Říká se, že si naše duše samy vybírají, komu se narodíme. Nejsem si tak docela jista, co je na tom pravdy, ze své zkušenosti jsem ovšem přesvědčena, že si zcela jistě vybíráme místo a čas. A já si vybrat uměla! Poprvé jsem totiž světlo světa spatřila o filipojakubské noci, v malebném koutu Šumavy, v chaloupce u Vltavy, místě obklopeném nádhernými, hlubokými lesy. Nové Peci. Není divu, že jsem tedy vyrůstala s láskou k přírodě, a lesy se staly mým druhým domovem. 1 / 5
Jako malé dítě jsem si v lese hrála, později hledala v lese útočiště při každém splínu, uložena v měkoučkém mechu si četla nebo si sama vymýšlela příběhy, které jsem později v médiích zveřejňovala. Také jsem se díky strýci hajnému učila pečovat o les a zvěř v něm žijící. Protože mí rodiče a vlastně většina příbuzných pracovala buď v lese, nebo v dřevařských podnicích, moje brigády se odehrávaly právě tam. Netvrdím, že jsem byla nadšená z práce v lesních školkách, nicméně i díky ní jsem pochopila, jak moc důležité je přírodě pomáhat. Když se pak rodiče rozhodli, že se z mnou milované Šumavy odstěhujeme, na čas se mi zhroutil celý svět. Ve městě jsem si zvykala velmi pomalu, ztěžka. Jak jen to studentské povinnosti dovolily, pádila jsem zpátky do míst, kde mi bylo dobře, do svého rodného kraje. A tak to bylo po celý čas. Jak čas plynul, přicházelo stále víc povinností, a tím méně času na šumavské toulky. Jenomže člověk stárne a ať chce, nebo ne, kořeny si ho stejně přitáhnou zpátky. Nedávno jsem /k mé velké radosti/ dostala nabídku spolupracovat se šumavskými obcemi na podpoře turismu. Pustila jsem se tedy do zkoumání toho, co vše se za roky, kdy jsem na Šumavu jezdila zřídka, v této oblasti změnilo. Ne, že bych nesledovala zpravodajství, ne, že bych nevěděla o řádění kůrovce nebo polomech, nicméně na internetu jsem objevila tak šílené věci, až mi z toho nebylo dobře. I vydala jsem se, jak se říká na místo činu zjistit, jestli je situace šumavských lesů opravdu tak zoufalá. 2 / 5
Namířila protože Novopecko. okolními klesaly. Trojmezné, už vlastní něco oči, Až nic podobného jsem lesy. to jsem v mě Ubytovala našem je Čím si doslova úplně zůstala jsme na životě míst, jiná jsem fotkách, rozplakalo. stoupaly zkoprněle emoce. není která se ve i náhoda, tehdy výše, jsou Hlubší, Stožci stát. Ta kůrovcem torza mé To, tím a mnou nezapomenutelná. počáteční požádala co lesa místem se otřáslo, a působila před loňskými je místní nadšení mými právě ale jako starostku, stát polomy zraky okolí a lesní radost na objevilo obce, tom nejvíc hřbitov. zda z místě, pohledu kde poškozená by na Ano, jsem mě hřebenech vidět neprovedla na viděla se tu lesy narodila. hrůzu ajsem 3 / 5
Jsem se, stovky v /Chcete-li, lesů, době, bez že ale scenáristka, se naší let, kdy cesta pokusím než můžete pomoci o les si k němu příroda a novinářka. se alespoň přírodu zvládla. připojit určitě pomůže jako svou Je k ano / Informovat petici. třeba takovou, prací sama, jednat Není šumavským veřejnost pečovaly to prostě dřív, sice než pitomost. přímé tisíce je lesům nebude tedy řešení lidí. pomoci. pro Dnes čemu mne zoufalé už Protože přirozené. pomoci. není situace v promiňte, takovém A Rozhodla já šumavských jsem stavu, ale vyrůstala jsem čekat aby 4 / 5
http://www.sumavanet.cz/svazobci/user/2008/petice-sumava.pdf Zdroj: Helena Váňová 5 / 5