Fiat září - říjen/2015 Farní časopis farností Vlachovo Březí, Dub, Předslavice 15.6. Jak uchovávat otevřenost srdce pro Boží milost Křesťan se má naučit chránit svoje srdce před vášněmi a světským lomozem, aby byl připraven přijmout kdykoliv Boží milost. Existuje příhodná chvíle pro přijetí štědré Boží milosti a tato chvíle je teď. Křesťan, řekl papež František, si toho musí být vědom a mít srdce připravené k přijetí tohoto daru a vyklizené od světského lomozu, který je vlastně lomozem ďábla. Svatý Otec se ve své reflexi inspiroval oběma čteními z dnešní liturgie. Od sv. Pavla (2 Kor, 1-10) převzal důraz na to, aby nebyla přijata nadarmo Boží milost, pro níž je příhodná doba teď, jak praví apoštol. To znamená, pokračoval papež, že Pán nám dává milost pokaždé, je to dar, který je zdarma. Přijměme jej vybízel dále a věnujme pozornost i tomu ostatnímu, co říká svatý Pavel, totiž nikomu v ničem nedávat pohoršení, Je skandální křesťan, který se nazývá křesťanem, chodí do kostela, v neděli je na mši, ale nežije jako křesťan, nýbrž jako světák a pohan. A takový člověk pohoršuje. Kolikrát jen slýcháme v našich čtvrtích, obchodech: podívej na tamtoho nebo na tamtu. Každou neděli je na mši a potom dělá to a to A lidé se pohoršují. Pavel proto říká: nepřijímejte Boží milost nadarmo. A jak přijímat?
Nejprve je tu ona příhodná doba, o níž Pavel mluví. Musíme být bdělí, abychom zachytili dobu Boží, tedy dobu, kdy bude Bůh procházet naším srdcem. Práh této pozornosti, pokračoval papež, dosahuje křesťan tím, že uvede srdce do stavu bdělosti, vzdálí se od každého rozruchu, který nevychází od Pána, a zbaví se věcí, které odnímají pokoj. Srdce osvobozené od vášní dodal papež je takové, které přibližuje dnešní evangelium (Mt. 5, 38-42). Ježíš vykládá starozákonní příkaz oko za oko a zub za zub, obrací tuto perspektivu a vyzývá nás, abychom tomu, kdo nás udeří, nastavili druhou tvář a s tím, kdo nás nutí doprovázet jej jednu míli, abychom šli dvě. Být svobodní od vášní a mít pokorné a mírné srdce. Srdce se střeží pokorou a mírností. Nikdy ne bojem a válkami. Nikdy To je lomoz: světský lomoz, pohanský či ďábelský lomoz. Pokojné srdce nedává nikomu v ničem pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, říká Pavel, který mluví o kněžství, ale také o službě křesťanského svědectví, aby nebyla kritizována. Střežit srdce, aby vždycky patřilo Bohu, jak to vypočítává sv. Pavel v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech, pokračoval papež. Všechny tyto věci jsou však nepěkné a já mám střežit svoje srdce, abych přijal Boží štědrost a dar? Ano! A jak to udělám? Pavel pokračuje: čistotou, poznáním shovívavostí, dobrotivostí, duchem svatosti. Pokorou, dobrotivostí a trpělivostí, která si hledí pouze Boha a udržuje srdce otevřené pro Pána, který přechází. Končil papež František 15.6. ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.
Událo se o prázdninách Povzbuzením pro naši farnost bylo hodně udělených křtů (dvanáct za prázdniny). Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, učiňte ze všech národů učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat vše, co jsme vám řekl. (Mt 28, 18-20). Můžeme přemýšlet o křtu, prvé svátosti, kterou jsme přijali. Každá svátost je vazbou mezi nebem a zemí, člověkem a Bohem. Křesťanský Bůh se nechová jako vítěz, který by od poraženého člověka něco vyžadoval. Nabízí mu smlouvu jako svobodnému partnerovi. Už to je nepochopitelně velkorysé, protože co je člověk proti Bohu. Křest má charakter smlouvy a z obou stran jsou vysloveny závazné sliby. Jako vždy u svátostí je to smlouva zcela osobní. Jsem to já, přesně označený jménem, kdo do ní vstupuje. Křest jako každá svátost bere něco všedně pozemského, časově omezeného a vynáší to do věčné existence Božího života v nekonečnu nebes. V daném případě je to můj život. Setkání mladých na faře - od 10 do 12.8. proběhlo setkání mladých lidí (14-17 let) na faře. Přijeli se povzbudit ve víře, najít nová přátelství. Díky za obětavé doprovázení našemu p.faráři Jendovi Mikešovi a Karlu Falářovi.
Soustředění dětského chrámového sboru sv. Ignáce z Březnice Konalo se na faře ve třetím srpnovém týdnu. 11 dětem a dvěma vedoucím se na faře moc líbilo. Kromě nacvičování, hrály hry na faře i venku, navštívily věž, podnikaly výlety. Pěkné byly jejich rozcvičky po ránu na vlachobřezském náměstí. apod. V pátek si je mohla poslechnout prachatická farnost (na varhany doprovázel Mikuláš Troup), v neděli při mši svaté zase naši farníci (varhanní doprovod Jan Kubašta). Asi největším zážitkem byly dívčí a chlapecké soprány. Nácvik byl na faře i v kostele Společné foto po mši sv. Děti objevily podzemní místnost/fara/ Seznámily se s kostelem Sv.Ducha P.S. Velký potlesk je odměnil jak u nás, tak v Prachaticích, rovněž pak 5.září na koncertě v Chrobolech před svátkem Narození Panny Marie. Jsme byli moc rádi, že jsme mohli prožít nevšední zážitek. 29.11.2015 od 19 hodin budou opět koncertovat v prachatickém kostele..
Poděkování Díky dárci kuchyňské linky byla zvelebena kuchyně na faře (vč. doplnění nádobí s ohledem na konání akcí s mládeží z vikariátu). Díky patří také těm, kteří pomohli s vystěhováním dožilého nábytku a s instalací kuchyně. Požehnání dětem a rodinám do nového školního roku 30. srpna odpoledne měly děti s rodiči možnost vyprosit si při bohoslužbě požehnání do nového školního roku. Potom jsme se přesunuli na faru. Původní plán na opékání buřtů byl kvůli horkému počasí operativně nahrazen posezením s nanukem. Přesto si děti odpoledne užily prozkoumáváním fary, fotbálkem, stolním tenisem a kulečníkem. Dospělí zas využili čas k příjemnému popovídání.
Pozvánka k modlitbám za uzdravení 20.9. a 15.11.2015 od 15:00 se budou opět konat modlitby za uzdravení v kostele v Prachaticích. Je možno se zúčastnit ve společenství nebo také individuálně, kdy se kněz a další dva lidé modlí nad vámi a Pán uzdravuje minulost (vždyť u Boha není čas ). Minulost stále nosíme v sobě Józef Augustyn Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety. Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Je to právě ona s celou svou historií, která ovlivňuje rozhodujícím způsobem osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. "Každý aktuální stav je určitým způsobem poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů" - tvrdí Roman Ingarden. (...) Celá minulost je sama ze sebe neustále automaticky konzervována. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života." Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze vzhledem k celé této historii mohou být účinně léčena. Rodinná historie ovlivňuje důležitým způsobem utváření celého našeho života a podobu vztahů, které navazujeme. Právě rodinná pouta - ta minulá stejně jako současná - rozhodují do značné míry o našem lidském štěstí. Čím jsou pevnější, tím jsme šťastnější. Tato blízkost však představuje i nemalé riziko. Čím intimnější jsou vzájemné vztahy mezi rodinnými příslušníky, tím snadněji může dojít k vzájemnému zranění. Těžko lze zranit někoho, kdo žije daleko od nás. Snadno však zraníme toho, kdo žije v naší blízkosti. Zranění v rodinných vztazích jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o "starou historii", kterou jsme prožili už před mnoha lety. Právě ony staré záležitosti mohou být
zdrojem bolesti, pokud nebyly uzdraveny a očištěny, a mohou také do jisté míry ovlivňovat naše aktuální postoje, jednání a samozřejmě vztahy v naší rodině. Právě proto je nesmírně důležité vrátit se ke všem ranám, které jsme utrpěli v rodinném prostředí, abychom je nepřenášeli (zpravidla nevědomky) na své aktuální vztahy v rodině i mimo ni. "V mnoha případech se stává," píše Carl Gustav Jung, "že v sobě člověk nosí určitou minulost, se kterou se nikomu nesvěří a kterou obvykle kromě něho nikdo další nezná. Pro mne však začíná skutečná terapie teprve po zjištění této osobní historie. Představuje totiž tajemství nemocného - tajemství, které ho zlomilo. Přesto se v ní ukrývá klíč k terapii. Záleží na lékaři, zda nalezne způsob, jak se k ní dostat. Musí klást otázky, které se týkají celého člověka." To, co C. G. Jung odhaluje u lidí psychicky zraněných, je třeba umět vypozorovat také u těch "normálních", kteří vykazují zjevně menší ublížení, což však vůbec nemusí znamenat, že by méně trpěli. Také malá ukřivdění a "malá", avšak po delší čas vzájemně působená zranění, mohou tvořit tlustý nános pocitu křivdy, a ta vyžaduje vnitřní uzdravení. z knihy Křivda, odpuštění a smíření, vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Citáty Nemůžeš-li učinit, co chceš, čiň aspoň to, co můžeš. Kdo činí, co může, činí mnoho. Sv. Ignác z Loyoly Jestli Bůh není, proč je na světě tolik dobra? Martin Luther Láska je jediný podnik, ve kterém čím víc se utratí, tím více se vydělá. Bruno Ferrero Lidé nechtějí být poučováni, chtějí být přijímáni. Werner Bergengruen Čas mají vždycky jen ti, kteří milují. Málo času má pouze ten, kdo má málo lásky. P. A. Laun
Slovo mají děti Milý Bože, až budu velký, chci být stejný jako táta, ale ne tak chlupatý. Štěpán Milý Bože, díky za brášku, ale já jsem se modlila za pejska Gábina V náboženství jsme se učili, co děláš. Ale kdo to dělá, když jsi na dovolené. Janka Pamatuješ, jak nám odpadla škola, protože bylo hrozně moc sněhu? Nešlo by to udělat znovu? Olda Milý Bože, je to pravda, že se táta nedostane do nebe, když bude doma mluvit jako na fotbale? Anička Z našich matrik Křest 11.4. 2015 Vojtěch Boška 10.5.Vendula Mikešová 4.7. Johanka Uhrová 5.7. Matyáš Zdeněk Novák 5.7. Tobiáš Herzig 31.7. Martin Koželuha 1.8. Nela Čermáková 15.8 Adéla Fleischmannová 22.8. Natálie Marie Frková 23.8.Gabriela Michaela Kubištová 23.8. Anežka Květa Kubištová 29.8. Simona Pavlína Baštová 29.8. Barbora Hrabáková 2.9. René Kresja (dospělý) Svatby Ladislav Divila a Ing. Ivana Trochtová Pohřby 4.8. František Hraše Prosíme vzpomeňte na ně ve svých modlitbách!
EUCHARISTIE (17. října 2015 se koná Národní eucharistický kongres v Brně) V roce 2007 měl v ČR duchovní obnovu exorcista P. Elias Vella. Pro povzbuzení uvádíme od něho skutečný příběh o moci Eucharistie) Otec Elias Vella hovořil o adoraci. Je to vlastně modlitba, kdy člověk zůstává před Pánem. Jako příklad uvedl opalování. Člověk zůstává ve slunečním světle, ale nemusí myslet na slunce. Po 30 min. odchází, energie vstoupila do něj a on pouze zůstal na slunci. A adorace to je takové opalování v Ježíšově světle. P. Vella se to naučil od sicilského kněze. Od něj bylo pozván, aby měl duchovní obnovu na Sicílii v oblasti, kde vládla mafie. Italský farář řekl otci Vellovi, že se začne mší svatou. od 20h. V ten čas byl kostel úplně nabitý (stovky lidí). Byla to krásná oslava. P. Vella nechápal, co se děje. Po bohoslužbě mu italský kněz vyprávěl. Když jsem sem přišel před 8 lety, byl kostel úplně prázdný. Všechna okna na faře měla mříže. Měl jsem pocit, že jsem ve vězení. Přišla neděle a do kostela nevkročila ani noha. Tak jsem prožil 10 dní. Navíc lidé mi říkali, abych v určitých hodinách raději nevycházel z fary, abych zamykal vrata. Položil jsem si sám sobě otázku: Proč mě sem otec biskup poslal? Šel jsem za ním a řekl jsem mu: Je mi to líto, ale já tam nevydržím. Biskup: No máš pravdu, trochu jsem tě oklamal. Musel jsem mít soucit s těmi lidmi. Kněz: Ale já se z toho zblázním. Biskup: Zkus to nějakou dobu vydržet. Jdi a modli se. Farář se vrátil a byl v depresi víc než na začátku. Ptal se Ježíše, co mám dělat. Pak si řekl mám poslouchat biskupa a budu se modlit. Každý
den od 7 do 19 hodin vystavím Nejsvětější svátost oltářní. Modlil jsem se: Ježíši, můj Pane, já nemohu přitáhnout lidi, ale ty můžeš. A začal jsem trávit čas před Eucharistií. A teď jsme tady sami dva. Jsme 2 společníci. Potom jsem si vzal svůj počítač, obědval jsem před Nejsvětější Svátostí, modlil jsem se. A tak jsme spolu trávili celé dny. Uběhlo 6 měsíců a do kostela náhle vstoupil jeden člověk. Byl celý potetovaný, podle vpichů na rukou bral drogy, byl velmi nervózní. Dalo by se říci, že to byl skoro zločinec. Pro sicilského kněze to bylo neobvyklé a hned k němu šel a přivedl ho před Eucharistii. Ptal se ho proč přichází. On odpověděl: Nevím, něco mne táhne, abych vstoupil do kostela. Kněz říká: Pojď blíž před Eucharistii. Ten člověk se v životě nemodlil. Pan farář mu říká: Nemusíš dělat nic, mysli si, co chceš a začal se v duchu modlit. Tak to trvalo 10 minut. Člověk odchází a pan farář mu říká: Teď mi musíš slíbit, že přijdeš zítra znovu. A tento člověk přicházel každý den A to je příběh opalování před Ježíšem. Později vešel do chrámu další člověk byznysmen, kterému se něco v obchodech pokazilo. Pak přichází prostitutka. Prostě začali přicházet noví a noví lidé. Kněz řekl otci Vellovi: Viděl jsi ten nabitý kostel. To u všechno jsou zázraky Eucharistie. Dříve se nikdo z nich nedokázal modlit, ale Ježíš je proměnil. Dál kněz řekl: Já tady nejsem farářem. Farářem je Ježíš, já jsme jen jeho pomocník. Adorace to je modlitba v tichu. Nechávám Boha, aby ve mně působil, co chce, aniž bych se znepokojoval, co mám říct. Být v Jeho přítomnosti je samo o sobě velkou modlitbou. Adorace před Ježíšem -opalování před Pánem i když jen krátký čas, nezůstanu stejný, když odcházím.
Srdečně zveme na Eucharistický kongres 17. října Odjezd do Brna v 5:00 z Prachatic z Malého náměstí, v 5.15 z Netolic na náměstí. Duchovní doprovod bude mít pan vikář Josef Sláčík. Na programu mše svatá za účasti českých biskupů od 10:30, pak eucharistický průvod městem. Na zpáteční cestě se zastavíme ve Znojmě u hrobu Matky Vojtěchy (v Prachaticích požehnaně působí řádové sestry boromejky a laici v Domově Matky Vojtěchy, kde je 23 lůžek pro lidi nemocné Alzheimerovou chorobou. Tato řeholnice zažila veliké utrpení za minulého režimu. Zemřela v pověsti svatosti na následky věznění. V současné době se vyhodnocují podklady pro její blahořečení. Sv. Pio byl velký ctitel Eucharistie. Velmi se připodobnil utrpení Ježíše. Měl 50 let krvácející stigmata na rukou, nohou a v boku. Velikost ran odpovídala snímkům z Turínského plátna. Pro lékaře byla tato zranění nepochopitelná. Je známo, že normální a krvácející rána se časem zahojí nebo hnisá. Jeho rány krvácely, nehnisaly a zahojily se den před smrtí 22.9.1968. Ten den byly rány zahlazeny a již nekrvácely Ale předtím Otec Pio velmi trpěl za spásu duší. Rovněž satan na něj útočil. Zažil ústrky i ze strany církve nemohl 9 let veřejně sloužit mši svatou. Ale on církev vždycky miloval a později byl zákaz také na nátlak věřících odvolán. Je zajímavé, že při mši svaté po svatém přijímání bolesti vždy zmizely a otec Pio zažíval předchuť nebe. Silné bolesti se pak objevily až po skončení mše svaté. Ve svých dopisech píše (E III, 282-283): Eucharistie je nejmocnější lék proti všem našim slabostem, je to velkolepý prostředek k dosažení křesťanské dokonalosti. Je však třeba přijímat Ho s velikou touhou i s vůlí, nasazovat všechny síly v tom, že se mu chceme stále více připodobňovat. Musíme se opravdu snažit o to, abychom ze svého srdce skutečně vykořenili všechno to, co se nemůže líbit Tomu, jehož chceme přijmout jako hosta. Přihlašujte se co nejdříve v sakristii.
Pravidelné bohoslužby ve farnostech: Vlachovo Předslavice Dub Březí pondělí úterý středa 17:30 čtvrtek pátek sobota 18:00 neděle 8:00 11:00 30 min přede mší sv. je modlitba růžence a příležitost ke sv.zpovědi. Eucharistická adorace: v adorační kapli na faře každý pátek od 7:00 do 19:00 Pane, děkujeme Ti, že k Tobě můžeme přicházet a že na nás čekáš. Ty nás nepotřebuješ, ale my Tě potřebujeme. Ty nás chceš občerstvit, dát nám tolik potřebný pokoj, naději a hojnost milostí. Chvála Tobě Pane. Ty máš na nás vždy čas. Kontakty: farář: P.Mgr. Josef Sláčík tel: 388 312 158 (fara Prachatice) mobil: 731 402 888 kaplan: P. Jan Mikeš mobil: 724 292 901 pastorační asistent: Pavel Benda mobil : 731 230 357 e-mail: farnost.vlbrezi@seznam.cz, www.farnost-vlachovo-brezi.cz