Libor Špaček: Kouzelný tanec s rejnokem

ROZHOVOR Libor Špaček: Kouzelný tanec s rejnokem Martina Černá Libor Špaček je fotograf, který podlehl vodnímu živlu. Fotí a potápí se v tropických mořích, kde vytvořil desítky magických portrétů podvodního světa, ale stejně rád se potápí i v pražských bazénech. Právě v nich vznikají jeho unikátní podvodní akty. Co na světě pod vodní hladinou milujete nejvíc? Klid. Když se ponořím, připadám si jako v jiné dimenzi. Ať již fotografuji v bazénu, nebo v moři, dostávám se do euforie, kdy cítím, že pod hladinu patřím. Vnímám jen zvuk bublin, které se mi koulí po tváři, a nekonečný prostor kolem sebe. Bohužel jen do doby, než mi dojde zásoba vzduchu v potápěčské láhvi. Žábry mi ještě nedorostly. Potápíte se už spoustu let. Může vás pod hladinou ještě něco překvapit? Vždy mě něco překvapí. Teď tím nemyslím to, že potkám živočichy, jaké jsem do té doby ještě nespatřil. Překvapuje mě jejich chování, zvídavé přibližování nebo zvláštní souznění se mnou či s mým buddym, partnerkou a fotografkou Petrou Doležalovou. Pokaždé nacházíme jiné scenerie, kdy naše světla nebo paprsky slunce procházejí vodní hladinou a vytvářejí nové obrazy, které se snažíme zachytit fotoaparáty a kamerou. S Petrou jsme na ten vodní svět dva a málokterý živočich, kterého potkáme, nám unikne. Alespoň jednomu z nás se záběr většinou podaří. Kdy jste se naposledy v moři bál? Když se ode mě Petra během jednoho z ponorů začala vzdalovat do hlubin. Zažila po několika náročných ponorech takzvané hloubkové opojení, jinými slovy dusíkovou narkózu. Dusík se nahromadí v lidském organismu a působí na nervovou soustavu podobně jako opiát. Je to jedna z příčin potápěčských nehod, kdy člověk ztrácí orientaci, vnímá okolí jinak, než ve skutečnosti je, může mít i halucinace. Tuto situaci popisujeme i v našem společném dokumentu Útěk na Mauricius. Když se v moři bojím, tak hlavně o lidi, kteří jdou pod vodu se mnou. I přesto, že si svět pod vodou užívám, jako instruktor potápění se snažím mít všechno pod dohledem. A co výlety za žraloky na dotek, to vás neláká? Setkání se žraloky jsem zažil několikrát, ale, abych se přiznal, osobní kontakt s nimi nevyhledávám. Mám před nimi respekt. Ne strach, respekt. Několikrát jsem se jich dotkl, ale vždy mě napadlo: Co kdyby chtěl právě tento okusit, jestli mu nezachutnám? Takže mám setkání se žraloky rád, ale raději se u toho chráním pevným pouzdrem kamery. Většina lidí si pod hladinou užívá svobodu chce se prostě jen dívat. Vy jste se toho vzdal a pod vodou pracujete. Nestýská se vám po obyčejných ponorech? Začal jsem se potápět asi před čtrnácti lety, ale když jsem si o dva roky později vzal pod vodu svoji první, tenkrát ještě kinofilmovou zrcadlovku, teprve pak jsem potápění propadl. Postupně jsem se učil využívat fyzikálních zákonů vody, které se staly přínosem pro mou práci. Před rokem jsme s Petrou začali s produkcí Escape to Nature a své fotoaparáty doplnili o full HD kamery. Abych pravdu řekl, obyčejný ponor, tedy bez kamery či fotoaparátu, je asi každý padesátý. To se pak cítím jako bez rukou. Zažívám nádherná setkání a dobrodružství s mořskými tvory, a přitom vím, že tyto okamžiky můžu zaznamenat, že se o své dojmy podělím s ostatními lidmi. Vlastně si každý ponor užívám několikrát. Poprvé tam dole a pak vždy, když sleduji návštěvníky našich výstav, diváky našich filmů nebo účastníky našich besed. Jaký byl váš nejkrásnější okamžik pod hladinou? Přihodilo se to během potápění na jihu Mauricia. Třicetimetrový útes, který končil na písčitém dně, zakryl nepatrný stín. Ten se najednou začal rychle pohybovat směrem ke mně. Klekl jsem si na dno, přichystal kameru a čekal. Po několika vteřinách jsem rozeznal nádherného tvora, který plachtil v proudech kolem útesu. Rejnok, větší než já. Zastavil se přede mnou a začal zkoumat mě i světla kamery, kterými jsem na něj mířil. Nevěděl, jestli se vejde do prostoru mezi mnou a útesem, jestli to radši nemá vzít z druhé strany. Protože byl v proudu, stále plaval, a přitom zůstával skoro namístě. Najednou vyrazil kolem útesu a já musel s kamerou trošku ustoupit. On mě ale začal obeplouvat. Jednou, dvakrát pak se pomalu vydal opět svým původním směrem a já plaval vedle něj. Nestačil jsem mu, protože plavat s kamerou a světly proti proudu je dost velká dřina. Rejnok se mi pomalu vzdaloval. Když už byl asi pět metrů přede mnou, začal se po mně ohlížet. Asi poznal, jak se namáhám, přiblížil se a téměř se mě dotýkal. Snad mi tak dával najevo, že na mě čeká. Tohle se stalo několikrát. Nevím, jestli si mě spletl s nějakým jiným rejnokem, ale krásnější souznění, navíc s tak velkým mořským živočichem, jsem do té doby 26 MF Plus 26_MF_1010.indd 26 8.3.10 20:09:06

27 MF Plus 26_MF_1010.indd 27 8.3.10 20:09:15

ROZHOVOR nezažil. Strávili jsme spolu více než patnáct minut, ani se mi nechtělo vynořit. Náš kouzelný tanec ukončil až naléhavý signál potápěčského počítače, když mi začal docházet vzduch. Při natáčení na Mauriciu jste málem přišel o prst. Co se vlastně stalo? Během devátého ponoru se prudce změnilo počasí a při výstupu na loď s těžkou technikou jsem se chytil schůdků tak nešťastně, že mě obrovská vlna narazila na bok lodi. Prst mi zůstal mezi lodí a schůdky. Byla to palčivá bolest, myslel jsem, že je rozdrcený. Když jsem se konečně dostal na palubu, opatrně jsem si stáhl rukavici a zjistil, že v ní zůstal článek ukazováčku levé ruky. A už je to v pořádku? Kdo vás zachránil? Hned na lodi mi na prst dali sterilní obvaz, ruku omotali ručníkem a svištěli jsme ke břehu. Kroutil jsem se bolestí a v duchu si říkal: Ty vole jeden, na každého dáváš pozor, a pak si vlastní neopatrností zaděláš na problém. Hned jsem přemýšlel, jak budu fotit nebo filmovat, a současně se uklidňoval, že je to levá ruka, ne pravá... Když jsme dorazili ke břehu, už na nás čekal taxík. Za chvíli jsme, pořád v neoprenech, byli ve státní nemocnici. Petra mě stále utěšovala a já svíral ve zdravé ruce rukavici s kouskem prstu uvnitř. Asi po hodině mi v nemocnici vyčistili ránu a chtěli mi to zašít. Žádal jsem je, že mám přece prst v rukavici, ať mi ho přišijí zpět. Nebyli na to vybavení, ale poslali nás na druhý konec ostrova, do největší soukromé kliniky Darne. Tam mi článek prstu přišili zpět. Jak vůbec fungovalo soužití s domorodci? Na Mauriciu jsme natáčeli třikrát. Poprvé jsme si pronajali bungalow se zahradou u pláže na jihu ostrova, takže jsme s místními lidmi přicházeli do styku během potápění a při fotografování na ostrově. Jsou velmi příjemní. Když na ně namíříte objektiv, nežadoní o bakšiš, jako je to zvykem v mnoha jiných zemích. Naopak se usmějí a často i poděkují, že jim věnujete pozornost. Během druhé návštěvy Mauricia jsem strávil na ostrově o tři týdny delší dobu než Petra, protože jsem chtěl dohonit ztracený čas, kdy jsem kvůli operaci prstu nemohl pod vodu. Bydlel jsem v domku našeho kamaráda Mukeshe s jeho maželkou, dvěma dětmi, babičkou a také podle jejich víry s dalšími členy rodiny. Za ty považovali žábu, myš i několik gekonů 28 MF Plus 26_MF_1010.indd 28 8.3.10 20:17:45

prostě big family. Hinduistická víra tuto domácnost hodně ovlivnila. Nejenže se každé ráno ve svém svatostánku modlili a děkovali bohům za vše dobré, co je potkalo a ještě potká, ale odpovídala tomu samozřejmě i jejich pohostinnost a stravování. Já je za to naučil dát si společně skleničku dobrého Chardonnay. To byla asi největší fuška. Pustil jste se do komerčních projektů, natáčíte exotické země ze vzduchu i podmořský svět. Jak jste se k takové práci dostal? Projekt Escape to Nature vznikl na základě několika setkání a úspěšně dokončených menších projektů společných s Petrou. Vlastně jsme zjistili, že máme podobné sny, které si chceme splnit, oba máme rádi přírodu, věříme v její energii. Každý z nás svým způsobem doplňuje schopnosti toho druhého. Oba jsme fotografové, kteří si nejsou konkurencí. Petra se díky mně začala věnovat fotografii pod vodou a já zase začal více fotit přírodu. Já zvládám lépe postprodukci, Petra zase umí psát příběhy. Přidali jsme k tomu ještě kameru, kterou vydali společně, kde by byla příroda i moře, vyhrál Mauricius. A tak jsme do toho šli. Nejdříve jsme projekt v takovém rozsahu neplánovali, ale v průběhu postprodukce a pronikání do tajů dokumentu jsme se rozhodli pro dlouhodobý projekt Escape to Nature. Rejnok poznal, jak se namáhám, přiblížil se a téměř se mě dotýkal. Snad mi tak dával najevo, že na mě čeká. Krásnější souznění, navíc s tak velkým mořským živočichem, jsem do té doby nezažil. sice v ruce držím častěji já, ale i tak se neustále doplňujeme. Když jeden z nás fotí širokým objektivem, druhý má teleobjektiv. A naopak. Když jsme uvažovali o místech, kam bychom se Vaše DVD získalo řadu cen. Budete v této sérii pokračovat? Jsme moc rádi, že se náš padesátiminutový dokumentární cestopis Útěk na Mauricius umístil 29 MF Plus 26_MF_1010.indd 29 8.3.10 20:11:51

ROZHOVOR hned po svém dokončení jako nejlepší český dokumentární film na nejstarším filmovém festivalu TOURFILM 2009 v Karlových Varech v kategorii televizních dokumentů. Následovalo několik úspěchů a nominací na dalších, zahraničních festivalech, jednáme s Českou televizí i s jednou německou stanicí a také se rozběhla jednání s vládou na samotném ostrově Mauricius. Chtěli bychom samozřejmě pokračovat v dalších útěcích a když všechno půjde, jak má, měl by být tím dalším Útěk na ostrov Bora Bora ve Francouzské Polynésii. Věnujete se i další celkem netradiční fotografické práci podvodním aktům... Je pravda, že jsem si na tuto netradiční práci nenašel čas už si dva roky. Spousta kolegů fotografů včetně Jana Saudka mi říká, ať se koukám vrátit ke křivkám modelek pod hladinou. Nedávno jsem se k tomuto hraní se světly a stíny opravdu vrátil, a to společně s Petrou. Chtěli bychom na konci roku představit nejen novou kolekci Underwater Fine Art, ale i krátký dokument o tom, jak umělecké fotografie pod vodou vznikají. Myslím, že multimediální prezentace osloví širší veřejnost lépe než jen samotná výstava či dokument. V čem jsou ženská těla pod vodou jiná? Jsou krásnější. Fyzikální zákony vody jsou k tělům modelek shovívavé, takže křivka ženského těla je ladnější. Vypadají, jako by levitovaly. Pokud má modelka problém s nějakým tím faldíkem nebo si myslí, že tvar jejích prsou není úplně dokonalý pro akt, voda nahradí plastickou chirurgii. Alespoň tedy během fotografování. Když fotíte pod vodou, odpadá stud? U mě určitě. Fotím v neoprenu s potápěčskou výstrojí a potápěčskou maskou na obličeji. A modelky? Je to podobné jako v ateliéru. Musí chtít fotit umělecký akt. Svým způsobem je to pro ně výzva k nevšednímu zážitku, který jim přinese výjimečné fotografie. Jsou modelky, které by se v životě nesvlékly před fotografem v ateliéru, ale v bazénu se během pár minut promění v mořské víly a úplně zapomenou, že na sobě nic nemají. Často pak musím fotografování přerušit a na hladině jim vysvětlit, jak mají ve vodě plavat, aby byly fotografie stále ještě řazeny do umělecké tvorby. A jak s dívkami pod vodou komunikujete? Pod vodou to samozřejmě nejde. Nejdříve je seznámím se svou tvorbou, nad fotkami, které už mám ve svém portfoliu, jim vysvětlím, jak takové fotografie vznikají, co od nich očekávám, jak se mají pohybovat Během fotografování se ještě několikrát vynořím, abych dívky instruoval, jak mají dávat ruce, na kterém místě se mají zanořit a podobně. Fotografování je nejen pro mě, ale i pro modelky sportovní výkon. Jak se takové podvodní akty prodávají? To souvisí s možností kdy a kde se fotografie prezentují. Během každé výstavy se prodá několik fotografií, menší příjem mi plyne z publikačního využití. Na uživení to ještě není. Situace je každopádně rok od roku lepší, neboť články a některé úspěchy v zahraničí přidávají této kolekci na hodnotě. Kde získáváte modelky pro podvodní focení? Je to různé. Někdy mě dívka sama osloví s tím, že se jí líbí mé fotografie a měla by zájem takové focení zkusit. Jindy naopak mě zaujme portfolio na fotografických serverech a oslovím modelku sám. Ona je buď mile překvapena a souhlasí, nebo naopak řekne: Akt? a kolik platíš? Přitom ani neví, o co se jedná. Stydí se dívky pózovat nebo jsou na to hrdé? Myslím si, že ty, které fotit chtějí, se nestydí. A pokud to ve vodě zvládnou, jsou na sebe pyšné. Opravdu to není žádná legrace, nestačí jen být hezká. V bazénu je tma, pod vodou svítím pouze lampami. Celé fotografování probíhá v přítmí s komorní atmosférou. Abych řekl pravdu, ještě se mi nestalo, že by některá z modelek mé fotografie aktů pořízených pod vodou schovávala. Většinou mě už druhý den po fotografování bombardují otázkami, jestli jsem už něco vybral, kdy jim to pošlu a jestli dostanou i signovanou fotografii. Z toho usuzuji, že to asi chtějí někomu ukázat. Nebo věnovat. Obětoval jste něco kvůli fotografii? V dobrém slova smyslu svůj život. Už si ho bez fotografování a filmování nedokážu představit. Co se týče fotografování pod vodou, k tomu je navíc třeba dobré zdraví a fyzická kondice. Pokud bude vše sloužit a fungovat, jak má, chtěl bych fotografii zasvětit život co nejdéle. Kolik peněz vám vydělala vaše nejúspěšnější fotografie? Před několika lety jsem fotografoval reklamu pro jednu nejmenovanou společnost. Modelka, kterou si firma přivezla ze zahraničí, nebyla schopna pod vodou pózovat, dokonce ani otevřít oči. Prostě propadák jako hrom. Nicméně jsem měl s sebou asistentku, tenkrát jednu z mých nejlepších modelek pod vodou. A ta předvedla, že to nafotit jde. Výsledek byl nádherný. S dotyčnou firmou jsem měl smlouvu a honorář mi zaplatili, i když fotografii pro tuto reklamu nepoužili. Konečné rozhodnutí udělal majitel firmy, protože chtěl mít v reklamě právě tu modelku, kterou si sami dodali. Tím mi zůstala i veškerá práva na fotografii, kterou jsem ještě několikrát prodal, adjustovanou a signovanou. Když to sečtu, tato fotografie mi vydělala šestimístnou částku tedy v korunách. Bohužel, není to každý den. Umíte si představit život bez fotoaparátu? Život bez fotoaparátu? Na to už jsem vlastně odpověděl. Ale stalo se, že jsem zažil absťák z toho, že jsem více než dva týdny nefotil. Nejhorší je doba, kdy zpracovávám filmové záběry pro dokument nebo připravuji fotografie pro výstavu. Pak někdy ani nevím, jaké je datum. Prostě umění je někdy pěkná dřina. Foto: Libor Špaček a Petra Doležalová (www.escapetonature.eu) 30 MF Plus 26_MF_1010.indd 30 8.3.10 20:12:04

31 MF Plus 26_MF_1010.indd 31 8.3.10 20:12:18