Program na sobotu 18. 6. Mimiškolka: Daniela Cáceres Sobotní školka: Petra Hrdinková M-třída: Petr Brousil Sobotní škola: Dáša Pálová Příběh pro děti: Martin Kalod Kázání: Tomáš Špác V rámci dopoledne bude mládežnická bohoslužba, po ukončení proběhne agapé. Úterý 14. 6. Klub zdraví Téma: Zdravotní riziko v přírodě a na cestách (18:00, MIC) Sobota 18. 6. Rozloučení s Tomášem Špácem Sobota 18. 6. Mládežnické odpoledne a večer Info o akci najdete na str. 2. Sobota 25. 6. Památka večeře Páně Po ukončení bude následovat agapé. Sobota 25. 6. Procházka křesťanského domova Budeme vyrážet po agapé - jste všichni zváni. 17. 7. - 24. 7. Tábor KP (6-15 let) 24. 7. - 31. 7. Tábor KP Speciál (12-17 let)
Mládežnické odpoledne a večer Pozvání od Stáni Zveme všechny mládežníky od 11 let (a samozřejmě všechny starší mládežníky) na sobotní odpoledne 18. 6. Začneme po agapé, které bude po bohoslužbě. Stáňa Vás zve na sobotu 2. 7. od 15 hodin do Měňan na oslavu svých narozenin. Budeme hrát nějaké hry v přírodě (vezměte si proto s sebou oblečení na ven), budeme hrát i písničky (kdo bude chtít, může si vzít hudební nástroj, na který hraje), budeme přemýšlet, diskutovat, dívat se na film a grilovat (přibalte si také něco dobrého na opékání). Určitě si nezapomeňte plavky. Akce bude končit ve 21 hodin (prosím rodiče, aby s tím počítali). Bude se grilovat, opékat, mlsat, povídat i zpívat Pozdravy V sobotu byly vyřizovány pozdravy od Hanky Dobré a z ukrajinského sboru v Praze. Takže předáváme i písemnou formou... Foto ze soboty Zatímco jedna část mládežníků měla připraven ve sboru songservis, další byla na víkendové akci Klubu Pathfinder, tzv. Rádcáku. Střípky z kázání Kázáním nám tuto sobotu sloužil Ladislav Durák. Pavel, apoštol Krista Ježíše z pověření Boha, našeho Spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timoteovi, vlastnímu synu ve víře: Milost, slitování a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova
ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. (1Tm 1,1-7) Hádky a plané diskuze se vyskytují i v naší církvi. Také vznikají směry, které jdou špatným směrem. Někteří říkají, že nemusíme nic - jsme přece spaseni milostí. A druzí říkají, že musíme vše dodržovat do puntíku, abychom něco ke spasení také mohli přidat. Velmi často však jde o lidské výklady, které v Bibli nenajdeme. Pavel oslovuje věřící, kteří se věnují všemu možnému, co však není důležité. A to je může odvádět od Krista. Božím záměrem je, abychom byli spaseni a šťastní, abychom žili ve víře - a abychom se mezi sebou nehádali. Když jsou plochy, kde to mezi námi tře, tak je třeba otevřít Bibli a společně v ní hledat, co je pro nás Boží vůlí.... Ohlédnutí za předtáborovkou Minulý víkend, tzn. Od 3. do 6. června probíhala v Měňanech akce Klubu pathfinder, tzv. předtáborovka. Zde je několik foto z této akce.
Návod na super svaly za jeden den a věrnost Bohu Když byl můj syn asi tříletý, tak jsem ho zastihl, jak zdvihá pet-lahev naplněnou vodou. Lahev zdvihl asi desetkrát, poté si vyhrnul rukáv od košile a zeptal se mě, zda mu povyrostly svaly. Odpověděl jsem, že trochu. Vzal tedy pet-lahev znovu a opakoval cvičení i otázku. Zopakoval tuto činnost několikrát a zjevně uspokojen, jak rychle mu roste hmota láhev nakonec odložil. Dospělý se nad tímto počínáním zasměje, protože ví, že během několika vteřin nám svaly prostě nenarostou, i kdybychom zdvihali cokoli. Stejný zákon potom platí v učení se jazykům, na hudební nástroj atd. Jinými slovy některé oblasti života vyžadují trpělivost. Pokoušel jsem se to asi při třetí sérii vysvětlit i synovi, ale nevím, jak moc to ve svých třech letech pochopil Když jsem nad touto zkušeností přemýšlel, potom jsem si uvědomil, že i my se někdy chováme jako malé děti. Nikoli s pet-lahvemi s cílem za den mít svaly, ale v životě s Bohem. I ten totiž vyžaduje jisté návyky, pravidelnost, trpělivost a až poté se dostaví výsledky. Je realitou, že jedna konference, shromáždění, ale i modlitba, čtení z Bible zas tolik nezmění. Tím není řečeno, že popisované nemá smysl. Chci jen napsat, že z těchto jednotlivých věcí se musí stát návyk. Myslím, že jedním z problémů našich dní je věrnost. Konkrétně se jedná schopnost vydržet v některých oblastech dlouhodobě, i když mě přestanou bavit. Toto se potom přenáší i do vztahu s Bohem. Chvíli nás to baví, ale jen chvíli. Když nás to bavit přestane, sice neztratíme víru, ale jdeme si svojí cestou. Hovoříme o krizi, o tom, že se nám Bůh zdá daleko, že neslyšíme jeho hlas atd. Někdy jdeme na zajímavou křesťanskou akci, při které zažijeme jakési pohnutí, ale po pár dnech jsme ve starých kolejích. Divíme se, že kýžená změna či sliby, které jsme daly, nevydržely. Zároveň někdy nevěřícně nasloucháme těm, kteří o vztahu s Bohem hovoří jako o nepřetržité a dlouhotrvající cestě, plné vzrušení a intenzivních pocitů. Jak to tedy je? Na začátku každé cesty bývá nadšení. Člověk se už skoro vidí v cíli a tak vyrazí. Příliš nepře-
mýšlí nad tím, jak je cíl daleko. Je tak lákavý, že člověk vyrazí. Vidina cíle v podobě vysportovaného těla, ovládnutí nástroje ale i harmonického vztahu, či fungující služby ve sboru je lákavá. Zvláště vidíme-li kolem sebe příklady. Jak známo, příklady táhnou Jenže mezi startem a cílem dříve či později nastane krize. Najednou zjišťujeme, že počáteční nadšení již není onou hybnou pákou, která nás postrkovalo vpřed. Dostavuje se únava, krize, pochybnosti a zranění. Investice do něčeho, co se naplní až v budoucnu, není lákavá. A tak najednou nejen dochází síly, ale, a to je možná ještě horší, dojde motivace a člověk se dostane tam, kde začal. Dotaženo do reality vztahu s Bohem, opět začínáme od začátku. Dotaženo do reality služby, opět nedotáhneme, co jsme slíbili. A ještě to zazdíme duchovní frází každý je nahraditelný. Myslím, že vztah s Bohem někdy popisujeme nepravdivě. Prostě je realitou, že ve vztahu k Pánu Bohu mnohokrát neprožívám nic mimořádného, což ale nemusí nutně znamenat, že jsem mimo. Přece i ve vztahu dvou lidí, kteří se mají rádi, není vždy vynikající atmosféra. Někdy jde vztah jakoby sám od sebe, někdy musíme zapojit vůli a snahu. Obojí je ale zcela normální. Problém nastává u lidí, kteří chtějí žít pouze na základě máme se tak rádi, že to jde samo. Jakmile mají nasadit vůli, končí. Na jednu stranu vztah není jen o vůli, na druhou stranu je též pravda, že vztah nefunguje bez vůle. Stejné platí i ve službě. I v té přijdou těžké, a nebo jen zcela obyčejné okamžiky. Až na nich se ale ukáže, jak moc jsme svoje povolání vzali vážně. Určitě je skvělé, pokud dnes otevřete Bibli protože nemůžete jinak. Je skvělé, že půjdete do sboru, protože se vám strašně moc chce. Je důvodem k vděčnosti, když někomu pomůžete, protože ho máte skutečně rádi. Na druhou stranu se některým z vás může stát, že do něčeho z popisovaného půjdete prostě proto, že se to tak má. Chci vám napsat, že i tehdy je správné onu věc či oblast vykonat a dotáhnout. Ne nadarmo totiž slovo věrnost má blízko k slovu víra. Být věrný může znamenat věřit navzdory tedy i tehdy, když se mi momentálně nechce a jak s oblibou říkáme když nic neprožívám. Pokud konáš, jen když se ti chce, pak věz, že v duchovním životě brzy vyšumíš. Stejně tak i ve službě. A budeš vypadat jako můj kdysi tříletý syn posilující s petkami pouze s tím rozdílem, že v jeho případě to vypadalo roztomile, v tvém případě komplikuješ život sobě ale i druhým a církvi, sboru, do kterého chodíš. (D. Novák, http://david-novak.blogspot.cz/) Humor a povzbuzení na fb