Autor: Poznámka: Upraveno pro potřeby Metodického webu ČAST Trénink leváků Cílem práce je popsat taktiky hry leváků, ale i taktiky hry praváků proti levákům, ve dvouhrách i čtyřhrách. Taktická příprava je ale nedílnou součástí tréninku, a proto bych se zde rád zmínil i o určitých specifikách tréninku leváků. Nakonec trénink předchází zápasům, kde jsou uplatňovány silné stránky hráče, které získává v tréninku. V tréninkové skupině je, jak jsem již naznačil, většinou více praváků než leváků, proto by směrem k levákům měl mít trenér individuálnější přístup. Od začátku se projevují rozdíly při všech složkách tréninku střehové postavení, nácvik úderů, kombinace, podání. Trenér nesmí dopustit, aby levák měl např. střehové postavení praváka. Správným vedením tréninku nemělo dojít na věty typu: Ale já jsem levák!, nebo při kombinaci A jak to máme hrát my? Proto doporučuji při vysvětlování kombinací používat termíny křížem a po lajně místo do forhendu a do bekhendu. Co je zde pro trenéra možná trochu komplikace, se ale postupně v zápasech projeví jako výhoda, protože hráčům, kteří nemají možnost trénovat s leváky, dělá hra proti levákům větší problémy. Proto je dle mého názoru ideální, jsouli v tréninkové skupině alespoň dva leváci, aby mohli trénovat hru na leváka mezi sebou. 1. Taktika Taktika hry znamená využít svých silných stránek a soupeřových slabých stránek tak, aby hráč dosáhl vítězství. Proto se taktika mění podle soupeře. Samozřejmě jednou ze základních věcí, podle kterých se určuje, je levorukost nebo pravorukost soupeře. Obecně se pro raketové sporty tvrdí, že levák má výhodu. Z mého pohledu je to asi z důvodu, že leváků je právě méně, a tím hráči (praváci i leváci) nejsou tolik zvyklí hrát proti levákům. Rozbor taktických prvků hry levorukých hráčů i hry proti levorukým hráčům je pro účely práce nutné rozdělit podle jednotlivých kombinací, které mohou v zápasech nastat. Základní druhy soutěží ve stolním tenisu jsou dvouhra a čtyřhra. 1.1. Dvouhra Dvouhra je důležitější a prestižnější soutěž než čtyřhra. Ve všech soutěžích se hraje více dvouher než čtyřher. U nejlepších může být součástí taktiky i volba, zda se např. na jednom turnaji účastnit jak dvouhry tak čtyřhry. Ve dvouhře hraje každý sám za sebe, a proto se taktika hry může lišit, i když proti sobě nastoupí dva stejní soupeři ve dvouhře a ve čtyřhře. Prvním taktickým prvkem, kterým začíná každý zápas, je volba podání, příjmu podání, nebo strany. 1
1.1.1. Levák vs. pravák Hra leváka proti pravákovi Každý míček ve stolním tenisu začíná podáním. Podání má vzhledem k velkým falším, které ve stolním tenisu existují, výsadní postavení. Při hře leváka s pravákem si soupeři hrají základní podání, kterým je krátké nebo utečené forhendové podání do kříže z bekhendové strany, do forhendu. Levák si navíc tímto servisem otevírá prostor pro útok forhendovým topspinem. Vzhledem k tomu, že příjem krátkého servisu forhendem je určitě těžší než bekhendem, jde o situaci, na kterou není pravák tak zvyklý jako levák a kterou musí v zápase zvládnout. Při podání vzniká ještě jeden nezanedbatelný častý problém. Z obrázku vidíme, že oba hráči stojí na stejné podélné polovině stolu, a tudíž se stává, že si soupeři navzájem nevidí podání. Tento jev má občas za následek dohady, zápasy jsou vypjatější, což se zase projeví v taktice hry a následně ve výsledku zápasu. V případě, že rozhodčí uzná podání jako regulérní, existuje asi jen jediná obrana střehové postavení zaujmout více na středu. Je možné, že tato změna ovlivňuje více leváky. Taktika ve výměně je následně o vnucení svých předností soupeři. Ze zkušeností můžu říci, že většina leváků má slabší bekhend než forhend, a tak se snaží vynutit si převahu forhendovými údery hranými z jakéhokoli místa. Navíc do forhendového topspinu přidávají leváci boční faleš. Slyšel jsem názory, že dvě výše zmiňované charakteristiky vychází z mírně odlišného držení pálky levorukými hráči. Určitě částečná pravda to bude. Doplnil bych však, že to také může být rozdílnou motorikou i uvažováním. Například si myslím, že leváci do forhendu zapojují více zápěstí. Jakýmkoli podáním do forhendu praváka nebo na střed si levák připravuje další hru tak, aby byl co nejobtížněji prohoditelný hodně do forhendu. Dále se snaží zahrát forhendový topspin z forhendu soupeři na střed nebo z bekhendu ven ze stolu do forhendu (tzv. signál). Jen ve výjimečných případech se hraje topspin z bekhendu po lajně, protože soupeř bývá na bekhendu připraven a hrozí prohoz křížem do forhendu. Hra praváka proti levákovi Pro praváka je nejdůležitější si uvědomit, že všechno je proti standardní kombinaci pravák vs. pravák naopak. Počínaje střehovým postavením a konče opačnou boční falší při kontraspinu. Zde má velice důležitou roli trenér, který musí před zápasem hráče upozornit na leváka a vštípit svému svěřenci do hlavy, že na straně, kde obvykle bývá bekhend, bude pro tentokrát forhend. Potom teprve může hráč zmíněnou leváckou šablonu úspěšně rozhodit. Používá k tomu krátké i utečené podání opět do forhendu, aby leváka donutil opustit výchozí postavení. V případě dobrého krátkého příjmu pokračuje krátká hra. Horší příjem dává pravákovi signál k zahrání tvrdšího topspinu na forhendovou stranu. Následuje úder hodně do bekhendu leváka. Obecně hlavně ze začátku výměny se pravák snaží umisťovat míčky do rohů stolu. V mezihře by měl hrát více do bekhendu s občasnými prohozy do forhendu. Při příjmu může pravák využít moderní bekhendový banán, čili flip s boční rotací opět ven ze stolu, kdy je levák donucen k pohybu na delší vzdálenost. 2
1.1.2. Levák vs. levák Nejméně frekventovaná kombinace. Může se stát, že nevyhovuje ani samotným levákům, když nemohou trénovat s leváky. Začínáme krátkými či spíše utečenými podáními, jako obranou proti moderním banánům, na střed nebo do bekhendové strany s různými rotacemi. Podání po lajně soupeři do forhendu je poměrně těžké, může být dlouhé a vzhledem k tomu, že v podstatě nelze zahrát ven ze stolu, má potom soupeř jednodušší útok. Řešením by mohlo být podání ze středu, jak bekhendové tak forhendové, ale to zase není pro většinu leváků výhodné pro pokračování výměny. Nastává většinou krátká hra (podle příjmu) se snahou obou soupeřů co nejrychleji zaútočit a postupně si vytvořit tlak forhendem. Obr. 2: Střehové postavení leváků Občasná dlouhá podání zahráváme buď mírně do bekhendové poloviny (ne přímo na střed) nebo ven ze stolu do bekhendové poloviny. Těmito podáními se snažíme uvolnit forhendovou polovinu protihráče, a tím prostor pro prohoz do forhendu. Přesto všechno se při hře leváka proti levákovi hraje více bekhendových výměn se snahou obíhat forhendem. Nesmí to být ovšem obíhání bezhlavé, soupeř o této taktice samozřejmě ví a čeká, kdy by mohl zahrát prohoz do forhendu. Obvykle tak jen při trochu delších výměnách přecházejí leváci do kontraspinové výměny forhendem. 1.2. Čtyřhry Čtyřhra je sice méně sledovaná než dvouhra, z pohledu taktiky však poskytuje více herních variant. U čtyřhry nevolíme jen podání a příjem, ale i kdo na koho bude podávat. Každý z dvojice má jiné silné a slabé stránky, což umožňuje použití více strategií během zápasu. Speciální ale rozhodně zajímavou disciplínou je mix. Zde si rozebereme jen čtyřhry obecně. 3
1.2.1. Levák s pravákem Tato kombinace je z obecného hlediska považována za nejlepší ze všech možných. Podle mě je to zejména ze dvou důvodů: - nejméně náročná na uhýbání hráčů (nemusí se obíhat, stačí si uhýbat) - oba hráči mohou hrát jen forhendem Dále levák hraje podání tak, jak je zvyklý (z bekhendového rohu do kříže). Největší úskalí tak spočívá v podání praváka. Nejlepší variantou je, když pravák podává forhendem. Praváci však nejsou zvyklí podávat ze svého forhendového rohu forhendem, a tak se stává, že na polovině podávajícího dopadne míček na levou půlku stolu. Často o tom podávající ani neví, soupeři také ne a mívají s tím problémy i rozhodčí. Pravák může podávat i bekhendem, což je ale pro leváka horší a je potřeba, aby si tuto variantu dvojice natrénovala. Stávají se i případy, kdy to hráčům nesedne (zvlášť, když je pravák bekhendový hráč), ale to jsou spíše výjimky. Právě kvůli podaní existují i praváci, kteří moc s leváky hrát nechtějí. Proti pravákům Taktika hry leváka s pravákem spočívá ve využití dvou výše popsaných výhod. Snaží se tedy dostat praváky do pohybu hraním úderů na uhýbajícího hráče, zatlačením obou soupeřů do jednoho rohu s následným prohozem na opačnou stranu. Maximálně se k tomu snaží využívat forhend. Taktika se může v individuálních případech uzpůsobovat např. faktu, že jeden ze soupeřů má výrazně horší jeden úder. Praváci proti takové čtyřhře naopak mohou s úspěchem používat příjem do forhendu po servisu praváka, a to jak krátký, tak dlouhý rychlý. Levák se musí pohnout hodně do forhendu a zvlášť při dobrém příjmu se rozpadá výhoda forhendového postavení obou hráčů. Potom si levák musí stoupnout více do forhendu, aby mohl na takový příjem reagovat a zase odkrývá bekhend, čímž se zbavuje možnosti ihned po příjmu bekhend oběhnout. Jakmile se pravákům podaří základní postavení soupeřů prolomit, přestává být spojení leváka s pravákem výhoda, hrají i bekhendem, což je často základ neúspěchu. Obr. 3: Levák s pravákem proti pravákům. Levák podává. 4
Proti levákovi s pravákem V podstatě se obě strany snaží dodržovat taktiku popsanou v předcházejícím odstavci. Jako obrana proti příjmu levákovi do forhendu, se taková čtyřhra může nacvičit variantu s bekhendovým podáním praváka. Podmínky jsou, aby levák měl solidní bekhend a pravák zvládl přechod z bekhendového podání do forhendového postavení na další úder. 1.2.2. Levák s levákem Nejhorší kombinace hráčů pro čtyřhru. Zde se projevuje fakt, že praváků je více a podání se hraje po kříži, který vyhovuje pravákům. Pro tuto kombinaci existují dvě varianty, jak ji hrát. Kvalitní hráči s dobrým pohybem můžou hrát jako dva leváci. To znamená, že oba stojí více na bekhendu, aby mohli hrát co nejvíce forhendem. Tento způsob je velice náročný na sehranost obou partnerů, kteří musí opravdu dobře vědět, jak se oběhnout. Druhá varianta spočívá v tom, že hráč s horším forhendem hraje jako pravák. Přijímá i podává bekhendem a ve výměně je jeho základní pozice na středu. Celkově hraje více bekhendem. Pro leváka je to sice nezvyk, ale na druhou stranu uvolní prostor pro partnera, který hraje klasicky a umožní mu zapojit forhend. Taktika hry spočívá ve snaze rychle ukončovat výměny. Hraje se více na riziko. Podvarianta tohoto způsobu čtyřhry by mohla spočívat ve výměně rolí spoluhráčů podle aktuálního postavení např. přijímající hráč vždy hraje leváka, podávající hraje leváka, Tento způsob jsem nikdy nevyzkoušel, a tak nemohu hodnotit, nakolik by byl efektivní. Za dobu, co hraji stolní tenis, jsem alespoň jeden zápas odehrál minimálně s devíti leváky. Z vlastní zkušenosti můžu opravdu říci, že to není dobrá volba a pokud je možnost, je lepší se tomuto vyhnout (ale hráli jsme také několik soutěžních utkání tři i čtyři leváci ). Když hraji s levákem nyní, preferuji druhý způsob. Taktika hry Jednotlivé taktiky hry v různých kombinacích již byly řečeny. Zájmem dvou leváků určitě nejsou dlouhé výměny. Hrají aktivně, jednoduše, se snahou zakončovat výměny co nejrychleji. Musí být pořád v pořád v pohybu, navzájem o sobě vědět. Soupeři hrají levákům většinu úderů do bekhendu. Prakticky kdykoli během výměny mohou být leváci prohozeni do forhendu. 2. Závěr Stolní tenis je sport, který se neustále vyvíjí tak, že je čím dál tím rychlejší. Myslím, že již nyní mají leváci srovnatelnější bekhend s forhendem. Jestliže dříve šlo hrát nadneseně řečeno jen forhendem, dnes to určitě nelze. Možná již od 1. 7. 2014 se bude hrát plastovým míčkem, což jistě povede k menší či větší změně taktiky. Může se stát nutností umět stejně výborně údery z obou stran. Potom již popsané taktické prvky nebudou platit. Osobně však doufám, že ve stolním tenise bude nadále platit pravidlo, které jsem převzal od Tomáše Vrňáka: Bez bekhendu se nedá hrát, ale bez forhendu vyhrát. Snad si leváci zachovají svoji specifickou hru, a potom pro ně toto heslo bude pořád platit dvojnásob. 5