Slovo na cestu Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě březen 2015 20 let na cestě Bratři a sestry, před několika dny, na Popeleční středu, jsme při mši obdrželi popelec. Jako vždy i zde liturgie nahrazuje dlouhé kázání jednoduchým gestem, symbolem. Liturgie církve je plná symbolů a ty jsou velmi silné, plné významů a myšlenek důležitých pro naše osobní prožívání víry. Také ve znamení popelce se skrývá více, než by se na první pohled mohlo zdát. Prostřednictvím tohoto obřadu se připojujeme k pradávné biblické tradici, kdy si lidé na znamení pokání roztrhli oděv, oblékli se do hrubého, nepohodlného šatu a sypali si na hlavu popel, přičemž seděli na zemi. To je jistě základní význam symbolu popelce. Popelec je však také doslova znamení na čele. Pokud se podíváme do Písma na místa, kde někdo má na čele znamení, nalezneme jich hned několik. Nejdůležitějším takovým místem ve Starém zákoně je: Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. Přivaž si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. (Dt 6,6 8) V Novém zákoně pak nalezneme: V tom městě (nebeském Jeruzalémě) bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. (Zj 22,3b 4) V obou případech jde o vyznačení toho, co člověka přibližuje k Bohu. A nejsou to věci ledajaké! Jméno Boží a přikázání (či Slovo Boží všeobecně) jsou věci, které mají přece pro nás obrovský význam. Zároveň mají být napsány na čele, tedy místě, které si člověk obvykle nezakrývá. Je to jedno z mála trvale viditelných míst na lidském těle. Jméno Boží a jeho slovo by člověk neměl skrývat a stydět se za ně. Mimochodem proto si Židé při některých modlitbách dávají na čelo a levou paži krabičky, v nichž jsou citáty z Bible.
V Novém zákoně ovšem nalezneme i jiný text o znamení na čele: Bylo jí (druhé šelmě) dáno, aby obrazu té (první) šelmy vdechla život, takže obraz šelmy začal mluvit a nechal zabít všechny, kdo se mu neklaněli. Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení jméno šelmy nebo číslo jejího jména. (Zj 13,15 17) V životě člověka totiž může být na stejné úrovni dobro i zlo. Můžeme se přiklonit k věcem Božím, stejně tak jako k těm, které patří ke Zlému. Postní doba, kterou nyní prožíváme, nám klade velmi vážnou otázku: K čemu se přikloníš? K dobru, nebo ke zlu? Co z toho si zvolíš pro svůj další život? Rozhodnout tuto otázku je velmi vážná a závažná věc. Tady nestačí zvolit jednu z možností jen proto, že jsem byl nějak vychován, či proto, že je to přece už dopředu jasné jsem katolík a vím, co je má povinnost. Jde o život náš život, ne život někoho druhého! Život není nikdy dopředu nalajnovaný! Život se žije každý den jinak. Přeji nám, abychom z postní doby vyšli s tím, že budeme znovu naplno vědět, že patříme Kristu a že bez Krista si svůj život již nedovedeme představit. Proto pro nás připadá v úvahu pouze jediná možnost: nosit na čele, a především v srdci, jméno a přikázání Boží. otec Vladimír Ziffer ml., farář v Ostravě-Pustkovci Šimon Šimone, možná to bylo jen z přinucení nadzvednout Kristu kříž Dal jsi však příklad všem kteří s křížem v mnoha podobách půjdou v tvých šlépějích Je jich stále více lidé bez rukou bez nohou na vozíčku co denně nadzvedají Kristův kříž jako spoluvykupitelé světa Mons. Josef Veselý 2
Modlitba v utrpení Zajímá nás Je pravdou, že nevědomost hříchu nečiní? Pane, prosím tě o to nejtěžší, o milost, abych v každém utrpení svého života poznával kříž tvého Syna Ježíše, abych se v každém utrpení skláněl před tvou nevyzpytatelnou vůlí, abych následoval tvého Syna na jeho křížové cestě tak dlouho, jak ty budeš chtít. Ať je mé utrpení vyznáním mé víry v tvá zaslíbení, vyznáním mé naděje v tvou dobrotu a věrnost, vyznáním mé lásky, že tě miluji víc než sebe. Ať je mi kříž mého Pána vzorem, ať je mi silou, ať je mi útěchou, ať je mi světlem ve všech nocích. Jen mi dej s křížem také sílu ho nést. Amen. Lidé rádi opakují tuto zásadu. Celkem vzato je správná. Bůh soudí člověka podle jeho svědomí. Po této stránce je tedy křesťanská mravouka daleko shovívavější než zákony státní a společenské, kde platí: Neznalost zákona neomlouvá. Přesto však nesmíme všechnu odpovědnost za chyby svalovat na neznalost. Křesťan je povinen podle svých možností své náboženské vzdělání doplňovat. Není to vina lékaře, když léčil špatně pacienta, protože nerozpoznal jeho nemoc a omylem ho zabil. Můžeme však říci, že je úplně bez viny, když to byl případ, který znát měl, když jeho neznalost je zaviněna nedostatkem povinného lékařského vzdělání? To, co platí o lékaři, platí o všech. Tím spíše je křesťan povinen znát úkoly, které mu ukládá náboženství. Má své vědomosti v tomto oboru doplňovat a prohlubovat. Jde tu o zdraví duše a věčnou spásu. Zaviněná nevědomost je už sama hříchem. Zdroj: Špidlík, Tomáš: Po tvých stezkách. Brno: Societas, 1994. P. Tomáš Špidlík 3
Farní maškarní ples Jednu neděli si děti odnášely ze mše svaté pozvánku na Farní maškarní ples. Děti, které chodí do scholky, o něm věděly už dříve. A tak nezbývalo, než se těšit a připravovat masku. Den D nastal 1. února. Odpoledne jsme se sešli ve vyhřáté a krásně vyzdobené učebně náboženství v kostele sv. Vojtěcha. Visely tady barevné balónky, girlandy, byla připravena muzika a spousta rekvizit pro pobavení dětí. Přivítali nás všemi dětmi známí a oblíbení broučci vůbec nikdo nepoznal, že pod maskami se skrývají vedoucí scholky Mirka a Magda a otec Aleš. Potom už si děti hrály, tancovaly, zpívaly, dováděly, soutěžily Nejvíce se líbila štafeta ve dvou družstvech a z ní asi skákání v pytli. Nechybělo bohaté a velmi chutné občerstvení s pitným režimem. Ten byl důsledně dodržován. Nakonec byly děti odměněny za své výkony. Každé si v tombole vylosovalo svou výhru. Kdo vydržel až do úplného konce, mohl si také odnést kupu balónků z výzdoby. Zbývá už jen dodat velké díky našich dětí organizátorům. Děkujeme za krásné odpoledne a těšíme se na vás zase za rok. Michaela Lukašáková a Emilka 4
Půst očima dětí Jak vnímají postní sebezapření naše děti (ve věkovém rozmezí 4 až 9 let): Můžeme si odpustit něco, co máme rádi. Nebudeme se pořád dívat na televizi. Já nebudu jíst sladkosti. Nebudu hrát na počítači a nebudu jíst čokoládu. Já nebudu jíst řízek s bramborovou kaší a mrkvičkovým salátem, to já miluju! Nebudu na počítači hledat to, co mě baví. Já nebudu jíst čipsy, mám je moc ráda. Já si neudělám na výletě piknik. Kdybych byl velký, jel bych na dovolenou, a přesto bych chodil do práce. Děti ze scholky 5
Národní eucharistický kongres Eucharistie představuje poklad církve, vzácné dědictví, které jí Pán zanechal. A církev jej s nesmírnou péčí ochraňuje, když ji slaví den co den při mši svaté. [...] Eucharistie je Pán Ježíš, který se daruje za život světa [Jan 6,51] (Benedikt XVI., Anděl Páně, 18. 6. 2006). Aby si věřící tuto skutečnost připomněli a oživili ji ve svém vědomí, čeští a moravští biskupové svolávají na rok 2015 Národní eucharistický kongres, který vyvrcholí na podzim ve dnech 15. 17. 10. 2015 v Brně. Bude předstupněm slavení 51. mezinárodního eucharistického kongresu, jež se uskuteční v lednu 2016 v Cebu na Filipínách. V centru přípravy pak má být zdůrazněna ve všech farnostech slavnost Těla a Krve Páně (Božího Těla) 4. června 2015. Kromě adorace Nejsvětější svátosti a eucharistického procesí je ještě jiná forma úcty k eucharistii, a tou jsou eucharistické kongresy. Mohou být lokální, regionální nebo pro celou Církev. Cílem těchto kongresů je hlubší prozkoumání některých aspektů eucharistického tajemství a jeho veřejná oslava v duchu lásky a jednoty. Aby bylo možné správně připravit kongres, je třeba vzít v úvahu zejména tyto základní prvky: - Příprava podle úrovně různých skupin věřících důkladnou katechezí o eucharistii, zejména o tajemství Krista žijícího a působícího v církvi; - Aktivní účast na posvátné liturgii, přispívající k naslouchání Božímu slovu, zbožné a v bratrském duchu prožívané společenství; - Vyhledávání a přijímání nezbytných opatření pro sociální díla v duchu lidského pokroku a spravedlivého rozdělování dober dle vzoru prvních skupin křesťanů, aby evangelijní kvas působil jako síla pro stavbu současné společnosti. Po dostatečné době přípravy, můžeme začít slavení eucharistického kongresu. Samotný kongres by měl být prováděn v souladu se stanovenými normami: - Oslava eucharistie by měla být skutečným centrem a vrcholem, ke kterému se vztahují všechny projekty a různé pobožnosti; - Bohoslužby Slova, katechetické semináře a přednášky na veřejných setkáních by měly být zaměřené na hluboké prozkoumání tématu a jeho praktické aspekty v životě; - Je třeba dbát na vytvoření příležitostí pro společné modlitby nebo dlouhodobé adorace před Nejsvětější svátostí vystavenou v určených kostelech, které jsou vhodné pro tento druh uctívání; - Uspořádávání průvodů, ve kterých se ponese Nejsvětější svátost ulicemi s ohledem na sociální a náboženské místní podmínky. Prožívání eucharistického kongresu zcela nevyčerpá všechny možnosti uctívání Krista v eucharistii. Kongres má zapůsobit také na naši individuální eucharistickou zbožnost. 6 otec Marcin Kieras, farář ve Slavkově
20 let na Cestě Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta pěkných článků. Přinášíme Vám další z nich. A proto se postím Vždycky jsem měl v životosprávě systém. Kdykoliv jsem měl hlad, nasytil jsem se. Byl jsem zvyklý žaludku vyhovět, kdykoliv si o to řekl. Slovo půst bylo pro mne aktuální jenom na Popeleční středu a Velký pátek, a to s problémy. Při návštěvě Medžugorje jsem prožil krásný pocit z přítomnosti Panny Marie. Až tam jsem si uvědomil její výzvy a živá poselství. Byl jsem tímto pocitem tak osloven, že jsem se rozhodl po návratu domů něco ve svém životě změnit. Pouť do Medžugorje jsem chtěl obětovat za obrácení mých sourozenců a mých spolupracovníků. Čím dál víc jsem si uvědomoval výzvy Panny Marie k modlitbě a půstu. Říkal jsem si, že Panna Maria nás žádá o modlitbu za obrácení světa, ale co my pro to děláme? Nestačí jenom prosit v modlitbě, ale také je potřeba přinést nějakou oběť. A proto jsem se rozhodl, že zkusím aspoň jeden den v týdnu vydržet o chlebu a vodě. Bylo to pro mě těžké, ale říkal jsem si: Já na to nestačím. Jediné, co mohu udělat, je to, že nebudu jíst. Ale abych to psychicky vydržel, o to se musí postarat Panna Maria. A dnes můžu říct, že to pro mne není problém. Mám radost, že za obrácení mých blízkých dokážu přinést oběť. Jsem přesvědčen, že tato malá oběť v mém životě má cenu. Ježíš se obětoval na kříži proto, že věděl, že to Bůh přijme, že to není zbytečné, cílem bylo naše spasení. Proto každá naše oběť, byť i malá, za něčí obrácení není zbytečná. Bůh ji přijme a vyslyší. A za to, že jsem k tomuto poznání dospěl, děkuji Panně Marii. Pavel Koukal, Všechovice zpravodaj Cesta, březen 1996 7
Pohádka o síle víry Na pustém ostrově žil starý poustevník, velmi pevný ve své víře. Každého dne zrána připlouvala z pevniny děvečka od krav a vozila mu v člunu čerstvé mléko, jeho jedinou potravu. Jednoho dne dívka nepřijela. Příštího jitra se omlouvala, že se člun rozbil a oprava zabrala mnoho času. Poustevník se rozzlobil: Ó malověrná, obořil se na zděšené děvče, což nevíš, že svatí mužové chodí přes rozbouřené vody suchou nohou, jen se jménem Božím na rtech? A ty máš tak málo víry, že mě necháš o hladu jen proto, že musíš mít člun? Děvečka se zastyděla. Od toho dne už nikdy svou ranní návštěvu nevynechala. Dík za vaši dobrou radu, Otče, řekla jednou skromně. Od té doby, co chodím po hladině s Božím jménem na rtech, jsem všude mnohem rychleji. Poustevníka zamrazilo. Vůbec nechápal, že by prosté děvče od krav, které nikdy nepřečetlo svatou knihu, neumrtvovalo tělo půstem a snad se ani moc nemodlilo, dovedlo dělat takové zázraky. Rozhodl se, že to musí vidět. Šel doprovodit dívku na břeh a vskutku! K jeho úžasu pronesla jméno Boží, skočila z útesu, snesla se na hladinu a běžela po vlnách suchou nohou, lehce, jako když letí vlaštovka! Poustevníkovo staré srdce se zachvělo závistí. Když to dokáže ona, řekl si v duchu, jak by to nesvedl takový světec jako já! Podkasal si roucho a s hlasitým mumláním Božího jména se vrhl z útesu. Ale běda! Propadl až na dno a jal se nedůstojně plácat v divých vlnách, až se nad ním děvče slitovalo a zalykajíc se smíchy ho z vody vytáhlo. Jak je to možné? bědoval poustevník, vytřásaje si mořské řasy z uší. Proč já, všude pověstný svou velkou vírou, nedokážu to, co holka z kravína? 8
Vaše víra, Otče, asi nebude tak velká, usmálo se děvče. Vždyť jste si před skokem vykasal roucho, abyste si ho nenamočil. Kdybyste opravdu věřil v moc Božího jména přenést vás k břehu suchou nohou, nebylo by vás to vůbec napadlo! Daniela Fischerová, Bajt 5/92 zpravodaj Cesta, červenec, srpen 1995 In memoriam Marie Morysová (* 9. února 1933 21. března 2004) Přátelství s květinami Květina je zvláštní Boží dar, který nás provází od narození až po hrob. Nevěsta nese kytici jako znamení své vnitřní krásy. Maminkám dáváme kytku při narození dítěte. Když má někdo svátek, snažíme se jej potěšit květinami. A když se loučíme s našimi drahými, klademe květiny k rakvím jako výraz vděčnosti. Toho si byla dobře vědoma paní Marie Morysová, když celý svůj život prožívala přátelství s květinami. Narodila se ve Vršovicích 9. února 1933. Měla dva bratry a bylo pro ni bolestné, když jeden zahynul ve válce. Prožila 30 let šťastného manželství, ale zase přišla bolest nad smrtí manžela. Měla především radost ze svých tří synů a jedné dcery a pak z osmi vnoučat. Všem se snažila předávat co nejvíce své mateřské a babičkovské lásky. A v údobí, kdy se mohla radovat ze všech mladých ratolestí, začínají se projevovat zdravotní potíže. Chtě nechtě musela podstoupit náročnou operaci srdce. Všechno dobře dopadlo. Ale letos po Vánocích musela znovu do nemocnice. Přes všechnu lékařskou péči a přes všechna naše přání smrt udělala tečku za jejím pozemským putováním. Jsme jí všichni vděční, že mnoho ze svého volného času věnovala výzdobě našich chrámů. S láskou a citem přispívala k tomu, aby květiny i na oltáři byly ke slávě Boží. Někdy bereme tak docela samozřejmě krásu a výzdobu našich chrámů. Zapomínáme, kolik je za tím vším hodin obětavé práce. Kéž nám tedy všechna krása našich oltářů stále připomíná paní Morysovou, abychom na ni stále s vděčností vzpomínali. Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, květen 2004 9
STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, v sobotu 14. února jsme měli celodenní duchovní obnovu na téma Výchova svědomí. Zpráva o ní se teprve připravuje, ale můžete se těšit, že v příštím čísle se všechno dozvíte. Chtěla bych Vás ještě upozornit na přednášku otce PhDr. Mgr. Pavla Moravce, která se bude konat 17. března. Otec Pavel bude pro nás mít určitě zajímavě zpracované téma Jak se nenechávat manipulovat aneb o pravdivých vztazích. Výlet vlakem do Bruntálu vyřezávaný pohyblivý betlém V září, při naší návštěvě Bruntálu, nás náš průvodce pozval, abychom se o Vánocích přijeli podívat na jejich betlém. A tak jsme se rozhodli, že pojedeme. V pondělí 19. ledna se nás dvacet sešlo na Východním nádraží v Opavě a šťastně jsme dojeli do Bruntálu. Jeli jsme se podívat na velmi kvalitní řezbářskou práci pana Josefa Nedomlela ze Starého Města u Bruntálu (je také autorem křížové cesty na Uhlířský vrch) na betlém, který je pohyblivý a je umístěn v kostele Nanebevzetí Panny Marie, v kapli sv. Kříže. V kostele nás uvítal náš starý známý, pastorační asistent pan Karel Peschke, následovala jím vedená bohoslužba slova a po ní prohlídka betléma s výkladem. Pan Peschke nás seznámil s detaily betléma. V panoramatu betlém a jsme poznali kostel, ve kterém je umístěn, zámek v Bruntále i v Hradci nad Moravicí, mlýn, důl apod. Ve vyřezávání betléma pokračuje syn pana Nedomlela František, který betlém stále doplňuje o nové stavby. Průvodce nás potom seznámil i s historií kostela a odpověděl na naše dotazy. Také nám sdělil, že o Vánocích se na tento zajímavý betlém přišlo podívat 6 000 návštěvníků. Stojí to opravdu za to zhlédnout toto řezbářské dílo, proto se tam o letošních Vánocích zajeďte podívat. Karel Klein Evangelium pro rodinu naší doby průběh, otazníky, hledání biskupské synody V úterý 20. ledna jsme měli příležitost vyslechnout přednášku otce Petra Smolka, který se uvedenému tématu věnoval v širších souvislostech. V první části přednášky nás podrobně seznámil s přípravnými dokumenty. 10
Synoda (doslova společná cesta) je církevní sněm biskupů, který má za cíl projednat a urovnat záležitosti týkající se církevní nauky a praxe. Na rozdíl od koncilu trvá kratší dobu. Podle papeže Františka synoda není parlament, je to společné jednání biskupů s papežem a je tady prostor pro působení Ducha Svatého. Téma synody bylo zveřejněno 8. 10. 2013, následovalo rozeslání dopisů a dotazníků do všech farností. Projev kardinála Waltera Kaspera v říjnu 2013 otevřel přípravu na synodu. Vlastní jednání synody probíhalo od 5. 10. 2014 do 19. 10. 2014. Synody se zúčastnilo 161 biskupů a dalších 62 zástupců ti ale nemají právo hlasovat. V polovině synody byl zveřejněn dokument, ve kterém byly shrnuty dosavadní diskuse. Tento vyvolal velký mediální ohlas. V další části přednášky otec uvedl důležitá rozebíraná témata: Pastorační výzvy pro rodinu rozebírána současná situace harmonická rodina je v menšině, přibývá neuspořádaných rodin (rozvrácené rodiny, domácí násilí, osamělé matky, homosexuálové). Rozbor dotazníků ukázal, že mezi lidmi stále existuje touha po harmonické rodině. Církev hledá odpovědi na problémy rodin, existuje rozdíl mezi naukou církve a skutečnou situací rodin, mezi církví a kulturní sférou, problémem je i přílišný individualismus, rozdílnost závažných problémů v různých částech světa (Evropa lidé žijí bez svazku, Afrika polygamie, Japonsko přílišný tlak na výkonnost). Naslouchání nutnost vnímání církve podmínek a problémů rodin, přijímat lidi a pomáhat jim v hledání, dynamika milosrdenství a pravdy. Pohled na Krista Božská pedagogika v rodinách, Bůh si nás vede. Podporovat a pomáhat silným i křehkým. Pastorační perspektivy rodiny mají šířit evangelium příkladem, i malým dětem ukazovat ideál křesťanské rodiny. Ocenit pozitivní a nebát se odsoudit negativní věci. Vidět kříže zraněných rodin. Přijímat s respektem osoby jinak sexuálně zaměřené, ale nedávat do roviny rodiny a homosexuální svazky. Předávání života v rodinách a výchova ve víře. Očekávání ve zmateném světě jasně ukázat křesťanský ideál rodiny. Hledat vstřícný krok i k těm, kteří stojí mimo církev. Sjednocení kněžské praxe v otázkách manželství. Jednání III. mimořádné synody byla ukončena a jednání budou pokračovat na IV. řádné biskupské synodě v termínu od 4. 10. 2015 do 25. 10. 2015. V závěrečné promluvě papež František uvedl: Drazí bratři a sestry, máme ještě rok na to, aby v duchovním rozlišování uzrály navržené myšlenky, nalezli jsme konkrétní řešení mnoha těžkostí a nesčetných výzev, jimž musí čelit rodiny, a další odpovědi na sklíčenost, která rodiny obestírá a dusí. Otci Petrovi děkujeme. Jeho přednáška nám umožnila vidět šířeji problematiku synody a vybízí nás k modlitbám. Marie Matyášková 11
Program na březen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 3. 3. informativní schůzka, vzpomínka na Mons. Josefa Veselého 10. 3. přednáška sestry Ludmily Němcové na téma Činnost saleziánů v Ostravě a v TV NOE 17. 3. přednáška otce PhDr. Mgr. Pavla Moravce na téma Jak se nenechávat manipulovat aneb o pravdivých vztazích bude v pastoračním středisku minoritského kláštera i pro širší veřejnost 24. 3. poutní výlet do Ostravy-Pustkovce, Krásného Pole a do ostravského planetária, odjezd z Rybího trhu v 7.30, provázet nás bude otec Vladimír Ziffer, cena celkem 280 Kč (jízdné 120 Kč, oběd 100 Kč, vstupné do planetária 60 Kč), závazné přihlášky přijímá paní Anna Foldynová na tel. číslech 737 355 999 nebo 553 711 106 a pan Karel Klein na tel. čísle 728 382 711. K zamyšlení za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová Vážení čtenáři Cesty, v žalmu 8,4-5 čteme povzdech plný údivu, který pronesl žalmista, když pozoroval nebesa, měsíc a hvězdy a obdivoval v nich velkolepé Boží dílo: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Na otázku Co je člověk? nemáme dodnes jednoznačnou odpověď. Záleží na tom, odkud se na člověka díváme. Ten, kdo uznává jako skutečnost jen rozvíjející se hmotu, řekne, že člověk je nejvyvinutější živočich. Přívrženec duchovních nauk bude tvrdit, že člověk je duše uzavřená v těle nebo jiskra božství uvězněná v hmotě. Psycholog vám řekne, že člověk je bytost odlišující sebe od svého okolí a rozeznávající tedy subjekt a objekt. Z toho plyne, že má zvláštní vědomí, odlišné od vědomí všech jiných živých bytostí. Religionista řekne: člověk je jediná bytost, která pohřbívá své mrtvé, a to proto, že smrt je pro ni problém, s nímž se musí vyrovnat. Proč? Protože něco tuší o věčnosti, ale ví, že je smrtelný. Z tohoto rozporu roste otázka po smyslu života, která je pro člověka příznačná. Z této otázky po smyslu rostou náboženství, která se na ni pokoušejí dát odpověď. Tak je otázka po smyslu vlastně klíčem k našemu lidství. Vraťme se však k Písmu. V pohledu Písma to, co tvoří člověka člověkem, je jeho vztah k Bohu. Tento vztah není ovšem u všech lidí stejný, ale to nic nemění na základním faktu: kdyby tu nebylo Stvořitele, nebylo by stvoření, a kdyby Bůh na člověka nepamatoval a neutvrzoval ho ve vztahu k sobě samému, i naše lidství by pominulo. Teprve vztah zakládá lidství vztah k Bohu a k bližnímu. 12
Ale to je jen část onoho povzdechu, který pokračuje slovy: (A co je) syn člověka, že se ho ujímáš? Žalmista jistě myslí na to, jak se Hospodin ujímá Izraele v jeho bídě, jako vysvoboditel. Bůh i na nás pamatuje a ujímá se nás. Ale jak, ptají se mnozí. Vždyť to nevidíme! Udělal Bůh vůbec něco, oč bychom se mohli v každé situaci opřít? Odpovědí je, že Bůh se nejdříve a zcela zřetelně ujal toho, kdo se pro naše hříchy vydal na smrt. Bůh se tohoto Syna člověka ujal jedinečným způsobem. Vzkřísil ho a dal mu jméno nad každé jméno (Fp 2,9). To máme v Novém zákoně zřetelně před očima a v něm a jím se ujímá i nás. Ujal se nás tím, že poslal Syna člověka Vykupitele. V něm nás přišel navštívit Bůh sám, jak vyznává Zachariáš (L 1,68). A to je důležité slovo do našeho života. I když se nám někdy zdá, že jsme v něčem sami, že Bůh odešel někam daleko, zapomněl na nás a v tom všem nás nechal, je to jen naše krátkozrakost. On na nás, lidičky křehké, všelijak provinilé a porouchané, stále pamatuje. V tom se zakládá naše lidství i naše naděje. Bůh je blízko. Pamatuje, navštěvuje, ujímá se. Protože miluje. Dřív než my jeho. Můžeme tedy nakonec říci: Co je člověk? Ten, koho Bůh miluje. A to je evangelium. Děkujeme ti věrný Stvořiteli, že se ve své lásce skláníš ke svým tvorům. Zvláště pak za to, že jsi k nám přišel v Ježíši Kristu a v něm proměnil ze své milosti naše bloudění v cestu k sobě. Dej nám radovat se, že na konci našeho putování nás očekáváš ty sám. Amen. Zdroj: Heller, Jan: Stezka ve skalách. Praha: Kalich, 2006. Senioři z Klubu sv. Anežky 13
Dětem 14 1815-2015: 200 let od narození svatého Jana Boska Konečně knězem Během gymnazijních studií uzrálo povolání Jana Boska ke kněžství. Rozhodl se vstoupit do semináře v Chieri. Podle tehdejšího zvyku svlékl začínající bohoslovec ve své farnosti světský šat a pan farář jej oblékl do posvěcené kleriky. Maminka Markéta mu k tomu řekla: Když ses narodil, zasvětila jsem tě Panně Marii, když jsi odcházel na studie, doporučovala jsem ti především úctu a oddanost k Panně Marii, nyní tě prosím, odevzdej se jí úplně. Miluj ty, kteří ji milují, a staneš-li se knězem, rozšiřuj neustále oddanou úctu k této milostivé Matičce Na slunečních hodinách na dvoře chierského semináře býval nápis: Afflictis lente, celeres gaudentibus horae Zasmušilým jdou pomalu, veselým hodiny utíkají. Když Bosko tento nápis četl poprvé, zaradoval se a pravil: Budeme veselí a léta nám uplynou rychle. Bosko byl skutečně seminaristou veselým, sotva však zazněl zvonek zvoucí ke studiu, ustoupila veselost vážnosti, tichosti a soustředění. Nikdo neviděl Boska rozhněvaného, nikdo ho neslyšel stěžovat si na stravu, na pořádek a podobné věci. Nesmíme si však myslet, že mu šlo všechno lehce. I on musel svou povahu a její živé sklony často velmi namáhavě přemáhat. Šest let seminárního života uteklo jako sen. V sobotu před svátkem Nejsvětější Trojice ho posvětil turínský arcibiskup mons. Fransoni na kněze. První mše svatá Dona Boska byla tichá, od světa téměř nepozorovaná. Nedá se vypsat, co při ní prožíval novokněz. Všechna studia, všechny námahy a trampoty, všechna příprava na kněžství stojí za milost první mše svaté. Don Bosko se rozhodl prohloubit si svá studia a naučit se kněžskému způsobu života v kněžském ústavu v Turíně. Ve městě se v té době hodně stavělo, a tak se sem hrnulo mnoho mladých dělníků. Jedni se učili řemeslu zedníky a tesaři, jiní se museli spokojit s mícháním malty a nošením cihel. Ubytovali se, jak mohli, někteří obývali po pěti nebo po šesti podkrovní světničky nebo půdy turínských domů. Kromě pracující mládeže poznal Don Bosko ještě mnoho mládeže jiné, potulující se po městě bez práce a bez noclehu. Zdržovali se zvláště na okraji města, na pobřeží řeky
Pádu a na místech vyhlédnutých na staveniště. Mnoho jich pocházelo ze zanedbaných rodin; jiné rodiče posílali, aby žebrali a kradli. Don Bosko pozoroval, že tito mladí lidé nežijí dobře. Starší kazili mladší. V malých hloučcích se pohybovali po městě nebo hráli o peníze; rouhavá a sprostá slova byla slyšet na všech stranách. Když se k nim Don Bosko přiblížil, někteří utekli, jiní se mu posmívali, další si ho nevšímali. Když se vracel smutný domů, vzpomněl si, že takové scény jednou už viděl a prožil ve snu. Vzpomněl si i na vzácnou paní, která mu ve snu slíbila, že mu pomůže získat zkaženou mládež pro Krista. Poklekl k vroucí modlitbě a prosil Pannu Marii, aby uspíšila, co mu ve snu předpověděla. Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Karnevalové veselí K zimním měsícům patří plesové a karnevalové veselí. Občanské sdružení Aktovka připravilo pro příznivce školy již 5. plesové setkání v Domoradovicích. Možnost setkat se, pobavit a zatančit si využilo mnoho rodičů, ale také absolventů školy. Sdružení Aktovka pamatovalo také na děti. První maškarní ples pro děti se vydařil. Také ve škole pedagogové připravili dva karnevaly a to jak na opavské pobočce, tak i ve škole v Hradci. Spousta opravdu krásných masek si zatančila i zasoutěžila a užila si spoustu legrace s učitelkami, které se pro tentokrát proměnily v čarodějnice a víly. 15
Poděkování V polovině školního roku tradičně přichází období nejrůznějších soutěží a olympiád. Velikou radost máme ze skvělého úspěchu Lenky Kopfové, která s plným počtem bodů zvítězila v okresním kole matematické olympiády. Překvapil také Vít Šimeček, žák osmé třídy, který vybojoval v okresním kole matematické olympiády mezi opavskými deváťáky skvělé třetí místo. Se svým výborným slohovým projevem v okresním kole olympiády českého jazyka obsadila krásné čtvrté místo Barbora Larischová. Skvělé sportovní úspěchy se také podařily školním taekwondistům. Po celoročním snažení v roce 2014 byli v sobotu 7. února v Praze vyhodnocení nejlepší borci taekwondo ČR. Za náš oddíl získali titul vítěz národní ligy Konstance Kolková a Daniel Joura. Ve Valentýnském turnaji, který se uskutečnil o týden později v pražské sportovní hale Slavia, získali naši sportovci krásné třetí místo. Všem žákům gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy. Postní doba Po všem radostném plesání a veselí jsme vstoupili do doby postní. Pod vedením našeho spirituála otce Petra Kříbka se snažíme více ztišit, a tak lépe naslouchat a porozumět výzvě k obrácení se. K tomu nám může pomoci společná modlitba křížové cesty i skutky lásky s almužnou. Tuto tichou dobu můžeme využít ke společnému prohloubení víry v duchu myšlenek připravovaného Eucharistického kongresu. Marie Šoltisová 16
Centrum pro rodinu středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: jdostalova@prorodiny.cz, mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po Pá od 8 do 14 hodin. Biblické židovské tance Je možné přijít se nezávazně podívat bez přihlášení. Tance začínají 4. března, vždy ve středy od 19 do 21 hodin v Církevní základní škole v Opavě-Jaktaři. Přihlášky a informace: Jana Dostálová, 731 625 617, jdostalova@prorodiny.cz. Výtvarné tvoření madeirové kraslice a zdobení vajíček pomocí docopatch V sobotu 7. března od 15 do 19 hodin zveme všechny zájemce, zvlášť maminky s dětmi, do pastoračního střediska minoritského kláštera přijít si vyzkoušet dvě techniky zdobení velikonočních vajíček. První je vhodná spíš pro dospělé a druhou zvládnou i děti předškolního věku. Materiál bude zajištěn, s sebou je třeba si vzít jen plochý štětec. Cena: za spotřebovaný materiál. Přihlášky: 731 625 617, jdostalova@prorodiny.cz. Postní duchovní obnova pro manželské páry Uskuteční se v sobotu 14. března v Církevní základní škole sv. Ludmily v Hradci nad Moravicí. Témata: Co bylo a je posilou pro naše manželství manželé Večeřovi a Vztahy rodiče a děti v Bibli P. Lumír Tkáč. Začátek je v 9 hodin. Cena: 400 Kč/pár. Přihlášky: 731 625 617, jdostalova@prorodiny.cz. Adorace pro maminky Uskuteční se ve středu 25. března ve 20 hodin v minoritském klášteře. Víkend pro ženy Ženy všeho věku zveme na poutní místo Cvilín u Krnova, kde mohou strávit víkend i jako přípravu na Velikonoce, a to v termínu 27. 29. března. Program: přednášky Intimita v manželství a Žena z Bible Rút: Gita Vyleťalová, Jeho ranami jsme uzdraveni: P. Sebastian Gruca. Dále: vzájemné sdílení, večerní tvoření, biblický tanec jako modlitba, adorace, křížová cesta, chvíle ticha, možnost svátosti smíření, mše svaté. Víkend začíná v pátek 27. 3. v 18 hodin a končí v neděli 29. 3. ve 13 hodin. Cena: 700 Kč. Přihlášky: 731 625 617, jdostalova@prorodiny.cz. Jana Dostálová 17
Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: info@charitaopava.cz; internetové stránky: www. charitaopava.cz. MŮJ SVĚT: Dvě vítězství do Opavy! Jména hned dvou Opavanů zazní v pondělí 23. března v 17 hodin v historické výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě na slavnostní vernisáži oceněných snímků sedmého ročníku fotosoutěže MŮJ SVĚT. Ve dvou kategoriích tohoto celorepublikového klání, které pořádá Charita Opava pro zaměstnance, dobrovolníky a klienty všech Charit České republiky, totiž zvítězili Martin Žídek a Miroslava Baranová z našeho města. O vítězích ovšem rozhodla odborná porota ve složení Jindřich Štreit a Jiří Siostrzonek z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a Zdeněk Kovařík ze spolupořádající firmy ASEKOL během anonymního hodnocení více než tří stovek zaslaných snímků. Kdybych nevěděl, že autory těchto fotografií jsou amatéři, byl bych přesvědčen, že jsou dílem profesionála, řekl s uznáním předseda poroty, světoznámý profesionální fotograf a pedagog Jindřich Štreit. Mezi oceněnými jsou zaměstnanci, dobrovolníci i klienti celkem sedmi Charit z celé České republiky. Vždy se do Opavy těším, uvedl další porotce Zdeněk Kovařík z ASEKOLu, který podotkl, že i když rozhodování nebývá právě jednoduché, vládne zde příjemná atmosféra a fotky jsou rok od roku lepší. Také za společnost ASEKOL jsem rád, že jsme přizváni ke spolupráci na tomto smysluplném projektu, zvláště že s Charitou Opava, konkrétně s Chráněnou technickou dílnou ve Velkých Hošticích, spolupracujeme už dlouhá léta. Slavnostní vernisáž, na níž budete moci spatřit nejen vítězné fotografie, ale dohromady třicet snímků, které vybrala porota, proběhne v pondělí 23. března v 17 hodin v historické výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Vstup je zdarma. Jak to vidím já 1. Miroslava Baranová Portrét 1. Martin Žídek 18
Vítězné fotografie fotosoutěže Můj svět: Portrét 1. Martin Žídek, Charita Opava, 2. Petr Vlček, Charita Nový Jičín, 3. Bára Branná, Charita Český Těšín. Život kolem nás 1. Richard Bouda, Charita Brno, 2. Dita Valachová, Oblastní Charita Pardubice, 3. Jan Šustr, Oblastní Charita Žďár nad Sázavou. Jak to vidím já 1. Miroslava Baranová, Charita Opava, 2. Renata Preissová, Farní Charita Roudnice nad Labem, 3. Martin Lýsek, Charita Jablunkov. Burza dětského oblečení Oblíbenou Burzu dětského oblečení pořádá ve středu 25. března od 8.30 do 12 hodin mateřské centrum Charity Opava Neškola. Akce se koná v prvním poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě 39 a k dispozici bude jako již tradičně herna pro děti s dozorem i malé občerstvení. Pomozte Charitě pomáhat přes DMS Šedesát tisíc korun tak velká částka se v letech 2012 2014 nasbírala díky dárcovským SMS, takzvaným DMS, které posílali občané Opavy Charitě Opava. Projekt dárcovských SMS, který musel být na čas z administrativních důvodů přerušen, se nyní vrací. Akce byla úspěšná, solidarita lidí byla větší, než jsme počítali. Děkujeme, pomohli jste mnoha lidem. A co člověk, to pohnutý životní příběh, uvedl ředitel Charity Opava Jan Hanuš. I proto je nyní dárcovská DMS zpět. Třicet korun. Pro mnohé bezvýznamný obnos, a přesto i tato nevelká suma může pomoci lidem, kteří jsou v těžké životní situaci. I málo totiž zmůže hodně. Třicet korun je nevelký obnos, ale jen pro představu Charita Opava za ně zorganizuje krátký výlet pro člověka s mentálním postižením, koupí tři kila hlíny na výrobu deseti hrníčků v charitních chráněných dílnách nebo pomůže hodinu a půl hlídat dítě rodičů v nouzi. Stejných třicet korun je třeba, aby charitní sestřičky dojely pomoci hospicovému pacientovi. Nejeden z vás takto prostřednictvím Charity Opava pomáhal bližnímu v nouzi. Charita Opava pomáhá občanům Opavy a okolí déle než pětadvacet let a ve městě poskytuje více než polovinu všech sociálních služeb. Díky nim se lépe žije dětem, seniorům, potřebným, lidem se zdravotním postižením či těžce nemocným. Staronová akce POMOZTE NÁM V OPAVĚ POMÁHAT spočívá v odeslání jediné DMS ROK, jejímž prostřednictvím je odesílateli po dobu jednoho roku každý měsíc automaticky stažena jedna DMS v hodnotě třiceti korun. Mnoho malých finančních darů dohromady je vkladem do pocitu bezpečí nás všech. Budete-li to v budoucnu potřebovat, my na oplátku pomůžeme vám, ubezpečuje ředitel Charity Opava Jan Hanuš. A co je třeba udělat? Stačí odeslat SMS ve tvaru DMS ROK CHARITAOPAVA na číslo 87 777. Děkujeme!!! 19
Úžasné dvacetiletí Denního stacionáře pro seniory Úžasné dvacetiletí pomoci stovkám lidí má za sebou Denní stacionář pro seniory, provozovaný Charitou Opava. Kulaté narozeniny si zde připomenou v březnu a opravdu bude co slavit. Původní klub pro seniory, v němž se důchodci setkávali po ranní mši na kafíčku a besedě, se postupem let změnil v profesionální stacionář, který se za dobu své existence postaral již o více než tři sta seniorů z Opavy a okolí. Ve stacionáři dnes zaměstnankyně Charity Opava profesionálně pečují o osoby postižené nemocemi stáří, které se již bez pomoci druhého neobejdou. Máme smíšenou skupinu klientů, a to jak lidi s poruchami paměti a Alzheimerovou chorobou, tak lidi s tělesným omezením. Ke všem přistupujeme individuálně tak, abychom naplnili jejich rozdílné potřeby, upřesňuje vedoucí stacionáře Jana Řehulková. Mezi nejoblíbenější aktivity zde patří například trénování paměti, arteterapie i různé pracovní činnosti. Denní stacionář pro seniory působil od svého vzniku až do roku 2013 v minoritském klášteře na Masarykově třídě. V odpoledních a večerních hodinách se zde konaly přednášky, besedy a komponované pořady. S nárůstem zájmu o tyto služby v něm začalo být trochu těsno. V květnu roku 2013 se proto stacionář přestěhoval do domu sv. Anežky na Kylešovské ulici 4, kde našel větší prostory a tím pádem i větší pohodlí pro klienty. K domu patří také malá zahrádka, která bývá v teplých dnech využita k venkovním aktivitám a posezení. Blízkost městského parku u muzea pak dává možnost procházek. Rekonstrukce nového stacionáře umožnila navýšit kapacitu na dvacet klientů denně a byla vlastně dárkem občanů Opavska svým seniorům, protože byla financována z výtěžku Tříkrálové sbírky. Tříkrálovka na Opavsku překonala očekávání! Rekordní částka 1 692 821 korun se vybrala na Opavsku během letošní Tříkrálové sbírky. Koledníci Charity Opava tak vybrali o více než 170 tisíc více než loni! To, že by letošní sbírka mohla být opět rekordní, napovídalo již rozpečeťování opavských pokladniček. V největším městě, ve kterém Charita Opava koleduje, se totiž vybralo 504 224 korun, což je o téměř 110 tisíc korun více než loni! Rekordní výsledek pak už jen dotvrdily okolní obce, které vybraný obnos z roku 2014 překročily o 70 tisíc korun. Všem z celého srdce děkujeme, s Vašimi dary budeme nakládat skutečně odpovědně, do poslední koruny pomůžou potřebným, vzkazuje všem lidem, kteří pomohli, ředitel Charity Opava Jan Hanuš. O tom, co vše bude možno za utržené peníze pořídit, bude Charita Opava pravidelně informovat. Chceme totiž, abyste se z tohoto našeho společného díla mohli také radovat, vždyť na něm máte ohromný podíl, dodává Hanuš. Přehled výsledků po jednotlivých obcích najdete na www.charitaopava.cz. 20 Charita Opava