Obsah čísla 2... Semestr Poslední a naše příprava 3... Liga je liga aneb školní turnaj ve volejbale 4... Jak jsem na Floře vyprávěl o včelách 5... Mein Weg nach Wien 6... Lesní pedagogika právní souvislosti 7... Zeptali jsme se Barbory Holcové 9... Tryzna za Semestr Poslední 10... Můj lovecký zážitek 11... První srnec, zážitky nejen lovecké 12... První lov, první úlovek 14... Horor hned po ránu 15... V pasti 16... Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči 17... Básně 18... Anketa mezi prvňáčky 19... Poznámky v žákovské knížce 22... Kreslený vtip 23... Sranda z lesa od Homelesa 26... Komiks 27... Redakční koutek Úvodník Pan Prťko? Ne Prťko, Prťka. Tady Praha, moment, přepojím Takhle se teď dorozumíváme s našimi milovanými druháčky, kteří si užívají hor Všimli jste si, jaké je teď ve škole ticho a jak se zmenšila fronta o velké přestávce u bufetu? Ne že by nám nechyběli, ale má to i své výhody. Nemyslete ale, že se budeme bavit jen o druhácích, toto číslo totiž zahrnuje spoustu novinek, zajímavostí, vtipů a novou spolupráci dvou super šéfredaktorek - :D Pata a Mata :D Takže co nás v tomto HOMELESU čeká? Například bombastická soutěž, poznámky z žákovské knížky a očekávat můžete i super pokračování komiksu. POZOR, POZOR! Vyhlašujeme mega super bombastickou, čupr krutě přísnou soutěž. NAVRHNI tašku, batoh, kabelku, prostě cokoli tě napadne, aby se to dalo ušít a bylo v tom zakomponováno logo školy. Budeme rády za vaši spolu- práci a případné návrhy noste do 1. C nebo do 3. B. Ceny budou obrovské, nebojte se zapojit! Pat a Mat číslo 2 ročník 2014/2015
Semestr Poslední a naše příprava Každoročně se na naší škole koná jedna z mnoha neodmyslitelných tradičních akcí - POCHOVÁNÍ SEMESTRA POSLEDNÍHO. Obřad, jenž zobrazuje život a kritické chvíle našeho přítele Semestra na naší Alma mater. To se samozřejmě nedokáže obejít bez charakteristiky Semestrových učitelů, kteří ho po celou tu dobu až do skonání uháněli. A jelikož tohle vše zahrnuje dosti náročnou přípravu, je mi ctí i povinností vám přiblížit situaci a svým způsobem i namotivovat naše budoucí nástupce. Ačkoli se příprava představení může zdát býti lehká, opak je bohužel pravdou. Problémů je hned několik. Jedním z mnoha, a to si myslím, že bude asi ten nejzásadnější, je spolupráce mezi čtvrťáky. Asi je vždy předem jasné, že do přípravy se mnoho lidí nepohrne, protože tím vyvstávají další povinnosti, což je pro většinu studentů naprosto nemyslitelné. Mám tu na mysli dělat něco navíc. Takže Aktuality vždy se nakonec musí sejít pár obětavých a zodpovědných jedinců, kteří se akce ujmou a všemi silami dají vše dohromady - i když by to měla být práce VŠECH čtvrťáků. My jsme se s tím ale letos vypořádali, jak nejlépe jsme dokázali. Sešlo se nás pár vždy po škole a snažili jsme se vymyslet nezapomenutelné vtípky, které by mezi studenty ještě nějaký ten čas kolovaly. A to je určitě hlavní účel - aby vystoupení zaujalo a bylo vtipné. Na některé učitele jsme toho měli více, na některé méně. Záleží, kdo jaký byl a jak se projevoval. Dalším naším cílem byla originalita. Sna- žili jsme se neopakovat po minulých ročnících, což by bylo docela trapné. Jediné, co bych ještě osobně přidal, je napodobování učitelů ve scénkách. Myslím si, že to atmosféře dodává ten správný ráz a správnou zábavu. Bylo by fajn, kdyby se naši učitelé na sebe mohli občas podívat. Pak by snadněji pochopili, o co nám jde. Proto bych chtěl doporučit našim nástupcům, aby vynaložili větší pozornost té dramatičtější části, nejenom textové. S časem jsme neměli nějaké větší potíže, i když jsme ještě pár dní před pochováním museli sedět dlouho do večerních hodin ve škole, abychom vše dodělali. Proto je lepší začít dříve. O to více to potom bude propracovanější a zajímavější. Pak už chybělo pouze sehnat oděvy farářů a pozůstalých, ale to se vždy někde najde. strana 2
Aktuality K pár slovům na závěr bych dodal, že se naše pochování Semestra i přes nevelký zájem vydařilo. Proběhlo to v dobré atmosféře, s dobrou účastí osazenstva. Našim nástupcům přeji, aby se jim to v těch příštích letech povedlo a aby se tato tradice dodržovala tak jako dosud, protože právě takovéto zvyky dělají naši školu takovou, jaká je. Tomáš Klvaňa, 4. C mohlo změnit druhý čtvrtek v únoru. Takže ti, kterým štěstí dosud nepřálo, to mohli zkusit ještě jednou, a ti, kteří zatím jenom vyhrávali, se měli pomodlit, aby ve vítězstvích setrvali. Ale pamatujte, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a hlavně hrát fair play. Gratulujeme výhercům turnaje a ostatním týmům přejeme mnoho štěstí příště! Teodor Rainisch, 1. C Liga je liga aneb školní turnaj ve volejbale Poslední lednový čtvrtek proběhlo první kolo mezitřídních zápasů v prostorách tělocvičny gymnázia v Hranicích. Z pohledu diváka byla většina zápasů, co se týče dovedností, vyrovnaná, ale co se fyzických proporcí týče, výhodu měli vysocí. Většina týmů si vyzkoušela jak prohru, tak výhru. Ale byli zde i tací, kteří okusili pouze trpkou porážku, ale i takoví, kteří zakusili pouze výhry. Ale to vše se ještě číslo 2 ročník 2014/2015
Aktuality Jak jsem na Floře vyprávěl o včelách Ve dnech 3. - 4. 10. se na olomouckém výstavišti uskutečnily Oslavy lesa, kterých se zúčastnili i naši studenti, kteří nás na této pro mě prestižní akci vzorně reprezentovali. Proto jsem rád, že jsem se této akce mohl také zúčastnit. Naši školu též zastupovala paní ing. Alice Palacká, která celou akci moderovala. Touto cestou bych jí rád pogratuloval k výbornému výkonu hodného Oskara. Naše škola měla připravených pět hlavních aktivit, které se týkaly včelařství, poznávání hub a stop, tahání a řezání klád. Moje maličkost byla u včelařského stánku. Můj osobní pocit z celé akce je veliký úspěch. Navštívilo nás mnoho dětí, které se seznámily s přírodou a jejími obyvateli snad co nejblíže. Z jejich výrazu jsem vyčetl zájem, což je to hlavní, čeho jsme chtěli dosáhnout. A počasí bylo výborné. Atmosféra průběhu akce byla sice trochu napjatá, ale nebylo to nejhorší. Velikou vzpruhou nám bylo výborné presso s mlékem. Nebylo si snad na nic co stěžovat, možná jen na oběd. Ovšem nic nemůže být dokonalejší než pan učitel Skotnica, to by přece bylo proti fyzikálním zákonům. Nejkomičtějším okamžikem z celé Flory pro nás byla maturitní otázka: Jak se sakra skládá ten přístřešek? Ale bylo to zamýšlené pro uvolnění napětí atmosféry. A myslím, že se to povedlo, jelikož jsme měli mnoho diváků z okolních stánků. Do budoucna těm, co plánovali přijet se podívat za námi na Floru a z nějakého důvodu to nestihli nebo si to rozmysleli, určitě doporučuji si udělat čas a vyrazit za touto zábavou na olomoucký Den oslavy lesa. Miroslav Šlachetka, 3. C strana 4
Aktuality Mein Weg nach Wien Všechno to začalo ránem 11. prosince 2014, které bylo namáhavé zejména tím, že jsem horko těžko vstal o tři čtvrtě na pět. To ovšem netrápilo jen mě, ale i mé spolubydlící, které jsem, jak se patří, vzbudil. I vydal jsem se na cestu ke škole, u které již čekala skupinka lidí, kteří se mnou měli tu Vídeň absolvovat. Autobus přijel a já byl udiven, jakýmpak nenápadným vozem nás to obdařili. Onen sytě žlutý autobus s obrovským nápisem CK VALAŠKA měl asi upozorňovat všechny Rakušáky na to, že přijeli Češi. Po vstupu na palubu tohoto korábu mě zaujala až palčivá vůně, která nám zřejmě měla cestu zpříjemnit. Posouzení nechám na ostatních účastnících, zda tomu tak bylo. No, vyjeli jsme zhruba v šest hodin a já se odebral k poslouchání písniček ve sluchátkách, přičemž jsem, jak je mým zvykem, usnul. Probralo mě až upozornění mého palubního souseda, že jsme v Mikulově a můžeme si jít protáhnout ztuhlá těla, popřípadě si zajít na záchod. Po absolvování této pauzičky se koráb pod náporem valašské nohy našeho řidiče na pedálu plynu dal opět do pohybu. Přejezd přes hranice byl znatelný, tedy alespoň pro mě. Pěkné silnice, dopravní značení a značky aut zde byly pro německy mluvící zemi naprosto typické. Zkrátka jak nemáš Bavora, Audinu nebo Meďáka, jako bys nebyl správným Rakušanem Na území republiky Österreich si vzala slovo paní učitelka Nováková, která nás v krátkosti seznámila s údaji o zemi, lesích i o naší partnerské škole v Brucku. Konečně jsme dorazili do Vídně. Velkolepá, majestátní, úžasná a krásná, tak bych ji charakterizoval. Jako u každého poznávacího zájezdu se i zde náplň týkala všelijakých možných památek. Co nás ale zaujalo, bylo množství česky, slovensky, polsky a rusky mluvících turistů. Samozřejmě jsme měli prostor k pohybu po vyhlášených vánočních trzích a k ochutnání tzv. Kinderpunschů. Vše v souladu se školním řádem! Příjemnou a hlavně zábavnou jazykovou aktivitou bylo zjišťování údaje o délce Mariahilferstaße od kolemjdoucích, prodávajících či kohokoliv jiného. Někteří oprášili angličtinu, druzí (pro okolní země lépe jazykově vybavení) šprechtili německy. Dotazovaní lidé mě osobně překvapili svou vstřícností a v porovnání k ČR i jazykovou schopností, co se angličtiny týče. Vše jsem zakončil svým úmyslem vyfotit se s rakouskou policií. Zrovna někoho pokutovali, tak měli dobrou náladu a mé oslovení a žádost o fotku, jak jsem řekl: Für Schulprojekt, s úsměvem přijali.celý zájezd pak zakončil krátký test o Rakousku, ve kterém jsem samozřejmě uspěl. Celá ceremonie předávání cen se pak odehrála číslo 2 ročník 2014/2015
Aktuality za jízdy v autobuse, což bylo vskutku netradiční.celkově tento poznávací zájezd hodnotím velmi kladně. Organizace byla super, nikdo nás nezatěžoval kvanty informací, které si člověk stejně nezapamatuje. Vše probíhalo plynule a v dobré náladě. Rakousko je nádherná země s příjemnými lidmi a krásným hlavním městem. A za tuto možnost je aspoň letmo tímto nenásilným způsobem poznat děkujeme hlavně našim učitelkám, Mgr. Barboře Holcové, Mgr. Haně Novákové a Ing. Aleně Novotné. Tak zase příště: Auf Wiedersehen! Daniel Weiss, 2. A Lesní pedagogika právní souvislosti Seminář věnovaný této tématice se v prostorách naší školy uskutečnil 16. prosince 2014. Lesní pedagogika přibližuje návštěvníkům lesa lesní ekosystém, trvale udržitelné lesní hospodářství, smysl hospodaření v lesích a užitky, které les člověku přináší. Jejím základním principem je vnímání přírody všemi smysly, které zprostředkovávají speciálně vyškolení lesníci (lesníci s pedagogickými znalostmi a zkušenostmi) lesní pedagogové přímo v lesním prostředí. Právní rámec provozování lesní pedagogiky určují především zákon o lesích, nový občanský zákoník a při práci se školami také školský zákon včetně navazujících předpisů. Z těchto obsáhlých právních dokumentů vyplývají různé odpovědnosti, souvislosti a konsekvence pro různé aktéry při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví a majetku, ať už dětí, lesních pedagogů, majetku vlastníka lesa, na němž se program odehrává, apod. Na semináři byly řešeny také otázky týkající se nakládání s osobními údaji (pořizování fotografií) a autorská práva (využívání obrázků nakreslených dětmi aj.). Touto velkou částí semináře provázel účastníky JUDr. Ing. Martin Flora, Dr. V závěru semináře se ještě řešily otázky spojené s pojištěním odpovědnosti a tím se zabýval pan Ing. Marek Šnobr. Ing. Kristýna Skupieňová, absolventka naší školy strana 6
Ze školy Zeptali jsme se Barbory Holcové Je veselá, optimistická a plná elánu. Miluje sport, což nám dokazuje na kruhovém tréninku v hodinách TV, a svou rodinu, které se věnuje na plný úvazek. Ano - řeč je o paní učitelce Holcové, která si na mě našla pár minut, abych s ní mohla udělat rozhovor. 1. Proč zrovna lesárna, proč ne třeba sportovní gympl? Lesárna je pro mě srdeční záležitost, už odmala jsem sem chodila za tatínkem na návštěvy, jelikož zde dlouhá léta učil. Také mě brával do lesa krmit zvěř, na čekanou, učil mě stopy zvěře, názvy stromů a rostlin Příroda byla vždy součástí mého života, takže jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost na této škole učit. 2. Myslela jste si někdy, že budete učitelkou? Nemyslela jsem si, že budu učitelkou, ale jako děti jsme si nejčastěji hrávaly na školu, často jsem doučovala své spolužáky a samozřejmě je to rodinná tradice. 3. Věnovala jste se sportu už na škole? A jaký máte a nemáte ráda? Ano, ze začátku jsem provozovala atletiku, později volejbal, kterému se věnuji doteď, a také miluji plavání. Nemůžu říct, že bych nějaký sport vysloveně nesnášela, ale nejraději mám kolektivní sporty, ať už aktivně nebo pasívně. 4. Jaké další koníčky máte kromě sportu? Kromě sportu nemám na jiné koníčky bohužel čas, mám dvě děti a ty také sportují, takže je někdy docela náročné najít si vůbec nějakou chvilku pro sebe. Občas ale ráda zajdu do kina, nebo jen tak posedět s přáteli. 5. A co pes? Dostane se na něj čas, a jaká je to rasa? Tak to určitě, pes s námi chodí na procházky, ale není to lovecký ani výstavní pes (i když ambice původně byly), je to pes domácí a je to tvrdohlavý bígl. 6. Jíte zdravě, nebo si občas dopřejete kousek čokolády? SNAŽÍM SE jíst zdravě, v mém jídelníčku nechybí ovoce ani zelenina, mám ráda ryby, ale občas zhřeším, asi tak jako každý (třeba ve školním bufetu) a nemůžu říct, že můj životní styl je zdravý. Bez ranní kávy nefunguji, stravuji se nepravidelně a stresu se vzhledem k mé povaze - nedokážu vyhýbat. 7. Jakou hudbu posloucháte? Nemám nějaký svůj oblíbený hudební styl. Nejčastěji poslouchám rádio při jízdě v autě, nebo písničky, které poslouchá moje starší dcera. 8. Jste ranní ptáče nebo sova? Vůbec nejsem ranní ptáče, strašně nerada vstávám, a kdybych mohla, prospala bych celý den. číslo 2 ročník 2014/2015
Ze školy 9. Vyhovuje vám zvýšený počet mužů na této škole, nebo by to chtělo více žen? Co se výuky týká, tak je mi v podstatě jedno, koho učím. Obecně si myslím, že s muži se dá někdy lépe domluvit, nejsou tak vztahovační, jako mohou být ženy. Ale zase na druhou stranu bez žen by byla nuda, takže mi to vše vyhovuje tak, jak to je. 10. Chytla jste dobrý kolektiv? Ano, jsem moc spokojená. Všichni jsou milí a snaží se mi pomáhat. A kolektiv zde funguje i mimo školu, což je fajn, vztahy se nejlépe budují v neformálním prostředí. 11. Co byste vzkázala studentům? Aby si uvědomili, že učitel je také jenom člověk. 12. Vím, že jste tu krátce, ale už se vám tu stalo něco super, s čím byste se ráda podělila? Zážitků mám plno, ale ty si nechám pro sebe. Otázky položila Lenka Silnicová, 3. B strana 8
Historie Tryzna za Semestr Poslední Ze zápisků Slavoje Svobody, sepsaných v Lekcionáři řečeném MATUTINALE Pochovávání Semestra Posledního s ustáleným, velmi okázalým ceremonielem, je starobylý zvyk zachovávaný i na lesnické škole hranické. Organizují jej žáci nejvyšších ročníků a provádějí prakticky všichni žáci školy. Celá akce propukne nejčastěji v den konání pololetní klasifikační porady (konference), hned když je tato ukončena (asi v 18.00 hod.). Je-li akt proveden v plném obsazení, je složení aktérů toto: Mrtvola uložena na katafalku, vedoucí konduktu + drábi a svalovci, nosič úvodu, plačky, hudba, ceremoniář + řečník + regenschori či kantor (zpěvák), truchlící pozůstalí, tj. vdova, děti a přítel, účastnický dav. Všichni údové obřadu zaujmou své stanoviště v aule školy kolem katafalku s mrtvolou. Pak může nastat několik variant: Nejčastěji se z auly vydá kondukt na cestu budovou školy, přičemž navštíví všechny místnosti, kde Zesnulý trpěl. To za doprovodu ponuré hudby (zpěvu pohřební písně Bachma už nežije viz Antifonář) a klinkání umíráčku. V každé místnosti, najmě ve sborovně, ředitelně a pak před budovou se průvod zastavuje a řečník učiní projev, v němž patřičně jsou tepány zlořády jednotlivých kantorů i ostatních zaměstnanců. Farář všude provede výkrop. Před budovou jsou pak zpívány písně. Nakonec kondukt zajde do arboreta, kde je mrtvola vyklopena do sněhu (je-li). Zde je pak vypálena salva, zhasnuty svíce a za veselého hlaholení hudby se dav rozchází, případně se jde osvěžit do vhodného podniku obvykle školní menzy! číslo 2 ročník 2014/2015
Zápisník Můj lovecký zážitek Jsem začínajícím myslivcem, tento koníček provozuji teprve něco málo přes půl roku. Ale i přesto už nějaké úlovky mám. Nyní, když začala doba lovu holé srnčí zvěře, vydávám se opět do naší honitby, stejně jako tomu bylo včera a většinu předešlých dnů. Ovšem nedařilo se, již přes měsíc jsem nic nestřelil, a to chodím do lesa téměř každý den. No, dneska by se to mělo zlomit. Přijíždím do části naší honitby, kde téměř nikdo z lovců nechodí, je tu tedy zvěře dostatek. Auto jsem nechal asi 600 metrů od plánovaného posedu. A tak kráčím polní cestou směrem k malému lesíku, obklopenému rozlehlými poli. Je zvláštní, že na těchto polích stále stojí oves, a to je již září... Zemědělci totiž nemohli vyjet do polí kvůli neustálým dešťům, a tak je již polehaný a černý. Jdu dále a říkám si, že to zkusím u houštiny, možná večer přijde černá. Kolega myslivec říkal, že tu viděl okolo třiceti prasat, takže to vypadá slibně. Dosednu tedy na sedačku, flintu na jedné straně a batoh na druhé. V klíně mi leží dalekohled. A najednou si to uvědomím. Já hlupák, kurňa, vždyť vítr jde přímo k té houštině, že jsem si to neuvědomil dříve! říkám si v duchu. Takže opět hážu batoh na záda, pušku na levé rameno a vracím se. Cestou si sednu na kazatelnu, kterou jsme asi před týdnem opravovali a je tam pěkný rozhled. Stoupám po jednotlivých příčkách, nahoře si sundávám batoh a flintu a vyčkávám. Pomalu se stmívá a já dnes neviděl ještě ani kus! Říkám si, že z toho už zřejmě nic nebude. Z dálky sem šla docela velká tma, vypadalo to na déšť, takže jsem již ztrácel naději. Ale pletl jsem se. Od lesa na pole vyšel postarší šesterák a chvíli po něm i další kus, který jsem chvíli obeznával. V tom šeru už nebylo moc vidět, ale zdálo se mi, že na hlavě něco má. Asi knofl. A když ne, tak holá, která se už stejně může střílet, takže co. A ve zvěřině taky nic moc. Tak teda upravuji svou střeleckou pozici, aby to byla co nejpřesnější rána, bylo to přece jen na asi 120 metrů. Už třímám ve svých rukou kulovnici zetku a mířím na srnce. Nějakou dobu jsem čekal, až se dostane do dobré pozice, a když se tak stalo, tak jsem nemeškal. Prásk! Dolinou se ozval výstřel, a já vidím, jak srnec popochází asi 15 metrů od nástřelu a pořád jde dále! Sakra, že já ho střelil naměkko... Už přemýšlím, že zavolám předsedovi, aby vzal psy, ale najednou se vybulil na bok a zhasl. Během výstřelu jsem byl naprosto klidný, ale teď se mě najednou zmocňuje lovecká horečka a mé tělo je naplněno adrenalinem. Celý se třesu. No, ještě že mě to nechytlo při míření. Beru si všechny věci a pomalu kráčím ke slovenému kusu. Jakmile k němu příjdu, vidím, že mě zrak nešálil, je to knofl. Je střelený trochu zešikma přes pleco a komoru. Tak tedy vytáčím předsedu a sděluji mu svůj úlovek. Další kroky, jako poslední hryz, úlomek, úcta ke zvěři a vyvržení již nebudu dopodrobna popisovat, neboť to všichni známe. Tak takhle nějak vypadal pro mě nevšední lovecký zážitek. Daniel Mamula, absolvent školy strana 10
Zápisník První srnec, zážitky nejen lovecké Vzpomínám si na své začátky mezi myslivci a ty chvíle se mi vybavují, jako by to bylo dnes. Zážitky z mysliveckého spolku, do kterého jsem byl přijat, nepřeji zažít nikomu. Když vám někdo na myslivecké schůzi vyhrožuje, že vám propíchne pneumatiky na autě za to, že jste si dovolil říct, aby se vám některý z myslivců netočil pod posedem, když tam sedíte, je to až k pláči. Proto jsem se rozhodl v tomto spolku déle nesetrvávat a raději ho rychle opustit a najít si nový spolek s lepším kolektivem. To se mi povedlo. Abych to uvedl na pravou míru, povedlo se to mému dědovi, který mimo jiné loví ještě ve vojenských lesích. Dnes už jsem také majitelem povolenky u VLS, ale její cena je čím dál vyšší a zvěře méně a méně. Ale zpět k tomu, o čem vám chci vyprávět. Můj děda je vlastníkem dřevozpracující firmy, na které je samozřejmě velké množství pilin a hoblin. Jednoho dne se zde zastavil pan Š. v lesnic kém oble ku s pr osbou, zda by si nemohl od této firmy za menší poplatek odebírat hobliny. Když se s ním dal děda do řeči, zjistil, že pan Š. v obleku je hospodářem mysliveckého spolku Dobromilice. Děda se hned zeptal, zda by pro mě nebylo v MS místo. Pan Š. neváhal ani minutu a řekl, že pokud chceme, vezmou nás oba dva. Je jich totiž jenom šest, z toho dva to mají hodně z ruky a jeden nemůže moc chodit, takže budou jedině rádi. Hned nás pozval na schůzi, která se konala o týden později. Tam nás členové vřele přivítali a ten pocit v novém MS byl nesrovnatelný s pocitem ze starého MS. Jen co předseda a hospodář přednesli svoji řeč, nastala debata, ve které na mě a dědu směřovala spousta otázek. Vše jsme jim řekli a také přislíbili, že dědova firma zhotoví několik posedů, krmelc ů, kazatelen a vše věnuje MS Dobromilice jako dar za na še přijetí. Chování zdejších členů bylo úžasné a jsem moc rád, že zde můžu působit. o další schůze už v honitbě stálo pět nových posedů, tři kazatelny a dva zásobníky na krmivo s krmelci. Na schůzi nám byla udělena povolenka na dobu neurčitou. Lovit jsme mohli černou, trofejovou srnčí, vysokou, dančí a zvěř škodící D číslo 2 ročník 2014/2015
Zápisník myslivosti. V této době začala doba lovu srnců a já se nemohl dočkat, až vyrazím na svého prvního srnce. Avšak hned druhý den jsem hodně váhal, jestli mám jít lovit, nechtěl jsem totiž ulovit srnce tak brzy, mohlo by mě to později mrzet, že jsem si lov srnců nevychutnal se vším všudy. Domluvil jsem se s tak dědou, že alespoň půjdeme nějakého srnce obeznat a s jeho souhlasem vyrazíme poznávat krásy dosud neznámého revíru. Hranice nám samozřejmě byly panem hospodářem vysvětleny a ukázány. Vzal jsem si s sebou pouze dalekohled a fotoaparát. Po příjezdu do honitby se domlouváme, v kolik hodin se sejdeme u auta, a s přáním mnoha zážitků se rozcházíme každý svým směrem. Já jsem ten večer viděl nespočet zajíců, vodící bachyňku se třemi selaty a jednoho nadějného dvouletého srnce. Po setkání mi děda sdělil svoje zážitky a domluvili jsme se, že zítra na večer už vyrazíme s flintou na rameni, protože děda viděl tři lišky. Nemohl jsem se dalšího večera dočkat a v práci čas vůbec neubíhal. Konečně jsem se ale dočkal a onen večer nastal. S flintou na levém rameni si kráčím tichým krokem k žebříku, když mi do cesty skočí raritní srnec. Než jsem ale stihl shodit flintu z ramene, srnec udělal tři velké skoky a byl v pšenici. Tam se sice ještě na moment zastavil a dal mi možnost vystřelit, ale nebyl jsem si svou ranou jist, a proto ho nechávám odběhnout s přáním, že se snad ještě setkáme a budu mít lepší příležitost lovit. Bohužel už jsem se s ním tuto loveckou sezónu nesetkal, což mě trochu mrzí, ale to už tak chodí v naší krásné zálibě. Následujících několik dní jsem na žádného odstřelového srnce nenarazil, chodili se mi ukazovat jen chovní. V době srnčí říje jsem potkal pár odstřelových srnců, ale vždy ve společnosti srny. I v tuto chvíli jsem si nechal zajít chuť lovit a raději si užíval té chvíle, které mi matka příroda dovolila přihlížet. Srčí říje skončila a doba lovu srnců se přehoupla do druhé poloviny a já trošku znervózněl, protože dva kolegové už měli srnce ulovené a já ještě nepotkal toho svého. Jednoho večera, kdy se přehnala silná bouře, déšť a vykouklo slunce, jsem vyrazil. Po příjezdu do honitby jsem dlouho rozmýšlel, zda si mám jít sednout na posed, kde nedávno lovil kolega, nebo radši zvolit šoulačku. Rozhodl jsem se šoulat směrem k malé louce uprostřed hlubokého lesa. Po cestě jsem potkal rudlík prasat. Netrvalo to dlouho a mezi silnými stromy začala prosvicovat louka. Už z dálky jsem dalekohledem viděl, že jsou na ní dva kusy srnčí zvěře. Snažil jsem se dostat blíž, abych zjistil, zda jsou to srny, kresba Tereza Voldánová, 1. C strana 12
Zápisník nebo je tam i srnec. Povedlo se mi přiblížit na dobrou vzdálenost a s dalekohledem u očí čtu, že se jedná o jednoho srnce a jednu srnu. Začal jsem se věnovat srncovi a po delším prohlížení usuzuji, že se jedná o srnce šesteráka se silným krkem posazeným dost nízko a šedou maskou. Byl jsem přesvědčen, že je se jedná o odstřelového srnce, a rozhodl se lovit. Když jsem se opřel o strom, posadil srnci kříž na komoru, srna najednou zneklidněla a oba kusy se daly na útěk. Dodnes nevím, co je zradilo, a zklamán odcházím k autu s myšlenkou, že sem zítra vyrazím o chvilku dřív. Další večer nastává a já už jsem opět na místě, tentokrát o hodinku dřív. Na louce nic nebylo, a tak vytahuji z batohu fotoaparát a pokouším se vyfotit pár fotek paprsků pronikajících mezi hustými korunami smrků. Po chvilce mě z fotografování vytrhne silné bekání srnce. Okamžitě odkládám foťák a zaměňuji ho za dalekohled. Srnce není nikde vidět, ale jeho varovné tóny se blíží ke mně. Postavil jsem se, schoval za kmen stromu a netrpělivě vyčkával, odkud se srnec ukáže, a doufal jsem, že je to ten včerejší. V ten moment bekání utichne a na louce se ukazuje srnec.věděl jsem, že je to ten můj, ale radši se ujišťuji dalekohledem: Je to on! Je vidět, že srnec je starý a opatrný, proto trvá dlouho, než vytahuje na louku a začne brát paši. Já už netrpělivě svírám svoji 7x57R v rukách a čekám na vhodný okamžik: Teď, anebo nikdy! Ještě poslední pohled, flinta jde do ramene a díky vzdálenosti, která není větší než šedesát metrů, posazuji kříž srncovi na krk, odjišťuji, natahuji napínáček, nádech, výdech, jemné pohlazení napínáčku a lesem se nese rána. Okamžitě přebíjím a ještě jistím s místem, kde srnec v době výstřelu stál. Nic se neděje, proto zajišťuji flintu, beru dalekohled a hledám srnce. Marně, tráva je dost vysoká a srnec není vidět. Na svém místě čekám povinnou čtvrt hodinku, během které si vše ještě jednou přehrávám v hlavě, a poté se vydávám na místo. Když se blížím k místu, kde srnec naposledy stál, zalívá mě obrovská radost. Srnec zůstal po ráně na krk v ohni. Smekám klobouk, chvíli stojím u zhaslého kusu a znovu si přehrávám celý lov a naše první setkání. Poté dávám srnci poslední žír, sobě úlomek a následuje pár fotek na památku. Pak volám panu hospodáři a dědovi. Ti mi přijeli popřát Lovu zdar! A pomoci mi s dopravením kusu k autu. Po vyvaření a ošetření trofeje se ukázalo, že se jedná o pětiletého srnce. Na zážitek ze svého prvního lovu srnce nikdy nezapomenu. Lukáš Dokoupil, 4. C číslo 2 ročník 2014/2015
Zápisník Horor hned po ránu Jako každé ráno tak i tohle se nám nechtělo šlapat z 5. patra dolů, a tak jsme si jako obvykle přivolaly výtah. Nastoupily jsme do výtahu, zmáčkly tlačítko a výtah se rozjel. Den vypadal normálně a cesta byla taky fajn, jenže ouha... Výtah se zastavil mezi 1. patrem a přízemím. Vypadla totiž elektřina. Zhaslo světlo a my trčely ve výtahu. Jelikož jsme holky šikovné, tak jsme si dokázaly (nečekaně) zavolat pomoc. Vychovatelka šílela a my taky, ale smíchy. Vychovatelé začali se záchrannou akcí a my ve výtahu obvolávaly spolubydlící, ať nás při nejhorším omluví se slovy: Uvízly ve výtahu! Byla to sranda a ty čínské znaky, které začaly běhat po výtahu... No prostě nezapomenutelný zážitek. A jak už tak všechno dobře dopadá, tak i náš horor hned po ránu dopadl pro vychovatele dobře. Pro nás ale bohužel ne, protože z písemek jsme se neulily. Eliška Žižková, Pavlína Krumpolcová, 1. C strana 14
Divadlo, hudba, film, literatura V pasti Tentokrát jsem si pro vás připravil recenzi na napínavý thriller známého spisovatele Davida Morrella. Paul Kagan, agent americké rozvědky, se infiltruje do ruské mafie. Po dlouhém úsilí si získá přízeň jejího šéfa Pachana. Na jedné z misí se Paul rozhodne, že už násilí bylo moc, a s miminkem, které měli unést, se dává na útěk. Ač je postřelen, je odhodlaný zachránit miminko za každou cenu a prchá s ním pod kabátem zasněženým městem Santa Fe, jež je právě pohlceno vánoční náladou. A tak začíná hon na zrádce. Za prchajícím Paulem se ženou tři ruští mafiáni s jasným úmyslem: zmocnit se miminka a zabít zrádce. Naštěstí pro Kagana je městské centrum přeplněné lidmi, a tak se mu podaří uprchnout a schovat se v jednom z domů. Ovšem jeho nepřátelé ho vystopují a začíná boj. Kniha má strhující dějový spád a je hodně akční, čte se sama. Proto vám ji určitě doporučuji. Petr Kvapil, 3. B číslo 2 ročník 2014/2015
Zamyšlení Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči Tak praví staré české přísloví. Osobně si myslím, že je velmi pravdivé, mýlím se však? Když vidíme krásně barevného, pestrého, velkého papouška, je nám milejší než-li obyčejný černý kos nebo vrabec sedící na leckteré střeše. Nebo když má vlk krásnou a hustou srst, také v nás budí větší respekt než nějaký vypelichaný vlk stařík. Proč to tak není s řečí? Proč tak často zapomínáme na velikost, krásu a pestrost našeho jazyka? Myslím, že je to velká škoda, protože čeština je opravdu krásný a velmi bohatý jazyk. Slovní zásoba řady Čechů je však bohužel velmi chudá. Stále častěji se v běžné řeči i mluvených projevech vyskytují vulgární výrazy a to by se dle mého názoru opravdu dít nemělo. Řekněte, proč neobdivujeme člověka, který se vyjadřuje spisovně, hovoří plynule a jeho řeč je bohatá a pestrá? Proč místo toho vzhlížíme ke komikům, hercům, politikům a v neposlední řadě i ke zpěvákům, jejichž řeč je vypelichaná, chudá a plná vulgarismů? Vždyť ve vyjadřování člověka se přece skrývá celá jeho osobnost. Vždyť přece to, jak mluví, vypovídá vše o jeho charakteru. Martina Jemelková, 3. B strana 16
v objetí jiného šťastnou, s úsměvem, už mne nespatří dnes ani zítra. Vzal jsem provaz a čert to vem, pověsím se já za jitra. Na křídlech múzy Mám rád svou ženu Mám rád svou ženu, mám rád své děti. Rád za slávou se ženu, nerad vyhazuju smetí. Žiju normálně jako každý druhý, není na mě nic k divení. Mám práci, nemám dluhy, mám auto, psa a manželku k tulení. Mým koníčkem základním je modelování letadýlek a jiných strojů. Rád se autem projedu, nahoru do kopce, ba i dolů. Proč říkám vám tato slova? Protože nejsem tak úplně v pořádku, až večer zahouká sova a opře se měsíc do pole řádků tak odhalí jeho svit to, co mělo zůstat skryto. Už mám konečně klid. A mé ženě poroste žito. Hrom děl mě ohlušil Hrom děl mě ohlušil, padl jsem na kolena. Svět se válkou zasmušil, víra v mír není povolená. Věř tomu, co ti říkají, žádná jiná pravda není. Každý však myslí si potají, že se stejně nic nezmění. Ať bojuješ za ty či za jiné, věř, že bojuješ zbytečně. Mnoho dobrých lidí zahyne, teď možná zatvářil ses netečně. Mysli však na utrpení, mysli na slzy dívek a matek. Nic na světě tu není, co by vyrovnalo v jejich životech zmatek. Vždyť každá dýchá pro toho svého, ať je to muž či syn. Až dozní zvuk výstřelu mého, Tak pamatuj, že jsem tu byl. Dobré ráno, světe Dobré ráno, světe, dobré ráno, další dne. Všechno kolem kvete, všechno kromě mne. Proč nejásám a nejsem pln lásky? Proč nejsem šťastný za další den? Proč mám na čele vrásky, proč přeju si, aby to byl sen? Zrada mě stihla a zakryla slunce mé radosti. Když dívka mých snů se mihla kolem jiného, to dělá mi starosti. Nedal jsem jí dost, nebyla láska to, co chtěla. Zbořil se radosti most, když viděl jsem ji včera Jakub Štefánik, 2. C kresba Adam Jiříček, 2. C číslo 2 ročník 2014/2015