DIPLOMOVÁ PRÁCE. Sousedská práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Sousedská práva Pavlína Zíková 2006 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Sousedská práva zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

Dovoluji si tímto poděkovat vedoucí diplomové práce JUDr. Lence Dobešové, Ph.D. za užitečnou metodickou pomoc, rady a konzultace při zpracování mé diplomové práce. 2

OBSAH 1. ÚVOD...5 2. VYMEZENÍ POJMU SOUSEDSKÝCH PRÁV...7 3. HISTORICKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA...9 3.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH PRÁV ZAKOTVENÁ VE VŠEOBECNÉM ZÁKONÍKU OBČANSKÉM Z R. 1811...9 3.2. PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH PRÁV ZAKOTVENÁ V TZV. STŘEDNÍM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Z R. 1950 (ZÁKON Č. 141/1950 SB.)...13 3.3. PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH PRÁV ZAKOTVENÁ V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Č. 40/1964 SB....14 4. ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH PRÁV V SOUČASNÉM ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU...18 5. DRUHY ZÁSAHŮ DO SOUSEDSKÝCH PRÁV...25 5.1. OHROŽENÍ SOUSEDOVY STAVBY NEBO POZEMKU...25 5.2. IMISE POJEM A DRUHY...28 5.2.1. HLUK...30 5.2.2. PRACH, POPÍLEK, KOUŘ, PLYNY A PÁRY...32 5.2.3. PACHY...32 5.2.4. PEVNÉ A TEKUTÉ ODPADY...33 5.2.5. SVĚTLO, STÍNĚNÍ A VIBRACE...34 5.2.6. IMISE VÝSLOVNĚ NEZMÍNĚNÉ V 127 ODST. 1 O.Z....36 3

5.3. VNIKÁNÍ CHOVANÝCH ZVÍŘAT NA SOUSEDÍCÍ POZEMEK...38 5.4. PODROSTY A PŘEVISY...40 5.5. OPLOCENÍ POZEMKU...44 5.5.1. POJEM PLOTU...47 5.5.2. VLASTNICTVÍ, UŽÍVÁNÍ A ÚDRŽBA PLOTŮ...48 5.6. VSTUP NA SOUSEDŮV POZEMEK...50 6. OCHRANA SOUSEDSKÝCH PRÁV...54 6.1. OCHRANA PODLE UST. 126 O.Z....55 6.2. OCHRANA PODLE UST. 4 O.Z....61 6.3. OCHRANA PODLE UST. 5 O.Z....63 6.4. OCHRANA PODLE UST. 6 O.Z....65 6.5. OCHRANA PODLE UST. 417 O.Z....67 7. PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH PRÁV VE SPOLKOVÉ REPUBLICE NĚMECKO...70 7.1. DRUHY ZÁSAHŮ DO SOUSEDSKÝCH PRÁV DLE BGB...73 8. ZÁVĚR...79 9. RESUMÉ...82 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...85 11. SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ...87 12. SEZNAM POUŽITÉ JUDIKATURY...89 4

1. Úvod Spory mezi sousedy patří mezi velice citlivé záležitosti, většinou mají základ v banálních příčinách a jejich řešení bývá často časově i finančně nákladné. Kořeny těchto sporů najdeme většinou v porušení základních norem slušného chování. V obci, kde žiji, je možné zaznamenat řadu sporů mezi vlastníky sousedních nemovitostí, a to zejména od roku 1989. V některých případech jde o zásahy do práv vlastníka způsobené nedbalostí vlastníka sousední nemovitosti. Existují však i případy zcela úmyslného poškozování souseda s cílem mu co nejvíce znepříjemnit život, kdy se takto do jisté míry agresivní vlastník nesprávně domnívá, že jeho vlastnické právo je neomezené, že nejsou stanoven y hranice jeho výkonu. Opak je pravdou. Již v Listině základních práv a svobod je stanoveno, že vlastnictví zavazuje, že vlastnické právo nesmí být zneužito a je zde rovněž naznačeno, že vlastník nemá jen práva, ale i povinnosti. Ve své práci bych se chtěla věnovat pravidlům, která řeší střet vlastnických práv sousedících vlastníků, a která současně omezují výkon jejich vlastnického práva; pravidlům regulujícím, jak mohou vlastníci a jiní uvedení uživatelé věcí, především nemovitých, tyto věci užívat tak, aby nedocházelo ke zbytečným zásahům do práv sousedů a do jejich zájmů. Spory mezi sousedy mohou vznikat z nejrůznějších příčin. Příkladem je nadměrné stínění stromy, které rostou na pozemku souseda, nadměrný hluk či zápach, který způsobují sousedova zvířata nebo neudržovaná nemovitost ohrožující vlastníka sousední nemovitosti. V praxi však existují i tak banální případy, jako jsou spory o vlastnictví ovoce popř. listí spadaného na sousední pozemek. Jednotlivými případy zásahů do sousedských práv se budu ve své práci zabývat. Při řešení sporů mezi sousedy dochází k aplikaci občanského zákoníku, zejm. jeho ust. 127, ovšem často bývají aplikovány i normy práva správního. Uvedené ustanovení obsahuje velké množství 5

neurčitých pojmů, což jistě dokládá rozmanitost vztahů, které mají být legislativně upraveny, a následně vyžaduje značné interpretační a aplikační schopnosti soudce při řešení těchto sporů. Tyto pojmy se budu snažit ve své práci rovněž vysvětlit. Již římské právo znalo některé žaloby, které vymezovaly vztahy mezi sousedy. Stanovilo, že vlastník byl povinen snášet pronikání zápachu, dýmu, vody apod. ze sousedního pozemku jen tehdy, pokud to nepřekročilo obvyklou míru. Ve své práci nastíním vývoj právn í úpravy sousedských práv od počátku 19. století, tj. od platnosti Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811, přes kodifikace následující až k současnému znění občanského zákoníku. V další části práce bych se chtěla věnovat současné právn í úpravě sousedských práv tak, jak je zakotvena v ust. 127 o.z. včetně souvisejících otázek. V nejrozsáhlejší, páté části se budu zabývat jednotlivými druhy zásahů do sousedských práv, včetně některých praktických příkladů. Dále přistoupím k ochraně sousedských práv, která je zakotvena v řadě ustanovení občanského zákoníku upravujících ochranu proti zásahům do práv vlastníka, a tedy i do sousedských práv. S ohledem na historickou i geografickou blízkost České republiky se Spolkovou republikou Německo, se v poslední části své práce pokusím o srovnání některých aspektů problematiky sousedských práv v ČR s právní úpravou v německém Bürgerliches Gesetzbuch. 6

2. Vymezení pojmu sousedských práv Náš právní řád pojem sousedské právo jako terminus technicus nezná, nikde nenajdeme žádnou definici tohoto pojmu. Na sousedské právo lze nahlížet jako na souhrn právních norem, které upravují vztahy mezi vlastníky sousedních nemovitostí. Jedná se o souhrn občanskoprávních norem, upravujících vztahy vlastníka a třetích osob při užívání věci, pokud jde o účinky užívaní věci na tyto osoby (jejich majetek). 1 Tyto normy upravují omezení vlastnického práva. K pojmu omezení je ovšem nutno podotknout, že co se z pohledu vlastníka pozemku, na kterém je činnost vykonávána, jeví jako omezující, se z pohledu toho, na jehož pozemku se důsledky činnosti projevují, jeví jako ochraňující vlastnické právo. V právnickém slovníku najdeme pod heslem sousedská práva následující definici: Sousedské právo je soubor právních norem, které upravují vzájemné vztahy sousedících vlastníků. Sousedem se přitom nerozumí jen skutečně bezprostřední soused, nýbrž každý, kdo je výkonem práva jiného dotčen. 2 S touto definicí je podle mého názoru nutné bezvýhradně souhlasit. Stručně a přitom výstižně charakterizuje oblast právního řádu, kterou se v této práci zabývám. V komentáři k Československému obecnému zákoníku občanskému je pojem sousedské právo rozložen na dvě části. K pojmu sousedské je zde uvedeno, že sousedními pozemky se nerozumějí jen ty, které na katastrální mapě tvoří bezprostředně sousedící parcely, nýbrž všechny pozemky, které mohou být dotčeny. 3 K pojmu právo je nutno si uvědomit, že jde o omezení vlastnictví, tedy ne o nějaké právo subjektivní, které by bylo např. promlčitelné. Nutno jej spíše chápat ve smyslu objektivním, tedy jako označení určité skupiny právních norem. 1 Spáčil, J.: Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku, Praha, C.H.Beck, 2005, str. 138-139 2 Madar, Z. a kol.: Slovník českého práva, 1.a 2. díl: A-O & P-Z, 2. vydání, Praha, Linde, 1999, str. 1332 3 Rouček, F. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Díl druhý ( 285 530), Praha, 1935, str. 243 7

Poznámkové vydání občanského zákoníku od J. Kocourka uvádí k 127 následující: Jde o úpravu tzv. sousedských práv. Úprava vymezuje v podstatě jeden okruh omezení výkonu vlastnického práva ve vztahu k jiným vlastníkům. Nejde však pouze o vztahy mezi vlastníky. Obdobně je třeba postupovat i v případech, kdy dochází ke střetu zájmu subjektů, které jsou např. oprávněnými držiteli věcí apod. Ustanovení se také neomezuje pouze na úpravu vztahů spojených s nemovitostmi, ale jeho uplatnění je širší. V tomto smyslu je také třeba chápat pojem soused. Kromě omezení výkonu konkrétního práva ve vztahu k právům souseda upravuje ustanovení naopak i některá oprávnění spočívající např. ve vznesení požadavku na výkon určitých činností nebo naopak strpění některých omezení sousedem. 4 Z výše uvedeného je patrno, že ustanovení o sousedských právech upravují určité konfliktní situace, které mohou vzniknout mezi vlastníky popř. držiteli pozemků a staveb, popř. i věcí movitých při jejich užívání. S těmito normami pak souvisí rovněž normy upravující vlastnická práva a dle mého názoru i normy, které upravují institut věcných břemen. 4 Kocourek, J.: Občanský zákoník a prováděcí předpisy (poznámkové vydání), 2. vydání, Praha, Eurounion, spol. s.r.o., 1998, str. 76 8

3. Historická právní úprava Sousedská práva byla na našem území upravena v průběhu let několika kodexy. Prvním z nich byl Všeobecný zákoník občanský z r. 1811, tzv. ABGB. Po něm následoval tzv. Střední občanský zákoník z r. 1950 (141/1950 Sb.), platný až do r. 1964, kdy byl přijat nový občanský zákoník pod č. 40/1964 Sb. Ten byl několikrát novelizován. Poslední změnu úpravy sousedských práv přinesla novela č. 509/1991 Sb., když hlavní úpravu sousedských práv zakotvila do ust. 127 o.z.. Tato právní úprava již zůstala beze změn zachována až do dnešních dnů. 3.1. Právní úprava sousedských práv zakotvená ve Všeobecném zákoníku občanském z r. 1811 Všeobecný zákoník občanský z roku 1811, tzv. ABGB, původně neobsahoval podrobnou úpravu sousedského práva. V ust. 364 bylo stanoveno pouze obecné ustanovení omezující vlastnické právo: Vlastnické právo lze vůbec vykonávati jen potud, pokud se tím ani nesahá v práva třetí osoby, ani nevystupuje z mezí zákony předepsaných k zachování a zvelebení obecného blaha. 5 Třetí dílčí novela z roku 1915 vtělila do ABGB další ustanovení o sousedských právech v souvislosti s formami omezení vlastnického práva, a to ust. 364 odst. 2, 364a a 364b. Ustanovení 364 odst. 2 obsahovalo úpravu problematiky imisí, která se příliš neliší ani od současné právní úpravy. Bylo zde stanoveno, že: Vlastník pozemku může sousedovi zakázati, aby ho z jeho pozemku obtěžoval odpadovými vodami, kouřem, plyny, teplem, zápachem, hřmotem, otřesy a podobným, pokud to převyšuje míru podle místních poměrů obvyklou a podstatně ztěžuje užívání pozemku v místě 5 Rouček, F.: Československý zákoník občanský a občanské právo, Praha, Československý kompas, 1926, str. 296 9

obvyklé. Přímé přivádění bez zvláštního právního důvodu je za všech okolností nepřípustno. 6 Co se týče imisí, vycházela právní teorie z toho, že při imisích nejde o užívání cizího pozemku, ale o pouhé účinky z činností na vlastním pozemku, které se projevují škodlivým způsobem na pozemku cizím. Nestačí tedy pouhé ohrožení. Immissemi byly rozuměny různé nepříležitosti vnikající na sousedův pozemek (sousedními pozemky se nerozumějí jenom bezprostředně sousedící parcely na katastrální mapě, ale všechny pozemky, které mohou být ve své integritě dotčeny), a to nepříležitosti materielní (fyzické) a z nich pouze nepříležitosti pozitivní, které vnikaly z pozemku na pozemek. 7 V ust. 364 odst. 2 byly vyjmenovány jednotlivé případy imisí - odpadové vody, kouř, plyny, teplo, zápach, hřmot, otřesy. Šlo o výčet demonstrativní. V této souvislosti je nutno poznamenat, že i vlastníkova nedbalost může způsobit imise. Tak je tomu v případě, kdy se vlastník o svůj pozemek nestará a tím znemožňuje svému sousedovi pokojné užívaní jeho pozemku např. pokud se na pozemku vlastníka rozmnožují paraziti, kteří vnikají na pozemek souseda, nebo pokud vlastník dostatečně nezabezpečí svod dešťové vody a ta přitéká na sousedův pozemek. Imise byly rozdělovány na přímé a nepřímé, obyčejné a kromobyčejné. Imise přímé byly takové imise, které byly přímo hnány nebo vedeny na sousední pozemek. Šlo tak o hraniční případy mezi užíváním cizího pozemku a pouhými účinky z činnosti na pozemku vlastním. Účinky z činnosti na vlastním pozemku se musel y projevit na sousedním pozemku, z toho důvodu šlo o zásah přímý. Přímé imise (obyčejné i kromobyčejné) byly nepřípustné, a to dle ust. 364 odst. 2 věta 2. Jedinou výjimkou byl pouze zvláštní důvod právní, např. zřízení služebnosti svádět vodu na cizí pozemek. Imise nepřímé byly takové, které vnikaly na sousedův pozemek, aniž by tam byly hnány nebo vedeny, tedy bez lidského přičinění, např. v důsledku 6 Tamtéž 7 K tomu viz: Rouček, F. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Díl druhý ( 285 530), Praha, 1935, str. 244 10

působení vody, větru apod. O imise kromobyčejné šlo tehdy, pokud imise vnikaly na cizí pozemek v kromobyčejném rozsahu a s kromobyčejnými účinky. Bylo tedy nutné, aby převyšovaly míru podle místních poměrů obvyklou a podstatně ztěžovaly užíván í pozemku v místě obvyklé ( 364 odst. 2). Imise obyčejné byly takové imise, u nichž nebyly naplněny obě podmínky kromobyčejných imis í zároveň (kromobyčejný rozsah a kromobyčejné účinky). Nepřímé imise obyčejné nebyly zákonem zakázány, ani je soused nemohl zakázat. Soused se proti takovým imisím mohl bránit pouze v případě, jestliže jimi bylo vykonáváno vlastnické právo za účelem poškození souseda, jak je upraveno v ust. 1295 odst. 2 věta 2 ABGB. V tomto případě mohl vlastník sousedního pozemku žalovat na zanechání takového jednání a na náhradu škody podle ust. 1295 odst. 2. Nepřímé imise kromobyčejné byly nepřípustné, a to již ze zákona. Nebylo přitom rozhodné, zda vnikání nastalo do pozemku, na jeho povrch nebo do prostoru nad ním. 8 Ust. 364a a 364b pak upravovala dva speciální případy porušování sousedských práv. V ust. 364a bylo stanoveno: Je li však obtěžování způsobem tuto míru převyšujícím vyvoláno horním zařízením nebo úředně schváleným zařízením na sousedově pozemku, je držitel pozemku oprávněn jen požadovati na soudě náhradu způsobené škody, i když škoda byla vyvolána okolnostmi, ku kterým při úředním jednání nebylo přihlíženo. 9 Obecné ustanovení o nepřímých imisích kromobyčejných zde bylo modifikováno, pokud byly splněny následující podmínky: muselo se jednat o imise kromobyčejné nepřímé, dále zařízení (horní zařízení, provozovna, stavba apod.), a to zařízení horní nebo úředně schválené. Pokud byly tyto podmínky splněny, mě l 8 K rozdělení imisí blíže viz: Rouček, F. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Díl druhý ( 285 530), Praha, 1935, str. 244-245 9 Rouček, F.: Československý zákoník občanský a občanské právo, Praha, Československý kompas, 1926, str. 298 11

dotčený vlastník právo žádat soudně náhradu způsobené škody, nemohl se však domáhat zákazu takového zařízení ani jeho odstranění. 10 V ust. 364b bylo dále stanoveno, že: Pozemek nesmí býti prohlouben tak, aby půda nebo stavení sousedovo pozbyly náležité opory, leda že držitel pozemku postará se o jinaké dostatečné upevnění. 11 Aby se jednalo o případ, který lze podřadit pod toto ustanovení, musely být splněny následující podmínky. Muselo jít o prohloubeninu, tzn. že vlastník pozemku prohluboval úroveň svého vlastního pozemku, bez ohledu na to, za jakým účelem tak činil, zda šlo o prohloubeninu trvalou nebo dočasnou a zda k prohloubení došlo podle předpisů stanovených úřadem, bez nich nebo v rozporu s nimi. Dále se muselo jednat o prohloubeninu škodlivou, tzn. že půda nebo stavení sousedovo pozbývaly náležité opory. Hrozila tedy újma, a to buď sesutí půdy nebo sesutí sousedovy stavby, přičemž stačilo pouhé ohrožení, které se však nemuselo projevit v nejbližší době. Třetí podmínkou byla příčinná souvislost mezi prohloubením a ztrátou opory sousedního pozemku, resp. stavby. 12 Problematika sousedských práv byla v ABGB upravena ještě celou řadou dalších ustanovení, jako např. 384, který řešil otázku zaběhnutých domácích zvířat (včetně roje domácích včel) a jejich stíhání na cizím pozemku. V ust. 421 byla řešena problematika stromů rostoucích na hranicích pozemků. Bylo zde stanoveno, že: Vlastnictví stromu neustanovuje se podle kořenů, které se v sousedním pozemku rozkládají, nýbrž dle kmene, který ze země vyrůstá. Stojí li kmen na hranicích několika vlastníků, je strom jim společný. 13 10 Blíže viz: Rouček, F. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Díl druhý ( 285 530), Praha, 1935, str. 253 256 11 Rouček, F.: Československý zákoník občanský a občanské právo, Praha, Československý kompas, 1926, str. 299 12 Blíže viz: Rouček, F. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Díl druhý ( 285 530), Praha, 1935, str. 258 259 13 Rouček, F.: Československý zákoník občanský a občanské právo, Praha, Československý kompas, 1926, str. 333 12

Ust. 422 řešilo problematiku podrostů a převisů stromů v těsné blízkosti hranic pozemků: Každý vlastník pozemku může kořeny cizího stromu ze své půdy vytrhati a větve do jeho vzduchového prostoru visící uřezati nebo jinak jich užíti. 14 Ust. 854 858 ABGB pak upravovala problematiku oplocení pozemků a práva a povinnosti s tímto související. Ust. 854 znělo: Brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, prázdná místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky. 15 V ust. 858 bylo stanoveno: Zpravidla nemusí výlučný držitel svoji rozpadlou zeď nebo plaňku znovu postaviti; jen tehdy musí ji v dobrém stavu udržovati, kdyby bylo se obávati, že otvorem vzejde sousedovi škoda. Každý vlastník jest však povinen pečovati o nutné uzavření svého prostranství po pravé straně svého hlavního vchodu a o oddělení od cizího prostranství. 16 3.2. Právní úprava sousedských práv zakotvená v tzv. Středním občanském zákoníku z r. 1950 (zákon č. 141/1950 Sb.) Zákon č. 141/1950 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.1951, by l výsledkem nové kodifikace československého práva po roce 1948. Cílem bylo přizpůsobit právní řád tehdejším novým politickým a ekonomickým poměrům a přiblížit jej tehdejšímu sovětskému právu. V tomto občanském zákoníku byl zakotven právní režim nových forem vlastnictví. Institut vlastnictví byl upraven v ust. 100 an. Podle této právní úpravy existovaly tři druhy vlastnictví, a to 14 Tamtéž 15 Rouček, F.: Československý zákoník občanský a občanské právo, Praha, Československý kompas, 1926, str. 627 16 Tamtéž, str. 629 13

socialistické, osobní a soukromé, přičemž každému z nich byl dán jin ý právní režim z hlediska obsahu, ochrany apod. Bylo zde také poprvé rozděleno vlastnictví pozemku a stavby. Sousedská práva byla v občanském zákoníku z r. 1950 zakotvena v ust. 109, kde bylo stanoveno: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by své sousedy obtěžoval nad míru přiměřenou poměrům anebo čím by vážně ohrožoval výkon jejich práv. Proto nesmí zejména zbavit sousední stavbu nebo půdu náležité opory, aniž provede jiné dostatečné upevnění, anebo nešetrně nebo v nevhodné roční době vytrhat ze své půdy kořeny cizího stromu anebo oklestit větve přesahující na jeho pozemek. Z tohoto ustanovení je patrné, že právní úprava zde vycházela určitým způsobem a ve zjednodušené podobě z úpravy obsažené v ABGB. Dalším ustanovením upravujícím sousedská práva bylo ust. 141, upravující spoluvlastnictví. Úprava mezí, plotů a jiných rozhrad, stejně jako hraničního stromu byla shodná s právní úpravou v ABGB. V ust. 141 zákona č. 141/1950 Sb. bylo totiž stanoveno: O mezích, plotech, zdech a podobných rozhradách má se za to, že jsou sousedům společné rovným dílem, není li možno ze zřetelných znaků nebo jiných pomůcek anebo se zřetelem k místním zvyklostem usoudit jinak. Strom, jehož kmen vyrůstá na hranicích pozemků různých vlastníků, je jim společný rovným dílem. 3.3. Právní úprava sousedských práv zakotvená v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.4.1964, byl výsledkem rekodifikace hlavních odvětví československého práva v době, kdy se vycházelo z vize, že v tehdejším Československu bylo již dosaženo socialismu. Tento občanský zákoník vycházel v podstatě ze stejných zásad a principů jako předcházející občanský zákoník z roku 1950. 14

Ustanovení upravující sousedská práva však byla vypuštěna. Při přijímání tohoto občanského zákoníku se vycházelo z toho, že spory mezi sousedy postupně vymizí a na jejich případné řešení postačí obecná ustanovení občanského zákoníku. Spory mezi sousedy, které bylo nutno řešit soudní cestou, tak byly řešeny na základě analogie a s použitím úvodních článků občanského zákoníku, zakotvujících obecné zásady tzv. socialistického soužití. Šlo o čl. VI: Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů musí být v souladu s pravidly socialistického soužití. a čl. VII: Nikdo nesmí zneužívat svých práv proti zájmům společnosti nebo spoluobčanů a nikdo se nesmí na úkor společnosti nebo spoluobčanů obohacovat. Situace v praktickém životě byla postupem času natolik neudržitelná, že problematika sousedských práv byla v občanském zákoníku znovu upravena, a to roku 1983. Dnem 1.4.1983 vstoupila totiž v účinnost novela občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., vtělující do o.z. nový 130a. V ust. 130a odst. 1 bylo stanoveno, že: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného anebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené, aniž provedl dostatečná opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, párami, pachy, pevnými a tekutými odpady, stíněním, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na jeho pozemek. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 131/1982 Sb. šlo zejména o bezprostřední sousedy, i když se zřetelem k zájmu na nerušeném občanském soužití měla úprava širší dosah. Ve srovnání s předchozí právní úpravou (ust. 109 Středního zákoníku občanského z r. 1950) svědčila omezení, kterým byl vlastník věci podroben, nejen ve prospěch bezprostředních 15

sousedů, ale i všech dalších, i vzdálenějších, pokud mohli být na svých právech imisemi dotčeni. V ust. 130a odst. 2 bylo řečeno, že: Jestliže je to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného národního výboru, který je stavebním úřadem, rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit. Ustanovení 66 až 70 stavebního zákona tím nejsou dotčena. Dle důvodové zprávy k z č. 131/1982 Sb. zde rozhodnutí soudu nenahrazuje rozhodnutí stavebního úřadu. Pokud by tedy po rozhodnutí soudu stavební úřad nevydal povolení, pozbylo by rozhodnutí soudu účinnosti. Konečně v odst. 3 uvedeného ustanovení bylo stanoveno: Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit vstup na své pozemky, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Došlo-li tím ke škodě na pozemku, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Podle důvodové zprávy k z. č. 131/1982 Sb. vycházela nová úprava sousedských práv ze zásady, že tato mohou být účinně uplatňována pouze na základě principu vzájemnosti. Ochrana, která byla poskytována právům vlastníka jedné věci, nesměla být v nepoměru ke spravedlivé ochraně práv vlastníka druhé věci. Ochrana se přitom poskytovala právům vlastníka jak nemovité tak i movité věci, a to bez rozlišení druhu vlastnictví. Právům vlastníků odpovídaly rovněž jejich povinnosti, které byly v ust. 130a uvedeny stejně jako v současné právní úpravě pouze příkladmo, což mělo sloužit k tomu, aby uvedené ustanovení mohlo být vykládáno a uplatňováno v mnohotvárných situacích, které mezi sousedy mohou vzniknout. 17 V rámci politických změn v polistopadovém vývoji v našem státě v roce 1989 byl dne 5.11.1991 přijat zákon č. 509/1991 Sb., novelizující občanský zákoník a přinášející drobné změny do oblasti úpravy sousedských práv. Občanský zákoník z roku 1964 byl touto 17 Blíže viz: Češka, Z. a kol.: Občanský zákoník - Komentář, Díl I, Praha, Panorama, 1987, str. 399 16

novelou, která nabyla účinnosti dnem 1.1.1992, do jisté míry reorganizován, úprava sousedských práv byla přesunuta do ust. 127 o.z.. První odstavec tohoto ustanovení byl změněn vložením slov světlem a vibracemi, čímž byl rozšířen okruh příkladmo vyjmenovaných činností, jejichž působení se nad míru přiměřenou poměrům musí vlastník nemovitosti zdržet ve vztahu k sousedící nemovitosti. Došlo zde tak k rozšíření demonstrativního výčtu imisí, které byly vyjmenovány v do té doby planém ust. 130a o.z.. Co se týče druhého a třetího odstavce ust. 127, došlo pouze k jejich upřesnění, s jednou změnou, a to v odst. 3, kde je výslovně uvedena povinnost umožnit vstup i na stavby stojící na pozemku. V souvislosti s tím byla upravena nově též povinnost k náhradě škody vzniklé i na stavbě, nikoli jen na pozemku. Tato právní úprava sousedských práv pak již zůstala nezměněna až do současné doby. Jak patrno, jedná se o úpravu poměrně zdařilou, když přebírala z dosavadních úprav to, co se osvědčilo. Podle mého názoru se ale měla více nechat inspirovat Všeobecným zákoníkem občanským z roku 1811, když tento upravuje některé aspekty sousedských vztahů podrobněji. 17

4. Úprava sousedských práv v současném českém právním řádu Jak bylo naznačeno výše, právní úprava sousedských vztahů patří do skupiny tzv. skutečných omezení vlastnického práva. Problematika sousedských práv je v současné právní úpravě zakotvena zejména v ust. 127 občanského zákoníku. Toto ustanovení ve svém prvním odstavci definuje jednání, kterého se musí vlastník nebo držitel věci (movité i nemovité) zdržet, aby neobtěžoval jiné vlastníky či držitele věci. První věta tohoto odstavce je tzv. generální klauzulí. Z této obecné zásady vyplývají dvě omezení: zákaz obtěžovat jiného nad míru přiměřenou poměrům a zákaz vážného ohrožování výkonu práv jiného. Druhý odstavec upravuje povinnost vlastníka či držitele pozemku tento na základě rozhodnutí soudu oplotit, a to v případě, že nastanou určité blíže konkrétně nespecifikované okolnosti. Konečně poslední část ust. 127 ukládá vlastníkům či držitelům sousedících nemovitostí povinnost umožnit si navzájem za určitých okolností zde vymezených vstup na své nemovitosti. Toto ustanovení blíže upravuje zásady zakotvené v Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. ze dne 16.12.1992, která nabyla účinnosti dne 1.1.1993, zejména v jejím čl. 11 odst. 1, kde je stanoveno, že: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. a v čl. 11 odst. 3, podle něhož: Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. V čl. 11 odst. 3 Listiny je formulován zákaz zneužití vlastnického práva. Zákaz zneužití subjektivních práv obecně je v občanském zákoníku zakotven v ust. 3 odst. 1, podle něhož: Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů 18

jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Tato zásada je společně se zákazem výkonu práv v rozporu s dobrými mravy obecnou zásadou občanského práva a je nutno ji tak promítnout do každého občanskoprávního vztahu. V tomto ustanovení jde o vymezení prostoru pro naplnění práv a povinností konkrétním subjektem. Pohybuje li se subjekt při jejich realizaci v takto vymezených hranicích, jde o uskutečnění práv a plnění povinností v souladu s právem. 18 Tyto hranice mohou být překročeny pouze v zákonem vymezených případech, jako je např. ust. 127 o.z. pojednávajíc í o sousedských právech. Např. ve třetím odstavci ust. 127 o.z. je stanoveno, že vlastníci sousedních pozemků jsou si povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky (stavby), pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Pokud je však toto právo vstupu na cizí pozemek (stavbu) vykonáváno tak, že nepřiměřeně zasahuje do práv nebo oprávněných zájmů souseda, je to již v rozporu se zákazem zneužití práva uvedeným v ust. 3 odst. 1 o.z.. Ust. 127 o.z. upravuje chování vlastníků a držitelů věcí (pozemků, budov...) vůči druhým vlastníkům a držitelům věcí (pozemků, budov...). Jsou zde upraveny možné předpokládané konfliktní situace, které mohou při užívání věcí mezi vlastníky či držiteli vzniknout. První odstavec ust. 127 o.z. pamatuje na případy, kdy vlastník věci svým jednáním při užívání věci může zasáhnout do práva jiného vlastníka a tím jeho právo omezit. V tomto odstavci je stanoveno: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými 18 Kocourek, J.: Občanský zákoník a prováděcí předpisy (poznámkové vydání), 2. vydání, Praha, Eurounion, spol. s.r.o., 1998, str. 14 19

a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. Takto postižený vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, jak stanoví ust. 126 odst. 1 o.z.. Na generální klauzuli (první věta citovaného odstavce) navazuje demonstrativní výčet některých případů, na které se vztahuje omezení touto generální klauzulí. Tento demonstrativní výčet vychází z praktických zkušeností o tom, co se nejčastěji vyskytuje jako obtěžování a ohrožování, a co je tedy vhodné zmínit přímo v zákoně. Vlastníku nemovitosti je tak v ust. 127 odst. 1 uložena povinnost zdržet se příkladmo vyjmenovaných zásahů, která je vyjádřena slovem musí. Zásahy ve smyslu tohoto ustanovení musí naplňovat určitou intenzitu, vyjádřenou slovním spojením přiměřená míra. Musí se tedy jednat o zásah, který zákonodárce specifikoval jako zásah nad míru přiměřenou poměrům nebo vážně ohrožující výkon práv jiného vlastníka. Tyto termíny nejsou v občanském zákoníku definovány ani blíže specifikovány, a tak jsou posuzovány až při rozhodování sporů mezi vlastníky nemovitostí příslušnými orgány, zejm. soudy. Judikatura k těmto pojmům uvádí, že je nutno je vykládat objektivně, nikoli subjektivně. Soudům nestačí subjektivní výpovědi žalobců, ale provádějí dokazování, např. výslechem svědků, prováděním místního šetření, znaleckými posudky apod. Nelze ani vyloučit přihlédnutí k okolnostem tkvícím v osobě nebo poměrech toho vlastníka, který se domáhá ochrany. 19 Zásahy do práv vlastníka nebo držitele věci jsou v uvedené části ust. 127 vyjmenovány pouze demonstrativně, což dokládá slovo zejména. Je tomu tak proto, že při posuzování, zda jde o běžnou činnost vlastníka (držitele) věci, která vyplývá z realizace vlastnického práva ve smyslu ust. 123 o.z. a je druhým vlastníkem (držitelem) 19 Viz R 45/1986 a R 3/1988 20

tolerována a respektována, nebo o činnost, která již překročuje onu míru přiměřenou poměrům, záleží na intenzitě, četnosti a druhu posuzované činnosti. Rovněž je třeba vzít v úvahu místní podmínky v té které lokalitě. Určitá činnost v jedné lokalitě zcela obvyklá, nemusí být stejným způsobem posuzována v lokalitě jiné, kde jsou zcela odlišné podmínky a zvyklosti. V generální klauzuli jsou upraveny dvě skutkové podstaty obtěžování jiného a vážné ohrožování výkonu jeho práv. Ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného subjektu; obtěžování vlastnímu výkonu práva nebrání, ale činí jej obtížným, resp. nepříjemným. 20 Jak patrno z uvedeného ust. 127 odst. 1, obtěžování je právně významné jen pokud je nad míru přiměřenou poměrům, kdežto v případě vážného ohrožení výkonu práva je otázka míry přiměřené poměrům bezvýznamná. Vážným ohrožením výkonu práva je zejména poškození cizí věci, které ohrožuje vlastnické právo. Jako příklad mohu uvést podmáčení domu, které vlastník sousedního pozemku způsobil vypouštěním vod. Obtěžováním je takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví někoho jiného, a to prokazatelně negativně. Není tedy relevantní takové působení, které osoba nepociťuje, na věc nedopadá a není škodlivé. 21 Rozdíl mezi ohrožením výkonu práva a obtěžováním jiného spočívá v tom, že ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného subjektu anebo dokonce jejich existence; obtěžování vlastnímu výkonu práva nebrání, ale činí jej obtížným nebo nepříjemným. 22 Podle judikatury se lze návrhem na zahájení řízení podle této části ust. 127 o.z. domáhat jen uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení. Žalovanému nelze ukládat povinnost konat něco pozitivního, soud mu může pouze uložit povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení. Je výlučně na vlastníkovi, aby si sám zvoli l 20 Jehlička, O. a kol.: Občanský zákoník Komentář, 9. vydání, Praha, C.H.Beck, 2004, str. 441 21 Tamtéž, str. 442 22 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2004, sp. zn. 22 Cdo 1935/2003, interní číslo ASPI 27328 21

opatření k zamezení dalšího obtěžování souseda, popř. ohrožení jeho práv. 23 Ve druhém odstavci ust. 127 o.z. je stanoveno: Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit. Soud může učinit rozhodnutí o uložení takové povinnosti vlastníku nemovitosti za splnění určitých podmínek upravených v této části ust. 127 o.z. Předpokladem takového rozhodnutí je skutečnost, že uložení této povinnosti je potřebné a zároveň nesmí bránit účelnému využívání sousedících pozemků a staveb. Další podmínkou je potom zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu. Zmíněnou potřebnost bude opět nutno posuzovat v každém jednotlivé m případě. S největší pravděpodobností půjde o případy, kdy v důsledku činnosti vlastníka věci (zde pozemku), např. při chovu domácích zvířat, bude docházet k vnikání chovaných zvířat na sousedící pozemek. Zde bude opět zřejmě nutné posuzovat míru takovýchto zásahů. Učiněné opatření přitom nesmí bránit účelnému využíván í sousedících pozemků a staveb. Co se týče podmínky zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu, tento má povinnost posoudit vhodný druh oplocení s přihlédnutím k dané lokalitě a podmínkám v ní ve spojení s účelem oplocení. Bude postupovat podle stavebních předpisů /zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů/. Soud pak má povinnost posoudit nutnost uložení této povinnosti. V této souvislosti je nutno poznamenat, že v určitých případech bude nutno vyžádat si stanovisko ještě dalších orgánů. Na mysli zde mám příslušné orgány ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, a to v případě, bude li se dotčený pozemek nacházet např. v chráněné krajinné oblasti, kde mohou být dána jiná kritéria pro volbu druhu 23 Viz R 3/1988 22

oplocení, než v ostatních lokalitách. V konečné fázi ovšem bude vždy na soudu, aby rozhodl o uložení povinnosti pozemek oplotit. Povinnost umožnit vstup na sousedící pozemky a stavby na nich stojící je upravena ve třetím odstavci ust. 127 o.z.: Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Vlastníku sousedící nemovitosti je zde dána možnost porušit vlastnické právo vlastníka sousedící nemovitosti vstupem na jeho pozemek, popřípadě na stavbu na něm stojící, avšak pouze pro případ, že takový vstup je nezbytně nutný z hlediska údržby a obhospodařování sousedící nemovitosti, tzn. že takovou údržbu nelze zajistit jiným způsobem jako je např. přístup přes jinou nemovitost. Takovýto zásah je ovšem omezen na nezbytnou dobu a v nezbytné míře. Ani tyto dva pojmy zákon nedefinuje, a tak bude opět záležet na konkrétní situaci a konkrétní činnosti, kterou bude vlastník při údržbě a obhospodařování své nemovitosti realizovat. Poslední věta uvedeného třetího odstavce ust. 127 o.z. mluví o náhradě škody. Protože se nelze zprostit odpovědnosti, jde o náhradu škody podle principu objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za výsledek. To ovšem platí jen pro škodu, která vznikla vstupem na pozemku nebo na stavbě. V případě jiné škody platí obecná ustanovení o odpovědnosti za škodu. Jak patrno z výše uvedeného, klíčové ustanovení občanského zákoníku o sousedských právech je plné neurčitých pojmů. Důležitý m pravidlem pro jejich výklad a použití je soulad právních vztahů s dobrými mravy. Ovšem i dobré mravy jsou neurčitým pojmem, který je v obecné rovině těžko definovatelný. Tak je třeba při interpretaci a aplikaci právních norem přihlížet k základním principům soukromého práva. Za takové zásadní zásady bývají považovány zásada 23

autonomie vůle, princip vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno, zásada ekvity, zákaz zneužití subjektivních práv, zásada právní jistoty aj. 24 Podle mého názoru s principem zákazu zneužití subjektivních práv úzce souvisí zásada neminem leadere, podle které nesmí subjekt při výkonu svého práva poškozovat zájmy jiných. Souvislost těchto dvou principů se sousedskými právy je zřejmá již z generální klauzule, podle které vlastník věci nesmí činit nic, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Jednotlivé zásahy do vlastnického práva sousedících pozemků a staveb budou rozebrány v následujících kapitolách. 24 Blíže viz Holub, M. a kol.: Sousedská práva, 3. vydání, Praha, Linde Praha, a.s., 2005, str. 14-15 24

5. Druhy zásahů do sousedských práv 5.1. Ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku Dle ust. 127 odst. 1 věty druhé vlastník věci...zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku,... Tímto je upravena zvláštní ochrana vlastníka pozemku a stavby na něm stojící, která má zabezpečit, aby se vlastník věci (movité i nemovité) zdržel jakéhokoliv jednání, kterým by ohrozil sousedovu nemovitost. Půjde např. o nevhodné vyhloubení příkopu, na základě čehož může dojít k sesutí půdy na sousedově pozemku; nebo nevhodné vyhloubení půdy z důvodu odtoku dešťové vody, přičemž může dojít k zaplavení sousedovy nemovitosti. V citované části ust. 127 je třeba si všimnout, že jsou zde odděleně zmiňovány stavba a pozemek, zákonodárce je neoznači l souhrnným pojmem nemovitost. Jak plyne z ust. 119 odst. 2 o.z., jsou pozemky vždy nemovitostí. Naproti tomu stavba je věcí nemovitou pouze tehdy, pokud je spojená se zemí pevným základem. Pod pojmem stavba v této části ust. 127 je tak nutno rozumět nejen stavbu jako nemovitost, ale i stavbu jako věc movitou, která není spojená se zemí pevným základem, jako je např. dřevěná kůlna apod. Pokud v dalších částech své práce použiji pojem nemovitost v této souvislosti, míní m tím vedle pozemků a staveb spojených se zemí pevným základe m i stavby jako věci movité. Vlastník pozemku nebo stavby na něm stojící musí při úpravě svého pozemku nebo stavby učinit taková opatření k upevnění stavby nebo pozemku, která budou dostatečná. V důsledku úprav pozemku nebo stavby nesmí vlastník ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek, který sousedí s pozemkem vlastníka, který takovou činnost provádí. Prováděné úpravy pozemku nebo stavby však nejsou v tomto 25

ustanovení konkretizovány, stejně jako opatření, která musí být ze strany vlastníka, který je provádí, učiněna. Je zde pouze stanoveno, že se musí jednat o opatření dostatečná, tedy schopná zabezpečit upevnění stavby nebo pozemku. Použitá formulace daného ustanovení tak ponechává volný prostor pro jeho aplikaci. Dále je nutno si uvědomit, že ohrožený vlastník stavby nebo pozemku se může na základě uvedeného ustanovení bránit pouze aktivní činnosti vlastníka sousedního pozemku nebo stavby, což vyplývá z použitého slova úpravy. Je zde patrná jistá odlišnost od ostatních částí 127 o.z. upravujících imise. Nejde zde totiž o pronikání účinků na sousední pozemek, ale spíše o to, že v důsledku úprav může dojít k pohybu zeminy apod. ze sousedního pozemku a k narušení stability tohoto pozemku nebo stavby na něm zřízené. V této části ust. 127 o.z. se jedná (na rozdíl od ostatních částí 127 o.z.) o tzv. preventivní povinnost souseda, kdy tento má vytvořit podmínky, aby k zásahu do práva souseda vůbec nedošlo. Účelem právní úpravy zde není vymezit rámec pro ochranu proti obtěžování, ale spíše předcházení škodám. Zatímco ostatní případy imisí uvedené v odst. 1 ust. 127 o.z. jsou konkretizací ust. 126 odst. 1 o.z., tato část ustanovení má blíže k ust. 417 odst. 1 o.z. Uvedené ustanovení je zejména aplikováno v souvislosti s činností, která podléhá povolení příslušného orgánu v režimu stavebního zákona, a to formou stavebního povolení /ust. 55 odst. 1 z. č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů/ nebo ohlášení /ust. 55 odst. 2 a 3 z. č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavebn í zákon) ve znění pozdějších předpisů/. Osoba, která obdrží stavební povolení nebo ohlášení, má povinnost při realizaci jejího oprávnění dodržovat určité zásady a dbát nejvyšší opatrnosti tak, aby nedošlo k ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku. Přitom může jít o nejrůznější činnosti, jako jsou např. výkopové práce při budování základů stavby či jiných terénních úprav pozemků, výstavba stavby jako takové nebo její demolice. 26

Osoba, která obdržela stavební povolení nebo ohlášení a je vlastníkem nebo držitelem sousedícího pozemku nebo stavby, nesm í realizovat své oprávnění vyplývající z příslušného povolení do doby, než učiní dostatečná opatření na upevnění sousedovy stavby nebo pozemku. Jaká jsou ona dostatečná opatření? Půjde o taková opatření, aby nemohlo dojít k ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku, tj. např. jejich poškození, sesuvu půdy, stržení stavby atd. Může se přitom jednat o opatření přechodného charakteru, které bude odstraněno po ukončení prováděné činnosti (např. instalování záchytné sítě při opravě budovy, aby nedocházelo k padání předmětů na sousedící pozemek nebo stavbu), nebo naopak o opatření trvalá (např. v souvislosti s vodním režimem na pozemku bude nutno zabezpečit svod vody z pozemku tak, aby nedošlo k ohrožení sousedova pozemku nebo stavby, např. k podmáčení stavby apod.). Zda v konkrétním případě byla provedena při úpravách dostatečná opatření, je záležitostí konkrétního posouzení. Jistě bude třeba vyslechnout svědky, popř. provést místní šetření, ovšem největší váhu bude mít zpravidla znalecký posudek. Jak bylo řečeno výše, uvedená opatření musí být taková, aby nedošlo k ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku. Míra tohoto ohrožení však opět není definována. Může se tedy jednat o ohrožení jakékoliv intenzity, které je schopné pozemek či stavbu poškodit, popř. je i zničit. Samozřejmě bude při tomto posuzování záležet i na okolnostech konkrétního případu. Návaznost této části ust. 127 o.z. na stavební zákon již byla naznačena výše. Dále je zde patrna souvislost se správním řádem, protože v rámci správního řízení je vydáváno rozhodnutí (stavební povolení), na základě kterého bude realizována činnost, kterou bude vlastník sousedního pozemku provádět. K této činnosti bude oprávněn, ovšem zároveň mu zde vzniknou povinnosti upravené v tomto ustanovení. Další návaznost uvedené části ustanovení obsahuje občanský zákoník, a to jeho ust. 417, které upravuje povinnost osoby, které hrozí škoda (v našem případě se jedná o souseda) zakročit k jejímu 27

odvrácení. Zároveň je mu zde dána možnost soudní ochrany, pokud jde o vážné ohrožení. Pokud již dojde k přímému zásahu do práva vlastníka sousedícího pozemku či stavby, má takový vlastník možnost domáhat se v souladu s ust. 420 o.z. náhrady škody, která mu takto vznikl, popř. uvedení v předešlý stav, je-li to možné a účelné. Nejvyšší soud k této problematice judikoval: Pokud občan, upravující pozemek či stavbu, nesplní svoji povinnost provést dostatečná zajišťovací opatření ve smyslu ustanovení 127 odst. 1, věta druhá, obč. zák. a jestliže v důsledku toho vznikne škoda, má ten, jehož (sousední) stavba nebo pozemek byly poškozeny, právo na náhradu škody, kterou takto utrpěl. 25 5.2. Imise pojem a druhy Pojem imise vychází z latiny (immissio) a znamená vhánění, vpouštění, vnikání. Ve slovníku cizích slov je tento pojem definován jednak v meteorologickém smyslu jako pronikání látek kapalných, tuhých či plynných do určitého prostoru, např. do rostlinného prostoru a působení takových škodlivin v prostředí a s ním spojené následky (např. vznik tzv. kyselého deště, poškozujícího rostliny a půdu), jednak ve smyslu právním, a to jako následek jednání, který m vlastník, ač vykonává pouze vlastnické právo, ruší právo cizí (např. pronikáním kouře do sousedovy zahrady, odpadovými vodami aj.). 26 Další právní definice rozumí imisí zpravidla pronikání účinků činnosti konané na jedné nemovitosti, na nemovitost druhou. 27 Obě definice se doplňují a dle mého názoru s nimi lze souhlasit. Jedná se zde o činnosti, které jsou vyjmenovány v ust. 127 odst. 1 věta druhá o.z., které vlastník nemovitosti produkuje při užívání své nemovitosti, a tyto produkty pak vnikají, popř. mohou 25 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2003, sp. zn. Rc 78/2003 25 Cdo 1754/2001, interní číslo ASPI 23661 26 Klimeš, L.: Slovník cizích slov, 6. vydání, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1998, str. 299 27 Viz R 37/1985 28

vnikat na sousední pozemky. Nemusí jít přitom o nemovitost, která s nemovitostí, na které je taková činnosti vykonávána, bezprostředně sousedí, má s ní společnou hranici, ale může jít i o vzdálenější objekty. Záleží přitom na druhu imise, zda může zasáhnout do výkonu práva jednoho nebo více sousedů najednou. Soused tak dle tohoto ustanoven í nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi,.... Případy imisí by se tak daly rozdělit na ty, které jsou v ust. 127 odst. 1 o.z. vyjmenovány, a na ty ostatní. Imisí se tak rozumí např. vypouštění splašků, víření prachu nebo popela, přivádění kouře na sousedící pozemek, zápachy např. ze žumpy, znečišťování půdy, psí štěkot, hluk, zápach, prudké osvětlení, nadměrné stínění, obtěžování hmyzem, hlodavci apod., a to jak v důsledku užívání pozemku, tak i v důsledku zanedbání jeho údržby. Pouhé přirozené stékání dešťové vody na sousední pozemek není imisí; o imisi může jít jen tedy, pokud vlastník pozemku změni l přirozené odtokové poměry. 28 Veškeré imise jsou považovány za nepřípustné pouze tehdy, jestliže znamenají obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Jestliže jde o zásah, který nepřekročil míru přiměřenou poměrům a společensky únosné hranice vyplývající z dobrých mravů, nelze mluvit o neoprávněném zásahu ve smyslu ust. 127 odst. 1 o.z.. 29 Jak vyplývá ze shora uvedeného, otázka přiměřenosti míry musí být posuzována případ od případu, podle podmínek dané lokality. Míra přiměřená poměrům je pro posouzení přípustnosti významná jen u imisí, které představují pouhé obtěžování. Jde li o vážné ohrožení práva nebo o zásah do vlastnického práva podle 126 o.z., je třeba poskytnout vlastníkovi ochranu bez ohledu na tuto míru. 30 28 Jehlička, O. a kol.: Občanský zákoník Komentář, 9. vydání, Praha, C.H.Beck, 2004, str. 442 29 K tomu viz R 37/1985 30 Holub, M. a kol.: Sousedská práva, 3. vydání, Praha, Linde Praha, a.s., 2005, str. 152-153 29

Jak patrno, současná právní úprava nerozeznává imise přímé a nepřímé, obyčejné a kromobyčejné. Relevantní je pouze rozlišení na imise, které jdou nad míru přiměřenou poměrům a které nikoli. Účastníky právního vztahu z imisí nemusí být jen vlastníci nebo držitelé nemovitosti dotčené imisí, ale mohou to být i nájemci i jiné osoby, užívající věc na základě obligačního práva. 31 Ochrany proti rušení se může domáhat i obec, jestliže jsou obtěžováni nad míru přiměřenou poměrům její občané. 32 Dále je třeba ještě poznamenat, že imise se mohou týkat jak osoby (např. obtěžování hlukem), tak i nemovitosti (např. spad popílku, odpady). Ochrana před imisemi může být zajišťována na základě žádosti o poskytnutí ochrany orgánem státní správy podle ust. 5 o.z., použitím svépomoci (ust. 6 o.z.) nebo na základě návrhu na poskytnutí soudní ochrany formou žaloby na zdržení se přesně vymezeného rušení, tzv. žaloby negatorní. 33 5.2.1. Hluk Hluk vzniká téměř při každé lidské činnosti. Je však samozřejmě rozdíl mezi hlukem, který produkuje při běžném užívání nemovitosti fyzická osoba a hlukem, která produkuje např. právnická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost, na jejím pozemku je např. umístěna pila nebo truhlářská dílna. K naplnění citovaného ust. 127 odst. 1 věty druhé o.z. dojde přitom v okamžiku, kdy hluk bude produkován nad míru přiměřenou poměrům, tj. opakovaně a s dostatečnou intenzitou, která bude v dané lokalitě přesahovat obvyklé poměry, a dojde tak k obtěžování sousedů. Při posuzování této míry bude záviset na okolnostech konkrétního případu, např. zda použití elektrické nebo motorové sekačky při údržbě zahrady po delší dobu bude naplňovat výše uvedené ustanovení. 31 Jehlička, O. a kol.: Občanský zákoník Komentář, 9. vydání, Praha, C.H.Beck, 2004, str. 442 31 Viz R 6/2001 a Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1999, sp. zn. 2 Cdon 330/97, interní číslo ASPI 14101 33 Viz Plecitý, V., Kocourek, J.: Občanský zákoník, 3. vydání, Praha, Eurounion Praha, 2004, str. 147 30