LEGENDA O UTHAROVI ZROZENÍ UTHARA

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "LEGENDA O UTHAROVI ZROZENÍ UTHARA"

Barbora Říhová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 ZROZENÍ UTHARA Na samém počátku věků byla Pangea zahalena v temnotě a světu vládl Chaos. V Závoji astrálního světa byly obrovské trhliny, jimiž se bytosti spirituálního světa, démoni a duchové prodírali do světa hmoty a vysávali sílu a energii z lidí. Když bychom ale nahlédli pod temnotu, která tehdejší svět obepínala, našli bychom nemalou naději. V tom kraji rozprostírajícím se pod širokou oblohou, kde po většinu roku vládne noc, se narodil chlapec jménem Uthar. Jakmile jej matka poprvé uzřela, rozplakala se štěstím. Avšak když jej políbila na čelo, vyčerpáním naposledy vydechla. Její tělo se rozplynulo v oslnivé záři; a prach, ve který se záhy rozpadlo, vystoupal až k nebesům, kde se připojil ke hvězdám. Její láska jí natolik hřála u srdce, že právě její hvězda zářila ze všeho nejvíce. Dodnes ji nazýváme jejím pravým jménem - Étoile du Soir, Večernice. To ona nám ukazuje směr naší cesty a radí osamělým ztraceným duším, kam klást jejich další kroky. Novorozený chlapec ležel dlouho v chladném mechu v Hraničním pomezí zavinutý pouze do starého hadru. Na krku měl připnutý zlatý řetízek s kamínkem barvy krve. Nic víc mu po jeho matce nezbylo. Astrální bytosti, jež se prodraly skrze nedaleké Trhliny v Závoji jej brzy nalezly a každý duch dal dítěti do vínku část své Esence, energie tvorů astrálu. A tak Uthar získal nadpřirozenou sílu, rychlost, touhu a moudrost. A tak byl navěky spojen s Hraničním pomezím a spirituálními světy za Závojem. Možná zvědavost nebo pach cizího tvora nakonec přilákaly zraky několika nočních obyvatel lesa vlků. Alfa vlčice, jíž před několika dny tragicky zemřelo jediné štěně, mládě nepovažovala za hrozbu, ba naopak. Zželela se neviňátka a odkojila ho vlastním mlékem. A tak začala pouť Uthara, člověka ve vlčím těle, z něhož jsme byli nakonec zrozeni.

Když bychom ale nahlédli pod temnotu, která tehdejší svět obepínala, našli bychom nemalou naději.

2 STRÁŽCE HRANIČNÍHO POMEZÍ Uběhlo mnoho let od chvíle, kdy se Utharův život sepjal s příběhem spirituálního světa a smečky vlků. Toto neobvyklé spojení přinášelo své ovoce již od prvních dní. Uthar se stal vynikajícím lovcem, hravou chůvou vlčat a za vlahých nocí se tajně vkrádal za Závoj. Tam se, ve své vlčí podobě, proháněl po pláních. lovil démony a bránil jim ve vstupu do světa hmoty, kde mohli ublížit lidem. Čím častěji utíkal do spirituálního světa ve svém vlčím těle, tím blíž vlkům si připadal. Ve světě hmoty ale bylo všechno jinak. Tam byl pouhým člověkem. Velmi rád proto snil. Ve snech totiž vídal členy smečky, jak si hrají, zvou ho mezi sebe, vrtí ocasy a hlasitě štěkají. Každý den jim byl blíž a blíž, až jednoho večera vstoupil mezi ně. Obstoupili jej a váhavě si ho prohlíželi. Netrvalo dlouho a pochopil, proč. Jeho protáhlé tělo, dlouhé ruce i nohy byly pryč. Jeho tělo porostla černá srst, z tlamy mu zely tesáky a oči i uši vnímaly docela jinak. Vždyť i on sám byl ve svém snu vlkem! Byl daleko větší, než ostatní a jeho smysly prozrazovaly více, než ty vlčí, ale byl šťastný, že je konečně stejný jako oni. Jen těžko se mu z toho snu vždy probouzelo. Ráno měl opět své lidské tělo, se kterým si občas nevěděl rady. Ačkoli byl velmi silný, obratný a šikovný, nehřál jej kožich, nemoci jej porážely častěji, než členy smečky. Každé ráno proklínal slunce, že se musí probouzet jako člověk, až se ho právě Slunce zželelo a nabídlo mu pomoc. Když usínal, přišel do jeho snu neznámý muž se zlatými vlasy a plnovousem. Poklekl k Utharovi a promluvil k němu: Již dlouho pozoruji z nebes tvé konání v Hraničním pomezí, Uthare. Jsi výjimečný a nechci, aby právě tvá hvězda zapadla mezi ostatní šeptající tóny na noční obloze. Pomohu ti stát se vlkem i ve světe hmoty, ale chci za to odměnu. Uthar, povzbuzen nadějí přislíbil muži cokoli, o co jej požádá a tak již nic nebránilo splnit mu jeho sny. Kdykoli budeš chtít vstoupit do svého vlčího těla, pomysli na své astrální toulky a dotkni se krvavého kamene na svém krku. Muž ukázal na Utharův náhrdelník a pokračoval: Jakmile se tak stane, tvé tělo se změní ve vlčí. Časem už kámen nebudeš potřebovat, až se naučíš své astrální síly ovládat i ve dne. Už nebudeš muset unikat Trhlinami v Oponě. Utharovi se to velmi líbilo a tak přikývl. Pak ale přišla věštba, která se měla stát Slunci odměnou. Od dnešního dne bude tvým posláním strážit Hraniční pomezí. Budeš zahánět démony a duchy zpět do astrálního světa a lidem zabraňovat vnikat za Závoj. Tvým úkolem bude nastolit pořádek v Chaosu a tento úkol dodržíš. Jediným východiskem pro tebe bude předání svého poslání nějakému nástupci nebo

lovil démony a bránil jim ve vstupu do světa hmoty, kde mohli ublížit lidem. Čím častěji utíkal do spirituálního světa ve svém vlčím těle, tím blíž vlkům si připadal.

3 potomku. Uthar se podivil, že žádné potomky nemá. Muž tedy pokračoval: Až budeš na vrcholu sil, potkáš dívku. Povije ti pět dětí, ale pak jí již nikdy neuvidíš. Vzpomínkou ti bude jen odraz její tváře ve svitu měsíce. Ani ve svých snech ji nesmíš navštívit. Budeš-li se o to pokoušet, porušíš tak naši dohodu a zemřeš. A tak se stalo, že Uthar získal sílu, o které vždycky snil. Kdykoli zatoužil proběhnout se se svými nejdražšími, dotkl se kamene a získal vlčí podobu. Ale jak cizinec pravil, Utharovi astrální dovednosti se zlepšovaly a nakonec se skutečně naučil brát na sebe vlčí podobu i bez magické síly kamene. Sílu k přeměně čerpal z Esencí astrálních bytostí a zanedlouho mu žádný člověk ani spiritistická bytost nebyla rovna.

A tak se stalo, že Uthar získal sílu, o které vždycky snil. Kdykoli zatoužil proběhnout se se svými nejdražšími, dotkl se kamene a získal vlčí podobu.

4 JISKRNNÁ NOC Utharovy vlčí výpravy byly tak časté, jak jen zvládala jeho vnitřní síla. Vydržel dlouhé dny a noci lovit v Hraničním pomezí a udržovat pořádek, dokud nepadl vyčerpáním. Často odpočíval v lidské podobě. Sám si, přes všechny ty dny a roky ve vlčí kůži nevšiml, že jako člověk konečně dospěl. Jeho svaly zesílily, rysy zmužněly a tvář obrostla vousem. Jedné zářné noci vzpomněl si Uthar na svou matku, Étoile a ve skrytu duše si přál víc, než jen vzhlížet na její jas na obloze. Strávil mnoho dlouhých dní prohledáváním spirituálního světa za Závojem, ale ani tam nemohl najít ani části její duše. Zbyl mu jen krvavý kámen na jeho hrudi a svit jejího úsměvu na nebesích. Snad právě proto, že k nebesům tak dlouho upínal svůj roztoužený zrak nebo pro klid a mír, který tvořil ráj a jejž Uthar nastolil, podlehla Luna a sestoupila na Pangeu. Dlouhé roky pozorovala Uthara se zalíbením, ale ještě nikdy neměla možnost se s ním setkat. Zcela jí učaroval. Netrvalo dlouho a vítr přinesl zcela neznámý pach. Snad nic na tomto pozemském světě se mu nepodobalo. Libá vůně, která jen letmo Uthara pošimrala, jej donutila prozkoumat jejího původce. Sotva se zdvihl, padl mu zrak na tu nejkrásnější dívku, jakou kdy měl možnost spatřit. Po Hraničním pomezí se občas toulali různí lidé, ale nikdo se jí nepodobal. Dlouhé plavé vlasy jí spadaly ze skrání, oči se bělely ve svitu hvězd a kůže, již od pohledu hebká jako samet, přímo vzývala k pohlazení. Toužil ji oslovit, avšak lidská řeč mu byla cizí. Toužil dotknout se rozevlátých kadeří, ale při pohledu do jejích očí ztrácel kuráž, ačkoli odvahy měl vždy na rozdávání. Přes to všechno mu rozuměla každé nevyřknuté slovo. Měli pro sebe jedinou noc. Pouze k jediné noci v jejich životě, Lunin bratr uvolil ve své věštbě, jež stála Uthara nevelký zisk, proti své budoucí ztrátě. Až tehdy, když mu prozradila své jméno, všiml si Uthar, že noc je temnější, než dříve. Luna skutečně neprosvětlovala dnešní večer, zato rozzářila celý jeho život. Když se políbili, nebe rozsekla zelenavá vlna světla, při toužebných pohledech se scelovaly Trhliny a při jejich dotecích rozkvétaly louky, ačkoli do východu slunce bylo daleko. Na tu noc Uthar nikdy nezapomene. Když ho probudil úsvit, jeho milovaná byla pryč. Celý den ji zoufale hledal, ale marně. Ve své vlčí podobě hledal její pach, proplétal se větvovím, ale bez úspěchu. Teprve, když na svět sestoupila noc, zahlédl rysy její tváře v odrazu měsíce.

Jedné zářné noci vzpomněl si Uthar na svou matku, Étoile a ve skrytu duše si přál víc, než jen vzhlížet na její jas na obloze.

5 Zoufale jí volal, aby mu věnovala alespoň jednu další noc, ale nesměla. Hlasitě vyl k Luně a prosil Slunce o zrušení jejich úmluvy. Uběhlo šedesát dlouhých zoufalých dní a nocí, po které Uthar nespouštěl oči z oblohy a chřadl smutkem. Avšak tato noc mu dala novou naději, když v oslnivé záři úplňku Luna svému milému seslala na zem pět okouzlujících vlčat.

Uběhlo šedesát dlouhých zoufalých dní a nocí, po které Uthar nespouštěl oči z oblohy a

Podobné dokumenty

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly