MASARYKOVA UNIVERZITA. Uvedení do křesťanského života Liturgie křtu dětí a dospělých

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE Uvedení do křesťanského života Liturgie křtu dětí a dospělých Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Willi Türk Autor práce: Sylvie Šujanská

Bibliografický záznam ŠUJANSKÁ, Sylvie. Uvedení do křesťanského života Liturgie křtu dětí a dospělých: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2013. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Willi Türk. Anotace Křest je vstupní (tzv. iniciační) svátostí do života s Bohem, do křesťanského společenství, skrze které člověk získává nový rozměr bytí. Je první ze svátostí, a proto je základem a předpokladem k udělení dalších svátostí. Při křtu novorozeněte, který ještě nemůže sdělit svou vůli, či přijmout nebo nepřijmout víru, se úkolu zhošťují rodiče, kteří chtějí své dítě vychovat ve víře. O mnoho zajímavější je pak konverze dospělých, kteří svůj život prožívali naprázdno, ale Bůh se jich natolik dotkl, že ho chtějí se vším, co nabízí, přijmout. Proto se i věk katechumenů odráží v křestní liturgii, která je u dětí a dospělých odlišná, stejně, jako je odlišná i samotná příprava na uvítání do křesťanského života. Annotation Diploma thesis Introduction to the Christian life/rites for baptism of the children and the adults deals with baptism, which is the first and the initiation sacrament for entry to the life with God, to the life of Church. This thesis includes preparations and liturgies for dispensing sacrament of baptism to children and adult. Embracing of baptism is different for those two categories, especially because of age, which is reflected to particular rites. Klíčová slova Křest, svátost, liturgie, křestní příprava, křestní liturgie, udílení křestní svátosti, křtěnec, rodič, kmotr, udělovatel, církev. Keywords Baptism, sacrament, liturgy, preparation for baptism, liturgy of baptism, dispensing of baptismal sacrament, baptized, parents, godfather, celebrant, Church.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 20. dubna 2013 Sylvie Šujanská

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu práce PhDr. Mgr. Willimu Türkovi za cenné rady, ochotu a čas, které mi věnoval při konzultacích závěrečné práce. Dále děkuji P. Jiřímu Putalovi za rady a propůjčení knižních publikací. V neposlední řadě bych ráda poděkovala celé své rodině a přátelům za podporu během studia a poskytnutí obrazové přílohy.

Obsah Obsah... 5 Úvod... 7 Cíle bakalářské práce... 8 Stanovené výzkumné otázky... 8 Struktura práce... 9 1 Liturgie...10 1.1 První zmínka o křestní liturgii...12 2 Svátost...13 3 Křest...15 3.1 Křest krve a touhy...16 3.2 Charakter křtu...17 3.3 Obnova křestních slibů...17 3.4 Udělovatelé křtu...18 3.5 Úloha rodičů...19 3.6 Úloha kmotrů...19 3.7 Křtěnci...20 3.8 Významné symboly v udílení svátosti křtu...21 3.9 Doba a místo udílení svátosti křtu...22 3.10 Významné postavení církevního společenství...23 4 Historie udílení svátosti křtu...24 5 Křest malých dětí...26 5.1 Struktura obřadů křtu dětí...27 5.1.1 Obvyklý křestní obřad...27 5.1.2 Zkrácený křestní obřad tzv. Křest z nouze (Křest malého dítěte v nebezpečí smrti)...32 6 Uvedení do křesťanského života dětí školního věku...34 6.1 Struktura obřadů...34 7 Uvedení dospělých do křesťanského života...38 7.1 Struktura obřadů...39 7.1.1 Předkatechumenát, První stupeň: Obřad přijetí do katechumenátu...40 7.1.2 Druhý stupeň: Obřad zařazení mezi čekatele křtu...45 7.1.3 Třetí stupeň Přijetí svátostí...49

7.1.4 Období Mystagogie...52 7.2 Jednoduchý obřad uvedení dospělých do křesťanského života...52 7.3 Zkrácený obřad uvedení dospělých do křesťanského života...53 8 Komparace křestní přípravy a liturgie křtu jednotlivých věkových kategorií...54 8.1 Srovnávání křestní přípravy novorozeňat a dětí školního věku...54 8.2 Srovnávání křestní přípravy novorozenců a dospělých...55 8.3 Srovnávání křestní přípravy dětí školního věku a dospělých...56 8.4 Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dětí školního věku...57 8.5 Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dospělých...58 8.6 Srovnávání křestní liturgie dětí školního věku a dospělých...58 Závěr...59 Seznam příloh...63 Seznam použité literatury...70 Prameny primární literatura...70 Sekundární literatura...70 Použité internetové zdroje...71 Použité mimowebové i mimoliterární zdroje...72 Použité zdroje k obrazové příloze...72

Úvod Již děti v hodinách náboženství se učí o velikém daru, který dostalo lidstvo od Boha. Dar, který zrušil věčné zatracení, zapříčiněné touhou Adama a Evy být jako Bůh a který znovu semkl přátelství mezi Bohem a lidmi poutem bezmezné lásky. Prostřednictvím této lásky a milosti Boží máme brány Hospodinova království navěky otevřeny. Tento dar nazýváme křtem svátostí, která nám umožňuje poznat novou dimenzi bytí, a to život s Kristem. Před lety jsem se aktivně účastnila křestních obřadů, na kterých jsme se skupinkou mladých věřících obohacovali křestní liturgii zpěvem. V té době mi křty nepřišly nikterak zajímavé. V pubertálním věku jsem je chápala jen jako pouhou tradici, jako např. vítání malých občánků obecním úřadem. Sobotu co sobotu přišli lidé s malým dítětem, nechali ho pokřtít a často se stávalo, že odcházeli po obřadu domů, aniž by věděli, co velkého se před chvílí pro dítě událo. A také to tak následně vypadalo. Rodiče zčista jasna zapomněli na nějaké povinnosti, které při křtu závazně slibovali, a které logicky ze svátosti vyplývají, a z dítěte se stal další pomyslný křesťan. Samozřejmě, že v houfu rodičů žádajících o křest malých potomků se našlo i pár takových, co plnili křestní rodičovské závazky vzorně. Těch bylo ale opravdu jen nemnoho. V dnešní době ani sami praktikující křesťané většinou netuší hloubku významu křtu a jeho udílení. Nemůžeme mít tedy za zlé, že vzrůstá počet křtů tzv. nevědomých křesťanů, pro něž je udílení křtu jen symbolickou událostí, od které neočekávají víc, než jen krásnou vzpomínku do života. A proto se jen můžeme sami sebe ptát a polemizovat nad potřebou křtu pro dítě, které se rodiče již dopředu nechystají vést k Bohu. Nač je tedy potřeba křestní liturgie, která je sama o sobě tak nádherná? Co vlastně tato liturgie obsahuje a proč by se na ni měla upírat větší pozornost? O pár let později jsem zaznamenala křest dospělých, tzv. katechumenů, tato zdánlivě rutinní svátost se pro mne stala natolik atraktivní, abych se o svátost křtu, respektive o křestní liturgii, začala zajímat o něco více a dozvěděla se, v čem se liší přijímání svátosti u těchto dvou věkových kategorií.

Cíle bakalářské práce Snahou bakalářská práce je především porovnat části křestní přípravy a liturgie křtu dětí, jakož i katechumenát a uvedení dospělých do křesťanského života. Cílem této práce je tedy na základě užité deskriptivní metody podat informace o udílení svátosti křtu a následnou komparativní metodou porovnat jednotlivé shody či naopak odlišnosti v přípravě a udílení této iniciační svátosti. Na základě liturgické reformy II. vat. koncilu byly liturgické obřady výrazně přepracovány a byl znovu obnoven katechumenát. Tyto snahy nacházejí své uplatnění v bohoslužebných textech, které jsou nejen přepracovány, ale také doplněny. Především prostřednictvím liturgických knih: Křestní obřady Křest malých dětí a Uvedení do křesťanského života, rozšířené o křest dětí školního věku, se tudíž naskýtá možnost formou komparace srovnávat křestní přípravu a liturgii u těchto skupin: Novorozeňata Děti školního věku Dospělí Stanovené výzkumné otázky V závislosti na komparaci je tedy možno stanovit základní výzkumné otázky, kterými se práce bude zaobírat. Odpovědi na tyto otázky budou logicky vycházet ze srovnávací metody. Těmito základními otázkami jsou: Jaké části přípravy na křest spolu korespondují nebo se naopak odlišují u jednotlivých zkoumaných věkových kategorií? V jakých částech křestní liturgie u jednotlivých věkových kategorií lze spatřit odlišnosti či shody?

Struktura práce V práci bude pojednáváno především o křestní liturgii, která je bohatá jak u dětí, ať už v novorozeneckém, či školním věku, tak u dospělých katechumenů. Co se týče kompozice, je práce strukturovaná do osmi kapitol a obsahuje úvodní a závěrečné oddíly. V úvodních oddílech se práce bude zabývat hlavním pojmoslovím spojeným s křestní svátostí. V práci bude zmíněno, co je to liturgie a jak se proměňovala křestní liturgie v dějinném kontextu. Dále se bude práce v úvodu věnovat otázkám svátosti a křtu. Stručně bude nastíněn historický vývoj křtu, jaký má význam pro křesťanský život, jaké jsou křestní symboly a kdo jsou při křtu hlavními aktéry (jakou sehrávají roli rodiče, kmotrové, křtěnci a církevní společenství při křestní přípravě a v liturgii). Hlavní část práce bude věnována především deskripci křestní přípravy a křestní liturgie novorozeňat, dětí školního věku a dospělých a následné komparaci přípravy na přijetí křtu a křestní liturgie u těchto tří skupin. V závěru budou shrnuty výsledky komparace spojené s využitelností a přínosem bakalářské práce. Práce je mimo jiné doplněna o obrazovou přílohu, kde lze nalézt záběry z obřadu křtu dětí i dospělých. Jelikož je katechumenát poněkud nevšední a intimní událostí, bude obrazová příloha k němu patřící čerpána převážně z internetových zdrojů.

1 Liturgie Výraz liturgie znamená původně veřejné dílo, služba lidu nebo služba ve prospěch lidu. V křesťanské tradici to znamená, že Boží lid má účast na Božím díle. Kristus, náš Vykupitel a Velekněz, skrze liturgii pokračuje ve své církvi, s ní a skrze ni v díle našeho vykoupení. 1 Řeckým slovem leiturgia (služba ve prospěch lidu) se ve starověku označovaly také úkony pohanského náboženství a v řeckém překladu Starého zákona Septuagintě chrámová služba kněží a levitů. V Novém zákoně je slovo liturgie užíváno ve významu slavení starozákonní bohoslužby, veřejné a charitativní činnosti, kněžské služby Kristovy či bohoslužby křesťanů. V prvotní církvi znamenala liturgie bohoslužbu církevních obcí. Na Východě se pod pojmem liturgie rozuměla hlavně eucharistická slavnost (mše), na Západě byl pojem liturgie uchycen v pozdějších dobách (až kolem 16. století pod vlivem humanismu) nejprve jako obřad, od 18. století jako celá škála bohoslužebných úkonů. Pro české prostředí se pro liturgii našel nejpříznačnější výraz bohoslužba, vystihující účel liturgie: na jedné straně služba lidí Bohu, na druhé služba Boha lidem. 2 V liturgii slaví církev především velikonoční tajemství, skrze které Kristus naplnil dílo naší spásy. V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, koná se dílo našeho vykoupení ; tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé církve. Je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází. 3 Ježíš Kristus, nejvyšší Velekněz, je hlavním činitelem v liturgii. Církvi dal podíl na svém vlastním kněžství. Zanechal církvi svou jedinečnou a neopakovatelnou krvavou oběť jako své dědictví, aby ji mohla ke spáse svých údů zpřítomňovat. Věřící se křtem stávají jeden vedle druhého kněžími Boha Otce, nositeli obecného kněžství a jsou tedy oprávněni a zavázáni slavit liturgii. Biskupové, kněží a jáhnové 1 Katechismus katolické církve, čl. 1069, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 281-282 2 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 11 3 Dokumenty II. vatikánského koncilu: Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM čl. 2, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html

se stali svátostným svěcením zvláštními služebníky Ježíše Krista. Nositelem liturgie je tedy hierarchicky uspořádaný Boží lid v čele s biskupy, knězi a jáhny jako zvláštními služebníky. Každý má v liturgii svou úlohu, jak nositelé svátostného kněžství, tak nositelé obecného kněžství. Liturgie je tedy výkonem Kristova kněžství v církvi, jímž se na jedné straně uskutečňuje spása člověka, na druhé oslava Boží. 4 Právem se tedy liturgie chápe jako vykonávání kněžství Ježíše Krista. V liturgii jsou znamení, která lze vnímat smysly. Tato znamení značí posvěcení člověka a způsobem každému z těchto znamení vlastním je uskutečňují. Liturgie je také veřejná bohopocta, kterou koná tajemné tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy. Proto každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Krista kněze a jeho těla, církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná. 5 Liturgie se stejně jako udílení svátostí v průběhu dvou tisíciletí přetvářela a obnovovala. Protože aktualizuje a zpřítomňuje Kristovo kněžství na zemi, je potřeba, aby její vnější podoba byla aktualizována. Toho se ujali Otcové spolu s papežem Pavlem VI. na Druhém vatikánském sněmu, kde byla roku 1963 schválena konstituce Sacrosanctum concilium O posvátné liturgii. Obnova liturgie se stala záležitostí celé církve. 6 4 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 12-13 5 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM čl. 7, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html 6 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 16-26

1.1 První zmínka o křestní liturgii O první a tudíž nejstarší křestní liturgii nám podává svědectví dvanácti učedníků, nazvané Didaché (Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly). V tomto učení, sepsaném odhadem mezi léty 80 a 100 po Kristu, je apoštoly předkládáno přijímání do křesťanského života od přípravy až po samotný vstup a povinnosti z něj plynoucí. Svědectví Didaché je rozděleno do tří částí, kde I. až VI. kapitola nám nastiňuje způsob, jakým se lidé připravovali na křest a vstup do církevního společenství; VII. až X. kapitola hovoří o přijímání křtu, modlitbě, postu, eucharistii a o liturgických úkonech; poslední kapitoly pak zmiňují život v církvi. Pro křestní liturgii je však nejdůležitější VII. kapitola, která pojednává o samotném udílení křtu. 7 VII. 1. Co se týče křtu, křtěte takto: Po výše uvedeném poučení křtěte ponořením do pramenité vody ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. 2. Nemáš-li pramenitou, pokřti jinou. Nemohl-li bys studenou, užij teplé. 3. Nemáš-li ani studené, vlij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. 4. Před křtem však nechť se postí i ten, kdo křtí, i ten, kdo má být pokřtěn; i ostatní se mohou postit. Přikaž, aby ten, kdo má být pokřtěn, se před křtem postil den nebo dva dny. 8 Nad uvedenou citací si můžeme klást otázky, zda byl křest v prvotní církvi udílen i novorozeňatům, nebo pouze dospělým. 9 Důležitým se pro nás ale stává především odkaz apoštolů a vědomí, že se církev snaží toto učednické poselství plnit a jít v jeho cestách. Jelikož se křestní liturgie v období dvou tisíc let přetvářela a různě proměňovala, je důležité poznat a poučit se, jaké povinnosti a úkoly mají plnit současní dospělí katechumeni a jaké jsou přípravné i vstupní liturgické úkony dnes. 7 Novák, J: Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly (Didaché), str. 2 [on line], [cit. 10. 2. 2013] Přístup z internetu, URL: http://www.catholic.szm.com/didache(uceniedvanastichapostolov).pdf 8 Novák, J: Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly (Didaché), str. 5 [on line], [cit. 10. 2. 2013] Přístup z internetu, URL: http://www.catholic.szm.com/didache(uceniedvanastichapostolov).pdf 9 Srov. Kapitola 5 Křest malých dětí

2 Svátost Kán. 840 Svátosti Nového zákona, ustanovené Ježíšem Kristem a svěřené církvi, jsou, jako úkony Krista a církve, znameními a prostředky, jimiž se vyjadřuje a posiluje víra, vzdává pocta Bohu a uskutečňuje posvěcení lidí; proto velmi přispívají k vytváření, posilování a projevování církevního společenství; proto při jejich udělování musí mít posvátní služebníci i ostatní křesťané velikou úctu a náležitou pečlivost. 10 Slovo svátost, jež vychází z latinského sacramentum, znamená konat činnost pomocí nástroje pro posvěcení někoho či něčeho. Je složeno ze slovesa sacrare (konat za účelem posvěcení) a podstatného jména mentum (prostředek pro dosažení cíle). 11 Svátosti lze tedy chápat jako nástroje Boží milosti, skrze něž přetváří člověka, a prostředky, které lidem umožňují hodnotnější život. V Bibli najdeme výraz sacramentum hned několikrát. Je latinským překladem řeckého mysterion, značící Boží spasitelný plán úmysl Boha spasit člověka. Sám Kristus a jeho poslání jsou první a velikou mysterion spásy. 12 Daru spásy se v nynější ekonomii spásy, chtěné a stanovené Bohem, dostává člověku prostřednictvím Krista (který je svátostí Boha), skrze církev (která je svátostí Krista), pomocí svátostných znamení (jež jsou svátostmi Krista a církve). 13 K definitivnímu vymezení počtu sedmi svátosti přispěl především svými čtyřmi knihami nazvanými Sentence Petr Lombardský ve 12. století. Na něj navázal II. lyonský koncil, který učil, že svátostí je pouze sedm, florentský koncil v 15. století to potvrdil, a kromě toho učil, že každou svátost ustavuje materie, forma a udělovatel. Tridentský koncil tuto svátostnou nauku zpečetil a od 16. století je počet sedmi svátostí neměnný a závazný. 14 Svou nepostradatelnou roli ve svátostech hraje především církev, bez které by svátostí nebylo, na druhou stranu by bez svátostí nebylo ani církve. Svátosti jsou tedy 10 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 385 11 Giglioni, P. Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 9 12 Tamtéž, str. 9 13 Giglioni, P. Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 10 14 Drobný, S.: Základy dogmatické teologie, 2. část pracovní text, Diecézní katechetické centrum, Brno, 2010 str. 4

znamením víry církve a člověka, znamením milosti dané lidem jako dar od Boha a znamením materie a formy, kde neviditelný Bůh vstupuje do viditelných věcí. 15 Svatý Tomáš Akvinský dělí svátosti do tří kategorií. Prvními jsou svátosti uvádějící člověka do křesťanského života (křest, biřmování, eucharistie), druhé jsou svátosti uzdravující (svátost smíření a pomazání nemocných) a třetí svátosti společenské (kněžství, manželství). 16 Svátostí působí ex opere operato působí v nich sám Kristus, který se do nich vtěluje a očekává, že přijímající bude působit ex opere operantis, aby ten, kdo se Boha rozhodl přijmout, nekladl milosti žádnou překážku. Takový je význam tvrzení církve, že svátosti působí ex opere operato (prostým udělením), tedy z moci Kristova spásného díla, které bylo dokonáno jednou provždy. Z toho vyplývá, že svátost se neuskutečňuje spravedlností člověka, který ji uděluje nebo přijímá, ale mocí Boží. Kdykoliv se slaví svátost tak, jako ji zamýšlí církev, působí v ní a skrze ni Kristova moc i moc jeho Ducha nezávisle na osobní svatosti toho, kdo ji uděluje. Plody svátostí však závisí také na duchovní připravenosti toho, kdo je přijímá. 17 Je zcela bez pochyby, že Bůh nabízí lidem svou milost i jinou cestou než jen skrze svátosti, avšak ty zůstávají hlavními prostředky spásy. Jsou určeny k posvěcování člověka, k budování Kristova těla a k Boží oslavě. Podle koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium je velmi důležité, aby věřící porozuměli svátostným znamením, snažili se v hojné míře přijímat svátosti, které jsou ustanoveny k posilování křesťanského života, a tím patřičně uctívali Boha a prokazovali křesťanskou lásku. 18 15 Giglioni, P. Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 14-15 16 Tamtéž, str. 18 17 Katechismus katolické církve, čl. 1128, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 297 18 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM čl. 59, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html

3 Křest Křest, řecky baptizein, znamená především ponoření či koupel. Ve Starém Zákoně má téměř vždy význam rituálního očišťování. U proroků, jako např. u Ezechiela (36,22-29) můžeme nalézt předpovědi o pravé eschatologické koupeli ve vodě a Duchu. Taktéž se z historických spisů můžeme dočíst o křtu proselytů, ve smyslu nejen očištění, ale zasvěcení do života společenství. Totéž se nacházelo i v tradicích některých pohanských náboženstvích. V Novém Zákoně se hojně užívá výrazu baptizó pro označení křtu Jana Křtitele, který podstoupil sám Ježíš Kristus, či křtu křesťanského. 19 Tato svátost se také nazývá koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje ono zrození z vody a Ducha, bez něhož nikdo nemůže vejít do Božího království (Jan 3,5). 20 Od počátku je voda zdroj života a plodnosti. V Noemově arše se kvůli potopě zrodilo nové lidstvo a uzavřela se s Bohem nová smlouva. Ve vodě našel izraelský lid svobodu od egyptského útlaku, když jim Bůh otevřel průchod Rudým mořem. A nakonec je to přechod přes řeku Jordán, díky němuž obdržel Boží lid zemi přislíbenou Abrahamovu potomstvu. Všechny tyto předobrazy naznačují spásonosné účinky křtu a všechny z nich se uskutečňují v Ježíši Kristu. 21 Svými velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Mluvil totiž o svém utrpení, které měl podstoupit v Jeruzalémě, jako o křtu, kterým má být pokřtěn. Krev a voda, jež vytryskly z probodeného boku ukřižovaného Ježíše, jsou znamením křtu a eucharistie, svátostí nového života: od té chvíle je možno narodit se z vody a z Ducha, aby člověk vstoupil do nebeského království. 22 19 Giglioni, P. Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 35 20 Katechismus katolické církve, čl. 1215, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 318 21 Tamtéž, str. 319-320 22 Katechismus katolické církve, čl. 1225, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 320

3.1 Křest krve a touhy O křtu se hovoří ve více rovinách. Zatímco tato práce pojednává především o křtu obvyklém 23 a též zmiňuje křest z nouze, 24 je potřeba také vysvětlit pojmy křest krve a touhy. Křest krve je pojem vzešlý v církvi, která byla vždy pevně přesvědčena, že lidé podstupující smrt pro víru, kteří ještě nestihli přijmout křest, jsou pokřtěni vlastní smrtí pro Krista a s ním. Tento křest krve přináší plody křtu, i když není svátostí. 25 Ti, kteří podstoupí smrt pro víru, katechumeni a všichni lidé, kteří pod vlivem milosti, a aniž by znali církev, upřímně hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli, jsou spaseni, i když nepřijali křest. 26 Křest touhy je opět pojmem církevním. Znamená, že u katechumenů, kteří umírají před udělením svátosti a ocitají se v takové situaci (ať už pro svou nemoc či jinou vážnou okolnost), že nemohou svátost přijmout, církev věří, že jejich výslovná touha křest přijmout spojená s lítostí nad vlastními hříchy a s láskou, jim zajišťuje spásu, kterou nemohli dostat skrze svátost. 27 Zajímavostí u křtu touhy je, že tímto pojmem se zabýval již Tomáš Akvinský ve svých tezích ze 13. století. 28 Kán. 849 Křest, brána k svátostem, je ke spáse tak nutný, že musí být přijat buď skutečně nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti boží a trvalým znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve; platně se uděluje pouze omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou. 29 23 Viz. níže: Obvyklý křestní obřad 24 Viz. níže: Zkrácený křestní obřad 25 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 327 26 Katechismus katolické církve, čl. 1281, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 331 27 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 327 28 Čerpáno z přednášky Dr. Petra Šikuly Biblická východiska mezináboženského dialogu, v Brně, 22. 3. 2013 29 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 389

3.2 Charakter křtu Kristus nám přichystal sedm oáz v putování životní pouští. Alespoň tyto oázy nám pomáhají v dlouhé a leckdy obtížné cestě životem nabrat síly a kráčet za nejvyšším cílem. Tou první oázou je křest, dalšími oázami je ostatních šest svátostí. Křest je první a nejdůležitější z nich. Tato svátost nám umožňuje vstoupit do života s Bohem a církví a je vstupní branou k Božímu království. Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi lid Boží. Odpuštěním všech hříchů vysvobozuje člověka z moci temnot a povznáší ho do stavu adoptivního dítěte Božího: činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto se Božími syny pouze nenazýváme, nýbrž jimi opravdu jsme. 30 Díky svátosti křtu se člověk stává živým údem těla Kristova a členem křesťanské jednoty. Křest smývá ze srdce i duše dědičný hřích a poskytuje nový smysl života. Proto neexistuje možnost opakovatelnosti přijímat svátost vícekrát. Svátost křtu je tedy nezrušitelným znamením tzv. character indelebilis. 31 Kán. 845 1. Svátosti křtu, biřmování a svěcení se nemohou opakovat, protože vtiskují trvalé znamení. 2. Jestliže po bedlivém pátrání zůstala rozumná pochybnost, zda svátosti podle 1 vůbec byly uděleny nebo zda byly platně uděleny, udělí se pod podmínkou. 32 Jednou jsme se stali Božími dětmi, a těmi zůstaneme do konce života. 3.3 Obnova křestních slibů Svátost křtu, jelikož nám ji Kristus nabízí jako první, je především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Boží volání. Taková víra není dokonalá, je teprve v počátcích, které se musí rozvíjet. Víra musí růst nejen u pokřtěných dětí, ale i u dospělých. Z tohoto důvodu si každoročně o velikonoční vigilii všichni křesťané připomínají svůj křestní slib a znovu ho obnovují. 33 Ta, která předává víru od apoštolů, je církev, je to Boží lid. Právě církev se má starat o křesťanskou výchovu, o hlásání evangelia, udílení svátostí a vysvětlování 30 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9 31 Drobný, S.: Základy dogmatické teologie, 2. část pracovní text, Diecézní katechetické centrum, Brno, 2010, str. 4 32 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 387 33 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326

jejich smyslu pro život. Proto je na víru kladen velký důraz, neboť jenom v opravdové víře se člověk může spojit s Kristem. 34 3.4 Udělovatelé křtu Řádní udělovatelé jsou svěcení služebníci ve všech třech stupních tedy biskup, kněz, jáhen. 35 V případě nutnosti může křtít každý, dokonce i nepokřtěný, má-li však požadovaný úmysl (chtít konat to, co koná církev, když křtí), lije na hlavu kandidáta vodu a přitom užívá platnou trinitární křestní formuli: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. 36 Kněží by neměli podceňovat přípravu nejen dospělých katechumenů, ale také by se měli postarat o přiměřenou přípravu rodičů a kmotra na křest dětí. Mohou přitom využít pomoci laiků či katechetů. Duchovní, kteří svátost křtu udíleli, mají každý křest řádně zapsat do příslušné matriky. Kromě jména křtěnce a data křtu má záznam obsahovat také jméno udělovatele křtu, rodičů i kmotrů. 37 Kán. 877 1. Farář místa, v němž se křest uděluje, je povinen pečlivě a bez průtahů zaznamenat do knihy pokřtěných jména pokřtěných, udělovatele, rodičů, kmotrů, případně svědků, místo a den narození a místo a den udělení křtu. 2. Jde-li o dítě neprovdané matky, zapíše se jméno matky, jestliže je veřejně známé její mateřství nebo jestliže sama o to požádala buď písemně nebo před dvěma svědky; zapíše se rovněž jméno otce, jestliže se jeho otcovství prokáže nějakou veřejnou listinou nebo jeho prohlášením před farářem a dvěma svědky; v ostatních případech se zapíše pokřtěný bez uvedení jména otce nebo rodičů. 3. Jedná-li se o osvojené dítě, zapíší se jména osvojitelů a, alespoň pokud se tak děje v občanských záznamech krajiny, také jména přirozených rodičů podle 1 a 2, při dodržení předpisů biskupské konference. 38 34 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9-10 35 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 36 Katechismus katolické církve, čl. 1284, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 37 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 12 38 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 399-401

3.5 Úloha rodičů Nepostradatelná role v křestních přípravách a liturgiích přísluší rodičům, kteří dítě přijali jako Boží dar a nyní se rozhodli ho k němu vést. Před udílením křtu se mají připravovat a být vedeni jak vlastní vírou, tak pomocí ostatních zúčastněných věřících. Kán. 867 1. Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození nebo i před ním přijdou k faráři, aby požádali o křest dítěte a náležitě se na něj připravili. 39 Na samotném udílení svátosti by měli být oba z rodičů přítomni. S rodiči totiž vede celebrant během udílení křtu dialog. Kromě toho rodiče během obřadu církev o křest veřejně žádají, dítě žehnají na čele znamením kříže, přinášejí ke křtitelnici, zříkají se za dítě zla a vyznávají za něj víru. Na závěr každý zvlášť, matka i otec, dostávají od celebranta požehnání, aby se dobře ujali role křesťanských vychovatelů. Není-li některý z rodičů o své víře přesvědčen a nechce-li, či nemůže-li z vážných důvodů učinit vyznání víry, je doporučeno, aby mlčel. V takovém případě je však požadováno, aby zaručil, že dítěti, které bylo pokřtěno, nebude ve víře bránit, ani jinak omezovat vztah dítěte s Bohem. Přijetím této svátosti plyne rodičům také povinnost po křtu vést křesťanskou výchovou děti k Bohu a k dalším svátostem. 40 Křesťanští rodiče uznávají, že křty dětí ihned po porodu, pro smytí dědičného hříchu, odpovídají jejich úkolu rozvíjet život, který jim Bůh skrz dítě svěřil. 41 3.6 Úloha kmotrů Křtěncům je při křtu přítomen kmotr, který má být dobrým věřícím. Má dospělým katechumenům pomáhat ve víře a vytrvalosti a u dětských křtěnců má pomáhat rodičům v křesťanské výchově. Také má být křtěnému dítěti i dospělému oporou. 42 Měl by se účastnit alespoň závěrečných obřadů křtu, ale pokud mu to 39 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 395 40 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17-18 41 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 325 42 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326

umožňují okolnosti, je doporučeno, aby byl přítomen na všech částech udílení svátosti. 43 Volbu kmotra posuzuje kněz, který by měl zhodnotit jeho kompetence tuto službu zastávat. Rozhodnou-li se rodiče pro kmotra z jiné než katolické církve, je-li pokřtěný a věří v Krista, může být účasten pouze jako svědek křtu, nikoliv jako kmotr. 44 Kán. 873 Ke křtu se vezme buď jen jeden kmotr, nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra. Kán. 874 1. Aby byl někdo připuštěn jako kmotr, je třeba: 1 aby byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči nebo těmi, kdo jsou na jejich místě; jestliže nejsou, určí ho farář nebo udělovatel; musí být vhodný a mít úmysl zastat tuto službu; 2 aby dovršil šestnáctý rok svého věku, pokud diecézní biskup nestanovil jiný věk, nebo farář nebo udělovatel neposkytl ze spravedlivého důvodu výjimku; 3 aby byl katolík, biřmovaný a již přijal svaté přijímání, dále aby vedl život odpovídající víře a převzatému kmotrovství; 4 aby nebyl stižen žádným kanonickým trestem přímo uloženým nebo úředně zjištěným; 5 aby nebyl otcem nebo matkou dítěte. 45 3.7 Křtěnci Křest může přijmout každý, dosud nepokřtěný člověk, který projevil svou vůli stát se křesťanem, byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů, vzbudil lítost nad svými hříchy a osvědčil se během období katechumenátu. V případě křtu dítěte, požádají rodiče o křest pár týdnů po porodu. Aby dítě bylo pokřtěno, je zapotřebí: souhlasu alespoň jednoho z rodičů vyjádření rodičů o vědomí zodpovědnosti, že křtem na sebe berou povinnost vychovávat dítě v křesťanské víře. 46 43 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 11 44 Tamtéž, str. 11 45 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 399 46 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 395

3.8 Významné symboly v udílení svátosti křtu V prvé řadě potřebuje celebrant k udělení svátosti křtu křestní vodu, na velikonoční vigilii nebo ve chvíli udílení řádně posvěcenou, která má být přírodní a čistá. Křestní voda se světí modlitbou epikleze, ve které církev prosí Boha, aby skrze jeho Syna Ježíše Krista sestoupila na tuto vodu moc Ducha svatého, a ti, kteří budou pokřtěni, se tak zrodili z vody a Ducha. 47 Dále je potřeba k udělení křtu křtitelnice či křtící nádobka a vhodné místo, kde bude křtěnec přijat mezi křesťany např. kaple nebo kostel. 48 Znamení kříže, kterým celebrant zahajuje slavnostní udílení svátosti křtu, představuje milost vykoupení, kterou nám Kristus získal svou smrtí a zmrtvýchvstáním. 49 Bílé roucho vyjadřuje obléknutí se v Krista, stejně jako křestní svíce zažehnutá od paškálu 50 znamená, že Ježíš Kristus nově pokřtěného osvítil a je světlem světa (Mt 5,14). Nově pokřtění, nyní Boží děti, mohou říkat modlitbu Otče náš. 51 Pomazání olejem, tzv. křižmem, 52 znamená dar Ducha svatého. Mazání vonným olejem, tzv. křižmo, vysvětluje bezprostředně pojem křesťan pomazaný, který pochází od jména Ježíš Kristus, kterého Bůh pomazal Duchem svatým. (Sk 10, 38) 53 V udílení svátosti je v neposlední řadě nepostradatelný vnitřní úmysl křtít a aby byl křest cele platným je nutno při něm pronést platnou křestní formuli. 47 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 323 48 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 13 49 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 323 50 Paškál (z lat. paschalis, lat. a řeckého pascha, a to pak původně z hebrejského pesah (přechod, překročit; památka na odchod Židů z Egypta) je velikonoční svíce. Čerpáno z internetu, URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/pa%c5%a1k%c3%a1l 51 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 324 52 Pojem křižmo, ač by se to jevilo logickým, nemá se slovem kříž nic společného. Je to olej, který podle tradice obsahuje především olivový olej. Mazání olejem bylo zvyklostí jak ve Starém Zákoně (pomazání králů, kněží, či tvorba vonných mastí), tak v Novém Zákoně (Mesiáš = pomazaný, Ježíše pomazala žena drahocenným olejem, balzamování a pomazání Ježíšova těla před uložením do hrobu). Od II. vatikánského koncilu lze do olivového oleje přimíchat i vonné látky. Čerpáno z internetu, URL: http://www.getsemany.cz/node/537 53 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 333

3.9 Doba a místo udílení svátosti křtu Je-li ohrožen život dítěte, nemá se křest v žádném případě odkládat, v ostatních případech se má křest udělit v prvních týdnech po narození 54 a po náležité přípravě rodičů a kmotrů. Co se týče termínu obřadu udílení svátosti, doporučuje církev, aby celebranti udíleli dospělým a dětským katechumenům křest buď při samotné velikonoční vigilii nebo alespoň při nedělní mši, novorozencům pak kteroukoliv neděli, kdy si připomínáme Kristovo vykoupení. 55 Kritika praxe sobotních obřadů Není-li křest udílen o velikonoční vigilii, pak je nejvhodnějším dnem neděle. 56 Neděle je den Páně, je hlavním dnem slavení eucharistie, protože je to den vzkříšení. Je to v pravém smyslu den liturgického shromáždění, den křesťanské rodiny, den radosti a pracovního odpočinku. Je to základ a jádro celého liturgického roku. 57 Liturgický text Křestní obřady dodává: Proto se doporučuje, aby se udílel o velikonoční vigilii nebo v neděli, kdy si církev připomíná zmrtvýchvstání Páně. 58 Praxe je ovšem tomuto vybídnutí poněkud vzdálená. Kněží mají diáře přeplněné sobotními obřady a o nedělích je křest v kostelech viděn opravdu málokdy. Je žádoucí, aby se toto doporučení zachovávalo ve větší míře a křtu byl ponechán slavnostní ráz. Místo udílení svátosti Kán. 857 1. Vlastním místem pro křest je kostel nebo kaple, kromě případu nutnosti. 2. Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním farním kostele rodičů, pokud spravedlivý důvod nedoporučuje něco jiného. 59 54 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 18-19 55 Jestliže se udílí křest v neděli při mši, je mešní formulář z neděle a obřady křtu se pak upravují. (Křestní obřady Křest malých dětí, str. 22) 56 Uvedení do křesťanského života bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 18 57 Katechismus katolické církve, čl. 1193, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 313 58 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 19 59 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 391

3.10 Významné postavení církevního společenství V udílení svátosti hraje důležitou roli společenství věřících. Má rodičům dítěte nejen ochotně pomáhat v přípravě na křest, vyslovuje ale také kolektivní souhlas po vyznání víry. Tímto souhlasem se výrazně naznačuje, že víra, ve které dítě přijímá křest, není vlastnictvím pouze rodiny dítěte, nýbrž celé církve Kristovy. 60 Kritika individualismu křtěných V neděli je možno udílet křest také při mši, aby mohlo být přítomno celé společenství věřících a jasně vynikla nutnost křtu i eucharistie. 61 Dítě, které je křtěno, je uváděno do života s Bohem a do života s církví. Z toho důvodu by mělo vstupovat do křesťanství ve společenství věřících a ne pouze v rodinném kruhu, jako tomu odpovídá běžná praxe (zvláště při sobotních obřadech). 60 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17 61 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 19

4 Historie udílení svátosti křtu Křest, stejně jako všechny ostatní svátosti, pochází od Ježíše Krista. Křest ustanovil vzkříšený Kristus poté, co svým zmrtvýchvstáním vykoupil svět z hříchů. Před nanebevstoupením se zjevil svým učedníkům a pravil: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. 62 Hlavním předpokladem pro přijetí této svátosti bylo a stále zůstává vnitřní obrácení, víra v Ježíše a v jeho poselství. Tato milost, která se lidem nabízí, není ovšem dána člověkem samým, nýbrž Bohem, který ho volá. Člověk odpovídá na jeho výzvu právě životním obrácením. Kdo tedy se obrátí a přilne vírou ke Kristu, je křtem vtělen v církev a stává se příslušníkem lidu Božího. Toto přivtělení k lidu Božímu je současně vštípením v Krista. A spojení s Kristem je tak hluboké, že pokřtěný je vtažen do spásného tajemství smrti a vzkříšení našeho Pána a má účast na velikonočním tajemství. 63 V prvotní církvi můžeme nalézt základní prvky křtu spočívající v přípravě, vyznání víry a obmytí vodou. Podle zprávy sv. Justina vyplývá, že ve druhém století sice příprava nebyla předepsaná, ale v praxi existovala. Navíc ještě k vyznání víry a ke zvěstování nabyl na významu půst a modlitba. Ve třetím století, kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, se zároveň začala rozvíjet členěná a propracovaná křestní příprava. Bylo třeba se přesvědčit, že jsou uchazeči o křest připraveni plnit Kristova přikázání, a také bylo potřeba je dostatečně poučit. Příprava se nazývala katechumenát a trvala nejvýše tři roky. V ní se katechumeni seznamovali se základy víry a podrobovali zkoušce, jak dokáží žít, podle křesťanských pravidel. V druhé části katechumenické doby se kandidáti křtu nazývali vyvolenými. Toto druhé období je mělo poučit především o evangelijní zvěsti, podstupovali exorcismy (které obsahovaly i skrutinia konané o nedělích), učili se modlit a přijímali obřad vkládání rukou. Ve čtvrtém století se bližší příprava na křest přesunula do postní doby, protože hlavním termínem udílení svátosti křtu se staly Velikonoce. Značné změny přišly po roce 500, kdy prostředí bylo výrazně pokřesťanštěné. Převládaly křty dětí a 62 Bible: Matouš 28, 19-20, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Český ekumenický překlad, 6. přepracované vydání, Česká biblická společnost, Praha, 1995, str. 40 63 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 15

přípravná období katechumenátu ustupovala do pozadí. Katechumenát se stal jakousi symbolickou dobou a příprava se zkrátila. 64 Děti byly křtěny již v prvotní církvi. V období čtvrtého a pátého století se jejich počet navyšoval, tím také stoupal význam kmotrů a měnil se způsob omývání. Nejprve se křtilo v přirozené vodě, zvláště proudící, aby její živost připomínala křesťanům nový život z Krista. Kde nebyla možnost křtít v tekoucí vodě, křtilo se v tzv. impluviích bazénech na nádvořích, zachycujících dešťovou vodu. Při kostelech se zřizovaly zvláštní kaple, tzv. baptisteria, kde byl hlavním zařízením bazén (piscina). Křest se uděloval většinou tak, že křtěnec stál ve vodě a křtitel mu na hlavu lil vodu. Křtitelnice ve tvaru válce nebo sudu začaly vznikat s rostoucím počtem křtů dětí. Ty byly křtěny většinou ponořováním. Voda byla zprvu přírodní, záhy se začala žehnat vždy před každým udělováním svátosti. Termínem udělování svátosti se stala velikonoční vigilie, kdy byla slavnostně posvěcena křestní voda, kterou již nebylo nutno znovu světit při každém dalším udělování svátosti. 65 64 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 93-94 65 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 20

5 Křest malých dětí Názvem dítě nebo nemluvně se rozumí ti, kteří ještě nedospěli k vlastnímu rozumovému úsudku a nemohou vyznávat vlastní víru. 66 Zvyk křtít děti je tradice Církve už od nepaměti. Je výslovně dosvědčena od druhého století. Nicméně je pravděpodobné, že už od počátků kázání apoštolů byly křtěny i děti, když přijímaly křest celé rodiny. 67 Již v Písmu svatém máme náznaky, že církev ve své prvotní podobě mezi sebe přijímala nejen dospělé, ale i děti. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni... (Sk 16,15); Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. (Sk 16,33); Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu." (1 Kor 1,16). Vždyť samotné Kristovo Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. (Mt 19,14) je výzvou, aby byly už od narození přiváděni ke Kristu a vychováváni v jeho církvi. V neposlední řadě chápe církev Kristova slova:...nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. (Jan 3,5) jako Pánovu vybídku k tomu, aby k němu byli od narození přiváděni i ti nejmenší. 68 Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi lid Boží. Odpuštěním všech hříchů vysvobozuje člověka z moci temnot a povznáší ho do stavu adoptivního dítěte Božího: činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto se Božími syny pouze nenazýváme, nýbrž jimi opravdu jsme. 69 Podle Katechismu katolické církve se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, proto mají zapotřebí, aby se znovu křtem narodily. V této svátosti se projevuje nezasloužená milost spásy, která je nabízena všem lidem. 70 66 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17 67 Katechismus katolické církve, čl. 1252, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 68 Otázky a odpovědi: Křest dětí? [online 16.1.2008]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://otazky.vira.cz/otazka/krest-deti.html 69 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9 70 Katechismus katolické církve, čl. 1250, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 325

5.1 Struktura obřadů křtu dětí Struktura udílení svátosti křtu je dvojího charakteru. Nehrozí-li dítěti blízké nebezpečí smrti, uděluje se křest tzv. Obvyklým křestním obřadem. Druhým typem svátostného obřadu je tzv. Zkrácený křestní obřad. Tento obřad se používá při hrozícím nebezpečí smrti a může jej dokonce vysluhovat i laik. 71 Při tomto typu obřadu je povoleno křtít i neposvěcenou vodou. 72 5.1.1 Obvyklý křestní obřad 5.1.1.1 Křest několika dětí Narodí-li se v přibližně stejném období v jedné farnosti více dětí, pro které jejich rodiče zažádají o křest, může celebrant rozhodnout o společném termínu udělení svátosti křtu. V takovém případě hovoříme o křtu několika dětí, kdy celebrant, po pečlivé přípravě rodičů, udělí křest společně více dětem. Schéma obřadu: 1) Příprava Rodiče (dovolují-li to okolnosti i kmotr) by se měli s udělovatelem svátosti sejít v přípravných katechezích minimálně čtyřikrát. 73 Během těchto setkání by pastorační činitel neměl začít teologickými rozpravami o významu a podstatě křtu, ale nejprve by měl zjistit rodinnou situaci, dále co stojí za zájmem nechat dítě pokřtít, jakou mají rodiče představu o křtu apod. Takto nastavené otázky jsou dobrým základem pro další rozhovor, který se postupně může ubírat směrem k bližší přípravě na křest a na důležité poslání rodičů při křestní liturgii. Během přípravy by měli být rodiče poučeni nejen o významu křtu, ale také o průběhu křestní liturgie, vhodném výběru kmotra, o následné křesťanské výchově a popřípadě jim má být nabídnuta forma častější návštěvy kostela a církevního společenství. 74 71 Viz.: Křest z nouze. 72 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 20 73 Katechetické směrnice České biskupské konference, pro vnitřní potřebu vydal Sekretariát České biskupské konference, Praha, 1994, str. 13, Dostupné z internetu, URL: http://ktf.cuni.cz/~kuzniar/c%c3%adrkevn%c3%ad%20dokumenty/katecheticke%20smernice.pdf 74 Opatrný, A.: Příprava na křest dítěte, [online], [cit. 2013-04-12], Dostupné z internetu, URL: http://www.pastorace.cz/knihovna/2-priprava-na-krest-ditete.html

2) Udílení svátosti a) Úvodní obřad Obřad křtu se doporučuje udílet pokud možno v neděli, během mše a za přítomnosti společenství věřících. Není-li obřad udílen během mše, začíná celebrant v části kostela, kde se věřící shromáždili, přivítáním všech přítomných. V krátké promluvě vyjádří radost církve, že rodiče děti přijali jako Boží dar a chtějí je k němu vést. Po těchto úvodních slovech se celebrant dotazuje rodičů, jaké jména se rozhodli svým dětem dát a co pro ně od církve očekávají. Reakcí, která by měla v každém případě vyznít ve smyslu křtu, života věčného, či milosti, na sebe rodiče berou odpovědnost děti vychovávat v křesťanské víře, což stvrzují i odpovědí na celebrantův dotaz, zda si toho jsou vědomi. Po jejich kladné responsi, která se od nich očekává, se celebrant obrací na kmotry, od kterých vyžaduje odezvu na otázku, zda jsou připraveni rodičům v tomto nelehkém úkolu (dítě křesťansky vychovávat) pomáhat. 75 Celebrant následně vyjmenuje všechny přítomné děti, které církev radostně přijala do svého společenství, a označí je na čele křížem, znamením křesťanů a symbolem spásy. Jakmile celebrant děti označí znamením Krista Spasitele, vyzve rodiče a kmotry, aby učinili totéž. 76 b) Bohoslužba slova Po těchto úvodních obřadech následuje bohoslužba slova, ve které se předčítají biblické texty s tématikou křtu. Čte se jedno nebo dvě čtení, po kterých celebrant krátce promluví v homilii, při které vysvětlí, o co v textech šlo. Uzná-li to za vhodné, může po homilii vyzvat k tiché modlitbě, po níž následují přímluvy, ve kterých společenství věřících prosí za křtěnce, jejich rodiče, kmotry, rodiny i celou církev. Umožňují-li to kostelní prostory, je možné novorozeňata před bohoslužbou slova odnést do patřičných míst, uzpůsobených pro okolnosti setrvání mimo bohoslužbu. O děti by v takovýchto případech mělo být postaráno buď rodinnými příslušníky nebo ochotnými pomocníky z církevního společenství. Rodiče i kmotři by měli na bohoslužbě slova zůstat všichni přítomni. Po přímluvách se děti přinesou zpět ke svým rodičům. 77 75 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 27-28 76 Tamtéž, str. 28 77 Tamtéž, str. 29-31

c) Exorcismus a mazání olejem Bohoslužbu slova celebrant zakončí vzýváním svatých, po kterém následuje obřad exorcismu a mazání olejem, které mají děti vysvobodit od hříchu a chránit před zlem světa. Olejem maže celebrant děti na hruď, ovšem jsou-li vážné důvody, které brání vykonat tento úkon (jako např. nevhodné novorozenecké oblečení či příliš chladný kostel), je dovoleno mazání olejem vynechat a přejít ke vkládání ruky. Tu celebrant vkládá s tichou modlitbou nad hlavu každého dítěte. 78 Ihned po exorcismu a mazání olejem či vkládání ruky následuje slavnost křtu. d) Křest Celebrant stojící společně s rodiči, kmotry a dětmi u křtitelnice, tzv. baptisteria, pronese řeč, kterou připomíná, že křtem nám Bůh nabízí podíl na Božím království. Koná-li se křest na velikonoční vigilii, posvětí celebrant vodu. Je-li svátost udělována v době, kdy je voda již posvěcená, připomene to celebrant jen krátkým proslovem. Po svěcení vody, nebo alespoň po připomenutí si jejího posvěcení, vyzve celebrant rodiče a kmotry, aby se zřekli zla a vyznali křesťanskou víru v Trojjediného Boha. 79 Závěrečným Amen. dává celé společenství souhlas s tímto vyznáním a celebrant po něm vyzve rodiče, aby předstoupili se svými dětmi ke křtitelnici. Pokud to prostory kostela neumožňují, mohou zůstat rodiny na místech a při udílení svátosti jen vystoupit do popředí. Zde se rodičů a kmotrů pro ujištění podruhé a naposledy zeptá, zda chtějí ve víře, kterou před chvíli vyznali, dítě opravdu nechat pokřtít. Okamžitě po odpovědi celebrant dítě pokřtí buď litím, nebo ponořením. Obojí způsob se opakuje třikrát, přičemž celebrant vyslovuje křestní formuli vzývající Nejsvětější Trojici Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Při obou způsobech může držet dítě otec, matka, kmotr nebo kmotra dítěte. Takto postupuje celebrant jednotlivě při každém dalším dítěti. 80 Jsou-li děti pokřtěny, pomaže je celebrant na temeni hlavy křižmem, které je znamením Ježíše Krista kněze, proroka a krále. K němu mají tímto symbolem pokřtěné a pomazané děti patřit od nynějška až navěky. Na znamení nového člověka, očištěného od dědičného hříchu, je každému dítěti předáno bílé roucho. Jiná barva než bílá by neměla přicházet do úvahy. Obřad pokračuje předáním hořící svíce. Celebrant vezme paškál a vyzve otce či kmotry 78 Křestní obřady Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 30-32 79 Tamtéž, str. 32-38 80 Tamtéž, str. 38