6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/3 NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 553/2006 ze dne 23. března 2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství ( 1 ) (dále jen základní nařízení ), a zejména na článek 7 uvedeného nařízení, po konzultaci s poradním výborem, vzhledem k těmto důvodům: 1. POSTUP 1.1. Zahájení řízení (1) Komise oznámila dne 7. července 2005 zveřejněním oznámení (dále jen oznámení o zahájení řízení ) vúředním věstníku Evropské unie ( 2 ) zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů do Společenství některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen ČLR ) a Vietnamu. (2) Antidumpingové řízení bylo zahájeno na podnět, který podala dne 30. května 2005 Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) jménem výrobců představujících významný podíl, v tomto případě více než 40 %, na celkové výrobě některé obuvi se svrškem z usně ve Společenství. 1.2. Dotčené strany a inspekce na místě (3) Komise oficiálně informovala vyvážející výrobce v ČLR a Vietnamu a dovozce/obchodníky, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, zástupce dotčených vyvážejících zemí, stěžující si výrobce ve Společenství a jejich sdružení o zahájení řízení. Zúčastněným stranám byla dána možnost, aby sdělily své připomínky písemně a aby požádaly o slyšení ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení řízení. (4) Vzhledem k vysokému počtu čínských a vietnamských vyvážejících výrobců a výrobců ve Společenství se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu a újmy v souladu s článkem 17 základního nařízení. Je třeba poznamenat, že výběr vzorku nebyl použit v případě dovozců a obchodníků ve Společenství, kde byli o spolupráci požádáni všichni. ( 1 )Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2117/2005 (Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 17). ( 2 )Úř. věst. C 166, 7.7.2005, s. 14.
L 98/4 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (5) Aby mohli vyvážející výrobci v ČLR a Vietnamu, pokud si to přejí, podat žádost o status tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, rozeslala Komise formuláře žádostí vyvážejícím výrobcům, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, a orgánům dotčených dvou zemí. (6) Komise rozeslala dotazníky deseti výrobcům ve Společenství vybraným do vzorku, vyvážejícím výrobcům ze vzorku vybraného v dotčených zemích, všem dovozcům, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, a všem dovozcům, kteří se přihlásili ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení řízení. Mimo to byly dotazníky zaslány vnitrostátním obuvnickým sdružením v členských státech Společenství, kde jsou soustředěny výrobní podniky, za účelem získání obecných informací o vývoji situace, a sdružení spotřebitelů. (7) Odpovědi na dotazníky zaslalo dvanáct čínských vyvážejících výrobců ze vzorku s tím, že jeden čínský vyvážející výrobce se rozhodl nadále nespolupracovat, dále čtyři čínští vyvážející výrobci, kteří požádali o individuální zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení, osm vyvážejících výrobců ve Vietnamu a další čtyři vyvážející výrobci ve Vietnamu, kteří požádali o individuální zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Odpovědi zaslalo i deset výrobců ve Společenství ze vzorku a 39 dovozců, kteří nejsou ve spojení s některými vyvážejícími výrobci. Dále přišly informace i od tří sdružení dovozců. (8) Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné, aby mohla předběžně rozhodnout o dumpingu, následných újmách a o zájmech Společenství. Inspekce na místě provedla u těchto společností: a) Výrobci ve Společ enství Inspekce na místě byly provedeny u deseti výrobců ve Společenství ze vzorku, kteří mají své sídlo v pěti různých členských státech. Výrobci ve Společenství ze vzorku i další spolupracující výrobci ve Společenství požádali v souladu s ustanovením článku 19 základního nařízení, aby jejich totožnost nebyla prozrazena. Podle jejich tvrzení by jim prozrazení totožnosti mohlo způsobit závažné potíže. Někteří stěžující si výrobci ve Společenství skutečně zásobují zákazníky ve Společenství, kteří své výrobky rovněž odebírají z ČLR a Vietnamu, a mají tak z těchto dovozů přímý prospěch. Tito žadatelé se tedy nacházejí v citlivém postavení, protože někteří jejich klienti by nemuseli být spokojeni s tím, že podali nebo podporují podnět zaměřený proti údajnému dumpingu působícímu újmu. Proto se domnívali, že riskují ze strany některých klientů odvetu, včetně případného ukončení obchodních vztahů. Tato žádost byla schválena, neboť byla dostatečně odůvodněna. Zástupci některých vyvážejících výrobců a jeden dovozce, který není ve spojení, tvrdili, že nemohou řádně využít svého práva na obranu, protože nebyla uvedena totožnost žadatelů. Tvrdili, že za těchto okolností nejsou schopni ověřit, zda je žádost žadatelů odůvodněná. Bylo však uvedeno, že zúčastněným stranám byly poskytnuty údaje o objemu výroby jednotlivých žadatelů, takže i když byly odstraněny názvy daných společností, bylo možné ověřit odůvodněnost jejich žádostí. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/5 b) D o v o z c i v e S p o l e č enství, kteř í nejsou ve spojení Adidas Salomon AG, Německo, C&J Clark International Limited, Spojené království, George Clothing Ltd., Spojené království, Nike European Operations B.V., Nizozemsko, Puma AG Rudolf Dassler Sport, Německo, Timberland Europe B.V., Nizozemsko. c) Vyváž ející výrobci v Č LR Apache Footwear Ltd. (dále jen APE I ), Apache Footwear II Ltd. (dále jen APE II ), FED International Corp. (dále jen FED ), FuGuiNiao Shoes Development Co. Ltd. (dále jen FS ), Golden Step Industrial Co. Ltd. (dále jen GS ), Growth-Link Overseas Co. Ltd. (dále jen GLO ), Heng Tai Hong Wei Shoes Co. Ltd. (dále jen Heng Tai ), Laikong Footwear Co. Ltd. (dále jen Laikong ), Laitin Footwear Co. Ltd. (dále jen Laitin ), Poong Won Chehwa Co. Ltd. (dále jen PWC ), Sun Sang Kong Yuen Shoes FTY (Hui Yang) Co. Ltd. (dále jen SSKY ), Yue Yuen Group (dále jen Yue Yuen ). d) Vyváž ející výrobci ve Vietnamu Pou Yuen Vietnam Enterprise Ltd. Yuen Yuen, Pou Chen Vietnam Enterprise Ltd. Yuen Yuen, Taekwang Vina Industrial Co. Ltd., Haiphong Leather Products and Footwear Company, Company No 32, Dona Biti's IMEX Corp; Pte. Ltd., Binh Tien Imex Corp. Pte. Ltd., Kai Nan Joint Venture Co. Ltd.
L 98/6 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 Protože bylo potřeba stanovit běžnou hodnotu pro vyvážející výrobce v ČLR a Vietnamu, kterým nebude případně udělen status tržního hospodářství, bylo u následujících společností provedeno ověření za účelem stanovení běžné hodnoty na základě údajů ze srovnatelné země, v tomto případě z Brazílie: Bison Indústria de Calçados Ltda, Calçados Azaleia SA, H. Bettarello Curtidora e Calçados Ltda. 1.3. Období šetření (9) Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen období šetření ). Kontrola trendů významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2001 do konce období šetření (dále jen posuzované období ). 2. DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK 2.1. Obecná ustanovení (10) Výrobek, jehož se týká šetření, je obuv se svrškem z usně nebo z kompozitní usně (dále jen obuv se svrškem z usně ), kromě: sportovní obuvi ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 celní nomenklatury, tj. i) obuvi, která je určena ke sportovní činnosti a je nebo může být opatřena špičkami, hřeby, kolíky, sponkami, pružinami apod., a ii) bruslařské obuvi, lyžařské obuvi, běžkařské obuvi, obuvi pro snowboard, zápasnické obuvi, boxerské obuvi a cyklistické obuvi, pantoflí a ostatní domácí obuvi, obuvi s ochrannou špičkou. (11) Škála výrobků proto hlavně zahrnuje sandály, vysoké boty, vycházkovou a městskou obuv. i) Sportovní obuv vyráběná speciální technologií (12) Podle názoru různých vyvážejících výrobců a dovozců by ze škály výrobků měly být kromě druhů uvedených výše též vyloučeny některé speciální druhy sportovní obuvi. Tato žádost vychází z tvrzení, že vzhledem ke specifickým vlastnostem nelze tento druh obuvi a další druhy obuvi se svrškem z usně považovat za stejný výrobek. (13) Konkrétně se toto tvrzení týká obuvi pro použití při sportovní činnosti, která se vyrábí pomocí speciální technologie zvané STAF (Special Technology Athletic Footwear), tj. sportovní obuv vyráběná speciální technologií. V této souvislosti se má za to, že obuv pro sportovní činnost znamená obuv pro tenis, košíkovou, gymnastiku, cvičení a podobně. Dotčená obuv (tj. STAF) v současnosti spadá pod kódy KN: ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98. Tvrzení týkající se obuvi STAF bylo podrobně prozkoumáno. Za prvé, v případě STAF se jedná o velice technicky náročnou obuv s charakteristickými technickými vlastnostmi, která je zkonstruována konkrétně pro použití při sportovních činnostech. Tyto vlastnosti obvykle zahrnují komplexní podešev, jejímž úkolem je ochránit patu a přední část chodidla sportovce, a dodatečnou mezipodešev se speciální vycpávkou nebo stabilizátorem, jejímž úkolem je absorbovat nárazy, případně ovládat pohyb. Tyto vlastnosti jsou podstatné pro zvyšování výkonu a zabránění zranění při sportovních činnostech.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/7 (14) Dosažení těchto vlastností vyžaduje vysoké náklady na výzkum a vývoj z hlediska designu, zvláště pak ohledně použitého materiálu i praktického vyzkoušení. Tyto dodatečné náklady se obvykle promítají do vyšší dovozní ceny obuvi STAF oproti jiným druhům obuvi. (15) Za druhé bylo šetřením prokázáno, že se obuv STAF liší od ostatních druhů obuvi, protože i) se obvykle prodává prostřednictvím jiných prodejních kanálů, ii) obvykle má odlišné koncové užití a je zákazníky vnímána odlišně, a iii) dovozní trendy obuvi STAF se vyvíjejí jinak, než je tomu u jiných druhů obuvi. Tyto rozdíly jsou dále popsány podrobněji. (16) Pokud jde o způsoby distribuce, obuv STAF se většinou prodává v obchodech, které se specializují výlučně na sportovní vybavení, nebo v případě velkých značkových řetězců nebo obchodních domů v odděleních speciálně věnovaných sportovnímu zboží. Na druhou stranu se ostatní druhy obuvi většinou prodávají prostřednictvím maloobchodníků s obuví nebo dokonce v supermarketech. (17) Skutečnost, že se obuv STAF prodává jiným způsobem, též ukazuje, že zákazníci považují obuv STAF za něco jiného, než je obvyklá obuv. Konkrétněji řečeno, má se za to, že spotřebitelé sportovního zboží zřetelně rozlišují mezi obuví určenou speciálně pro sportovní činnost a ostatními druhy obuvi, včetně neformální obuvi, která vypadá jako sportovní (dále jen neformální obuv ), přestože nemá vlastnosti obuvi STAF. Mimo to, zatímco obuv STAF lze používat pro každodenní nikoli sportovní použití podobně jako ostatní druhy obuvi, tyto jiné druhy obuvi jistě nejsou vhodné pro sportovní použití. Proto je stupeň vzájemné zaměnitelnosti mezi obuví STAF a jinou obuví podstatně omezen. (18) Šetřením bylo mimo to zjištěno, že dovoz obuvi STAF z dotčených zemí se během posledních let vyvíjel jinak, než tomu bylo v případě ostatních druhů obuvi. Zatímco objem dovozu obuvi STAF od roku 2003 do období šetření ve skutečnosti dokonce poklesl o 5 %, dovozy obuvi, která není typu STAF, za stejné období vzrostly o více než 50 %. Pokud jde o vývoj cen, pokles dovozních cen obuvi STAF z dotčených zemí byl jednoznačně méně výrazný, než tomu bylo u ostatních druhů obuvi: od roku 2003 do období šetření poklesly průměrné ceny obuvi STAF o 6 %, zatímco průměrná cena ostatních druhů obuvi poklesla o 12 %. Průměrná dovozní cena obuvi STAF z dotčených zemí byla navíc v průběhu období šetření téměř o 40% vyšší, než tomu bylo v případě průměrných dovozních cen ostatních druhů obuvi. (19) Z výše uvedených důvodů, tj. kvůli rozdílům v základních fyzických a technických vlastnostech, ve způsobu prodeje, v konečném použití a v přístupu zákazníků, byl přijat prozatímní závěr, že obuv STAF by měla být vyloučena jak z definice dotčeného výrobku, tak i z tohoto šetření. (20) Obuvnické výrobní odvětví Společenství prohlašovalo, že v posledních letech hrají zásadní úlohu módní trendy, díky nimž se sportovní obuv dostala do tržního segmentu neformální obuvi. Současně prohlašovalo, že oba druhy obuvi se prodávají ve stejných obchodech a že zákazníci často kupují a používají obuv STAF i pro jiné než sportovní účely. Proto by podle názoru výrobního odvětví Společenství neměla být obuv STAF z definice dotčeného výrobku vyloučena. (21) V tomto ohledu, i kdyby měly módní trendy vliv na výběr a volbu zákazníků, určitě neovlivňují podstatné základní fyzické a technické vlastnosti výrobku; ke změně výše uvedeného závěru tedy nedochází.
L 98/8 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (22) Současně se zvažuje skutečnost, že jestliže se v posledních letech stala neformální obuv výjimečně oblíbenou, tento módní trend se týká veškeré neformální obuvi a zvláště pak obuvi podobné sportovního typu nebo dokonce sportovní obuvi bez vlastností obuvi STAF. I kdyby se obuv STAF v souvislosti s touto módou zaměřenou na neformální obuv též používala pro jiné účely, než pro které je určena, bude to i nadále velmi omezený jev, který navíc nevychází z konkrétních a výjimečných vlastností obuvi STAF, ale pouze ze skutečnosti, že připomíná podobnou sportovní obuv. (23) Naopak tvrzení, že se kvůli módním trendům zvyšuje spotřeba obuvi STAF na trhu Společenství, není doloženo údaji z dovozu. Jak je vidět výše, dovoz obuvi STAF a tedy i spotřeba Společenství, protože tento druh obuvi se hlavně vyrábí v daných dvou dotčených zemích a ve Společenství dochází jen k velmi zanedbatelné výrobě se v posledních letech ve skutečnosti snížil. Dále se poukazuje na to, že tvrzení výrobního odvětví Společenství se týká všech druhů sportovní obuvi a nikoli konkrétně obuvi STAF, která byla obecnými módními trendy zasažena jen okrajově, protože jak je uvedeno výše vypadá jako podobná sportovní obuv. (24) Současně se ale uznává, že se někdy obuv STAF prodává v obchodech, které se specializují na jiné než na sportovní zboží, a že tedy může docházet k určité soutěži mezi obuví STAF a ostatními druhy obuvi. Protože se to ale děje jen v omezeném měřítku, nepovažuje se to za důvod ke změně výše uvedeného závěru. (25) Jeden členský stát se vyslovil proti vyloučení obuvi STAF z řízení, protože by to podle něj mohlo vést k závažnému riziku obcházení opatření. To vychází z tvrzení, že prostá fyzická kontrola není dostatečná, aby rozlišila různé druhy obuvi, a že rozdíl lze poznat jen pomocí chemické analýzy materiálů a technických zkoušek mechanických částí obuvi. (26) I když nelze opravdu vyloučit, že prostá fyzická kontrola není vždy dostatečná, aby rozlišila různé druhy obuvi, toto tvrzení nelze považovat za platný argument pro nevyloučení obuvi STAF. Rozhodně skutečnost, že někdy může být obtížné fyzicky odlišit různé druhy, nemění nic na výše uvedeném závěru, že obuv STAF by měla být považována za druh odlišný od jiné usňové obuvi. Mimo to i v mnoha dalších případech nestačí jen fyzická kontrola, aby se zjistilo, zda se na nějaký výrobek mají nebo nemají vztahovat zavedená antidumpingová opatření, a nikdy to nebylo považováno za dostatečné zdůvodnění, aby se na takový výrobek tato opatření vztahovala. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto. (27) Konečně, některé zúčastněné strany tvrdily, že by z řízení měly být vyloučeny všechny druhy sportovní obuvi, tedy nejen obuv STAF. Tato tvrzení se opírají o stejné argumenty, jako v případě vyloučení obuvi STAF. V rámci šetření ale bylo zjištěno, že závěry ohledně obuvi STAF neplatí ve stejné míře i pro ostatní obuv, která nemá vlastnosti obuvi STAF. Místo toho bylo zjištěno, že závěry podle předcházejících dvou bodů odůvodnění se též vztahují na tyto druhy obuvi, tj. není zde žádná jasná hranice a existuje vztah přímé soutěže mezi těmito a zbývajícími druhy obuvi. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/9 ii) Dětská obuv (28) Pro účely tohoto řízení se předběžně stanoví, že se dětskou obuví rozumí obuv se stélkou o délce menší než 24 cm a s kombinovanou podešví a podpatkem nejvýše 3 cm. Tyto druhy obuvi v současnosti spadají pod kódy KN: ex 6403 20 00, ex 6403 30 00, 6403 51 11, 6403 51 91, 6403 59 31, 6403 59 91, 6403 91 11, 6403 91 91, 6403 99 31, 6403 99 91 a ex 6405 10 00. Šetřením se bude muset dále určit, zda by tato definice měla být pro účely jakýchkoli konečných opatření upravena. (29) Je třeba připomenout, že vřízení týkajícím se obuvi se svrškem z usně a z plastické hmoty ( 3 )se mělo za to, že obuv se stélkou o délce menší než 24 cm nespadá do definice dotčeného výrobku. Bylo to proto, že v té době nebyly dětská obuv a další druhy obuvi se svrškem z usně s ohledem na specifické vlastnosti považovány za stejný výrobek. Z tohoto důvodu Komise v průběhu tohoto šetření zkoumala, zda taková obuv spadá do definice dotčeného výrobku či zda si zasluhuje samostatné šetření. (30) Za prvé mezi dětskými botami a jinými druhy bot opravdu existují určité technické a fyzické rozdíly. Kvůli jejich malé velikosti se výrobní proces značně liší; výroba menší obuvi, která je vhodná pro speciální fyzické vlastnosti dětských chodidel, zejména v raném věku během vývoje svalů a kostí, si vyžaduje specifické dovednosti. (31) Za druhé dětské boty se často prodávají prostřednictvím jiných distribučních kanálů než ostatní obuv, což též ukazuje, že zákazníci mohou dětské boty považovat za něco jiného, než je obvyklá obuv. Konkrétněji řečeno, obecně se má za to, že spotřebitelé dětské obuvi zřetelně rozlišují mezi obuví určenou speciálně pro děti a ostatními druhy obuvi. Kromě toho se trh s dětskými botami v porovnání s botami pro dospělé zdá být méně ovlivňován módními trendy nebo podobnými důvody, místo toho se spíše klade důraz na cenu a kvalitu. Dalším prvkem, který ovlivňuje přístup spotřebitelů, je skutečnost, že s ohledem na tělesný vývoj dětí mají dětské boty vyšší obrat než ostatní obuv. Po přezkoumání v tomto stádiu řízení neumožňují argumenty pro a proti zahrnutí dětských bot pod definici dotčeného výrobku dospět ke konečnému závěru. Proto se Komise rozhodla považovat až do doby, než proběhne další šetření a úvahy v konečné fázi, prozatímně dětské boty za součást dotčeného výrobku. iii) Ostatní tvrzení (32) Další tvrzení se týkala toho, že definice výrobku je příliš široká, aby jej bylo možno považovat za jeden výrobek, protože zahrnuje příliš mnoho různých stylů, materiálů a úrovní kvality, a že všechny tyto různé druhy by měly být analyzovány individuálně v rámci samostatných řízení. Toto tvrzení vychází ze skutečnosti, že definice výrobku se vztahuje na 33 různých kódů KN, takže se údajně týká mnoha různých výrobků, a že různé druhy obuvi mají různé vlastnosti, koncové použití, jinak se zpracovávají a prodávají se odlišným způsobem. ( 3 )Nařízení Rady (ES) č. 467/98 (Úř. věst. L 60, 28.2.1998, s. 1).
L 98/10 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (33) Proto je počet různých kódů KN uvedených v definici výrobku pro zjištění toho, zda je definice výrobku široká nebo úzká, nepodstatný. Podstatná kritéria použitá pro zjištění, zda je možné výrobek, kterého se šetření týká, považovat za jediný výrobek, tj. jeho základní fyzické a technické vlastnosti, jsou podrobně uvedena výše. (34) Dále, i když různé druhy obuvi mohou opravdu mít různé konkrétní vlastnosti, šetřením bylo zjištěno, že s výjimkou obuvi STAF se stejně jejich základní vlastnosti neliší. Mimo to není sama o sobě skutečnost, že dotčený výrobek lze vyrábět odlišným postupem, kritériem pro zjištění dvou nebo i více jasně odlišných výrobků. Konečně, šetřením bylo také zjištěno, že různé druhy dotčeného výrobku byly obvykle prodávány prostřednictvím stejných distribučních kanálů. Zatímco některé specializované obchody se soustředí jen na některé konkrétní druhy, naprostá většina distributorů (maloobchodníci, obchodní domy a supermarkety) prodává všechny různé druhy obuvi, protože chtějí nabízet zákazníkům široký sortiment. (35) Konečně, někteří dovozci tvrdili, že definice výrobku uvedená v oznámení o zahájení řízení je dokonce ještě širší než definice výrobku použitá samotnými žadateli, kteří se údajně soustředili jen na tři druhy obuvi. (36) Proto se poukazuje na skutečnost, že definice obdobného výrobku uvedená v oznámení o zahájení řízení přesně odpovídá definici uvedené v podnětu. Tři dané druhy obuvi, na které se odkazuje, byly uvedeny jen pro ilustraci. V podnětu je skutečně jasně řečeno, že tyto tři druhy představují velkou většinu dovozů z dotčených zemí (více než 50 %). To jistě nelze považovat za omezení rozsahu řízení jen na tyto tři druhy. (37) Vzhledem k výše uvedenému bylo tvrzení, že definice výrobku je příliš široká, zamítnuto. iv) Závěr (38) Všechny zbývající druhy obuvi, tj. veškerá obuv se svrškem z usně kromě obuvi STAF, sice zahrnují širokou škálu stylů a druhů, ale mají v zásadě stejné základní vlastnosti, použití a to, jak je přijímají zákazníci. (39) Kromě skutečnosti, že mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti, si spolu všechny tyto různé styly a druhy navzájem konkurují a jsou do značné míry zaměnitelné. To jasně ilustruje skutečnost, že neexistuje jasná dělicí čára mezi těmito různými druhy, tj. existuje celá řada přesahů i konkurence mezi podobnými druhy. (40) Na závěr se proto pro účely tohoto řízení a v souladu s důsledně uplatňovanou praxí Společenství má za to, že všechny výše popsané druhy, s výjimkou obuvi STAF, tvoří jediný výrobek. 2.2. Dotčený výrobek (41) Dotčeným výrobkem je obuv se svrškem z usně nebo z kompozitní usně, jak je popsáno výše, pocházející z ČLR a Vietnamu.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/11 (42) Jak je uvedeno výše, šetřením se ukázalo, že všechny druhy obuvi se svrškem z usně mají přes rozdíly týkající se různých druhů a stylů stejné základní fyzické a technické vlastnosti, tj. jedná se o venkovní obuv se svrškem z usně, používají se v zásadě pro stejné účely a lze je považovat za různé druhy téhož výrobku. (43) Proto se pro účely tohoto šetření dotčeným výrobkem rozumí obuv se svrškem z usně, jak je popsáno v části Obecná ustanovení výše, pocházející z ČLR a Vietnamu (dále jen dotčený výrobek ). Tento výrobek v současnosti spadá pod kódy KN: ex 6403 20 00, ex 6403 30 00, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00. (44) Je třeba poznamenat, že až do 1. ledna 2005 bylo ohledně výrobků pocházejících z ČLR, které spadají pod výše uvedené kódy KN, s výjimkou výrobků, které spadají pod kódy KN 6403 20 00 a ex 6403 30 00, a obuvi, která se používá pro sportovní činnosti a je vyráběna pomocí speciální technologie, zavedeno množstevní omezení. (45) Proto byl přijat závěr, že se pro účely tohoto antidumpingového řízení všechny druhy dotčeného výrobku považují za jeden výrobek. 2.3. Obdobný výrobek (46) Šetřením bylo zjištěno, že dotčený výrobek a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná na domácím trhu v ČLR a Vietnamu a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná ve Společenství výrobním odvětvím Společenství mají podobné základní fyzické a technické vlastnosti a použití a že z pohledu uživatele jsou zaměnitelné. (47) Některé zúčastněné strany tvrdily, že obuv se svrškem z usně, kterou vyrábí výrobní odvětví Společenství a prodává ji na trhu Společenství, není stejná jako dotčený výrobek. Podle nich to dokazují hlavně rozdíly mezi těmito výrobky v jakosti, mezi tím, jak je přijímají spotřebitelé, jaké používají distribuční kanály a cenové segmenty. Dále strany tvrdily, že spotřebitelé ve Společenství obvykle pohlížejí na tento dotčený výrobek jako na lacinější a že tyto výrobky nemají žádné výhody značkového zboží. (48) V rámci šetření bylo zjištěno, že dovozci vydávali ohledně této věci navzájem si odporující prohlášení. Pokud tedy někteří z nich tvrdili, že dotčený výrobek má ve srovnání s výrobky vyráběnými ve Společenství obvykle nižší jakost a patří do jiného cenové segmentu, jiní míní, že značková obuv vyráběná v dotčených zemích se dováží za ceny, které jsou vyšší než v případě extrémně laciných a zřejmě i nekvalitních dovozů ze stejných dotčených zemí. Na druhou stranu bylo v rámci šetření potvrzeno, že ve Společenství se obuv nižší i vyšší třídy vyrábí a prodává prostřednictvím stejných distribučních kanálů jako dotčený výrobek, tj. prostřednictvím nezávislých maloobchodníků, v nespecializovaných supermarketech, obchodních domech atd. (49) Mimoto se u obuvi ne vždy uvádí země původu, takže je pro spotřebitele velmi obtížné rozlišit mezi obuví, která se vyrábí v dotčených zemích, a obuví ze Společenství.
L 98/12 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (50) Ztěchto důvodů bylo stanoveno, že bez ohledu na původ si obuv vyráběná v dotčených zemích a ve Společenství konkuruje na všech úrovních trhu a neplatí pro ni různý přístup ze strany spotřebitelů. Přes případné menší rozdíly mezi dotčeným výrobkem a výrobky Společenství se má za to, že tyto rozdíly neovlivňují základní charakteristiku, vlastnosti a použití výrobků. (51) Podobně nebyly zjištěny žádné podstatné rozdíly mezi dotčeným výrobkem a obuví se svrškem z usně, kterou vyrábějí a prodávají vývozci/výrobci na svém domácím trhu a kterou prodávají výrobci v Brazílii, jež slouží jako srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty v případě společností, které nezískaly status tržního hospodářství. (52) Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl přijat prozatímní závěr, že v souladu s čl. 1 odst. 4 základního nařízení a pro účely tohoto šetření jsou všechny druhy obuvi se svrškem z usně nebo z kompozitní usně, která se vyrábí a prodává v dotčených zemích a v Brazílii, a všechny druhy obuvi, kterou vyrábí a prodává výrobní odvětví Společenství na trhu Společenství, obdobné druhům obuvi vyvážené do Společenství z dotčených zemí. 3. VÝBĚR VZORKU 3.1. Výběr vzorku pro vyvážející výrobce v ČLR a Vietnamu (53) Vzhledem k vysokému počtu vyvážejících výrobců v ČLR a Vietnamu se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. (54) Aby se Komise mohla rozhodnout, zda bude nezbytné provést výběr vzorku, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci požádáni, aby se do 15 dnů po zahájení šetření přihlásili a poskytli základní informace o svém vývozu a domácím prodeji, o svých přesných činnostech ohledně výroby dotčeného výrobku, a aby poskytli jména a popis činností společností, které jsou s nimi ve spojení a které se podílejí na výrobě dotčeného výrobku, případně na jeho prodeji. Komise též jednala s orgány ČLR a Vietnamu. 3.1.1. Předběžný výběr spolupracujících vyvážejících výrobců (55) Ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení se přihlásilo a požadované informace poskytlo 163 společností v ČLR a 86 společností ve Vietnamu. Ovšem vývozy do Společenství během období šetření ohlásilo jen 154 čínských vyvážejících výrobců a 81 vietnamských vyvážejících výrobců. Tito vyvážející výrobci, kteří vyváželi dotčený výrobek do Společenství během období šetření a vyjádřili přání být součástí vzorku, byli původně považováni za spolupracující společnosti a bylo s nimi počítáno při výběru vzorku. (56) Vyvážející výrobci, kteří se během výše uvedeného období nepřihlásili nebo včas neposkytli požadované informace, byli považováni za společnosti, které v rámci šetření nespolupracují.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/13 3.1.2. Výběr vzorku (57) Vpřípadě ČLR byl původně vzat v úvahu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vzorek čtyř největších vyvážejících výrobců. To by umožnilo omezit rozsah šetření při současném zajištění dostatečně reprezentativní úrovně vzorku. Ovšem během jednání se zúčastněnými stranami zastoupenými v tomto případě čínskými orgány a příslušnými čínskými sdruženími výrobců trvaly čínské orgány na tom, aby bylo v zájmu zvýšení reprezentativnosti vzorku na seznam zařazeno více společností. Proto byl vzorek podstatně rozšířen až na 13 čínských vyvážejících výrobců, kteří představují více než 20 % objemu čínského vývozu do Společenství. Čínské orgány výběr vzorku bez výhrad schválily. (58) Vpřípadě Vietnamu byl též původně vzat v úvahu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vzorek čtyř největších vyvážejících výrobců. Ovšem vzhledem k žádosti čínských orgánů, aby byla zvýšena reprezentativnost vzorku čínských vývozců, a proto, aby se reprezentativnost vzorků mezi těmito dvěma dotčenými zeměmi příliš nelišila, bylo rozhodnuto rozšířit vzorek vietnamských vývozců na osm společností. Na základě jednání s vietnamskými orgány, které byly ve spojení s vietnamským sdružením výrobců, tyto orgány bez výhrad schválily vzorek sestávající z osmi vietnamských společností. (59) V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení byla při výběru vzorku použita tato kritéria: velikost vyvážejícího výrobce vzhledem k vývozu do Společenství, velikost vyvážejícího výrobce vzhledem k domácímu prodeji. (60) Pokud jde o druhé výše uvedené kritérium, bylo považováno za důležité, aby byly do vzorku zařazeny i společnosti, které realizují domácí prodej, aby byl vzorek co nejreprezentativnějším průřezem obuvnického výrobního odvětví. Bylo to nezbytné proto, aby měla Komise k dispozici informace o cenách a nákladech souvisejících s výrobou a s prodejem dotčeného výrobku na domácích trzích dotčených zemí i v tom případě, pokud by někteří nebo všichni vývozci ve vzorku splnili kritéria pro přiznání statusu tržního hospodářství. Proto byli vybráni jen významní vývozci, kteří současně představují velkou část domácího prodeje. (61) Vybrané společnosti představovaly podle údajů spolupracujících vývozců přibližně 25 % čínského a 22 % vietnamského objemu vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Společenství a současně přibližně 42 % čínského a 50 % vietnamského domácího prodeje. Vyloučení obuvi STAF nijak podstatně reprezentativnost vzorků neovlivnilo. (62) Spolupracující vyvážející výrobci, kteří nakonec nebyli do vzorku zařazeni, byli prostřednictvím čínských nebo vietnamských orgánů informováni o tom, že případná antidumpingová cla týkající se jejich vývozů budou stanovena v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 6 základního nařízení. (63) Dotazníky byly zaslány k vyplnění všem společnostem, které byly zařazeny do vzorku, a všechny kromě jedné čínské společnosti zaslaly ve stanovené lhůtě odpovědi.
L 98/14 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 3.1.3. Individuální zjišťování (64) Čtyři vyvážející výrobci v ČLR a čtyři vyvážející výrobci ve Vietnamu, kteří nebyli do vzorku zařazeni, požádali o individuální dumpingové rozpětí a ve stanovené lhůtě poskytli potřebné informace, ve smyslu použití ustanovení čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Ovšem vzhledem k nebývalé velikosti vzorků, které celkem zahrnovaly 20 společností a mnoho dalších ve spojení s nimi, Komise v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení došla k závěru, že nelze povolit žádné individuální zjišťování ohledně vyvážejících výrobců v ČLR ani ve Vietnamu, protože by to šetření nepřiměřeně zatížilo a to by nemohlo být ukončeno v přiměřené lhůtě. 3.2. Výběr vzorku výrobců ve Společenství (65) Pokud jde o výrobce ve Společenství, Komise vybrala vzorek založený hlavně na velikosti příslušných výrobců ve Společenství podle objemu jejich výroby. Zde vycházela z informací, které jí poskytli samotní výrobci a jejich vnitrostátní sdružení. V zájmu vytvoření vyváženého obrázku o obuvnickém výrobním odvětví bylo vzato v úvahu i zeměpisné rozmístění výrobců. Takže vzorek, který v prvé řadě vyjadřuje velikost a význam různých výrobních společností, současně odráží zeměpisné rozptýlení tohoto výrobního odvětví ve Společenství. Deset výrobců ve vzorku představuje asi 10 % výroby stěžujících si výrobců ve Společenství. 4. DUMPING 4.1. Status tržního hospodářství (STH) (66) V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingových šetření týkajících se dovozů pocházejících z ČLR a Vietnamu stanoví běžná hodnota v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro ty vyvážející výrobce, u nichž bylo zjištěno, že splňují kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud tito vyvážející výrobci prokáží, že při výrobě a prodeji obdobného výrobku platí podmínky tržního hospodářství. Tato kritéria jsou stručně a výhradně pro informaci shrnuta takto: 1. podnikatelská rozhodnutí a náklady vyplývají z podmínek na trhu, a to bez podstatných zásahů státu; 2. účetní výkazy jsou nezávisle auditovány v souladu s mezinárodními účetními standardy a používány pro všechny účely; 3. nepřežívají žádné podstatné deformace z předcházejícího netržního hospodářského systému; 4. právní předpisy, jimiž se řídí konkurzní a majetkové záležitosti, zajišťují právní jistotu a stabilitu; 5. devizy se směňují podle tržních kurzů. (67) Všichni čínští a vietnamští výrobci vybraní do vzorků požádali podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení ve stanovených lhůtách o přiznání statusu tržního hospodářství a odpověděli na formulář žádosti o status tržního hospodářství pro vyvážející výrobce. Jeden čínský výrobce ale poté, kdy byla jeho žádost o přiznání statusu tržního hospodářství prozkoumána, odpovědi na dotazník neodevzdal. Za těchto okolností bylo nezbytné stanovit dumpingové rozpětí pro tohoto výrobce na základě dostupných informací. Proto je jeho žádost o přiznání statusu tržního hospodářství neplatná a Komise dále analyzovala jen 12 žádostí o status tržního hospodářství podaných zbývajícími čínskými vyvážejícími výrobci ze vzorku. (68) Komise si opatřila veškeré informace o společnostech vybraných do vzorků, které považovala za nezbytné, a veškeré informace, které jí byly předloženy v žádostech o přiznání statusu tržního hospodářství, si ověřila přímo u příslušných společností.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/15 4.1.1. Rozhodnutí o přiznání statusu tržního hospodářství vyvážejícím výrobcům v ČLR (69) V následující tabulce je shrnuto, jak jednotlivé společnosti plní každé z pěti kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Společnost 1 2 3 4 5 Podnikatelská rozhodnutí Účetnictví Aktiva a přenos Právní prostředí Směna deviz Společnost 1 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 2 ne ano ne ano ano ne STH Společnost 3 ne ano ano ano ano ne STH Společnost 4 ne ne ne ne ne ne STH Společnost 5 ne ano ano ano ano ne STH Společnost 6 ne ne ne ne ne ne STH Společnost 7 ne ne ne ne ne ne STH Společnost 8 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 9 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 10 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 11 ne ano ano ano ano ne STH Společnost 12 ne ne ne ne ne ne STH Zdroj: Ověřené odpovědi na dotazník spolupracujících čínských vývozců. Závěr (70) Dotčené společnosti dostaly příležitost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním. Všech dvanáct společností vyjádřilo s rozhodnutím nesouhlas a prohlásilo, že by jim měl být status tržního hospodářství přiznán. (71) Za prvé je třeba poznamenat, že čtyři čínští vyvážející výrobci ze vzorku nesplnili ani jedno z 5 kritérií pro přiznání statusu tržního hospodářství. Bylo tomu tak proto, že poskytli zcela nedostatečné informace, takže nebylo možno učinit žádné závěry o tom, zda plní příslušná kritéria. Proto se má za to, že tato kritéria nesplnili. (72) Za druhé je třeba připomenout, že je obvyklou praxí Komise zjišťovat, zda podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství splňuje celá skupina společností, které jsou ve spojení. Proto v případech, kdy je výrobcem nebo prodávajícím dotčeného výrobku nějaká pobočka nebo jiná společnost ve spojení s žadatelem v ČLR, všechny tyto společnosti ve spojení jsou povinny předložit formulář žádosti o status tržního hospodářství. Nesplnění této podmínky ze strany všech čtyř vyvážejících výrobců ve vzorku, jak je uvedeno v 71. bodě odůvodnění, vedlo k tomu, že nebylo možno stanovit, zda tyto skupiny jako celek splnily všechny podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. (73) Pokud jde o 1. kritérium ( Podnikatelská rozhodnutí vyplývající z tržních podmínek, bez podstatných zásahů státu, a náklady vyplývající z tržních hodnot ), byl přijat závěr, že žádný z 12 čínských vyvážejících výrobců ze vzorku neprokázal, že toto kritérium splňuje. Zvláště pak důvody pro nesplnění 1. kritéria zahrnovaly existenci prodejních omezení uvedených ve stanovách a/nebo obchodních povoleních nebo v jednom případě de facto prodejní omezení na straně společností ze vzorku, která vyplývají ze zásahů státu. Společnosti ze vzorku při jejich zveřejnění tvrdily, že tato omezení nejsou podstatná, protože jsou údajně zastaralá a jedná se jen o nezávazné vnitropodnikové předpisy. Ovšem na základě těchto dokumentů mimo jiné společnost obchoduje se svým zbožím. Ve skutečnosti a v rozporu s tímto tvrzením čínské orgány povolí provoz společnosti jen na základě stanov a obchodního povolení, které tvoří konkrétní právní rámec činnosti dané společnosti.
L 98/16 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (74) Pokud jde o 2. kritérium ( Firmy mají jednoznačný soubor účetních výkazů nezávisle auditovaných v souladu s mezinárodními účetními standardy a používají je pro všechny účely ), sedm společností neprokázalo, že plní podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Ve skutečnosti bylo účetnictví v těchto případech plné chyb. Například auditovaná účetní rozvaha jednoho vývozce vždy nevykazovala skutečnou tržní hodnotu aktiv a pasiv, protože nebyly zaúčtovány v okamžiku pořízení (když byly zakoupeny), ale v okamžiku úhrady. Ovšem toto porušení základních mezinárodních účetních standardů (dále jen IAS ), konkrétně zásady časového rozlišení, nebylo auditory vůbec zaznamenáno. Tudíž nebyly účetní výkazy auditovány v souladu s mezinárodními účetními standardy. V jiném případě byly účetní výkazy nejasné, protože nebyly kompletní důležité položky. Ani o tom se auditoři nezmínili. Při jejich zveřejnění nebylo poskytnuto přesvědčivé vysvětlení. Mimoto dva vyvážející výrobci ze vzorku nedodrželi doporučení auditorů ohledně zaúčtování časově rozlišených položek, pronájmu pozemků, rezerv k nedobytným pohledávkám, odpisů základních prostředků a zásob v účetním období následujícím po auditu, aby jejich účetnictví bylo správné. (75) Devět společností neprokázalo splnění 3. kritéria ( V oblasti výrobních nákladů a finanční situace nepřežívají žádné deformace z předcházejícího netržního hospodářského systému ). V daných případech bylo zvláště zjištěno, že práva k užívání pozemků nebo strojů nebyly dotčeným vývozcům předány za tržních podmínek, což ve skutečnosti zakládá deformaci nákladů a finanční situace přežívající z netržního hospodářského systému. Po zveřejnění někteří čínští vyvážející výrobci ze vzorku tato zjištění napadli. Nepodařilo se jim ale patřičně odůvodnit tvrzení, že tato aktiva získali za tržních podmínek. (76) Pokud jde o 4. kritérium ( Dotčené firmy podléhají právním předpisům, jimiž se řídí konkurzní a majetkové záležitosti a které zajišťují právní jistotu a stabilitu činnosti těchto firem ), ohledně čtyř výrobců, kteří neposkytli dostatečné informace, bylo rozhodnuto, že vzhledem k tomu, že tyto informace nejsou k dispozici, tito výrobci neprokázali, že by toto kritérium splnili. (77) Konečně, stejné čtyři společnosti, vzhledem k tomu, že neposkytly dostatečné informace, současně neprokázaly, že splnily 5. kritérium ( Devizy se směňují podle tržních kurzů ). 4.1.2. Rozhodnutí o přiznání statusu tržního hospodářství vyvážejícím výrobcům ve Vietnamu (78) V následující tabulce je shrnuto, jak jednotlivé společnosti plní každé z pěti kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Společnost 1 2 3 4 5 Podnikatelská rozhodnutí Účetnictví Aktiva a přenos Právní prostředí Směna deviz Společnost 1 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 2 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 3 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 4 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 5 ne ano ne ano ano ne STH Společnost 6 ne ne ne ano ano ne STH Společnost 7 ano ne ne ano ano ne STH Společnost 8 ano ne ne ano ano ne STH Zdroj: Ověřené odpovědi na dotazník spolupracujících vietnamských vývozců. Závěr
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/17 (79) Dotčené společnosti dostaly příležitost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním. Všech osm společností vyjádřilo s rozhodnutím nesouhlas a prohlásilo, že by jim měl být status tržního hospodářství přiznán. (80) Pokud jde o 1. kritérium, šest společností neprokázalo, že jejich podnikatelská rozhodnutí vyplývají z tržních podmínek a jsou bez podstatných zásahů státu. (81) Čtyři z nich podnikají za podmínky, že vyvezou celou svou produkci nebo alespoň její podstatnou část. Dotčené společnosti tvrdily, že mohou prodávat i na domácím trhu. Ve svých podkladech ale neposkytly žádné podstatné protiargumenty. Tyto společnosti pouze uváděly, že mohou požádat o změnu investiční licence, pokud by chtěly prodávat na domácím trhu, případně že množstevní prodejní omezení jsou uvalena z daňových důvodů. V tomto ohledu mohou útvary Komise jen poznamenat, že společnosti zřejmě mohou tato omezení ze své investiční licence odstranit, ale ani během období šetření ani kdykoli později o tuto změnu nepožádaly. Tyto společnosti tudíž stále podléhaly prodejním kvótám, a tedy nemohly podnikatelským rozhodnutím reagovat na vývoj trhu. Tato tvrzení tedy byla zamítnuta. (82) Pokud jde o zbývající dvě společnosti, bylo zjištěno, že jsou zcela ve vlastnictví státu a jejich vedení podléhá přímo státu. Obě tyto společnosti se ohradily proti tomu, že u nich dochází k podstatným zásahům ze strany státu, ale nepředložily žádné dodatečné důkazy na podporu svého tvrzení. Jejich tvrzení tedy byla zamítnuta. (83) Pokud se jedná o 2. kritérium, podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nesplnilo sedm společností. (84) Tři společnosti neměly své účetnictví auditované ani nezveřejňovaly účetní závěrku. V případě dalších tří společností nebylo možné zaručit, že jejich účetní výkazy jsou v souladu s mezinárodními účetními standardy a že jsou používány pro všechny účely, jelikož auditoři ve zveřejněných účetních výkazech zvláště uvedli, že účelem tohoto účetnictví není předkládat informace o finančním postavení společnosti v souladu s účetními zásadami a s všeobecně uznávanou praxí v zemích a v jurisdikcích jiných než ve Vietnamu. To je v rozporu s IAS, které v publikaci Koncepční rámec pro sestavování a předkládání účetní závěrky uvádějí, že účelem účetní závěrky je poskytnout informace o finanční situaci, výkonnosti a změnách finanční situace entity, které jsou užitečné pro širokou škálu uživatelů při jejich ekonomickém rozhodování. Mimo to se v IAS1 uvádí, že entity, jejichž účetní závěrky jsou v souladu s IAS, jsou povinny o tom vydat v poznámkách výslovné a bezvýhradné prohlášení, což zřejmě není případ těchto společností. (85) V případě dvou z těchto společností upozornili jejich auditoři ve zprávě na závažné problémy a v jednom případě bylo zjištěno, že ověření provedené auditory je příliš nedostatečné, aby bylo zaručeno, že jejich účetnictví je spolehlivé. (86) Sedm dotčených vyvážejících výrobců tyto závěry napadlo. Ovšem vzhledem k i) absenci auditovaných účtů v případě tří z nich, ii) zásadním problémům, na které ve dvou dalších případech upozornili ve zprávě sami auditoři, a iii) zásadnímu upozornění ze strany auditorů posledních dvou společností, jež obsahovalo jasné varování těm, kdo používá jejich účetnictví, že není v souladu s obecně přijatelnými účetními zásadami, podání těchto sedmi společností neobsahovala žádné nové skutečnosti, aby útvary Komise mohly tyto závěry změnit; jejich tvrzení tedy byla zamítnuta.
L 98/18 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (87) Pokud jde o 3. kritérium, vzhledem k situaci týkající se práv na užívání pozemků, která neodpovídají podmínkám tržního hospodářství, ale nadále jsou centrálně řízena úřady, zvláště pokud jde o stanovení a následné úpravy ceny, žádná ze společností neprokázala, že nepřežívají žádné deformace z předcházejícího netržního hospodářského systému. Navíc v případě tří z těchto společností byly zjištěny deformace přežívající z netržního hospodářského systému, které se speciálně týkaly oceňování aktiv. Tyto společnosti uvedené závěry napadly, ale nepřinesly nic nového na podporu svého tvrzení; jejich tvrzení tedy byla zamítnuta. (88) Bylo zjištěno, že všech osm společností splňuje 4. a 5. kritérium. (89) Dále se připomíná, že je obvyklou praxí Komise zkoumat, zda skupiny společností ve spojení plní dané podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství i jako celek, a proto v případech, kdy nějaká pobočka nebo společnost ve spojení s žadatelem ve Vietnamu vyrábí, případně prodává dotčený výrobek, tato společnost je vyzvána, aby podala samostatnou žádost o status tržního hospodářství. V tomto ohledu nepodaly dvě společnosti žádost o status tržního hospodářství za jednoho svého vietnamského výrobce ve spojení, takže nebylo možné zjistit, zda tato skupina jako celek splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. (90) Následně byl přijat závěr, že žádná z uvedených společností nesplňuje všechny podmínky, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. 4.2. Individuální zacházení (91) V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země, na které se vztahují ustanovení tohoto článku, případně stanoví celostátní clo, ledaže jsou společnosti schopny prokázat, že splňují veškerá kritéria uvedená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení. (92) Pokud se týká ČLR, vyvážející výrobci, kteří žádali o přiznání statusu tržního hospodářství, též požádali o individuální zacházení, pokud jim nebude přiznán status tržního hospodářství. (93) Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že tyto společnosti neprokázaly, že v souhrnu splňují všechny podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení. (94) Zvláště bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žádný výrobce při výše uvedené analýze statusu tržního hospodářství neprokázal splnění 1. kritéria, protože čínští vyvážející výrobci ve vzorku jsou de iure nebo de facto povinni vyvézt veškerou nebo podstatnou část své produkce a nemohou svobodně stanovit množství, které výrobce vyváží, ani podmínky prodeje, ale že tyto hodnoty podléhají správnímu povolení v souladu se stanovami, případně obchodnímu povolení. Proto všichni čínští vyvážející výrobci ve vzorku neprokázali, že splňují podmínky uvedené v čl. 9 odst. 5 písm. b) základního nařízení, kde se požaduje de iure a de facto svobodné rozhodování o vývozu. Dále se má za to, že čtyři společnosti, které nesplnily 5. kritérium v rámci analýzy statusu tržního hospodářství, nesplňují ani kritérium podle čl. 9 odst. 5 písm. d) základního nařízení, tj. že nesměňují devizy podle tržních kurzů. (95) Pokud se týká Vietnamu, vyvážející výrobci, kteří žádali o přiznání statusu tržního hospodářství, též požádali o individuální zacházení, pokud jim nebude přiznán status tržního hospodářství.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/19 (96) Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že tyto společnosti neprokázaly, že v souhrnu splňují všechny podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení. (97) Zvláště bylo při výše uvedené analýze statusu tržního hospodářství zjištěno, že v případě čtyř společností nebylo vyvážené množství svobodně stanoveno společností, ale že bylo stanoveno v obchodním povolení společnosti. V případě dvou společností stoprocentně vlastněných státem bylo stanoveno, že neprokázaly, že jsou zavedena odpovídající opatření k zabránění zásahům státu. Pokud jde o zbývající dvě společnosti, bylo zjištěno, že jsou ve spojení s třetí společností, která podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení nesplňuje, protože podléhá omezením na vývoz a státním zásahům do vnitřní struktury a rozhodování. Pokud by byly v případě těchto tří společností ve spojení stanoveny rozdílné celní sazby, hrozilo by riziko jejich obcházení, takže prvním dvěma společnostem nemohlo být přiznáno individuální zacházení. 4.3. Běžná hodnota 4.3.1. Srovnatelná země (98) Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení je třeba v případě dovozů ze zemí, kde není zavedeno tržní hospodářství, a pokud nelze přiznat status tržního hospodářství, ohledně zemí uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, stanovit běžnou hodnotu na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi. (99) V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že hodlá jako vhodnou srovnatelnou zemi použít pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR a Vietnam Brazílii, a vyzvala zúčastněné země, aby se k tomu vyjádřily. (100) Spolupracující vyvážející výrobci zaslali připomínky, v nichž navrhovali jako srovnatelné země Thajsko, Indii nebo Indonésii, které jsou podle nich vhodnější než Brazílie. Hlavními argumenty proti Brazílii bylo to, že Brazílie se liší od ČLR i Vietnamu z hlediska svého sociálně-ekonomického i kulturního vývoje i pokud jde o HNP na jednoho obyvatele, že se v ní téměř nevyrábí obuv STAF a že se tato země též odlišuje od Číny i od Vietnamu, pokud jde o pracovní náklady a o dostupnost surovin. (101) Některé ze zúčastněných zemí, které navrhovaly jiné srovnatelné země než Brazílii, tvrdily, že během předcházejícího šetření ohledně dovozu některé obuvi se svrškem z usně nebo z plastické hmoty pocházející z ČLR, Indonésie a Thajska ( 4 ) byla jako srovnatelná země zvolena Indonésie, a že by proto měla být zvolena i pro toto šetření. (102) Komise vyzvala ke spolupráci vývozce z Brazílie a ostatních potenciálních srovnatelných zemí, jako např. z Indie, z Indonésie a z Thajska. Rozeslala dopisy více než 50 společnostem v Brazílii i v Indii a více než 20 společnostem v Indonésii. Mimo to útvary Komise kontaktovaly Sdružení thajského obuvnického průmyslu a získaly ke spolupráci šest thajských vyvážejících výrobců. Ze všech společností oslovených v ostatních zemích se spoluprací v rámci šetření souhlasil jeden indický vyvážející výrobce, dva indonéští vyvážející výrobci a osm brazilských vyvážejících výrobců. ( 4 ) Viz poznámka pod čarou 3.
L 98/20 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 Reprezentativnost domácích prodejů (103) Jedním z nejdůležitějších kritérií pro výběr srovnatelné země je reprezentativnost domácího prodeje ve srovnatelné zemi ve srovnání s vývozem dotčeného výrobku pocházejícího ze země bez tržního hospodářství nebo ze zemí dotčených šetřením. Proto v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení, který platí i pro srovnatelnou zemi, budou domácí ceny ve srovnatelné zemi obvykle považovány za reprezentativní, pokud jejich objem činí alespoň 5% množství, které je do Evropské unie vyváženo ze země bez tržního hospodářství. (104) Pokud jde o Indonésii, stojí za zmínku, že dva spolupracující indonéští vyvážející výrobci uváděli objem domácího prodeje, který nebyl ve srovnání s vývozy pocházejícími z dotčených zemí dostatečně reprezentativní. (105) Pokud jde o Indii, přihlásil se jen jeden spolupracující vývozce. Objem jeho domácího prodeje ale činil méně než 5 % vývozu z Vietnamu, a proto nebyl vzhledem k celkovému vývozu z dotčených zemí dostatečně reprezentativní. (106) Pokud jde o Thajsko, přihlásilo se šest vyvážejících výrobců, kteří spolupracovali tím způsobem, že odpověděli na dotazník. Objem jejich domácího prodeje nedosahoval ani 5 % vývozů z ČLR nebo Vietnamu, a proto nebyl vzhledem k celkovému vývozu z dotčených zemí dostatečně reprezentativní. Proto nebylo Thajsko vybráno jako vhodná srovnatelná země. (107) Naopak tři hlavní brazilští vyvážející výrobci z osmi spolupracujících ohlásili domácí prodej, jehož objem u každého z nich činil více než 50 % jejich vlastního vývozu, a bylo zjištěno, že jejich souhrnný domácí prodej též činí nejméně 5 % vývozů z obou dotčených zemí. (108) Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že Brazílie je nejvhodnější volbou vzhledem k reprezentativnosti svého domácího prodeje, takže bylo možné vyhnout se nutnosti provádět výpočet běžné hodnoty a jejím případným četným úpravám. Soutěžní prostředí ve srovnávané zemi (109) Výběr Brazílie jako srovnatelné země je vhodný i pokud se jedná o soutěžní prostředí, protože tam působí více než 7 000 výrobců, jejichž celková produkce v roce 2004 činila více než 700 milionů párů bot, a domácí spotřeba dosáhla v roce 2004 více než 500 milionů párů. V roce 2004 bylo vyvezeno přibližně 200 milionů párů bot, z toho se ve více než 50 % případů jednalo o obuv se svrškem z usně. Brazílie hlavně vyváží do Severní Ameriky (USA a Kanada), Jižní Ameriky a Evropy. Dovozy činily v roce 2004 přibližně 9 milionů párů bot, z toho asi 80 % se týkalo obuvi pocházející z dotčených zemí. (110) Podle údajů za rok 2003 bylo též zjištěno, že Brazílie má nejvyšší domácí spotřebu bot na jednoho obyvatele (2,7) před Thajskem (2,3), Indonésií (1,7) a Indií (0,6) (v tom jsou zahrnuty všechny druhy bot). Sportovní obuv vyráběná speciální technologií (111) Pokud jde o skutečnost, že v Brazílii se téměř nevyrábí obuv STAF, tento argument byl považován za nepodstatný, protože bylo rozhodnuto, že tento druh obuvi nebude zařazen do šetření, jak je popsáno v 19. bodě odůvodnění.
6.4.2006 Úřední věstník Evropské unie L 98/21 Sociálně-ekonomický a kulturní vývoj (112) Některé strany tvrdily, že Brazílie se příliš liší od ČLR i Vietnamu z hlediska sociálně-ekonomického a kulturního vývoje i HNP na jednoho obyvatele. (113) Za prvé je třeba poznamenat, že rozdíly v kulturním vývoji jsou při výběru srovnatelné země považovány za nepodstatné, protože srovnatelná země má odrážet podmínky tržního hospodářství a nikoli srovnatelnou úroveň kulturního vývoje. (114) Pokud se jedná o použití země s odlišným hospodářským vývojem, je třeba uvést, že země, kde není tržní hospodářství nebo přechodná ekonomika, samozřejmě nemá stejné hospodářské rysy jako země s tržní ekonomikou. Není neobvyklé, že takové rozdíly existují mezi srovnatelnou zemí a zemí bez tržního hospodářství nebo přechodnou ekonomikou. Nijak to ale nebrání tomu, aby byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, pokud je z hlediska ostatních zvažovaných činitelů vhodnější. (115) Stejný závěr lze učinit i ohledně rozdílů v příjmu na jednoho obyvatele, což je též jeden z ukazatelů hospodářského rozvoje. Mimo to stojí za zmínku, že podle hlavního kritéria Světové banky pro třídění ekonomik, tj. hrubého národního důchodu na jednoho obyvatele, patří Brazílie do stejné kategorie jako ČLR, Thajsko a Indonésie. Mzdové náklady (116) Několik zúčastněných stran zdůrazňovalo skutečnost, že v Brazílii jsou mzdové náklady vyšší než ve Vietnamu a Číně a že Indie, Indonésie nebo Thajsko, jejichž mzdové náklady jsou srovnatelnější, by byly vhodnějšími srovnatelnými zeměmi. (117) V tomto ohledu je třeba připomenout, že srovnatelná země nemusí být nutně vybrána ze zemí, které mají stejné nebo co nejpodobnější náklady jako dotčené země, protože to jsou právě náklady dotčených zemí, o kterých se má za to, že jsou ovlivněné skutečností, že v těchto zemích není tržní hospodářství nebo že jde o přechodnou ekonomiku. Jak je uvedeno v 114. bodě odůvodnění, země s odlišnou úrovní hospodářského vývoje může být vybrána jako srovnatelná země pro zemi, kde není tržní hospodářství nebo jejíž ekonomika se nachází v přechodné etapě. Podobně se ani mzdové náklady, které odrážejí stav hospodářského rozvoje země, nepovažují samy o sobě za podstatné kritérium. (118) V každém případě, jak je uvedeno výše, úroveň spolupráce ze strany indických, thajských a indonéských vyvážejících výrobců nemohla doložit dostatečnou úroveň reprezentativnosti jejich domácího prodeje. Pokud by kterákoli z těchto zemí byla použita pro srovnání, vedlo by to ke zbytečnému používání početně zjištěné běžné hodnoty a četným úpravám. Rozdíly ve struktuře výrobních nákladů (119) Zúčastněné strany dále tvrdily, že Brazílie a dotčené země mají odlišnou strukturu nákladů, protože některé náklady (výzkum a vývoj, design atd.), které v případě čínských a vietnamských vývozců nesou zákazníci, vznikají samy brazilským výrobcům a jsou zahrnuty do jejich výrobních nákladů.
L 98/22 Úřední věstník Evropské unie 6.4.2006 (120) Opravdu bylo zjištěno, že v některých případech vývozci v dotčených zemích prodávali dotčený výrobek bývalým výrobcům ve Společenství, kteří stále nesou výše uvedené položky výrobních nákladů a prodávají výrobek pod svojí vlastní značkou. To ale není důvod k tomu, aby byla Brazílie zamítnuta jako vhodná srovnatelná země, protože při stanovení běžné hodnoty lze použít ohledně těchto nákladů úpravy. (121) Zúčastněné strany dále argumentovaly rozdílným přístupem k surovinám, zvláště k usni, mezi Brazílií na jedné straně a ČLR a Vietnamem na straně druhé. Toto tvrzení ale bylo označeno za vzájemně si odporující a nepřinášející žádné podstatné důkazy, proč by měly být jiné země vhodnější. Některé zúčastněné strany například tvrdily, že v dotčených zemích jsou suroviny k dispozici v neomezeném množství, zatímco v Brazílii jsou dostupné jen nejzákladnější suroviny. Ostatní zúčastněné strany naopak tvrdily, že dotčené země musejí dovážet hovězí kůže a nemají stejný přístup k surovinám jako Brazílie, kde existuje rozsáhlá a zavedená výroba surové kůže. (122) Ovšem některé strany zase potvrdily, že Brazílie má lepší přístup k usni, než mají dotčené země. Konkrétně, v Brazílii je jedno z největších komerčně chovaných stád hovězího dobytka, stejně jako stovky společností, které se specializují na vydělávání kůže a její dokončovací úpravy. Brazilský kožedělný průmysl každoročně produkuje více než 30 milionů usní, z nichž jen 40 % spotřebovává brazilský trh koženého zboží (obuv, kožené zboží, nábytek). Toto know-how týkající se zpracování a dostupnosti surovin může jen snižovat brazilské výrobní náklady. Proto bylo zamítnuto tvrzení, že výběr Brazílie by nebyl z hlediska přístupu k surovinám vhodný. (123) Stejné strany potom tvrdily, že dotčené země používají méně kvalitní usně než brazilští výrobci. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že šetření ohledně čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, kteří tvořili část vzorků, prokázalo, že používali kvalitnější usně než brazilští výrobci. To ale není důvod pro to, aby byla Brazílie odmítnuta jako vhodná srovnatelná země, protože lze provést úpravy ohledně rozdílů ve fyzických vlastnostech, aby se tak vyjádřily rozdíly týkající se kvality usní. (124) Ve světle výše uvedených okolností byl přijat závěr, že Brazílie je vhodná srovnatelná země. 4.3.2. Stanovení běžné hodnoty ve srovnatelné zemi (125) Poté, co byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, běžná hodnota byla vypočítána na základě údajů ověřených na místě u tří hlavních spolupracujících brazilských výrobců. (126) Bylo zjištěno, že domácí prodej těchto tří brazilských výrobců obdobného výrobku je reprezentativní ve srovnání s dotčeným výrobkem vyváženým do Společenství vyvážejícími výrobci v ČLR a Vietnamu. (127) Dále bylo zkoumáno, zda domácí prodej probíhá jako běžný obchodní styk, a to zjištěním poměru ziskového prodeje nezávislým odběratelům. Kontrolou u tří hlavních výrobců se prokázalo, že jejich objem prodeje za čistou prodejní cenu, která se rovná jednotkové ceně nebo je vyšší, činil více než 80 % celkového objemu prodeje každého výrobce. Proto běžná hodnota vycházela ze skutečné ceny na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr cen všech domácích prodejů tohoto typu výrobku uskutečněných v průběhu období šetření, bez ohledu na to, zda tyto prodeje byly ziskové nebo ne.