Liberecký kraj resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky. SBORNÍK REFERÁTŮ z

Liberecký kraj resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky SBORNÍK REFERÁTŮ z KONFERENCE konané dne 31.května 2008 v multimediálním sále Libereckého kraje v Liberci s názvem MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2008 Ve spolupráci s Asociací profesionálních myslivců ČR, Okresní agrární komorou pro Liberec a Jablonec n.n. a Okresními mysliveckými spolky v Libereckém kraji

Obsah: 1. Úvodem Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje 2. Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj 3. Seznámení s činností lesníka a myslivce. Petr Žaba, Lesy ČR s.p. 4. Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se státní správou. Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec 5. Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř. Problematika motorkářů v lesích. Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec 6. Helmintozy a střečkovitost srnčí zvěře v oblasti Kozákova. Ing. Ondřej Salaba, ČMMJ OMS Semily 7. Lovecky upotřebitelný pes a jeho problematika. Jaroslav Kočárek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda kynologické komise 8. Spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, ČMMJ a státní správou. Miroslav Brožek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda myslivecké komise 9. Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku. Snížení kvality mysliveckého obhospodařování na pastvinách. Petr Matička, ČMMJ OMS Česká Lípa, předseda myslivecké komise 10. Informace o stavech zvěře v honitbách Libereckého kraje za rok 2007. Ing. Zuzana Wudyová, Krajský úřad Libereckého kraje 11. Závěry a doporučení Ing. Zdeněk Besta, pracovní předsednictvo konference 12. Závěrem Bc. Radim Zika, náměstek hejtmana Libereckého kraje

Úvod Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje Vážení přátelé myslivosti, fakt, že právě prohlížíte tento sborník, je neklamnou známkou toho, že Myslivecká konference 2008 v Libereckém kraji již je za námi. Zda byla úspěšná, či nikoliv, nechám na individuálním posouzení každého. Odrazem kvality a zájmu jistě bude Vaše účast na Myslivecké konferenci 2009, kterou, pevně věřím, budeme opět pořádat. Můj celkový dojem z konference byl příznivý. Všechny přednesené referáty se dotýkaly aktuálních témat dnešní myslivosti. Věčného tématu přiměřenosti škod a stavů zvěře se poutavě zhostil dlouholetý zkušený lesník a myslivec, pan Petr Žaba. Vysokou odbornou úroveň i kvalitu přednesu pak oceňuji u vystoupení pana Ing. Salaby k výzkumu parazitů u srnčí zvěře. Aktuální a zajímavá byla i vystoupení tří zástupců okresních mysliveckých spolků. Na jednání nechyběla tradiční témata údaje myslivecké statistiky a aktuální informace z oblasti veterinární péče. Zejména informace o novém institutu prohlížečů zvěřiny, byla pro účastníky konference velmi užitečná. Všechny přednesené referáty Vám předáváme ve sborníku. Věřím, že jeho vydání pomůže přiblížit projednávanou tématiku i osobám, které se myslivecké konference nezúčastnily. Závěrem bych chtěl poděkovat jednotlivým okresním mysliveckým spolkům za jejich aktivní přístup k organizaci a náplni konference.

Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj Volně žijící zvěř z pohledu současné veterinární legislativy 1. V současné době lze maso volně žijící zvěře uvádět do oběhu jen po veterinární prohlídce, která se provádí na schválených sběrných a prohlížecích místech zvěřiny ( u nás Svor, Folda, Maso Servis, KRNAP Rokytnice n.jizerou) 2. platí povinnost vnímavá zvířata k trichinelóze nechat vyšetřit i v případě, že zvěřina bude konzumována v domácnosti lovce nebo účastníka lovu 3. veterinární prohlídka probíhá podle nařízení č.853 a 854/2004, provádí se vizuálně a palpačně, sleduje se způsob ulovení, výživný stav zvířete, okolí střelné rány (rozstřílení), změny na vnitřních orgánech, posuzuje se stav tělních dutin, napadení parazity apod. 4. ulovená zvířata musí být jednoznačně identifikovatelná Novela veterinárního zákona (účinnost od 01.07.2008) přináší změnu v provádění prohlídky v tom smyslu, že volně žijící ulovenou zvěř bude moci prohlížet proškolená osoba ( 27b novely zákona). Proškolenou osobou se rozumí - fyzická osoba bez ohledu na vzdělání, která absolvovala specializované školení zaměřené na vyšetřování volně žijící zvěře. Mohou se školit i nečlenové ČMMJ. Školení bude dvoudenní v rozsahu 18 hod, do 14 až 28 dnů po proškolení bude vykonána zkouška formou písemného testu v Praze nebo v Brně. Po složení zkoušky bude vystaveno osvědčení o absolvování školení, proškolená osoba získá průkaz proškolené osoby a razítko k potvrzování lístku původu zvěře. Při nesložení zkoušky bude možnost opravné zkoušky. Platnost průkazu bude 5 roků, cena školení 4500 Kč (dohoda s ČMMJ). Po 5 letech musí proškolené osoby absolvovat nové (zkrácené) proškolení. Školení budou organizována asi podzim 2008. Seznam proškolených osob povede VFU Brno, která ho předá SVS ČR. Rozsah školení anatomie, fyziologie, etologie, ošetření zvěře (přesněji bude stanoveno prováděcím předpisem). Školící materiály budou jednotné v digitální formě, technické podmínky školení (místnost, promítací zařízení apod.) zajistí místně příslušné okresní sdružení ČMMJ. KVS zajišťují pouze odbornost. Přednáška má být zaměřena především na hygienické aspekty zacházení se zvěří, počínaje způsobem lovu až po závěrečné ošetření kusu. KVSL má proškoleny tři úřední veterinární lékaře, kteří se budou na proškolování podílet. Povinnosti proškolené osoby: Vyšetření zvěře musí proškolená osoba provést co nejdříve po ulovení. Po prohlídce musí vystavit prohlášení. Uvolnit je možné jen zvěř bez PA nálezu. V případě, že proškolená osoba zjistí podle vyšetření nějaké zdravotní riziko, musí být ulovená zvěř předložena veterinárnímu lékaři. Vyšetření na trichinely musí být provedeno (požadavek veter. zákona), bez tohoto vyšetření nesmí být zvěř prodána. Za vyšetření na trichinely odpovídá lovec. Prohlídku je možné provést ihned, výsledek vyšetření dodá lovec prohlížiteli následně. Proškolená osoba je povinná vést záznamy o druhu a počtu prohlédnutých těl zvěře, místu a době ulovení, výsledku vyšetření, místu dodání (komu byla zvěř dodána). Archivace záznamů je 2 roky a na požádání KVS je povinnost je předložit. Kontrolu proškolených osob bude provádět KVS.

Způsob a rozsah vyšetřování a vedení záznamů bude řešit prováděcí předpis, který se připravuje. Zvěř pro potřebu lovce nemusí být prohlédnuta, povinnost vyšetření na trichinelózu trvá. Ulovená a prohlédnutá zvěř v kůži nebo peří může být v malém množství (tj. nejvýše 30% lovcem skutečně odlovené zvěře ročně 12 odst.3 vyhlášky č.289/2007) prodána přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti nebo dodána do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž byla ulovena ( 27b novely zákona). V takové prodejně musí být označena slovy: Zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou určena po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele. ( 12 vyhl. 289/2007) lovec = uživatel honitby nebo oprávněný účastník lovu Tok zvěře lovec osobní spotřeba sběrné místo proškolená osoba přímý prodej sběrné a prohlížecí místo zpracovatelský podnik veter. prohlídka tržní síť Organizace školení ICVI VFU Brno - garance organizace školení a zkoušek - vedení katalogu proškolených osob IEZ VFU Brno - odborná garance školení ČMMJ - OS ČMMJ Byly zrušeny časové limity pro dodání zvěře k prohlídce (je stanoveno pouze co nejdříve ), teplotní požadavky řeší nař. Komise 853/2004, tj. po usmrcení má být v přiměřené době zahájeno chlazení, aby bylo ve všech částech masa dosažena teplota nepřekračující +7 C u velké volně žijící zvěře a +3 C u drobné volně žijící zvěře. (Pokud to klimatické podmínky dovolují, není aktivní chlazení nezbytné) Upozornění dle nař. 853/2004 má být zvěř dodána k veterinární prohlídce s hlavou a orgány nebo s prohlášením prohlížitele. V současné době nám hlavy nechodí, KVS toleruje, ale bude v nejbližší době vyhlášena celostátní mimořádná kontrolní akce s tímto zaměřením.

Seznámení s činností lesníka a myslivce Petr Žaba, Lesy ČR s.p. Vážené dámy, Vážení pánové, kolegové myslivci. Organizátory našeho dnešního setkání jsem byl vyzván, domnívám se že nejpravděpodobněji z úcty k mému věku, abych zde vystoupil s tím, že téma svého příspěvku si mohu zvolit sám. Jistě se mnou budete souhlasit, že všechny odborné myslivecké disciplíny jsou dnes zastoupeny fundovanějšími odborníky a prezentace jejich názorů, stanovisek i výsledků je pro toho, kdo o ně má zájem, dostupná. Nezbývá mně, abych alespoň chvíli udržel vaší pozornost, zabývat se něčím, co my myslivci rádi slyšíme. Tak mohu začít o hlubokých tradicích české myslivosti, o veřejném uznání, kterého se vždy myslivcům dostávalo, o tom, že myslivci byli vlastně prvními ochránci zvěře a přírody vůbec, že zvěř začala požívat právní ochrany a lov byl usměrňován dříve, než se začalo hospodařit, v tehdejším pojetí samo sebou, s lesem. Proč tomu tak dnes není, proč jsme ztratili tuto veřejnou podporu a uznání, když převážná část myslivců provozuje svoji zálibu při současných možnostech intenzivněji, než naši otcové i dědové? Troufám si říci, že se obecně zlepšila péče o zvěř v době strádání, můžeme uvést mnoho příkladů práce s mládeží i prezentace naší činnosti na veřejnosti atd. Jsou tedy příčinou toho negativního pohledu na myslivce nezodpovědní držitelé psů, motorkáři, houbaři, borůvkáři, ekologové, ochránci zvířat, majitelé pozemků, lesníci, zemědělci, turisté a další? Nebo bychom měli se změnou přístupu k narůstajícím problémům využívání přírody veřejností, které rozhodně dnešní doba přináší, začít u sebe? Rozhodně bychom o tom měli začít uvažovat dokud je čas. V honitbě se přece jinak chová pytlačící pes, než zvíře, které se na chvilku vzdálilo od svého pána, ale on se často najde ten hrdina, který za poslední chalupou zastřelí voříška, svede na něho stržený kus zvěře, utká se s jeho majitelkou a dostane se do televize, místo toho, aby věnoval čas vysledování spádů, času a míst, kam se skutečný pytlák vrací. Umím si představit problémy s neukázněnými motorkáři, kteří si v honitbě dělají závodní dráhu a je jistě na místě v součinnosti s příslušnými orgány toto řešit. Naproti tomu vykřikovat za každým autem, motocyklem nebo koněm jak to, že nám tady někdo jezdí, když platíme nájem je zbytečné. Vždyť ten srneček, kterého to auto zradilo, většinou odskočí do kraje lesa a za chvíli vyjde znovu, no a koní se přece v minulosti užívalo k přiblížení se i k jelení zvěři a dodnes se ještě loví z kočárů. Nálezy otrávených dravců a dalších živočichů i pokud nejsou naším dílem, nám veřejnost stejně přisoudí, protože vidí jak někteří z nás v rozporu s veterinárními předpisy i zásadami obecné hygieny vyvážejí do honitby odpad všeho druhu. Na druhé straně jsme již zapomněli, že tlumením zvířat škodících myslivosti jsme zejména v současné době chránili i majetek drobných chovatelů hospodářského zvířectva před výpady lišek do okrajů vsí i za bílého dne pro potravu mláďatům. Velice rychle jsme se smířili s tím, že drobná zvěř není a tak raději čekáme na černou a nebudeme si přece kazit večer ranou na kocoura. Měl jsem v loňském roce možnost účastnit se na Kolínsku dvou honů, kde bylo vidět dostatek drobné zvěře a to jak zajíců, tak bažantů, které nikdo nevysazoval. Zážitek nebo lépe společenská událost pro všechny účastníky honu, která byla jistě podmíněna celoroční poctivou prací celého mysliveckého sdružení, ale zejména vytěsněním černé zvěře z lokalit kam rozhodně nepatří. Podobné příklady, že je možné se vrátit k drobné zvěři jako k základu české a chcete li lidové myslivosti, se objevují již i v našem odborném tisku. Nelze toho však dosáhnout bez vytváření vhodných podmínek v honitbě, ochrany před predátory a zejména vyloučení výskytu černé zvěře v těchto honitbách. Jistě hned namítnete, jak jsme byli nepochopeni při snaze legalizovat kontaktní norování, jako podmínku výcviku psa pro tlumení lišek. Mediální kampaň a naše lobování na všech úrovních se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní. Potřebuje mít pes, s kterým v přírodě norujeme, zkušenost s tím, že se mu postaví na odpor zvíře silné jako on a nebo i silnější? Jistě ano a každý kdo takto loví, by to měl svému norníkovi bez velké popularizace umožnit. Není ale nutné zkušebně norovat na jezevce, ani pořádat soutěže, kde kritériem hodnocení je čas do chvatu. Takto naučený a v uvozovkách

slepý pes pak je většinou v přírodních norách nepoužitelný. Obávám se, že jsme si válkou o norování přivřeli dveře i k možnosti připravit psa na případný kontakt s černou zvěří, který je daleko nebezpečnější a týká se nejen plemen norníků. Jako jeden z výsledků naší práce je každoročně pořádána výstava trofejí. Její příprava, organizace a hodnocení trofejí je náročný a odpovědný úkol. Je to ale i příležitost, jak zapojit do práce mladé lidi, budoucí funkcionáře, o jejichž údajné pasivitě také často slyšíme. Pro ně jsou pak malým povzbuzením do další práce kritické poznámky starších kolegů, kteří si přijatá kriteria hodnocení trofejí ani nepřečetli. Nebyl jsem letos po delší době přítomen hodnocení trofejí a výstavu jsem měl možnost si prohlédnout těsně před závěrem a tak se pouze ptám. Děláme to skutečně dobře, že po mnoho let v některých honitbách střílíme převážně paličkáře, jejich počet neklesá a slušná trofej je spíše výjimkou a neposunuli jsme odlov trofejových jelenů již na přelom I. a II. věkové třídy? Nedávno jsem měl možnost navštívit oboru Sedlice odkud pocházejí naše nejsilnější trofeje černé zvěře. Opět jsem si zde potvrdil, že když necháme kňoura dožít osmi let a více, má každý medaili. Ne každý zlatou nebo stříbrnou, ale bronzovou jistě. Veřejnost stále citlivěji vnímá, jakým způsobem za jakých podmínek a kde je zvěř lovena. Takže když osoba veřejně známá zastřelí velkého jelena ve farmovém chovu, kterého ještě den před tím krmila maminka s dětmi přes plot rohlíkem, když příslušné orgány schválí oborní chov zvěře na rozloze dvaceti, čtrnácti nebo také jednoho ha hned za vsí, kde většinou chybí i les a vůbec vystřelit je již nebezpečné, nelze čekat pozitivní hodnocení myslivců veřejností. Na malé vsi také lidé ještě nezapomněli, jak se dvě skupiny myslivců hádali a někde dodnes soudí o honitbu, ve které dříve provozovali myslivost společně a není ani pravidlem, že za to vždy mohou ti majetní, kteří si honitbu mohou koupit, mám zkušenosti a u tvorby honiteb jsem byl po dvě myslivecká období, spíše opačné. Jako lesník nemohu skončit jinak než naším evrgrýnem a to jsou škody zvěří. Kdysi dávno některý z našich předchůdců řekl, že každý lesník má dvě srdce, jedno bije pro zvěř a druhé pro les. Já k tomu dodávám, že pokud by obě ta srdce byla stejně velká, bylo by to v pořádku, ale většinou tomu tak není a někteří z nás mají jen srdce jedno. Zůstaňme u toho, že je jistější tuto dělbu přízně nebo slabosti, jestli chcete, mezi les a zvěř nechat na rozumu. Při svém současném pracovním zařazení jsem v loňském a letošním roce navštívil 12 lokalit (LS), kde byl zjišťován stav lesa a jedním ze sledovaných ukazatelů i vliv zvěře na les. Kontrolované jednotky byly rozmístěny od Jeseníků a Beskyd až po Český les a Krušné hory. Mám tedy srovnání i z lokalit s výskytem všech běžných druhů spárkaté zvěře. Jsou oblasti, do nedávné doby ještě uváděné jako příklady vysokých stavů zvěře, kde bylo možno napsat, že se již nejedná o nová poškození, ale pouze o pobytové znaky zvěře. Byla to velmi příjemná ukázka toho, že lze hospodařit s lesem i zvěří současně. Převážně jsme konstatovali, že je zjišťován zvýšený tlak zvěře na les, vznikají škody a je nutné činit opatření. Bohužel jsou i oblasti, kde početní stavy zvěře i zastoupení jednotlivých druhů jsou z hlediska neúnosných škod na celém ekosystému nepřijatelné. Jako myslivec jsem si ověřil, že i tam, kde se nevyskytuje jiná spárkatá zvěř než srnčí, je při jeho vysokých stavech zjišťováno výrazné poškozování mladých lesních porostů okusem, které jinde svedeme na jeleny. Ve dvou případech jsem ani nechtěl uvěřit, jak rychle naroste populace dalšího druhu spárkaté zvěře, když najde vhodné podmínky a jeho stavy nejsou od počátku redukovány. Jednalo se o daňčí zvěř, která v daných oblastech nikdy nebyla a poprvé se objevila před třemi nebo pěti roky a při tom jí konkuruje muflon nebo jelen a pochopitelně její přítomnost navyšuje škody a náklady na ochranu lesa. Specifickým problémem, který se domnívám nám myslivcům již přerostl přes hlavu, je jelen sika. Ten umí okusovat jako srnec nebo daněk, loupat kořenové náběhy jako muflon a v zimním ohryzu kůry a letním loupání se vyrovná velkému jelenovi. Přitom dokáže žít i v oblastech vysokého civilizačního zatížení a je dostatečně agresivní, aby se prosadil i v konkurenci silnější zvěře. Pokud nedokážeme gradaci jeho početních stavů zastavit a jasně vymezit oblasti chovu, nezabráníme ani jeho hybridizaci s jelenem lesním, který je chloubou naší myslivosti. Před asi třemi roky jsem siku pozoroval při jelení říji na hřebenech Krkonoš, údajně byl vysazen na polské straně, takže to k nám již není tak daleko! Musím se vrátit ke

škodám zvěří a připomenout, jak na tento problém dokážeme také jako myslivci reagovat. Stále je možné se ještě setkat s mysliveckým hospodářem, který na úvod jednání o škodách prohlásí: u nás máme jen srnčí a ta neškodí. Pamatuji se, jak mne významný myslivec, kterého jsem si rozhodně vážil přesvědčoval, že loupou jen ti korunoví jeleni, které oni nesmějí střílet. Letos, v období sčítání zvěře a přípravě plánů chovu a lovu I. se krajský ředitel LČR obrátil na uživatele našich honiteb dopisem, ve kterém velmi mírnou formou připomněl, že jsme v polovině nájemního období, k čemu jsme se vzájemně zavázali v nájemní smlouvě, co nájemci slíbili ve svých mysliveckých záměrech a čemu je třeba věnovat větší pozornost. Nebylo v tom ani jedno slovo nad rámec sjednaných podmínek pronájmu. Přesto jsem musel několikrát na otázku: kterej s prominutím vůl to psal odpovídat že sice vím, a nepovím, ale že se s tím plně ztotožňuji. Nosným programem nedávné oblastní konference České lesnické společnosti byly také škody zvěří, vystoupili se svými argumenty, které nelze zpochybnit dva významní lesničtí odborníci. Pokud k nákladům na ochranu proti zvěři a ke škodám, které evidujeme nebo neevidujeme, ale jsou prokazatelné někdo připočítá ještě ztrátu na přirůstu z bočního okusu a ztrátu ze snížení kvality dřeva v důsledku loupání nebo ohryzu a následného poškození houbami a toto vynásobí čísly za republiku, dostane se skutečně do řádů miliard. A tak já se domnívám, že z toho okřídleného rčení že škody zvěří se řeší již padesát let a ještě za třicet let se řešit budou platí již jen ta první polovina. Velmi se obávám, že čas pokročil natolik, že nás myslivce, to již tím dosavadním způsobem dlouho řešit nenechají. Ano myslivecká loby je silná, zastoupená napříč politickým spektrem, ve vládě, na ministerstvech, v parlamentu atd. Mnohdy chybí těmto vlivným zpětná vazba a převažují lokální a osobní zájmy. Stejně tomu je i ve vrcholných orgánech našich zájmových organizací, a tak snaha poctivých myslivců i funkcionářů na nižších organizačních jednotkách o nápravu končí nejen neochotou a nepochopením dole, ale i zásahy z druhé strany. Pokud se domníváte, že se nic nemůže stát, protože vy tam přeci máte toto a toho a vy na to máte, tak ty škody zaplatíte, nebo proto, že to prostě jinak nejde, že to stejně nikdo nedokáže nalovit atd. atd. tak si prosím představte, že na příklad v novém zákoně o myslivosti, o kterém se právě nyní opět začalo mluvit v souvislosti se škodami, které působí zvěř, prosadí vlastníci pozemků snížení minimální výměry honitby na 115 ha, protože to tak bylo za první republiky a také se myslivcovalo. Myslíte si, že by se nesnížily stavy spárkaté zvěře a nezmizela černá zvěř z honiteb kam nepatří, já si myslím, že ano. Nebo zcela vylučujete možnost, že stát na svých pozemcích bude vykonávat právo myslivosti v režii, to znamená, že lesy nebudou pronajímat honitby, ale prodávat povolenky, nebo platit profesionální lovce, tedy přímo řídit kvóty odlovu podle stavu lesa. A co když bude myslivost nebo lépe lov organizován jako rybářství nebo obdobně jako v některých zemích. To znamená, že si ti myslivci, kteří dosud doma ve své honitbě hájili srnu, danělu, muflonku, laň a bachyni, protože přinesou přírůstek, bez ohledu na to kolik té zvěře je, koupí povolenky nebo licence k lovu a vyrazí jistě tam, kde bude větší šance na úspěch a atraktivnější zvěř, třeba právě k vám. Předpokládáte, že se budou chovat podobně jako dříve, a že pak ještě budou v některých oblastech stavy zvěře dál stoupat, já si myslím, že ne. Jistě víte, jak řeší problém přemnožení některých druhů Austrálie, ale možná nevíte že v USA, kde je pro veřejnost nepřijatelné zastřelit koně, bez něhož by nebyla Amerika dobita, byl vysoký nárůst stavů divokých koní omezen snížením schopnosti reprodukce u klisen podáním medikamentů. Podceňujete naše veterináře natolik, že by tu pilulku nebo prášek do krmiva pro jednotlivé druhy zvěře nedokázali vyvinout? Toto nejsou katastrofické scénáře, i když se vám to tak může jevit, a ještě méně mnou vymyšlené návrhy řešení. Pokud mluvím někde o vysokých stavech zvěře a následných škodách a záměrně nespecifikuji lokalitu, tak jsem je ale na vlastní oči viděl, a pokud jde o ty způsoby omezení vlivu zvěře na životní prostředí, tuším, že s nimi někdo přijde a některé jsem i zaslechl od lidí, kterým je naše pojetí myslivosti vzdáleno. Abych vám umožnil srovnat vaše názory a poznatky s mými a dal příležitost buď s nimi souhlasit a nebo polemizovat, budu nyní konkrétnější a vyjádřím se ke stavům zvěře na Frýdlantsku (okres Liberec), každý si má přece nejprve zamést před vlastním prahem. Srnčí zvěř mimo oblast hor

není ve stavech únosných, výrazným způsobem ovlivňuje úspěšnost obnovy porostů, zejména listnáčů a jedle a její vnitrodruhová konkurence je hlavní příčinou snižující se hmotnosti i kvality trofejí. Daňčí zvěř se vyskytuje ve dvou lokalitách v průměrné kvalitě a únosných početních stavech, které by neměly být navyšovány. Domnívám se, že jednou z příčin zvýšené migrace v lokalitě Arnoltice je nepoměr pohlaví a absence vyšších věkových tříd samčí zvěře. Cílený chov této zvěře umožní pouze legalizace skutečných stavů normováním, ale musí být provedena na úkor ostatních druhů spárkaté zvěře. Zbytky populace muflona v oblasti Lázní Libverda již nejsou předmětem chovu, zbytečně zvyšují zatížení prostředí v oblasti chovu jelena a zvěř by měla být v krátké době odlovena. Migrující zvěř z lokality Fojtka se vyskytuje v honitbě Oldřichov. Situace u zvěře jelení je složitější. Letní stavy na horách, tedy v oblasti, kde je jelení zvěř normována, se blíží únosným a při přijatelných nákladech na ochranu, není les výrazně poškozován. Každý nárůst početních stavů se okamžitě projeví migrací mimo oblast chovu. Zimní období i vzhledem k relativně snadné dostupnosti a příznivým klimatickým podmínkám v podhůří soustředí zde na malé ploše jelení zvěř ze širokého okolí a nejen tu v uvozovkách naší. Vznikají škody na porostech, které nelze tolerovat a odpovědnost za ně nesou převážně uživatelé honiteb, kteří s jelení zvěří nehospodaří. Důsledkem je pak často způsob lovu této zvěře, který má k chovatelským zásadám daleko. Obráceně pokud sněhová pokrývka nedonutí zvěř sejít dolů ještě v době odstřelu a není zde lovena, projeví se to nárůstem početních stavů. Pozitivní je v poslední době vyrovnávající se poměr pohlaví, ale zastoupení věkových tříd jelenů má opačný trend. Tato situace není řešitelná bez založení jelení oblasti, podřízení se společnému plánování i řízení chovu, k čemuž vidím zatím velmi malou vůli nájemců. Doporučuji společné budování dalších zimovacích zařízení tak, abychom znovu v uvozovkách vlastní zvěř dokázali udržet v oblasti chovu po celý rok. Černá zvěř je stálou zvěří na celém frýdlantském výběžku, dnes již i na převážné části hor. Intenzita výskytu v jednotlivých honitbách je dána potravní nabídkou. Její omezení převodem velké části orné půdy na pastviny je nahrazováno opakovanými semennými roky dubů a buků, ale i naším celoročním přikrmováním, o jehož vhodnosti lze úspěšně pochybovat. O chovu nebo trofejové zvěři nelze vůbec mluvit, populace se vyvíjí naprosto živelně, škody na zemědělských pozemcích jsou dalším zdrojem konfliktů. Celoroční výskyt černé zvěře ve smíšených a polních honitbách je limitujícím faktorem návratu drobné zvěře a nejsem přesvědčen o tom, že si to všichni uvědomujeme. Bažanty je vidět všude, zajíc je stále ještě více v lese, než na poli. Reprodukce je velmi nízká a mortalita drobné zvěře vysoká. Normovaných stavů není ve většině honiteb dosahováno, někde jsme je i zrušili. Podmínky jsou na Frýdlantsku i pro kachnu, ale pro drobnou zvěř je potřeba se daleko více obětovat, poskytnout jí lepší ochranu i péči, a to rozhodně nemám na mysli umělé odchovy. Bohužel je jednodušší dovést občas káru odpadu pro prasata a tak jen málokde se blýská na lepší časy. Na závěr mého vystoupení by měl někdo dodat: káže vodu a pije víno. Ano je to tak, jsem skutečně jen jedním z vás a vůbec netvrdím, že v honitbě, kde převážně myslivost provozuji to děláme úplně jinak a lépe. Svého prvního srnečka jsem střelil ve třinácti letech, lovecký lístek mám od roku 1960 a stejnou dobu jsem členem tehdy ČSMS, dnes ČMMJ. Snad mně tedy věříte, že mám stejný zájem jako vy a to, abychom mohli neopakovatelné zážitky, které naše záliba přináší, ještě dlouho prožívat. Zákon o myslivosti ve své úvodní kapitole říká, (cituji volně) že myslivost je hospodářskou činností směřující k ochraně přírody, zachování rozmanitosti druhů atd. Dovoluji si doplnit, že provozování myslivosti je ve skutečnosti podnikáním, ale podnikáním se zvěří, tedy s bohatstvím, které patří všem a ještě k tomu na cizích pozemcích. Zamyslete se prosím nad mými slovy, než budete někde vyžadovat, aby byl omezován vstup do honitby té či oné skupině občanů, k takovému rozhodnutí ostatně žádný politik nenajde odvahu, zamyslete se, než budete někde vykřikovat, že žádná zvěř už není a lesy to chtějí vystřílet, zamyslete se nad svým vystupováním na veřejnosti. Uvědomte si, že je nás něco málo přes jedno procento populace a tak je bláhové se domnívat, že se ten zbytek bude chovat tak, aby nám nepřekážel. Raději se přizpůsobme novým podmínkám a snažme se přesvědčit, že i naše činnost je pro společnost užitečná, důležitá a zejména nenahraditelná.

Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se státní správou Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec Vážení hosté, dámy a pánové, myslivci. Byl jsem požádán Krajským úřadem Libereckého kraje, abych porovnal spolupráci myslivecké komise se správními orgány okresu a kraje a jinými organizacemi, s dnešním stavem. Zde bych úvodem chtěl říci, že práce MK byla možná jenom v kontextu práce celého tehdejšího okresního výboru Českého mysliveckého svazu (OV ČMS), který byl řízen předsednictvem a dále společnou prací pro myslivost těchto dalších komisí: - osvětová propagace myslivosti, příprava akcí jako plesy, výstavy, besedy, organizace zkoušek z myslivosti, práce s mládeží - kynologická příprava všech druhů zkoušek (JZ, PZ, LZ, NL, BZ, VZ), svody psů, dohled na dodržování zákonných předpisů ke stanoveným počtům psů jednotlivých plemen ve všech honitbách - střelecká každoroční pořádání povinných střeleb pro členy honiteb, organizace soutěží v brokových i kulových disciplínách v rámci okresu i kraje, byly-li nám svěřeny - disciplinární dodržování zákonnosti u všech stupňů mysl. Organizací, při jejich porušení předvolávala a trestala provinění, která ji byla oznámena. Koordinaci činnosti těchto komisí provádělo předsednictvo OV ČMS, v čele s předsedou, který zastupoval OV v jednáních, jak s nadřízenými orgány, tak i s jinými organizacemi s OV spolupracujícími. Veškerou administrativní agendu obstarávaly v období od roku 1962 i dvě tajemnice paní Tomanová a paní Bouzková, kterým za tuto práci patří dík. Tolik úvodem a nyní k vlastní práci myslivecké komise OV ČMS v Liberci (dále jen MK )v tomto období. Nejdříve náplň pravidelná, každoroční, v pořadí: - kontrola provádění úrovně a kvality zimního přikrmování v jednotlivých okrscích, které měly v MK zastoupení: Liberec, Frýdlant, Chrastava, Rynoltice, Český Dub, Pěnčín. Jejich zástupci u nich vše sledovali a v případě nutnosti včas sjednali nápravu - potom následovalo sčítání zvěře v honitbách, v termínech určených ONV Liberec, v termínu do 31.3. běžného roku - následná činnost byla jednou z hlavních náplní MK. Spočívala v kontrole předložených Výkazů o honitbě, za minulý rok, s následným sestavením sumářů ulovené zvěře drobné i spárkaté, včetně tehdy ještě také škodné a jejich porovnání s návrhy odstřelů v jednotlivých honitbách, jak MS, tak i režijních honitbám lesních - po skončení příjmu trofejí ulovené spárkaté zvěře bylo nutné provést jejich ohodnocení hodnotitelskou komisí, u těch nejkvalitnějších včetně zjištění bodových hodnot, u ostatních zhodnocení správnosti odstřelu, vzhledem k chovatelským zásadám. Při tomto hodnocení bylo nutno vzít v úvahu i kvalitu zvěře v jednotlivých okrscích, která byla v našem okrese velmi různorodá, pro různé podmínky chovu, jako třeba úživnosti při různých klimatických podmínkách okrsků, nebo třeba zneklidňování zvěře v okolí větších městských aglomerací, hlavně kolem Liberce, vlivem pohybu lidí v honitbách - po zhodnocení odstřelu a označení trofejí buď červenou stuhou (nesprávný odlov), označením lebek stuhou, nebo žlutou stuhou (nesprávná preparace), byla uspořádána Chovatelská přehlídka trofejí. Tato přehlídka byla v povinnostech ONV, ale byla organizována MK, v součinnosti s komisí osvětovou. Přehlídka byla plánována tak, že při jejím ukončení probíhala myslivecká konference, což bylo dle mého mínění ohromně důležité, a to pro okamžité zhodnocení kvality odstřelu minulého roku na této konferenci, kde si zúčastnění mohli porovnat kvality odstřelů ve svých a okolních honitbách. Přehlídka totiž začínala obvykle v pátek odpoledne s pokračováním sobotním pro veřejnost nemysliveckou, v neděli pouze do 10,00 hod., potom proběhla výše zmíněná

konference. Navíc hned po přehlídce a skončení konference si zástupci honiteb odvezli trofeje domů a nebylo nutné (kromě výjimek) je znovu stěhovat do prostor OV ČMS.Je třeba říci, že tyto přehlídky a následná hodnocení byla vždy velmi slušně navštěvována - mezitím již bylo nutno v MK zpracovávat Plány chovu a lovu I., což byla činnost velmi náročná, vyžadující znalost jednotlivých honiteb v okrscích, protože někdy požadavky na odstřely zvěře spárkaté a zejména samčí byly nereálné a bylo nutno je korigovat. Výsledkem této činnosti bylo odsouhlasení odstřelů pro všechny honitby s vyznačením razítka OV ČMS na předepsaných formulářích, což bylo povinností ze zákona a předat je referátu pro myslivost ONV. Zde je nutno zdůraznit, že spolupráce s nimi byla vynikající a jejich odsouhlasení bylo, kromě velmi řídkých výjimek, víceméně formální a bez potíží - do konce srpna bylo takto potřeba zpracovat další výkaznictví, a to v pořadí: Plán chovu a lovu II (pro zvěř drobnou), se stejným způsobem provedení jako u zvěře spárkaté, Plán péče o zvěř, s výpočty a jejich kontrolami pro zásoby všech druhů krmiv (jadrná, dužnatá, objemová + minerální doplněk, sůl), dle stanovených krmných dávek pro jednotlivé druhy zvěře a pro příslušnou délku přikrmování a konečně Plány honů na drobnou zvěř od termínů, po prelimináře, s časem zahájení a ukončení honů, místy výřadů, sledovat výměry, kde budou hony konány, s tím, aby nedošlo k porušení zákona, který předepisoval nelovit 2/5 honitby, pro zachování kmenových stavů, ale i s tím, že bylo možno na stejné ploše lovit bažanta 3x, nebo i zajíce 2x, ale pouze u lesních celků, výměrou přesahujících 200 ha - do konce roku zbývalo pro MK pouze určit účast některých členů na honech u některých honiteb, případně jejich účast na VČS, kde bývali vítáni. Dále pak spoluúčast na organizaci a zajištění zvěře a zvěřiny do tomboly plesu OV ČMS a účast některých členů na schůzích předsednictva OV ČMS, kam byli zvoleni. Výše uvedené povinnosti byly pravidlem každého roku a k nim je nutno zmínit některé mimořádné činnosti většího významu v tom, kterém období. Uvedu některé z nich: - zazvěřování zajícem, v součinností s ÚV ČMS provedeno 2x, vždy ve větších celcích více navazujících honiteb. Toto zazvěřování i další byla vždy schvalována ONV - zazvěřování bažantem, s hlavním úkolem vybudovat okresní odchovnu na Grabštejně s nutností zajištění projektu stavby, vybavení líhněmi, voliérami, obsluhou, zásobami BŽ I, II, III a ostatními krmivy. Tato výstavba byla záležitostí všech členů MS v okrese, která měla stanovena povinné počty odpracovaných brig. Hodin, to vše zdarma, s vlastní dopravou. Na tuto centrální výstavbu navazovaly u některých MS výstavby odchoven vlastních, s voliérami pro odchov a vypouštění do volné přírody, s vypracováním metodiky chovu a vypouštění, jednak z mála příruček (Fišer, Lochman), a jednak ze zkušeností jednotlivých bažantníků u MS, z řad zkušených myslivců - zazvěřování zvěře spárkaté, dančí 1x, mufloní 2x, z prostředků ÚV ČMS, v součinnosti s ONV. Při těchto zazvěřeních bylo nutno vybrat lokality za účasti ing. Fišera a ing. Lochmana z ÚV ČMS, vybudovat v nich aklimatizační obůrky, a to už bylo úkolem členů těch sdružení, kde bylo zazvěřování schváleno, tj. Obora Frýdlant, Harcov a Proseč pod Ještědem.Tato zazvěření byla provedena z kvalitních chovů a dopadla dobře, včetně obůrek a aklimatizace vynikajícím způsobem tak, že v dalších letech bylo dosaženo medailových hodnot u trofejí obou druhů zvěře - další zajímavostí a mimořádností bylo provedení kompletního sčítání zvěře spárkaté v honitbě MS Višňová, na vyžádání vedení této honitby. Sčítání bylo uskutečněno za účasti žáků frýdlantských škol, svezených autobusy, organizováno členy MS a MK, za dohledů pracovníků ONV - bylo zajištěno otevření výkupen zvěřiny ve více místech okresu, pro snadnější dopravu z menších vzdáleností. Tato zařízení byla otevírána vždy po dohodě s veterinární správou, ONV a sdruženími, která výkup provozovala svými členy, tehdy výhradně pro Interlov

- největší a nejpotřebnější mimořádnou akcí OVČMS, ONV a MK bylo vytvoření nových honiteb v roce 1983, kde byly vyhotoveny nové mapy, výměry všech honiteb, s cílem dosáhnout maximální kvality hranic mezi honitbami, jejich umístění na silnice, železnice, vodní toky a jiná jasná určení a hlavně odstranění (pokud možno) hranice kraj lesa-pole, která byla nejčastější příčinou sporů sousedů, čí je zvěř, kterou někdo v zimě přikrmuje v lese a jiný v létě na polích loví. I když tehdy ne vždy se nové hranice všem líbily, zhruba po dvou letech došlo nezklidnění a ocenění těchto úprav, jako daleko lepších, než byly ty původní - zbývá už jenom zmínit zastoupení 2 členů MK v poradním sboru Jelení oblasti Jizerské hory, kde další tři místa patřila odborníkům z lesních závodů. Tento poradní sbor hrál velmi významnou roli v udržení kvality jelení zvěře v oblasti, po stránce poměru pohlaví, věkových tříd a určení výše a kvality odstřelu tak, aby v žádném směru nedošlo k porušení žádoucích stavů této zvěře a jejich rozložení v celé oblasti. - titíž dva členové MK byli i stálými členy tříčlenných komisí pro škody způsobené zvěří při ONV, jeden pro polní a jeden pro lesní kultury. Dalšími členy těchto komisí byl pracovník ONV a vždy starosta obce, na jejímž katastru ke škodám došlo. Je třeba říci, že ve všech případech došlo k dohodám, buď o výši škody a její náhradě, nebo k zamítnutí požadavku na odškodnění. Není mi znám ani jeden případ, kdy by konečné řešení bylo předloženo k soudu - vysoko byl hodnocen i Sbor poradců při ONV i později u OÚ, kde jednotliví jmenovaní členové MK určovali pro všechny honitby kritéria závazná pro chov jednotlivých druhů zvěře, včetně určování toho,co se v té které věkové třídě ještě může nazvat odstřelem průběrným a kde již dojde k porušení chovatelských zásad - záslužným počinem MK a jejích dvou členů bylo to, že po vyjití nového zákona o myslivosti zpracovali pro OÚ výpočet normovaných a minimálních stavů spárkaté a drobné zvěře, pro všechny honitby okresu. Při vyjmenování výše uvedených činností byla důležitá spolupráce i těmito dalšími orgány a organizacemi: - Veterina. Opatření k udržení a zlepšení zdravotních stavů zvěře, např. léčení střečkovitosti, červivosti plicní a střevní, formou preventivního podávání léků, vakcinací proti výskytu vztekliny, zajištění dohledu veterinářů při všech pořádaných kynologických akcích - Ekologie a ochrana přírody. Přes někdy obtížná vysvětlování vzájemných požadavků u zazvěřování nepůvodními druhy zvěře (daněk, muflon), které nakonec stejně proběhlo s přispěním ÚV ČMS a osvědčilo se, na druhé straně jsme vyšli i vstříc uspořádáním celostátních Sokolnických dnů v MS Vítkov, kde došlo k oboustrannému poučení jak myslivců (že dravci uloví poměrně málo zvěře a není je třeba likvidovat), tak i sokolníků a ochranářů (kteří poznali, jak je nutno se starat o drobnou zvěř, aby vůbec bylo možno zachovat v přírodě potravní řetězce, bez nichž není možná ochrana dravců, protože by se neuživili). Oni pak pochopili, že přes možná napadání myslivců, jsou to oni, kdo ochraňují vše živé v celé republice a bez nich by fauna naší přírody již byla o mnoho druhů chudší. Nakonec pochopili, že plánované odstřely zvěře jsou nutné pro udržení kvality všech druhů, protože se při nich vyřadí z chovu téměř vše nevhodné a zamezí se nežádoucímu přemnožení, které má za následek snadnější zvýšení možných nákaz a snížení kvality chovu, jako je úbytek hmotnosti, zhoršení trofejí a zvýšení škod na lesních a polních pozemcích. O důležitosti zimního přikrmování ani nemluvě, protože velkoplošný systém zemědělského hospodaření s monokulturami (kukuřice a jiné) znamená,že po jejich sklizni dochází k hladovění zvěře, hlavně zajíce, protože je přímo jeho výskyt vázán na tento prostor, který ani neumí opustit

- Lesy České republiky. Všestranná spolupráce s hlavním garantem chovů spárkaté zvěře, která v lese převážně žije, je tam přikrmována a klade tam i mláďata. Tato spolupráce byla vždy na vysoké úrovni, plná vzájemného porozumění, i když mnohdy docházelo a dochází ke značným škodám na lesních kulturách, kterým se lze bránit jen oplocenkami, nátěry porostů i volbou umístění přikrmovacích zařízení tak, aby byla vzdálena od ohrožených porostů. Přejdu-li k dnešní činnosti MK, je proti dřívějšku omezena hlavně v tom,že zákon nepředpokládá schvalování navrhovaných odstřelů zvěře v honitbách, jako tomu bylo dříve, poněvadž stačí souhlas Honebních společenstev a pověřených obcí a magistrátů měst. MK proto nemá možnost ovlivnit hospodaření s kmenovými stavy v rámci větších celků. Domnívám se, že je to na škodu věci, protože v MK jsou zastoupeny všechny bývalé okrsky svými nejlepšími odborníky, plně znajícími problematiku chovů u nich. Hlavním úkolem MK je dnes každoroční uspořádání přehlídky trofejí ve vysoké kvalitě, kde proti dřívějšku je vystavování na stojanech přehlednější a možnost porovnání honiteb lepší pro myslivce i nemysliveckou veřejnost. Ale přesto si myslím, že je to pro práci této komise poměrně málo. Domnívám se, že správní orgány až po Krajský úřad Libereckého kraje, by měly častějií vyžadovat po MK spolupráci a vyslovení názoru na různé problémy myslivosti, zvláště,jedná-li se o připravované novoty, nebo návrhy na úpravu stávajícího zákona.i když vím, že je to velmi obtížné a to z vlastní zkušenosti, protože jsem se zúčastnil zasedání Poslanecké sněmovny k návrhům zákona, kam byli pozváni předsedové MK všech okresů a ÚV ČMMJ i se svým tehdejším předsedou prof. Hromasem. Po tomto jednání jsem musel konstatovat, že ze všech návrhů předložených myslivci a vesměs schválených předsedajícím (posl. Ledvinka) a pečlivě zapsaných zapisovatelkou, nakonec nebylo do zákona zapracováno téměř nic. Ale i proto si myslím, že je nutné znovu a znovu se o některé změny pokoušet. Závěrem bych chtěl konstatovat, že činnost myslivců není dobře hodnocena, zvláště ze strany médií a mnohdy z příspěvků některých redaktorů je přímo vidět, že vůbec neví o čem mluví, nebo píší, ale rádoby zasvěceně se k tomu vyjadřují. Je tedy na nás myslivcích, abychom začali zviditelňovat svoji práci, záslužnou, bezplatnou, dobrovolnou a časově velmi náročnou, podloženou skutečně značnými znalostmi viz zkoušky z myslivosti, mysliveckých hospodářů a vyšší odborné myslivecké zkoušky, které nikde jinde u jiných dobrovolných organizací nejsou v takovém rozsahu a dosáhli tak alespoň částečného uznání své činnosti. Navrhuji proto začít v sídlech jednotlivých honiteb, i když tam je už náplň známá z akcí pro děti - dětské kroužky, dětské dny, poslední leče, mikulášské a jiné zábavy. Občané vidí v zimě myslivce přikrmovat, jsou od nich vykupovány žaludy, kaštany i obilí a vidí, kolik brigád musí myslivci během roku ve své honitbě vykonat. Další pokračování, i když složitější, by mělo být ve větších městech pořádáním akcí pro veřejnost, ovšem vždy s předběžnou propagací, pronikáním do místních médií tiskových i jiných, na úrovni okresů i celého kraje, kde budou při různých jednáních prezentovat příspěvky o naší práci a hlavně reagující na různá nepravdivá obvinění. Je třeba veřejnost seznámit i s vakcinací proti vzteklině, která je prováděna i pro ně. U této vakcinace bych na základě vlastních zkušeností doporučoval znovu roznášet vakcínu členy, myslivci z honiteb, protože ti nejlépe vědí, kde je největší pohyb lišek. Je sice pravda, že rozložení nebude přesně ve vzdálenostech 200x200 metrů, jako při leteckém vykládání, ale myslivci budou místa vyložení kontrolovat a zjišťovat tak, nakolik byla vakcinace účinná. Tomu by přispělo i to, že finanční prostředky na leteckou vykládku by mohly být rozděleny do honiteb a použity pro nákup, čím dál tím více dražších krmiv pro zimní přikrmování. Hlavní důraz bych ovšem kladl na úroveň celostátní, tam by se občané měli dozvědět o činnosti myslivců v tisku, televizi, rozhlasu i jinde. Znovu bych se přimlouval za zařazení klipů o zimním přikrmování v období Vánoc, o záchraně zvěře při povodních a jiných kalamitách, o práci s mládeží, o zkouškách a jejich náplni, kde by občané poznali, co musíme znát a udělat, než můžeme začít lovit. O kynologii, o tradicích z historie, troubení a o tom, proč je zvěř vlastně

lovena, jak se lovy organizují, o bezpečnosti na nich tak, aby to nevypadalo, že se myslivci střílejí na potkání, při každém honu, ale obyčejně, díky nějaké nešťastné náhodě nebo chybě jednotlivce. Stačí porovnat mrtvé na silnicích a v myslivosti. V neposlední řadě bych prosil správní orgány, aby také ony ve svých publikacích, na poradách a setkáních s veřejností podpořily mysl. Činnost, uváděly ji ve známost a vyvracely neopodstatněné pomluvy. Tady je ovšem také třeba říci, že i mezi myslivci neprobíhá vše bez chybování, nebo dokonce i bez trestných činů. Pak je nutný zásah mysliveckých stráží, následné posouzení přestupků a jejich spravedlivé ohodnocení ukončení členství, nebo předáním k projednání soudům. Z časových důvodů jsem mohl prakticky uvést pouze výčet z práce MK, ke každému problému by bylo možno diskutovat, uvádět podrobnosti. Případné dotazy jsem ochoten zodpovědět dne s i jindy, pokud budu odpověď znát. Chtěl bych poděkovat Libereckému kraji a všem dalším pořadatelům této konference za její svolání, protože doufám, že podobné akce povedou k nápravě pokřivené pověsti myslivců, k čemuž doufám povede i nově uváděný seriál v televizi Tisíc let české myslivosti a reakce myslivců na podněty v tisku i jinde. Chci poděkovat dále všem členům MK, kteří v ní pracovali. Jejich jmenování jsem záměrně vypustil, protože bych mohl svou chybou na některé zapomenout. Uvedu proto jen jména bývalých předsedů MK a to Ing. Schreibera a Josefa France. Těm novým přeji mnoho úspěchů a více ocenění jejich záslužné práce. Úplným závěrem děkuji Krajskému úřadu Libereckého kraje za jejich současné řízení myslivosti v kraji, za jejich snahu pomáhat myslivcům v práci, kvalifikaci i ve finančním hospodaření při přidělování dotací na políčka, likvidaci křídlatky a bolševníku a další pomoci. Vám všem děkuji za pozornost a přeji hodně úspěchů při všech Vašich počinech. Myslivosti zdar!

Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř Problematika motorkářů v lesích Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec Současná krajina je činností člověka natolik poznamenaná, že volně žijící živočichové a zvěř nemají na mnoha místech vhodné biotopy, které by zajišťovaly dostatek vhodné potravy a krytu nutného pro jejich život a rozmnožování. Jednotlivé okresy libereckého kraje mají sice rozdíly ve skladbě pozemků, porostů, nadmořské výšce a množství vodních ploch, ale problémy jsou všude stejné. V nižších polohách se intenzivně zemědělsky hospodaří a v současné době zemědělci z ekonomických důvodů přistupují k intenzivnímu pěstování technických plodin, případně obilovin. Na mnoha místech bylo upuštěno od tradičního způsobu zemědělství / polní výroba, živočišná výroba / a zemědělci se orientují pouze na polaření, případně chov prasat. To má za následek upuštění od pěstování pícnin a trav. Místo nich narůstají plochy řepky, případně kukuřice. Vznikají tak velké lány monokultur, mnohdy přesahující 100 ha. Tyto rozsáhlé monokultury jsou pro zvěř absolutně nevhodné a to zejména pro zvěř drobnou. Ta má ve většině případů velmi malé domovské okrsky a po celou dobu trpí na těchto plochách monodietou, která má za následek oslabení organismu a náchylnost k nemocem a parazitům. To se pak projeví po sklizni, která probíhá velmi rychle a zrovna tak rychle jsou pole zaorána. Zvěř má tak hlad i ve vegetačním období a vlivem stresu ze změn prostředí a omezení výživy snadno podléhá nemocem a predátorům Rozsáhlé plochy obilí, řepky a cukrovky skýtají v době vegetace kryt, ale druhová potravní nabídka je omezená. Protože neexistují polní cesty nemá se zvěř v době dešťů kde osušit. Drobná zvěř, zejména koroptev nemá k dispozici orientační body.

Naše zkušenosti hovoří o tom, že proklamované zlepšování životního prostředí orgány st.správy a politiky jsou pouze prázdná slova, které není možné ani při nejlepší vůli splnit. Z ekonomických důvodů nejsou zemědělské společnosti ochotny přistoupit k rozdělování těchto lánů a už vůbec ne na budování biopásů. Jednak je odrazuje byrokracie při žádostech o dotace a podmínky a dnes i finance. Dotace ve výši cca 12000 Kč / ha jsou při současných cenách zemědělských komodit asi na 1/3 tržeb, které získají, pokud budou na stejné ploše pěstovat obilí nebo tech. plodiny. O něco lepší je situace při jednání s drobnými vlastníky zem pozemků a malými zemědělci, kteří jsou ochotni některý pozemek obětovat na políčko pro zvěř. Jsou však pozemky na stráních a okrajích lesů, které nejdou obdělávat. Tyto možnosti využíváme, ale problém velkých lánů monokultur se tím neřeší. Jedno z políček na zapůjčeném pozemku. Na polovině je zaseta kukuřice na polovině jsou topinambury. V kombinaci s křovisky, plodonosnými dřevinami a strání situovanou na jihozápad skýtá tato plocha ideální prostředí pro bažanta i srnčí. Jedinou nevýhodou je nedostatek vody / vodoteč v parném létě vysychá/. Další možností je spolupráce s obcemi a obecnímu úřady, kde je možné v rámci územních plánů a pozemkových úprav zabezpečit alespoň částečné změny v krajině.je to obnova původních cest, které byly rozorány a tím získání části neobhospodařované plochy v polích, vyprojektování a vybudování biokoridorů a biocenter všech kategorií. K tomu však musí být nakloněno zastupitelstvo obce a obec musí mít dostatek pozemků vhodných jako náhrada pro vlastníky dotčených pozemků nebo je vykoupit. Samozřejmě osobním jednáním s vlastníky lze mnohdy získat pozemky i za symbolickou cenu. Musíme však počítat s tím, že velké zemědělské společnosti budou ve většině případů proti a úpravám se budou všemi silami bránit.

Na políčkách pěstujeme většinou topinambury, kukuřici a směsku obilí. Vše je necháváno přes zimu a teprve na jaře jsou políčka znovu obdělána. Náklady na políčka hradí MS, některé práce nám v rámci sponzorství dělají soukromí zemědělci. Obce v naší působnosti mají zpracovány projekty ÚSES a v jejich rámci byly vybudovány 2 biokoridory. Bohužel, ve Svijanech došlo k radikálnímu snížení jeho výměry díky PF, který i přes to, že byl příslušnými orgány informován, pozemek prodal a nový vlastník neumožnil vybudování biokoridoru v celém rozsahu. Část biokoridoru, který je využíván i jako cesta. Výsadba je zčásti zničena a musí být neustále obnovována. Biokoridor trpí používáním chemických prostředků na okolních

plochách. V údolní nivě je veden další biokoridor, který vzdálené části rozděluje polní plochy a spojuje dva lesní komplexy. Kolem polních cest a vodotečí vysazujeme volně rostoucí zeleň, která alespoň z části nahrazuje dřívější remízy a

aleje. Břehy jediné vodoteče v polní části honitby osázeli členové MS rozmanitými dřevinami, které poskytují kryt i potravu zvěři. Velkým problémem je nedostatek otevřených vodních toků. V minulosti byly pod rouškou rekultivací a zvyšování výměry zemědělské půdy vodoteče, úvozy a příkopy zatrubněny nebo zavezeny a tak má zvěř hlavně v období žní nedostatek vody. Letos jsme proto začali budovat umělá napajedla do nejvíce exponovaných míst. V podhorských oblastech se sice tak intenzivně nehospodaří, ale je zde druhý extrém. Některé plochy leží ladem a jsou neudržované. Roste na nich zlatobýl a invazní rostliny nevhodné pro zvěř. Skýtají sice kryt, ale ne potravu. Jinde se intenzivně chová dobytek a ovce pasteveckým způsobem přičemž jsou používány elektrické ohradníky umístěné na hranici lesa. Ty pak brání zvěři přístupu na pastvu. Mnohdy hrozí i veterinární problémy z možného přenosu nemocí na zvěř nebo naopak / viz případ Opočno mufloni + ovce = hniloba spárků/ nebo křížení / ovce muflon/. V těchto oblastech je situace ve zvyšování úživnosti poněkud jednoduší i když obtížná. Na nevyužívaných plochách lze po dohodě s vlastníkem políčko zřídit a hodně uživatelů tak činí. Rovněž tak vypínaní proudu do ohradníků lze řešit dohodou alespoň tam, kde se zrovna nepase. Na nevyužívaných lukách se osvědčilo prosekávání pruhů mulčovači. Tím dochází ke zmlazování travního porostu. Zvěř má možnost se kde osušit a brát mladou trávu. Ve většině případů však záleží na osobních vztazích a jednání s vlastníky. V horských oblastech se lesnicky hospodaří podle LHP a CHKO Jizerské hory, Lužické hory či KRNAP. Skladbu hospodářských lesů jako uživatelé honiteb ovlivnit nemůžeme, ale určitě se

najdou cesty jak společně s LČR a ochranáři zabezpečit alespoň výsadbu plodonosných a okusových dřevin. Důležitou činností by měla být údržba a obnova horských luk. Snahou všech uživatelů honiteb by měla být ochrana životního prostředí zvěře a jeho údržba. Nemusí to být nákladné akce. Mnohdy opravdu stačí posekat neudržovanou louku, zřídit alespoň malé políčko, opravit studánku, vysadit dub, jírovec, jeřáb tam, kde je to možné. Zlepšíme tím nejen životní prostředí, ale i vzhled krajiny. Vždy však musíme spolupracovat s vlastníky pozemků jichž se naše činnost dotkne. Samostatnou kapitolou je ochrana životního prostředí a přírody jako takové. Bolestí všech uživatelů honiteb v kraji, ale i v celé republice je neúcta k zákonům a jejich vymahatelnost. Myslivci jsou neustále terčem kritiky ze strany medií a některé neodborné myslivecké veřejnosti včetně ochranářských organizaci. Ve většině případů je tato kritika neopodstatněná a s jednotlivými excesy je spojována celá myslivecká veřejnost jako taková. Přitom hlavní činností myslivců je ochrana přírody a ochrana všech volně žijících živočichů. Nebýt jich tak již asi na polích nevidíme koroptev, zajíce i bažanta, zato hodně lišek a jiných predátorů.