N 21, Historie vědy a techniky. Historiografie vědy a techniky, komparace vývoje oboru ve Francii a v České republice Marcela Efmertová (Ed.

Cahiers du CEFRES N 21, Historie vědy a techniky. Historiografie vědy a techniky, komparace vývoje oboru ve Francii a v České republice Marcela Efmertová (Ed.) Marta KOHÁROVÁ Francouzská, anglická a rakouská kapitálová účast v semtínské Explosii, monopolním podniku na výrobu výbušných látek v Československé republice 1919-1939 Référence électronique / electronic reference : Marta Kohárová, «Francouzská, anglická a rakouská kapitálová účast v semtínské Explosii, monopolním podniku na výrobu výbušných látek v Československé republice 1919-1939», Cahiers du CEFRES. N 21, Historie vědy a techniky. Historiografie vědy a techniky, komparace vývoje oboru ve Francii a v České republice (ed. Marcela Efmertová). Mis en ligne le / published on : mars 2010 / march 2010 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c21/koharova_2001_podnik_explosia_ceskoslovensko.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE ://www.cefres.cz Ce document a été généré par l éditeur. CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE

Francouzská, anglická a rakouská kapitálová účast v semtínské Explosii, monopolním podniku na výrobu výbušných látek v Československé republice 1919-1939. Marta Kohárová Po vzniku Československé republiky stala se jednou z důležitých otázek, jež bylo třeba řešit, otázka zajištění obranyschopnosti nového státu. Organizace nové armády a její vytvoření předpokládaly nutnost zajistit její účinné a moderní materiálně technické vybavení. Bylo to potřebné i v době, kdy mnohá odvětví pracující pro armádu přecházela na mírový program, se změnou struktury v některých oblastech národního hospodářství. Výroba výbušnin, jako zvláštní výroba chemického průmyslu a zároveň součást průmyslu zbrojního, nepostradatelná pro zajištění obrany země a přitom výnosná, byla odvětvím, jež vzbuzovalo zájem i iniciativu finančních a ekonomických center, reprezentovaných nejsilnější českou bankou, Živnostenskou bankou. 1) Druhou iniciativní skupinou, jež se ještě v roce 1918 zabývala myšlenkou na vybudování továrny na výrobu výbušných látek, byla skupina důstojníků, odborníků na výrobu výbušnin, kteří se po ukončení války vrátili z nejvýznamnější továrny na výrobu výbušnin v Předlitavsku prachárny v Blumau. 2) Zatím, co Živnostenská banka měla od začátku představu akciové společnosti za účasti dalších českých, popř. slovenských bank, jež chtěla pro tuto myšlenku získat, skupina vojenských odborníků, kteří již v listopadu 1918 utvořili při MNO odbor třaskavin, si přála vystavět podnik moderní, vhodně vojensko-strategicky umístěný, státní, v krajním případě se státní účastí. 3)

Obě skupiny si byly vědomy toho, že prosadit myšlenku vybudování nové společnosti nebude snadné, protože podnik na výrobu výbušných látek již v Československé republice byl. Byly to továrny vídeňského koncernu A. G. Dynamit Nobel v Bratislavě, Zámcích u Roztok a Trenčíně. 4) Vojenský význam měla továrna v Bratislavě, jejíž strojové vybavení bylo sice opotřebeno válečnou výrobou, byla však v průběhu války rozšířena o nová oddělení na výrobu nitrotoluenu, kyseliny pikrové, střelné bavlny, bezdýmného prachu a bezpečnostních trhavin. Vídeňská společnost byla ochotna respektovat veškeré nostrifikační podmínky, přijmout české i slovenské partnery do správní rady a změnit strukturu akciového kapitálu, případně přenést podnik do vojensko-strategicky vhodnějšího místa, tj. do vnitrozemí. Bratislavský podnik byl sedm kilometrů od maďarských hranic, v případě válečného konfliktu dělostřelecky snadno postižitelný. 5) Žádná z těchto nabídek nebyla přijata. Živnostenská banka využila zájmu francouzské Société Centrale de Dynamite Paris a anglické Explosives Trades Limited Ltd. London (později Imperial Chemical Industries Ltd.) zúčastnit se kapitálově konkrétně ve zbrojním průmyslu, při výrobě výbušnin nástupnických státech. Zástupci francouzské společnosti kontaktovali Edvarda Beneše v Paříži. Odložil sice jednání na pozdější dobu a přislíbil jim jednání v Československu, vzhledem k zahraničně politické orientaci státu však byl řešení nakloněn a doporučil je. Francouzskou společnost, jež měla úzkou vazbu na společnost anglickou, doporučil též velitel francouzské vojenské mise, náčelník hlavního štábu čs. branných sil generál Pellé. 6) (Navštívil ovšem bratislavský podnik Dynamit Nobel a vyjádřil se, že je vzorně veden. Byl přístupný myšlence, že by vedle sebe měly existovat a získat výrobní monopol obě dvě společnosti). 7) Účast zahraničního kapitálu byla podmíněna podmínkou, že nová společnost se ustaví na soukromo-kapitálovém základě. Přes kampaň v tisku a diskuse ve vládě i na půdě Národního shromáždění, jež podporovaly spíše záměr vybudovat podnik státní, nebo se státní účastí, nemělo ministerstvo

národní obrany šanci tento záměr prosadit. Trvalo alespoň na majoritě domácího kapitálu, což si přála i Živnostenská banka. Ustavující valná hromada se konala 23. 3. 1920 a Československá akciová továrna na látky výbušné (angl.: Czechoslovak Explosives Ltd., franc.: Fabrique Tchécoslovaque d Explosives, Société anonyme) se ustavila s akciovým kapitálem 15 miliónů korun, přičemž domácí kapitál vlastnil 55%, o 45% se rozdělily anglická a francouzská společnost (akciový kapitál byl postupně zvýšen až na 60 miliónů korun-do 4. 12. 1923). 8) Společnost a. s. Dynamit Nobel a její ředitel Erwin Philipp zahájili kampaň proti čs. akciové továrně na látky výbušné v Semtíně u Pardubic. (Společnost a. s. Dynamit Nobel zastupoval advokát a člen správní rady dr. Václav Bouček). Akc. spol. Dynamit Nobel bránila svou existenci v oboru, protože další podmínkou vstupu francouzského a anglického kapitálu do nové společnosti v Semtíně bylo udělení monopolu na výrobu výbušných látek v Československé republice. 9) Na základě vládního nařízení ze dne 3. 11. 1920 k zákonu č. 414 Sb. z. a n. ze dne 15. 7. 1919 udělil ministr financí 23. 12. 1920 Československé akciové továrně na látky výbušné výrobní monopol v Československé republice k produkci osmi nejdůležitějších druhů výbušnin. Koncesní listina poskytla jí výhradní právo na 30 let. Společnost slíbila respektovat hlediska vojenskostrategická, hospodářská, národnostní, sociální i politická. 10) Po řadě jednání iniciovaných prezidiem ministerské rady i zasedáním meziministerských komisí došlo v únoru 1922 mezi A. G. Dynamit Nobel a Explosií k dohodě. Jedním z těch, kdo měli osobní zájem na dohodě byl generál Ing. Otakar Husák, československý legionář, v té době ministr národní obrany v úřednické vládě J. Černého (z let 1920-1921). Otakar Husák byl kandidátem na místo generálního ředitele nové společnosti. 11) Do ustavení nové společnosti, argumentovali zástupci Živnostenské banky tím, že francouzská a anglická kapitálová skupina by se nestaly členy společnosti, kdyby v ní byl zastoupen rakouský kapitál. I tento argument se

ukázal jako účelový, když A. G. Akciové společnosti Dynamit Nobel byl nabídnut akciový podíl na Čs. akc. továrně na látky výbušné (Explosii) v Semtíně. Vstřícnější byla anglická společnost, nakonec však k dohodě přistoupili i Francouzi. Obě společnosti ze svého akciového podílu poskytly a. s. Dynamit Nobel část, takže každá z nich participovala 16%. Domácí kapitál si uchoval majoritní podíl 52%. 12) Akc. spol. Dynamit Nobel zaplatila svůj podíl strojovým vybavením z bratislavské továrny. (To se později ve třicátých letech vymstilo, protože tyto stroje byly zastaralé a kvalita výrobků se v této době zhoršila. 13) Po dohodě do jedenáctičlenné správní rady přibyli dva zástupci A. G. Dynamit Nobel ředitel společnosti E. Philipp a generální ředitel vídeňské Länder - banky M. Rotter. Za francouzské akcionáře zasedali ve správní radě Pierre Duché, ředitel Société Centrale de Dynamite a Pierre Leplay, ředitel Société Nobel Francaise Paris. Anglickou kapitálovou skupinu reprezentoval Bickford - Smith Leonard William, jenž byl místopředsedou správní rady, Cox Arthur Walter John a Wilson Adam, ředitel anglické společnosti. 14) Zatímco francouzský podíl i při zvýšení akciového kapitálu zůstával stejný, tj. 16%, anglický se postupně zvyšoval. Od A. G. Dynamit Nobel Wien zakoupila anglická kapitálová skupina v roce 1924 osm procent a v roce 1931 zbývajících osm procent. Se změnou svého výrobního programu ztratila a. s. Dynamit Nobel Bratislava (název pro bratislavskou továrnu po nostrifikaci od roku 1924) o akciový podíl v semtínském podniku zájem a Angličanům se odprodáním svého podílu patrně chtěla odvděčit za podporu při přijetí do společnosti. Zvýšit svůj akciový podíl měli zájem i Francouzi, nebylo jim to však umožněno. 15) Anglická i francouzská kapitálová skupina mnohokrát významně ovlivnily chod semtínské společnosti. Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, jež prosadily v roce 1928, bylo vybudování sesterského podniku Synthesia a. s. s akciovým kapitálem 12 miliónů. Generální ředitel gen. Ing. Otakar Husák chtěl přistavět jen oddělení na výrobu kyselin v rámci Čsl. továrny na

látky výbušné. Zdůvodnění v zápisu z jednání výkonného výboru správní rady je příliš zjednodušující, a sice, že zahraniční kapitálová skupina si přeje vznik sesterské společnosti, aby bylo možné vyplácet dividendu. Generální ředitel pak jen mohl navrhnout jméno nové společnosti, a. s. Synthesia, místo původně navrhovaného názvu Azot. Ve správní radě Synthesie, chemické továrny a. s. v Praze, závody v Semtíně, zasedl za Francouze Pierre Le Play, za Angličany L. W. Bickford Smith a Adam Wilson. Francouzi i Angličané měli rovněž zájem, aby se pojištění podniku realizovalo založením Barbory, Vzájemné pojišťovny v Praze. Na jejím vzniku v roce 1933 se podílely Explosia i Synthesia. Za francouzskou skupinu byl ve správní radě Pierre Duché a Pierre La Play, za Angličany L. W. Bickford Smith, Arthur Walter John Cox. 16) Založení Synthesie, společnosti s podobným výrobním programem jako měly Československé továrny na výrobu dusíkatých látek v Marianských Horách vyvolalo nelibost a stížnosti této továrny, protože Čs. akc. tov. na látky výbušné porušily dohodu, že výrobu tohoto typu nezavedou. Nesouhlasil i Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. 17) Francouzi i Angličané též podpořili úmysl ministerstva národní obrany Československé republiky vybudovat na vhodném strategickém místě nový podnik na výrobu výbušnin. Ministr národní obrany František Udržal, s tímto plánem přišel již v roce 1923. Představa, že půjde o státní podnik, se v průběhu třicátých let měnila, a když v roce 1937 došlo k realizaci projektu, byla stavba S II-Semtín II budována jako sesterský podnik Explosie a jí financována. 18) Zahraniční partneři museli rovněž schválit vypracování projektu na vybudování továrny na výrobu výbušnin pro Sovětský svaz. Projekt byl vypracován jako tajný pod krycím jménem Tábor. 19) Koncem třicátých let se u anglické kapitálové skupiny projevuje snaha prodat svůj akciový podíl na Explosii. Zájem má i v tomto případě francouzská skupina, ani tentokrát však není úspěšná. Přednost dostala domácí agrární skupina, reprezentovaná při této transakci dr. Ladislavem Feierabendem, již podpořil vrchní ředitel

Živnobanky Jaroslav Preiss. Francouzské akcionáře z politických i vojenskostrategických důvodů podporovalo ministerstvo národní obrany. Anglická skupina chtěla prodat celý svůj podíl, což mohlo avizovat obavy z budoucího vývoje a obavy z politické nestability. Agrární skupina reprezentovaná Kooperativou získala devizy na nákup akcií vývozem obilí do Velké Británie. 20) Po uskutečnění prodeje zůstalo anglické skupině 15,3% akcií a francouzské nadále 16%. Tyto akcie se jim do rozpadu Česko - Slovenska a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nepodařilo prodat. Explosia, akciová továrna na látky výbušné byla v tomto období v rámci syndikátu Zbrojovky Brno a s ním pak byla ovládnuta koncernem A. G. Reichswerke Hermann GőrIng. 21) Francouzští a angličtí akcionáři se posledního zasedání správní rady společnosti zúčastnili 7. 8. 1939. Po vypuknutí války byli členství zbaveni a na jejich místa byli kooptováni němečtí zástupci. 22) Správcem anglického i francouzského akciového podílu jako nepřátelského majetku se stal od 14. 11. 1939 Reinhold Freiherr von Lüdinghausen, jenž byl po okupaci dosazen německou správou do čela podniku. Novým generálním ředitelem se po gen. Ing. O. Husákovi, uvězněném v koncentračním táboře, stal do konce války dr. Wilhelm Voss, generální ředitel A. G. Reichswerke Hermann GőrIng. Po válce se vrátil z koncentračního tábora gen. Ing. Otakar Husák a do roku 1948 stál jako ředitel v čele nově zřízeného národního podniku Synthesia, chemické závody, 23) jehož součástí se staly Explosia, Synthesia a řada dalších chemických podniků.

Poznámky: 1) Archiv České národní banky (dále jen AČNB) v Praze, fond Živnostenská banka (dále jen ŽB), ŽB-S IV/a-P 43/11, Ustavující valná hromada. Též SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. a. s. na látky výbušné, kart. 24. Stavba továrny na látky výbušné 1920-1924, čj. 13747. SOA Zámrsk, fond Explosia, čsl. akc. tov. na látky výbušné. Stanovy, 32527/1927. Od 18. 4. 1934 se továrna jmenovala Explosia, Československá akc. tov. na látky výbušné. 2) Prachárna v Blumau byla největší továrnou na výrobu výbušnin na území Rakouska-Uherska. Podléhala ministerstvu války, jejím velitelem byl český generál Ing. Esop (1863-1935). Bylo zde zaměstnáno až 25 000 dělníků a techniků různých národností. Na konci války bylo z 19 100 zaměstnanců 12 000 Čechů, Slováků a Němců z českých zemí. Z nich se vytvořila aktivní skupina vojenských odborníků, kteří iniciovali vznik odboru třaskavin při MNO a zastávali pak významná místa na ministerstvu národní obrany i v továrnách na výrobu munice a výbušnin. Též v Čs. továrně na látky výbušné v Semtíně u Pardubic - Explosii. VHA Praha. MNO Hlavní štáb, 3. odd. kart. 120. SÚA Praha, fond Prezidium ministerské rady (dále PMR), kart. 4870, inv. č. 3819/18. Zřízení sekce třaskavin 21. 11. 1918. 3) SÚA Praha, fond PMR, kart. 4870. Zpráva ministerstva národní obrany pro PMR o zřízení nových továren na látky výbušné v Československé republice z 9. 1. 1920, čj. 500 172/20. 4) A. G. Dynamit Nobel Wien. Spol. ustavena 1886. Sídlo spol. Wien I. Kolowratring 6. Valná hromada 19. 7. 1919 se usnesla přeložit sídlo spol. do Československé republiky. Vleklý spor o monopol k výrobě výbušných látek společnost prohrála, byť byla ochotna splnit veškeré podmínky nostrifikace. Od roku 1924 název podniku na území Československé republiky byl Dynamit Nobel a. s. Bratislava a byl změněn výrobní program. Od roku 1923, kdy zahájila výrobu Čs. akc. továrna na látky výbušné v Semtíně u Pardubic, nevyráběla výbušniny. Továrna v Bratislavě měla rozlohu asi 1 km 2, její hodnota byla 150 miliónů korun. Po vzniku Československé republiky zde pracovalo 1 000-1 400 zaměstnanců. Compass, Finanzielles Jahrbuch, III. Band, Wien,

1919, s. 304-305. PA Istrochem (dříve Dynamit Nobel) a. s. Bratislava- SR, fond Dynamit Nobel a. s. Bratislava 1873-1945, krab. 24. Dohoda mezi Čs. akc. tov. na látky výbušné v Semtíně u Pardubic a A. G. Dynamit Nobel. 5) AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/11. Nedatované exposé o založení společnosti na látky výbušné. Též AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/8. Československá akc. tov. na látky výbušné Praha. Dopis ŽB ministru národní obrany Klofáčovi z 27. 11. 1918 a odpověď ze dne 3. 12. 1918, SOA Zámrsk, fond Explosia čs. akc. tov. na látky výbušné. Kart. 24 Stavba továrny na látky výbušné. Též memorandum o založení Čs. akc. tov. na látky výbušné v Semtíně u Pardubic. Zpráva Ing. A. Aleše a techn. skupiny 1920. 6) AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/8. Exposé Živnostenské banky kanc. prezidenta republiky. 7) SÚA Praha, fond PMR o zřízení nových továren na látky výbušné v Československé republice z 9. 1. 1920, čj. 500172/20. Tamtéž, kart. 4870. Korespondence JUDr. Boučka pro PMR, MNO. 8) Živnobanka 16%, Česká průmyslová banka s Hospodářskou úvěrní bankou 12%, Pragobanka 9%, Agrobanka 9%, Škodovka 3%, Kolínská hnojivka 3%. V červenci 1921 byl zvýšen akc. kapitál z 15 na 30 miliónů, 31. 3. 1922, ještě před zahájením výroby z 30 na 45 miliónů korun a 4. 12. 1923 na 60 miliónů. AČNB v Praze, fond ŽB-S VIII/a- 13/11. Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné, Praha. Zápis o schůzi zástupců čs. bank zúčastněných na Explosii. Též AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/11, Ustavující valná hromada. Též SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. a. s. na látky výbušné, kart. 24. Stavba továrny na látky výbušné 1920-1924. čj. 13747. Tamtéž. Stanovy, 32527/1927. 9) AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/7. Výnos ministra financí čj. 121327/20 - IV/13 ze dne 23. 12. 1920. Též SÚA Praha, fond PMR, kart. 4870. Osnova zákona o převzetí závodů vyrábějících třaskaviny do stát. vlastnictví. Čj. 1424/19. Tamtéž, Monopol výbušných látek - zadání výr. oprávnění. Čj. 31150/20, s. 1-6. Tamtéž, minist. financí pro PMR, čj. 634/20. 10) Česká demokracie, roč. 3 z 18. 1. 1920 a 25. 1. 1920. AČNB v Praze, fond ŽB-S IV/a-P 43/11. Nedatované exposé o založení společnosti na látky výbušné. 11) Generálním ředitelem Explosie byl generál Ing. Otakar Husák, nar. 23. 4. 1885 v Nymburku. Původním povoláním byl inženýr chemie. Před

první světovou válkou působil jako ředitel chemické továrny ve Varšavě a byl představitelem českých podnikatelských kruhů v carském Rusku. Ve Varšavě se stýkal s tamní dobře organizovanou skupinou českých a slovenských krajanů. Vstoupil do České družiny a zúčastnil se v řadách 1. čs. brigády bitvy u Zborova. Na podzim 1917 přešel s částí vyčleněných jednotek z Ruska do Francie a vyznamenal se v bitvě u Vouziers a Terronu. V prosinci 1918 se vrátil do vlasti. V letech 1919-1920 byl přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky a vstoupil tak i do politického života, zejména, když v letech 1920-1921 vykonával v úřednické vládě Jana Černého funkci ministra národní obrany. Zde přišel opět do styku s podnikatelským prostředím a stal se významným exponentem armády v oblasti finančních a ekonomických center republiky. V roce 1921 odešel do zálohy a 14. 11. 1921 se stal generálním ředitelem Explosie, čs. akciové továrny na látky výbušné v Semtíně u Pardubic. Tuto funkci vykonával až do podzimu 1939, kdy se stal pro svoji legionářskou minulost i anglo-francouzské kontakty a orientaci nepřijatelným. V letech 1939-1945 byl vězněn v Buchenwaldu. Po roce 1945 se vrátil načas do čela Exoplosie. Po roce 1948 musel z politických důvodů odejít. Zemřel 12. 6. 1964 v Praze. 12) SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. továrna na látky výbušné, kart. 24. Stanovy. Akciové podíly. 13) PA Istrochem a. s. Bratislava-SR, fond Dynamit Nobel a. s. Bratislava 1873-1945, krabice 24 inv. č. 199, Dohoda z 21. 6. 1922 o pronájmu strojového vybavení semtínskou továrnou od společnosti Dynamit Nobel a zakoupení části zařízení. Též Dohoda z 22. 9. 1921 o kapitálové spoluúčasti Dynamit Nobel na Čs. akc. tov. na látky výbušné i zastoupení ve správní radě. Podeps. L. W. Bickford Smith za anglickou skupinu a dr. Horák za čs. banky. E. Philipp za Dynamit Nobel. MNO i MV vykonávaly nad výrobou, její úrovní i plněním podmínek monopolu přísný dozor. Armáda se soustavně zajímala o výzkum a vývoj, o technologii výroby. V podniku od roku 1922 působil Zbrojně technický úřad 6 a mimořádnou pravomocí. MNO si občas tajně prověřovalo kvalitu výrobků Explosie. Důvěrné exposé gen. ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem Dr. Ing. V. Ettela Ing. Dvořáčkovi o úrovni výrobků a výrobní situaci v Explosii ze dne 13. 3. 1936 uvádí řadu závad, zastaralost výrobních postupů a tím i vysoké ceny - dynamit, dynamon, střelný prach vz. 18 - ale i další. Příčinu spatřoval v malých dávkách, ale též v zastaralých zařízeních, zejména těch, co byla převzata od Dynamit Nobel z bratislavských závodů. Posuzování kvality výrobků se dělo podle francouzských norem, ty byly považovány za nejpřísnější. Tajné exposé Ing. Ettela pro MNO. Též důvěrná zpráva téhož Ing. J. Dvořáčkovi ze dne 13. 3. 1936. AČNB v Praze, fond ŽB-S VIII/d- 13/11. Ředitelské porady Ing. Dvořáček.

V Semtíně byla zbudována pokusná štola, skladiště etalonových vzorků, Explosia využívala rovněž možností VTLÚ. Prospěšná byla i činnost komise pro pokusnictví ve výbušninách, od roku 1935 sdružující výzkum v armádě a průmyslu. 14) SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné. Kart. 24 Prezenční listiny zasedání správní rady. Podíly akcií. 15) SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné. Kart. 24, příl. 2. Podíly akcií. 16) Gen. Ing. O. Husák měl představu asi 14 miliónů investice, zahraniční partneři, zvláště Angličané 18 miliónů. Francouzský a anglický akciový podíl na Synthesii byl stejný jako na Explosii. SOA Zámrsk, fond Synthesia chemické závody v Praze 41/137. Zpočátku vlastnila společnost Imperial chemical Ltd. London 16%, později jako Nobel Industries, Ltd. London 32%, francouzská účast Société Central de Dynamit Paris 16% akcií Synthesie. 17) Explosia vlastnila od roku 1927 10%, od prosince 1928 15% akcií Čs. akc. továren na výrobu dusíkatých látek v Mariánských Horách, jež byly založeny rovněž z iniciativy Živnobanky. SOA Zámrsk, fond Synthesia chemické záv. v Praze. Kart. 41/137. Též SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné. Kniha III. Čs. továrny na výrobu dusíkatých látek v Moravské Ostravě 1927, 1928. Též AČNB-ŽB, Expl. čs. akc. tov. na látky výbušné. Ředitelská porada z 7. 12. 1928. SOA Zámrsk, fond Barbora - vzájemná pojišťovna v Praze 1933-1946. SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné. Kniha II, III, IV. Vztahy se spolkem pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. 18) VHA Praha, MNO Hlavní štáb, 3, odd. Kart. 100, 120. Výstavba S II. Čj. 8614/1935. SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. akc. tov. na látky výbušné, kart. 55. Stavba továrny v Sučanech 1936-1939. Tamtéž, kniha IV. Schůze výkonného výboru správní rady. 19) SOA Zámrsk, fond Explosia, čs. tov. na látky výbušné. Kniha IV. Schůze výkonného výboru správní rady. Akce Tábor. 20) Tamtéž, kniha IV. Syndikátní dohody 1939. 21) Koncem 30. let se Explosia, akc. tov. na látky výbušné stala členem koncernu Zbrojovky Brno. Po 15. březnu 1939 byl syndikát Zbrojovky ovládnut postupně koncernem A. G. Reichswerke Hermann GőrIng. V roce 1942 vznikla z německé iniciativy holdingová společnost Waffen

- Union - Škoda - Brün. Gm. b. H. Berlin, již Němci realizovali své protektorátní účasti. 22) SOA Zámrsk, fond Explosia, akc. tov. na látky výbušné. Kniha IV. Schůze výkonného výboru správní rady z 7. 8. a 14. 11. 1939, též. kart. č. 8, inv. č. 6, s. 20. Nařízení o převzetí anglického a francouzského majetku pod německou správu. Upřesněno 17. 2. 1940. Tamtéž, kart. č. 38, I 12/10, inv. č. 125. Fotokopie syndikátní dohody Zbrojovky z 12. 1. 1943. Tamtéž, Kart. 16, 17, 20. Výroční zprávy 1939-1945. Též kniha zápisů výkonného výboru správní rady č. 11. Kart. 17. Výr. spr. 1945-1948. Též kart. 41-13/22 č. 147. Ustavení nár. správy v Semtíně.

The French, British and Austrian Capital Participation in Explosia Semtín, a Monopoly Explosives Manufacturing Establishment in the Czechoslovak Republic between 1919 and 1939. Summery In order to ensure the defence of the newly constituted Czechoslovak state, a joint-stock establishment for manufacturing explosives was founded in Semtín near Pardubice. In accordance with the official foreign orientation to France and Great Britain, the Czech capital represented by the Živnostenská banka made an offer of co-participation at the British company Explosives Trades Limited (later Imperial Chemical Industries Ltd.) as well as at the French company Société Centrale de Dynamite, Paris. Each of those companies participated with 16 percent, earning further 16 percent the Austrian company Dynamit Nobel A. G. The domestic capital thus maintained 52 percent. Minister Dr. Edvard Beneš and general Pellé helped mediate the capital participation from abroad. The Czechoslovak Factory for Explosive Materials Inc. (in Englisch: Czechoslovak Explosives Ltd., in French: Fabrique Tchécoslovaque d Explosives, Société anonyme) was granted the monopoly production rights on December 23, 1920, for the period of next thirty years. Although the share capital of 15 million Crowns expanded up to 60 million, until 1938, the French proportion kept remaining at 16 percent (the British proportion increased, when the ICI Ltd. bought 16 percent of shares from Dynamit Nobel). In the executive committee of the managing board, the French party was represented by Mr. Pierre Duché, director of the Société Centrale de Dynamite, and Mr. Pierre Leplay, director of the Société Nobel Francaice Paris. Experience gained during studying trips Franc to Great Britain and U.

S. A. made it possible to build up a safe, relatively cheap, but modern project the military and strategic advantage of which was clear. Thanks to the experience and success, the same working team of the Explosia construction department was entrusted to erect the plant S II (Semtín II) on the Slovakian territory in the space near Martin, Priekopa and Sučany. Besides, a secret project Tábor for the Soviet Union as well as another project for erecting an explosives producting plant in Rumunia were being conceived. (However, after creating the Protectorate Bohemia and Moravia, all works on the S II site were stopped, the project for the Soviet Union was handed over and Rumanian requirements were not realized). When the political situation became critical, at the end of the 1930 s, both foreign companies tried hard to sell their share proportions which was unsuccessful until the dissolution of Czecho-Slovakia and the forced foundation of the Protectorate of Bohemia and Moravia on March 15, 1939. In the following period, The Explosia Inc. was subordinated to the German concern Reichswerke Hermann Gőring A. G., within the syndicate of the Zbrojovka Brno. Mr. Reinhold Freiherr von Lüdinghausen, appointed for leading the establishment by the German occupation administration, became, starting November 14, 1939, the administrator of the British and French share portion taken for the enemy property. For the last time, the French and English members took part in the company managing board on August 7, 1939. As soon as the World War II broke out, they were deprived of their membership rights being replaced by German representatives. After General Otakar Husák, the function of the general director was taken over by Dr. Wilhelm Voss, general director of the Reichswerke Herman Gőring A. G.