Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona/číslo materiálu: III/2 VY_32_INOVACE_TVD535 Jméno autora: Mgr. Lucie Křepelová Třída/ročník 2. ročník Datum vytvoření: 24.3.2014 Datum ověření: 26.3.2014 Vzdělávací oblast: Tematická oblast: Předmět: Způsob využití: Klíčová slova: Druh učebního materiálu: Člověk a zdraví Srdečně-cévní soustava Tělesná výchova s didaktikou Prezentace je určena k seznámení se s vlastnostmi a stavbou srdce.rozlišuje krevní oběhy člověka a představuje hlavní ukazatele srdeční činnosti. Krev, cévy, tepny, žíly, vlásečnice, srdce, myokard, věnčité tepny, systola, diastola, krevní oběh, srdeční frekvence, krevní tlak, minutový objem srdeční. Prezentace
SRDEČNĚ - CÉVNÍ SOUSTAVA Vlastnosti a stavba srdce. Krevní oběhy. Ukazatele srdeční činnosti.
Krev Zopakujme si: Jaké funkce má krev? Z čeho se skládá? Krev rozvádí kyslík z plic do tkání a odvádí oxid uhličitý z tkání do plic. Rozvádí živiny, hormony, vitamíny. Odvádí z tkání odpadní látky. Chrání tělo před infekcí. Udržuje stálou tělesnou teplotu. Krev se skládá z krevní plazmy (převážně voda) a krevních tělísek: červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky.
Cévy Porovnejte stavbu cév. TEPNY ŽÍLY VLÁSEČNICE vazivový obal endotel (nejvnitřnější vrstva všech cév) vrstva z elastických vláken a hladkého svalstva Obr. 1: Stavba cév
Srdce dutý svalový orgán, uložený za hrudní kostí, hrotem směřuje doleva vlastní srdeční svalovina se nazývá myokard; zvláštní druh příčně pruhované svaloviny svalovina srdce je neunavitelná a neovladatelná vůlí činnost srdce je řízena automaticky a rytmicky impulsy, které vznikají přímo v srdci
Stavba srdce srdce je rozděleno podélnou svalovou přepážkou na pravou a levou část v pravé polovině je krev odkysličená, v levé okysličená každá polovina má dvě části: horní menší síň, dolní větší komoru síně a komory jsou odděleny chlopněmi; chlopně usměrňují průtok krve jen jedním směrem, a to ze síní do komor
Výživa srdce srdce potřebuje pro neustálou práci pravidelný a dostatečný přívod kyslíku a živin věnčité tepny přivádějí srdeční svalovině kyslík a živiny ucpání některé z nich způsobí odumření příslušné oblasti srdeční svaloviny, označujeme jako infarkt myokardu
Činnost srdce základem rytmické činnosti srdce je střídání stahu a ochabnutí srdeční svaloviny STAH = SYSTOLA OCHABNUTÍ = DIASTOLA srdce se nesmršťuje jako celek; činnost obou síní i komor je synchronizována; když je systola komor, je diastola síní a naopak při stahu se dutiny v srdci vyprazdňují (krev se ze srdce vypuzuje), při ochabnutí se naplňují
Krevní oběh se skládá ze dvou hlavních částí: ze srdce, které svými stahy zajišťuje proudění krve v uzavřeném systému cév z uzavřeného systému cév, jimiž krev proudí v těle Krevní oběh se dělí na velký a malý oběh
Velký (tělní) oběh z levé komory vychází největší tepna v těle aorta (srdečnice), která zásobuje okysličenou krví všechny orgány v těle po průchodu vlásečnicemi se odkysličená krev sbírá do žil a vrací se dutými žilami (horní a dolní dutá žíla) do pravé síně srdce ve velkém oběhu proudí tepnami krev nasycená kyslíkem, žilami krev chudá na kyslík
Malý (plicní) oběh začíná v pravé komoře, ze které plicními tepnami proudí odkysličená krev do plic v plicích dochází k výměně plynů; oxidu uhličitého a kyslíku do levé síně srdce přitéká okysličená krev z plic plicními žilami PAMATUJME SI! do síní srdce přitéká krev ze žil, z komor je krev vypuzována do tepen
Popište stavbu srdce a krevní oběhy. plicní tepna pravá síň PLÍCE levá síň plicní žíla MALÝ PLICNÍ OBĚH chlopně dolní a horní dutá žíla Pozn. Levá část se při pohledu na srdce zobrazuje vpravo. pravá komora ORGÁNY levá komora aorta (srdečnice) tok krve VELKÝ TĚLNÍ OBĚH Obr. 2: Stavba srdce a krevní oběhy
Ukazatele srdeční činnosti Srdeční frekvence Tepový (systolický) objem srdeční Minutový objem srdeční Krevní tlak Každým stahem vypuzuje srdce do oběhu určité množství krve. Uvedené funkční hodnoty vyjadřují číselně čerpací výkon srdce.
Srdeční frekvence (SF) počet srdečních stahů za jednu minutu její velikost je závislá na věku, pohlaví, tělesné práci, na vnějších a vnitřních podmínkách (trénovanost, emoce, únava, zdravotní stav, počasí) u novorozenců je srdeční frekvence značně vysoká (kolem 140 tepů za minutu) u dětí předškolního věku kolem 90 až 110 u dospělého člověka je přibližně 70 až 75 cyklů za minutu
nejnižších hodnost dosahuje SF při spánku (bazální tepová frekvence), kdy je o 10 až 20 tepů nižší než v bdělém stavu za tělesného klidu při tělesné práci stoupají nároky na zásobení kyslíkem a SF se zrychluje až na 180 až 200 tepů za minutu (maximální tepová frekvence) práci srdce zaznamenává EKG (elektrokardiodiagram) orientačně lze SF změřit hmatem na dolním konci předloktí na palcové straně
Tepový (systolický) objem srdeční (Qs) objem krve vypuzený během jedné srdeční systoly hodnota je závislá na rozměrech srdce, kontraktilitě myokardu, plnění dutin srdce, na fyzické aktivitě apod. v klidu kolísá mezi 60 až 80 ml, při tělesné práci se může zvýšit na 100 až 150 ml
Minutový objem srdeční (Q) množství krve vypuzené ze srdeční komory za minutu; srdeční výdej je určen velikostí systolického tepového objemu a tepové frekvence v klidu je průměrný minutový objem dospělého člověka asi 5 l při svalové práci se může zvětšit až na 40 l; zvětšuje se tím, že se zrychluje srdeční činnost a zvětšuje tepový objem
Krevní tlak (KT) síla, kterou působí krev, vypuzená činností srdce do krevního oběhu, na stěny cév velikost závisí na systolickém a minutovém objemu srdečním, na odporu cévního řečiště, na množství krve v tepnách a na vazkosti krve nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční činnosti (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak)
krevní tlak se označuje dvěma číselnými hodnotami, oddělené lomítkem ideální hodnota KT dospělého člověka: druhá hodnota je diastolický tlak 120/80 Kpa (Torr) první hodnota je systolický tlak
Použité zdroje MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vydání. UK Praha: Nakladatelství Karolinum, 1994, 263 s. ISBN 80-7066-980-2. JELÍNEK, Jan. ZICHÁNEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. 6. vydání. Nakladatelství Olomouc, 2003, 574 s. ISBN 80-7182-159-4. NOVOTNÝ, Ivan. HRUŠKA, Michal. Biologie člověka pro gymnázia. Praha: Nakladatelství Fortuna, 1999, ISBN 80-7168-462-7.