Křesťanské svátky a církevní rok V obecném smyslu jsou křesťanské svátky dny, v nichž se na rozdíl od všedních dnů prokazuje zvláštní úcta k Bohu 1. svátek - neděle Každý křesťanský svátek připomíná různé události dějin spásy (smyslem celého liturgického roku je prožívat tajemství spásy: připomínat si hlavní události, které se staly pro naše vykoupení spasení, záchranu) Část liturgických slavností, svátků a památek je spjata s konkrétními daty v kalendáři, jiné se mění a závisejí na datu velikonoční neděle Se slavnostmi jsou spjaty liturgické doby - církevní rok mnohé svátky vznikají přeznačením již svátků zavedených v judaismu či řeckořímském světě např. židovský pesach -> kř. velikonoce; den slunce -> kř. neděle; svátek zimního slunovratu -> vánoce; šavuot -> letnice Církevní rok začíná 1. nedělí adventní - přelom listopadu a prosince 4. neděle před 25.12. a navazuje na ni doba adventní Advent období o 4. neděle před 25.12. 24.12. doba přípravy na Vánoce Vánoce období o 25.12. Boží hod vánoční zvyk slavit Štědrý večer vychází ze slavení v předvečer Ježíšova narození a s tím, že velké svátky vždy začínají už v jejich předvečer, což souvisí i s židovským pojetím začátku dne o 26.12. sv. Štěpán svátek umučení prvního kř. mučedníka o 6.1. - Zjevení Páně 3 králové klanění mudrců v Betlémě o neděle po třech králích - Křest Páně křest J.K. liturgické mezidobí - neutrální doba postní doba o Popeleční středa - tou začíná 40denní příprava na Velikonoce 40 dní před Velikonocemi, přičemž se do počtu 40ti nepočítají neděle o poslední týden se nazývá Svatý nebo Pašijový týden od Květné neděle do Velikonoc (Květná nedělě, Modré či Žluté pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle) o poslední tři dny Zelený čtvrtek - Velký pátek Bílá sobota Velikonoční triduum Velikonoce období o Velikonoční neděle Letnice = seslání Ducha svatého o začínají Velikonoční nedělí Boží hod velikonoční o Velikonoční neděle neděle následující po prvním jarním úplňku, pokud by byl úplněk v neděli, Velikonoční neděle je až ta další o Následujících 50 dní trvá doba velikonoční, která kulminuje slavnostmi Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého neboli Letnicemi o Nanebevstoupení Páně čtvrtek před 7. nedělí velikonoční 9 dní před Letnicemi o Letnice Seslání Ducha svatého 8. velikonoční neděle liturgické mezidobí
Tento liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, jednoho pohyblivého, druhého stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci. Nejvýznamnějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok. Církevní rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července slavnost svatých Cyrila a Metoděje a 28. září svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti. NEDĚLE první a nejvýznamnější kř. svátek svátek vzkříšení Krista den po sobotě, připomíná vzkříšení Ježíše Krista, aplikuje se na něj přikázání z desatera o svěcení sedmého dne (které ve Starém zákoně bylo aplikováno na sobotu) Aplikace přikázání o svěcení sedmého dne vedlo k tomu, že se z neděle stal den pracovního klidu a odpočinku. První výnos o zachovávání pracovního klidu v neděli pochází od římského císaře Constantina z roku 321 - do té doby se neděle nijak neodlišovala od ostatních dnů týdne. Pro zajímavost: Název pro neděli odvozený z latinského (dies) dominica, tj. den Páně, pochází ze skutečnosti, že tento den jakožto den Kristova vzkříšení je jemu zasvěcený, je to tedy Pánův den. Jsou to např. italština (Domenica), španělština (Domingo), francouzština (Dimanche) a další. Naopak názvy jako anglicky Sunday či německy Sonntag pocházejí z předkřesťanské doby a podobně jako staří Římané (Dies solis) označují neděli za den Slunce. Ve staré severštině je neděle zasvěcena bohyni Sol. ADVENT 4. neděle před Vánocemi z lat. adventus = příchod příprava na příchod (narození) Ježíše Krista čtyřtýdenní přípravné období před vánočními svátky, které je ve znamení pokání a očekávání vrcholem je narození Páně VÁNOCE 25.12. výroční křesťanské svátky na památku narození Ježíše Krista stanovené datum souvisí s pohanským zimním slunovratem narození J.K., to je to pravé slunce, které přichází do lidského života vánoce jsou celým obdobím až do křtu Páně o Boží hod vánoční - Slavnost narození Páně - 25.12. o Svátek svatého Štěpána 26.12. o Svátek svatého Jana Evangelisty 27.12.
o Svátek Svaté rodiny neděle po Božím hodu vánočním, není-li tento nedělí (pak by to bylo 30.12.) o Svátek Mláďátek (vzpomínka na děti zavražděné Herodem) 28.12. o Slavnost Matky Boží, Panny Marie 1.1. týden po narození Páně o Slavnost zjevení Páně (s připomínkou příchodu tří mudrců-králů od východu do Betléma) 6.1. o Svátek křtu Páně neděle po 6.1. POPELEČNÍ STŘEDA začíná jí posvátné čtyřicetidenní období půstu před velikonocemi: nastávají dny pokání k odpuštění hříchů a záchraně duše název dne pochází ze zvyklosti pálit palmy či kočičky z Květné neděle minulého roku. Takto získaného popela se užívá při bohoslužbě Popeleční středy, kdy jsou věřící znamenáni popelem - tzv. popelcem - na čele; tento symbol upomíná na blízkovýchodní tradici sypání si popela na hlavu na znamení pokání před Bohem. Znamenání popelem je doprovázeno slovy: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. nebo Obrať se a věř evangeliu. pro mnoho křesťanů představuje Popeleční středa připomínku vlastní konečnosti a cíle či směřování vlastního života, vyznačuje se tedy pokáním. Jedním z častých vysvětlení symboliky je i to že si má člověk uvědomit vlastní nicotnost a bezvýznamnost před Bohem v katolictví je Popeleční středa dnem přísného postu DOBA POSTNÍ připomínka čtyřicetidenního půstu Ježíše na poušti začíná popeleční středou končí velikonoční nedělí 40. denní období půstu 5. postních nedělí se do počítání 40ti dní půstu nepočítá, protože neděle není postním dnem poslední postní týden před velikonocemi začíná květnou nedělí a je to tzv. pašijový týden. Začíná na květnou neděli a trvá až do vzkříšení Páně. Pašije <= z lat. passio = utrpení květná neděle (připomínka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma. Květná se tato neděle jmenuje proto, že připomíná květy či lépe řečeno palmové ratolesti, kterými lidé vítali přijíždějícího Krista. V kostelech se světí větvičky jívy-kočiček) VELIKONOCE nejvýznamnější svátek křesťanské církve, spojený se zpřítomněním Ježíšova umučení, ukřižování a vzkříšení význam je liturgicky zdůrazněn dlouhou přípravou v podobě 40 dnů půstu (od Popeleční středy do Božího hodu velikonočního) Velikonocím předchází pašijový (Svatý) týden začínající Květnou nedělí (den, kdy se slaví památka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma) v jednotlivých dnech si připomínáme poslední události ze života Ježíše
součástí velikonoc je velikonoční triduum (třídenní): zelený čtvrtek, velký pátek, bílá sobota Zelený čtvrtek den poslední večeře Kristovy s jeho učedníky při dopolední liturgii (která se koná pouze v katedrálách) biskup žehná oleje katechumenů (pro rituály spojené s katechumenátem a bezprostřední přípravou na křest), nemocných (pro pomazání nemocných) a křižmo (pro biřmování). Při večerní liturgii se pak připomíná poslední Ježíšova večeře, ustanovení eucharistie a Ježíšovo mytí nohou jeho učedníkům naposledy před Velikonocemi při Gloria večerní mše zazní zvony, zvony se až do velikonoční vigilie neužívají Velký pátek připomínka smrti Ježíše Krista na kříži. Katolická liturgie obsahuje čtení z Písma, Janovy pašije, často předvedené dramaticky nebo hudebně. Zvláštní součástí liturgie jsou dlouhé přímluvy (za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a státníky, za ty, kdo trpí). Pouze v tento den je také součástí liturgie uctívání kříže a neslaví se v něm eucharistie, podává se však svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek). Pravoslavní též eucharistii neslaví, ale třikrát se během dne scházejí k modlitbě. Velký pátek je jedním ze dnů přísného postu. Zvláštní bohoslužby se konají i v mnoha protestantských církvích. Bílá sobota během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá výjimkou je kromě liturgie hodin obřad Efeta, kterým jsou katechumeni připraveni na samotný křest. V západní církvi je zvykem během Bílé soboty konat tzv. "bdění u Božího hrobu". Ve východní církvi (a dnes i v některých východem inspirovaných katolických společenstvích) je také zvykem na Bílou sobotu slavit liturgii připomínající pomazání Kristova těla, uložení do hrobu a rozvíjející tajemství Kristova "sestoupení do říše mrtvých". bílá sobota liturgicky končí okamžikem zahájení obřadů noční bohoslužby zvané Velikonoční vigilie, která již zahajuje slavení neděle Zmrtvýchvstání Páně. Tato vigilie (od slova "bdění") je někdy nesprávně nazývána "liturgií Bílé soboty". Bílou sobotou končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří jsou křtěni při velikonoční vigilii (ta ovšem k Bílé sobotě v pojetí starokřesťanské ani dnešní liturgie nepatří), nebo může pocházet i z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání. Velikonoční vigilie je v liturgickém kalendáři noc mezi Bílou sobotu a nedělí Zmrtvýchvstání Páně, noc nocí noc, kdy vstal z mrtvých Ježíš Kristus. V katolické církvi je velikonoční vigilie samostatnou liturgií, která symbolicky připomíná a zpřítomňuje Kristovo zmrtvýchvstání, vrcholí eucharistií a opět se rozeznívají zvony
V evangelických církvích je velikonoční bohoslužba rozdělena podobně jako bohoslužba katolická. Pravoslavná bohoslužba mnohem více než liturgie západní staví o velikonoční noci na modlitbě hodin. Boží hod velikonoční (velikonoční neděle) - slavnost Zmrtvýchvstání Páně Kristovo vzkříšení končí jím období čtyřicetidenního postu největší svátek celého církevního roku - Ježíš vstal z mrtvých = vykoupil svět Neděli Zmrtvýchvstání předchází Velikonoční vigilie, bohoslužba noci, v níž byl Ježíš vzkříšen. Oslava Velikonoc bezprostředně trvá osm dní je to největší svátek církevního roku a tak jednodenní slavnost nestačí, týdenní slavení značí tuto mimořádnou důležitost, avšak velikonoční doba jako taková končí až 50. dne, slavností Seslání Ducha svatého (Letnice). Velikonoční pondělí věřící si připomínají, že se Kristus zjevil dvěma učedníkům, jdoucím do Emauz je jedním ze dnů velikonočního oktávu, kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Není mezi těmito dny nijak zvláštní, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu, v němž se dopoledne slaví slavnostní liturgie. V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. Pondělí svatodušní či Svátek sv. Štěpána). Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života. SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO = LETNICE = BOŽÍ HOD SVATODUŠNÍ svátek slavený 10 dnů po Nanebevstoupení Páně svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (šavuot), kdy se oslavuje den darování Tóry teologicky se tento svátek vztahuje v židovství k předání Zákona na Sinaji a v křesťanství k seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově zmrtvýchvstání svátek, kdy se připomíná splnění slibu nanebevstoupivšího Krista, že za sebe pošle přímluvce, Ducha svatého