Nesmíme prohrát válku o svobodu strana 4 5

Informační bulletin Občanské demokratické strany 6 / 2009 Nesmíme prohrát válku o svobodu strana 4 5 Efektivita kampaně se potvrdila str. 6 7 Zapomenutá válka o (pouhou) čest str. 18 21

OBJEKTIVEM Vyhrocené peripetie české politické scény Schválení tzv. Janotova balíčku s výsledkem schodku 162,8 mld. je kompromisem, který ODS akceptuje, ale se skřípěním zubů. Naštěstí neprošly některé zcela ekonomicky zkázonosné požadavky ČSSD. Celkově lze celou situaci pojímat dvěma způsoby podle přísloví: Optimista tvrdí o poloprázdné láhvi, že naštěstí je napůl plná, pesimisté řeknou, škoda, je už skoro prázdná. V tomto duchu můžeme říci, že úsporné mechanismy byly, bohužel, potlačeny na minimum, protože na straně škrtů mnohé návrhy ODS neprošly. Na druhé straně se podařilo zabránit těm požadavkům ČSSD, které byly zjevně čirým populismem včetně vyššího zdanění lidí s měsíčními příjmy nad 145 tis. Kč. ODS rozhodně udělala vše pro to, aby důsledky současné krize dopadly na občany a jejich budoucnost co nejméně. V každém případě stojí za to připomenout si události, jichž jsme byli v poslední době svědky, což nabízíme v následující fotoreminiscenci. 24. března 2009 Sněmovna vyslovila nedůvěru vládě premiéra Topolánka, a to jednotnými hlasy ČSSD a komunistů, podpořili je i čtyři poslanci z koaličního tábora (J. Schwippel, V. Tlustý a bývalé členky Strany zelených O. Zubová a V. Jakubková). Zjevné fatální dopady svého postupu jak na vnitropolitickou scénu, tak z mezinárodního hlediska zejména vzhledem k tehdejšímu českému předsednictví EU sociální demokraté zarytě popírají. 13. května 2009 Poslanecká sněmovna schválila jednorázový ústavní zákon o svém předčasném rozpuštění a o mimořádných volbách, které se měly konat do poloviny října. Návrh podpořilo 172 ze 189 přítomných poslanců. Poté ho schválil i Senát a následně prezident vypsal termín předčasných voleb. 7. června 2009 Sněmovna vyslovila důvěru přechodné vládě Jana Fischera, která měla spravovat zemi do podzimních předčasných voleb. Důvěru vyslovilo dočasnému kabinetu 156 ze 194 přítomných poslanců. Málokoho by tehdy napadlo, že tato vláda bez přímého politického mandátu od voličů by nakonec měla připravovat rozpočet. 10. září 2009 Ústavní soud po dramatickém jednání zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období Sněmovny, a tím padl i plánovaný říjnový termín předčasných voleb. 11. září 2009 Sněmovna schválila ústavní novelu o svém rozpuštění. To otevřelo cestu k vypsání předčasných voleb v listopadovém termínu, který otevřeně preferovala i ČSSD. 2 15. září 2009 Sociální demokracie šokovala většinu představitelů ostatních parlamentních stran oznámením, že její poslanci návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny nepodpoří. Současně prezentovala svá ultimáta pro podporu rozpočtu.

OBSAH Z obsahu Debatujme, ale buďme konkrétní Přemysl Sobotka Předseda Senátu varuje před nebezpečím postupů ČSSD v čele s J. Paroubkem, které jsou mimo jiné živnou půdou pro narůstající populismus. strana 5 Efektivita kampaně ODS se potvrdila Ačkoli se volby odkládají, shrnuli jsme efektivitu kampaně ODS. Na toto téma nám poskytl rozhovor šéf mediální sekce Martin Kupka, celkové zhodnocení prezentuje Ivan Langer. strana 6 7 Dlouhodobá prosperita je odrazem rozpočtové kázně Martin Kocourek Aktuální situace jasně prokazují, že České republice chybí dlouhodobá strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. Proto ODS předložila návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti. strana 8 9 Zapomenutá válka o (pouhou) čest Jindřich Marek Naše pravidelná exkurze do historie nás tentokrát přivádí k minulosti Podkarpatské Rusi. Rusíni i Češi tu v bojích začátkem 2. světové války prokázali obdivuhodnou statečnost a obětavost. strana 18 21 Dobříš zápolí s vedením kraje Návštěva u dobříšského starosty a jednoho z místních podnikatelů potvrdila, že současné vedení Středočeského kraje v čele s Davidem Rathem to obcím nikterak neulehčuje. strana 18 19 Jiří Liška: Práce veterináře byla i školou psychologie Místopředseda Senátu nás přivítal ve svém domku v Jičíně, který téměř celý postavil vlastníma rukama. Spolu se svou temperamentní manželkou Zuzanou nám vyprávěl o peripetiích svých životních osudů. strana 22 23 Tomáš Baťa mladší světová legenda Tento zlínský rodák a patriot proslul mezinárodním úspěchem, vlastenectvím i důrazem na etické principy podnikání. V letošním září by oslavil 95 let od svého narození. strana 27 Podzim ve znamení moderního designu Markéta Ševčíková V rámci kulturního dění doporučujeme říjnové výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo Veletržním paláci. strana 30 31 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský a archiv ODS Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 25. 9. 2009 Inzerci přijímá: E-mail: inzerce@ods.cz, tel./fax: +420 222 518 804 Milí čtenáři, komu se na světě poštěstí rozběhnout předvolební kampaň nanečisto? Znovu jsme světu dokázali, že máme opravdu vyvinutý smysl pro absurditu. Ale dost legrace. Ono jde totiž o velmi vážnou věc. Nejprve vyhlásit, potom odsunout a nakonec úplně zrušit předčasné volby je především špatná hra s občany. Volby mají patřit mezi vůbec nejvýznamnější události, jimiž se naplňuje demokracie. Jednou za čas mohou lidé svým hlasem vyjádřit, kam by měl podle nich směrovat jejich stát. Nikdo nemá takovou událost zlehčovat. Že tak učiní předseda nejsilnější levicové strany svým totálním názorovým obratem, je smutná věc. Nezbývá než doufat, že to lidé do těch příštích pravděpodobně řádných voleb nezapomenou. Pro tu tolikrát oranžově omílanou jistotu jim to ale musíme připomínat. O to je větším překvapením, že některá média místo jednoznačného pojmenování viníka a rozboru jeho motivací a důvodů, píší o dvou stejně nenáviděných rivalech. Jakoby oba byli stejní. To ale naštěstí opravdu nejsou. Právě poslední vývoj událostí to jasně prokázal. Zatímco na jedné straně byla jen destrukce a bezbřehá zahleděnost do sebe, ODS se snažila od prvního počátku hledat dobré schůdné řešení. A to i přesto, že jsme mohli jen zpovzdálí křičet, ať se s tím popere ten, kdo to sám způsobil a neměl přitom žádný scénář pro další dny a týdny. Negativní dopady pádu vlády pociťujeme v různých podobách skoro každý den. Po Paroubkově názorovém přemetu jsme zastavili kampaň a zaměřili se na schválení rozpočtu v podobě, která by zemi v době krize nepoškodila. Debatovat po tom všem o dalších předčasných volbách by veřejnost od politiky a politiků zase jen odradilo. Předvolební kampaň nastartovala. Nestačila se pořádně ukázat a musela skončit. Přesto přinesla celou řadu novinek, které stojí zato představit. Třeba už jen pro další inspiraci. Doufáme, že ji na dalších následujících stranách opravdu najdete Martin Kupka 3

SLOVO PŘEDSEDY Nesmíme prohrát válku o svobodu Mirek Topolánek 4 Jsme v situaci týmu, jemuž na poslední chvíli odmítl nastoupit soupeř. Všechna ta nahromaděná energie, příprava a touha po vítězství tak nemají svůj přirozený ventil. To by mohlo vést k frustraci, deziluzi, chuti se na vše, lidově řečeno, vykašlat. Dvojnásob to platí pro fanoušky voliče. Právě kvůli nim to ale teď nesmíme zabalit. Musíme zatnout zuby a jet dál. Čeká nás velký úkol. Naše země je ve schizofrenní situaci, kdy nefunguje Sněmovna, vláda nemá mandát a přitom volby jsou daleko. Dolní komora parlamentu naprosto ztratila svou funkci. Je dnes parlamentem nedohody, parlamentem neodpovědnosti, parlamentem, ve kterém Paroubkova většina ČSSD, KSČM a odpadlíků řeší jen své vlastní problémy a komplexy, ne problémy občanů. Stále sklízíme trpkou úrodu z 24. března. Dne, kdy Paroubek i díky Vlastimilu Tlustému a Schwippelovi svrhl vládu, ale odmítl sám převzít odpovědnost. A odmítá ji převzít i nadále, když zabránil předčasným volbám, s komunisty cupuje vládní rozpočtový balíček, ale přitom tvrdí, že ta má vládnout nadále. Jen proto, aby kryla jeho škodlivé návrhy, které upekl s komunisty. Jako předseda ODS jsem se odmítl toho trapného divadla dále účastnit. Má to za prvé symbolický význam. Dáváme tím najevo, že ODS není jako ČSSD. Že jsme stranou která drží dohody a plní sliby voličům. Má to také význam osobní. Paroubkův politický styl je založen nejen na neodpovědnosti, populismu a demagogii. Ale také na zneužívání estébáckých metod, neustálém intrikování a kompromitaci soupeře. Přičemž veškerá palba se soustředí logicky na mě, coby lídra a nejviditelnější osobu, která symbolizuje politiku ODS. Dlouho jsem se nebránil a věnoval se svojí práci. Situace však zašla tak daleko, že už prostě musím očistit své jméno a ukázat, že všechny causy jsou falešné a rozpoutané s nasazením nezákonných postupů. Je třeba paroubkovskou ČSSD zastavit, protože ona se nezastaví před ničím. Mé rozhodnutí má samozřejmé také význam praktický. V této chvíli budu daleko užitečnější mimo parlament. Je evidentní, že do voleb se bude Sněmovna coby zákonodárný sbor před občany více a více kompromitovat. Že poroste nechuť občanů k politice jako takové. Zejména k politice obou velkých stran, protože ty v jejich očích ponesou největší díl odpovědnosti za neschopnost dohody. Bude třeba vrátit občanům důvěru v politiku. Bude je třeba přesvědčit, že to nejsme my, kdo neustále torpéduje politický systém a blokuje jeho normální fungování. Nebo si snad někdo myslí, že s Paroubkem, Sobotkou, Rathem... je možná jakákoli slušná dohoda, kterou by dodrželi? Bude také potřeba vyřešit problémy, které se nahromadily v ODS. Budeme muset připravit změny stanov a vypořádat se s černými dušemi. Musíme už také myslet na kongres, který nás nasměruje k příštím volbám. A já už dostatečně včas před tímto kongresem dám ke všeobecné diskusi zásadní programový dokument, který nám řekne, jak dál. Jak dál v samotné ODS, jak dál v domácí politice i jak dál v zahraniční politice. Chci mít dostatek času a volné ruce, abych se mohl věnovat práci na tomto dokumentu. Chci na kongresu získat jasný konkrétní a silný mandát. Českou politiku čekají zásadní změny, takto totiž nelze pokračovat dál. Občané už to vědí nebo přinejmenším tuší a my si toho musíme být velice dobře vědomi. ODS bude buď lídrem těchto změn, nebo jejich obětí. Třetí možnost není. Moje rozhodnutí odejít ze Sněmovny, věnovat se práci s vámi i s občany a očistit své jméno coby předsedy jedné ze dvou velkých stran samozřejmě nic nemění na tom, že ODS musí dělat vše pro to, aby brzdila a bránila nástupu extrémní levice. Ta se skrytě, aniž by vládla, snaží skrze Sněmovnu provést revanš za volební porážku v roce 2006, zničit naše reformy, aby si koupila hlasy. Tím zásadně ohrožuje budoucnost a prosperitu občanů v této zemi. Otázka je, jakou pozici vůči tomuto parlamentu zaujme úřednický kabinet. Pokud bude Fischerova vláda dále postupovat nestranně a v zásadě odpovědně, budeme její kroky podporovat, i když s nimi zcela nesouhlasíme a bereme je jako krvavý kompromis. Pokud se spojí se socialisticko komunistickou většinou a v zájmu svého přežití v příštích měsících obětuje svou ústavní odpovědnost vůči občanům, nezbude nám, než přejít do tvrdé opozice. Neustaneme v boji, budeme bránit, co jsme vytvořili, budeme brzdit zadlužování, jak jen to bude možné. A budeme to také náležitě vysvětlovat lidem, aby bylo jasné, že ODS nemá vinu na tom, co se zde děje, a že nadále zůstává jedinou nadějí, jedinou reálnou silou, která může bránit svobodu občanů, budoucnost našich dětí, a která má řešení problémů lidí, nikoli jen prázdné sliby. Momentálně prohráváme bitvu. Ale musíme veškeré úsilí směřovat k tomu, abychom příští rok na jaře neprohráli velkou válku o svobodu. Přeji vám všem pevné nervy, odhodlání a víru a udělám maximum pro to, abyste vy a všichni svobodymilovní lidé v této zemi měli důvod věřit v příští vítězství.

NÁŠ POSTOJ Debatujme, ale buďme konkrétní! Přemysl Sobotka Politika současného vedení ČSSD, především za dobu od svržení vlády v době českého předsednictví EU až po Paroubkův kotrmelec s volbami, udělala z naší země největšího šaška na evropském jevišti! Tato ostuda by proto neměla být nikomu z nás lhostejná! Jsem sice zarytým příznivcem demokracie, k jejímž základům patří svobodná diskuze, ale nyní jsme se již ocitli v tak kocourkovském prostředí, že cesta z něj může vést jen přes jasné a zřetelné nazývání věcí pravými jmény! Zhoubný nádor nedůvěry Debata o tom, zda za naši současnou krizi může Ústavní soud, poslanci, politické strany či autoři Ústavy je zbytečně zavádějící. Jakákoliv snaha o korektnost, odbornost a vyváženost těchto debat, televizních reportáží či novinových komentářů také nevnáší řadovému občanovi do problému jasno a spíše v něm vyvolává rostoucí znechucení ze současných poměrů u nás, kterým však bohužel prorůstá jako zhoubný nádor nedůvěra k demokracii jako k systému řešení věcí veřejných. Zde potom vzniká živná půda pro činnost populistů a politických extrémistů všeho druhu. Paroubkova posedlost touhou po vládě Já nikdy nemívám problémy s novináři a nepatřím k halasným kritikům jejich práce. Ale v těchto dnech mne opravdu zlobí, že paušálně používají u označení viníka naší poslední krize termín politici, když jim musí být jasné, že tam patří jen jedno jediné jméno Jiří Paroubek! Tento člověk je tak bezmezně posedlý touhou po vládě nad touto zemí, že je ochoten udělat pro to cokoliv od cynicky demagogické rétoriky, neustále měnících se názorů, nedodržování dohodnutých úmluv, zjevného využívání komunistů ve svůj prospěch až po rozvrácení naší ekonomiky. Proto bychom, kdyby existovali, museli brát vážně i jeho výhrůžky, že by byl schopen kolaborovat i s Marťany. Jeho hlavní pracovní metodou je oživování třídní nenávisti mezi občany, což je v době globální finanční a ekonomické krize krajně nezodpovědné a nebezpečné. Proto si nyní musí všichni občané bez ohledu na svoji sociální situaci a politické názory pečlivě spočítat, jaké velké ztráty a věřte, že budou obrovské jim politika Jiřího Paroubka do budoucna přes všechny jeho sladké sliby přinese. Zatím nás chce vést k úpadku země tzv. maďarskou cestou, ale je zcela reálné, že by snadno dokázal přivést zemi k bankrotu, k jakému svého času došlo v Argentině. Při jeho povaze a destrukčním talentu je schopen nám časem zavést klidně poměry na úrovni některé z afrických zemí. Snaha snížit význam Senátu Za takové situace si s ještě větší intenzitou uvědomuji význam současného českého Senátu jako horní parlamentní komory. Jeho systematická a uvážlivá práce i jeho složení jsou na jedné straně významnou zárukou naší demokracie, ale paradoxně také jedním z viníků současné ústavní krize a odložení voleb, které by nám s rozpočtovým provizóriem přinesly další vážné hospodářské a finanční potíže. Důvodem, proč pan Paroubek po zralém uvážení zabránil rozpuštění Sněmovny a předčasným volbám, je totiž také to, že by na určitý čas výrazně stoupl význam Senátu, což by již občané přes jeho letité bagatelizování a tradiční mediální nezájem o jeho práci nemohli přehlédnout. A to je pro mne pádným důkazem potřeby bikamerálního parlamentního systému. autor je předseda Senátu PČR 5

OHLÉDNUTÍ ZA VOLEBNÍ KAMPANÍ Efektivita kampaně ODS se potvrdila včetně frekventovaně navštěvovaného facebooku. Tato forma komunikace si získala veřejnost již před volbami do Evropského parlamentu, nyní potvrzuje své přednosti. Povzbudilo nás, že webové stránky ODS byly podle zjištění nezávislých analytiků v uplynulém období nejnavštěvovanější ze všech politických stran. Konkrétní číslo je 35 % lidí, kteří se o weby politických stran zajímali. Když uvážíme, kolik politických stran kandiduje a jak leckdy velmi agresivně a za každou cenu se snaží získat pozornost voličů, tak je oněch 35 % velmi příznivé číslo, komentuje Martin Kupka tento aspekt kampaně. Oživující zapojení regionů Nezanedbatelným pokrokem se stala užší spolupráce s regiony a jejich průběžná prezentace jak na webových stránkách ODS, tak co se týče vzájemné komunikace a podpory. Jak zdůrazňuje Martin Kupka, je zřejmé, že v lidech z jednotlivých oblastí má ODS obrovský potenciál, o který je možno se opřít. A na druhé straně i jim pomůže, když se mohou spolehnout na podporu vedení ODS a vzájemnou provázanost. 6 Ačkoli se vzhledem k dramatickým a nečekaným událostem volby odkládají na příští rok, stojí za to si shrnout hlavní prvky naší kampaně a jejich efektivitu. Z toho vyplyne, na čem budeme stavět před řádným termínem na jaře. Na toto téma jsme hovořili s šéfem mediální sekce Martinem Kupkou a získali shrnující vyjádření Ivana Langera. Více než kdykoli v minulosti jsme vycházeli z analýz jednotlivých cílových skupin a postupně nacházeli vhodný způsob, jak je oslovit, sledovali jsme dopad každého kroku na vybrané skupiny obyvatel. Ačkoli ještě nejsou k dispozici statistické závěry, je zřejmé, že jsme zvolili správnou strategii, shrnuje dosavadní dnes již pseudopředvolební dění Martin Kupka. Důraz na internetovou komunikaci s voliči Moderní doba si žádá moderní komunikační prostředky tedy zejména internet. Pro mladé lidi včetně prvovoličů je to prokazatelně nejlepší forma oslovení. V tomto ohledu ODS jednoznačně ovládla pole působení Nástroj, jak oslovovat nerozhodnuté voliče Vycházeli jsme z odborných analýz. Z nich plyne, že velká část Čechů včetně nerozhodnutých voličů čte bulvár. Proto jsme inzerovali v nejprodávanějších tiskovinách texty, které odpovídají zájmům zmíněné cílové skupiny, popisuje Martin Kupka další z nástrojů kampaně. Jak blíže vysvětluje, styl těchto tiskových stránek a novin byl zvolen tak, aby atraktivní formou přibližoval program ODS a zároveň poukazoval na populistické sliby a neférové jednání některých soupeřů. Efektivita těchto tiskovin byla podtržena tím, že mediální sekce ODS pečlivě vybrala styl pojetí tak, aby co nejvíce odpovídal podobě daného média. Novinek bylo víc Úspěšnou novinkou se stala speciální kampaň v lifestylových časopisech pro ženy. Prostřednictvím inzerátů jsme představovali Velkolepé ženy, jejich osudy

a názory na společnost. Velkou pozitivní odezvu měly také pravidelné ranní SMS našim členům a příznivcům, v nichž jsme posílali vybrané citáty. Vesměs povzbudily jak nás, tak ty, kterým byly určeny, dodává šéf mediální sekce ODS. Za zmínku stojí také spot Filipa Renče s atraktivním názvem Paroubek na Mars, který běží v rámci reklam v kinech. Kampaň odkazuje na známý Paroubkův výrok, že by schvaloval zákony klidně i s Marťany. Pro svoji moc zjevně udělá cokoli. Billboardy máme umírněné a zároveň přesvědčivé Použili jsme fotky reálných lidí, kteří naši kampaň podpořili z vlastního přesvědčení a ztotožňují se s našimi představami o budoucnosti země. Možná to zní nadneseně, ale myslím, že ačkoli to není pro každého patrné na první pohled, dodává to na opravdovosti a podpoře obyvatel, kteří sdílejí naše myšlenky, popisuje outdoorovou část kampaně Martin Kupka. Přínos Modrého týmu Úspěch Modrého týmu si bezesporu zaslouží zápis do novodobé historie české politické scény. Žádná jiná strana totiž nedokázala s takovou spontánností oslovit mladé lidi, kterým bytostně záleží na výsledku voleb z hlediska konzervativního pohledu na svět a směřování celé země. Plánované vlny kampaně zmařila ČSSD jen dočasně Ať už budou volby kdykoli, ODS má připravený styl, jak svůj program prezentovat zcela srozumitelně a vyzdvihnout své priority a hodnoty, které dlouhodobě hájí i v obtížných podmínkách. I když ČSSD se svými spojenci konání podzimních voleb zbojkotovala, nic to nemění na tom, že ODS bude nadále a obzvláště v nadcházející kampani vyzdvihovat hodnoty osobní svobody, reálné ekonomické prosperity, orientace na Severoatlantickou alianci, důstojnost postavení v rámci EU Tyto body jsou a budou součástí naší komunikace s veřejností. Sociální demokraté sice zabránili předčasným volbám, ale to nic nemění na našem potenciálu, jak o poznání věrohodněji oslovovat voliče, uzavírá náš rozhovor Martin Kupka. red Ivan Langer: Budeme pokračovat a navazovat na to, co se vůči voličům osvědčilo jako správná cesta Ocitli jsme se v situaci, kterou jsme nijak nezavinili. Viník je zcela jasný a prokázal svoji destruktivitu, neodpovědnost. Můžeme ale zhodnotit, jak jsme kampaň vedli, co se osvědčilo, v čem je třeba pokračovat a co by mělo být součástí kampaně před volbami příští rok, komentuje současnou situaci šéf volební kampaně Ivan Langer. Podle jeho slov si ODS ověřila schopnost vést multimediální komunikaci směrem k voličům a zaměřovat se na konkrétní cílové skupiny. Tentokrát naše kampaň zahrnovala řadu novinek, které mají jednoznačně pozitivní odezvu. Ačkoli je třeba trocha nadsázky a humoru, nejpodstatnější je celkové východisko: Kromě cílené komunikace s jednotlivými skupinami voličů je to spolupráce s regiony, která by měla pokračovat bez ohledu na termín voleb, říká Ivan Langer. Největší důraz klade na samotný program ODS. Jsem přesvědčen, že naše nabídka pro občany této země má nezpochybnitelnou a kvalifikovanou hodnotu. Pokud by se konaly volby v dohodnutém termínu již teď, tak jsme měli přichystanou další vlnu kampaně, kde jsme chtěli pokračovat v jeho představování co nejsrozumitelnější formou. Ale jsme schopni totéž občanům prezentovat průběžně i před nadcházejícími volbami, uzavírá záměry do budoucna Ivan Langer. 7

EKONOMIKA, FINANCE Dlouhodobá prosperita je odrazem rozpočtové kázně a odpovědnosti Martin Kocourek 8 Koncem srpna 2009 představila ODS veřejnosti návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti. Je též nutné podotknout, že zmíněný návrh byl prezentován ještě před oficiálním představením volebního programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny, a není proto přímou součástí tohoto volebního programu. Je tomu tak proto, neboť ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti má ambici být zákonem nadčasovým, který zcela nově do naší rozpočtové legislativy zavádí zásady, kritéria a mechanizmy zohledňující a vynucující si rozpočtovou kázeň a odpovědnost. Nejen současné rozpočtové problémy, ale i historie českých veřejných financí totiž jasně prokazují, že České republice chybí jasně formulovaná dlouhodobá strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. Je určitě neoddiskutovatelné, že zdravé veřejné finance jsou vždy základem dlouhodobé prosperity, která má následně pozitivní vliv na každého z nás. Jakkoliv člověk občas žasne, co vše je v naší Ústavě popsáno, obsaženo a chráněno, o povinnosti usilovat o zdravé veřejné finance v ní není ani slovo. Proto je ODS přesvědčena, že naše země nástroj typu finanční ústavy velmi potřebuje, a proto přichází s ústavní iniciativou pro oblast veřejných financí. Základním rysem návrhu ústavního zákona je formulování tří základních zásad rozpočtové kázně a odpovědnosti, kterými jsou následující povinnosti vlády a Parlamentu: 1. Usilovat o takový vývoj hospodaření soustavy veřejných rozpočtů, který umožní v dlouhodobém horizontu dosahovat vyrovnaného výsledku hospodaření. 2. Dbát o takový vývoj celkového veřejného dluhu, který nebude mít v budoucnu vliv na stabilitu veřejných financí. 3. Provádět takovou politiku, jež bude odpovídat přiměřenému stupni stability, případně předvídatelnosti změn daňových sazeb v budoucnosti. Jakkoliv se zmíněné základní zásady mohou na první pohled jevit jako velmi triviální, logické a obecné, tak při konkrétní aplikaci zmíněných zásad na učiněná nebo plánovaná rozhodnutí, uvidíme tato rozhodnutí ve zcela jiném světle. Ústavní zákon též nově zavádí základní nástroj pro uplatňování a kontrolu dodržování zásad rozpočtové kázně a odpovědnosti, kterým je Zpráva o rozpočtové strategii vlády, ve které je vláda povinna představit svou rozpočtovou strategii na pět let a popsat, jak je tato pětiletá strategie v souladu se zásadami rozpočtové kázně a odpovědnosti. Zjednodušeně řečeno, jde o určitou obdobu Zprávy o stavu unie, jak ji každoročně přednáší americký prezident. Novinkou v oblasti projednávání státních rozpočtů bude začlenění příslušného návrhu státního rozpočtu do rozpočtových režimů, a to v návaznosti na plánovaný schodek veřejných rozpočtů. Pokud bude plánovaný schodek do tří procent hrubého domácího produktu (HDP), potom bude schvalován v režimu limitního schodku, a to prostou většinou přítomných poslanců, tedy jak je tomu doposud. Pokud však bude plánovaný schodek nad tři procenta HDP, musí být schvalován v režimu nadlimitního

mld. Kč 0-20 -40-60 -80-100 -120-140 -160-180 -109,1 mld. Kč Vývoj deficitu státního rozpočtu -93,7 mld. Kč -56,3 mld. Kč 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009-97,6 mld. Kč -66,4 mld. Kč ČSSD -19,4 mld. Kč ODS -162,8 mld. Kč schodku, a to většinou ze všech poslanců, což je novinka. Návrh též nově definuje základní brzdu pro nadměrnou (neodpovědnou) výdajovou expanzi vlády. Touto brzdou je ustanovení, že vláda nesmí předložit návrh státního rozpočtu v režimu nadlimitního schodku třikrát za sebou. Zcela zásadní ustanovení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti pak obsahují pasáže o vyvození odpovědnosti. Vyvození odpovědnosti je totiž zcela novým institutem, jenž má za cíl motivovat k dodržování, resp. sankcionovat za nedodržování rozpočtové kázně a odpovědnosti. Vyvozování odpovědnosti pak bude prováděno formou vyvození odpovědnosti vlády, která spočívá v povinnosti vlády požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry pokud: se výsledné saldo rozpočtu odchýlilo od schváleného rozpočtu o více než pětinu, vláda dvakrát za sebou předkládá návrh rozpočtu v režimu nadlimitního schodku, vládě nebyl dvakrát za sebou schválen návrh Státního závěrečného účtu a vládě byla dvakrát za sebou zamítnuta Zpráva o rozpočtové strategii vlády. Další formou vyvození odpovědnosti pak bude tzv. ocenění osobní odpovědnosti, které se bude provádět vždy po vyhodnocení výsledků rozpočtového roku a bude se týkat těch členů vlády a těch poslanců, kteří hlasovali pro státní rozpočet za hodnocený rozpočtový rok. V praxi by to fungovalo tak, že platy dotčených členů vlády a poslanců by se přenásobily tzv. koeficientem rozpočtové odpovědnosti, který prostřednictvím předem stanoveného algoritmu reflektuje vývoj HDP v posledních dvou letech a výši deficitu za hodnocený rok. Koeficient má hodnoty od 0,75 do 1,25 a motivuje k tomu, aby při vyšších růstech HDP byly deficity minimální, resp. k tomu, aby bylo dosahováno přebytků. V opačných případech pak koeficient má funkci sankce. Jen pro zajímavost lze uvést, že při testování modelu s koeficientem rozpočtové odpovědnosti např. pro rok 2004 (HDP vzrostl o 4,5 % a deficit byl 3 % HDP) se ukázalo, že koeficient by byl 0,83 a tehdejší premiér Gross by tak přišel o 28 800 Kč měsíčně, tehdejší ministr financí Sobotka o 20 500 Kč měsíčně a poslanci, kteří pro příslušný rozpočet hlasovali o 10 700 Kč měsíčně. Pokud bychom se podívali např. na rok 2005 (růst HDP o 6,3 % při deficitu 3,6 % HDP), potom by koeficient činil 0,75 a tehdejší premiér Paroubek by tak přišel o 41 200 Kč měsíčně, tehdejší ministr financí Sobotka o 29 300 Kč měsíčně a poslanci, kteří pro příslušný rozpočet hlasovali o 15 300 Kč měsíčně. Jak by fungovaly ostatní brzdy, resp. vyvození odpovědnosti vůči vládě si každý může na základě dat o návrzích a výsledcích rozpočtů namodelovat sám (více na http://www.ods.cz/docs/ dokumenty/ps_rozpoctova_kazen). Z výše uvedených příkladů plyne, že koeficient by v oblasti ocenění osobní odpovědnosti fungoval celkem objektivně, protože v uvedených letech byly při slušných tempech růstu nezdravě vysoké deficity, resp. navyšovány výdaje, s jejichž setrvačností se potýkáme dodnes. Bohužel, zatím jsou reakce představitelů ostatních politických stran na navržený ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti takové, že obviňují ODS z populismu. O motivech těchto postojů lze jen spekulovat, nicméně vysvětlení jsou v zásadě jen tři. Buď moc dobře ví, že svými sliby a činy vytvoří další a další dluhy nebo se v problematice veřejných financí neorientují anebo nechtějí přiznat, že je to dobrý nápad. V každém případě se ale zejména bojí o své platy. Přesto ODS bude i nadále usilovat o diskusi nad tématem rozpočtové kázně a odpovědnosti, neboť je přesvědčena, že zásady, nástroje a mechanismy rozpočtové kázně a odpovědnosti musí být v našem právním řádu pevně ukotveny tak, aby nepodléhaly zejména neodpovědným a účelovým předvolebním slibům. Jsme totiž pevně přesvědčeni, že stejně tak, jako si v zájmu vlastní prosperity každá firma nebo domácnost nastavuje svoje pravidla hospodaření, rizikové limity, odpovědnosti, motivace nebo sankce, pak není jediného důvodu, aby tak už konečně a odpovědně neučinil i český stát. autor je ekonomický expert ODS

VARIANTY PRO BUDOUCNOST Naše řešení dokáže zabránit jisté hrozbě státního bankrotu David Havlíček Všechny významné politické subjekty již zveřejnily své volební programy. Předvolební boj sice zastavila ústavní krize a především nezopovědnost Jiřího Paroubka, přesto stojí za to chvíli se pozastavit nad hlavními rozdíly mezi programy ODS a ČSSD. Pokud se nepoučíme z minulosti, budeme odkázáni ji znovu prožít. Jakoby se ČSSD snažila naplnit slova klasika. Přesně tak působí její plán na státní garance při krizovém refinancování hypoték. Podobná opatření totiž stála na začátku současné hypoteční krize ve Spojených státech. 10 Jistoty versus Řešení. To jsou hesla, se kterými se vydaly do soutěže o voličské hlasy dvě největší politické síly u nás ČSSD a ODS. Volební programy obou stran kladou důraz na opatření proti krizi, ale liší se v konkrétní cestě, jak ji zvládnout. Rozdílné jsou také náklady, které tyto opatření doprovází. Ústředním mottem kampaně ČSSD se stejně jako před volbami do Evropského parlamentu stal slogan na krizi nesmí doplácet ti, kteří ji nezpůsobili. Tento leitmotiv nese známky práce jejich amerických poradců. Ve Spojených státech se totiž podobným způsobem dívají skrz prsty na bankéře. Český finanční systém je ale v pořádku a hospodářská recese byla do Česka importována. Z programových návrhů sociální demokracie pak vyplývá, že za viníky u nás ČSSD považuje úspěšné občany s nadprůměrnými příjmy, dědice a firmy, které dávají lidem práci. Právě ty se chystá zatížit vyššími daněmi. Dodatečné příjmy z těchto opatření ale nedosáhnou ani 20 miliard korun ročně, což je necelá desetina toho, o co by návrhy sociální demokracie zvýšily výdaje. Perličkou v programu ČSSD je znovuobnovení progresivní daně pro příjmy fyzických osob. Návrh počítá s vyšší sazbou 38 procent pro hrubé příjmy nad 100 tisíc korun měsíčně (dnes se platí přibližně 23 procent). Zároveň ale chtějí sociální demokraté zavést nižší nespecifikovanou sazbu daně pro lidi s výrazně podprůměrnými příjmy. Dnes přitom zaměstnanec se dvěma dětmi a příjmy do 19 tisíc korun neplatí žádnou daň z příjmů. Nižší sazba je tak buď čirý populismus (chtějí zdaňovat nulu nižší sazbou), nebo chtějí změnit celý systém a nízkopříjmovým skupinám daně paradoxně zvýšit. Jinou ukázkou populismu je další z volebních taháků ČSSD využití dividendy Volební sliby ČSSD by stály až čtvrt bilionu korun ročně a během volebního období by tak znamenaly dodatečné zadlužení ve výši jednoho bilionu korun. Za tuto částku bychom mohli pozvat každého člověka na této planetě na slušný oběd. Opatření ČEZu. Jiří Paroubek již stihnul slíbit z těchto prostředků proplacení 13. důchodů nebo superdávky pro rodiny s dětmi. Pokud by ale došlo k využití stávající dividendy, tak by muselo dojít k omezení jiných kapitol rozpočtu, protože dividenda ČEZu je nedílnou součástí společného fiskálu. Pokud by ČSSD přitlačila ČEZ k výplatě superdividendy, vedlo by to k omezení investic této energetické firmy. To by zasáhlo až stovky českých firem a vedlo k propouštění v těchto společnostech. Reálně by přitom hrozily také arbitráže ze strany minoritních akcionářů, protože by obvinili stát, že nejedná s péčí řádného hospodáře. Poněkud humorně působí návrh na znovuzavedení novomanželských půjček. Ty totiž již fungují pod názvem Úvěr 300 a poskytuje je Státní fond rozvoje bydlení pro žadatele mladší 36 let. Podle poslední výroční zprávy fondu byla na tyto úvěry poskytnuta loni téměř miliarda korun. Úvěr je možné použít na výstavbu nebo pořízení bytu. Hlavní návrhy ČSSD K čemu to povede Zavedení progresivní daně Zdaní úspěch a vyvolá atmosféru závisti Využití dividend ČEZu Krácení jiných kapitol rozpočtu, popř. omezení investic ČEZu, což povede k propouštění zaměstnanců dodavatelských firem Krizové refinancování hypoték Pokřivení trhu nemovitostí, zvyšování morálního hazardu bank Státem garantovaný poměr Dodatečné náklady přesahující důchodů k čisté mzdě 10 miliard korun ročně Každoroční valorizace Propouštění nízkopříjmových minimální mzdy zaměstnanců Obnovení nemocenské v prvních Zvýšení nemocnosti (simulované) třech dnech nemoci o pětinu Sociální bezúročné půjčky Prohlubování kultury dluhu a morálního hazardu 100 tisíc pracovních míst díky Desítky miliard korun, které sem investičním pobídkám přivedou jen další montovny, které po daňových prázdninách odejdou dále na východ Z balíčku opatření, která prohlubují tzv. morální hazard, můžeme vybrat také opatření ČSSD na sociální bezúročné půjčky. Nejen, že by se takový instrument masivně zneužíval, ale ještě by se jednalo prakticky o státní dotaci, protože vymahatelnost takových závazků by se blížila nule. Ostatně kulturu dluhu, který se neplatí, tady zasel právě Jiří Paroubek. To je běžná věc, kdy prostě státní dluh až na výjimky se málokdy splácí, prohlásil na Primě 31. května 2006. Dokladem je také slib sociální demokracie (při naplnění všeho ostatního nesplnitelný) snížit deficit pod 3 procenta HDP. Naším řešením je vyrovnaný rozpočet. Jedině tak přestaneme zadlužovat naše děti a děti našich dětí.

48 47 47,0 Podíl starobního důchodu na průměrné mzdě (%) 46 45 44 44,4 43,8 43,5 45,3 45,9 45,2 44,2 43,4 43,5 ČSSD ODS 43 42 42,2 41 40 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 40,6 41,1 40,8 40,6 40,2 41,0 Řešení ODS Na rozdíl od ČSSD nabízí řešení ODS odpovědnou cestu z krize. Dokážeme se poučit z minulosti a víme, že maďarská cesta socialistického populismu vede ke státnímu bankrotu. Za každých okolností chceme navrhovat dlouhodobá řešení, která zajistí nejenom zmírnění dopadů globální recese, ale i prosperitu pro další generace. Reformy ODS provedené za naší poslední vlády stabilizovaly veřejné finance. Nebýt těchto opatření, neřešili bychom nyní 230miliardový schodek, ale spíše bychom hledali opatření, jak zamezit tomu, aby nezačínal číslicí tři. Dopady krize zejména na nezaměstnanost nám dnes pomáhá řešit 50 tisíc nových podnikatelů, kteří se rozhodli podnikat poté, co jsme jim snížili administrativní zátěž a daně (za vlády ČSSD jich naopak 100 tisíc činnost ukončilo). Ve snižování byrokratického břemene bychom chtěli pokračovat i nadále. Náš minimální závazek je snížení této zátěže o pětinu, což uspoří firmám a občanům přes 10 miliard korun. Mezi konkrétní opatření patří projekt Jednotného inkasního místa pro odvody, cla a daně nebo pokračování v elektronizaci státní správy. Akutní dopady krize zejména na zaměstnanost budeme řešit podporou zkrácení pracovní doby, díky čemuž budou moci zaměstnanci chodit například na vzdělávací kurzy v době, kdy nebude mít podnik zakázky. Financování zajistí z většiny evropské fondy. Společnostem také Zjednodušíme daně Podpoříme zkrácení pracovní doby Podpoříme vytváření nových pracovních míst Podpoříme zaměstnávání na částečný úvazek Do osmi let vyrovnáme schodkové hospodaření Snížíme byrokracii a regulaci o pětinu Zkrátíme splatnosti faktur veřejného sektoru Zavedeme elektronickou neschopenku Přivedeme konkurenci na železnici Rozšíříme spektrum péče o děti Zavedeme dvourychlostní mateřskou a týdenní otcovskou Zavedeme studijní půjčky a podpoříme studijní spoření Zřídíme fond pro vynikající studenty Spustíme elektronizaci voleb Podpoříme přímou volbu prezidenta Dokončíme důchodovou reformu Nabídneme politická jednání o zdravotnických poplatcích budeme garantovat případné (4měsíční) odstupné pro nové zaměstnance. Toto opatření by mělo zbavit firmy strachu z nabírání nových lidí v době, kdy nemají jistotu odbytu. Podpoříme také přijímání zaměstnanců na částečný úvazek. Druhotným benefitem tohoto opatření bude podpora zaměstnávání matek s dětmi. V sociální oblasti také navrhujeme zavést dvourychlostní mateřskou. Matka by si tak mohla vybrat zkrácenou mateřskou (18 místo 28 týdnů), která by se ale vyplácela ve 100procentní výši předchozího platu. Do péče o dítě také zapojíme tatínky prostřednictvím jednotýdenní otcovské dovolené. Naší prioritou zůstává také vzdělávání, a proto plánujeme určité změny i v této oblasti. Studentům vysokých škol chceme zajistit výhodné studijní půjčky. Jedině tak odstraníme sociální bariéry ve vzdělávání. Pokud se navíc budoucí zaměstnavatel zapojí do splácení této půjčky, bude daňově zvýhodněný. V programu ale nabízíme i řešení na desítky let dopředu. Například důchodová reforma by měla spočívat na dobrovolné možnosti vyvázat část placených odvodů do soukromého kapitálového pilíře. Reforma zdravotnictví by zase měla změnit postavení pacienta na zákazníka zdravotnických zařízení. Naše řešení jsou konkrétní, nezadlužují naše děti a odbourávají zbytečné komplikace ve vztahu občan stát. Jsou založená na liberálně-konzervativních hodnotách, odměňují aktivní a penalizují černé pasažéry. Přináší rovné příležitosti a zároveň nabízí šanci na úspěch. 11

POLEMIKA Názorové veletoče sociální demokracie aneb jak se tříbí postoje J. Paroubka Po dobu vládnutí Jiřího Paroubka, ať už v roli premiéra, ale i jako šéfa ČSSD, tato strana prokazatelně velmi utrpěla, co se týče schopnosti chovat se seriozně ke svým partnerům, respektovat dohody a dostávat svým vlastním slibům. Poslední události to potvrdily, ale za zmínku stojí i připomenutí jeho dřívějších postojů. Mirek Topolánek (rozhovor pro MF Dnes 17. 9. 2009): Jiřímu Paroubkovi se stalo nejméně tisíckrát, že nedodržel dohody. Udělal jsem s ním spoustu dohod a žádná neplatila. Mění názor dvakrát za den. Mirek Topolánek (TK 25. 9. 2009): rozhodnutí Jiřího Paroubka a ČSSD znamená pro celou zemi znovu jen prohloubení krize a další destabilizaci české politické scény Jiří Paroubek opakovaně povyšuje své osobní zájmy nad zájmy celé České republiky. Poprvé se tak stalo uprostřed českého předsednictví Evropské unii. Dnes je to další vážný příklad nezodpovědného a zaslepeného postoje Jiřího Paroubka a jeho strany Jiří Paroubek selhal. Politik, který během večera změní názor o 180 stupňů a poruší všechny dohody, nemůže být pro nikoho důvěryhodný Dnes u sociálních demokratů zvítězil zájem o vlastní rychlé blaho, zachování poslaneckých platů a výhod. Nedali prostor voličům, aby sami rozhodli o dalším směrování země. Nechtějí podstoupit riziko volební porážky Možná se teď Jiří Paroubek bude snažit své rozhodnutí zdůvodnit zájmem státu a schválením rozpočtu. Žhář ale nemůže dělat hasiče red Dějiny národa vnímá každý jinak Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Jiří Paroubek 1978, MF Dnes 11. 3. 2006 12 Postoje ČSSD k současné situaci nebyly příliš konzistentní Konání voleb v říjnovém termínu je základním cílem sociálních demokratů. Jiří Paroubek, tisková konference ČSSD 6. 9. 2009 Doufám, že volby do Poslanecké sněmovny bude možné uskutečnit počátkem listopadu. Tipnul bych si, že ODS a TOP 09, a samozřejmě také zelení a lidovci, udělají vše pro to, aby došlo k odkladu voleb na jaro. A ještě to budou chtít svést na sociální demokraty." Jiří Paroubek, ČT1 10. 9. 2009 Vyzývám všechny politické partnery, aby nyní věnovali veškeré úsilí k naplnění dohody o cestě k předčasným volbám 6. a 7. listopadu. Jakékoli jiné úsilí by svědčilo o snaze oddálit volby, a tedy o naprosté neodpovědnosti těch, kdo tak činí. Připomínám, že to byla ČSSD, která v zájmu vyřešení situace přislíbila termín předčasných voleb. Jiří Paroubek, tisková konference ČSSD 10. 9. 2009 Nebudu kádrovat své okolí. Myslím, že nejsou jediní, kteří mají takové pozitivní lustrační osvědčení, pokud ho mají, nevím. Ani jednoho z nich jsem se neptal, a jsou to věci, které bych osobně nepřeceňoval. Jiří Paroubek, MF Dnes 14. 11. 2005 Komunismus není riziko pro budoucnost? No, to jsem Vám sice slíbil, ale až my vyhrajeme volby, tak se dáme do koalice s komunisty a všechno vám to znárodníme!!! (posléze medializaci svého výroku komentoval tím, že to prý byl jen vtip) Jiří Paroubek při vyhlašování vítězů soutěže Podnikatel roku 2005 Já nevím, k čemu jsou tyto antikomunistické akce, pouze rozdělují společnost. Jiří Paroubek, MF Dnes 21. 2. 2006 Teď už jen hlupák může opakovat antikomunistické útoky na sociální demokracii. Jiří Paroubek, MF Dnes 11. 3. 2006 že by trocha narcismu? Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání. A o tom jsem nikdy nepochyboval. Poslání. To znamená možná od nějaké nejvyšší bytosti. Jiří Paroubek, MF Dnes 15. 3. 2006

Mrtvě narozené volby Původně jsem měl napsat na toto místo článek o hodnocení volební kampaně. Chtěl jsem se zamyslet nad tím, jak bude gradovat kampaň ODS, odkud berou sociální demokraté stamiliony na téměř celoroční, nepřetržitou volební kampaň, zda Kalouskově nové straně nedojde předvolební dech nebo zda lidovecká kampaň Dobrý den je, když... bude mít také nějakou obsahovou část. Ovšem chtělo by se říct, že člověk míní a Jiří Paroubek mění. Z úvah o volební kampani se stalo zamyšlení nad tím, co vůdce ČSSD přimělo k názorovému veletoči a jaké budou následky jeho rozhodnutí. Nejednota kvůli sedmi platům Existuje hned několik teorií o tom, proč vůdce ČSSD otočil stranické kormidlo od předčasných voleb k politickému chaosu. Ta nejprozaičtější z nich říká, že řada poslanců ČSSD nechtěla zvednout ruku pro své rozpuštění. Mělo se jednat zejména o poslance, kteří se ve vnitrostranických primárkách nedostali na volitelná místa. Tito socialističtí politici si asi vzpomněli na slib Jiřího Paroubka, že všichni poslanci ČSSD, kteří podpoří pád vlády, budou zařazeni znovu na čelná místa kandidátky. To se ale nestalo a někteří socialističtí zákonodárci se na osud země začali dívat optikou sedmi měsíčních poslaneckých platů. Paroubkovi se je nepodařilo přesvědčit, a protože nechtěl ukázat nejednotu ve vlastních řadách, která by poškodila jeho pracně živený obraz silného lídra, zatáhl za záchranou brzdu. Jenže asi zapomněl, že tím nezastaví pomyslný vlak s nápisem ČSSD, ale vlak, ve kterém jedou všichni občané ČR. Peníze pro kraje I ve druhém možném scénáři pohnutek Jiřího Paroubka jde o peníze. Volby si podle něho nepřáli socialističtí hejtmani, kteří se obávali rozpočtového provizoria a jeho vlivu na rozpočty jednotlivých krajů, v nichž noví vládci krajů utrácejí o sto šest. Paroubek proto musel ustoupit sílícímu hejtmanskému lobby v ČSSD a volby narychlo zablokovat. Strach z prohry Největší vliv ovšem pravděpodobně měl vliv třetí: Vedl k tomu, že Paroubkovi popsané tlaky zhrzených poslanců i peněz chtivých hejtmanů zase tak moc nevadily. Hlavní vliv na Paroubkovo rozhodnutí proto můžeme spatřovat v jeho nejoblíbenější literatuře výzkumech veřejného mínění. Do nich vůdce ČSSD zřejmě nahlédl a zhrozil se, protože vidina, že bude mít ve Sněmovně většinu s komunisty, se začala vzdalovat. Paroubek potřebuje rudo-oranžovou většinu, aby mohl vytvořit menšinovou vládu ČSSD s podporou KSČM a pokud by to bylo početně možné, diktovat dalším malým stranám KDU-ČSL či dokonce nové Kalouskově straně podmínky možné spolupráce. Jenže pohled do aktuálních preferencí těsně před hlasováním o rozpuštění Sněmovny naznačoval, že by po listopadových volbách mohla být možná většinová koalice ODS s lidovci a novou Kalouskovou formací. Navíc si Paroubek mohl spočítat, že mu mohou ve volbách uškodit ještě dva další faktory: Volby se měly uskutečnit jen několik dní před oslavou 20. výročí listopadu 1989 a přímo v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Takové načasování předčasných voleb, vzniklé verdiktem Ústavního soudu, by asi straně, která ve třech krajích vládne otevřeně s KSČM a nezříká se její podpory pro menšinovou vládu na celostátní úrovni, příliš nepomohlo. Druhým momentem, který nehrál ČSSD do karet, byl průběh volební kampaně obou velkých stran. Zatímco ČSSD od jara vypotřebovala všechny své populistické sliby, ODS kampaň teprve začínala a zároveň gradovala. Pokud již v tomto okamžiku výzkumy signalizovaly mrtvý závod mezi ODS a ČSSD a malé strany se zdály dohromady silnější než KSČM, rozhodl se vůdce ČSSD cynicky otočit o 180 stupňů a volby zablokovat. KOMENTÁŘ Petr Sokol Destrukce na pokračování U Paroubka nikoho nepřekvapí, že je schopen ve vlastním zájmu a zájmu vedení ČSSD jakkoli poškodit ČR a její občany. Jeho veletoč bude mít řadu vážných následků. V době hospodářské krize vydal stát zbytečně miliony korun na přípravu voleb a ještě větší částky utratily politické strany. Jako závažnější se ale jeví dopad Paroubkova veletoče na důvěru občanů v českou politiku jako celek. Paroubek svým postupem, kdy nejprve svrhl vládu během předsednictví EU, následně si vyvzdoroval předčasné volby a ty pak zčistajasna zablokoval, v očích mnoha občanů znevěrohodnil celou politickou scénu. Může se to jevit nespravedlivé, protože ostatní strany se, snad s výjimkou KSČM a skupinek kolem Olgy Zubové a Vlastimila Tlustého, na tomto krkolomném vývoji nijak nepodílely, ale z hlediska občana pochopitelné. Novinka nejnovějšího Paroubkova excesu spočívá v tom, že zatímco při svržení vlády poškodil zejména obraz naší země v zahraničí, nyní zaútočil na její stabilitu a důvěru občanů. Paroubek cynicky věří, že jeho voliči zapomenou, co provedl. Chladně kalkuluje, že ekonomická krize a nezbytné šetření v hlavách občanů přehluší vzpomínky na letošní šarádu s neuskutečněnými předčasnými volbami, nová Kalouskova strana ztratí dech a okouká se a že zájem o papežovu návštěvu již v červnu nebude hrát do karet KDU-ČSL. Úkolem kampaně ODS je zajistit, aby vůdce ČSSD po volbách v příštím roce zjistil, že se přepočítal, protože cynismus a destrukce má v politice své hranice. autor je politolog, CEVRO 13

NÁZOR 14 Ústavní a politická krize: V hlavních rolích Pavel Rychetský a Jiří Paroubek Marek Benda Pád vlády za každou cenu Je důležité si stále připomínat, jak to celé začalo. Na začátku Jiří Paroubek čtyři dny poté, co prohlásil, že to neudělá, náhle pod velmi lacinou záminkou vyvolal hlasování o nedůvěře vládě. Osobně si myslím, že v okamžiku, kdy tak činil, bojoval jenom o svůj vnitrostranický obraz před sjezdem ČSSD a skoro možná netušil, že najde spojence k položení vlády. Nicméně s blížícími se eurovolbami se radikalizovaly poslankyně původně zvolené za zelené a i dva naši bývalí členové. A vládě Mirka Topolánka byla vyslovena nedůvěra, aniž by měl kdokoli připraven nějaký náhradní scénář, aniž by vůbec někdo chtěl v tu chvíli vládnout. Jen akt čiré destrukce a pomsty osobně Mirku Topolánkovi. Cesta k volbám v říjnu ODS odmítla myšlenky na velkou koalici i námluvy o úřednické vládě až do řádných voleb. A podmínila svoji účast ve vládě jejím přechodným charakterem a volbami na podzim letošního roku. To bylo nakonec dohodnuto a byla to ČSSD, která prosazovala jednorázový zákon o zkrácení volebního období s argumentem, že už byl jednou použit a tedy víme, že funguje. Do poslední chvíle před prázdninami jsme se je snažili přesvědčit, že by bylo vhodné přijmout trvalou změnu Ústavy ve znění nakonec minulý týden schváleném. Mělo se jednat právě o pojistku pro případ nějakého karambolu. Navíc nakonec schválené znění je významným krokem k omezení vydíracího potenciálu malých stran, což se ještě v budoucnu projeví. Přesto na tyto naše návrhy ČSSD nepřistoupila. Ústavní soud ruší volby Všichni se připravovali na volby na začátku října, když náhle vybuchla na politickém nebi naší země bomba. 1. září Ústavní soud pozastavil platnost voleb a ohlásil, že se bude stížností pana Melčáka meritorně zabývat. Už tehdy bylo víceméně jasné (i z výsledku hlasování ústavních soudců), že je velké nebezpečí, že ústavní zákon o ukončení volebního období zruší. Aniž bych se zde chtěl pouštět do velkých ústavních rozborů, tak jen ve stručnosti můj názor. Soudím, že Ústava, ač to výslovně neříká, dává možnost v mezních situacích Ústavnímu soudu přezkoumat i ústavní zákony. Ale má se jednat opravdu o mezní situace, onu nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu. Pokud by si prezident nechal své volební období prodloužit na neurčito, pokud by se nám v Ústavě znovu objevil článek o vedoucí úloze jedné strany nebo něco podobně do očí bijícího. Ale nemá a nesmí se z hlediska teorie dělby moci stát Ústavní soud i negativním (tedy jen rušícím) ústavodárcem. Tím je Parlament. Rozhodnutí je dobře odůvodněné, ale v meritu porušení základů demokratického právního státu slabé a v podstatě neudržitelné. Experti stran hledají rychlé a bezpečné řešení Rozhodli jsme se po krátké úvaze rozhodnutí respektovat a vstoupili s ostatními partnery do jednání o možném řešení situace. A to už samozřejmě s předpokladem, že Ústavní soud Melčákovi vyhoví a ústavní zákon o zkrácení volebního období zruší. Ve všech úvahách expertních i politických se s touto možností kalkulovalo a všechny návrhy byly podle ní tvořeny. Expertní i politické orgány vycházely z toho, že Ústavní soud nezruší novelu Ústavy a že maximálně může zpochybnit její využití již v tomto volebním období, a tedy zrušit

rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb. Pak by se ovšem vše vracelo do původního stavu a viníkem nekonání voleb by byl jednoznačně Ústavní soud. Vše dohodnuto, někdy poněkud složitě, protože zelení otevřeně a komunisté skrytě žádné volby nechtějí, ale přesto. Zákon urychleně schválen, podepsán a vyhlášen a všichni se sjíždíme rozpustit. Modrý tým: Budeme nadále oporou ODS Paroubkovo náhlé prozření A náhle na scénu opět vstupuje státotvorný Jiří Paroubek, zapírá všechno, co posledního půl roku říkal a odmítá rozpustit Sněmovnu. A to beze slova omluvy či upozornění partnerům! Prozření Paroubka a vedení ČSSD v noci před hlasováním o rozpuštění svědčí buď o naprosté ignoranci jednání, nebo spíše o úplně jiných motivech než těch, které oficiálně uvádějí. Konstrukce, se kterou přišlo vedení ČSSD, že by Ústavní soud zrušil jen vyhlášení voleb a ne rozpuštění Sněmovny a vládl by nám tedy pravicový Senát, je očividně nesmyslná. Je-li něco jasným jádrem Ústavy, pak je to fakt, že Sněmovna může neexistovat (být rozpuštěna) jen nejvýše 60 dní. Toto by Ústavní soud nikdy nezpochybnil. Marné hledání odpovědí Proč tedy udělal Paroubek takový obrat? Vyšlo mu z průzkumů veřejného mínění, že by předčasné volby prohrál? Zalekl se vnitrostranické opozice, ať už poslanců nebo hejtmanů, kterým by rozpuštěním Sněmovny a rozpočtovým provizoriem sáhl na dobré bydlo? Je řízen různými lobbistickými a mediálními agenturami, kterým peníze za dvojí kampaň rozhodně vyhovují? Měl to vše naplánované už na jaře? Každá tato možnost je dost strašidelná, z každé plyne, že Jiří Paroubek je nedůvěryhodný a nezodpovědný politik hrající jen na sebe a vycházející z teze, že čím bude v zemi hůř, tím lépe pro něj. Tohle zacházení s demokraciemi měli velmi dobře nacvičené nacionální socialisté a komunisté a bohužel jim to několikrát vyšlo. Ustavičným vyvoláváním chaosu a zmatku nakonec většiny v Německu i jinde přesvědčili, že vláda pevné ruky je to pravé. autor je poslanec PS PČR Přestože horká fáze předvolební kampaně ODS trvala pouze necelé tři týdny, i za tuto krátkou dobu Modrý tým dokázal, že je přínosem a efektivní podporou pro ODS. Velkou měrou k tomu jistě přispěly i letní přípravy na předvolební období, které vyvrcholily 29. srpna 2009 na Celostátním setkání členů Modrého týmu v Benicích na Benešovsku. Na toto setkání, které se uskutečnilo v překrásném prostředí benického barokního statku, se sjelo na 150 členů Modrého týmu. Čekal je zde pestrý program plný netradičních soutěží, her či aktivit spojených s místním chovem starokladrubských koní. Do Benic zavítali rovněž někteří představitelé ODS včetně předsedy Mirka Topolánka, a členové Modrého týmu tak měli jedinečnou příležitost zeptat se na otázky týkající se předvolební kampaně, programu ODS nebo její politiky. V průběhu samotné kampaně se členové Modrého týmu účastnili především jednotlivých Městeček řešení. Jejich součástí byl týmový stánek s internetovou kavárnou, která sloužila zároveň jako kontaktní místo pro členy, kteří přišli pomoci s distribucí programových materiálů, oslovováním voličů či provozem kavárny. Celkem se za dobu kampaně takto zapojilo na 250 členů Modrého týmu. Mimoto se mnozí z nich rozhodli uspořádat vlastní kampaňové akce v rámci tzv. minitýmů, které nyní v rámci MT vznikají s cílem podpořit ODS či získat nové členy Modrého týmu. I přes nedobrovolné přerušení předvolební kampaně Modrý tým bude pokračovat ve své činnosti. Je projektem dlouhodobým a bude vyvíjet aktivitu i v mezivolebním období. Proto se pokusíme čas, který zbývá do jarní předvolební kampaně, co nejvíce využít pro přípravné práce a především pro nábor nových členů tak, abychom mohli co nejvíce přispět k volebnímu vítězství ODS. I proto bychom se na vás jako členy ODS chtěli obrátit s žádostí o pomoc. Znáte-li ve svém okolí kohokoliv, kdo chce aktivně podpořit pravicovou politiku a ODS a nemá přímo zájem stát se jejím členem, oslovte jej s nabídkou vstupu do Modrého týmu. I to je alternativa, jak lze pomoci. pm, ih 15

EVROPSKÝ PARLAMENT Co lze čekat od staronového předsedy Evropské komise? Adéla Kadlecová 16 Jose Manuel Barroso byl 16. září na plenárním zasedání ve Štrasburku zvolen do čela Komise těsnou většinou 382 z 718 hlasů. I když je hlasování tajné, z výsledku lze vyčíst, že se o jeho zvolení zasloužili lidovci, části liberálů a zejména frakce Evropských konzervativců a reformistů. Bez podpory právě konzervativní frakce by se Barroso předsedou Evropské komise nestal. Zjednodušeným pohledem tak lze Jose Manuela Barrosa nazvat kandidátem evropské pravice. Europoslanci reformního liberálního proudu i konzervativci v zákulisí připouští, že spíše než pravicovým a reformním politikem je ze stávajících kandidátů jednookým králem mezi slepými. Několik dní před svým slyšením v jednotlivých frakcích EP publikoval kandidát Barroso svou rámcovou představu politických priorit budoucí Komise. Na tomto postupu by nebylo nic nového. Tou pravou novotou je, že Barrosův politický plán má ambici být esejem, nikoliv suchou analýzou, jak tomu bylo doposud. Nutno však ocenit i snahu o originální formu. Tento literární kousek se vyhýbá ideologickým střetům a snaží se být pragmatickým receptem na současnou ekonomickou a finanční krizi. Tomu napomáhá obligátní eurospeak včetně oblíbených slovíček, jako je sociální udržitelnost, klimatické změny či boj proti protekcionismu a solidarita. Na druhou stranu je nutné podotknout, že případný ideologický rozlet portugalského pravičáka brzdí skutečnost, že text je určen celému politickému spektru Evropského parlamentu. Svou roli hraje i nejistota ohledně struktury i personálního složení nadcházející euroexekutivy. Jak známo, kouč Barroso není ten, kdo svůj tým draftuje. Nominace komisařů je v rukou členských států. Nejistota také panuje ohledně počtu hráčů v sestavě Evropské komise. Pokud bude schválena Lisabonská smlouva, zůstane počet komisařů stejný, pokud zůstane v platnosti stávající Smlouva z Nice, bude nutné počet komisařů snížit. Unie podle Barrosa by se měla zaměřit na pět střednědobých priorit, které jsou víceméně pokračováním stávajícího politického kurzu: obnovení ekonomického růstu a jak jinak jeho udržitelnost, boj proti nezaměstnanosti, obnovení unijní hospodářské konkurenceschopnosti a zvýšení bezpečnosti, včetně té energetické. Základním nástrojem restartování hospodářské politiky EU má být i nadále stávající balíček stimulačních opatření v hodnotě 200 miliard eur, který jde z kapes členských států. Podle Barrosa je stále brzy tento finanční doping

ukončit. Zároveň však z fiskálních důvodů zamítá myšlenku dalšího kola podobných podpůrných opatření, což lze ocenit. Nicméně předseda Komise v této části své úvahy nesděluje, kdy bychom se měli vrátit k dodržování kritérií Paktu stability, a to je velmi znepokojující. Koneckonců určení časového rámce návratu k tříprocentní hranici rozpočtových schodků by bylo i pro pravicového předsedu Komise návrhem, který v současné unijní atmosféře hraničí s drzostí. Další z klíčových prvků budoucí politiky Evropské komise má být otázka budoucnosti dohledu nad rizikovým kapitálem. Zde se navrhuje pokračovat v politice přísného dohledu. V jiné části svého programu však Barroso velmi hlasitě podporuje investice do inovací, stimuly pro malé a střední podnikatele. Unie má vytvářet celkově lepší podnikatelské prostředí. To se dle Barrosa má dít i díky snadnějšímu přístupu právě k rizikovému kapitálu. Tento protimluv nijak dál nevysvětluje. Za pozornost rovněž stojí pasáže týkající se klimatu, životního prostředí a energetiky. Předseda Komise navrhuje zavést inteligentní mix opatření za účelem snížení emisí uhlíku při výrobě elektřiny a v dopravě. Co si pod pojmem inteligentního mixu konkrétně představuje a jakými prostředky k němu dojít již nesděluje. Problémem je, že celounijní podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu EU stagnuje. Cíl dvanáctiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na energetické produkci EU do roku 2012 je v nedohlednu. Barroso se ve svém textu také pečlivě vyhýbá slovu jaderná energetika a jejímu rozvoji, který by jistě přispěl k omezení energetické závislosti EU. Předseda Evropské komise dále zamlčuje fakt, že v průběhu ekonomické recese prakticky zkolaboval trh s emisními povolenkami, které jsou hluboce devalvovány. Jaký by měl být další postup se nedozvíme. Barroso také nezapomněl na své oblíbené téma regulace. Přichází s novým termínem chytrá regulace a systémem ex-post vyhodnocování dopadů unijní legislativy a opatření. Chytrá regulace je prý efektivní a srozumitelná. Dosavadní postup Komise, jak dosáhnout snížení objemu regulací o 25 % do roku 2012 by se spíše dal nazvat přechytračenou regulací. Dost často dochází k tomu, že se několik opatření sloučí do jednoho kusu legislativy. Početně tedy k redukci dochází, nicméně neklesá reálná administrativní i ekonomická zátěž, která z regulačních opatření reálně vyplývá. Přes výše zmíněnou kritiku, je varianta Barroso tou variantou nejschůdnější, a to i ve smyslu reálné politické podpory. Doufejme, že se staronový předseda Evropské komise bude i ve skutečnosti řídit větou, ve které shrnul svou představu Unie: Evropská unie funguje nejlépe, když se soustředí pouze na své původní a základní cíle. Chci naše již tak omezené zdroje koncentrovat tam, kde budou nejvíce efektivní a budou přinášet tu nejlepší přidanou hodnotu. autorka je zástupce generálního sekretáře skupiny ECR INZERCE

HISTORIE MÍSTO KOMPASU Nejvýchodnějším městem předválečného Československa byla rázovitá Jasiňa Zapomenutá válka o (pouhou) čest Jindřich Marek 18 Dříve než přišla Podkarpatská Rus do českých rukou, byla to nejprimitivnější země v Evropě. Osm z deseti Rusínů neumělo po válce číst ani psát. Jakmile dostali Češi Podkarpatskou Rus, vystavěli školy nejen pro děti, ale i pro dospělé, a za dvacet let se původní poměr negramotnosti obrátil (Britský novinář Sydney Morrell po návštěvě Podkarpatské Rusi v roce 1938) Váš syn řídil tank a já seděl vedle něho. Maďaři začali do nás střílet z protitankových kanónů. Po první ráně dal velitel tanku rozkaz k okamžitému návratu. Nežli mohl Váš syn vůz otočit, dostali jsme plný zásah do motoru. Velitel vozu dal rozkaz k sesednutí. Váš syn chtěl vyskočit otvorem pro řidiče. Při pokusu vyskočit dostal plný zásah do prsou a byl okamžitě mrtev (Z dopisu vojína Antonína Smolíka rodičům montéra Škodových závodů Antonína Seidlera, který 15. března 1939 padl jako dobrovolník v boji s horthyovci u Fančíkova a jehož vdově podnik odmítl dát penzi, protože jej neposlal bojovat.) Každý z nás českých vojáků kteří jsme tyto boje prodělali, obětoval vše v zájmu národní věci. Mnozí z nás přišli o veškerý majetek. Já sám jsem se vrátil do Prahy pouze v tom, co jsem měl na sobě. Veškerý můj majetek, poněvadž jsem nemohl být přítomen evakuace Užhorodu, byl rozkraden anebo rozbit. A přesto, byli jsme všichni hrdi, že měli jsme možnost aspoň dočasně bránit to, co patřilo nám Československou republiku (Závěr zprávy velitele I. polního praporu 36. pěšího pluku štábního kapitána pěchoty a bývalého italského legionáře Bohumíra Maříka) Jeden z českých vojáků, padlých 6. ledna 1939 při incidentu s horthyovci v Rozvegově u Mukačeva

Nedávno jsme si spolu s celou Evropou připomínali 70. výročí vypuknutí 2. světové války. I mnozí naši publicisté politické a vojenské pozadí vzniku této události a její vazby na současnou evropskou politiku probrali ze všech stran. Bohužel jeden z prologů světové války březen 1939 a okupace českých zemí německými nacisty se u nás letos na jaře opět připomínal jen formálně. Je totiž pohodlnější (a módní) tvrdit, že Češi jsou národem zbabělců a národem bez hrdinů i když především tradičně zatajovaných! Rok 1939 je tak pro nás stále spojován především s fotografiemi sněhové plískanice a německých přileb na motocyklech v pražských ulicích. Na naše hrdiny z března 1939 se však při tom bohužel zapomíná Válka o zemi červeného medvěda Podkarpatská Rus, zemička o rozloze 12 628 km 2 (na které žilo v 30. letech přes 725 000 obyvatel), byla v letech 1919 1939 součástí demokratického Československa a její erbovní symboly Fotografie Adolfa Hitlera, kterou pořídil 16. března v Praze Hitlerův oficiální fotograf Heinrich Hoffmann, se stala předlohou pro poštovní známku vydanou k Hitlerovým 54. narozeninám 20. dubna 1943 červený stojící medvěd na stříbrném podkladu v pravé polovině a ukrajinské žlutomodré barvy v levé polovině erbu se staly součástí tehdejšího státního znaku, který můžeme dodnes najít v Praze například na budově Ministerstva financí či v chrámu sv. Víta na Hradčanech. Území Podkarpatské Rusi označoval na konci 30. let československý generální štáb ve svých mobilizačních plánech jako Hraniční oblast 42, kterou měla bránit 12. pěší divize bývalého ruského legionáře brigádního generála Olega Svátka před horkokrevným Hitlerovým spojencem horthyovským Maďarskem. Proto také čs. jednotky byly nuceny po Mnichovu od 10. října 1938 vést krvavou pohraniční válku s maďarskými teroristy admirála Horthyho z organizace Szabadczapatok, ke kterým se na severní hranici 23. října přidali jejich tajní polští spojenci z bojůvek, podporovaných polskou zpravodajskou službou a tehdejším hlavním protičeským exponentem na polské politické scéně ministrem zahraničí Józefem Beckem. Velkou tíhu v těchto bojích nesly hlavně pohraniční jednotky Stráže obrany státu (SOS), tvořené příslušníky pohraniční finanční stráže, četníky, policisty a vybranými záložními i aktivními vojáky. Když se 14. března od Mnichovem zmrzačené republiky odtrhlo Slovensko a druhý den ráno do českých zemí po vynuceném souhlasu prezidenta Háchy vtáhli němečtí nacisté, mohli se čeští vojáci těm maďarským, kteří dostali za úkol okupovat Podkarpatskou Rus, klidně vzdát, nechat se odzbrojit a potupně poslat domů. Oni to však neudělali, protože čest byla pro ně stejnou hodnotou jako pro jejich velitele generála Svátka. Ten místo kapitulace či bezhlavého útěku zvolil vojensky organizovaný ústupový boj. První ostré střety vypukly již ráno 14. března 1939 u Mukačeva, zatímco v Chustu se československá armáda musela pro změnu vypořádávat s povstáním takzvané Karpatské Siče, podporované tajně tamním německým konzulátem. Ten by mohl nejlépe objasnit uniformy sičovců, které pocházely ze skladišť nacistického Fliegerkorpsu ve Vídni, a především i odkud se v jejich rukou vzaly zbraně, které nebyly vyrobeny v československých zbrojovkách? Velitel zapomenutých podkarpatských hrdinů brigádní generál Oleg Svátek (1888 1941) Již druhého dne však ukrajinští nacionalisté, kteří dokonce vyhlásili nezávislost tzv. Karpatské Ukrajiny, často na kolenou prosili české vojáky, aby je bránili proti nástupu maďarské armády, která brutálně masakrovala jejich narychlo formovanou domobranu. Maďarská armáda na území Podkarpatské Rusi vtrhla postupně ve třech proudech. Zprvu jí šlo především o to obsadit spojení na Slovensko. V tom jí však zabránila úporná obrana čs. jednotek v údolích řek Uh a Latorica. Další jednotky SOS a 12. divize organizovaně ustupovaly během bojů na území spřáteleného Rumunska. Třetí proud, spojený i s částí českého civilního obyvatelstva, byl nucen ustoupit na území Polska, kde byl internován a později poslán (stejně jako v případě Slovenska a Rumunska) do okupovaných českých zemí. 19

HISTORIE MÍSTO KOMPASU Respicient pohraniční finanční stráže Jan Chrástecký padl v bojích s horthyovci 14. března 1939 Prapor z žižkovského muzea Návštěvníci vojenského muzea na pražském Žižkově studují ve vitrínách především zbraně, dobové uniformy, vyznamenání a modely. Tak se lehce může stát, že mnozí z nich bez velkého povšimnutí projdou pod několika prapory československých vojenských útvarů z 30. let, o kterých jsme si v souvislosti s tragickým obdobím let 1938 1939 zvykli říkat, že musely vydat demokratické Československo bez výstřelu. Jeden z vystavených praporů s erbem města Užhorod však patří 36. pěšímu pluku, jehož vojáci v oněch letech poznali velice dobře, co jsou to zákopy, dělostřelecká palba nepřítele i bodákový protiútok proti početnějšímu protivníkovi, ústup zasněženou horskou krajinou, pohled na mrtvé a zraněné kamarády, hlad, nedostatek střeliva a cigaret, a především hořkost z okupace vzdálené domoviny. Tato zkušenost nebyla zadarmo, protože za obranu nejvýchodnější části tehdejšího Československa musel pluk zaplatit 23 mrtvými a několika desítkami zraněných mužů V době, kdy boje pod karpatskými poloninami v březnu 1939 vrcholily, samostatné Slovensko Tisových luďáků uzavřelo hranice, ve zbytku republiky byl už německými nacisty vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a nad Pražským hradem vlála vlajka s hákovým křížem. Co to udělá s psychikou vojáka? Zatímco se z oken hradu českých králů díval vítězoslavně Adolf Hitler na Prahu, na Podkarpatské Rusi v údolích řek Latorica a Uh vedly obdivuhodné, úporné boje s horthyovci jednotky SOS a I. a III. polní prapor 36. pěšího pluku. Přístupy k Chustu bránili vojáci 45. pěšího pluku s dalšími oddíly Stráže obrany státu. Přestože v té chvíli naši vojáci věděli, že jsou české země okupovány a Slovensko se odtrhlo, neodrazilo se to na jejich obdivuhodné bojové morálce. Není potom divu, že mezi příslušníky těchto jednotek nacházíme první účastníky odboje. A to včetně jejich velitele generála Olega Svátka, který byl bohužel nacisty zatčen a v říjnu 1941 popraven. Ztracená galerie hrdinů Když v časných odpoledních hodinách 17. března 1939 opustili po zhruba 82 hodinách prakticky nepřetržité bojové aktivity příslušníci Maříkova praporu jako poslední organická jednotka československé armády Podkarpatskou Rus, odcházeli se ctí. Do nacisty okupované domoviny se Maříkovi muži vraceli bez úsměvu, ale sebevědomě a hrdě, často s furiantskou písničkou na rtech, protože si byli vědomi tvrdé zkoušky, ve které obstáli. Hrdinů březnových bojů však bylo mnohem více. Připomeňme si alespoň čtyři z nich. Velitel 9. roty 36. pěšího pluku kapitán Jaroslav Mikšíček při bojích v údolí Uhu 16. března 1939 odmítnul rozkaz k ústupu s poukazem na to, že před tak špatnou armádou, jako je maďarská, ustupovat nebude. Poručík 20 Poškozené obrněné auto Tatra vz.30 po bojích u Rozvegova