypr a pøi obsazování Nikózie a Famagusty se Turci dopouštìli ukrutností proti místním køes anùm. Na podnìt pape e Pia V. se koneènì ustavila protiturecká Liga, kterou 20. kvìtna 1571 podepsal pape Pius V., španìlský král a Benátská republika. Velitelem branné moci Ligy byl jmenován don Juan deaustria, španìlský princ. Bìhem nìkolika mìsícù se k nìmu pøihlásilo mnoho dobrovolníkù z celé Evropy. Pøedevším bylo nutné zlomit tureckou námoøní moc, aby nebyly ohro ovány ostrovy a pøístavy ve Støedomoøí a byla znemo nìna pøeprava tureckých pozemních vojsk po vodì. K výpravì bylo pøipraveno 111 lodí benátských, 81 lodí španìlských, 12 pape ských a 5 lodí Maltézských rytíøù. Kromì pøíprav vojenských probíhaly i pøípravy duchovní. Pius V., tento velký dominikánský pape, právì v souvislosti s událostmi této doby se neustále modlil rù enec, doporuèoval jej všem vìøícím. Vojáci a námoøníci Ligy byli na moøe vybaveni mimo zbraní a zásob také rù- encem a rovnì se jej modlili. Pøed odplutím loïstva bylo konáno triduum, pøi nìm se všichni vyzpovídali, pøijali Tìlo Pánì a sna ili se získat odpustky udìlované všem, kdo se zúèastní tohoto boje. Bojovníky na lodích doprovázelo i mnoho knì í. 16. záøí 1571 køes anské loïstvo vyplulo na moøe a smìøovalo do Korintského zálivu, proto e velitelé vìdìli, e se zde zdr uje turecká flotila. Poèet lodí, bojovníkù, námoøníkù a veslaøù byl na obou stranách pøibli nì stejný. Obì loïstva se k sobì pøiblí ila v nedìli 7. øíjna u Lepanta. Bitva zaèala v tentý den v jednu hodinu po poledni. Teï zkrácený prùbìh bitvy, jak jej popsal svìdek a úèastník - dobrovolník Miguel de Cervantes Saavedra (autor knihy Don Quijote de la Mancha ). Don Juan de Austria dal vztyèit velitelskou vlajku svatého køí e na své lodi. Tu pozdravilo silné a jednomyslné zvolání, výkøiky z tisícù hrdel, z hrudí zapálených odvahou, jim jako ozvìna odpovídal øev a jekot z nepøátelských lodí, nesoucí se nad moøem. Eskadry zaujaly bitevní postavení, pravé køídlo køes anù tvoøilo 64 galér pod velením Andrea Dorii, na levém køídle 63 galér, vìtšinou benátských, kterým velel Agostino Barbarigo, který se ale vítìzství nedoèkal, nebo ho zabil nepøátelský šíp. Støedu a zálohám (zbývající lodì) velel markýz de Santa Cruz - ty byly pøipraveny zasáhnout, kde bude tøeba. Byli to zkušení vojáci a námoøníci, dychtící skoncovat s Turky. Pøed sebou mìli tureckou flotilu, rovnì bojechtivou a zkušenou. Na zádi protivníkovy vlajkové lodi bylo vidìt zpupnou postavu Ali-Paši, tureckého admirála v kaftanu z bílého brokátu s turbanem zdobeným zlatem a drahokamy pod Mohamedovým praporem. Ji teï se tìšil, jak je slavnostnì vítán v Istanbulu jako vítìz. Netušil, e u Istanbul nikdy nespatøí. Na turecké lodi odpovìdìli na výzvu dìlovou salvou. Zvuk tureckých bubnù a polnic dávajících znamení k boji doléhal a ke køes anùm. Bitva zaèala. Bylo vidìt dona Juana na galéøe, jak pokleká a hlasitì prosí Boha a Svatou Pannu o vítìzství. Posádky na všech lodích následovaly pøíkladu svého velitele, knì í poklekli a s pozdvi eným krucifixem vzývali Boha. Na turecké stranì zaznìl ohlušující ryk, kterým Turci obvykle zahajovali bitvy vytím, øevem, údery jataganù o štíty, zvukem bubnù, rohù a trumpet. Ihned na to se lodì k sobì pøiblí ily a po salvách dìl se lodi zahákovaly. Zaèala zuøivá øe mu e proti mu i. S postupujícím èasem vzrùstala zuøivost a krutost boje. Všude kam dosáhl zrak, bylo moøe pokryto útoèícími lodìmi, troskami, znièeným plachtovím a polámanými stì ni, vše v mraènech kouøe z palby dìl i z hoøících lodí. Cervantes byl dvakrát zranìn výstøelem z arkebuzy, druhá rána mu nav dy zchromila ruku. Zranìn a zborcen krví dál bojoval jako ostatní køes anští vojáci. Pološílený bolestí i zápalem boje koneènì uslyšel výkøiky vítìzství. Pak u toto zvolání opakovala celá flotila køes anských lodí. Byly ètyøi hodiny odpoledne, kdy uvidìli, jak turecké lodi obracejí a rozvinují plachty k útìku. A moøe pokryté troskami, mrtvými a rudou krví se rozeznìlo mohutným a jednohlasným voláním celé køes anské armády, k nìmu se pøipojil i radostný jásot 12 000 zajatcù, pøikovaných k veslùm tureckých galér a nyní získávajících svobodu. Tolik o bitvì Miguel de Cervantes. Byly ètyøi hodiny odpoledne. Po tøíhodinové bitvì byli Turci pora eni. Køes anù padlo 7 000, Turkù 40 000 a 8 000 jich bylo zajato. 12 000 køes anù osvobozeno z galejí. Turkùm zùstalo jen 40 lodí - ještì poškozených. Námoøní moc Turkù byla zlomena. V dobì výpravy se pape a celá Evropa modlila za vítìzství. V pøedveèer bitvy strávil pape celou noc na modlitbách a ještì 7. øíjna ve dne. 7. øíjna odpoledne jej navštívil pokladník s nìkolika preláty s úøedním jednáním. Kolem ètvrté hodiny odpolední pape pøerušil jednání a pøikázal pøítomným mlèet, pøistoupil k otevøenému oknu a dlouho u nìho stál. Pak se obrátil a sdìlil pøítomným: Pojïme podìkovat Bohu, nebo naše loïstvo se srazilo s tureckým a v tuto hodinu zvítìzilo. Posel se zprávou o prùbìhu bitvy a o vítìzství dorazil do Øíma a 21. øíjna v noci. Jak mohl pape vìdìt jistì a tak pøesnì o vítìzství? U 7. øíjna ve 4 hodiny? Spoje, telefony, vysílaèky - nic takového neexistovalo. Ale stalo se. Na této skuteènosti nelze nic zmìnit. Katolický svìt si oddechl. Mýtus o turecké nepøemo itelnosti padl. Hlavní zásluha za toto historicky dùle ité vítìzství je pøipisována pape i Piu V. Po tomto vítìzství vydal Pius V. bulu Salvatoris Domini z 5. bøezna 1572. Vdìènì v ní vzpomíná: 7. øíjna pøedešlého roku bylo nám podivuhodnì udìleno vítìzství proti Turkùm, nepøátelùm katolické víry. Nikdy na to nezapomeneme. Stalo se tak pro zásluhy a na pøímluvu Slavné Panny Marie, Matky Bo í. Vyjadøuje tak všeobecné pøesvìdèení, e tohoto vítìzství bylo dosa eno modlitbou rù ence. Od té doby se slaví v celé Církvi památka Panny Marie Rù encové. Pøevzato z internet Strana 4

Obèanské sdru ení Diakonie Broumov ve spolupráci s Charitou Valašské Klobouky a za podpory mìstského úøadu Brumov-Bylnice VYHLAŠUJE HUMANITÁRNÍ SBÍRKU SBÍRÁME: * Letní a zimní obleèení /dámské, pánské, dìtské/ * Lù koviny, prostìradla, ruèníky, utìrky, záclony, látky * Peøí, péøové a vatované pøikrývky, polštáøe, deky * nepoškozenou obuv * kabelky, tašky VÌCI, KTERÉ VZÍT NEMÙ EME: lednièky, televize, nábytek, poèítaèe, domácí potøeby (nádobí apod.), a dìtské koèárky, které se transportem znehodnotí. Sbírka se uskuteèní: dne: 14. - 15.10. 2008 èas: 15:30-17:30 místo: budova bývalé mìš anky Vìci, prosíme, zabalte do igelitových pytlù èi krabic, aby se nepoškodily transportem. Denní stacionáø Brumov-Bylnice poøádá dne 15.10.2008 poutní zájezd do BLATNICE POD SV. ANTONÍNKEM Program: odjezd 7.00 hod spoleèná mše svatá køí ová cesta obèerstvení prohlídka vinohradù spojená s ochutnávkou vína návrat okolo 17.00 hod Zájemci se mohou hlásit telefonicky nebo osobnì v Denním stacionáøi. Vlaštovka Vlaštovka je sympatický pták, ale kdy vlétne do kostela, nevidíme ji rádi. Zanechává toti po sobì nepìkné stopy a kdy se ji nepodaøí vyhnat, za pár dní zahyne hladem. Vzal jsem tedy dlouhý smeták a honil ji. Bylo to marné, vrá ela do oken, ale otevøené dveøe nenašla. Podaøilo se mi ji chytit a tøetí den, kdy u byla zesláblá. Zmítala sebou, musel jsem ji pevnì dr et v dlaních, aby se mi nevysmekla døív ne ji vynesu ze dveøí a pustím na svobodu. Kdyby dovedla mluvit, vyprávìla by tento pøíbìh jistì docela jinak. Líèila by, jak se dostala do pasti, ze které nebylo úniku, jak ji trápil hlad a pøedevším hrozná nestvùra, která po ní sahala dlouhým chapadlem, jak se zesláblá ocitla v jejích spárech, ze kterých se jí v poslední chvíli podaøilo uniknout. Vlaštovka samozøejmì nemù e chápat, e hrùza, kterou pro ila, byla jedinou cestou k její záchranì. Ale èlovìk, ten by mìl vidìt víc, ne jen povrch vìcí a událostí. Nevolí Bùh k naší záchranì nìkdy cestu, kterou my chápeme jako neštìstí? Nemusíme pøitom myslet hned na smrtelnou hrùzu. Z ivotopisù svatých známe pøíhody, vlastnì zcela obyèejné trapasy, které se staly tím posledním impulsem k nastoupení nové cesty v jejich ivotì. Tak napø. zaèínající advokát Alfons z Liguori vlastní nepozorností prohraje klientovi mnoho penìz. Nastrojený švihák Petr Gonzales se pøedvádí divákùm a kùò ho shodí do bláta... Nenašli bychom i ve svém ivotì nìco podobného? Èlovìk by se kolikrát nejradìji nevidìl, myslí, e je všemu konec, a zatím mo ná nìco velkého právì zaèíná... Cyrilometodìjský kalendáø 1978 Správné odpovìdi na kvíz: 1c, 2c, 3c, 4a, 5c, 6b, 7c, 8b, 9b, 10b Bo í milosrdenství Do hospice byl pøijat mu kolem 60 let s nádorem plic - fyzicky ještì v celkem slušném stavu. Po úvodním vyšetøení pacientùm v dy sdìluji charakter našeho zaøízení, aby vìdìli, jaké slu by jim nabízíme - vèetnì slu by duchovní. Kdy jsem se zeptala, zda je pán vìøící, následovala výsmìšná odpovìï:,,já Boha nepotøebuji a nìkolik podobných dovìtkù, i kdy byl pokøtìný. Bezdìky mi vyklouzla vìta:,,no, tak tøeba Pán Bùh potøebuje Vás. Pak jsem odešla netušíc, e jsem pronesla vìtu prorockou. Od pacientovy man elky a další známé jsem se dovìdìla, e se pán roky neuvìøitelnì rouhal tak, jak jsem sama nikdy neslyšela. Nábo enství nenávidìl, jednou z jeho vìt byla pøibli nì slova:,,nìjakého Boha já zašlápnu jako èerva. Mìl dva syny, kteøí se za otce léta modlili, jeden z nich studoval teologii. Otec je nemìl rád, za jejich nábo enské postoje se stydìl. Své man elce také zrovna radostný ivot nepøipravil a musím øíci, e jsem ji obdivovala, e mìla sílu toho èlovìka doprovázet v koneèné fázi jeho ivota. Pán mi nebyl sympatický. Jeho onemocnìní se rychle zhoršovalo, slábl, muèivou zále itostí se mu také stala velmi intenzivní úzkost ze smrti. Knìz za pacientem jít nemohl, proto e jeho postoj byl zøejmý. Pøišel den, kdy byl pacient,,zašlápnutý doslova jako èerv. Pøišla jsem ráno do práce, dusil se neskuteèným zpùsobem a zajíkal se strachem. Prosil, abych byla stále s ním, zarýval mi nehty do pøedloktí. Dala jsem mu všechny léky, které by mìly zjednat úlevu, ale efekt nebyl ádný. Bylo mi nedobøe, nenacházela jsem prostøedek, který by mu ulevil, i kdy podobné stavy øeším bì nì. Na pøedloktí jsem stále cítila jeho Strana 5 nehty. Kolem 10. hodiny jsem mu øekla, e mu nejsem schopna pomoci a e mì pøipadá, e se nejedná o medicínský problém. Øekla jsem mu:,,vy bojujete s Pánem Bohem. Zarazil se a po chvíli hlesl:,,asi jo. Šla jsem pro obrázek Bo ího Milosrdenství - neodmítl jej. Chtìl, abych mu jej dala do penì enky. U to samo o sobì mì udivilo. Situace pokraèovala, chodila jsem za ním ka dou chvíli, velmi trpìl. Posléze jsem sebrala odvahu a zeptala se, zda by nechtìl zavolat knìze. Stiskl mi ruku, pak do mì strèil se slovy:,,bì te! V té chvíli nebyla v dosahu ádná duchovní osoba. Zeptala jsem se tedy znovu, zda je opravdu rozhodnut, proto e budu muset nìkoho najít a to by nešlo, aby si to potom rozmyslel. Lapaje po dechu opakoval:,,bì te! Zatelefonovala jsem tedy pastoraènímu asistentovi domù, aby nìco udìlal, proto e potøebuji pro tohoto èlovìka knìze. Zavládlo udivení, bylo pøece jasné, e knìze odmítl, všichni vìdìli, v jakém odporu. Nakonec ale asistent slíbil, e udìlá, co pùjde. Bylo pozdì odpoledne, sedìla jsem u lù ka, dr ela jsem pacienta za ruku a v duchu se modlila Korunku. Pak pøijel náš pøekvapený hospicový knìz, pøedstavil se a zaèal se modlit. Nemocný mu udìlal køí a zaèal se modlit s knìzem. Draly se mi slzy do oèí. Nemocný pøijal svátost nemocných. Knìz sotva mohl uvìøit tomu, co sám právì za il, já jsem se cítila psychicky vyèerpaná, ale š astná. Stav pacienta se zakrátko zklidnil, ještì nìkolik dní pospával, pak pokojnì zemøel. Vidìla jsem, jak Bùh podává i svému vyslovenému nepøíteli v posledním okam iku ruku. Roky modliteb synù vedly k tomu, e jsem se mìla stát prostøedníkem Bo ího milosrdenství. Zprávy z Med ugorje 8/2008 I.H.

Bl. Marie Restituta Kafková Na svìt pøišla jako Helena Kafková 1. kvìtna 1894 v Husovicích, které jsou dnes souèástí Brna. Její otec Antonín pocházel z Námìšti nad Oslavou, matka Marie ze západoèeských Pøeštic, ale seznámili se ve Vídni, kam odešli jako tisíce dalších Èechù za prací. Po svatbì se Kafkovi vrátili na Moravu, kde však dlouho nepobyli. Dva roky po narození dcery Heleny, ji šestého dítìte, se pøestìhovali zpìt do rakousko-uherské metropole, kde rodina získala roku 1906 domovské právo. Helena zde navštìvovala dívèí mìš anskou školu, ale nepatøila k nejlepším ákyním - urèitou roli zde sehrálo i to, e se u Kafkù doma mluvilo èesky. Po absolvování školy krátce pracovala jako slu ebná, prodávala tabák v trafice a nakonec nastoupila jako ošetøovatelka do jedné z vídeòských nemocnic. Zde se setkala s pøíslušnicemi tzv. tøetího øádu svatého Františka, které zde pracovaly jako zdravotnický personál, a zatou ila stát se jednou z nich. Rodièe, aèkoli pocházeli z katolických pomìrù, nebyli nadšeni. "Matka èasto plakala a chtìla jí tu vìc vytlouct z hlavy. Tím tvrdohlavìji však ona trvala na svém," vzpomínala pozdìji Helenina sestra Valérie. Helena tehdy z domova utekla, ale pro nezletilost ji do kláštera nepøijali. Do øádu vstoupila a krátce pøed první svìtovou válkou - v dubnu 1914. Slou it nemocným V pøihlašovacím dotazníku uvedla, e do øádu vstupuje "z lásky ke slu bì nemocným". Co všechno ta slova znamenají, pocítila mladá klášterní novicka záhy - krátce po vstupu do øádu asistovala pøi tì kých operacích. Pùsobila i na internì, kde hrozila infekce. "Nejen e byla nesmírnì šikovná na operaèním sále, ale umìla zacházet s tì ce posti enými osobami a vydr ela i tam, odkud mnoho jiných sester uteklo," vzpomínala na ni jedna z jejích kolegyò. Ani tato první tì ká zkušenost neodradila Helenu od jejího vysnìného zámìru - v øíjnu 1915 oblékla františkánské roucho a pøijala øádové jméno Marie Restituta (Obnovená - pøelo eno z latiny). Jako by volba øádového jména pøedurèila její další osud - Restituta ze Sory, její patronka - byla jako køes anka popravena ve 3. století øímským císaøem. Její jmenovkynì, sestra Marie Restituta, slo ila první vìèné sliby v roce 1916, definitivní rozhodnutí být nevìstou Kristovou pak stvrdila o šest let pozdìji. Oblíbená, ale i pøísná Na jaøe 1919 hledaly vídeòské františkánky vrchní sestru do nemocnice ve mìstì Mödlingu nedaleko od Vídnì. Tamní primáø doktor byl sice vynikající chirurg, ale mìl povìst hrubého a konfliktního èlovìka. Neoèekávalo se, e se o toto místo nìkterá sestra pøihlásí. Ale stalo se - zájem projevila Marie Restituta. Aèkoli jí bylo pouhých 25 let, stala se zanedlouho vùdèí osobností nemocnice. S obávaným primáøem se spøátelila natolik, e jí svìøoval i výchovu svých dìtí. "Pøi operacích, neoperoval-li sám primáø, nýbr nìkterý z mladších lékaøù, jsme mìli dojem, e operaci vede ona. Mìla nástroj pøipraven døív, ne operatér cokoli øekl. Mohli jsme se od ní hodnì nauèit," vzpomíná jedna rakouská lékaøka, která pobývala v Mödlingu na studentské praxi. Oblíbená sestøièka byla na druhé stranì pøísná a neústupná a její temperamentní povaha jí pøivodila nejeden konflikt a vyslou ila jí pøezdívku sestra Resoluta. Pøesto ji lékaøi i sestry respektovali, mimo jiné pro její velký smysl pro spravedlnost. "Byla rezolutní v nejlepším slova smyslu, neznala otálení a kolísání," øekl o ní knìz z nedaleké farnosti. Pacienti zase oceòovali její laskavý pøístup: "Mìla osobní, srdeèný kontakt se všemi, mohli jsme jí všechno øíci, se vším k ní pøijít. Vìdìla ihned, co koho tlaèí a co kdo potøebuje. Byla mateøská k tìm, kteøí byli skuteènì nemocní. Mezi dvìma køí i Po pøipojení Rakouska k hitlerovskému Nìmecku v roce 1938 nastaly pro katolíky zlé èasy. Arcibiskupský palác vídeòského kardinála Innitzera napadli zfanatizovaní pøíslušníci Hitlerjugend a nacistická diktatura dolehla i na poklidný ivot v Mödlingu. Primáø se pøestal hlásit ke katolictví a odmítl nechat své nejmladší dítì pokøtít. Z jiného lékaøe, se vyklubal tajný èlen nacistické strany a SS. Zejména s tímto mu em zaèala mít Restituta, která pova ovala Hitlerovy názory za nesluèitelné s uèením Kristovým, stále více konfliktù. Proti nacismu bojovala nejprve skrytì, kdy nechala tajnì pokøtít primáøovu dceru, pozdìji proti nìmu dokonce vystoupila otevøenì. Kdy byly v roce 1940 slavnostnì zprovoznìny nové prostory mödlingské nemocnice, zavìsila Restituta nad vchodové dveøe všech místností køí e. Bylo naøízeno je odstranit, co však stateèná sálová sestra ani její kolegynì Kajetána neuèinily. Obì proto mìly být z nemocnice vyhozeny, ale jeliko za nì nebyla náhrada, zùstaly. V prosinci 1941 si Restituta nechala v nemocnici od sekretáøky opsat dva protinacistické letáky. Kdy se o tom dozvìdìl lékaø, tajný èlen nacistické strany SS, oznámil vìc policii. 18. února 1942, pøesnì na Popeleèní støedu, si pro Marii Restitutu pøijelo gestapo a zatklo ji pøímo na operaèním sále. Strana 6 Poprava pro výstrahu Byla obvinìna z pøípravy velezrady. Je pøitom podivné, e byla zatèena a dva mìsíce poté, co se o její protinacistické èinnosti dozvìdìlo gestapo. Zdá se, e její pøípad byl vybrán jako exemplární pro zastrašení Hitlerových odpùrcù z øad katolíkù. Restituta byla odsouzena 29. øíjna 1942 k trestu smrti. Záhy pøišlo nìkolik ádostí o její omilostnìní - kromì rodiny, vídeòského kardinála a pape ského nuncia se za ni pøimlouvali i nìkteøí vysoce postavení nacisté, napøíklad vídeòský upní vedoucí Baldur von Schirach. Vedoucí kanceláøe nacistické strany Bormann však oznaèil její èin za "nanejvýš nebezpeèný" a zmírnìní rozsudku zamítl. I v nacistickém vìzení Restituta podporovala slabé a nemocné. "Vyzaøovala z ní zvláštní síla; co øekla, tomu se vìøilo. Její èestnost, otevøenost a pøímoèarost byly prostì jedineèné! Vliv, kterým sestra Restituta pùsobila na spoluvìzeòkynì, byl na základì jejího lidství a toho, èím vyzaøovala její osobnost, skuteènì velký," øekla o ní její spoluvìzeòkynì komunistka. Cestu na popravištì nastoupila 30. bøezna 1943. Knìz, z jeho rukou pøijala po obnovì øeholních slibù naposled svaté pøijímání, vydává toto svìdectví:,,sestra Restituta se hlasitì pomodlila formuli slibù a pak vlastními slovy poprosila za obrácení nepøátel Bo ího království. Z jejich dopisù víme, e všem, kteøí mìli podíl na jejím odsouzení u pøedtím ze srdce odpustila. V 18.21 hodin: - tì ký, tupý úder gilotiny - a Bùh dokonal, co ve své slu ebnici zapoèal. Sestra M.Restituta je jedinou øeholnicí, která byla v nìmecky mluvících zemích nacisty odsouzena k smrti a trest byl vykonán. Proces blahoøeèení slu ebnice Bo í sestry Marie Restituty byl slavnostnì zahájený vídeòským arcibiskupem kardinálem Groërem dne 4. listopadu 1988. Blahoøeèena byla 21.6.1998 ve Vídni. Její památku si pøipomínáme 29. øíjna. Myšlenky z dopisù Marie Restituty: "Je mo né èlovìka od všeho vzdálit, je mo né èlovìku všechno vzít, ale nikdo mu nemù e vzít víru, kterou má v srdci." Je to pravda s Bo í milostí zdoláme všechno; Spasitel a jeho matka nás nikdy neopustí. Toto jsem dostateènì zakusila a proto má skálopevná dùvìra - a se stane cokoliv.

12. 10. 2008 28. nedìle 1. ètení Iz 25,6-10a 2. ètení Flp 4, 12-14. 19-20 Evangelium Mt 22,1-14 Pozvìte na svatbu, koho najdete. Je íš mluvil k veleknì ím a starším lidu v podobenstvích: Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal slu ebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtìli pøijít. Poslal znovu jiné slu ebníky se vzkazem: Øeknìte pozvaným: Hostinu jsem pøichystal, moji býci a krmný dobytek jsou pora eni, všechno je pøipraveno, pojïte na svatbu! Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho slu ebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhnìvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich mìsto vypálil. Potom øekl svým slu ebníkùm: Svatební hostina je sice pøipravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jdìte tedy na rozcestí a pozvìte na svatbu, koho najdete. Slu ebníci vyšli na cesty a shromá dili všechny, které našli, zlé i dobré, tak e svatební síò byla plná hostí. Kdy vstoupil král podívat se na hosty, uvidìl tam èlovìka, který nemìl na sobì svatební šaty, Øekl mu: Pøíteli, jak jsi sem pøišel bez svatebních šatù? On se nezmohl na slovo. Tu øekl král slou ícím: Sva te mu ruce i nohy a vyhoïte ho ven do temnot. Tam bude pláè a skøípìní zubù. Mnoho je toti povolaných, ale málo vyvolených. Ozvìna slova: Je dùle ité slyšet, e jsme nìkam zváni. Bùh pro ka dého z lidí ochotnì a neochvìjnì pøipravuje velikou hostinu. Stoly pøetékají jeho dary a milostmi. Je na nich pro ka dého nìco. Bùh zve neustále, èeká a pøes všechno odmítání dál nabízí spásu všem. Posílá k nám své slu ebníky - knìze, kteøí nám vyøizují jeho pozvání. Klepe a èeká a mu otevøeme. A ptá se: Mohu k tobì vejít? Nebudu ti pøeká et? Budeš mít pro mì èas? Mohu ti nìco øíct? Zajímá tì moje slovo? Odpovìdìt si mù eme ka dý sám za sebe. Èlovìk, který pøijme Pánovo pozvání a ije s ním, jako jeho uèedníci, chodí s Pánem, jen se ho ujme a sytí ho z darù své hostiny. Jde však o tak vzácné pozvání, e je tøeba kvùli nìmu zmìnit úplnì všechno, tedy i svùj ivotní postoj, svùj svatební šat. Bùh to s námi lidmi myslí opravdu vá nì. 26. 10. 2008 30. nedìle 1. ètení Ex 22, 20-26 2. ètení 1 Sol 1, 5c - 10 Evangelium Mt 22, 34-40 Miluj Pána, svého Boha, a svého bli ního jako sám sebe. Kdy se farizeové doslechli, e Je íš umlèel saduceje, shromá dili se a jeden nich, znalec Zákona, ho chtìl uvést do úzkých a zeptal se: Mistøe, které pøikázání je v Zákonì nejvìtší? Odpovìdìl mu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je nejvìtší a první pøikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bli ního jako sám sebe. Na tìch dvou pøikázáních spoèívá celý Zákon i Proroci. Ozvìna slova: Slovo bli ní nám dnes leckdy nemusí øíkat nic, ale uvìdomme si, e oznaèuje toho, kdo je mi blízký, kdo je mi nablízku.ajsme-li duchovnì dostateènì na výši, pak mù eme pova ovat za sobì blízké tøeba i vzdálené Afrièany. Jen e mým bli ním je na prvním místì moje rodina. K ní smìøuje Je íšùv pøíkaz lásky v první øadì. Matka Tereza na jedné ze svých pøednášek øekla: Milujte své dìti. Jsou i jiné vìci, které byste mohli dìlat, ale tohle je nejlepší. Milujte své dìti jak nejlépe dovedete. To je nejlepší. Je íšùv pøíkaz se dále týká tìch, kteøí nám jsou blízko osobnì, tj. tìch, které jsme poznali, našich pøátel, našich spolupracovníkù. Ono je to tì ké projevovat lásku tìm, kdo jsou nám nejblí e a vydr et v ní. Znamená to leckdy velké obìti - avšak láska, která se takto rodí, je skuteèná. Èlovìk není povolán milovat jen tak nìjak. Èlovìk je povolán Bohem, aby nemiloval ze své síly, ze své vlastní lásky, ale z té lásky, kterou pøijal jako dar. Míst, kde Bo í lásku, která se vydala pro naše dobro, mù- eme zakoušet a naèerpat je více: jednak hostina lásky - eucharistie; soukromá a osobní modlitba, ve které se setkáváme s Pánem; láska, kterou nás Bùh miluje prostøednictvím jiných lidí. Z pøebytku lásky, kterou jsme zahrnuti, mù eme rozdávat, mù eme prosit, aby nám jí nescházelo. Kdy máme bli ní vedle sebe, èasto pro slepotu vlastního vnitøního zraku nerozpoznáváme, jak velikým darem nám jsou, jak velikým darem mù eme být my pro nì. Mo ná si zde uvìdomíme, jak jsme své bli ní nemilovali, jak jsme je rùznými zpùsoby trápili, jak jsme si jich nevšímali, ale teï u to nemù eme napravit, proto e ji zemøeli. Pokud jsou kolem nás lidé, ke kterým se chováme stejnì, pokusme se napravit náš vztah k nim, dokud je ještì èas. V dy Bùh pøebývá v ka dém èlovìku. Milovat bli ního je to nejvìtší pøikázání. 2. 11. 2008 Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé 1. ètení Mdr 3,1-9 2. ètení Øím 8, 14-23 Evangelium Mt 25, 31-46 Pojïte, po ehnaní mého Otce. Je íš øekl svým uèedníkùm: A pøijde Syn èlovìka ve své slávì a s ním všichni andìlé, posadí se na svùj slavný trùn a budou pøed nìj shromá dìny všechny národy. A oddìlí jedny od druhých, jako pastýø oddìluje ovce od kozlù. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu øekne král tìm po své pravici: Pojïte, po ehnaní mého Otce, pøijmìte jako údìl království, které je pro vás pøipravené od Strana 7 zalo ení svìta. Nebo jsem mìl hlad, a dali jste mi najíst, mìl jsem ízeò, a dali jste mi napít; byl jsem na cestì a ujali jste se mì, byl jsem nahý, a oblékli jste mì; byl jsem nemocný, a navštívili jste mì, byl jsem ve vìzení, a pøišli jste ke mnì. Spravedliví mu na to øeknou: Pane, kdy jsme tì vidìli hladového, a dali jsme ti najíst, íznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tì vidìli na cestì, a ujali jsme se tì, nebo nahého, a oblékli jsme tì? Kdy jsme tì vidìli nemocného nebo ve vìzení, a pøišli jsme k tobì? Král jim odpoví: Amen, pravím vám: Cokoli jste udìlali pro jednoho z tìchto mých nejposlednìjších bratøí, pro mne jste udìlali. Potom øekne i tìm po levici: Pryè ode mne, vy zloøeèení, do vìèného ohnì, který je pøipraven pro ïábla a jeho andìly. Nebo jsem mìl hlad, a nedali jste mi najíst, mìl jsem ízeò a nedali jste mi napít; byl jsem na cestì, a neujali jste se mì, byl jsem nahý, a neoblékli jste mì; byl jsem nemocen a ve vìzení, a nenavštívili jste mì. Tu mu na to øeknou také oni: Pane, kdy jsme tì vidìli hladového nebo íznivého, na cestì nebo nahého, nemocného nebo ve vìzení, a neposlou ili jsme ti? On jim odpoví: Amen, pravím vám: Cokoli jste neudìlali pro jednoho z tìchto nejposlednìjších, ani pro mne jste neudìlali. A pùjdou do vìèného trápení, spravedliví však do vìèného ivota. Ozvìna slova: V tyto dny si zvláš uvìdomujeme cit a smysl našeho ivota, význam posledních chvil, kdy se blí í pøechod z tohoto svìta. Jaký je smysl našeho ivota? Èím se zásadnì liší køes an od ostatních lidí? Vìøí ve vzkøíšení Krista, který vzkøísí i nás. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, naše víra nemá ádnou cenu. Máme jen jeden ivot, který je èasem milosti a slitování. Bùh nám dopøává, abychom naplnili svùj pozemský ivot podle jeho zámìrù a abychom rozhodli o svém osudu. Po smrti se nedá na svém vztahu ke Kristu u nic mìnit, ale v umírání ano. Co jste udìlali jednomu z mých nejposlednìjších, pro mne jste udìlali. Tato vìta nám mù e pomoct v tom, co si zvolit za nejvyšší ivotní normu. V dy o své vìènosti vskutku rozhodujeme u teï. 19. 10. 2008 29. nedìle 1. ètení Iz 45, 1.4-6 2. ètení 1 Sol 1,1-5b Evangelium Mt 22, 15-21 1. 11. 2006 Slavnost Všech svatých 1. ètení Zj 7,2-4.9-14 2. ètení 1 Jan 3,1-3 Evangelium Mt 5,1-12a

Úmysly Apoštolátu modlitby - èerven øíjen 1. Aby Synod biskupù pøispìl všem, kteøí jsou povìøeni hlásáním Bo ího slova, k odvá nému pøedávání víry ve spojení s celou církví. 2. Aby se skrze propagaci Pape ského misijního díla veškeré køes anské spoleèenství zapojilo do univerzálního poslání církve. 3. Aby ve školních tøídách áci a studenti pìstovali pøátelské vztahy bez závisti, sobectví a šikany. Úmysly Úmysly mší mší svatých svatých na na mìsíc mìsíc øíjen èerven - listopad 13. Po 16.30 na podìkování za obdr ené milosti pro Marii a Josefa Liškovy, syna Jarka, oboje rodièe, duše v oèistci a za ivou rodinu 14. Út 17.00 za + Andìlu a Václava Novákovy, jejich + rodièe, syna, vnuka, dva zetì a za Bo í po ehnání pro ivou rodinu 15. St 17.00 za + Františka Holbu, za rodièe z obou stran a za ivou rodinu 16. Èt 17.00 za + Robina Beòu a dar zdraví pro ivou rodinu 17. Pá 17.00 na podìkování Pánu Bohu za pøijatá dobrodiní, za zemøelé a duše v oèistci 18. So 18.00 za + Ludmilu Bièejovu 19. Ne 7.30 za + Marii Fojtíkovou a za duše v oèistci 9.00 za + Václava Andrýska, + rodinu Andrýskovu, Lysáèkovu a Františku Florešovu 10.30 za farníky 20. Po 7.30 za + Marii Valèíkovou, + zetì Františka, Josefa Mišu a rodièe 21. Út 17.00 za + rodièe Lysákovy, + syna a + dceru, za duše v oèistci, ochranu a pomoc Bo í pro ivou rodinu 22. St 17.00 za + rodièe Bli òákovy, zetì, Marii Elšíkovou a Bo í po ehnání pro ivou rodinu 23. Èt 17.00 za + Zdeòka Sourala, dvoje + rodièe, za ivou rodinu a duše v oèistci 24. Pá 17.00 za rodièe Peclovy a Horeèné, za ochranu Bo í pro ivou rodinu 25. So 7.30 na podìkování za do ití 45 let spoleèného ivota, dary Ducha svatého a Bo í po ehnání pro ivou rodinu 26. Ne 7.30 za + Vladimíra Øepka, + otce Františka, + a ivou rodinu Øepkovu, + Bohumíra a Marii Kafkovy a za + Radka Pøibyla 9.00 za Josefa a Annu Poláškovy, jejich dceru Janu a za ivou rodinu 10.30 za farníky 27. Po 7.30 za + rodièe Hauerlandovy, + syna Miroslava, + rodièe Zvoníèkovy, za duše v oèistci a ivou rodinu 28. Út 17.00 za + Emila a Ane ku Lorencovy, pomoc a ochranu Bo í pro celou rodinu 29. St 17.00 za + Františka Krù elu, ivou rodinu a + rodièe Šebákovy 30. Èt 17.00 za + Jana a Marii Ovesných, za + vnuka Petra, za dar zdraví a ochranu pro celou ivou rodinu 31. Pá 17.00 za rodinu Chytilovou, Kadleèkovou, Mišákovu, Surou, Zimáèkovou; s prosbou o pomoc Bo í a ochranu Panny Marie a vìèný pokoj pro zemøelé. 1. So 7.30 za + Martina Kortu, ochranu a pomoc Bo í pro ivou rodinu 9.00 za + Františka Fojtíka, dvoje + rodièe a za ivou rodinu 10.30 za + Zdeòka Miklase, paní uèitelku Svatoòovou, rodinu Miklasovu, Sedláèkovu a Holbovu a za duše v oèistci 2. Ne 7.30 za knìze, kteøí pùsobili v naší farnosti 9.00 na úmysl Svatého otce 10.30 za ivé a + farníky 3. Po 7.30 za dvoje + rodièe, prarodièe a za duše v oèistci 4. Út 17.00 za + Kateøinu Charvátovou, man ela Jarolíma, dìti Josefa a Jaroslavu s man elem, s prosbou o pomoc a ochranu pro ivou rodinu 5. St 17.00 za + Antonína a Marii Kroupovy, za + Ludmilu Kostkovu a jejího man ela, jejich rodièe a za duše v oèistci 6. Èt 17.00 za + rodièe Smolíkovy, Doròákovy, + syna, dcery, zetì a za duše v oèistci 7. Pá 7.30 za ivé a + èleny ivého rù ence 17.00 za nemocné 8. So 7.30 za + rodièe Šabršulovy a jejich dcery Václav Renè 9. Ne 7.30 za + Františka Strnada, + sestru, + zetì Pavla, jeho + maminku, za rodièe z obou stran a za duše v oèistci 9.00 za + rodièe Dubcovy, + syna, + vnuka, + dva zetì, za duše v oèistci a po ehnání pro celou ivou rodinu 10.30 za farníky Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ 763 31, tel: 577 330 326. Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. ka dého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: 577 342 611. Strana 8