BALET 21. STOLETÍ Premiéra 20. únor 2009, Janáčkovo divadlo První část večera D.M.J. 1953 1977 Hudba: Antonín Dvořák Largo z IX. symfonie e moll Z nového světa Bohuslav Martinů 2. věta ze III. symfonie Leoš Janáček výběr z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku Dirigent: Ondrej Olos Choreografie: Petr ZUSKA Scéna a světelný design: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Asistent choreografa: Ivan Příkaský Druhá část večera BAROCCO Hudba: J. S. Bach (sólo na violoncello hraje Josef Klíč) Choreografie: Jacek Przybyłowicz Scéna, kostýmy a světelný design: Jacek Przybyłowicz Asistent choreografa: Eva Lacková Třetí část večera OKAMŽIK PRO JAHODOVÁ ÚSTA Hudba: von Magnet, Phil von, Zap Mama, Laurie Anderson (hudba z nahrávky) Choreografie: Mario Schröder Scéna, kostýmy a světelný design: Mario Schröder Asistenti choreografa: Pavel Plšek, Ivan Příkaský.. Nejbližší reprízy: 24. 2., 14. 3., 15. 4., 24. 4.
PETR ZUSKA *1968 umělecký šéf baletu Národního divadla v Praze, choreograf a tanečník, vystudoval v roce 1994 choreografii a režii na hudební fakultě AMU v Praze. Svou interpretační profesionální dráhu začal v Tanečním divadle souboru VUS Univerzity Karlovy. Poté se stal členem Pantomimy Na zábradlí Ladislava Fialky. Významnou fází v jeho kariéře se stalo angažmá v Pražském komorním baletu, kde působil v letech 1989 až 1992 jako člen a od roku 1994 jako hostující umělec. Zde se setkal s choreografiemi Pavla Šmoka, Jiřího Kyliána, Roberta Northa, Gerharda Bohnera a dalších. V letech 1992 až 1998 působil jako sólista baletu v pražském Národním divadle. Od roku 1990 vytvořil mnoho choreografických projektů pro divadlo, taneční skupiny, Českou televizi, pro pražskou Taneční konzervatoř, Pražský komorní balet, Laternu magiku a Národní divadlo v Praze. Z velkého výčtu choreografií tohoto období patří: Ven z hlubin, Adagietto (1994 cena Českého literárního fondu), Šibeničky, (1994 cena Českého literárního fondu), Seul (inspirováno šansony Jacquese Brela, 1995), dívčí duet V mlhách na hudbu Leoše Janáčka (1996 cena za Nejlepší choreografii), celovečerní férie Komboloi (1997) na hudbu Zbyňka Matějů a Sonáta, opět na hudbu Leoše Janáčka. V roce 1998 přijal Petr Zuska angažmá v mnichovském baletu, který vedl Philip Taylor. Zde tančil sólové role v choreografiích Philipa Taylora, Jiřího Kyliána, Ruie Horty. V roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu, kde spolupracoval s mladým německým choreografem Jochenem Heckmannem a kromě tance se věnoval i choreografii. Byl oceněn prestižní cenou Dom Perignon v kategorii mladých choreografů za Triple self na Klavírní trio e-moll Dmitrije Šostakoviče. Tato choreografie byla poté zařazena do repertoáru Hamburského baletu. V roce 2000 se stal sólistou v Les Grands Ballets Canadiens v Montréalu. Tančil v dílech světoznámých choreografů, jako jsou např. Jiří Kylián, Nacho Duato a Ohad Naharin. Zúčastnil se mnoha galapředstavení v Kanadě i v Německu, kde se uplatňoval nejen jako tanečník, ale i choreograf. V tomto období vytvořil pro Semper Opera v Drážďanech balet Ways (2001) na hudbu Arvo Pärta, v roce 2002 pro balet Laterny magiky Les Bras de Mer na hudbu Yanna Tiersena. Další choreografie, Mariin sen, byla poprvé interpretována Pražským komorním baletem. Pro baletní soubor Lotyšské Národní opery vytvořil balet s názvem Clear Invisible. Od července 2002 je Petr Zuska uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Praze. Kromě své choreografické práce se zde představuje v mnoha sólových rolích současného tanečního repertoáru. V roce 2005 režíroval vlastní projekt s názvem Baletománie, ve kterém i sám účinkuje. Společně s hudebním skladatelem Zbyňkem Matějů vytvořil celovečerní představení s názvem Ibbur aneb Pražské mystérium. Balet Národního divadla má v současné době na repertoáru i rannější choreografie Petra Zusky, jako je Les Bras de Mer v rámci složeného večera Rodinné album nebo Mariin sen v představení Baletománie. V listopadu 2004 měl v Národním divadle Brno premiéru balet s názvem D.M.J. 1953 1977, které zísako Hlavní cenu inscenační soutěžní přehlídky (2006). www.petrzuska.cz Těžko se o inspiraci u této inscenace hovoří. Když to řeknu hodně zjednodušeně, pak D. M. J. vychází ze dvou zážitků. První je ze hřbitova v Motrealu. Chodíval jsem tam na procházky se psem. Americké hřbitovy jsou jiné než naše. Na velkých travnatých prostorách jsou náhrobky umístěné daleko od sebe. Hřbitov v Montrealu je obrovský, několikahektarový. Je tam takový zvláštní klid. Připadá mi, jako by se tam na chvíli zastavil čas. Čítával jsem si nápisy na náhrobcích a přemýšlel o tom, jak ti lidé žili, proč zemřeli Jednou v zimě právě na montrealském hřbitově, všude bylo bílo a mrzlo, jsem uklouzl a upadl. Vedle na náhrobku bylo jméno dívky, která žila jen krátce, odtud 1953-1977. D. M. J. jsou iniciály Dvořák, Martinů, Janáček. Druhý zážitek, který mě určitým způsobem
inspiroval, se stal půl roku před realizací premiéry D. M. J. Byl jsem v Izraeli a dostal jsem se do pouště. Byl jsem tam sám. Pocit, který jsem zažil, byl trochu podobný tomu na hřbitově. Najednou má člověk dojem, že je na světě sám a že potkává sama sebe. Stejný pocit asi může mít člověk ve smrti. Petr Zuska pro časopis Aplaus 03/2006. JACEK PRZYBYŁOWICZ *1968 choreograf Absolvoval Statní baletní školu a Akademii Hudby ve Varšavě (baletní pedagogika), svoji jevištní kariéru zahájil v roce 1987 v baletním souboru Velkého divadla Národní opery ve Varšavě. Od roku 1991 pracuje v zahraničí. Tři roky byl tanečníkem souboru Ballett Dortmund v Německu. V roce 1994 se stal sólistou Kibbutz Contemporary Dance Company v Izraeli - jedné z nejlepších skupin současného tance na světě, kde působí choreografové jako Mats Ek, Ohad Naharin, Jiří Kylián, Daniel Ezralow a Rami Be'er, v jehož originálních choreografiích byl Przybyłowicz často prvním a jediným interpretem. Slavný choreograf mu doslova ušil na tělo kreace, které po odchodu Przybyłowicze ze souboru již nikdo neinterpretoval. Rami Beér svou uměleckou silou významně ovlivnil a formoval jeho současnou choreografickou tvorbu, způsob práce s tanečníky, přístup k nim, a dá se říci i životní filosofii a umělecké hodnoty. S Kibbutz Contemporary Dance Company vystupoval na všech významných tanečnich festivalech a v mnoha divadlech po celém světě, navštívil téměř padesát zemí včetně Argentiny, Brazílie, Japonska, Singapuru a Spojených států stejně jako mnoho Evropských zemí včetně Polska (Łodź Ballet Meetings). V roce 1997 současně spolupracoval také s Batsheva Dance Company. Jako choreograf debutoval v roce 1991 na Druhé polské choreografické soutěži, kde vyhrál okamžitě první cenu za choreografii a interpretaci. Po dvanácti letech působení v zahraničí se vrátil do Polska a přijal pozvání ke spolupráci s baletem Polského tanečního divadla v Poznani vedeného Ewou Wycichowskou, kde nastudoval úpravy baletů The Dove's Necklace (2003) a Jesień - Nuembir (2008). Vytvořil choreografii tří baletů pro baletní soubor Velkého divadla Národní opery ve Varšavě: A Few Brief Sequences - Několik krátkých sekvencí (2005), Alpha Kryonia Xe (2006) a Szymanowského 3. symfonii Song of the night - Píseň noci (2006). MARIO SCHRÖDER *1965 Choreograf Mario Schröder se narodil ve Finsterwalde a své taneční vzdělání získal na Vysoké škole Palucca v Drážďanech. Od roku 1985 do roku 1991 byl sólistou, v roce 1991 se stal prvním sólistou Opery v Lipsku pod vedením Dietmara Seyfferta, Enna Markwarta a Uweho Scholze. Během své taneční kariéry vystudoval Vysokou školu hereckého umění a režie Ernsta Busche v Berlíně, obor choreografie. Od divadelní sezony 1999/2000 se stal ředitelem a šéfchoreografem Würzburského baletu a po dvou letech převzal stejnou funkci v tanečním souboru Divadla v Kielu - v severoněmeckém hlavním městě Šlesvicka-Holštýnska. Mario Schröder vytvořil do této doby přes 50 choreografií a byl pro svoji choreografickou práci vícekrát oceněn. V roce 2002 byl například vůbec prvním nositelem Kulturní ceny-rotary, města Würzburgu. Ke Schröderově nejúspěšnějším inscenacím patří balety The Wall (premiéra 1996 Divadlo Altenburg Gera, další uvedení Balet Würzburg, Balet Kiel, Německá opera v Berlíně, Aalto Ballett Theater v Essenu, poslední uvedení v květnu 2004 v Janáčkově divadle v Brně) na stejnojmenou hudbu Rogera Waterse, dále Jim Morrison Ještěrčí král (Premiéra 2001 Würzburský balet, další uvedení Ballett Kiel). Ještě jako šéf baletu ve Würzburgu stvořil společně se svou sestrou Silvanou Schröder balet Schliesse deine Li(e)der (slovní hříčka) a balet Jeremiáš na hudbu chrámové opery českého skladatele Petra Ebena. Jako šéf baletu v Kielu tvořil i pro ostatní taneční soubory v Německu, jako například taneční ztvárnění Mahlerovy Písně o zemi pro essenský Aalto Balet a Fight club podle stejnojmeného románu Chucka Palahniuka pro dortmundský baletní soubor. Na své domácí scéně v Kielu mezitím vytvořil velké množství nových choreografií (výběr): Mozartovo Requiem, Sen Vincenta van Gogha, taneční biografii Charlie Chaplin, Zámek podle románu Franze Kafky a Vražedné balady na hudební předlohu Nicka Cavea. WWW.MARIOSCHROEDER-CHOREOGRAF.DE
Chystané akce Baletu NDB v této sezoně: 31. 3. 2009, BALET-GALA, Janáčkovo divadlo Baletní soubor bude jako každoročně i v této sezoně pořádat koncertní večer, který se již tradičně nazývá Balet-Gala. Tentokrát se kromě domácích a zahraničních sólistů představí i hosté z baletních souborů divadel české republiky. Hvězdami večera budou sólisté Velkého divadla v Moskvě Jekatěrina Krysanova a Andrej Merkuriev. 26. 4. 2009, 420PEOPLE, večer současného tance, Mahenovo divadlo Ohad Naharin / Bolero Václav Kuneš / Duet On an Even Keel, Golden Crock Tomáš Rychetský / 5Kroků k Tobě tančí: Václav Kuneš, Francesco Nappa, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Tomáš Rychetský Rei Watanabe Na programu večera, kdy Vám hned v úvodu hlavní protagonisté 420people, Nataša Novotná a Václav Kuneš, představí letošní projekt souboru, budete mít možnost zhlédnout čtyři choreografie současného tance v té nejlepší kvalitě. Dvě z nich z dílny Václava Kuneše.Duet s názvem On an Even Keel, vznikl letos na jaře v koprodukci s Nizozemským divadlem Korzo. Je součástí trilogie, kterou 420people uvedou v celovečerním představení v příští sezoně - loňská choreografie Small Hour, 1.část této trilogie, sbírala úspěchy nejen na domácí scéně - nominace na Cenu Sazky v rámci festivalu Tanec Praha, ale také v zahraničí, kde byla nizozemskými řediteli divadel vybrána do progrmu dvouměsíčního turné pod názvem DansClick. V nové choreografii Golden Crock pracoval Kuneš především s hostujícími tanečníky. V dynamickém triu se mimo jiné představí Francesco Nappa, sólista Baletu Monte Carlo. Zcela nové autorské solo 5Kroků k Tobě, v produkci 420people, zatančí Tomáš Rychetský, člen baletu Národního Divadla v Praze. Není již překvapením, stále však obrovským úspěchem, že 420people do svého programu získali nový duet celosvětově uznávaného choreografa par excellence, Ohada Naharina z Izraele.V choreografii Bolero se představí Nataša Novotná a Rei Watanabe. Po přestavení bude celý večer ukončen diskusí účinkujících s diváky. Mahenovo divadlo. www.420people.org 11. 5. 2009, KY-TIME, hostování Baletu Slovenského národného divadla poprvé v Brně, Janáčkovo divadlo. Pocta Jiřímu Kyliánovi. Světoznámý choreograf českého původu Jiří Kylián oslavil v roce 2007 životní jubileum 60 let a premiéra KY-TIME je poctou Baletu SND tomuto umělci a jeho umělecké práci. Spolu s osobou a tvorbou Jiřího Kyliána je sjednocujícím tématem celého večera ČAS. Čas jako katalyzátor, který prověří to, co je v životě i v umění trvalé, relativita času v jevištním ztvárnění pohybu, ale i čas jako hranice, která nám umožňuje si uvědomit vztah a zákonitosti propojení minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kromě dvou choreografií Jiřího Kyliána Un Ballo a Šest tanců, které jsou jakýmsi rámem celého večera, jsou jeho součástí dva opusy uměleckého šéfa Baletu SND Mária Radačovského duet Inšpirácia a choreografie symbolicky refletující výročí srpna roku 1968 pod názvem 68. Trio autorů uzavírá Lukáš Timulák, tanečník a choreograf slovenského původu, který momentálně působí v v Nederlands Dans Theater I, s originální a svěží choreografií Real Time.
Nominace na Cenu Thálie za rok 2008 KAREL AUDY za roli Abderachmana v inscenaci RAYMONDA (v baletu Raymonda tančí také roli Jeana de Brienna) Karel Audy je absolventem Taneční konzervatoře Brno (2004). Členem baletního souboru ND Brno je od roku 2004, ale již během studia vystupoval v jeho představeních. Od počátku svého angažmá na sebe upozorňoval skvělou skokovou technikou a silovým, ale zároveň plastickým projevem a byl velmi brzy obsazován do sólových rolí klasického i moderního repertoáru. Za tři roky působení v brněnském baletu vytvořil řadu rolí: Princ v Louskáčkovi, Přítel a Pas de trois v Labutím jezeře, Spartakus, Zlatý bůžek v Bajadéře, Konrád, Lankedem a Ali v Korzárovi, Merkucio v Romeovi a Julii, Muž ve Svěcení jara, Voják v Příběhu vojáka, Cerdana v Edith, vrabčákovi z předměstí, Amor v Sylvii aj. Svou technickou zdatnost úspěšně prezentoval na mnoha baletních soutěžích: Mezinárodní baletní soutěž v St. Pöltenu 2002, I. Mezinárodní baletní soutěž Brno 2003 (Čestné uznání), Mezinárodní baletní soutěž ve Vídni 2004 (finalista), 2007, II. Mezinárodní baletní soutěž Brno 2006 (I. cena), Mezinárodní baletní soutěž Premio Roma 2007 (finalista).