Znalosti, pořádání znalostí a systém pořádání znalostí

Znalosti, pořádání znalostí a systém pořádání znalostí Studie zpracovaná v rámci projektu NAKI DF13P01OVV013 Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí (konkrétně v rámci etapy 1.5 projektu) Verze 1.0 PhDr. Linda Jansová, Ph.D. E-mail: linda.jansova@gmail.com listopad až prosinec 2013, Praha

OBSAH 1.Úvod...3 2.Klíčové výchozí pojmy/termíny...3 2.1Znalost...4 2.2Informace...5 2.3Informační objekt...5 2.4Systém...7 3.Pořádání znalostí...7 3.1Pojetí Dahlbergové...7 3.2Pojetí Broughtonové et al...8 3.3Hjørlandovo pojetí...9 3.4Andersonovo pojetí...9 3.5Pojetí dalších autorů...10 3.6Návrh výkladu termínu pořádání znalostí...10 4.Systém pořádání znalostí...11 4.1Návrh výkladu termínu systém pořádání znalostí...12 4.2Prvky systému pořádání znalostí, jejich vztahy a vlastnosti...12 4.3Možné členění systémů pořádání znalostí...13 5.Závěr a diskuse...13 6.Použité zdroje...15 2

1. Úvod Zadání studie má následující podobu: Analýza stávající terminologie organizace informací a znalostí. Posouzení návrhů na aktualizaci české terminologie, zpracovaných řešitelským týmem projektu NAKI DF13P01OVV013 Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí (etapa 1.5 projektu). Shrnutí aktuálních přístupů k vymezení oboru organizace znalostí, pracovní definice pojmu znalost a systém organizace znalostí. Zpracování písemné studie v rozsahu cca 15 s. Při zpracování studie byla s ohledem na výše uvedené zadání provedena analýza zdrojů, které byly doporučeny zadavatelem studie. Záznamy těchto zdrojů jsou uvedeny v části Použité zdroje (výjimkou jsou zdroje označené šedým podbarvením, který byly zařazeny navíc). U dvou z doporučených zdrojů (konkrétně Beghtol, 2008 a Frické, 2012) nebylo z důvodu odlišného (přesněji příliš úzkého) tematického zaměření přikročeno k jejich dalšímu zpracování. První dva body zadání jsou v následujícím textu pojednány pouze stručně, a to v návaznosti na klíčový třetí bod zadání, tj. shrnutí aktuálních přístupů k vymezení oboru organizace znalostí a zpracování pracovní definice pojmů znalost a systém organizace znalostí. Studie je uspořádána do tří hlavních částí. V první části jsou uvedeny návrhy vymezení obsahu a rozsahu klíčových výchozích pojmů reprezentovaných termíny znalost, informace, informační objekt a systém, resp. výklady těchto termínů. Ve druhé části jsou shrnuty přístupy k vymezení organizace znalostí (resp. pořádání znalostí) jako oboru a ve třetí části pak přístupy k vymezení systému organizace znalostí (resp. systému pořádání znalostí). Ve třetí části je zároveň prezentován návrh přístupu k členění systémů organizace znalostí (resp. systémů pořádání znalostí). 2. Klíčové výchozí pojmy/termíny V první řadě je nezbytné uvést, že je potřeba rozlišovat mezi pojmem a termínem. Zatímco pojem je souhrn pravdivých a podstatných tvrzení, která lze učinit o referentu neboli o čemkoliv, o čem lze něco tvrdit (Fugmann, 1993, s. IX, XIV), termín je jednoslovným nebo víceslovným výrazem označujícím pojem (Schwarz, 2003, s. 22). Rovněž je nezbytné brát v úvahu existenci rozdílů mezi definicí a výkladem. Definicí je přesné a jednoznačné vymezení významu termínu, které je závazné pro jeho další použití (Schwarz, 2003, s. 22). Výkladem je potom vysvětlení významu termínu, který není jednoznačně definovatelný a je určen dohodou akceptovanou odborným společenstvím nebo který může být ovlivněn hodnotícím stanoviskem určitého člověka nebo názorové školy (Schwarz, 2003, s. 22). Je tedy zřejmé, že v případě této studie se budeme reálně zabývat především termíny a jejich výklady (výraz výklad termínu lze pokládat za zkrácenou podobu výrazu výklad obsahu a rozsahu pojmu reprezentovaného termínem). Ostatně kdyby se jednalo o preskriptivní definici a ne o deskriptivní výklad, nebylo by v podstatě potřeba se terminologickými otázkami nastíněnými v zadání studie zabývat závazná definice termínů uvedených v zadání by již existovala. Z pragmatických důvodů se v následujícím textu přesto vyskytují i výrazy definice a definovat či vymezení a vymezit. Pokud bychom však měli výše uvedený rozdíl mezi definicí a výkladem reflektovat v úplnosti, museli bychom se těmto výrazům zcela vyhnout. Pokud se týká termínu informace jako jednoho z termínů, jimž je věnována pozornost níže, Glushko (2013, s. 4) poznamenává, že většina ze stovek definic krouží kolem stejně obtížně definovatelných termínů (data, znalosti, komunikace). Potíže působí i skutečnost, že informace (potažmo i další zmiňované obtížně definovatelné termíny) jsou používány i v běžném jazyce. Přes tyto výhrady je důležité na určité byť zcela jistě pragmatické vymezení podstatných 3

termínů nerezignovat, neboť představují základní stavební kameny, na jejichž základě lze dále stavět. Pokud bychom se například neshodli na určitém vymezení znalostí, těžko můžeme přistoupit k vymezení oboru pořádání znalostí (jinými slovy bychom nevěděli, co je vlastně předmětem pořádání). 2.1 Znalost Jako znalost můžeme označit strukturovaný souhrn vzájemně souvisejících poznatků a zkušeností z určité oblasti nebo k nějakému účelu, které se získávají zejména praxí nebo studiem (viz Znalost; v obdobné podobě viz Janíček, 2013, s. 188 či Piaček, 1999, heslo znalosť). 1 Poznatky jsou potom jednotlivými výsledky lidského poznávání (viz Piaček, 1999, heslo poznatok). Výše uvedený výklad termínu znalost lze pokládat za vhodný i pro účely grantového projektu, v jehož rámci je zpracovávána tato studie. Důvodem je jednak skutečnost, že je to výklad přijatelný jak pro filozofy, 2 tak například i pro odborníky v oblasti expertního inženýrství, jednak (a to především) skutečnost, že se nejedná o výklad, v němž by se vyskytovaly termíny informace, data apod. Tím se je možné vyhnout možným potížím spočívajícím v definicích (výkladech) kruhem a naopak zajistit hladkou návaznost na výklad termínu informace a návazně na výklad termínu informační objekt. Nyní se podívejme na možné členění znalostí. Podle Nonaky 3 (1991) můžeme znalosti rozdělovat na tacitní 4 a explicitní. Tacitními (nevyslovenými) znalostmi jsou takové znalostí, které jsou obtížně sdělitelné, a tedy i obtížně přenositelné. Jako explicitní (vyjádřené) znalosti jsou naopak označovány takové znalosti, které jsou sdělitelné a přenositelné. S tímto rozdělením znalostí se setkáváme i v Encyklopedii knihovních a informačních věd (Baumard, 2011). 5 S ohledem na oblast knihovní a informační vědy, konkrétně oboru pořádání znalostí, se jeví jako účelné ještě navíc rozlišit mezi znalostmi pouze sdělitelnými a znalostmi reálně sdělenými. Na obr. 1 je znázorněn vztah mezi sdělenými znalostmi, sdělitelnými znalostmi a znalostmi obecně. Můžeme konstatovat, že předmětem zájmu oboru pořádání znalostí jsou pouze žlutě označené (reálně) sdělené znalosti. Sdělené znalosti jsou podmnožinou znalostí sdělitelných, tj. znalostí, které je možné potenciálně sdělit. Rozdíl modře označené množiny a oranžově označené množiny pak tvoří tacitní znalosti. 1 Z řady dalších možných výkladu termínu znalost můžeme uvést například výklad, s níž přichází Dahlbergová (2006, s. 12). Uvádí, že znalost je něčí subjektivně a objektivně patřičně podložená jistota o existenci faktu nebo věci (hmoty) a že znalost je nepřenositelná. Je-li však znalost reprezentována jazykovým vyjádřením, je možné ji sdělit. V tomto směru lze spatřovat náznak rozdělení znalostí na tacitní a explicitní, viz dále. (Zároveň však Dahlbergová podotýká, že někteří odborníci se domnívají, že znalosti jsou zcela nedefinovatelné). 2 V případě výkladu termínu znalost lze skutečnost, že vycházíme z filozofického pojetí, pokládat za přínosnou, neboť znalosti jsou předmětem zájmu více oborů. Filozofické hledisko tedy může být chápáno jako jisté zastřešení. 3 Nonaka je japonský teoretik zabývající se managementem. Může se tedy jednat o jisté pragmatické vyvážení filozofického pojetí znalostí. 4 Tacitními a explicitními znalostmi se zabýval i Polanyi (2005, zejm. kap. 5) ve svém díle Personal knowledge: toward a post-critical philosophy, jehož první vydání pochází z roku 1958. 5 Přestože tato encyklopedie obsahuje i heslo knowledge (Moser, 2009), není pro účel této studie příliš využitelné, neboť o výklad termínu se příliš nepokouší. Nicméně můžeme alespoň poznamenat, že autoři hesla jsou příznačně filozofové, nikoliv informační vědci. 4

SDĚLENÉ ZNALOSTI SDĚLITELNÉ ZNALOSTI ZNALOSTI 2.2 Informace Obrázek 1: Vztah mezi sdělenými znalostmi, sdělitelnými znalostmi a znalostmi obecně V návaznosti na výše uvedené můžeme konstatovat, že termín explicitní znalosti 6 označuje týž pojem jako termín informace. Na rozdíl od znalostí obecně tedy u informací nikdy nehrozí riziko nesdělitelnosti. 2.3 Informační objekt Za informační objekt (případně informační zdroj či dokument) můžeme pokládat (smysly vnímatelnou) množinu informací (viz i Schwarz, 1999) neboli explicitních znalostí. Informační objekt tedy může být tvořen jednou až n jednotlivými informacemi, viz obr. 2. Za jednotlivé informace přitom můžeme pokládat jednotlivá tvrzení. Skutečnost, že ne vždy je možné (a účelné) od sebe jednotlivé informace oddělovat, nemusí působit potíže, neboť v oblasti knihovní a informační vědy je často dostačující pracovat s informačním objektem (například časopiseckým článkem) jako celkem. Právě jednotlivé informace nebo jejich množiny (informační objekty) mohou být předmětem, resp. jednotkami pořádání. 6 Ještě přesněji by se ovšem jednalo o podskupinu reálně sdělených znalostí, viz obr. 1. 5

INFORMACE 1 INFORMACE n INFORMAČNÍ OBJEKT Obrázek 2: Informační objekt tvořený z jednotlivých informací Na obr. 3 je pak znázorněno možné pojetí vztahu mezi znalostmi a objektivní realitou. Ze znalostí (tj. celku tacitních i explicitních znalostí), které má člověk v hlavě, mohou být vytvořeny explicitní znalosti (informace) a zaznamenány do podoby informačních objektů. Ty tvoří součást objektivní reality. Informační objekty v rámci objektivní reality, popř. objektivní realita sama o sobě pak opět obohacují znalosti, resp. jejich soubor, tj. znalostní základnu, daného člověka. ZNALOSTI OBJEKTIVNÍ REALITA EXPLICITNÍ ZNALOSTI INFORMAČNÍ OBJEKT(Y) Obrázek 3: Vztah znalostí k objektivní realitě 6

2.4 Systém Jako systém můžeme označit množinu prvků (objektů), jejich vztahů (vazeb mezi nimi) a vlastností (viz např. Hall, 1956 či Schwarz, 1999 7 ). Existuje však i řada dalších pojetí systému (viz např. Habr, 1986). Jestliže budeme v souladu se strukturalistickým pojetím pokládat za systém či celek (konkrétně systém či celek znakový, popř. označující, viz např. Bronwen, 2000, s. 79) i jazyk, pak je zřejmé, že od tradičních selekčních jazyků je logicky možné přejít k novějším systémům pořádání znalostí. 3. Pořádání znalostí Úvodem poznamenejme, že oproti původnímu návrhu je v této studii upřednostněn termín pořádání znalostí před termínem organizace znalostí. V češtině (obdobně jako např. v angličtině) je výraz organizace používán obvykle ve smyslu korporace, případně pořádání různých akcí (např. konferencí). V obou případech je ovšem smysl podobný, ostatně například akce se v češtině nejenom organizují, ale také pořádají. V tomto směru je tedy skutečnost, že se jedná o směřování k určitému novému řádu či pořádku, zcela v souladu s využitím výrazu i pro oblast pořádání znalostí. Pokud se týká pořádání znalostí jako oboru, lze konstatovat, že k této otázce se věnují především Dahlbergová, Brouhgtonová et al., Hjørland a Anderson. 3.1 Pojetí Dahlbergové Dahlbergová (2006, s. 11) uvádí, že alespoň pokud se týká vzniku Mezinárodní společnosti pro pořádání znalostí (International Society for Knowledge Organization, ISKO) v roce 1989, jako zdroj inspirace posloužilo Blissovo dílo, konkrétně The organization of knowledge and the system of the sciences z roku 1929 a The organization of knowledge in libraries z roku 1933. Výraz organization of knowledge však byl změněn na knowledge organization. Dahlbergová však zmiňuje, že při vzniku společnosti byl zvažován i výraz knowledge order. S ohledem na možný přímý překlad výrazu Wissensorganisation do angličtiny byl upřednostněn výraz knowledge organization. Dahlbergová připomíná, že výraz order by v angličtině mohl být matoucí, neboť zároveň existuje sloveso to order, tj. objednat. Dahlbergová (2006, s. 12) dále uvádí, že předmětnou oblast pořádání znalostí udává samotný výraz pořádání znalostí. Znalosti jsou míněny jako něco, co je známé či poznané (the known), pořádání pak označuje činnost, při které něco vzniká podle určitého plánu. Dahlbergová (2006, s. 12) pracuje se čtyřmi úrovněmi reprezentace znalostí: prvky znalostí (těmi jsou vlastnosti pojmů), jednotkami znalostí (těmi jsou pojmy), rozsáhlejšími jednotkami znalostí (těmi jsou kombinace pojmů), systémy znalostí (těmi jsou entity složené z uspořádaných jednotek znalostí). Z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o úrovně ve vztahu k referentům (označovaným) v reálném či abstraktním světě. Dahlbergová (2006, s. 12-13) také poznamenává, že je vhodné rozlišovat mezi dvěma aplikacemi 7 Schwarz uvádí tento výklad termínu systém v rámci výkladu konkrétnějšího termínu informační systém. Z kontextu je nicméně zřejmé, že z výkladu termínu informační systém je možné vyjmout právě tento výklad obecného termínu systém. 7

pořádání znalostí, a to mezi tvorbou pojmových systémů a korelací nebo mapováním jednotek takového pojmového systému k objektům z reálného světa. 8 Pokud se týká členění oboru, resp. literatury o oboru, pak Dahlbergová (1993, s. 215-221), (2006, s. 14-15) navrhuje vycházet z třídění bibliografie oboru publikované v časopise Knowledge Organization vydávaném ISKO. Toto členění lze svým způsobem považovat také za určité vymezení oboru, byť se nejedná o klasickou definici či výklad. Obor pořádání znalostí tedy Dahlbergová vymezuje spíše nepřímo, a to jednak prostřednictvím výkladu názvu oboru (pořádání jako činnost, znalosti tj. to, co je známé jako předmět pořádání), jednak prostřednictvím členění literatury o oboru. 3.2 Pojetí Broughtonové et al. Broughtonová et al. (2006, s. 133-134) přinášejí přesnější vymezení termínu pořádání znalostí v užším smyslu. 9 Pořádání znalostí se v jejich pojetí zabývá se systémy pořádání znalostí, např. bibliografickými záznamy, systémy třídění (mj. Deweyho desetinným tříděním, Tříděním Kongresové knihovny a Mezinárodním desetinným tříděním), tezaury a sémantickými sítěmi, a procesy pořádání znalostí, např. zatřiďováním, popisem dokumentů, jmennou katalogizací, indexací a obsahovou analýzou. Součástí pořádání znalostí je jak praktická činnost, tj. v katalogizace, indexace, zatřiďování atd., tj. přiřazování termínů, textů nebo symbolů k záznamům, tak teoretičtější činnost, tj. např. návrh pořádacích systémů a principy a metodiky vztahující se k tvorbě sémantických nástrojů. V rámci knihovní a informační vědy podle Broughtonové et al. (2006, s. 134) existují tři základní funkce pořádání znalostí, a to: usnadnění vyhledávání mj v katalozích a bibliografiích, poskytování informací o dokumentech a informací o způsobu získání daného dokumentu, uspořádání dokumentů na regálech či jiné typy lineárního uspořádání. K pořádání znalostí lze podle Broughtonové et al. (2005) zaujmout šest různých přístupů. Těmito přístupy jsou: tradiční systémy třídění využívané v knihovnách a databázích (včetně Deweyho a Mezinárodního desetinného třídění), fasetově-analytický přístup, přístup vycházející z oblasti vyhledávání informací, přístup zdůrazňující orientaci na uživatele (kognitivní aspekty) a přístup spočívající v analýze domény (oblasti). Broughtonová et al. (2006, s. 140-142) stejně jako Dahlbergová uvádí, že z výrazu pořádání znalostí plyne, že předmětem pořádání jsou znalosti. V tomto směru připomíná i průkopnickou úlohu Blissova díla. Pokud se týká konkretizace předmětu pořádání, jsou v návaznosti na různé přístupy k pořádání znalostí zmiňovány: dokumenty, 8 Podobně Fugmann (1993, s. 67) rozlišuje mezi tříděním (classification) a zatřiďováním (classing). 9 Upřesnění, co je míněno pořádáním znalostí v užším a v širším smyslu, je obsaženo v kapitole 4. 8

myšlenky, slova, vztahy mezi slovy a vztahy mezi slovy a dokumenty, individuální kognitivní struktury, dokumenty a citační vzorce, tvrzení nebo díla. Broughtonová et al. pracují s výkladem, který říká, že pořádání znalostí je obor zabývající se systémy a procesy pořádání znalostí. 3.3 Hjørlandovo pojetí Hjørland (2013b, s. 169) uvádí, že pořádání znalostí se zabývá (resp. doslova je o ) tříděním znalostí, např. za účelem definování pojmů a určení jejich sémantických vztahů. Na jiném místě (s. 174) považuje pořádání znalostí za disciplínu (oblast) zabývající se tříděním a indexací dokumentů. V jiné své práci Hjørland (2008, s. 86) uvádí definici pořádání znalostí v užším smyslu. Tato definice říká, že pořádání znalostí se zabývá (resp. opět doslova je o ) činnostmi typu popis dokumentů, indexace a třídění prováděnými v knihovnách, bibliografických databázích, archivech a dalších typech paměťových institucí knihovníky, archiváři, informačními specialisty, oborovými specialisty a také počítačovými programy a laiky. Hjørland pokračuje vymezením pořádání znalostí jako disciplíny. Ta se zabývá podstatou a vlastnostmi procesů pořádání znalostí (mezi tyto procesy patří výše uvedené příklady činností) a systémů pořádání znalostí využívaných k pořádání dokumentů, reprezentaci dokumentů, děl a pojmů. Zdůrazňuje, že takto vymezeným pořádáním znalostí se zabývá především knihovní a informační věda, byť do něj významně zasahuje také například počítačová věda. Obdobně jako Broughtonová et al. i Hjørland (2013a, s. 1319-1320) 10, který rozlišuje intelektuální a společenský aspekt pořádání znalostí. Intelektuální aspekt odpovídá užšímu smyslu pořádání znalostí, společenský aspekt pak smyslu širšímu. Hjørland uvádí více možných výkladů termínu pořádání znalostí. Za dostatečně obecný výklad lze pokládat výklad, který říká, že pořádání znalostí je obor zabývající se podstatou a vlastnostmi procesů pořádání znalostí a systémů pořádání znalostí využívaných k pořádání dokumentů, reprezentaci dokumentů, děl a pojmů. Hjørland také rozlišuje mezi užším a širším smyslem pořádání znalostí. 3.4 Andersonovo pojetí Anderson (2005, s. 471) uvádí, že pořádání znalostí je popis (indexace) a pořádání (třídění) za účelem vyhledání zpráv reprezentujících znalosti, textů, v nichž jsou znalosti zaznamenány, a dokumentů, v nichž jsou tyto texty obsaženy. Zdůrazňuje, že znalosti se nacházejí v myslích a mozcích živých organismů v tomto směru jsou předmětem zájmu kognitivní vědy. Naproti tomu knihovní a informační věda se zabývá popisem a pořádáním artefaktů (zpráv, textů, dokumentů), jejichž prostřednictvím jsou znalosti reprezentovány a sdíleny. Zajímavostí je, že tento autor vnímá pořádání znalostí jako zkrácenou podobu výrazu pořádání zdrojů obsahujících znalosti (tj. informačních zdrojů) nebo výrazu pořádání reprezentací znalostí. Anderson zmiňuje také několik 10 Rozdělení je citováno i v (Hjørland, 2013b, s. 177); Hjørland de facto navazuje i na svou dřívější práci (2008, s. 86). 9

aspektů pořádání znalostí v rámci knihovní a informační vědy, konkrétně identifikaci zpráv (často označovaných jako díla), identifikaci textů, jejichž prostřednictvím jsou zprávy (díla) reprezentovány, popis dokumentů, v nichž jsou texty prezentovány a popis obsahu, vlastností a významu zpráv. Anderson (2005, s. 479-480) zmiňuje i dokumentační jednotky (tedy pořádané jednotky či jednotky, které jsou předmětem pořádání). Mohou být velice malé (např. se může jednat o jednotlivá tvrzení) i značně rozsáhlé (např. může jít o celé monografie, edice, periodika, fondy či knihovny). Anderson uvádí výklad, který říká, že pořádání znalostí je popis (indexace) a pořádání (třídění) za účelem vyhledání zpráv reprezentujících znalosti, textů, v nichž jsou znalosti zaznamenány, a dokumentů, v nichž jsou tyto texty obsaženy. 3.5 Pojetí dalších autorů Fugmann (1993) sice nepřichází s výkladem termínu pořádání znalostí, nicméně pracuje mj. s axiomem řádu (pořádku), který říká, že jakákoliv kompilace informací relevantních k tématu představuje proces tvorby řádu (pořádku). Jako řád (pořádek) je pak označována smysluplná blízkost částí celku na předvídatelném místě (Fugmann, 1993, s. 51). Balíková (2001, s. 175) hovoří konkrétně o věcném pořádání informací jako o dílčím procesu vstupního zpracování informací, jenž vychází z obsahové analýzy dokumentu. Tento pohled je samozřejmě založen na Kovářově pojetí této oblasti (viz např. Kovář, 1976, s. 17). Za velmi přínosné lze pokládat Glushkovo pojetí pořádání a pořádacích systémů. Důvodem je skutečnost, že Glushko nerezignuje na patřičné vysvětlení základních termínů, a to včetně pořádání obecně. Uvádí, že pořádat znamená vytvářet schopnosti záměrným zaváděním řádu (pořádku) a struktury (Glushko, 2013, s. 1). Glushko pracuje i s termínem pořádací principy jím označuje pokyny pro návrh nebo uspořádání souboru zdrojů, které jsou v ideálním případě vyjádřeny tak, že není předpokládána žádná konkrétní implementace nebo realizace (2013, s. 11). Zdrojem přitom může být cokoliv, co přináší nějakou hodnotu, která může sloužit jako podpora určité cílevědomé činnosti (Glushko, 2013, s. 8). S ohledem na zadání studie spočívá přínos Fugmanna a Glushka především v tom, že věnují pozornost tomu, co je vlastně pořádání obecně. Balíková se pak na problematiku dívá Kovářovýma očima a tím vlastně shrnuje tradiční přístup k pořádání znalostí. 3.6 Návrh výkladu termínu pořádání znalostí Z výše uvedených pojetí pořádání znalostí je zřejmé, že existují tři skupiny autorů (či přesněji jejich příspěvků): autoři, kteří se o výklad pořádání znalostí jako oboru v analyzovaných příspěvcích nepokoušejí, autoři, kteří se o tento výklad v analyzovaných příspěvcích pokoušejí pouze částečně, autoři, kteří se pokoušejí o plnohodnotný výklad, případně předkládají i několik možných variant výkladu. Do první skupiny lze zařadit Beghtolovou a Frického (jejich díla byla právě z tohoto důvodu vyřazena z dalšího zpracování). Do druhé skupiny náležejí Dahlbergová, Fugmann, Glushko a Balíková. Třetí skupinu tvoří Broughtonová et al., Hjørland a Anderson. 10

Zaměříme-li se nyní na třetí skupinu autorů, zjistíme, že pojetí Broughtonové et al. a pojetí Hjørlanda jsou si blízké ostatně Hjørland byl i jedním z odborníků reprezentovaných oním slovním spojením et al. u Broughtonové. Za shrnutí jejich pojetí tedy lze pokládat výklad spočívající v tom, že pořádání znalostí je obor zabývající se podstatou a vlastnostmi procesů pořádání znalostí a systémů pořádání znalostí využívaných k pořádání dokumentů. Důležitou roli tedy hrají jak procesy, tak systémy pořádání znalostí. Je také potřeba uvést, že se vždy jedná o výklad termínu pořádání znalostí v užším smyslu. Andersonův výklad (pořádání znalostí je popis (indexace) a pořádání (třídění) za účelem vyhledání zpráv reprezentujících znalosti, textů, v nichž jsou znalosti zaznamenány, a dokumentů, v nichž jsou tyto texty obsaženy) je zaměřen na procesy. Systémy pořádání znalostí nejsou explicitně zmíněny, implicitně však přítomné jsou, neboť se vlastně jedná o prostředky využívané při realizaci výše uvedených procesů (nebo činnosti), tj. při popisu a pořádání. Má-li být náš pracovní výklad použitelný pro tvorbu ontologie domény pořádání znalostí, pak by bylo vhodnější se přiklonit k syntéze výkladů Broughtonové et al. a Hjørlanda. Místo pořádání dokumentů by však v souladu s výše uvedenou terminologií bylo vhodnější hovořit o informačních objektech. Z Andersonova výkladu by bylo vhodné doplnit aspekt vyhledávání, tj. vlastně skutečný cíl (smysl) pořádací činnosti. Pracovní výklad termínu pořádání znalostí by tedy mohl znít následovně: Pořádání znalostí je obor zabývající se podstatou a vlastnostmi procesů pořádání znalostí a systémů pořádání znalostí využívaných k pořádání a následnému vyhledávání informačních objektů. V předchozím textu již byly uvedeny návrhy výkladů termínů znalost (resp. znalosti) a informační objekt. O systému pořádání znalostí je pojednáno níže. Má-li být výklad opravdu srozumitelný, jeví se jako vhodné pokusit se i o alespoň určitý nástin výkladu termínu pořádání, a to pokud možno tak, aby výklad neobsahoval slova s kořenem řád. V tomto směru může být inspirací Dahlbergová (2006, s. 12) jako pořádání můžeme označit činnost, při které něco vzniká podle určitého plánu. 4. Systém pořádání znalostí Pokud se týká původně navrženého termínu systém organizace znalostí jako náhrady dříve používaného termínu selekční jazyk, domnívám se, že v českém prostředí by bylo vhodné zvážit použití termínu systém pořádání informací (ve zkrácené podobě, bylo-li by z kontextu zřejmé, že předmětem pořádání jsou informace, pak pořádací systém 11 ; toto zkrácení výraz systém organizace znalostí umožní jen stěží). Ve skutečnosti totiž nelze pořádat veškeré znalosti, ale pouze znalosti explicitní. Přesné označení by v takovém případě znělo systém pořádání explicitních znalostí. Takový termín by však byl příliš dlouhý a těžko by se prosazoval v praxi (ostatně ani anglický výraz knowledge organization neupřesňuje, že předmětem pořádání jsou výhradně explicitní znalosti). Vzhledem k tomu, že i v anglickém jazykovém prostředí se kromě termínu knowledge organization vyskytuje i information organization (viz např. i Svenonius, 2000 či Anderson, 2005, s. 471), je úvaha o možné preferenci termínu systém pořádání informací zcela na místě. Ani termín systém pořádání znalostí však nemusí být ve výsledku vnímán jako problematický, je však potřebné, aby byl využíván s vědomím existence rozdílu mezi tacitními a explicitními znalostmi. V předložené studii je ostatně také využíván. Jestliže Hjørland (2013b, s. 174) upozorňuje na skutečnost, že většinou je věnována pozornost spíše návodům, jak při pořádání znalostí prakticky postupovat, než kritickému hodnocení pořádacích 11 Pro zajímavost můžeme uvést Glushkovo pojetí pořádacího systému Glushko (2013, s. 1-2) za pořádací systém pokládá za záměrně uspořádaný soubor zdrojů a interakcí, které podporují. 11

systémů a úloh, které hrají, lze zároveň konstatovat, že stejně tak není věnována adekvátní pozornost výkladu termínu systém pořádání znalostí, resp. jeho anglického ekvivalentu knowledge organization system. Příkladem budiž Broughtonová et al. (2006, s. 142-143) rozlišující mezi systémy pořádání znalostí v užším smyslu a systémy pořádání znalostí v širším smyslu. V prvním případě se jedná o systémy typu enumerativních třídění, fasetově-analytických systémů, předmětových hesel, tezaurů apod., tedy o sémantické nástroje. Ve druhém případě se pak jedná o způsoby pořádání znalostí ve společnosti, tj. například o organizační struktury univerzity, o strukturu vědeckých disciplín nebo o encyklopedie a knihovny. Je tedy zřejmé, že knihovní a informační věda se zaměřuje na systém pořádání znalostí v užším smyslu. Nás pochopitelně zajímá pouze první případ, nicméně je pojednán formou výčtu příkladů (tj. nikoliv taxativního výčtu) typů systémů. 4.1 Návrh výkladu termínu systém pořádání znalostí K návrhu výkladu termínu můžeme přistoupit např. tak, že využijeme skutečnosti, že systém pořádání znalostí představuje typ systému. V návaznosti na výše uvedený výklad termínu systém a dále výklad oboru pořádání znalostí můžeme říci, že systém pořádání znalostí je systém využívaný k pořádání a následnému vyhledávání informačních objektů. Dále je možné volně navázat na výklad termínu selekční jazyk v TDKIV, resp. na jeho první část, která říká, že se jedná o [u]mělý informační jazyk používaný k vyjádření identifikačních nebo obsahových selekčních údajů za účelem pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů (KTD, heslo selekční jazyk). Jestliže jsme výše uvedli, že jazyk je systémem, potom analogicky můžeme prohlásit, že systém pořádání znalostí je systém používaný k vyjádření údajů vhodných k pořádání a vyhledávání 12 informačních objektů. Porovnáme-li dva výklady, které jsme formulovali na základě odlišných východisek, zjistíme, že jsou ve výsledku téměř totožné. Dáme-li přednost obecnějšímu vyjádření, můžeme se přiklonit k prvnímu návrhu, který říká, že systém pořádání znalostí je systém využívaný k pořádání a následnému vyhledávání informačních objektů. 4.2 Prvky systému pořádání znalostí, jejich vztahy a vlastnosti Proto pokud výklad termínu systém uvedený v podkapitole 2.4 využijeme ještě ve větší míře, můžeme se pokusit konkrétněji identifikovat prvky, jejich vztahy a vlastnosti. V závislosti na konkrétním typu pořádacího systému mohou prvky být například jednotlivé třídy (v případě třídění), deskriptory (v případě tezaurů), předmětová hesla či klíčová slova. Vztahy (vazbami) pak mohou být například hierarchie (nadřazenost a podřazenost) či asociace. Vlastnosti prvků mohou být alespoň zčásti shodné pro všechny prvky pořádacího systému. Může se jednat například o: míru řízenosti (řízené a neřízené systémy), míru formalizace (přirozené, formalizované a umělé systémy), využití notace (systémy využívající notaci a systémy notaci nevyužívající), 12 V tomto případě je pro jednoduchost vynechána fáze ukládání zmiňovaná ve výkladu termínu selekční jazyk v TDKIV. 12

míru otevřenosti (otevřené a uzavřené systémy), přítomnost vztahů mezi jednotlivými prvky (systémy se vztahy mezi jednotlivými prvky a systémy bez vztahů mezi jednotlivými prvky), míru řešení problémů přirozeného jazyka, tj. např. synonymie, homonymie a polysémie, tj. ve výsledku přítomnost nepreferovaných termínů (systémy zahrnující nepreferované termíny a systémy nezahrnující nepreferované termíny). 13 4.3 Možné členění systémů pořádání znalostí S ohledem na různorodost stávajících pořádacích systémů, která výrazně vzrostla s rozvojem online prostředí, se jeví jako vhodné nejprve určit klíčové vlastnosti pořádacích systémů. Těchto klíčových vlastností by mělo být pouze několik (cca do deseti), aby se s nimi dalo přehledně pracovat a byly vhodné nejenom pro teoretické úvahy, ale také například pro výukové účely. Jakmile budou stanoveny tyto klíčové vlastnosti, je potřeba zpracovat jejich stručný výklad a stanovit jejich možné hodnoty (ty mohou být případně doplněny o vysvětlivky). V každém případě by se mělo jednat o vlastnosti, jejichž hodnoty jsou v případě konkrétních pořádacích systémů určitelné. Mezi klíčovými vlastnostmi pořádacích systémů se může objevit například tematické pokrytí či zaměření. V tomto případě by se jednalo o šíři záběru systému, jinými slovy o rozsah tematických (věcných) oblastí, jichž se mohou týkat informační objekty, které je s využitím daného pořádacího systému možno popsat. Konkrétními hodnotami vlastnosti označené jako tematické pokrytí (popř. tematické zaměření) mohou být monotematický systém, polytematický systém a univerzální (všeobecný) systém. Za monotematický systém lze pokládat takový systém, který je zaměřen na jedno konkrétní téma, za polytematický systém takový systém, který je zaměřen na dvě nebo více témat, avšak nepokrývá celé univerzum lidského poznání, a konečně za univerzální (všeobecný) systém takový systém, který naopak celé univerzum lidského poznání pokrývá. Obdobně by pak měly být charakterizovány další klíčové vlastnosti. Jako inspirace mohou posloužit výše uvedené příklady vlastností prvků pořádacího systému, které lze v řadě případů vztáhnout i na pořádací systém jako celek. V každém případě bude vzniklý pracovní návrh dalšího členění otestovat, tj. vybrat si několik různých typů pořádacích systémů a do navrženého schématu je začlenit, tj. stanovit konkrétní hodnoty jejich jednotlivých vlastností. Je také zřejmé, že jednotlivé vlastnosti a jejich hodnoty by měly mít jasně danou podobu soubor těchto termínů by pak vlastně tvořil řízený slovník. Tyto termíny (a jejich výklady) by zároveň měly být měnitelné, tj. mělo by být možné je aktualizovat. Pokud se týká stanovení klíčových vlastností systémů pořádání znalostí a jejich hodnot, určitou inspiraci lze nalézt i v literatuře (viz např. Souza, 2012 včetně použitých zdrojů či Soergel, [2010]). Kromě literatury pojednávající o teorii této oblasti by mezi zdroje bylo vhodné zařadit i normy vztahující se k různým typům systémů pořádání znalostí (např. k tezaurům či tematickým mapám) a samozřejmě též příklady konkrétních systémů pořádání znalosti. Využitím tohoto postupu, který směřuje k vymezení konkrétních systémů pořádání znalostí jako souboru hodnot vlastností (rysů), se je možné pohybovat na pojmové (konceptuální) úrovni. 5. Závěr a diskuse Pracovní návrh výkladu termínu znalost je následující: Znalost je strukturovaný souhrn vzájemně souvisejících poznatků a zkušeností z určité oblasti nebo k nějakému účelu, které se získávají zejména praxí nebo studiem. 13 Užitečný přehled některých významných sémantických vztahů přinášejí Broughtonová et al. (2006, s. 143-144). 13

Znalosti lze rozdělit na tacitní a explicitní. Explicitní znalosti pak můžeme označit jako informace. Množiny informací pak tvoří informační objekty. Pracovní návrh výkladu termínu pořádání znalostí zní: Pořádání znalostí je obor zabývající se podstatou a vlastnostmi procesů pořádání znalostí a systémů pořádání znalostí využívaných k pořádání a následnému vyhledávání informačních objektů. Pracovní návrh výkladu termínu systém pořádání znalostí má následující podobu: Systém pořádání znalostí je systém využívaný k pořádání a následnému vyhledávání informačních objektů. Pokud se týká překladu termínů knowledge organization a knowledge organization system, doporučuji zvážit, zda nedat před termínem znalost nedat přednost termínu informace. V takovém případě bychom hovořili nikoliv o pořádání znalostí, ale o pořádání informací. Místo se systémem pořádání znalostí bychom pak pracovali se systémem pořádání informací. Z jazykového hlediska by tak bylo možné se vyhnout i v některých případech spornému překladu výrazu knowledge (v některých kontextech je vhodnější jej překládat např. jako poznání nebo poznatky). Koneckonců rovněž v navržených výkladech termínů pořádání znalostí a systém pořádání znalostí se vyskytuje i termín informační objekt, nikoliv objekt znalostní. V případě, že bude upřednostněn termín znalosti, potom by bylo vhodné vždy upřesnit, že se nejedná o všechny znalosti, ale pouze o znalosti explicitní (případně ještě přesněji o znalosti reálně sdělené). 14

6. Použité zdroje ANDERSON, James D. 2003. Organization of knowledge. In: FEATHER, John, STURGES, Paul, eds. International encyclopedia of information and library science. 2nd ed. London: Routledge, s. 471-490. ISBN 0 415 25901 0. BALÍKOVÁ, Marie. 2001. Problematika věcného pořádání informací a jejich zpřístupnění. Národní knihovna. 12(3), 175-186. ISSN 0862-7487 (tištěná verze). ISSN 1214-0678 (online verze). Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/nkkr0103/0103175.html nebo http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0103/nk0103175.pdf BAUMARD, Philippe. 2011. Knowledge: tacit and explicit. In: Encyclopedia of Library and Information Sciences [online]. 3rd ed. New York: Taylor and Francis [cit. 2013-10-29], s. 3184-3194. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1081/e-elis3-120043273 (pouze pro oprávněné uživatele) BEGHTOL, Clare. 2008. From the universe of knowledge to the universe of concepts: the structural revolution in classification for information retrieval. Axiomathes. 18(2), s. 131-144. ISSN 1122-1151 (tištěná verze). ISSN 1572-8390 (online). Dostupné také z: http://dx.doi.org/10.1007/s10516-007-9021-0 BRONWEN, Martin, RINGHAM, Felizitas. 2000. Dictionary of semiotics. London : Cassell. ISBN 0-304-70636-1. BROUGHTON, Vanda, HANSSON, Joacim, HJØRLAND, Birger, LÓPEZ-HUERTAS PÉREZ, María José. 2005. Knowledge organization. In: KAJBERG, Leif, LØRRING, Leif, eds. European curriculum reflections on library and information science education. Copenhagen: Royal School of Library and Information Science, [chapter] 7, s. 133-148. ISBN 87-7415-292-0. Dostupné také z: http://www.library.utt.ro/lis_bologna.pdf DAHLBERG, Ingetraut. 1993. Knowledge organization: its scope and possibilities. Knowledge Organization. 20(4), 211-222. ISSN 0943-7444. DAHLBERG, Ingetraut. 2006. Knowledge organization: a new science? Knowledge Organization. 33(1), 11-19. ISSN 0943-7444. FRICKÉ, Martin. 2012. Logic and the organization of information [online]. New York: Springer [cit. 2013-12-01]. ISBN 978-1-4614-3088-9 (online verze). Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1007/978-1- 4614-3088-9 (pouze pro oprávněné uživatele). FUGMANN, Robert. 1993. Subject analysis and indexing: theoretical foundation and practical advice. 1st ed. Fraknfurt/Main: Indeks Verlag. Textbooks for knowledge organiyation, vol. 1. ISBN 3-88672- 500-6. GLUSHKO, Robert J., ed. 2013. The discipline of organizing. Cambridge (MA, USA): MIT Press, Chapter 1, s. 1-45. ISBN 978-0-262-51850-5. Dostupné také z: http://tdo.berkeley.edu/chapter-1-samplepdf (pouze první kapitola) HABR, Jaroslav, VEPŘEK, Jaromír. 1986. Systémová analýza a syntéza (zdokonalování a projektování systémů). 2. přeprac. vyd. Praha: SNTL. HALL, A. D., FAGEN, R. E. 1956. Definition of a system. In: General Systems. Vol. 1. Ann Arbor: Society for General Systems Research. s. 18-28. Dostupné také z: http://www.isss.org/yearbook/1-c %20Hall%20&%20Fagen.pdf (přepracovaná verze) HJØRLAND, Birger. 2008. What is knowledge organization (KO)? Knowledge Organization. 35(3), 86-101. ISSN 0943-7444. HJØRLAND, Birger. 2013a. Citation analysis: a social and dynamic approach to knowledge organization. Information Processing and Management [online]. 49(6), 1313-1325 [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1016/j.ipm.2013.07.001 15

HJØRLAND, Birger. 2013b. Theories of knowledge organization theories of knowledge. Knowledge Organization. 40(3), 169-181. ISSN 0943-7444. JENÍČEK, Přemysl, MAREK, Jiří, et al. Expertní inženýrství v systémovém pojetí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4127-7. KOVÁŘ, Blahoslav. 1976. Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Praha: Univerzita Karlova. Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica, Monographia, sv. LXV. KTD Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, c2009- [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/cze/ktd MOSER, Paul K., vander NAT, Arnold. 2009. Knowledge. In: Encyclopedia of Library and Information Sciences [online]. 3rd ed. New York: Taylor and Francis [cit. 2013-10-29], s. http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1081/e-elis3-120043462 (pouze pro oprávněné uživatele) NONAKA, Ikujiro. 1991. The knowledge-creating company. Harvard Business Review. 69(6), 96-104. URL: http://search.ebscohost.com/login.aspx? direct=true&db=bth&an=9201061306&lang=cs&site=ehost-live&authtype=shib&custid=s4986598 (pouze pro oprávněné uživatele) PIAČEK, Jozef. 1999. FILIT: OTVORENÁ FILOZOFICKÁ ENCYKLOPÉDIA [online]. Verzia 4.1. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://ii.fmph.uniba.sk/~kravcik/filit POLANYI, Michael. 2005. Personal knowledge: toward a post-critical philosophy. London: Routledge. ISBN 0-203-75039-X (e-kniha). Poznatek. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. 18. 3. 2013, 03:53. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/poznatek SCHWARZ, Josef. 2003. Vybrané teoretické a metodologické problémy terminografie: poznatky z tvorby České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy. Národní knihovna: knihovnická revue. 13(1), 21-41. ISSN 0862-7487 (tištěná verze). ISSN 1214-0678 (online verze). Dostupné také z: http://knihovna.nkp.cz/nkkr0301/0301021.html a http://knihovna.nkp.cz/pdf/0301/0301021.pdf SOERGEL, Dagobert. [2010]. Knowledge Organization Systems. Overview [online]. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://www.dsoergel.com/soergelkosoverview.pdf SOUZA, Renato Rocha, TUDHOPE, Douglas, ALMEIDA, Maurício Barcellos. 2012. Towards a taxonomy of KOS: dimensions for classifying knowledge organization systems. Knowledge Organization. 39(3), 179-192. ISSN 0943-7444. SVENONIUS, Elaine. 2000. The Intellectual Foundation of Information Organization. Cambridge: MIT Press. ISBN 0-262-19433-3. Znalost. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. 20. 12. 2013, 09:43 [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/znalost 16