Jonáš Hájek Suť Česká poezie Jonáš Hájek Cena Jiřího Ortena 07 Nominace Magnesia Litera 08 fra.cz fra
Jonáš Hájek Suť Česká poezie fra
fra
Jonáš Hájek Suť
Jonáš Hájek Suť fra
Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR Agite/Fra, 2007 Text Jonáš Hájek, 2007 Cover photo Michal Rydval, 2007 Author photo Jan Fila, 2007 ISBN 80-86603-60-1 6
Se mnou se do brnění schováš v náruči starých, zplstnatělých dek do básně, jež jak pevný podpalovač zahoří bíle. Na plný úvazek. 7
Stárnoucí muž se vleče plískanicí. Hrbí se v hruškách. Chtěl by ke kamnům. Nastydlý podzim kašle. Smyčce, bicí. V orchestru mlhy hledá vlastní dům. Na vrata fouká. Bláto Nedojde k nim? Uťatá větev. Listy. Žluté stáje. Po cestě zemře. Padne podchlazením. Ve sklepě nový se sklem v ruce zraje. 8
Vykácené hory Estétsky ses kochal vyléváním džbánu: každou kapku jsi pak chtěl slíbat zpět. Rovná poušť kolem však zřejmě žízní víc. 9
Příběh jezírka Náhle si vzpomněl na nebesa. Vykřikl: Bože! Utonu! Kameněl vědomím, že klesá, a o to víc se blížil dnu. I sochu škrtil v pozdní víře drát, který trestat nepřestal. A kolemjdoucí pyšné zvíře bez povšimnutí kráčí dál. 10
Chalupa Vyhaslá kamna příjezdu a černá zrnka myší. Náznaky plísně koberců. Zahradou tání slyšíš. Na stole tramín vypitý. Světnice sešeřelá. Zápraží hostí pozvolna dvě dýchající těla. Vyhlídka do vsi mlhavá. Krajina poztrácená děravou kapsou všednosti, kde ty je tvrdá měna. Ráno i pod peřinou snu je plevelnatá zima. Prostřeno. Nečekaný svit starostem otisk snímá. 11
Plavba V ruce se těší rozevřené nůžky: blíženci po stranách a mezinoží jedno. Napjaté magnety, na povel mužských prstů čekají, kdy k sobě sednou. Naše loďstvo, stlučené řeckými nýty! Stojíme na místě, s klidem v žaludku. Moře je zatuhlé a z jeho sítí nevyveslujem ani s bubny předsudků. Ptáme se, kdo ukrad vítr plachtám mezitím k dlani připalčuje Bůh a s panáčky si krátí dlouhou chvíli. Jak se tak všechno zvolna cachtá hladinou, nuda bezvládnosti ještě sílí a z nebes plandá rozstříhnutý vzduch. 12
Bezdomovec Včera šel parkem, viděl sem ho, byl to jedináček tmy. Jak palimpsest, vyškrábnutej každym ránem, poslední, co zapisoval, bylo tlustou čárou: Prolnutí sebe se samým, mlel si, já totožnost ať aspoň chvíli Předtim zas v hospodě: Žena a srdce Vypadni, nevzdychej tady, vrchní na něj, voběma trvá, než je rozpumpuješ, co? Teď si můžeš honit akorát tak bycha! Jó, pravdy půllitrů a jejich dna, čísi smrad, ulice domovy naruby, člověk by si to taky kolikrát Je u potoka. Hlásil bych to, ale sem bez dokladů. 13
Nokturno U stolu sedí piják, jenž si právě pěstuje tragédii jako fazoli. Dřív brankářem na vnitřním hřišti znavený genitiv schne opodál a nebolí. Bývalý chlast na podlaze prýští ze střepů: sovice třikrát pálená u kamen. Bytem jde dotaz, který loket dal podpírané hlavě zda budu ještě někdy někde přítomen. 14
Kam zmizel holub? Nedaleko konzervatoře jsme spatřili cosi zcela bezlakého. Být jen se sebou, je v tom ptaní a žádá odpověď. Kde sebral náš vypečený kraj špatnou parafrázi oběda? Třeba byl v křídlech ještě život a v něm i vzlétnutí bolesti navzdory. Nebo se naskytla nějaká kola, mrštila zbytek přímo nikam a tohle poslala na chodník. Že jsme však tři, zdá se nám akorát směšné to nevědomé neštěstíčko. Osamocený pařát, který průkazně nevyrostl bez těla. 15
Co když na tebe svět něco ví, o čem nemáš zdání? Na pánvi hlavy máslo jako sníh ti taje, tvé vnitřní slunce každým hnutím zahřívá je, a život nehýbat se brání. 16
Autoškola Pozor na výduť, hladový oko, kontrolovat měrku Nemáš rád řemen? Užívej zbylých ampérhodin! Náš čtyřtakt poháněný starostmi Svou herku žeň dál, ať se nenadýcháš vlastních zplodin. Načteno v postřikovačích, jedeš aspoň stem po dálnici s jedním exitem. 17
Na břehu vězí plno skrytých drátů. Plody i trny překážejí blátu. Výpověď všemu, aspoň na hodinu! Podivná změť se zatím změní v hlínu. 18
Velikonoce Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund. Nazítří na mši duní aleluja místních, koupíme vajíčka, nařežeme pruty. Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti, horko, trocha hantecu a pak zas domů. Chci něco říci, jak bych to jen vystih K ránu připluly ledy. Spousta němé suti. 19
Ukazuji své milé, jak umím řídit. Auto se třese. Pokrývku rozkládáme roztouženě Znovu se našly i brýle, odložené v lese. Byli jsme, tak přirozeně! 20
Jsi ponechaný. Uvidíš holičky, jak zručně zastřihují tvá příčestí. Snad tvá povaha, sklíčená políčky, jednou odemkne, co bylo zaseto. 21
V bazénu Kdo nejdřív okusí nohou, možná se vyznává z ochutnávek osudu. Stejně tam sestoupíme. Jordánsky se ponořujeme, zlepšujeme záběry, narážíme na sebe při znaku. Odevzdáváme se. Včerejší podvojnosti, znalost klamných spojů, vše věrně plave s námi: jsme stále oblečeni. Pokud pak máme, již uschlí, zčervenalé oči, je to snad proto, abychom nezapomněli pláč. 22
Photo Jan Fila, 2007 Tak konečně zase jednou debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bez možného a nutného dalšího vývoje), s autorem, který neředí první sbírku publikováním netrpělivých a nedodělaných náčrtků, chvíli vypadajících tak básnivě Jonáš Hájek si nenápadně (a vážně) hlídá svůj jazyk, neotřelý, ačkoliv prostý exkluzivit a násilností. Dokáže veršem mlčet i ironicky trnout, především ovšem dokáže udržet v textu temperaturu osobního vzrušení a prožívání, která pak nedovoluje, aby se verše staly dekorací, byť umně předenou. Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet do skutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvláštně pomalé a jímavě obyčejné. Vidění, v němž si nepřekáží benzinová pumpa s tajemstvím to je mi zvlášť drahé. Petr Hruška Cover Michal Rydval, 2007 9 788086 603605
Photo Jan Fila, 2007 Tak konečně zase jednou debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bez možného a nutného dalšího vývoje), s autorem, který neředí první sbírku publikováním netrpělivých připravujeme a nedodělaných náčrtků, chvíli vypadajících tak Dorota básnivě Masłowská, Jonáš Hájek Královnina si nenápadně šavle (a vážně) hlídá Yasmina svůj jazyk, Reza, neotřelý, Adam Haberberg ačkoliv prostý exkluzivit a násilností. Dokáže Izzo, Totální veršem chaos mlčet i ironicky trnout, Jean-Claude Frédéric především Beigbeder, ovšem Povídky dokáže psané udržet pod v textu vlivem temperaturu Rahímí, osobního Tisíc vzrušení domů asnu prožívání, a hrůzy která pak nedovo- extáze Atík Lianozovo. luje, aby Antologie se verše staly ruské dekorací, minimalistické byť umně poezie předenou. Borkovec, Přirozeně Berlínský nechává sešit/zápisky poezii její sílu ze Saint-Nazaire vhlížet do Petr Jonathan skutečnosti, Crary, Techniky v tomto případě pozorovatele do skutečnosti zvláštně pomalé Didi-Huberman, a jímavě obyčejné. Ninfa moderna Vidění, v němž si ne- Georges John překáží Berger, benzinová O pohledu pumpa s tajemstvím to je mi Raúl zvlášť Rivero, drahé. Důkazy spojení.pdf Petr Hruška Cover Michal Rydval, 2007 fra 9 788086 603605