Městský soud v Praze Hybernská 1006/18 111 21 Praha 1 DS: snkabbm Sp. zn.: (nepředchází) Žalobce: Tomáš Pecina, nar. 21. 4. 1966 Slezská 1668/56 120 00 Praha 2 DS: whehjsc Zastoupen: JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem Opletalova 1535/4 110 00 Praha 1 DS: cp7kgk3 Žalovaný: Ministerstvo vnitra ČR Nad štolou 936/3 170 34 Praha 7 DS: 6bnaawp Správní žaloba proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015, podaná podle ustanovení 65 et seq. soudního řádu správního (dále jen SŘS ) E lektronicky Plná moc Soudní poplatek: 3 000 Kč; k výzvě soudu Přílohy: dle textu; podle seznamu
2 I. Rekapitulace [1] Žádostí o informace ze dne 30. prosince 2014 žalobce požádal povinný subjekt, Policejní presidium České republiky, o zaslání závazného pokynu policejního presidenta č. 250/ /2013 ze dne 3. prosince 2013, o identifikačních úkonech (dále jen Pokyn ). [2] Rozhodnutím náměstka policejního presidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. února 2015, č. j. PPR-37191-11/ČJ-2014-990140, byla žádost podle ustanovení 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen InfZ ), částečně odmítnuta, a to v rozsahu čl. 1 odst. 1 písm. i), čl. 58 odst. 2 a odst. 5 písm. b), čl. 62 odst. 4, čl. 64, čl. 86 až 96, čl. 98 odst. 4 a 5 Pokynu a jeho přílohy č. 8. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, avšak to bylo rozhodnutím ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015 (dále jen napadené rozhodnutí ), zamítnuto a rozhodnutí povinného subjektu bylo potvrzeno. [4] Neboť napadené rozhodnutí je nezákonné, žalobci nyní nezbývá než brojit proti němu správní žalobou. D ů kaz: rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015 v příloze II. Žalobní body [5] Ačkoli žalovaný přisvědčil některým odvolacím bodům, shledal oprávněným důvod odmítnutí žádosti týkající se nutnosti chránit osobní a citlivé údaje příslušníků a zaměstnanců policie. [6] K tomu žalovaný uvedl: Důvody pro omezení poskytnutí informace spatřuje povinný subjekt též v nutnosti ochrany osobních a citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců policie. Je nesporné, že při zpracování profilu DNA dochází k nakládaní s citlivými údaji definovaným ustanovením 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Citlivé údaje je možné poskytovat pouze v souladu s ustanovením 9 cit. zákona. V zásadě je vyloučeno zveřejnění takových údajů bez souhlasu osoby, ke které se údaje vztahují. V daném případě se sice nejedná o poskytnutí citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců Policie ČR, nicméně je zde patrná vyšší míra zájmu na ochraně interních normativních dokumentů souvisejících s jejich zpracováním, než v případě»pouhých«osobních údajů. K získání citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců policie povinným subjektem došlo sice v souvislosti s plněním úkolů veřejné
3 moci, je však zřejmé, že citlivé údaje týkající se genetických informací těchto osob nelze oddělit na část související s výkonem veřejné správy a část soukromou, jejíž ochrana vyplývá i z čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Tato skutečnost tak představuje legitimní důvod pro případné omezení práva na poskytnutí informace vztahující se výlučně k vnitřním pokynům a to i v kontextu limit daných ustanovením čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť se jedná o ochranu práv a svobod druhých při nakládání s citlivými údaji. Při přezkumu uvážení povinného subjektu, zda je nejen možné, ale i případné, právo na informace v dané věci omezit, dospěl odvolací orgán k závěru, že povinný subjekt v rámci své diskreční pravomoci nevybočil ze zákonných mezí, jeho úvahy, byť ve vztahu k citlivým údajům stručné, jsou z rozhodnutí seznatelné a respektují základní pravidla logického uvažování. Přes nepatřičnost některých úvah povinného subjektu, na které odvolatel upozorňoval a které byly rozebrány výše, shledal odvolací orgán existenci alespoň jednoho důvodu pro omezení informací vztahujících se výlučně k vnitřnímu pokynu, při jehož aplikaci povinný subjekt nevybočil ze své zákonné pravomoci, a proto napadené rozhodnutí potvrdil. [7] Žalobce konstatuje, že této úvaze nerozumí. Ochrana osobních údajů, včetně údajů citlivých, představuje bezesporu zákonný důvod pro odepření informací, avšak Pokyn žádné osobní ani citlivé informace příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky neobsahuje a pouhý fakt, že způsob jejich zpracování popisuje a upravuje, nemůže být legitimním důvodem pro odmítnutí žádosti o informace, a to ani na základě výkladu, že je tím dle mínění žalobce arci zcela arkánním, nevysvětleným a nevysvětlitelným způsobem posilován interní charakter požadovaných informací. [8] Argumentace napadeného rozhodnutí je zmatená, inkonsistentní, nelogická a naprosto nepřesvědčivá, a žalobce není bez bližšího osvětlení mechanismu, jakým podle mínění žalovaného skutečnost, že se určitý dokument týká způsobu zpracování citlivých údajů aniž by ovšem tyto údaje sám obsahoval odůvodňuje požadavek jeho utajení, resp. vynětí z režimu InfZ, schopen svou argumentaci precisovat nebo rozšířit: napadené rozhodnutí žalobce považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. III. Včasnost žaloby a příslušnost soudu [9] Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 7. dubna 2015, tato žaloba je tedy podávána ve lhůtě dvou měsíců ve smyslu ustanovení 72 odst. 1 SŘS. [10] Neboť žalovaný má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze, v souladu s ustanovením 7 odst. 1 a 2 SŘS je k jejímu projednání příslušný tento krajský soud.
4 IV. Formulace petitu [11] Podle ustanovení 16 odst. 4 InfZ při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout. [12] Z toho vyplývá atypická formulace žalobního petitu, který žalobce soudu předkládá. V. Závěrečný návrh Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud po projednání jeho žaloby vydal tento r o z s u d e k : 1. Rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015, a rozhodnutí náměstka policejního presidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. února 2015, č. j. PPR-37191-11/ČJ-2014-990140, s e z r u š u j í. 2. Policejnímu presidiu s e n a ř i z u j e poskytnout žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku plné znění čl. 1 odst. 1 písm. i), čl. 58 odst. 2 a odst. 5 písm. b), čl. 62 odst. 4, čl. 64, čl. 86 až 96, čl. 98 odst. 4 a 5 závazného pokynu policejního presidenta č. 250/2013 ze dne 3. prosince 2013, o identifikačních úkonech, a jeho přílohy č. 8. 3. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, k rukám žalobcova právního zástupce. V Praze dne 7. dubna 2015 Tomáš Pecina
5 Seznam příloh: 1. plná moc 2. rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015