SPONZOR ČÍSLA + info na každé stránce 85x20 mm

SPONZOR ČÍSLA + info na každé stránce 85x20 mm

FULLPAGE 290x200 mm nebo jako vložený list libovolná velikost (max A4) libovolná orientace

váš klíček Recenze Milí čtenáři, Svět knihy je za námi a jeho zhodnocení před námi. Ti, kdo tuto knižní událost nestihli osobně, se mohou začíst do malé reportáže. Návštěvníci veletrhu mohou na jeho průběh zavzpomínat v recenzích: Lord Mord a Miloš Urban zde měli autogramiádu, Hruškadóttir a Jana Šrámková si odtud zase odnesly literární cenu. Novinkou letošního veletrhu byla také e-literatura, což nás inspirovalo k dalšímu z příspěvků. A abychom za mezinárodním zastoupením na Světě knihy nezůstávali pozadu, máme pro vás dvě severské knižní ochutnávky konkrétně ze Švédska. To vše v novém designu. Líbí se Vám? Tak si nechte chutnat. 3 Redakce Sedmikostelí podruhé aneb Lord Mord Miloše Urbana Nový román Miloše Urbana se jmenuje Lord Mord, ale klidně by se mohl honosit názvem Sedmikostelí č.2. Podobných znaků je totiž mezi těmito dvěma romány celkem hodně. Na nového Miloše Urbana jsem čekal od vydání knížky Santiniho jazyk. Před ním jsem měl pocit, že Urban ve svých knihách dovede navodit správnou hororovou atmosféru, že dovede bravurně popsat atributy doby a že svého čtenáře umí držet v pozornosti. Santiniho jazyk byl pro mne ale velkým zklamáním, protože v něm Urban ve všech těchto mnou očekávaných dovednostech selhal. Ani v knize Pole a palisády, která byla napsána na zakázku coby součást celosvětového, nicméně u nás nijak úspěšného projektu Mýty britského nakladatelství Canongate se Urban nijak výrazně nepředvedl. Lord Mord tak byl nápojem pro vyprahlé čtenáře, kteří čekali, jestli se dokáže vrátit ke svým úspěšným kořenům. Při čtení knížky jsem měl dojem, že si toho Urban byl při psaní absolutně vědom a že se snažil udělat vše proto, aby byl jeho čtenář spokojen. Hlavním aktérem jeho knihy je zchudlý hrabě Arco. Arco je typickým Urbanovým hrdinou a je to první společný atribut se Sedmikostelím. Příběh knížky se odehrává za období asanace Židovského města, kdy rypadla bořila původní zástavbu a pražská radnice plánovala celé město postavit znova. Hrabě Arco je svědomím mocných a odpůrce těchto změn. Se svým přítelem Solim se zasazují o to, aby si Praha uchovala svou původní tvář. A ejhle - máme tu další společný atribut s knížkou Sedmikostelí. Tam přece také šlo o zachování historické Prahy, nebo lépe řečeno o návrat k této podobě. Dostávám se vlastně k jediné sporné záležitosti, kterou vidím na knížce Lord Mord: Příliš mnoho témat. Urban v knížce řeší nejen postavení šlechty v nové době a urbanistické změny Starého města, ale velký prostor dává i dobové politice. Sledujeme boj českých nacionalistů proti rakousko-uherské monarchii, sledujeme zákulisní intriky a policejní reakce. Ačkoliv se všechny tyto motivy knihy v závěru spojí, přišlo mi, že kdyby se Urban soustředil na jeden z nich a rozpracoval ho, byla by kniha mnohem atraktivnější. Ale zpět k příběhu. Urban svou knihu avizoval jako historicko-hysterický, existenciálně-politický horor. Myslím, že slovíčko horor je přesně to, co jeho čtenáři čekali a musel jim vyjít vstříc. A tak se Židovským městem nese strach ze strašidla, kterému se říká Masíčko, nebo Kleinfleisch. Masíčko vraždí nevinné prostitutky, a městem se šíří panika a obava. Přitom není vůbec jasné, podle jakého klíče si vybírá své oběti, jeho motiv se dozvíme až v samém závěru. Postava Masíčka je až skoro démonická, nikdo ho pořádně neviděl, ale všichni o něm mluví. O to je překvapivější, že hrabě Arco se s ním setká hned několikrát. I to má ovšem své jasné vysvětlení v samém závěru knížky. Urban je autorem překvapivých point - a nejinak tomu je i v tomto případě, i když v Sedmikostelí byla pointa příběhu podstatně více překvapivá a dechberoucí. Tady bylo zřejmé, že konec knížky bude zasvěcen otázce identity Masíčka. Miloš Urban se rozhodl jít cestou jistoty a napsal knížku, která se výrazně podobá Sedmikostelí, ale nepovedlo se mu zopakovat mrazivou atmosféru. Naštěstí se mu ale povedly jiné věci, jako bravurní vykreslení postav příběhu, popis města (ten je hodně sugestivní) a zajímavý příběh. To dohromady dává hodně slušnou knížku, která je vysoko nad českým průměrem. Sice to není knížka, která by se mohla rovnat Sedmikostelí, ale pokud si někdo nasadí vysokou laťku, je těžké ji pak přeskočit. Buďme ale za knížku Lord Mord rádi, protože po průšvihu se Santiniho jazykem je to nádherné osvěžení české literární produkce. Tomáš Fojtík tomas.fojtik@knihovnice.cz

Reportáž z veletrhu Svět knihy 2009 Když před půl rokem lehlo levé křídlo Průmyslového paláce popelem, moje první myšlenka byla: Co bude s knižním veletrhem? Provizorní řešení se však našlo rychle a tak veletrh Svět knihy i letos mohl proběhnout v plné parádě. To, že proběhl opravdu v plné parádě dokládají suchá statistická čísla: 456 hostů festivalu, z toho na šedesát ze zahraničí. 374 literárních akcí a 17 výstav. Zkrátka a dobře bylo na co koukat, literárních akcí bylo i letos víc než dost. Mezi hlavní taháky patřil Sergej Lukjaněnko velmi oblíbený ruský 4 autor sci-fi románů (ačkoliv není jednoduché jeho knihy zařadit pouze do škatulky tohoto žánru). Reprezentoval jak jinak Ruskou federaci hlavního hosta letošního veletrhu. Ale nebyl to jen Lukjaněnko, kdo dal letošnímu Světu knihy mezinárodní lesk. Nejúspěšnější polská autorka Olga Tokarczuková se již dočkala přeložení většiny knížek včetně její asi nejslavnější Běguni (dostala za ní polskou literární cenu Niké), kterou přijela na Svět knihy představit. Další Čechům dobře známou zahraniční literární osobností je Arnon Grunberg z Holandska, ten zas přijel představit svou novinku Tirza, kterou nedávno vydalo Argo. Toto byly hlavní mediální taháky Světa knihy, ale každý návštěvník ví, že na nich program nestál. Ten byl totiž letos obohacen o několik novinek. Poprvé se zde třeba předávala Cena Jiřího Ortena literární ocenění pro česky píšícího autora/autorku do třiceti let (pozn. red.: jedním ze sponzorů ceny byl i literární server Knihovnice. cz). V předchozích dvou ročnících bodovala Petra Hůlová, a letos tuto cenu získala Jana Šrámková za svou prvotinu Hruškadóttir. Již tradičně se také udělovala cena za nejhorší překlad Skřipec roku. Letos byla cena rozdělena mezi dvě knížky za beletrii to byl český překlad románu Neala Stephensona Rtuť a za literaturu faktu si pak nelichotivé ocenění odnesl překlad knížky Leszka Mazana Polská Praha aneb Jak se z půlky stala polka. Více než veletrh už Svět knihy připomíná Literární festival, jak se mu také někdy říká. Doprovodných akcí bylo obrovské množství a každý si přišel na své. V pravém křídle veletržního areálu byl tradičně dětský sál Rosteme s knihou. Tam se odehrával například Velký karneval literárních postav, kam mohli děti přijít převlečeny za svou oblíbenou knižní postavu. Mezi doprovodné programy také tradičně patřil Svět ve filmu (přehlídka filmových adaptací knižních děl) nebo program na téma kuchařské knihy Vaříme s knihou. Nebylo možné si nevšimnout, jak se mění knižní prostředí u nás. Čím dál tím více prostoru získávají alternativní způsoby čtení. Své stánky tu mělo několik vydavatelství audioknih a dokonce i (myslím, že poprvé v historii Světa knihy) projekt elektronických knih. Pokud mám být objektivní, musím vidět i smutnější stránky Světa knihy. Rok od roku je zde více stánků zaměřeno na neknižní produkcí. Výprodejových stánků s kalendáři jsem si tam všimnul několik, stejně jako stánků s náboženskou tematikou. Je jasné, že i toto má svého návštěvníka, ale veletrh tak do určité míry mění své zaměření. Je fajn koupit si starší čísla časopisu Země světa za výhodnou cenu, ale nebyl to důvod, který mě hnal na holešovické výstaviště. Přesto ale stále Svět knihy zůstává svátkem čtenářů. Těší mě, že na veletrhu každý rok najdu své knižní favority. Že se mohu zastavit u stánků Hostu, Arga, Fra a Mladé fronty. Volvoxu, Academie a dalších. Těší mě, že pokaždé objevím produkci nakladatelství, které jsem zatím příliš pozornosti nevěnoval (letos to byl například Dauphin). Těší mě, že jsem ve společnosti knížek, ve společnosti čtenářů a ve společnosti nakladatelů lidí, kteří přinášejí radost z knížek do našich životů. Navzdory tomu, že jsem letošní Svět knihy absolvoval s pomocí antibiotik, jsem si ho opravdu užil. Odcházel jsem ověnčen taškami plných knih, letáků, edičních plánů a různých materiálů. A odcházel jsem s přesvědčením, že je stále co číst a že je stále hodně čtenářů. Že knížka se stále ještě nestala běžným spotřebním zbožím. Doufám, že se to ještě dlouho nezmění. Tomáš Fojtík tomas.fojtik@knihovnice.cz

Recenze Hruškadóttir Islandská novela ověnčená Cenou Jiřího Ortena 2009 od autorky Jany Šrámkové. 5 Islandská novela odehrávající se však v Česku a Polsku. Abych pravdu řekla, mě osobně ten Island dost zmátl. Kde se vzal? Než jsem se k tomu v dílku Jany Šrámkové, ověnčeném Cenou Jiřího Ortena 2009, dočetla, zasvětil mě jeden známý. Co to čteš, to je něco z Islandu? To už jsem si říkala, že jsem asi kulturně zaostalá, když někomu stačí pohled na obálku s názvem a ví, kdežto já jsem o tom uvažovala během už asi třicet stránek a nevím nic. Že by byly hrušky národním islandským jídlem? Nebo snad stromem? Ale nečekejte, že vám to zde řeknu. Vy jistě také patříte mezi ty kulturně osvícené čtenáře a já bych se tu jen zbytečně znemožnila. Kdo neví, přečte si Hrušku a dozví se. Jen tak sama od sebe bych si asi Hrušku nepořídila, podle textu na obálce bych jí odsoudila jako příliš intelektuální literaturu na mou osobu, na čtení v autobuse, na oddych a provětrání hlavy po náročném pracovním dni. Byla by to škoda. Mohla jsem si ale poslechnout zajímavě vybranou ukázku v poutavém pojetí herečky Věry Slunéčkové. Šla jsem se totiž v rámci Světa knihy podívat na předání již zmiňované Ceny Jiřího Ortena. Hruškadóttir byla jako jedna ze tří finalistů představena a obhajována svým patronem z odborné poroty. Obhajoba by mne upřímně řečeno nepřesvědčila, protože bohužel některým literárně-kritickým obratům příliš nerozumím, ale ukázka zaujala. I kdyby byl nakonec ověnčen jiný z mladých autorů, měla jsem již Hrušku zapsanou na pomyslném knižním nákupním seznamu. Měla-li bych pro zhodnocení použít jedno slovo, bylo by to působivé. Příběh není důležitý, na čem záleží jsou postavy, jejich charakter, pocity a vztahy mezi nimi. Mladá hrdinka a její životní zkouška. Jak se vyrovnat s osobní tragédií. Jak pokračovat v načatém životě. A jestli to má smysl. Zajímalo by mě, jestli musela autorka pečlivě cizelovat každý odstavec, každou větu, nebo jestli jí slova v této podobě prostě plynou z pera (resp. z klávesnice). Tak i tak na mě výsledek udělal dojem. Hrušky už sice nekvetou a ke zrání zase mají ještě daleko, zkuste si ale nějakou vyhlédnout. Možná se vám podaří najít nějaký strom s duší nemusí být starý, to není jediný předpoklad toho, aby mnohé zažil. Až bude opravdu pěkný pozdně jarní den, posaďte se pod ten strom, jen tak, na zem do trávy a opřete se o kmen. Zaposlouchejte se do šumění listů a bzučení všech vícenohých hmyzích potvor, pak budete správně naladěni na knihu Hruškadóttir. Nebo si jí jako já přečtěte v autobuse po cestě z práce. alza alza@knihovnice.cz SLOUPEC + odkaz 48x158 mm

novinky ve světě knih Chcete číst e-books? Čím dál tím více slyšíme o elektronických knihách. Největší světový e-shop Amazon připravil už druhou verzi své čtečky Kindle a na veletrhu Svět knihy měl prezentaci konkurenční model. Čím dál tím víc slyšíme otázku: Je tato kniha také jako e-book? A to mě přivádí k myšlence a úvaze: Čeká lidstvo konec knih v podobě, jakou dnes známe? Umím si představit, že elektronické čtečky knih budou dokonalejší a dokonalejší a svým provedením se budou stále více a více přibližovat svému předobrazu: knize. Dovedu si představit jakýsi e-papír, který bude tenoučký jako běžný papír. Přesto si říkám, že knížka má něco, co žádná elektronika nemůže nahradit. Vejděte do antikvariátu. Ve starých dřevěných policích vidíte nádherné knihy ve staré kožené vazbě. Knížky, které jsou třeba napsané jazykem, kterému nerozumíte. Vemte takovou knihu do ruky (opatrně) a namátkově prolistujte. Přivoňte si k ní a prohmatejte vazbu. Vidíte knih u, j a k á 6 vznikla třeba před sto lety. Pak jděte do knihkupectví. Do nějakého malého, s milým panem prodavačem. Pozdravte se s ním a začněte si vybírat. Nebo jen tak koukejte a objevujte knížky, které vám dosud byly skryty. Pán k vám přijde a pokud je to opravdový znalec a milec knih, dá se s vámi do řeči. Budete si povídat o tom, co máte rádi a třeba vám nějakou knížku doporučí. Knížku si koupíte, možná vám ji i zabalí do papíru, aby se nezničila, a vy si ji nesete domu. Cestou se zastavíte ve vaší milované kavárničce a neodoláte. Vyndáte knížku a začtete se do pár kapitol. Po dočtení knížky ji uložíte do knihovny. Za nějakou dobu, až budete utírat prach, až se budete stěhovat nebo až prostě jen tak kolem knihovny projdete, si ji vezmete do ruky. Otevřete na náhodné stránce a přečtete pár kapitol. Zasníte se a bude vám fajn. Četli jste knihu. Porovnáme to s e-knihou Na internetu si najdete webové stránky e-shopu, vyhledáte knížku, zaplatíte pomocí karty a knížku si stáhnete do své elektronické čtečky. Knížku dočtete a soubor uložíte na harddisku, nebo i smažete. To je celé. Četli jste e-knihu. Rozvoj elektronických čteček je symbolem dnešní doby, kdy se snažíme zjednodušovat si vše, co se dá. Na tomhle případě je ale krásně vidět, jak takové zjednodušení ničí požitky našeho života. Připravíme se o několik nádherných vjemů, které dnes máme spojeny s nákupem knížky, s jejím samotným čtením, a tak dál. A to jsem ani nemluvil o situaci, kdy náš přítel chce knížku půjčit. Podle recenze Kindle, kterou psal Miloš Čermák před časem pro Technet, bude možné tyhle e-books číst jen na čtečce, která je registrována na onom webovém shopu. Takže jediný způsob, jak tu knížku číst, je půjčit příteli celou čtečku. Nemyslím si, že se lidstvo knížek zbaví. Elektronické čtečky - jakkoliv dokonalé a vyvinuté - budou slepou větví elektroniky. Pár technologických nadšenců si ji pořídí, a budou v metru okázale číst ze svého Kindla. Praví milovníci knížek - a já věřím, že těch na světě je a bude stále dost - si tuto knižní náhražku vnutit nenechají. Číst a mít knížku je totiž o něčem jiném, než o vnímání psaného textu z LCD displeje nebo ze čtečky s elektronickým inkoustem. Tomáš Fojtík tomas.fojtik@knihovnice.cz DVOUSLOUPEC + odkaz 102x158 mm

Recenze Ta, která se dívá Někdo kouká na ptáky, já pozoruji lidi. A nechápu, proč se tomu nevěnuje víc lidí. Lidi sou daleko zajímavější než ptáci. Toto je věta jedné z postav z románu švédské autorky Marie Hermansonové (1956) Ta, která se dívá, která vlastně symbolizuje celou myšlenku příběhu. Hrdinka příběhu, Yvonne Garstrand, je úspěšná žena v nejlepších letech, která vlastní prosperující firmu, ucházející manželství, prostě všechno, po čem kdy snila. Ale najednou cítí, že její život je už nudný, prázdný. Toto vakuum nakonec zaplní zajímavou činností jezdí do jedné vilové zahradní čtvrti na okraji města, kde chodí a pozoruje její obyvatele. Miluje hádanky, které si klade: Kdo tam žije, co dělají, jaká skrývají tajemství? A právě tato stále větší touha odhalovat jejich identity ji zavede až k domu na úplném okraji, který nechce vydat nic ze svého soukromí. Je vůbec obydlený? Jak to, že nikdy nikoho nespatřila ani v okně? Shodou náhod zjistí, že tajemný obyvatel domu shání pomocnici na úklid. Než se Yvonne naděje, je z ní uklízečka Nora, která se nebezpečně snadno zamotá do tajemství, jež skrývají zdi domu Bernharda Ekberga. Sebejistá a téměř dokonalá Yvonne k vlastnímu překvapení nezaváhá ani vteřinu, a podřadnou práci uklízečky přijme. Tak mocná je její touha zjistit něco o Bernhardovi a jeho životě. Už od prvního okamžiku mezi nimi vzniká jisté napětí. Ona lže, on lže. Kdo z nich první ten psychický tlak nevydrží? Oba mají co skrývat. Bernhardovi visí ve skříni kostlivec, přímo fyzický. Protože komu patří ty ženské šaty ve skříni? Právě toto neustálé napětí čtenáře stále nutí otáčet další a další stránku. Autorka už od prvních kapitol naznačuje, že to tajemství není pro všechny akceptovatelné. V postavě Yvonne vytvořila obraz typického člověka, který se prostě rád šťourá v cizího špinavém prádle. A s přibývajícím časem je až k podivu, kam postavu Yvonne autorka dostrkala. V tomto případě tedy až k mezním hranicím toho, co jsou lidé schopni udělat pro lásku, či pro její odhalení. Marie Hermansonová si získala naše čtenáře už románem Muž pod schody, který vyšel minulý rok v nakl. Metafora. Tento až iracionální thriller sklidil zasloužený čtenářský ohlas. Obdobný čtenářský ohlas bych tipoval u její už sedmé knihy Ta, která se dívá (orig. Hembiträdet, 2004). DVOUSLOUPEC TYP A6 + odkaz 105x148 mm 7 Co všechno jsou lidé schopni udělat pro lásku? Stejně tolik, jako druzí proto, aby odhalili špínu těch dalších. Toto je vlastně námětem románu. Opět v překladu Dagmar Hartlové vydalo nakladatelství Metafora. BoboKing boboking@knihovnice.cz

Recenze 8 tuto RECENZI vám přináší sponzor XY, www.odkaz.cz Norrlandský akvavit Torgny Lindgren (*1938) patří bezesporu k největším žijícím švédským klasikům. Jeho knihy jako Čmeláčí med či Cesty hada na skále jsou tituly, na které nedám dopustit, a jsem rád, že je osobně vlastním ve své knihovně. Brněnské nakladatelství HOST nyní českému čtenáři přineslo jedno z nejnovějších děl T. Lindgrena Norrlandský akvavit (orig. Norrlands akvavit, 2007). Podobně jako v mnoha jeho předešlých dílech (Přerušený příběh, Cesty hada na skále), i v románu Norrlandský akvavit nás autor zavede do zapadlého severního kraje Švédska Västerbotten, odkud sám pochází. Hrdinou vyprávění je čtyřiaosmdesátiletý kazatel Olof Helmersson, který ve zdejším kraji před více než padesáti lety vedl velké náboženské hnutí, při kterém spasil množství duší. Teď se po padesáti letech opět vrací do tohoto zapomenutého kraje, aby opět spasil zdejší lid. Jenže po letech zkoumání a bádání se chce za své předešlé bludy omluvit a vlastně je antispasit. Protože Bůh, Ježíš, posmrtný život, to vše je jeden velký nesmysl, jeden velký blud, který musí ze zdejších duší vymazat. Problémem je ale čas. Jak sám s hrůzou zjišťuje, jeho ovečky jsou už většinou mrtvé a ty už těžko donutí konvertovat na jeho novou pravdu. Je to vlastně příběh starého člověka, který po mnoha letech života chce změnit své okolí, na něž měl před mnoha lety velký vliv. Se smutkem ale zjišťuje, že lidé zmizeli, že kraj se změnil, že nic není jak bylo, a on už s tím moc nenadělá. Možná bychom mohli říci, že je to smutný příběh člověka, který na konci své životní pouti poznává krutou tvář osudu. Ale v podání Lindgrena to tak nevyznívá. Přes všechno emoční vypětí jsou totiž hlavní postavy podány jako s osudem smířené bytosti, které možná pod vlivem zdejšího kraje, kde se snad zastavil čas, po žádných změnách netouží. Přitom autor svým až stoicky klidným vyprávěním do příběhu vkládá absurdní momentky, které čtenáře donutí k mírnému úsměvu, některé možná překvapí až hřbitovním obsahem. Např. popis, jak výborný je vynález motorové pily, mimo řezání dřeva i na porážku jehňat, či hláška švédské policie, která si pro vraha přijede až zítra, protože nemá čas, ale ať vrah nepanikaří, určitě si ho do dvaceti čtyř hodin vyzvednou. Mezitím si může zabezpečit dům. Prostě autor v sobě nezapře svoji náklonnost k jisté absurditě. Tu mimo jiné jakoby ještě zvýrazňoval i tím neustálým důrazem na oslovování hlavního hrdiny celým jménem. Tento krásný příběh o bezmocnosti jedince vůči vůli masy či osudu je dalším skvělým příkladem severské literatury, kde se nikdy neopomíjí role přírody. Knihu v překladu Zbyňka Černíka vydalo na jaře 2009 brněnské nakl. HOST. BoboKing boboking@knihovnice.cz SLOUPEC sponzora článku + odkaz 48x158 mm váš klíček Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budouli zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny. Adresa pro Vaše e-maily je : klicek@knihovnice.cz Knihovnice.cz ezin Klíček ke knihám Vydavatel: Radek Červený Knihovnice.cz Letňanská 330/15, 190 00 Praha 9 IČ: 69509361 www.knihovnice.cz admin@knihovnice.cz Sazba a grafické zpracování: www.omicrone.net Šéfredaktor: Alžběta Červená Internetové stránky: / ISSN 1803-4446 Redakce Na adrese / najdete všechna předcházející čísla a přihlášení k odběru. Pokud máte zájem o inzerci v tomto časopise, dozvíte se všechny informace na následující stránce: