Problematika činnosti Stanice technické kontroly učební text Sestavil kolektiv autorů při ISŠ Cheb Vytvořeno v rámci grantového projektu Učíme správně technické obory
Obsah: Homologace vozidel... 3 Identifikační označení vozidla... 4 Kontrola motorových vozidel... 7 Podstatné závady... 7 Pravidelné měření emisí... 8 Hodnocení technického stavu vozidla... 10 Stanice měření emisí... 11 Přístrojové vybavení pro měření emisí záţehových motorů... 12 Přístrojové vybavení pro měření emisí vznětových motorů Opacimetr... 13 Povinné kontroly... 14 Stanice technické kontroly... 18 Platnost STK... 19 Provozování stanice technické kontroly... 19 Povolení k provozování... 19 Postup pro získání oprávnění:... 20 Podmínky pro provozování stanice technické kontroly... 21 Podmínky udělení povolení... 22 Náleţitosti ţádosti o povolení... 23 Další informace o povolovacím řízení... 23 Literatura... 25 2
Homologace vozidel Kontrola homologace, jinými slovy schválení technické způsobilosti vozidla a jeho součástí a výbavy pro provoz na veřejných komunikacích, je předpoklad udělení povolení pro uţívání vozidla. S rozvojem motorismu vznikaly v jednotlivých zemích technické předpisy, usměrňující konstrukci a provoz motorových vozidel s cílem zajistit bezpečnost provozu a ochranu ţivotního prostředí. Předpisy jednotlivých zemí se od sebe původně výrazně lišily. To omezovalo dovoz a vývoz, protoţe bylo nutné vozidla upravovat pro kaţdou zemi podle místních předpisů. Ve snaze situaci zjednodušit vznikla v rámci Evropské hospodářské komise (EHK-OSN) tzv. Ţenevská dohoda o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel. Státy, které k dohodě přistoupily (včetně České republiky), se zavázaly vydávat povolení k provozu ve vlastní zemi jen takovým vozidlům, která vyhovují jednotlivým ustanovením EHK-OSN. Proto musí být motorová vozidla a jejich výstroj před uvedením do prodeje úředně přezkoušena (tzv. homologována) autorizovanou zkušebnou kterékoli země, která je členem dohody. Takto vydané protokoly se vzájemně uznávají. Seznam homologačních předpisů, které jsou uplatňovány při homologaci vozidel a jejich součástí a příslušenství, je uveden v příloze č. 5 k vyhlášce č. 102/1995 Sb. V této příloze jsou také uvedeny názvy mezinárodních homologačních zkušeben, které jsou pověřeny Ministerstvem dopravy a spojů ČR k provádění jednotlivých homologačních zkoušek. Těmito zkušebnami v ČR jsou: Ústav pro výzkum motorových vozidel - Consulting, a.s., (ÚVMV), Ústav silniční a městské dopravy, a.s., (ÚSMD), Elektrotechnický zkušební ústav (EZÚ), Institut gumárenské technologie a testování, a.s., (IGTT). Předpisy EHK-OSN jsou z převáţné části shodné s předpisy podle směrnice EHS (Evropské hospodářské společenství). Česká republika zahrnula většinu předpisů EHK-OSN (tedy i EHS) do svých předpisů národních. Homologace podle předpisů EHS je nutnou podmínkou vývozu automobilů do států Evropské unie. 3
Splňování poţadavků předpisů EHK-OSN bývá důleţitá zvláště při konstruování a výrobě nových vozidel, popř. jednotlivých dílů či doplňků. Takové doplňky či díly mohou být pak pouţity na vozidlech bez dalších úprav. Ke snadnému rozeznání homologovaných dílů slouţí tzv. evropská homologační značka. Zkušebny jednotlivých států mají svoje číslo, které je uvedeno za velkým E a spolu s ním uzavřeno krouţkem. Kaţdá homologační značka musí být na výrobku vyznačena. Zkušebny provádějí i homologace součástek mimořádné a doplňkové (dodatečně montované) výbavy, které jsou v prodeji. Protokol o homologaci takového výrobku musí být součástí prodejní dokumentace. Bez homologace nesmí být většina doplňků na automobily montována. Pouţití neschválených dílů na vozidlech je nepřípustné. V případě homologace vozidla jako celku je homologační značka vyznačena na homologačním štítku vozidla. Schválená doplňková výbava a příslušenství musí být opatřena minimálně znakem výrobce, označením výrobku a schvalovací značkou. Některé doplňky nebo výbava mají někdy přímé určení pro konkrétní typ. Příkladem můţe být tzv. třetí brzdové světlo, které je homologováno pro vozy SKODA Favorit, ale nesmí být pouţito na vozy ŠKODA 105-120, na které není homologováno ţádné třetí brzdové světlo. Identifikační označení vozidla Z mnoha důvodů (homologace, evidence výrobce, evidence prodejce, evidence dopravních orgánů atd.) jsou jednotlivá motorová vozidla opatřována výrobními čísly. Tato praxe vznikla téměř současně se začátky výroby motorových vozidel. 4
Původně byla hlavními rozlišovacími znaky čísla motorů a čísla rámů. Přechodem na samonosné bezrámové konstrukce se stalo hlavním rozlišovacím znakem vozidla číslo motoru a číslo karoserie. Výrobní čísla jsou na štítku s hlavními technickými daty a výrobními čísly vozidla, výrobní číslo karoserie je také vyraţeno na některém obtíţně vyměnitelném dílu skeletu a výrobní číslo motoru je také vyraţeno na bloku motoru. Ve snaze o mezinárodně jednotné identifikační značení automobilů vzniklo podle mezinárodní normy ISO 3779-1977 číslování VIN (Vehicle Identification Numbef). Kód vozidla se podle jednotného mezinárodního systému skládá ze sedmnácti znaků. Struktura kódového označení VIN a vyuţití jednotlivých pozic je následující. První tři znaky - WMI (World Manufacturer Identifier) udávají na prvních dvou pozicích světadíl a zemi výrobce; tyto znaky jsou určeny Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO). Třetím znakem je kód výrobce. Ten určuje národní úřad pro normalizaci kaţdého státu. Dalších šest znaků - VDS (Vehicle Descriptor Section) udává (písmeny a čísly) technické charakteristiky vozidla. Tato část kódu nepodléhá ţádné mezinárodní normě ani zvyklosti, určuje ji výrobce vozidla. Tato část kódu můţe (ale nemusí) obsahovat téměř ucelenou charakteristiku daného typu. Pokud výrobce chce, můţe v něm vyjádřit prvním znakem zda jde o automobil osobní, dodávkový, nákladní, autobus, tahač, cisternu, hasičský či popelářský vůz apod. Druhým znakem můţe být např. vyjádřeno jaký má automobil podvozek (4 x 4, 4 x 2, 6 X 2, 8 X 4 atd.). Další dva znaky mohou určovat skupinu či typ vozu. Pátý znak VDS určuje zdvihový objem motoru. Šestý znak můţe informovat o typu motoru (turbo, řízené sání, zvláštní provedení atd.), nebo můţe být kontrolním znakem. Posledních osm znaků - VIS (Vehicle Indicator Section) identifikuje dané vozidlo; určuje je výrobce. VIS se zpravidla skládá z písmenného (od roku 2001 numerického) znaku modelového roku (W - 1998, X - 1999, Y - 2000, l - 2001 atd.), z číselného označení výrobního závodu firmy a z šestimístného pořadového výrobního čísla vozidla. Například VIN automobilu ŠKODA Octavia můţe vypadat takto: TMBZZZ1UIX4123456 5
pozice 1 světový kód výrobce (první tři znaky WMI) T - Evropa, M - Česká republika, B - ŠKODA AUTO a. s.; dalších 6 znaků (VDS): pozice 2-3 znaky - neobsazeno (ZZZ - konstanta), pozice 3-2 znaky - třída vozidla (1U - typ ŠKODA Octavia), pozice 4 - l znak - neobsazeno (I - interní kód výrobce); posledních 8 znaků (VIS): pozice 5 - l znak - písmenné označení modelového roku (W - 1998, X -- 1999, Y - 2000), pozice 6 - l znak - číselné označení výrobního závodu (O aţ 4 - Mladá Boleslav, 5 - Kvasiny, 7 - Vrchlabí), pozice 7-6 znaků - pořadové výrobní číslo vozidla (123456 - šestimístné pořadové výrobní číslo). Kromě identifikátoru VIN jsou automobily označeny ještě dalšími identifikačními čísly a informačními štítky. Automobil ŠKODA Octavia má např. tyto informační a identifikační štítky: homologační štítek - obsahuje seznam čísel předpisů, kterým automobil vyhovuje, pořadové výrobní číslo motoru a identifikační kód motoru - vyraţené na bloku motoru, typový štítek - obsahuje název výrobce, číslo typového schválení, identifikátor VIN, maximální přípustnou hmotnost naloţeného vozidla/technicky 6
přípustnou hmotnost, maximami přípustnou hmotnost naloţené jízdní soupravy, přípustnou nejvyšší hmotnost připadající na přední nápravu a přípustnou nejvyšší hmotnost připadající na zadní nápravu, štítek seřízení světlometů, štítek VENTILÁTOR - upozorňuje na moţnost úrazu ventilátorem, který se můţe kdykoli rozběhnout, štítek POZOR VYSOKÉ NAPĚTÍ - upozorňuje, zeje nutné před dotekem vypnout motor, štítek klimatizace - informuje o typu chladicího média klimatizace, štítek datový - shrnuje všechny údaje a data nutná k identifikaci, opravě vozu, jeho vybavenosti, pouţití opravárenské technologie, štítek AIRBAG informuje, ţe vůz je vybaven bezpečnostními nadouvacími vaky, štítek palivový - obsahuje údaje o předepsaném palivu, štítek předepsaného tlaku v pneumatikách, štítek kódu imobilizéru, štítek identifikace karoserie (čárový kód), homologační štítek ostřikovače světlometů (mimořádná výbava). Kontrola motorových vozidel Poţadavky na technický stav silničních motorových vozidel jsou ve většině států určovány zákonnými předpisy. V ČR povinnost a intervaly přistavení vozidel k pravidelným technickým prohlídkám a k pravidelnému měření emisí stanovuje zákon č. 38/1995 Sb., konkrétní podmínky provádění technických prohlídek a měření emisí pak vyhláška č. 103/1995 Sb. Pravidelné technické kontrole vozidla ve stanici technické kontroly (STK) předchází měření emisí škodlivin ve výfukových plynech, které provádějí stanice měřeni emisí (SMĚ). Podstatné závady sníţený účinek brzdového systému o více neţ 30% na obvodu jednotlivého kola, několikeré sešlápnutí brzdového pedálu pro vyvolání brzdového účinku, 7
vůle v řízení je větší neţ povoluje předpis pro dané vozidlo dle kategorizace, zjevné deformace náprav, řídícího ústrojí, podstatné poškození čelního skla (poškrábané, popraskané), opotřebení pneumatik převyšuje povolenou mez, jiné závaţné poškození pneumatik, poškození pérování a tlumiče pérování, zjevné unikání oleje nebo paliva, nesvítí potkávací, parkovací, nebo brzdové světlo alespoň na straně ke středu vozovky, nesplňují hodnoty svítivosti, nemoţnost přepínání dálkových a tlumených světel, nesprávné seřízení světlometů, pouţití jiného neţ schváleného bezpečnostního skla, poškození či deformace podvozku, karoserie, rámu ohroţující bezpečnost, vozidlo nesplňuje předepsanou normu obsahu spalin ve výfukových plynech, vozidlo se vznětovým motorem má zvýšenou kouřivost a hlučnost motoru, ve vozidle je pevně zabudováno zařízení, které není schválené a toto ohroţuje přímo bezpečnost a ţivotní prostředí. Při kontrolách se hlavně prověřují ty části vozidla a ústrojí, které svým technickým stavem přímo mohou ohrozit provoz a bezpečnost. V ostatních částech vyhlášky 103/1995 sb. Jsou přesně stanoveny podmínky montáţe, seřízení i obecně platných parametrů, kterými se řídí výrobce vozidla a kterými se musí řídit i opravář. Pravidelné měření emisí Termínem měření emisí vozidla" se rozumí kontrola technického stavu vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí a seřízení těchto celků, popř. odstranění zjištěných závad a následné ověření plnění přípustných limitů škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla. Před měřením se kontrolují doklady vozidla a doklad o minulém měření emisí. Dále se ověřují identifikační údaje vozidla a motoru a homologační štítky. Měření emisí se provádí za pouţití schválených přístrojů, zařízení a postupů. Při měření emisí 8
můţe být přítomen řidič vozidla, jsou-li dodrţeny všechny bezpečnostní předpisy. Rozsah a způsob měření emisí (vyhláška č. 103/1995 Sb.) je rozdílné: - pro automobily se záţehovými motory bez katalyzátoru nebo s neřízeným katalyzátorem, - pro automobily se záţehovými motory s řízeným katalyzátorem, - pro automobily s motory vznětovými. U vozidel se záţehovými motory bez katalyzátoru nebo s neřízeným katalyzátorem se uskutečňuje nejprve vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí (palivová, zapalovací, sací a výfuková soustava) se zaměřením na funkčnost, úplnost a těsnost. V další fázi se kontroluje seřízení motoru ohřátého na provozní teplotu při otáčkách běhu naprázdno z hlediska dodrţení hodnot předepsaných výrobcem. Totéţ se opakuje při otáčkách zvýšených na 2 500 aţ 2 800 min 1. U vozidel se záţehovými motory s řízeným katalyzátorem se opět nejprve uskutečni vizuální kontrola, rozšířená o kontrolu hrdla palivové nádrţe (vloţka pro nutnost čerpat jen bezolovnaté palivo), kontrolu stavu katalyzátoru, lambda sondy a elektronické řídicí jednotky včetně kabeláţe. Kontrola seřízení motoru a funkce katalyzátoru z hlediska dodrţení předepsaných hodnot seřízení se uskutečňuje opět u motoru ohřátého na provozní teplotu. Kontroluje se při otáčkách běhu naprázdno a při otáčkách zvýšených na 2 500 aţ 2 800 min" 1. U vozidel s motory vznětovými se opět provádí vizuální kontrola. Následuje kontrola seřízení podle předpisů výrobce při motoru ohřátém na provozní teplotu a při otáčkách běhu naprázdno. Dále se kontroluje rovnoměrnost chodu motoru i při otáčkách přeběhových (kontrola regulátoru vstřikovacího čerpadla) a hodnota kouřivosti (metodou volné akcelerace). 9
Hodnocení technického stavu vozidla Vozidla se zážehovými motory U těchto vozidel jsou splněny podmínky pro další provoz, jestliţe nebyly shledány závady při vizuální kontrole úplnosti a neporušenosti ústrojí, které mají vliv na tvorbu emisí a jestliţe naměřené hodnoty odpovídají předepsaným. Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech nesmí při otáčkách běhu naprázdno ani při otáčkách zvýšených překročit následující hodnoty: u vozidel vyrobených do 31. 12. 1972 hodnoty 6 % objemových CO a 2 000 ppm HC, u vozidel vyrobených od 1. 1. 1973 do 31. 12. 1986 hodnoty 4,5 % objemových CO a l 200 ppm HC, u vozidel vyrobených od 1. 1. 1987 bez katalyzátoru nebo s neřízeným katalyzátorem hodnoty stanovené výrobcem vozidla (motoru), zvýšené nejvýše o 50 % proti těmto hodnotám, nesmí však překročit 3,5 % objemových CO a 800 ppm HC, u vozidel s řízeným třícestným katalyzátorem hodnoty stanovené výrobcem vozidla (motoru), zvýšené nejvýše o 50 % proti těmto hodnotám, nesmí však překročit 0,5 % objemových CO při otáčkách běhu naprázdno a 0,3 % objemových CO při zvýšených otáčkách nezatíţeného motoru, při nichţ hodnota lambda musí být 1,0 s tolerancí ± 0,03. U motorů mazaných směsí paliva s olejem (většinou motory dvoutaktní) se HC nekontrolují. U vozidel kategorie L (motocykly, tříkolky), jejichţ hmotnost je niţší neţ 400 kg, se přítomnost a mnoţství škodlivých sloţek ve výfukových plynech neověřuje. Vozidla se vznětovými motory Nejvyšší přípustné hodnoty kouřivosti vozidel se vznětovými motory naměřené metodou volné akcelerace: 10
u vozidel (motorů) vyrobených do 31. 12. 1980, s nepřeplňovaným nebo s přeplňovaným vznětovým motorem nesmí naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné kouřivosti (Xp) překročit hodnotu 4,0 m '; u vozidel (motorů) vyrobených od 1. 1. 1981 můţe být naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné kouřivosti (Xp) vyšší nejvíce o 0,5 ni" 1 oproti hodnotě korigovaného součinitele absorpce (X L ) uvedené na štítku vozidla (motoru) nebo v dokumentaci výrobce vozidla (motoru), nesmí však u motoru nepřeplňovaného překročit hodnotu 2,5 m ', u motoru přeplňovaného hodnotu 3,0 m" 1 ; záţehové a vznětové motory upravené na pohon stlačeným zemním plynem (CNG) nebo na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) musí z hlediska škodlivých emisí ve výfukových plynech splňovat nejvyšší přípustné hodnoty stanovené pro daný motor před jeho úpravou. Tyto hodnoty musí být u dvoupalivových systémů splněny při pouţití obou paliv. Vyhoví-li vozidlo předepsaným parametrům při měření emisí, dostane jeho majitel doklad, tzv. Osvědčení o měření emisí, který osvědčuje provedení emisního měření s vyznačením doby jeho platnosti. Současně SMĚ vylepí na zadní SPZ zelenou nálepku s vyznačením měsíce a roku příštího měření emisí. Stanice měření emisí Stanice měření emisí se rozdělují podle značek a typů vozidel a podle druhů motorů na: - SME pro vozidla poháněná záţehovými motory, - SME pro vozidla poháněná záţehovými motory a motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG), - SME pro vozidla poháněná vznětovými motory. 11
Stanice měření emisí musí mít prostory splňující podmínky pro měření emisí a dostatečné manipulační prostory, odpovídající příslušným předpisům (zařízení na odsávání výfukových plynů, větrání, vytápění). Stanice musí být vybavena nejméně dále uvedenými zařízeními a přístroji, které musí umoţňovat měření podle metodik stanovených výrobci jednotlivých zařízení nebo přístrojů a musí být schválené pro pouţívání v SMĚ. Přístroje a zařízení určená pro SMĚ schvaluje ministerstvo dopravy. Podléhají pravidelným kontrolám vyplývajícím z předpisů o metrologii. Za jejich dodrţování odpovídá vedoucí SMĚ. Přístrojové vybavení pro měření emisí zážehových motorů Přístroj pro měření otáček motoru Přístroj musí pracovat na principu snímání elektromagnetických impulzů primárního nebo sekundárního obvodu zapalovací soustavy v okamţiku záţehu (přeskoku jiskry). Musí měřit v rozsahu nejméně 600 aţ 6 000 min" 1, s přesností při měření v rozsahu 600 aţ l 000 min' max. ± 25 min" 1, v rozsahu nad l 000 min' max. ± 150 min'. Přístroj pro měření teploty oleje v motoru Přístroj musí umoţňovat měření teploty oleje motoru otvorem pro měrku. Průměr sondy musí vyhovovat pro všechny kontrolované motory. Rozsah měřené teploty musí být nejméně 50 aţ 100 C s chybou max. + 2,5 C. Přístroj pro měření úhlu sepnutí kontaktů přerušovače Přístroj musí pracovat na principu snímání a analýzy primárního napětí zapalovací soustavy záţehového motoru. Musí měřit úhel sepnutí buď v procentech (v rozsahu 30 aţ 70 %), nebo ve stupních pootočení hřídele rozdělovače (rozsah odpovídající kontrolovaným typům motorů), nebo volitelně v obou 12
jednotkách. Úhel sepnutí kontaktů musí přístroj měřit ve třídě přesnosti 2,5 a s rozlišitelností nejméně 2 %. Přístroj pro měření předstihu zážehu Přístroj musí pracovat na principu stroboskopické lampy spouštěné impul-zy sejmutými ze sekundárního okruhu zapalovací soustavy (z kabelu k zapalovací svíčce). Můţe být také vybaven zařízením pro vyuţití snímače horní úvrati pístu na motoru. Úhel předstihu záţehu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 0 aţ 60 pootočení klikového hřídele, a to s chybou max. ± 2 % a s rozlišitelností nejméně l %. Přístroj na měření obsahu škodlivých emisí ve výfukových plynech Přístroj musí být schváleného typu, tj. musí být zapsán v seznamu schválených typů Ministerstva dopravy a spojů ČR. Musí vyhovovat normě OIML - R99, třída přesnosti 1. Zařízení na kontrolu seřízení motoru a funkce řízeného katalyzátoru a jeho příslušenství Typ tohoto zařízení je předepsán výrobcem vozidla nebo motoru. Přístroj na zjišťování přítomnosti plynu Tímto přístrojem musí být vybavena SMĚ pro vozidla poháněná záţehovým motorem, upraveným pro alternativní pohon plynem. Přístrojové vybavení pro měření emisí vznětových motorů Opacimetr Opacimetr je přístroj pracující na principu měření optické hustoty výfukových plynů. Přístroj musí zajistit měření opacity výfukových plynů metodou volné akcelerace. Opacimetr musí současně umoţňovat měření otáček motoru tak, aby bylo moţné vyhodnocovat doby rozběhu (akcelerace) motoru z volnoběţných do přeběhových otáček. Třída přesnosti měření otáček je 2,5 %. Opacimetr musí být vybaven tiskárnou naměřených hodnot. 13
Přístroj pro bezdemontážní kontrolu předvstřiku Přístroje pro měření dynamického předvstřiku i zařízení nebo přípravky pro měření statického předvstřiku musí být schváleny nebo doporučeny výrobcem vozidla nebo motoru. Povinné kontroly Kontroly se provádějí formou technických prohlídek ve stanicích technické kontroly (STK) v zákonem stanovených lhůtách. Výjimku tvoří pouze traktory a sněţná vozidla (rolby a sněţné skútry), u kterých se technická prohlídka provádí na předem určeném místě. Lhůty přistavování vozidel k technické prohlídce jsou stanoveny podle druhů jednotlivých vozidel: Osobní a nákladní automobil, jehoţ celková hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, motocykl se zdvihovým objemem motoru nad 50 cm 3, jehoţ konstrukční rychlost převyšuje 40 km/h a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě 4 let po prvním zaevidování v České republice a potom pravidelně nejpozději ve dvouletých lhůtách. Nákladní automobil, jehoţ celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, speciální automobil, autobus, vozidlo taxisluţby, vozidlo půjčovny automobilů, určené k půjčování, a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě jednoho roku po zaevidování v České republice a potom v jednoročních lhůtách. Autobus a vozidlo taxislužby, pouţívané v mezinárodní silniční dopravě osob, silniční vozidlo s právem přednostní jízdy, cvičné vozidlo autoškoly a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě šest měsíců po zaevidování v České republice a potom pravidelně nejpozději v šestiměsíčních lhůtách. Nebrzděný přívěs, jehoţ celková hmotnost nepřevyšuje 750 kg, malý motocykl se zdvihovým objemem motoru nepřevyšujícím 50 cm 3 nebo jehoţ nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 40 km.lr 1 nejpozději ve lhůtě 6 let po jejich zaevidování v České republice a potom pravidelně nejpozději ve čtyřletých lhůtách. 14
Kromě pravidelných technických prohlídek se technické prohlídky uskutečňují: 1. Na výzvu příslušného dopravního inspektorátu Policie ČR na vozidlech, která byla vyřazena orgány policie z provozu pro bezprostřední ohroţování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, bezpečnosti osob a majetku, poškozování nebo znečišťování pozemních komunikací a ohroţování ţivotního prostředí, a jsou opět po opravě uváděna do provozu. 2. Po výměně nebo velké opravě podstatných částí vozidla nebo po jeho přestavbě, popř. u vozidel, pro něţ má být dopravním inspektorátem Policie ČR schválena technická způsobilost. 3. Na ţádost provozovatele vozidla. Technickou prohlídku vozidla je moţné absolvovat v kterékoli STK v České republice, která má platné oprávnění k provádění technických prohlídek pro příslušnou kategorii vozidel. Před zahájením technické prohlídky musí řidič vozidla předloţit: technický průkaz vozidla, osvědčení o technickém průkazu vozidla (popř. doklad o jeho zadrţení nebo ztrátě), platné osvědčení o měření emisí, přílohu k technickému průkazu vozidla schváleného individuálně (nebo hromadně) k provozu na plyn (pouze v případě přestavby vozidla na alternativní pohon). Vozidlo přistavované k technické prohlídce musí splňovat následující náležitosti: vozidlo musí být nezatíţené, čisté (včetně motoru a podvozku) a s předepsanou výbavou, pneumatiky na vozidle včetně náhradního kola musí mít hloubku dezénu nejméně 1,6 mm, pouze u malých motocyklů je povolená nejmenší hloubka dezénu l mm, 15
vnější osvětlení vozidla, včetně světelné signalizace, musí být funkční a správně seřízené, ze ţádného ústrojí vozidla (motor, převodovka, tlumiče, řízení aj.) nesmí unikat olej, palivová soustava musí být těsná, řízení vozidla, zavěšení a uloţení kol nesmí mít nadměrné vůle, čelní sklo nesmí být prasklé nebo nadměme poškrábané, karoserie (podlaha, nosníky, uchycení závěsů kol, tlumičů apod.) nesmí být nadměrně zkorodovaná, provozní i parkovací brzda musí spolehlivě fungovat, vozidlo musí být vybavené lékárničkou s předepsaným obsahem, vozidlo musí být opatřené předepsanou minimální výbavou, vozidlo musí být vybavené výstraţným trojúhelníkem. Při pravidelné technické prohlídce jsou kontrolována jednotlivá ústrojí vozidla se zaměřením na bezpečnost a ekologičnost provozu vozidel na pozemních komunikacích. Jednotlivé kontrolní úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 103/1995 Sb. Seznam skupin kontrolovaných ústrojí přehledně udává tab. II (v příloze). 16
Podle výsledku technické prohlídky se technický stav vozidla hodnotí čtyřmi stupni: 1. stupeň - stav bez závad. 2. stupeň - stav, kdy je zjištěna při některém kontrolním úkonu závada druhu A - lehká závada, která znamená odchylky od bezvadného stavu vozidla, nemá však vliv na bezpečnost silničního provozu; na lehké závady je drţitel vozidla pouze upozorněn. 3. stupeň - stav, kdy je zjištěna při některém kontrolním úkonu závada druhu B - váţná závada, která jiţ zjevně ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla, bezpečnost jízdy vozidla nebo silničního provozu však bezprostředně neohroţuje; mezi tyto závady patří závady, které nepříznivě působí na ţivotní prostředí a na pozemní komunikace. 4. stupeň - stav, kdy je zjištěna při některém kontrolním úkonu závada druhu C - nebezpečná závada, která bezprostředně ohroţuje bezpečnost jízdy vozidla nebo bezpečnost a plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku, poškozuje pozemní komunikace nebo ohroţuje ţivotní prostředí. Na základě hodnocení technického stavu vozidla je vozidlo: technicky způsobilé pro další provoz, pokud nebyly zjištěny ţádné závady nebo jen závady druhu A; dočasně technicky způsobilé pro další provoz, pokud byla zjištěna jedna nebo více závad druhu B, ale ţádná závada druhu C. Tyto závady je nutno odstranit co nejdříve a po jejich odstranění přistavit vozidlo k opakované technické prohlídce nejpozději do tří měsíců od jejich zjištění. Pokud vozidlo není přistaveno k opakované technické prohlídce v tříměsíční lhůtě, stává se nezpůsobilým pro další provoz; technicky nezpůsobilé pro další provoz, pokud byla zjištěna jedna nebo více závad druhu C. Vozidlo nesmí být pouţito v provozu, pokud tyto závady nejsou odstraněny. 17
Způsobilost vozidla k dalšímu provozu označí STK na zadní SPZ červenou kontrolní nálepkou s vyznačením roku a měsíce příští kontroly. Pokud je vozidlo hodnoceno jako nezpůsobilé k dalšímu provozu nebo dočasně způsobilé jen na dobu 3 měsíců, je nutné, aby provozovatel vozidla závady odstranil a přistavil vozidlo do STK k opakované technické prohlídce. Stane-li se tak do 30 dnů od prohlídky předcházející, kontroluje STK jen odstranění zjištěných závad (cena za prohlídku je niţší). Stanice technické kontroly Stanice technické kontroly jsou specializovaná pracoviště, určená k uskutečňování státního dozoru nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Proto jsou směrnicemi ministerstva vnitra (správa pro dopravu) stanoveny podmínky pro vydání osvědčení o způsobilosti k výkonu této činnosti. Podrobně o nich pojednává vyhláška č. 103/95 Sb., která definuje tři základní typy stanic technické kontroly: STK pro osobní automobily, STK pro uţitkové automobily, STK pro traktory. Stanice technické kontroly musí mít odpovídající prostory a vybavení a vhodně situované parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která jiţ technickou prohlídku absolvovala (min. kapacita parkoviště je 10 vozidel). Areál STK musí mít samostatný vjezd a výjezd na veřejnou komunikaci, vnitřní komunikace musí umoţňovat bezpečný a plynulý provoz (pokud moţno jednosměrný). Samozřejmě musí být zajištěno osvětlení, vytápění, odsávání výfukových plynů atd. Dále bývá u STK i údrţbářská dílna a také archiv. Protoţe vozidla přistavovaná k technické prohlídce mohou být při nepříznivém počasí zne- 18
čištěna, zejména na spodku, je vhodné, aby v blízkosti STK byla veřejná umývárna vozidel, která ovšem není její přímou součástí. Přístroje a zařízení pouţívané v STK musí umoţňovat měření podle stanovených metodik, proto musí být schválené pro pouţívám v STK. Přístroje a zařízení určená pro STK schvaluje ministerstvo dopravy. V STK probíhá v předepsaných termínech metrologická kontrola jednotlivých přístrojů a jejich kalibrace podle zákona o metrologii č. 505/1990 Sb. Platnost STK Vozidlo První Další prohlídka prohlídky osobní automobil 4 2 nákladní automobil do 3500 kg 4 2 nákladní automobil nad 3500 kg 1 1 autobus 1 1 motocykl do 50 cm3 nebo 50 km.h-1 6 4 motocykl nad 50 cm3 nebo 50 km.h-1 4 2 traktor 4 4 vozidla autoškoly, taxisluţby, vozidla s právem přednosti jízdy, speciální automobil, vozidlo autopůjčovny 1 1 Provozování stanice technické kontroly Povolení k provozování Zájemce o provozování stanice technické kontroly musí nejprve poţádat krajský úřad o oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Poté, co obdrţí správní rozhodnutí o udělení oprávnění, můţe začít budovat stanici technické kontroly. Po dokončení stavby se obrátí na expertní stanoviště, které mu 19
zpracuje podrobnou expertízu, zda splňuje všechny zákonné podmínky pro provozování stanice technické kontroly. V případě kladného stanoviska expertízy se ţadatel znovu obrátí na krajský úřad s ţádostí o vydání osvědčení. Krajský úřad ţadateli vydá osvědčení v rozsahu obsaţeném v expertíze a ţadatel můţe provozovat stanici technické kontroly. Na vydání oprávnění není v České republice nárok vydání oprávnění musí být v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu činnostmi stanic technické kontroly. Postup pro získání oprávnění: 1. Ţádost o oprávnění k provozování stanice technické kontroly 2. Ţádost o expertízu 3. Ţádost o osvědčení Žádost o oprávnění k provozování stanice technické kontroly Ţádost se podává u krajského úřadu, v jehoţ správním odbodu bude provozovatel vykonávat svoji činnost Ţádost nemá předepsaný tiskopis. Podmínky pro získání oprávnění a náleţitosti ţádosti K ţádosti se přikládá: popis objektu, příjezdových komunikací a parkoviště, seznam technologického vybavení kontrolní linky, kladné vyjádření stavebního úřadu, v jehoţ územním obvodu má být stanice technické kontroly provozována, k záměru provozovat stanici technické kontroly z hlediska územního plánu, ochrany ţivotního prostředí a popřípadě jiného veřejného zájmu, prohlášení ţadatele, ţe není právně nebo ekonomicky spjat s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel nebo jejich součástí tak, ţe současně provozuje výrobu nebo opravy vozidel nebo jejich součástí, pro něţ ţádá o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly, výpis z evidence Rejstříku trestů, který není starší neţ tři měsíce, všech fyzických osob, které jsou statutárním orgánem nebo členy statutárního 20
orgánu, a osob, které budou zajišťovat prohlídky ve stanici technické kontroly. Poplatek za oprávnění činí 3.000,-Kč Další informace o povolovacím řízení Krajský úřad vydá ve lhůtě dle správního řádu správní rozhodnutí o zamítnutí udělení oprávnění popřípadě o udělení oprávnění. Žádost o expertízu Ţádost nemá předepsané náleţitosti. Ţadatel se obrátí na expertní pracoviště s tím, ţe si chce nechat vypracovat expertízu pro provozování stanice technické kontroly. Náklady na expertízu hradí ţadatel. Seznam expertních pracovišť a další podrobné informace ţadateli sdělí krajský úřad (viz předchozí krok) Žádost o osvědčení Ţádost se opět podává u krajského úřadu, připojuje se k ní výše uvedená expertíza. Správní poplatek činí 500,-Kč Ţadatel obdrţí od krajského úřadu osvědčení v rozsahu expertízy. V případě, ţe si osvědčení vyzvedne osobně, vzdá se práva na odvolání a osvědčení nabude právní moci. V opačném případě nabude oprávnění právní moci do 15 dnů. Po splnění výše uvedených náleţitostí je moţné začít poskytovat sluţbu Podmínky pro provozování stanice technické kontroly V dokumentu naleznete podmínky pro získání a další informace o povolovacím řízení o získání oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Podmínky udělení povolení Náleţitosti ţádosti o povolení Další informace o povolovacím řízení 21