- è. j. 6 A 122/2002-50 ÈESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK, JMEN EM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátì složeném z pøedsedkynì JUDr. Milady Tomkové a soudcù JUDr. Bohuslava Hnízdila a rudr. Brigity Chrastilové v právní vìci žalobce: Jiøí Horník, I-. -, - ~ ~".~~ ~-'V, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, adresa pro doruèování: Praha 6, nám. Svobody 471, o žalobì proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2002, è. j. 3648/2002-8764, takto: nicotné. I. Rozhodnutí ministra obrany è. j. 3648/2002-8764 ze dne 11.7.2002 je II. Žádnému z úèastníkù sen e pøi zná v á právo na náhradu nákladù øízení. Odùvodnìní Žalobce se žalobou, která byla podána dne 6. 9. 2002 Vrchnímu soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí ministra obranyè. j. 3648/2002-8764 ze dne 11. 7. 2002, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupnì, jimž bylo odepøeno poskytnutí žalobcem požadovaných informací, a to na základì fikce podle 15 odst. 4 zákona è. 106/1999 Sb., o svobodném pøístupu k informacím (dále jen "zákon o svobodném pøístupu k informacím"), spojené s marným uplynutím lhùty pro poskytnutí žalobcem požadovaných informací. Rozhodnutím žalovaného, proti kterému žaloba smìøuje, bylo rozkladu z èásti vyhovìno a požadovaná pøedkládací zpráva k "Návrhu kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen" byla žalobci zaslána, zèásti byl však rozklad zamítnut s poukazem na skuteènost, že žalobcem požadovaný dokument je oznaèen dle ustanovení 17 obchodního zákoníku za obchodní tajemství. Žalobci byl sdìlen
.., '\. 6 A 122/2002-51 celkový finanèní objem smlouvy mezi Èeskou republikou a spoleèností BAB SYSTEMS (OPERATIONS) LIMITED. Toto rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doruèeno dne 19.7.2002. Žalobce poukázal na ustanovení 17 obchodního zákoníku, které obsahuje výèet podmínek, pøi jejichž kumulativním splnìní lze skuteènost za obchodní tajemství považovat, a rozhodnutí žalovaného, podle kterého požadovaný dokument nebyl poskytnut z toho dùvodu, že je oznaèen jako obchodní tajemství, napadl v tom smìru, že samotné oznaèení urèité skuteènosti za obchodní tajemství není zpùsobilé obchodní tajemství založit, nejsou-li zároveò splnìny i ostatní obchodním zákoníkem vymezené podmínky. Žalobce následnì popsal jednotlivé podmínky podávané z ustanovení 17 obchodního zákoníku, pøitom pøednì namítl, že jím požadovaný dokument jako celek nelze považovat za "skuteènost", a tento svùj závìr opøelo definici tohoto pojmu obsaženou v Ottovì slovníku nauèném. Dále žalobce namítl, že i kdyby tento dokument za skuteènost bylo možno považovat, nebyly by splnìny další podmínky podle 17 obchodního zákoníku. Nejde totiž dle žalobce o dokument související s podnikem a požadovaný dokument není ani skuteèností, která by nebyla v pøíslušných obchodních kruzích bìžnì dostupná. Dle žalobce je obsah dokumentu znám nejen v pøíslušných obchodních kruzích, nebo s tímto obsahem byli seznámeni èlenové Poslanecké snìmovny Parlamentu Èeské republiky na základì vystoupení ministra obrany v tomto orgánu. Žalobce navíc namítl rozpor s Listinou základních práva svobod, nebo je proti jejímu smyslu, aby podmínky, za jakých budou vydávány rozpoètové prostøedky ve prospìch soukromého subjektu, byly považovány za obchodní tajemství. Pokud by dle žalobce byl pøijat závìr, že celé dokumenty pojednávající o výdajích státních prostøedkù jsou obchodním tajemstvím, pak by pøi uplatnìní 9 odst. 1 zákona o svobodném pøístupu k informacím mohla být znemožnìna jakákoli kontrola pøíslušného povinného subjektu ze strany veøejnosti ohlednì jakékoli uzavøené smlouvy, což je absurdní a proti smyslu zákona o svobodném pøístupu k informacím i Listiny základních práva svobod, která právo na informace zaruèuje. Z tìchto dùvodù žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vìc vrátil žalovanému k dalšímu øízení. Žalovaný se k žalobì vyjádøil svým podáním doruèeným Vrchnímu soudu v Praze dne 28. 11. 2002. Po procesní stránce proti podané žalobì namítá nedostatek pasivní legitimace, nebo jako žalovaný byl oznaèen ministr obrany, pøitom návrh mìl smìøovat proti ministerstvu jako ústøednímu orgánu státní správy. Dále žalovaný namítá, že èást petitu žalobního návrhu nemá oporu ve zbytku návrhu. Žalovaným bylo rozhodnuto dle návrhu, a tedy i ve prospìch žalobce, a požadovaná informace mu byla skuteènì poskytnuta, v žádném pøípadì tak nemohl být žalobce na svých právech zkrácen. Ve vìci vypoøádání mezirezortního pøipomínkového øízení bylo žalobci v napadeném rozhodnutí sdìleno, že toto øízení neprobìhlo, a co do dùvodu takového postupu byl odkázán na obsah pøedkládací zprávy. V posledním odstavci pøedkládací zprávy se uvádí, že vzhledem k èasovì nároènému harmonogramu prací na tomto materiálu nebyl materiál pøedložen k projednání v øádném mezirezortním pøipomínkovém øízení. Žalovaný má tak za to, že se žalobce rozkladem v jedné jeho èásti domáhá plnìní nemožného. Žalovaný tak rozhodl správnì, nebo rozhodl-li by jinak, zkrátil by tím žalobce na jeho právu podat opravný prostøedek. Pokud jde o vìcné námitky žalovaného, je zpochybòován žalobcùv názor, podle nìhož je žalovaný povinen vyhodnotit, zda požadované informace jsou obchodním tajemstvím èi nikoli. Žalovaný
~.' "I 6 A 122/2002-52 ~ k tomuto nemá právní nástroje, nemùže pøezkoumávat, zda se skuteènì o obchodní tajemství jedná èi nikoli; žalovaný není oprávnìn ve správním øízení jím vedeném pøezkoumávat jednání sama sebe v soukromoprávním jednání a vztazích, obdobnì tak není žalovaný oprávnìn pøezkoumávat èinnost smluvního partnera v soukromoprávních vztazích s ním. Byl to právì uchazeè o veøejnou zakázku, který si svoji nabídku a další informace poskytnuté jím pøi jednání s žalovaným oznaèil za obchodní tajemství, pro odmítnutí poskytnout informaci dle žalovaného pøitom na základì 9 odst. 1 zákona o svobodném pøístupu k informacím postaèuje, že tato informace je za obchodní tajemství oznaèena. Žalovaný navíc zpochybnil tvrzení žalobce, že požadovaný dokument není "skuteèností", stejnì tak zpochybnil, že by vystoupením ministra obrany pøed Poslaneckou snìmovnou Parlamentu Èeské republiky byl režim obchodního tajemství tohoto dokumentu porušen. Pokud jde o namítaný rozpor jednání žalovaného s èlánkem 17 Listiny základních práva svobod, uvádí žalovaný, že tato námitka smìøuje nikoli proti jednání žalovaného, ale proti samotnému textu 9 odst. 1 zákona o svobodném pøístupu k informacím, kterému je takto vytýkáno, že nezabezpeèuje naplòování základního lidského práva podle Listiny základních práv a svobod. Žalovaný dále namítá, že žalobce požadoval informace, které nepodléhají vìcné pùsobnosti zákona o svobodném pøístupu k informacím, nebo jde o informace, které se nevztahují k pùsobnosti žalovaného. Podle žalovaného jsou pøedmìtem informaèní povinnosti pouze informace týkající se pùsobnosti žalovaného pøi správì vìcí veøejných. V pøípadech, kdy žalovaný jedná jménem státu jako jeho organizaèní složka v soukromoprávních vztazích, a stát tedy vstupuje jako osoba soukromého práva v souladu s 20 obèanského zákoníku, je pøedmìtem informaèní povinnosti ta informace, která souvisí s povinnostmi organizaèních složek státu dle zvláštních zákonù. Obsah jakýchkoli soukromoprávních smluv uzavíraných státem, za nìjž jedná pøíslušná organizaèní složka, pøedmìtem informaèní povinnosti podle zákona o svobodném pøístupu k informacím tedy není. Žalovaný následnì odkázal na konkrétní ustanovení tohoto zákona, jež dle jeho názoru svìdèí ve prospìch takto vymezeného výkladu jeho pùsobnosti. Z tìchto dùvodù navrhuje žalovaný, aby soud žalobu zamítl, popø. aby øízení zastavil. Žalobce doruèil soudu dne 21. 2. 2003 podání, jímž se vzdal práva podat repliku proti vyjádøení žalovaného a jímž také vzal zpìt svoji žalobu v rozsahu, ve kterém žádal o pøezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jeho žádosti o poskytnutí informací vyhovìno (poskytnutí pøedkládací zprávy), a v rozsahu týkajícím se pøezkumu neposkytnutí vypoøádání mezirezortního pøipomínkového øízení. V ostatních èástech na žalobì setrval. Pokud jde o pøíslušnost soudù k rozhodování v této vìci, Vrchní soud v Praze do 31. 12.2002 ve vìci nerozhodl. Dnem 1. 1. 2003 nabyl úèinnosti zákon è. 150/2002 Sb., soudní øád správní (dále jen "s. ø. s."), jímž se mimo jiné øídí postup soudù, úèastníkù øízení a dalších osob ve správním soudnictví. Podle tohoto zákona se postupuje i ve vìcech správního soudnictví, v nichž byla podána žaloba podle èásti páté hlavy druhé obèanského soudního øádu, o níž soud nerozhodl do 31. 12.2002. V souladu s ustanovením 132 s. ø. s. tak tuto právní vìc, v níž byla do 31. 12. 2002 dána vìcná pøíslušnost Vrchního soudu v Praze, pøevzal a v øízení o ní pokraèoval Nejvyšší správní soud. Tento soud tedy vìc v souladu s 130 odst. 1 s. ø. s. dokonèil podle ustanovení èásti tøetí hlavy druhé dílu prvního s. ø. s., a to bez naøízení jednání, nebo s takovým postupem soudu podle 51 s. ø. s. vyjádøili
~;.w -: 6 A 122/2002-53 žalobce i žalovaný souhlas a ponìvadž k tomu byl oprávnìn i podle dalších závìrù blíže osvìtlených v dalších èástech tohoto odùvodnìní. Nejvyšší správní soud ze správního spisu pøedloženého žalovaným zjistil, že žalobce dne 23. 4. 2002 požádal elektronickou formou o poskytnutí dokumentù, které k projednání ve vládì pøedložilo Ministerstvo obrany, a sice pøedkládací zprávy, pøípadnì dùvodové zprávy, a vypoøádání pøipomínkového øízení k materiálu "Návrh kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu jednání vlády dne 22. 4. 2002. Tyto dokumenty žalobce požadoval zaslat elektronickou poštou, pøípadnì bìžnou poštovní pøepravou na jím uvedenou adresu. Dne 24. 4. 2002 byla žalobci zaslána souhrnná informace o kontraktaèních jednáních na nákup letounù Gripen, téhož dne žalobce zaslal svoje další podání, ve kterém uvedl, že trvá na své žádosti v rozsahu, v jakém informaci požadoval dne 23. 4. 2002. Dne 7. 5. 2002 byl žalobce nejprve informován o tom, že jeho žádost byla postoupena k pøímému vyøízení pøíslušnému útvaru, a následnì na základì jeho reakce pak o tom, že lhùta pro poskytnutí informace byla podle 14 odst. 5 písmo a) zákona o svobodném pøístupu k informacím prodloužena do 18. 5.2002. Dne 17. 5.2002 byla žalobci zaslána zpráva, v níž je uvedeno, že v pøíloze jsou žalobci zasílány požadované podklady. Požadovaná dùvodová zpráva není pøiložena vzhledem k tomu, že pro schùzi vlády se v souladu se "Zásadami pøípravy a pøedkládání písemností ministrovi obrany ÈR" nepøedkládá. Žalobci však bylo sdìleno, žeje mu zasílán dokument "Prùbìh a výsledky kontraktaèních jednání o nákupu 24 víceúèelových taktických nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen pro potøeby AÈR", který byl souèástí vládního materiálu po bodem III. Vypoøádání pøipomínkového øízení bylo øešeno dopisem ministra obrany místopøedsedovi vlády a ministru zahranièních vìcí. K této zprávì bylo pøiloženo celkem 16 datových souborù. Následnì dne 21.5.2002 zaslal žalobce žalovanému zprávu, že mezi obdrženými pøílohami chybí èást II. uvedeného materiálu (II. Nadzvukový letoun ve vazbì na reformu ozbrojených sil ÈR) a požádal proto opìtovnì o její zaslání. Dále žalobce mimo jiné uvedl, že mu nebyla doruèena smluvní dokumentace, tj. návrh smlouvy o nákupu letadel. Tuto skuteènost lze vysvìtlit dle žalobce tak, že návrh této smlouvy nebyl souèástí požadovaného dokumentu, pokud však jeho souèástí byl, nelze jeho žádost považovat za vyøízenou. K této zprávì se žalovaný vyjádøil tak, že požadovaný materiál mu byl zaslán tak, jak byl získán z Centra pro realizaci projektu nadzvukových letounù. Žalobce byl odkázán na kontaktní osobu s uvedením jejího telefonního èísla. Ze spisu nevyplývá, kdy byla tato zpráva odeslána. Veškerá uvedená korespondence probíhala v elektronické formì. Dne 3. 6. 2002 byl žalovanému doruèen písemný rozklad žalobce, ve kterém uvádí, že souèástí ani poslední zprávy, kterou obdržel, nebyly jím požadované dokumenty. Podle žalobce dne 18. 5. 2002 uplynula prodloužená lhùta, kterou zákon stanoví pro poskytnutí informace, a vzhledem k tomu, že v této lhùtì mu nebyl poskytnut ani jeden dokument, o jehož poskytnutí žádal ve své žádosti ze dne 23. 4. 2002, ani nebylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti, má se v souladu s 15 odst. 4 zákona o svobodném pøístupu k informacím za to, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo poskytnutí požadovaných dokumentù (informací) odepøeno. Žalobce proto navrhl, aby orgán rozhodující o rozkladu zrušil fiktivnì vydané rozhodnutí a rozhodlo povinnosti poskytnout pøedkládací zprávu a vypoøádání pøipomínkového øízení k materiálu "Návrh kontraktu na nákup 24 víceúèelovych
- Ij 6 A 122/2002-54 nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu vlády dne 22.4.2002, a kompletní smluvní dokumentaci (mimo pøíloh kjednotlivým smlouvám) schválenou vládou v rámci projednávání "Návrhu kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu vlády dne 22. 4. 2002. Dne 11. 7. 2002 bylo o rozkladu rozhodnuto tak, že v bodì 1 bylo rozkladu vyhovìno a požadovaná pøedkládací zpráva byla žalobci zaslána, pøitom ohlednì mezirezortního pøipomínkového øízení bylo žalobci sdìleno, že neprobìhlo, a k dùvodùm byl odkázán na pøekládací zprávu. V bodì 2 byl rozklad zamítnut s poukazem na skuteènost, že materiál projednaný vládou jak èást IV "Návrh kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen" je oznaèen jako obchodní tajemství dle 17 obchodního zákoníku. Žalobci byl také sdìlen celkový finanèní objem smlouvy mezi Èeskou republikou a spoleèností BAB SYSTEMS (OPERATIONS) LIMITED. Pokud jde o formu, jakou žalobce právo na informace podle zákona o svobodném pøístupu k informacím uplatnil, soud vychází z ustanovení 13 odst. 1 tohoto zákona, které umožòuje, aby žádost byla podána i prostøednictvím telekomunikaèního zaøízení, pøitom nevyluèuje využití elektronické pošty, aniž by bylo pøedepsánopatøení takového podání zaruèeným elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žádost o informace byla elektronickou cestou skuteènì podána a doruèena tak, jak tvrdí žalobce, a veškerá další elektronická podání byla také doruèena, považuje soud tuto skuteènost mezi úèastníky øízení za nespornou a v této otázce uzavírá, že žalobce své právo uplatnil zpùsobem, který zákon o svobodném pøístupu k informacím pøedepisuje. Stejnì tak považuje soud za prokázané, že skuteènì dne 18. 5. 2002 uplynula lhùta pro poskytnutí informace a nebyla-li informace poskytnuta, nastala podle 15 odst. 4 zákona o svobodném pøístupu k informacím fikce vydání rozhodnutí, jímž byla informace odepøena. Ani tato otázka není mezi úèastníky øízení sporná. Pøedmìtem soudního pøezkumu tedy má být rozhodnutí ministra obrany blíže oznaèené v záhlaví tohoto rozsudku. K pøesvìdèení žalovaného, že soud by mìl žalobu odmítnout pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného (žalobce oznaèil za žalovaného ministra obrany), soud uvádí, že takový nedostatek zde není: ve správním soudnictví se neaplikují nìkteré principy vlastní obèanskému øízení soudnímu, zásadní rozdíl je napøíklad v tom, že zákon (s. ø. s.) stanoví, kdo je žalovaným. Podle 69 s. ø. s. (do 31. 12. 2002 250 odst. 4 o. s. ø.) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho pùsobnost pøešla. V pøípadì rozhodnutí ministra o rozkladu je žalovaným správním orgánem ministerstvo, nebo ministr je pouze tím, kdo je oprávnìn za správní orgán, tj. ministerstvo, jednat (v prvém i druhém stupni rozhoduje týž správní orgán) s tím, že ve II. stupni za ústøední orgán státní správy je oprávnìn jednat (rozhodnout) toliko vedoucí tohoto orgánu. Nepøesnost žaloby v tomto ohledu tedy nezakládá takovou vadu, která by mìla za následek odmítnutí žaloby (do 31. 12. 2002 zastavení øízení). Nejvyšší správní soud proto pøezkoumal napadené rozhodnutí ministra obrany vèetnì øízení, které mu pøedcházelo a zjistil, že rozhodnutí trpí vadami takové závažnosti, že v jejich dùsledku je nutno pohlížet na toto rozhodnutí jako na paakt, tedy jako na rozhodnutí nicotné. Dojde-li soud k závìru, že pøezkoumávané rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, vysloví podle 76 odst. 2 s. ø. s. nicotnost i bez návrhu. Pokud se dùvody nicotnosti týkají jen èásti rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto èást, jestliže z povahy vìci nevyplývá, že ji nelze oddìlit od ostatních èástí rozhodnutí ( 76 odst. 2 s. ø. s. vìta druhá).
. " f t,." ~ 6 A 122/2002-55. V rozsuzované vìci jde o pøípad, kdy byl podán rozklad proti fiktivnímu rozhodnutí o odepøení požadované informace. Podle 16 odst. 3 zákona o svobodném pøístupu k informacím rozhodne odvolací orgán o odvolání do 15 dnù od pøedložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhùtì o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doruèení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhùty pro vyøízení odvolání. Tato úprava platí podle odst. 5 cit. ustanovení obdobnì i pro rozklad. Podle 20 odst. 4 se na øízení podle 16 vztahuje správní øád, nestanoví-li tento zákon jinak. Jak bylo výše podrobnì rozvedeno, ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal rozklad proti fiktivnímu rozhodnutí Ministerstva obrany dne 3. 6. 2002. Rozklad je opravným prostøedkem ve smyslu ustanovení 16 odst. 5 ve spojení s 16 odst. 1 zákona o svobodném pøístupu k informacím. Lhùta k rozhodnutí o rozkladu podle 16 odst. 3 cit. zákona poèíná bìžet ode dne doruèení rozkladu podatelnì ústøedního orgánu státní správy (judikatura Nejvyššího správního soudu publikovaná napø. pod è. 1/2003 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, petrifikovaná rozhodnutím jeho rozšíøeného senátu sp. zn. 7 A 76/2002 ze dne 4. 11. 2003); je zde vylouèena aplikace 57 odst. 2 správního øádu, která by jinak pøicházela v úvahu. V pøípadì rozkladového øízení je orgán, který rozhoduje o rozkladu, a správní orgán I. stupnì, týmž správním orgánem, a je pouze rozdílné, kdo vjeho rámci jako funkènì pøíslušný rozhoduje. Proto nemùže bìžet 30-denní lhùta pro pøedložení rozkladu k rozhodnutí, jako je tomu u odvolacího øízení, a lhùta pro vydání rozhodnutí o rozkladu - jak uvedeno výše - poèíná bìžet ihned ode dne doruèení rozkladu podatelnì ústøedníh orgánu státní správy. Jestliže tedy byl rozklad žalovanému, jak je zøejmé z podacího razítka, doruèen dne 3.6.2002, nastala dnem 18. 6. 2002 fikce rozhodnutí podle 16 odst. 3 zákona o svobodném pøístupu k informacím, podle níž se má za to, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno. Den 19. 6. 2002 je považován za den doruèení, od nìjž poèínala bìžet lhùta k podání žaloby, která uplynula podle tehdejších - ale i souèasných pøedpisù - 19. 8.2002. V posuzované vìci má negativní fiktivní rozhodnutí za následek, že vìc je rozhodnutá a øízení o ní je skonèeno. Jak lze seznat ze soudní praxe i právní teorie (napøíklad Dušan Hendrych a kolektiv: Správní právo. Obecná èást 5., rozšíøené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 143) u pozitivních správních aktù je možno ve vìci znovu rozhodnout, aniž by pùsobila pøekážka vìci rozhodnuté obvykle jen v pøípadì možnosti výhrady nového rozhodnutí pøi zmìnì vnìjších okolností (klauzule rebus sic stantibus) explicitnì vyjádøené v zákonì. Jiná situace je však u negativních správních rozhodnutí (obvykle v pøípadì zamítnutí urèité žádosti). Ve vìtšinì tìchto negativních rozhodnutí je klauzule rebus sic stantibus obsažena implicitnì (mùže být otázkou, zda jde o tuto klauzuli anebo o nedostatek materiální právní moci). Toto fiktivní negativní rozhodnutí tedy nebrání správnímu orgánu v provedení nového øízení a vydání nového rozhodnutí v téže vìci, bude-li ovšem v takové vìci podána nová žádost. Ve vìci, která je pøedmìtem øízení, však ministr rozhodl po právní moci (formální) negativního fiktivního rozhodnutí (nastala 19. 6. 2002) dne 11. 7. 2002 opìtovnì o rozkladu žalobcovì. Tím se dopustil za situace, kdy nebyla podána nová žádost o poskytnutí informací a o pùvodní žádosti již bylo rozhodnuto, takové vady, jež zakládá
.. ~ ) j ~., 6 A 122/2002-56. ; nicotnost pøezkoumávaného rozhodnutí. Nicotnost je zpùsobena nedostatkem pravomoci rozhodnout ve vìci ovládané zásadou dispozièní bez návrhu. Vážnost pochybení je umocnìna charakterem právní úpravy, která zakládá fikci rozhodnutí urèitého obsahu po uplynutí zákonem stanovené lhùty. Je tøeba tedy rozlišovat situaci, kdy v pøípadì negativního rozhodnutí již ze samé jeho podstaty vyplývá možnost na základì nové žádosti v téže vìci znovu rozhodnout (pokud ovšem zákon tuto možnost neeliminuje èi neupravuje dobu, po kterou opìtovnou žádost není možno podat - a to zákon o svobodném pøístupu k informacím neèiní), a situaci, kdy bylo o téže žádosti rozhodnuto dvakrát. Z vyložených dùvodù proto Nejvyšší správní soud vyslovil rozsudkem nicotnost napadeného rozhodnutí ministra obrany; uèinil tak bez naøízení jednání a bez návrhu, jak mu to umožòuje 76 odst. 2 s. ø. s. Ponìvadž všechny výroky napadeného rozhodnutí jsou stiženy toutéž zásadní vadou, nemohl soud z dùvodù procesní neøešitelnosti zastavovat øízení v dùsledku zpìtvzetí žaloby v rozsahu, v nìmž bylo rozkladu vyhovìno. Vychází-li soud z výjimeèného principu zakotveného v 76 odst. 2 s. ø. s., který mu umožòuje vyslovit nicotnost, nejsa vázán návrhem (a tedy z prolomení zásady dispozièní), a z pokynu obsaženého ve vìtì druhé výše cit. ustanovení 76 odst. 2 s. ø. s. (dbát na souvztažnost všech výrokù rozhodnutí) vyslovil nicotnost ohlednì všech výrokù napadeného rozhodnutí, i když žaloba pùvodnì napadající tyto všechny výroky byla pozdìji èásteènì modifikována (zúžena). Ve výroku sub. II. tohoto rozsudku bylo vysloveno, že žádnému z úèastníkù se nepøiznává právo na náhradu nákladù øízení ( 60 s. ø. s.), nebo žalobce ani žalovaný nemìli ve vìci úspìch. Žalobce se v žalobì nicotnosti nedovolával, touto otázkou se však soud musel zabývat z úøední povinnosti bez ohledu na to, zda taková žalobní námitka byla uplatnìna ( 76 odst. 2 s. ø. s.). P o u è e ní: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostøedky pøípustné. V Bmì dne 28. èervence 2004 Za správnost vyhotovení: JUDr. Milada Tomková, v. r. Eva zemanov~,z~ pøedsedkynì senátu