Spolek Radecký 1766-2016 pro obnovu pomníku maršála Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze Ideová studie navrácení pomníku Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče na Malostranské náměstí. V Praze v květnu červenci 2014
ÚVODEM Ideovou studii ověřující možnosti návratu pomníku maršála Radeckého na Malostranské náměstí předkládá Spolek Radecký 1766-2016. Spolek založili historiciamatéři, zajímající se o historii českého národa během dlouhého 19. století. Navazuje na již vykonanou práci historiků-vědců, započatou konferencí ve Vojenském historickém ústavu v roce 1992. Někteří z těchto historiků jsou patrony Spolku. Připomínkou osobnosti maršála Jana Václava Radeckého z Radče, jednoho z nejproslulejších Čechů 19. století a obnovou jeho pomníku chceme přispět k překonání jednostranných výkladů naší národní historie. Navrácení pomníku chápeme zejména jako splacení dluhu, jako zbudování památníku všem hrdinným vojákům ze zemí Koruny české, padlých ve válkách do roku 1918. Jsme přesvědčeni, že vojenský pomník nezpochybnitelných uměleckých kvalit bude jejich nadčasovým památníkem. Aktivita, směřující k obnovení Radeckého pomníku, je zároveň výrazem změn ve společenském vědomí, pokud se týká vnímání naší historie před 2. světovou válkou. Zdá se, že překonání ideologických a politických bariér, které dovedly Evropu k rozdělení, je jednou z podmínek plnohodnotného a rovnoprávného členství českého státu ve společenství zemí Evropy 3. tisíciletí. Totalitním režimům 20. století byl nejvýše potřebný nacionalismus, který také v české společnosti nalezl svou oficiální podobu a v rozhodující míře potlačil přirozené, zdravé národní sebevědomí a zemské vlastenectví, které bylo po staletí základem tradic zemí Koruny svatováclavské, Čech, Moravy a Slezska. Do této tradice patřil i maršál Radecký, občan podunajské monarchie, narozený v Čechách, který věrně a příkladně sloužil své vlasti. S dědictvím minulosti se musí potýkat celá řada evropských zemí, které kdysi stály proti sobě ve vyhrocených konfliktech, a v tomto směru jsou kupříkladu velmi inspirativní zkušenosti Dánska, Švédska, Finska, kde dodnes nacházíme desítky krásných pomníků panovníků a vojevůdců, které nebyly odstraňovány v důsledku změněného a době poplatného hodnocení historie. Tato ve veřejném prostoru zachovaná sochařská díla jsou dnes svědectvím kulturní vyspělosti těchto zemí a mimo jiné také přitažlivou nabídkou pro mezinárodní cestovní ruch (ačkoli málokterý z pomníků dosahuje ve srovnání uměleckých kvalit pomníku Radeckého). Bronzové sousoší pomníku českého šlechtice a slavného rakouského vojevůdce, Jana Josefa Václava, hraběte Radeckého z Radče bylo z Malostranského náměstí odstraněno v letech 1918-1919. Stalo se tak v důsledku dobové reakce na výsledky Velké války, naštěstí ne tak barbarsky jako na Staroměstském náměstí, kde byl zničen Mariánský sloup. Nezpochybnitelná výtvarná kvalita bronzového sousoší nedovolila ani v tak vypjaté době jeho úplnou likvidaci. Sousoší je od té doby již 93 let v odborné péči Národního muzea; je čas uvažovat o návratu tohoto díla do veřejného prostoru.
JAN JOSEF VÁCLAV HRABĚ RADECKÝ Z RADČE 2.listopadu 1766-5.ledna 1858 když otec Radecký nás k slávě ved Svatopluk Čech Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče, český šlechtic, se narodil 2. listopadu 1766 na zámku svého otce v Třebnici (dnes součást středočeských Sedlčan). Ve věku dvanácti let, kdy se hlásil do vojska, byl jako mladík slabé fyzické konstrukce armádou nejdříve odmítnut, po letech však dosáhl ve své době nejvyšší vojenské slávy a celoevropského uznání. Proslul svými vítězstvími, obdivem svých nadřízených, zejména pak mimořádným otcovským vztahem ke svým vojákům, kteří jej obdivovali, jak dokládají dobové prameny. Zámek Třebnice dnes
Budoucí maršál byl synem hraběte Petra Eusebia Radeckého, v té době císařského komořího, a Marie Venantie z Lažan, jeho druhé choti. Rodina neoplývala bohatstvím, zato však starobylostí rodu. Busta jednoho z jeho příslušníků z dílny Petra Parléře zdobí triforium katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha - kanovník Václav Radecký v osmdesátých letech 14. století její stavbu po pět let řídil. Rod se psal z Radče, tvrze nedaleko Nového Bydžova, později přeměněné Albrechtem z Valdštejna na oboru pro zvěř; pod názvem Obora místo existuje dodnes. Maršál Radecký začal svou vojenskou dráhu jako kadet v roce 1784. Díky svým schopnostem a statečnosti v kariéře rychle postupoval. Bojoval pod Laudonem proti Turkům ve válkách, v níž podunajská monarchie nesla převážnou tíži obrany evropské civilizace a kultury, rozhodující měrou přispěl k ukončení napoleonských válek, pustošících bez rozdílu celou Evropu. Jeho pozitivní role v evropských dějinách je nezpochybnitelná. Radeckého působení je třeba vidět v kontextu jeho doby a pokud památku tohoto velkého českého rodáka nezatížíme politickými souvislostmi doby mnohem pozdější, nemůžeme nevidět jeho skutečný význam. Na počátku 19. století měl, tehdy ještě v hodnosti generála, rozhodující podíl na Napoleonově porážce v Bitvě národů u Lipska. Tuto bitvu v říjnu 1813 jako náčelník generálního štábu vrchního velitele koaličních armád Karla Filipa ze Schwarzenbergu připravil a naplánoval. Již jako polní maršál, povýšený do této hodnosti císařem Ferdinandem I.(V.) v den jeho korunovace, vedl v létech 1848 49 úspěšnou kampaň za zachování územní celistvosti říše v severní Itálii. Ještě v roce 1850 svojí pouhou přítomností v Olomouci odradil Prusy od plánovaného útoku, pak se stal guvernérem v Miláně, kde později odešel na odpočinek. Během své aktivní vojenské služby loajálně a věrně sloužil pěti císařům. Zemřel v Miláně v důsledku banálního úrazu dne 5. ledna 1858. Ještě za jeho života mu císař nabídl zcela mimořádnou poctu - pohřbení v císařské hrobce ve Vídni. Ale podle maršálovy dohody s vojenským dodavatelem Parkfriederem, který za maršála platil dluhy, odpočívá v Klein Wetzdorfu u Vídně, v památníku Heldenberg, ve společném mauzoleu s maršálem Wimpffenem a Josephem Parkfriederem. Císař František Josef I. po Radeckého pohřbu nabídl Parkfriederovi odkoupení areálu s Radeckého hrobem; ten prodej odmítl a Heldenberg císaři daroval. Tím se areál stal majetkem Koruny a po roce 1918 až dodnes je tudíž majetkem rakouského státu; místo je pietně udržováno. Stojí za povšimnutí, že sousední Rakouská republika považuje našeho polního maršála Radeckého za jednoho ze zakladatelů moderní rakouské armády, v Heldenbergu mu vzdává při výročních příležitostech vysoké vojenské pocty. O Radeckého vlastnostech a činech se již za jeho života vyprávěly skutečné příběhy i legendy. Připomeňme, že maršál Radecký se zabýval i vojenskou teorií, navrhoval reformu armády (ke škodě monarchie bezvýsledně, což se projevilo již ve válce s Pruskem 1866). O své vojáky se vždy staral, nejenom o jejich materiální zabezpečení, a vojáci jej milovali, jak dosvědčuje i Svatopluk Čech ve své básnické skladbě Ve stínu lípy. Zavedl vojenská cvičení, která v té době nebyla v období míru běžná, a připravoval vojáky cílevědomě na nadcházející boje. Své války vedl rytířsky, nedovoloval plenění dobytých měst, ani drastické postupy vůči civilistům.
Jeho armády tvořili příslušníci 11 různých národů monarchie. Je známo, že vedle němčiny a rodné češtiny byl schopen se svými vojáky hovořit všemi těmito jazyky. Radecký byl, a jistě i z pohledu úlohy ozbrojených sil v současném světě nadále může být, vzorem nejlepších vlastností vojáka. Na jeho počest složil v roce 1849 Johann Strauss senior Radetzky-Marsch, dnes snad nejslavnější hudební skladbu svého druhu. S ohledem na závažnost hodnocení významu osobnosti maršála Radeckého v českých dějinách působí spíše odlehčeně skutečnost, že vynalezl smažený řízek, že do české gastronomické tradice se smažený řízek jako oblíbené typické jídlo dostal z milánského stolu Radeckého. Kdyby se Radecký byl proslavil jen řízkem, nedali by pravděpodobně Češi na jeho pomník dopustit.
RADECKÉHO POMNÍK UMĚLECKÉ DÍLO Návrh postavit pomník vítězi nad savojskými vojsky vzešel od Christiana Rubena, v letech 1841-1872 ředitele pražské výtvarné Akademie. Od něj pochází i základní koncept monumentu, keltsko-germánského výjevu vítězného vojevůdce neseného na štítě jeho vojáky. Sochařský návrh vzešel z dílny bratří Josefa a Emanuela Maxů, významných a všeobecně uznávaných sochařů své doby, pocházejících ze Sloupu v Čechách. Postavy vojínů - štítonošů vytvořil Josef Max, samotnou sochu Radeckého pak jeho bratr Emanuel. Sousoší bylo odlito z bronzu dílnou Burgschmidt a Lenz v Norimberku v roce 1858; potřebných 10 tun kořistní děloviny věnoval císař František Josef I. Z původních návrhů pomníku Dnes v Lapidáriu Národního muzea
Autorem architektonického řešení byl architekt Bernhard Grueber, významný znalec českých středověkých památek a jejich romantický ochránce, který byl v letech 1844 1874 vedoucím katedry architektury na pražské Akademii výtvarných umění. Stavebníkem pomníku byla Krasoumná jednota pro Čechy (Kunstverein für Böhmen in Prag), která byla součástí Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdce Národní galerie. Pomník byl i s podstavcem vysoký přes deset metrů a byl ohrazen čtyřmi kamennými sloupky s řetězem na čtvercovém půdorysu cca 6 x 6 metrů. Radeckého pomník byl situován v jihovýchodní části Malostranského náměstí v trochu jiných půdorysných podmínkách, než jsou zde dnes - místem nyní vede tramvajová kolej směrem ke Klárovu. Naopak prostorová situace okolní zástavby je téměř totožná, změnilo se jen ústí Karmelitské ulice do náměstí a byly rekonstruovány věže bývalé Malostranské radnice. Postava maršála hleděla k jihu, na hlavní komunikaci tzv. Královské cesty z Karlova mostu na horní Malostranské náměstí a pak dále Ostruhovou (dnes Nerudovou) ulicí na Hrad, kterou procházely všechny slavnostní a korunovační průvody. Pomník maršálu Radeckému byl slavnostně odhalen 13.11. 1858, původně s německými nápisy; koncem 19. století byly tyto nápisy odsekány a nahrazeny českými. Německy DEM FELDMARSCHALL JOSEF GRAFEN RADETZKY VON RADETZ DEM FÜHRER DER TAPFERS K.K.ARMEE IN ITALIEN 1848-1849 DURCH DER KUNSTVEREIN FÜR BÖHMEN IM JAHRE 1858 -----o----- POLNÍMU MARŠÁLKOVI JOSEFOVI HRABĚTI RADECKÉMU Z RADČE VŮDCI UDATNÉHO C.K. VOJSKA VE VLAŠÍCH1848-1849 JEDNOTA KRASOUMNÁ PRO ČECHY LÉTA 1858 Česky
Po 1.světové válce a rozpadu podunajské monarchie byl pomník zakryt a následně v květnu 1919 bronzové sousoší odstraněno a předáno do Lapidaria Národního muzea na Výstavišti. Práci na demontáži a transportu provedla firma V. Mašek v Karlíně. Podstavec ještě nějakou dobu stál a měl být snad využit pro sochu některého ze spolutvůrců ČSR, nakonec však byl v roce 1921 rozbit a definitivně odstraněn. Květen 1919, novinová ilustrace
NÁVRAT POMNÍKU NA MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ Dílo bylo 13. listopadu 1858 instalováno východně od Gremlingovského paláce, dnešní Malostranské kavárny, v ose průčelí domu, střed sousoší byl ve vzdálenosti asi 16 metrů od domu /červený čtverec/. Na situaci dolního Malostranského náměstí jsou zakresleny možné varianty nového umístění, za ideální lze považovat jen variantu 1. Samozřejmě tato ideová studie není žádným projektem, jen podkladem k diskusi. Vděčně vítáme, že během práce na naší studii byla vedením města vyhlášena soutěž na úpravy náměstí, které se naši spolkoví architekti samozřejmě účastní. Těšíme se na veřejnou debatu nad jejími výsledky. Jako součást očekávané debaty tedy předkládáme vlastní představy, týkající se pouze umístění pomníku, nikoli řešení celého náměstí.
VARIANTA 1 Umístění co nejblíže původnímu místu. Nejautentičtější možné zopakování původní situace, se zásahy pouze do tvaru chodníků (zastávky tramvaje vpředu) a průběhu automobilové jízdní dráhy při ústí Mostecké ulice. Po zprovoznění tunelu Blanka se dá předpokládat výrazné snížení intenzity dopravy, dosud procházející Malostranským náměstím. Varianta 1, stejně jako ostatní, je proveditelná v předstihu, pomník může být umístěn bez časové návaznosti na případné budoucí úpravy náměstí. Za vhodný termín obnovy pomníku lze považovat roky 2016 (250. výročí narození) či 2018 (160. výročí odhalení pomníku). Základním nedostatkem všech dalších variant je fakt, že monument by nestál na stejném místě, resp. v nejbližší možné blízkosti původního umístění.
VARIANTA 2 Umístění v podobné situaci, v jaké stál původní monument, tedy v křižovatce ; hlavní postava by hleděla k jihu do místa svého původního stanoviště. Umístění by nezáviselo na přeřešení celého náměstí, urbanisticky by vytvářelo dolní patro výškového řazení hmot jak od jihu (pomník, paláce, Hrad), tak od severu s hmotou chrámu sv.mikuláše; koresponduje i s nově vysazeným stromem, pokud bude zachován (tento neorganický prvek by ovšem měl být odstraněn).
VARIANTA 3 Pomník získává prostor a současně je výraznou vertikální dominantou náměstí. Je výtvarnou dominantou parteru plochy náměstí a základem mimořádně působivé gradace hmot, z jedné strany ve vazbě na mikulašský chrám, z druhé na Hrad. Umístění dovolí bez omezení rekonstruovat celou sestavu pomníku. Symetrické umístění vzhledem k ploše fasády profesního domu zklidňuje celou kompozici. Poskytuje mimořádnou příležitost pro architektonické dořešení náměstí zejména po plánovaném odstranění parkoviště.
VARIANTA 4 Žádná kolize s dopravou, asymetrické umístění před budovou jezuitského profesního domu (dnes Matematicko fyzikální fakulty) vytváří jisté napětí, monument se svou hmotou opírá o okraj mohutné jednoduché stěny s okny. Umístění zvýrazňuje vertikalitu a mohutnost celého artefaktu, rámuje úzký průjezd do horního náměstí.
Součástí připravované reinstalace musí být i návrh nového podstavce, protože původní podstavec byl rozbit. Domníváme se, že nový podstavec by měl být volnou výtvarnou reminiscencí původního tvaru, provedení v některé z tuzemských žul. Návrh možného textu vpředu na podstavci obnoveného pomníku Návrh možného textu vzadu na podstavci obnoveného pomníku Příležitostná medaile k odhalení pomníku dne 13.11.1858. Autor F. Seidan, český sochař a medailér
VEŘEJNÁ VÝZVA Předkladatelé návrhu žádají pražského primátora i starostu městské části Praha 1, aby zvážili smysluplnost navrhovaného kulturního počinu. Předkladatelé doporučují, aby se obnova pomníku stala součástí oficiálních územně plánovacích dokumentů. Vyjadřují uspokojení a poděkování za vypsání veřejné soutěže na úpravu Malostranského náměstí v červnu 2014 a doufají, že obnova pomníku bude součástí většiny návrhů. Předkladatelé připomínají metodu umístění makety navrhovaného díla a jeho předvedení veřejnosti v měřítku 1:1 na uvažovaném místě k odborné i veřejné debatě. Předkladatelé této Ideové studie rovněž žádají o pochopení a podporu ministry kultury a obrany, neboť uměleckým významem a vojenskou symbolikou náleží oběma sférám. Se žádostí o aktivní podporu se rovněž obracejí na zákonodárce, poslankyně a poslance, senátorky a senátory parlamentu České republiky. V Praze v srpnu 2014 Předkládá Spolek Radecký 1766 2016 Za autory a předkladatele ing. arch. Jan E. Bárta, předseda Spolku
Zpracovali: ing. arch. Jan E. Bárta, arch. Karel Císař, Tomáš Doležal, ing. arch Petra Helmová, ing. arch. Martin Krise Lektoroval: PhDr Milan Novák Jazyková redakce: Jarmila Štogrová Výběr z použité literatury: Zdeněk Hojda, Jiří Pokorný : Pomníky a zapomníky. PASEKA 1997 Petr Havel, Andrej Romaňák: Maršál Radecký, vojevůdce pěti císařů. PASEKA 2000 Adam Hnojil: Vavříny nesmrtelnosti - zlatý věk pomníkové tvorby.. in: Metamorfózy politiky, katalog výstavy Praha 2013 Pavel Bělina, Jiří Kaše, Jan P. Kučera: České země v evropských dějinách, díl III, Paseka 2006 Jiří Rak, Zachovej nám hospodine. HAVRAN 2013 Marek Lašťovka a kolektiv autorů: Pražský uličník. Libri 1997 Obrazové přílohy: Z dobového tisku, z publikací Muzea hl. Města Prahy, Národního muzea, pohlednice a vyobrazení medailí ze soukromé sbírky.